KGM Korando z pohledu ženského

Tentokrát se mi dostalo na testování KGM Korando v prémiovém paketu s pohonem 4×4, a i když Honza před časem psal o Korandu jakožto o městském crossoveru, osobně si nemyslím, že Korando je auto jenom do města, a také jsem ho patřičně otestovala i mimo silnice.

 

První dojmy

Korando jsem dostala na test vonící novotou a naimpregnované kůže (která mimochodem interiéru velice sluší) a s nájezdem pouze 12 km, což je vždycky takový požitek pro všechny smysly. Prostě miluju tu vůni, kterou nová auta mají 🙂 Na začátku to ale znamenalo velkou odpovědnost a musím říct, že první den jsem se trošičku bála, než jsem si zvykla. Hned vysvětlím proč. Ačkoliv Korando svojí délkou 4 450 mm není zrovna žádný obr, pocitově z pozice řidiče jsem si říkala, že sedím opravdu ve velkém autě. Když se totiž podíváte v Korandu před sebe, vidíte poměrně maskulinní širokou kapotu, kterou máte v zorném poli, a i sedačky jsou poměrně ve vysoké poloze (mimochodem se do auta skvěle nastupuje i v případě, že vás bolí záda). Takže při prvních metrech jsem si říkala „hurá, můžu dýchat“.

Jako řidič jsem měla pocit velice velkorysého prostoru všude kolem sebe a ani středový sloupek mi nepřekážel, což bývá poslední dobou dost častý problém. Vše umocňuje středová loketní opěrka, která je stavitelná a na odložení pravé ruky naprosto pohodlná. Nicméně při prvních metrech jsem si říkala, že řídím snad kamion, a do prvního parkování jsem se nechala unášet pocitem, že mámobří auto. Překvapení ale nastalo právě u parkování, když jsem se vešla úplně v pohodě i do míst, kde jsem byla přesvědčená, že to určitě neklapne a že fakt tuhle novotou vonící krásku nechci hned někde odřít. Samozřejmě mi s tím pomohla parkovací kamera i čidla vpředu. Celkově po prvním šoku mi ale Korando báječně sedlo i v pražském provozu a zvykla jsem si díky obratnosti a skvělému rozhledu, který jsem z Koranda měla. Víc ale prozradím až v sekci testování.

Exteriér

Korando jsem měla k dispozici ve verzi Premium a s black packetem, který mu vysloveně sluší. Černá hliníková 19″ kola, černý interiér a exteriérové prvky i zatmavená skla dodávají Korandu pocit luxusnějšího svezení a musím říct, že za tohle KGM přiznávám body. Vypadá to naprosto skvěle a dává Korandu takový dravější vzhled.

Interiér

Černý celokožený interiér je taková třešnička stejně jako lesklý panel před spolujezdcem nebo citlivě vedené osvětlení dveří, které je designově propojené s ovládacím displejem. Tady celkem není co vytknout, dokud tedy jedete za denního světla. Bohužel po setmění přijde moje rozmazlenost, kterou trpím, a to je nedostatečné ambientní osvětlení. Není osvětlen ani prostor pro nohy, a pokud nemáte nahmatané všechny páčky na první dobrou, budete hledat naslepo,což v momentě, kdy chcete zapnout třeba mlhovky, je lehce nekomfortní. A přiznám se, že jsem si několikrát zapínala LED žárovku nad sebou, abych našla správné tlačítko. Ovládání LEDky jemimochodem umístěno přesně vedle SOS tlačítka, kterým Korando disponuje též. Ale uznávám, že pokud Korando bude vaše jediné auto, nejspíš se rychle správné hmaty naučíte a je to spíš o zvyku.V interiéru najdete pohodlné sedačky s fajn bočním vedením a v prémiové verzi s elektrickým ovládáním, s vyhříváním i větráním, což je moc příjemné, vzhledem k tomu, že jsou kožené :-).

