Vyzkoušeli jsme realitu zimní cesty elektromobilem do Mnichova

Nedávno vyšel jeden kontroverzní článek v jednom celostátním magazínu, který vyvolal velké emoce jak u příznivců, tak i odpůrců elektromobilů. My jsme se rozhodli to prověřit a vyzkoušeli jsme realitu zimní cesty elektromobilem do Mnichova. Simulovali jsme varianty, kdy můžeme nabíjet doma a také kdy vyrážíme od paneláku s 10% nabití. Jaké byly výsledky? 

Elektromobilita je v dnešní době určitě velké téma a stejně jako při mistrovství světa v hokeji, i na elektromobily je každý Čech odborník. A je to asi přirozené a normální. Nicméně není fér něco očerňovat jen za účelem zvýšení návštěvnosti a prodejů. Asi nikomu by se nelíbilo, kdyby o vás napsali, že týráte zvířata, když ve skutečnosti jste milovník a majitel 3 psů, které milujete víc jak sebe.

Podmínky naší první zimní cesty elektromobilem

OK, pojďme začít na zelené louce, bez emocí a držet se faktů. Budeme simulovat dva základní scénáře. 1. scénář – člověk, který bydlí v paneláku a nemůže nabíjet doma. Startovní pozice – Praha Jižní Město a baterie na 10%. 2. scénář – člověk, který má možnost jakéhokoliv „domácího“ nabíjení a bude vyjíždět s plně nabitým vozem.

A jaké máme podmínky cesty? Velkým a do jisté míry pravdivým protiargumentem elektromobility je dojezd v zimě. Nástupem tepelných čerpadel v autech se rozdíl zima-léto dosti snížil, ale fakt je, že i tak tam rozdíl je. Větru a dešti bohužel poručit nemůžeme, ale v rámci našich časových možností jsme se snažili vybrat co nejstudenější den. Na cestě tam jsme měli teploty 0-4 stupně Celsia a na cestě zpět 4-7 stupně Celsia. Cca 150 km na cestě tam i zpět nám sněžilo/pršelo a na silnici stála voda.

A jakým elektromobilem pojedeme? Zde jsme měli dilema jaký vybrat. Ano mohli jsme vzít náš Tesla Model S Performance se 100kWh baterií, dojezdem přes 500 km a celou trasu projet bez nabíjení, ale to není moc reálné auto pro běžného člověka už s ohledem na cenovku 3 mil. Kč. Druhý extrém by byl jet s Dacia Spring za 400 tis. Kč, ale to by zase nebylo fér vůči elektromobilitě.

Volíme vůz Tesla Model 3 SR

Hledáme tedy auto s cenovkou 700-800 tis. Kč s větším nájezdem, dobrou spotřebou, slušným výkonem a vnitřním prostorem pro celou rodinu a kočárek. Volba tedy padla na Tesla Model 3 Standard Range z roku 2019, bez tepelného čerpadla a s nájezdem 82 tis. km. Tento vůz má baterii o využitelné kapacitě 49 kWh, ale pokud budeme počítat nájezd a stáří, odhadujeme degradaci o cca 4 kWh, takže 45-46 kWh je asi náš prostor, kam můžeme ukládat energii.

Cílem zimní cesty bylo ukázat, že to jde i mimo síť Superchargerů

Cílem tohoto pokusu je stanovit jakousi maximální hodnotu. V realitě se však budete pohybovat v jiných číslech. Hlavně proto, že většina lidí nejezdí 400 kilometrové vzdálenosti jako závod, ale také proto, že nyní máme elektromobily s lepšími parametry dojezdu a rychlostí nabíjení. Proto pojedeme také mimo síť nabíječek Tesla Supercharger a budeme nabíjet jen na stanicích třetích stran.

