ECO Rally Praha 2023 společně s BMW iX1, jak jsme si vedli?
Tým Úsporně.info se spojil s BMW iX1 a vyrazil na ECO Rally Praha 2023, závod v pravidelnosti. Jak jsme dopadli?
Bavorský jednorožec
Za redakci jsme se zúčastnili již několik závodů v pravidelnosti, naposledy to byla Bohemia Eco Energy Regularity, a ani ECO Rally Praha jsme si nechtěli nechat ujít. No a abychom mohli závodit, museli jsme mít pochopitelně nějaké auto. Tím bylo BMW iX1 xDrive 30, nejmenší elektrické SUV od Bavorské značky. Vozy s rotující vrtulí ve znaku nepatří mezi pravidelné úkazy na takových závodech a my to chtěli změnit. Více o samotném vozu si budete moct přečíst v samostatném testu, zmíním jen základní parametry: 230 kW (313 koní), 494 N.m a baterie o kapacitě 64,8 kWh. Pro účast je ještě třeba posádka, tu tvořil zástupce šéfredaktora Honza Švandrlík (tramvajak_za_volantem) jako řidič a já jako navigátor (honza_z_podebrad). Honza se snaží navigování vyhýbat a já s tím již nějaké zkušenosti mám, takže rozdělení rolí bylo jasné.
Začátek byl odpoledne 10. listopadu v Letňanech v rámci e-Salonu, sešli jsme se ale dříve, abychom měli dostatek času na přípravu. Co obnáší? Minimálně je vhodné si projet kalibrační úsek s cílem maximalizace zpřesnění měřící aplikace a ideálně dobít auto, ať si během závodu děláme co nejméně starostí. Bohužel jsme si zavčas nevzpomněli na povinnost mít v autě pro každého reflexní vestu, která mi z předchozího závodu leží ve skříni, takže jsme museli kupovat další. Které budou opět hnít někde v temném koutě. S plnou baterií a potřebnou výbavou jsme se poté dojeli opět na start, kde nás ještě čekalo polepování auta. Pořadatelé rozdávají povinné samolepky od sponzorů, kterými máme odekorovat závodní vozy. K nim jsme ještě přidali naše Úsporňácké, abychom se trochu odlišili, a bylo vše připraveno. Tedy nebylo, jelikož BMW iX1 se na obdobném závodu ještě neukázalo, pořadatelé museli najít vhodné umístění GPS jednotek pro sledování během závodu. Někdo je má za předním, někdo za zadním oknem, no my je měli na tom střešním, neboť všude jinde byly jednotky příliš stíněné.
Po krátké rozpravě organizátorů jsme dostali itinerář trasy, jinými slovy bloček s navigačními pokyny. Pro větší přehlednost jsem si fixkou zvýraznil všechny odbočky, abych minimalizoval riziko špatného odbočení. S mobilem s měřící aplikací, itinerářem a optimismem jsme vyrazili na start a odpočítávali minuty do startu. A o co že v tomto závodu vlastně jde? V první řadě dorazit do cíle, v druhé zorientovat se v itineráři a nezabloudit a především být co nejpřesnější. Měřené úseky jsou totiž rozděleny na menší části se stanovenými průměrnými rychlostní, kterých je nutné se co nejpřesněji držet. No a aby toho nebylo málo, musíte mít ještě co nejnižší spotřebu. Posádky se tedy rozhodně nenudí.
Po odmávnutí jsme vyrazili vstříc prvním křižovatkám a měřeným úsekům. Závod má sice ve svém názvu Prahu, na parkovištích mezi semafory bychom ale fungovat úplně nemohli. Trasa objížděla hlavní město, až jsme jej téměř úplně obkroužili. Počátek byl ale hned na severním výjezdu u Letňan, takže jsme na první měřený úsek nečekali dlouho. Musím říct, že se nám dařilo velmi dobře. Nijak jsme nebloudili, trefovali jsme se do předepsaných rychlostí, všechno krásně odsýpalo. Brzy nám ale začalo docházet, že jsme něco při přípravě zanedbali. Připomenu, že jsme jeli na začátku listopadu, venku bylo maximálně 5° C a jelikož se jede na spotřebu, topení netopilo. No a jelikož jsme si dovolili alespoň dýchat, rychle jsme si zafuněli všechna skla a muselo se větrat. Tím ledovým vzduchem. Zkrátka ani kombinace trička, mikiny a svetru zanedlouho nebyla dost. A bude hůř.