Navíc na místě řidiče je nafukovací bederní opěrka, za což Korando získalo bod. Také tam najdete více zatmavená zadní skla ( součást blackpacketu), takže získáte pocit zvýšeného soukromí a je to vlastně velmi příjemné. Zároveň také díky odhlučnění, kterým Korando disponuje, budete překvapeni neskutečně tichou jízdou, a to i ve vyšších dálničních rychlostech.

Co mi přišlo jako fajn funkce, tak je vyhřívání volantu, které oceníte v momentě, kdy budete škrábat čelní sklo, neboť zde chybí funkce jeho vyhřívání, a tohle je, vzhledem k tomu, jaká je ostatní výbava Koranda, škoda.

Co se týká konektivity, vpředu najdete dva sloty na USB a klasickou DC zásuvku, vzadu také potom zásuvku na 220 V, ale taky bezdrátový modul na nabíjení, kde si jen dejte pozor na velikost svého telefonu. Pokud vlastníte větší telefon, budete mít co dělat, aby se telefon nabil. Ale to je asi nešvar všech aut, nejen Koranda. Jinak, pokud jste zvyklí na klasický Korando interiér, tak tady nedojde k žádné velké změně z dob minulých. A je to dobře. Ačkoliv je interiér Koranda poměrně minimalistický, najdete všechny funkce rychle, bez zbytečného rušení a v takovém konzervativním duchu. Ale rozhodně, až na ambientní osvětlení, nemám nic, co bych vytkla.

Samozřejmostí je konektivita Apple CarPlay i Android Auto. Co mi přijde až roztomilé a v duchu let minulých, ale v závěru si říkám, vlastně proč ne, tak je slot na paměťovou kartu, na kterou si můžete nahrát svoji oblíbenou hudbu.

Jak jsem již psala výše, Korando je takové velké-malé auto. I když si sednu na zadní sedačky, sedí se mi tam pohodlně a dokážu si představit, že bych neměla problém ani při delší trase. Tady není co vytknout, vzadu se sedí dobře, sedačky jsou taktéž vyhřívané, interiér je prostorný i vzadu a jízda je komfortní s dostatkem místa nad hlavou. A na nohy bude mít prostor i člověk, který měří klidně 180 cm.

 

Při prvním otevření zavazadlového prostoru jsem si říkala „a sakra, tady je problém“. Než mi došlo, že Korando má dvojitou podlahu, což jsem si na první pohled nevšimla. Naopak jsem ji ale ocenila v momentě, kdy jsem potřebovala jen naložit balík z boxu, protože jsem se nemusela nikam natahovat ani se zběsile ohýbat, abych si neušpinila oblečení, vzhledem k počasí, jaké při testování bylo. Po vyndání druhé podlahy, která má nosnost 60 kilo a jde naprosto lehce (skoro nic neváží), se prostor neskutečně zvětšil o „vanu“, do které se vejde opravdu hodně věcí. Celkově má zavazadlový prostor velikost 551 litrů a troufnu si říct, že se tam bez problému vejde třeba kočárek nebo dětské kolo. Po sklopení zadních sedadel se ale začnou dít kouzla. V tu chvilku je z Koranda malý stěhovák a i pokud třeba zvažujete pořízení Koranda pro podnikání, může to být zajímavá volba.

 

Jízda s Korandem

V mé hlavě bylo Korando vedené pořád coby městský crossover, takže mi vlastně nedávalo moc smysl, když jsem zjistila, že tato testovací verze má možnost použít pohon na obě nápravy, protože jsem si říkala, že do města je mi to celkem k ničemu. Takže v závěru jsem usoudila, že Korando snese trochu větší zátěž, než by na první dobrou bylo znát, a že se v tomto ohledu možná dost podceňuje.