Tři chlapi v autě, topení na 21 °C

Dobrá, máme trasu i elektromobil a posádka 3 chlapů je připravena vyrazit. Nastavujeme teplotu na automatické klimatizaci na 21 stupňů Celsia a přesně v 8:04 vyrážíme s 9% baterie z Pražského Jižního města. Po 5 minutách přijíždíme na PRE ultrarychlou nabíjecí stanici na Chodově. Každý elektromobilista ví, že když se jede závod, kde se nabíjí, je potřeba využívat co nejvíce pásmo, kdy do baterie můžeme „tlačit“ energii co nejvyšším výkonem. U TM3 SR je to zhruba od 7-50 %, kdy se pohybujeme nad hranicí 100 kW. Stačilo nám tedy asi 5 minut, abychom nabili energii na cestu do Berouna, kde byla naše další zastávka.

Po příjezdu na Ionity nás čekaly 4 prázdné 350kW nabíjecí stojany, které, světe div se, nebyly obsazené parkujícími „spalováky“. Využili jsme zapůjčené kartičky „Charge my Hyundai“, abychom platili 7 Kč za kWh místo 21 Kč jako všichni ostatní mimo „ionity family“. Zde jen malý osobní povzdech, že nejbohatší automobilky světa si za evropské peníze postavili síť těchto ultrarychlých stanic a aby splnili evropskou dotační podmínku, umožňují nabíjet i „ostatním“ automobilkám za lidových 21 Kč za kWh (normální cena je cca 7-9 Kč). Ale to není dnešním tématem, to zásadní nás čeká nyní, protože musíme překonat trasu 125 km na Rozvadov, takže musíme nabíjet do větších procent, kdy baterie naší Tesly nemůže přijímat takový výkon. Rozhodujeme se tedy riskovat a odpojujeme dříve, kdy auto hlásí, že na E-on nabíječku dojedeme s 6 %.

Na Rozvadov to bylo o fous

Cesta až do Plzně byla mrazivá, ale suchá. Bohužel se pak podmínky náhle změnily, začalo nám sněžit a silnice se proměnily v bazén plný vody. To překvapilo i takové zkušené elektromobilisty, jako jsme my. V kombinaci s táhlým stoupáním na Rozvadov jsme 10 km před cílem byli nuceni ubrat na 110 km/h a na E-on jsme dojeli s 1 %.

Další cíl zimní cesty bal vzdálen 108 km

Další cíl byl vzdálen 108 km, takže jsme mohli využít maximálního nabíjecího výkonu a po asi 20 minutách vyrážet dál už s „načetlou“ aktuální spotřebou. Jak jsme se vzdalovali od Rozvadova, postupně se i počasí zlepšilo a déšť ustal. Na poslední nabíjecí stanici jsme tedy dorazili s 9 %, ale 300 kW stanice byla obsazená, takže jsme museli přejet k asi 3 km vzdálené 150 kW nabíječce, kde jsme nabíjeli 20 minut, za které jsme dobili 32 kWh.

Posledních 40 km bylo spíše poskakování v kolonách

Čekalo nás posledních 130 km a my se těšili na odpočinek a oběd. Jak jsme se blížili k Mnichovu, doprava se zpomalovala jednak kvůli povolené rychlosti, ale také kvůli kolonám. Posledních cca 40 km bylo tedy takové poskakování v kolonách a hlídání povolené rychlosti při cestě přes centrum Mnichova. Na tento experiment nebyl rozpočet, takže jsme úmyslně vybrali nabíječku, která je zdarma, ale bohužel je na jihu Mnichova u obchodu Aldi. Zdárně jsme se probojovali Mnichovem bez ztráty kytičky a s výsledným časem 5,5 h jsme připojili Teslu a šli se najíst.

Ano, musím uznat, že to byla strastiplná a únavná cesta. Určitě by bylo jednodušší za 10 minut natankovat a bez zastavení do Mnichova dorazit, ale my jsme se obětovali, abychom ukázali ten naprostý extrém. S elektromobilem s malou baterií srovnatelnou s e-Peugeot 208 jsme ujeli včetně nabíjení vzdálenost 412 km, což nám podle navigace mělo zabrat 4,5 h. My vyjížděli s 9 % a cesta nám trvala o hodinu více. Pokud si řekneme, že klasické tankování trvá 10 minut, je zpoždění způsobené nabíjením 50 minut. Je to pro tento extrémní případ hodně, nebo málo? Jsou zimní cesty elektromobilem problém? Odpověď je na vás.

