Nissan Leaf a elektromobilita

Původně jsem předpokládal, že půjde o klasický test auta, byť s alternativním pohonem, který zatím není příliš rozšířený, protože elektromobilů zatím u nás moc nejezdí. Jelikož ale šlo o moji první zkušenost s elektromobilem, uvědomuji si, že tento pohon má svá specifika, takže článek je nejen o autě samotném, ale i o tajích a úskalích elektromobility.

Nissan Leaf zezadu

První kilometry v elektromobilu Nissan Leaf

Do Nissanu Leaf usedám v Praze na Spořilově s baterií nabitou na 100 %. Chvíli auto „přemlouvám“, aby se vůbec rozjelo, ale když přicházím na to, v jakém pořadí je potřeba udělat startovací úkony, samotné ovládání už se příliš neliší od klasického auta s automatickou převodovkou. Výjimkou je nožní brzda místo ruční, ale tu některá auta mají také. Jak tak projíždím Prahou, vzpomínám, jak jsem před 10 lety neuznával nic jiného než manuální převodovku a co nemělo spalovací motor, to jsem nepovažoval za auto. Inu, časy se mění a my s nimi. Od té doby, kdy jsem jel poprvé ucpanou Prahou s automatickou převodovkou, resp. tehdy s variátorem v hybridní Hondě Insight, už vím, že v takovém případě je příjemné šlapat jen na plyn a brzdu. I v Nissanu Leaf, kde místo na plyn šlapu na „proud“, se mi jede příjemně.

Nissan Leaf zepředu na rychlodobíjecí stanici

Mohu jet do Třebíče elektromobilem?

Druhý den mám v plánu jet do Třebíče. Snažím se tedy naplánovat trasu s pomocí mapy dobíjecích stanic na elektromobilita.cz. Pojedu od Prahy – na trase u dálnice není žádná dobíjecí stanice, takže bych musel jet přes Sedlec-Prčice a podruhé dobíjet v Dukovanech, 20 km za Třebíčí, a celkem bych si tedy zajel 40 km. Jelikož ale ani jedna z nich není rychlodobíjecí, záhy vyhodnocuji, že vzhledem k dojezdu a času potřebnému k nabití není reálné tuto trasu tam a zpět zvládnout za jeden den, zvláště když nemohu auto nabít přes noc doma, protože bydlím v bytě. Do Třebíče tedy vyrážím svojí dieselovou Hondou Civic.

Rychlodobíjecí stanice v Praze

Druhý den po cestě do Třebíče jedu večer do Prahy, což můžu i elektromobilem. Večer vyjíždím z Krče do Duhové ulice, kde je jedna ze dvou rychlodobíjecích stanic, uvedených na elektromobilita.cz (ta druhá je v Kladně), a dobíjím vůz. I s „koumáním“, jak se to ovládá, zapojením, zapnutím a následně odpojením trávím na dobíjecí stanici hodinu, při nabití až do automatického vypnutí. Na začátku dobíjení ukazuje displej dojezd 45 km, po vypnutí je to však jen 140 km a zdá se mi, že ukazatel kapacity baterie neukazuje plný stav. Neřeším to ale a vyrážím domů.

Displej po prvním dobití

Dojezd Leafu na dálnici rychle klesá

Ráno se mi moc nechce vstávat, protože jsem kvůli dobíjení dorazil okolo jedné hodiny. Ale musím, jedu do Hořovic. Mám to téměř celou cestu po dálnici, takže stíhám, ale při dálničním tempu, ve kterém jsem se v jednu chvíli dostal na maximum 135 km/h podle GPS, dojezd rychle klesá, a tak v Hořovicích displej ukazuje 40 km. Dojedu až do Prahy? Cestou zpět tedy jedu po dálnici úspornou rychlostí okolo 90 km/h a při zastávce v Berouně už jsem klidnější, protože i když jsem ujel dalších téměř 20 km, aktuální dojezd je 44 km. I tak ale před Prahou ukazuje dojezd 12 km, a když jedu okolo Zličína, místo čísla se objevuje jen „–“, takže neriskuji a jedu jen do podzemních garáží OC Nový Smíchov, kde dobíjím, zatímco obědvám.

Dobíjení Leafu na Smíchově

Jak nejlépe nabít Leaf na maximální kapacitu?

Na Smíchově je standardní dobíjecí stanice, a jelikož mám kabel jen na klasickou zásuvku, tedy 230 V, dobíjení jde pomalu. Sice mezitím vyrážím na oběd, ale když se vracím, ještě čekám, až se to trochu dobije, abych bez problémů dojel k rychlodobíjecí stanici. Tam si všímám, že lze nastavit úroveň nabití, ale nejde dát více než 80 %. Pomalu mi dochází, proč se mi předtím zdálo, že není kapacita plná – opravdu nebyla. Sice po 33 minutách odjíždím, ale 80 % mi nestačí na to, abych bez dobití dojel do Písku a následně do Prčic. Zastavuji tedy na Zbraslavi u klasické dobíjecí stanice, vytahuji notebook, a zatímco nabíjím do plné kapacity, snažím se udělat nějakou práci. Po dvou a půl hodinách je notebook, který jsem používal i při předchozích dobíjeních, už vybitý, kapacita 99 % a na 100 % to má trvat ještě 50 minut. Vzdávám to a vyrážím do Písku, protože dojezd 179 km by měl při úsporné jízdě stačit. Nestačí! I přes úspornou a pomalou jízdu, za kterou postupně sbírám stromečky na displeji, klesá dojezd rychleji a po 98 km ukazuje displej 60 km. Do Prčic to je sice o deset méně, ale otázka je, co s dojezdem udělá nemalý kopec, který je hned za Pískem. Díky jedněm hodným lidem v Písku, kteří mě nechali si auto trochu dobít, se daří dojezd navýšit na 106 km, z nichž ještě něco mizí při jízdách po Písku, ale 86 km mělo na dojezd do Prčic stačit.