Dařilo se nám sice velmi dobře, oscilovali jsme okolo pátého místa, ale klepali jsme takovou kosu, že i smrtka by nám záviděla. To už byla opravdová noc a s ní zmizela většina vizuální reference okolí. Kromě světel ostatních aut a bílých zadků srn, které nám jednou vyzkoušely funkčnost ABS, nebylo vidět skoro nic. Což o to, světla BMW iX1 svítí dobře, mé schopnosti držet veškeré jídlo v dutině břišní začaly i tak slábnout. Na přejezdech mezi měřenými úseky jsme mohli v klidu zastavit a odpočinout si. Vzhledem ke stále se zhoršujícím se tendencím v mém žaludečním traktu Honza přišel se skvělým nápadem: Prohodit se. Na pár měřených úseků tak okusil navigování. A šlo mu to skvěle. Všechny úseky večera jsme úspěšně zdolali a vydali se okolo letiště zpět do Letňan. Tam jsme zaparkovali BMW a vyrazili vstříc spánku. Ani nevíte, jak jsme ocenili možnost si pořádně zatopit.
Kudy že jsme měli jet?
Po včerejších chladivých zkušenostech jsem na sebe vzal o tričko a ponožky více s rukavicemi a čepicí v aktivní záloze a vyrazil vstříc druhému závodnímu dnu. Auta na vás v noci čekala v Letňanské hale s bateriemi v plné síle. To samé jsem nemohl říct o sobě, preventivně skromná snídaně a kratší spánek životní energii úplně nedoplnily. Po příjezdu opět následovala rozprava o nástrahách druhého dne a nedlouho poté jsme již mohli vyrazit. Prvních pár úseků bylo v pohodě, opět jsme se drželi zhruba uprostřed, nálada byla na dobré úrovni. Bohužel nám příliš dlouho nevydržela.
Předzvěstí horších časů byla chyba v jednom přepsaném rychlostním průměru, kde jsem ze 40 km/h udělal 5. Naštěstí jsem nepřesnost rychle eliminoval a ani se to kupodivu nijak nepodepsalo na výsledcích. Horší to bylo ve 13. rychlostní zkoušce, kde jsme prostě zabloudili. Kombinace malých uliček a několik po sobě jdoucích odboček udělala své. Ani po zastavení a zevrubném brejlení do itineráře nás obou nepomohlo, prostě jsme cestu nenašli. Skončilo to tak, že jsme ani neprojeli cílem úseku a rovnou jsme se objevili u startu dalšího. Malou útěchou může být fakt, že podobné trable měla polovina startovního pole, takže to zřejmě opravdu nebylo nic jednoduchého. Bohužel v další části jsme měli obdobný problém s tím výsledkem, že jsme se prostě chytili dalších soutěžích a dojeli jsme, samozřejmě s maximem trestných bodů, za nimi. Nejhorší na tom byla ta bezmoc, že jsme opravdu netušili, kde je chyba. Všechno odpovídalo, na aktuálním kilometru byla jak před námi tak na papíře stejně vypadající odbočka, jenže zanedlouho jsme skončili uprostřed pole s cestou končící na statku. Se staženými ocasy jsme dojeli na start posledního měřeného úseku a se zbytky sil a tělesného tepla jsme vyrazili směr Praha.
Světlo na konci tunelu
Hladoví, zmrzlí a demotivovaní jsme dorazili do cíle, alespoň že jsme byli v jednom kuse. Trochu radosti mi přidal zájem návštěvníků e-Salonu o BMW iX1, kteří měli do haly se zázemím volný přístup. S teplým vývarem a výbornými lasagnemy z připraveného teplého bufetu se to ale nedalo srovnat, to se pak člověk dívá na svět hned o něco lépe. Nakonec jsme zjistili, že jsme skončili na sedmém místě, ale už jsme tomu nevěnovali příliš mnoho pozornosti. Nakonec ale byl důvod k oslavě, neboť náš drahý šéfredaktor Marek Tomíšek se svým bráchou Mírou skončili nejen první ve spotřebě, což asi u vedoucího Úsporně.info nikoho nepřekvapí, ale dokonce obsadili celkovou první pozici. Úsporná jízda dokáže kromě šetření nákladů také vyhrávat soutěže.
Děkujeme českému zastoupení BMW za zapůjčení iX1 xDrive 30 na test a závod ECO Rally Praha.
