Ford BlueCruise: Ruce z volantu, oči na silnici

Tento článek nebude o autě, nebude o Fordu Puma, jelikož o něm jsem již psal a článek si můžete dohledat na našich stránkách – stejně tak to bude s množstvím fotek. Bude o novince, kterou Ford nazval BlueCruise.

Moderní auta dnes umí leccos. Umějí sama zaparkovat, přečíst dopravní značky a některá dokonce zvládnou i určitou část řízení. Ford svůj nový asistenční systém nazývá BlueCruise a po několika hodinách za volantem elektrického Fordu Puma Gen-E mohu říct, že nejde o žádnou technologickou revoluci, která by z řidiče udělala spolujezdce. Spíše jde o velmi dobře dotaženou evoluci adaptivního tempomatu.

BlueCruise je systém úrovně SAE Level 2, což znamená, že auto sice dokáže samo řídit rychlost, brzdit, zrychlovat a držet se v jízdním pruhu, ale zodpovědnost zůstává vždy na řidiči. Ford ostatně používá označení „hands-off, eyes-on“, tedy ruce mohou být mimo volant, oči však musí zůstat na silnici. O to se stará kamera sledující pohled a polohu hlavy řidiče.

V českých podmínkách je důležité zmínit jednu podstatnou věc. BlueCruise funguje pouze na předem schválených úsecích dálniční sítě, které Ford označuje jako Blue Zones. Ve městě, na okresních silnicích nebo mimo podporované úseky se systém přepne zpět do režimu klasických asistenčních systémů.

Technicky je princip poměrně jednoduchý. Systém kombinuje přední kameru, radarové senzory a mapové podklady. Kamera sleduje vodorovné značení a dopravní značky, radar hlídá provoz před vozem a permanentně vyhodnocuje odstup od ostatních účastníků provozu. BlueCruise tak umí automaticky upravovat rychlost podle povolených limitů, držet nastavený odstup od vozidla před vámi a současně udržovat automobil uprostřed jízdního pruhu.

Právě zde je ale vhodné korigovat přehnaná očekávání. Přestože marketing někdy svádí k představě autonomního řízení, v praxi BlueCruise funguje především jako velmi schopný tempomat s pokročilým vedením v pruhu. Během mého testu v elektrické Pumě jsem zjistil, že systém zvládá monotónní dálniční přesuny opravdu dobře. Řidič se nemusí neustále zabývat jemnými korekcemi směru ani regulací rychlosti v kolonách.

Na druhou stranu nejde o systém, který by za vás aktivně řešil složitější dopravní situace. Nepředjíždí automaticky pomalejší vozidla, nerozhoduje o změně jízdního pruhu a stále vyžaduje, aby řidič sledoval provoz a byl připraven okamžitě zasáhnout. V českém provozu, kde se situace na dálnicích často mění velmi rychle, je to ostatně správně.

Zajímavé bylo sledovat, jak si BlueCruise rozumí právě s elektrickou verzí Fordu Puma. Už při předchozím testování na mě Puma působila jako příjemně naladěný elektromobil orientovaný na každodenní použitelnost. Tichý pohon, komfortní podvozek a dobře odhlučněný interiér vytvářejí prostředí, ve kterém dokáže BlueCruise naplno ukázat svůj přínos. Když elektromotor téměř neslyšíte a auto samo plynule reguluje rychlost podle okolního provozu, cesta po dálnici získává úplně jiný charakter. Ne rychlejší, ale méně únavný.

Největší hodnotu systému proto nevidím v tom, že by nahrazoval řidiče. Naopak. Dobře funguje jako digitální pomocník, který přebírá rutinní úkoly. Na dlouhé trase z Prahy do Brna nebo při cestách napříč Evropou dokáže výrazně snížit množství drobných činností, které řidič během jízdy neustále vykonává.

Po několika stovkách kilometrů jsem si z testu odnesl jedno jednoduché poznání. BlueCruise není autonomní řízení budoucnosti. Je to velmi dobře vyladěný adaptivní tempomat nové generace. Hlídá rychlost podle značek, drží bezpečný odstup, vede vůz v pruhu a dovolí vám na podporovaných dálnicích sundat ruce z volantu. Přesto pořád zůstáváte řidičem vy. Nenutí člověka vzdát se kontroly, pouze mu usnadňuje tu nejméně zábavnou část řízení.