Jak jsem se dostal s Nissanem Leaf do Prčic

Na vrchu kopce za Pískem začínám o dojezdu do Prčic pochybovat. Navigace ukazuje vzdálenost jen o 2 km menší než je dojezd na palubním počítači, ale jelikož jedu úsporně, rezerva se postupně zvyšuje. Navíc Prčice jsou v dolíku, a tak z 28 km nad kopcem je dojezd 39 km pod kopcem. Po příjezdu na čerpací stanici, kde je i dobíjecí stojan, potkávám člověka, který zásadně mění můj pohled, který jsem postupně získával během jízd s Nissanem Leaf. Ale o tom jindy. Dozvídám se spoustu zajímavých věcí a po třech hodinách nabíjení už bych měl v pohodě dojet do Prahy k vytoužené rychlodobíjecí stanici. Dojezd 89 km slibuje více než desetikilometrovou rezervu, ale situace s klesajícím dojezdem se opakuje, takže kousek za Průhonicemi už mám dojezd nulový. Na Chodov k normální dobíjecí stanici je to jen o 4 km blíže než k rychlodobíjecí, a jelikož jsem už unavený, riskuji a do Duhové ulice dojíždím s kapacitou 1 %. Bylo to o fous, ale kdybych to udělal i minule, možná by se to vyplatilo a mohl jsem si zdlouhavé dobíjení na Smíchově ušetřit. Jde o poslední dobíjení, takže zaznamenávám průměrnou spotřebu, kterou jsem nuloval při prvním dobíjení, a od té doby ujel 389 km. K mému velkému překvapení tentokrát dobíjení pokračuje i přes 80 %, ale jelikož je opravdu pozdě a jsem unavený, tak to vypínám na 91 % a jedu domů.

Co potřebujete k dobíjení a jaké jsou náklady na km?

Spotřeba za toto období mi vychází 12,8 kWh/100 km. Jelikož jsem zvyklý na jiné jednotky, je nutné to přepočítat na peníze. Jenže jak to počítat, když cena energií se liší podle poskytovatele, podle tarifu atd. Na rychlodobíjecích stanicích je navíc dobíjení úplně zdarma a stačí Vám pouze elektromobil, zatímco na ostatních potřebujete čip pro dobíjení. Ten jsem měl půjčený, takže nevím, jak se dobíjení vyúčtovává, ale v ceníku ČEZ jsem se dočetl jen o poplatku 450 Kč bez DPH za čtvrt roku. Je to tedy vše, co platím? A co když dobíjím doma? Jelikož majitel elektromobilu by měl mít hlavně vlastní dobíjení, aby využil jeho výhody a eliminoval nevýhodu v podobě krátkého dojezdu, budu vycházet z této ceny. Na srovnávači www.energie123.cz jsem se dočetl, že průměrná cena jedné kWh za rok 2014 je 4,84 Kč, což by vycházelo na 0,62 Kč/km. To je bezkonkurenční, levněji jsem zatím nejezdil. Vzhledem k možnosti dobíjení na rychlodobíjecích stanicích zdarma bude tato cena ve skutečnosti ještě nižší, pokud to budete využívat.

Pro koho je Nissan Leaf ideální volbou?

Jak z testu vyplývá, základ je mít vlastní dobíjení, ideálně tedy garáž. Vyjíždět ráno s nabitou baterií na 100 %, aniž byste museli někde zbytečně trávit čas dobíjením. To považuji za „základ úspěchu“. Při denním nájezdu do 150 km, tedy v rámci dojezdu, by byla návratnost investice poměrně dlouhá, ale parkujete-li často v nákupních centrech, kde bývají dobíjecí stanice, můžete přirozeně dojezd prodloužit, aniž by Vás to stálo drahocenný čas. Pro delší jízdy je pak ideální mít v garáži druhé auto s konvenčním pohonem.

Motor elektromobilu Nissan Leaf

Dynamika elektromobilu Nissan Leaf

Po ukončení testu a zapsání spotřeby jsem ještě vyzkoušel dynamiku. Při těchto jízdách sice dojezd klesal a spotřeba stoupla na 16 kWh/100 km, ale vyzkoušet si 80 kW elektromotoru je zážitek. Zabírá okamžitě od nízkých otáček a můj pocit říkal, že je to větší zrychlení než u mé dieselové Hondy Civic, která má 110 kW. Já mám sice rád při sportovnější jízdě zvuk motoru a manuální řazení, ale jsem přesvědčený, že se najde spousta lidí, kteří s tímto budou spokojeni.

Marek Tomíšek

Téměř 15 let se zabývá tím jak jezdit efektivněji, tedy s menší zátěží pro životní prostředí i peněženku. K tomu vedou jak technologie zvyšující efektivitu, tak i styl jízdy řidiče a nejlepšího výsledku se samozřejmě dosahuje spojením obou faktorů.

Napsat komentář

Odebírejte náš newsletter

Odebírejte náš newsletter

Dostávejte do své emailové schrány ty nejnovější informace.

Úspěšně jste se přihlásili do našeho seznamu!