Podmínky naší druhé zimní cesty elektromobilem

Nyní zkusme ten druhý případ. Na zpáteční cestě budeme simulovat případ, kdy budeme vyjíždět s nabitým autem. Na nabíječce to trvalo hodinu a sedmnáct minut. V reálu, doma, by stačilo posunout v aplikaci limiter nabití na 100 %. Cvak, máme nabito.

Na Rozvadov jsme to měli 234 km, přesto Tesla sebejistě hlásila, že po příjezdu budeme mít 8 % baterie.

Odhazujeme bundy do kufru a vyrážíme na cestu. Auto při plném nabití ujede dálniční rychlostí cca 230 km. Na Rozvadov jsme to měli 234 km, přesto Tesla sebejistě hlásila, že po příjezdu budeme mít 8 % baterie. Mělo to logiku, protože nás čeká cesta přes celé město a než nás naplno přivítá Německý „autobahn“, užijeme si ještě sousty 100 km/h omezení. Zimní cesty s elektromobilem po startu s plnou baterií jsou úplně v pohodě.

Zpáteční cesta úplně pohodová

Cesta zpět byla o poznání pohodovější. Plné žaludky a plynulý provoz podpořil už tak dobrou náladu na palubě, a tak cesta rychle ubíhala. Navigace kompletní trasy hlásila celkový čas 4 hodiny a 2 minuty. Po 17:00 hodině jsme přijeli na Rozvadov s 8 %. Do Prahy nás čekalo asi 170 km, takže nás čekalo jedno s těch delších nabíjení. Nakonec jsme na E-onu strávili 25 minut. Čas kolegové využili v blízkém McDonaldu a já se prozatím pokoušel bavit lidi na streamu, který jsme po většinu cesty měli zapnutý.

Do Prahy na stejné místo, kde jsme ráno vyjížděli, jsme přijeli v 19:27. Celá trasa nám tedy trvala 4 hodiny a 27 minut. Jediné zdržení tedy bylo nabíjení na Rozvadově a to 25 minut. Pokud připustíme, že klasické tankování trvá 10 minut, je zpoždění způsobené nabíjením 15 minut. Je to pro víc jak 400 km trasu velké zdržení? Odpověď je opět na vás.

Použitelná elektromobilita je tu s námi ani ne 10 let. Jako každou novou věc, provázejí ji dětské nemoci. Elektromobily jsou dražší, infrastruktura se teprve rozrůstá a ochota lidí měnit své návyky není velká. To ale nedává nikomu, notabene „motoristickému novináři“, právo úmyslně špinit elektromobilitu jako celek. 60 % populace v ČR bydlí v domě a může tak svůj vůz nabíjet doma.

Pro průměrného řidiče jsou i zimní cesty elektromobilem v pohodě

Průměrný nájezd Čecha je 15 tis. km za rok. Což vychází asi na 40 km denně. Na to vám stačí klasická zásuvka na 230 V a 3 hodiny nočního proudu. BTW který i po zdražení vás bude stát asi 40 Kč. Delší trasy pak jezdíme 1x ,2x, 3x do roka? Jezdíme tyto trasy jako závod, nebo vezeme děti, psy, či lidi s močovým měchýřem a čas od času s prázdným žaludkem?

Říkám si, zda by na tuto činnost nestačil e-Up nebo můj oblíbený Renault Zoe, který je 3x levnější.

Ano, na auto za 1M+ nemá každý, ale hodně lidí ano. Když ráno venčím psal a vidím u základní školy ty 2.0 TDi SUV za 1,5 mil Kč, jak čoudí dětem pod nos, zatím co si berou z kufru tašku do školy, říkám si, zda by na tuto činnost nestačil e-Up nebo můj oblíbený Renault Zoe, který je 3x levnější. Nazývejte mě klidně eko fanatikem, ale právě těmto dětem budeme jednou skládat účty za to, co jsme s touto planetou provedli. Ať se daří!

Realita zimní cesty elektromobilem na trase do Alp

Realitu zimní cesty elektromobilem jsme otestovali i na cestě do Alp. Bylo to v rámci společného testu s fDrive.cz, během kterého jsme vyzkoušeli pět elektromobilů na trase do Flachau.