Abychom si rozuměli, jsem holka z hor, pocházím z Klínovce a tam jsou čtyřkolky celkem běžná výbava. Protože když tam sněží, tak zleva doprava, a pohon 4×4 mi dává takovou větší jistotu, že nikde nezůstanu viset. Jenže v době testování na Klínovci sníh nebyl. A tak přišel nápad, kde otestovat jak moc si poradí Korando v náročnějších podmínkách, protože jezdit jenom po silnici, je celkem nuda. Ale nechtěla jsem zase žádný těžký terén, protože plně respektuju, že Korando je určené primárně pro městský provoz. Ale pak jsem našla ideální místo. Kopec nahoru, kopec dolů, mokrá tráva, která klouže… To zní jako ideální plán na neplechu. Ale také to znamenalo, že pokud se Korando nevyhrabe zpátky do kopce, budu si nejspíš muset zavolat vrtulník, aby mě vyprostil, takže do tohoto testu jsem šla s velkým respektem a říkala jsem si: „prosím, prosím, ať to vyjde.“ Na fotkách ten krpál asi není tak vidět, ale docela dlouho jsem se rozmýšlela, zda Korandu věřit. Celkově jsem si tuhle houpačku projela 2×, pokaždé v režimu 4×4. Poprvé trochu se strachem a podruhé už trochu více pod plynem a fakt s požitkem. Musím říct, že Korando nezaváhalo ani vteřinu a naprosto na jistotu mě dopravilo tam, kam jsem potřebovala, tedy v tomto případě na vrchol kopce, kde jsem si natočila ještě video (bude na YouTube).

Troufnu si tedy říct, že i nějaká závěj nebo kluzký kopec či trochu bláta Korando zvládne s přehledem, a pro mě to znamená obří kousek jistoty, že se vyhrabu z lecjaké zimní šlamastyky. A to bylo cílem testu. Korando se neztratí ani ve městě, ani v lehkém terénu nebo na horách, a za to 3× jupí.

Celkově se dají volit 3 režimy jízdy: Normal, Sport a zimní režim.

• Normal (Normální): Standardní režim pro každodenní použití, zajišťující tichý a komfortní projev vozu.

• Sport (Sportovní): Režim pro dynamičtější jízdu, mění odezvu plynu a řazení pro svižnější reakce.

• Winter (Zimní): Upravuje distribuci síly (trakci) a změny převodů pro lepší stabilitu a jistotu na kluzkém povrchu, v dešti nebo sněhu. Zároveň si v rámci  každého jízdního režimu můžete „zamknout“ pohon 4×4.

Ve městě jsem si vystačila bohatě s režimem „normal“, který zajišťuje celkem dynamický rozjezd díky benzínovému 1,5l motoru, který disponuje výkonem 120 kW/163 koní. Počítejte ale s tím, že auto váží 2 tuny, takže si dynamické rozjezdy vyberou svoji daň v podobě spotřeby. Moje testovací verze disponovala šestistupňovou Aisin automatickou převodovkou, která má i pádla pod volantem, takže lze měnit rychlostní stupeň manuálně. Automat řadí neskutečně hladce podle zvoleného režimu, a tuto funkci jsem spíš použila převážně při „brždění motorem“, když jsem dojížděla někam do vesnice. Jinak jsem automat nechala dělat svojí práci, kterou odvádí v naprosté pohodě.

Celkově ve městě se auto ovládá celkem pohodlně, snad to jediné, s čím jsem se prala, jsou všechny asistenty upozorňující na rychlosti, auta z boku nebo vzdálenosti překážek. Sice se dají vypnout, ale musí se vypínat při každém nastoupení, a na krátkou jízdu jsem to většinou vzdala, takže někdy toho pípání bylo až moc. Třeba když systém sledování únavy řidiče vyhodnotil, že bych měla mít pauzu a jsem unavená, protože jsem častěji přejela přes středovou čáru, což v zimě dělám naprosto účelně. Ale opět to je asi daň u všech novějších aut a budeme si muset zvyknout.

Ve městě jsem neměla problém ani s parkováním, ani s jízdou, a díky vysokému sezení jsem měla pocit hezkého rozhledu před sebe a nepřekážel mi ani přední sloupek ve výhledu, což je co říct, protože u vyšších aut s tím mívám problém docela často.

Spotřeba

Korando jsem ale vzala i na svůj oblíbený testovací okruh spotřeby, kde můžu vyzkoušet jak chování ve všech možných podmínkách, tak také spotřebu, která vás jistě zajímá.

Okruh měl celkově vzdálenost 95,5 km, jedná se o kombinaci dálnice/vesnice/okresek se zatáčkami. Průměrná rychlost byla 63 km/h a spotřeba byla 9,5 litru. Ale upřímně jsem Korando vůbec nešetřila. Trochu styl brzda/plyn, spíš jsem se snažila si jízdu užít a nejet právě  „na spotřebu“. Celkově jsem s Korandem najezdila 420 km a spotřebou jsem se dostávala lehce pod 9 litrů při naprosto běžném provozu v Praze.

Co se týká jízdních vlastností, tak mě Korando překvapilo svojí obratností v městském provozu,

ale pokud se vyjede ven, je potřeba počítat s tím, že člověk řídí takzvanou „krabici“. Na dálnici to na závody není, ale v běžných rychlostech, když se potřebujete připojit do pruhu, výkon naprosto stačí. A asi nikdo nečeká, že bude takový motor akcelerovat z nuly na 100 za 3 vteřiny, nicméně za plynem jde poměrně ochotně, i když nemáte zapnutý režim Sport. Když vyjedete do zatáček mezi vesnicemi, je potřeba jet malinko s rozvahou a počítat s tím, že Korando nemá úplně super sportovní brzdy, takže je potřeba začít brzdit o malinko dřív, než by si člověk představoval. Vzhledem k lehké nedotáčivosti jsem asi ve dvou nebo třech zatáčkách měla takzvaně plné ruce práce, abych nevyjela do protisměru a na přidání plynu už mi přišlo, že jedu vlastně strašně rychle.

Tady ale jedno velké ALE! Pokud jste jezdec, který nechce závodit a jet pohodovou klidnou jízdu, budete Korando milovat. Průjezd zatáčkami, který tady hodnotím, je spíš věc zvyku a přizpůsobení stylu jízdy vlastnostem auta a čistě můj subjektivní pocit. Celkově jsem ale měla pocit bezpečí a stability, a ten je asi důležitější. Možná i díky asistentům proti převrácení auta, které má Korando ve výbavě.

Shrnutí a pocity

Přemýšlela jsem nad cílovou skupinou, pro kterou je Korando určené, a myslím si, že tady je naprosto na místě prohlásit ho oficiálním „mama autem“. Skvěle se do něj ohýbá, respektive se spíš ohýbat nemusíte, a umím si představit, že dětská sedačka se bude nakládat naprosto skvěle vzhledem k výšce, a podle celkových dojmů je to spíš auto pro klidnější pohodovou jízdu, která vás dopraví z bodu A do bodu B bez zbytečných komplikací. Umím si představit jezdit s ním středně dlouhé trasy a nebýt z toho řízení utahaná. Vzhledem k pořizovací ceně, která konkrétně u mého testovacího modelu byla 802 500 Kč, se jedná o velice slušný poměr cena/výkon. Za ty peníze dostanete perfektně vybavenou čtyřkolku s Aisin automatem, slušnými jízdními vlastnostmi a poměrně zajímavým designem, který může směle konkurovat i dražším modelům. Na delší cestu by mi Korando vůbec nevadilo, je pohodlné, prostorné, skvěle se řídí, děti vzadu budou asi taky spokojené vzhledem k prostoru a ledničku si taky zapojíte klidně do zásuvky na 220V.  Umím si představit s tím jet klidně 1000 kilometrů někam k moři stejně, jako pojíždět po městě.

Cena

Korando začíná na ceně 499 000 Kč s manuální převodovkou, pokud byste chtěli automat, jedná se o příplatkovou výbavu za 43 000 Kč, kterou dostáváte v ceně až ve verzi Premium. Motorizace je u všech modelů stejná, a to tedy 120kW benzínový 1,5l motor. Následně si vyberete mezi 4 stupni výbavy, které Korando může mít. Tady je link na web, kde se dají prohlédnout jednotlivé stupně výbavy: www.kgmcars.cz/korando

Je tedy z čeho vybírat a vždy tady bude platit, že poměr cena/výkon je velice dobrý. Osobně mě Korando velice bavilo a stejně jako u předchozí verze ho ráda doporučím svým kamarádkám,které hledají pohodlné vyšší auto za dobré peníze.