Archiv pro měsíc: Srpen 2014

Extrémně úsporná jízda versus reálný test spotřeby

K sepsání tohoto článku mě vedly komentáře na facebooku u článků o Expedici Nordkapp a také na serveru Novinky.cz, kde byl taktéž článek o naší expedici. Diskutující často psali, že jsme měli jet normální rychlostí, mít s sebou zavazadla a podobně. Ano, jako magazín USPORNE.info děláme testy spotřeby v reálném provozu a snažíme se co nejlépe nasimulovat konkrétní situace. Ale také občas chceme udělat rekord, zdolat nejakou výzvu a právě to byl případ již zmíněné Expedice Nordkapp, kterou jsme s podporou ŠKODA AUTO a UAMK uskutečnili.

Zástupce UAMK zapečeťuje nádrž v Praze

Zástupce UAMK zapečeťuje nádrž v Praze

Rekordní jízda z Prahy na Nordkapp

Pokud jde o rekord, je logické, že jsme chtěli mít co nejmenší zátěž a využili možnosti dát všechna zavazadla do doprovodného vozidla. Jinak bychom připomínali běžce na maratonu, který má na zádech batoh, jako kdyby běžel na výlet, nebo závodníka na Tour de France s kolem ověšeným postranními brašnami. Ostatně loni jsme jeli v plném zatížení a se všemi zásobami jsme měli zátěž cca 120 – 140 kg, což byl jeden z důvodů, proč se nám nepodařilo dojet na Nordkapp, ale jen 3 030 km za polární kruh. Tehdy ovšem ještě nebyla Octavia GreenLine, takže jsme jeli méně úspornou Octavií 1,6 TDI Combi. Jelikož letos nebylo k dispozici auto v základní výbavě, stejně jsme oproti ní vezli hmotnost minimálně rovnající se zavazadlům a navíc jsme si dali podmínku, že v autě budou vždy dva lidé, i když by spolujezdec mohl jet v doprovodném voze. Spotřeba byla 2,94 l/100 km a průměrná rychlost 65 km/h.

Octavia GreenLine na Nordkappu

Testy aut v běžných podmínkách

Většinou ale děláme testy vycházející z běžných podmínek používání. Buď jde o testy aut, kde se snažíme vždy o stejný styl jízdy, nebo uskutečňujeme jízdy na delší vzdálenost s konkrétně definovanými podmínkami. V prvním případě je rychlost maximální, jakou dovolí předpisy, stav vozovky nebo aktuální dopravní situace, a měříme zvlášť spotřebu ve městě, při 90 km/h a na dálnici při 130 km/h. Více se o tom můžete dočíst ve článku o testování spotřeby. Tam jsou tedy pravidla jasně daná a vychází z toho, jak by se mělo jezdit.

 

 

Svižná cesta z Nordkappu

Jedním z příkladů druhé varianty je cesta zpět z Nordkappu. Jednalo se o styl jízdy řidiče, který neřeší spotřebu a jede svižně, protože jsme jeli tak, abychom se vrátili co nejdříve, a navíc jsme museli stíhat objednané trajekty. Ve Skandinávii nás ještě „brzdily“ rychlostní limity, ale v Německu jsme jeli mezi 140-150 km/h, protože pršelo, a když začala dálnice osychat, jeli jsme 160-180 km/h. V rámci testu maximální rychlosti i přes 190 km/h. Průměrná spotřeba byla 4,39 l/100 km, a přestože jsme na rozdíl od cesty na Nordkapp jeli celou cestu po dálnici, průměrná rychlost byla „jen“ 77 km/h. Cestou tam jsme jeli nejkratší trasou, takže polovinu Německa a čtvrtinu Švédska mimo dálnice. Jinak by byl rozdíl v průměrné rychlosti ještě menší.

Cestu z Nordkappu jsme si zkratili trajektem

Cesta na dovolenou s lehkou nohou na plynu

Druhým testem na dlouhé vzdálenosti byla naše úsporná jízda Fabií GreenLine do Chorvatska a zpět. Simulovali jsme tentokrát chování řidiče, který sice nejede extrémně úsporně, ale chce ušetřit, a tak po dálnici jede většinou jen do 110 km/h a vyhýbá se koupi drahé dálniční známky ve Slovinsku. Šlo tedy o styl jízdy někde mezi cestou na Nordkapp a cestou z Nordkappu. Tomu odpovídala i spotřeba 3,88 l/100 km, která by u Octavie byla na stejné trase pravděpodobně okolo 3,5 l/100 km. Průměrná rychlost byla vzhledem k většímu podílu úseků mimo dálnici ještě nižší než u cesty na Nordkapp, konkrétně 60 km/h. Nutno dodat, že u klasických testů se nijak neomezujeme v používání komfortních spotřebičů, jako např. klimatitace, a cestou z Nordkappu se za polárním kruhem hodilo i vyhřívání sedaček u Octavie.

Fabií GreenLine k moři

styl jízdy spotřeba Typ auta Prům. rychlost
Expedice Nordkapp extrémně úsporně 2,94 l/100 km Octavia GreenLine 65 km/h
Cesta z Nordkappu svižně 4,39 l/100 km Octavia GreenLine 77 km/h
Chorvatsko a zpět Běžný řidič – úsporně 3,88 l/100 km Fabia GreenLine 60 km/h

 

Extrémně úsporná jízda probíhá tedy za ideálních podmínek, abychom udělali co nejlepší výsledek. Zajímavé ale je, že i když jsme byli kritizováni za pomalou jízdu, podařilo se dosáhnout vyšší průměrné rychlosti, než při simulaci běžného řidiče s lehkou nohou, který jede k moři.

Fabií GreenLine úsporně do Chorvatska

Před prázdninami se objevily reklamy, které říkaly „Jeďte k moři s Fabia Tour“, tak jsme chtěli zkusit, jaké to je jet k moři fabií, ale jelikož jsme chtěli zároveň jet co nejúsporněji, zvolili jsme jinou verzi – Fabia GreenLine. Více se o tomto vozu dočtete v článku o testu, teď se budeme věnovat tomu, jak se dostat k moři a zpět co nejlevněji.

Fabií GreenLine k moři

Jelikož se jedná o test a ne extrémně úspornou jízdu, jedeme bez omezení komfortních spotřebičů, jako je například klimatizace, a se zatížením zavazadly dvoučlenné posádky. Jedeme rychlostí, jakou dovolí předpisy nebo dopravní situace, a na dálnici volíme na tempomatu obvykle hodnotu mezi 100 a 110 km/h, aby otáčky byly okolo 2000/min. Začátek je v Českých Budějovicích, protože po území ČR ještě dokončujeme klasický test, o kterém také bude článek.

 

 

 

Hned když vyjíždíme z Prahy, zjišťujeme, že vestavěná navigace nezná Chorvatsko, takže do ní nemůžeme zadat první cíl, kterým jsou Plitvice. Litujeme ty, kteří jeli k moři s Fabia Tour se stejnou navigací, a snažíme se zadat České Budějovice, kde budeme tankovat plnou nádrž, abychom mohli měřit spotřebu. Nedaří se nám však zadávat písmenka s diakritikou a bez zadání „Č“ to nepůjde, takže jen konstatujeme, že v Octavii GreenLine jsme si během Expedice Nordkapp užívali nesrovnatelně lepší navigace, a vyrážíme bez zadaného cíle. Do Budějovic přece trefíme.

 

Dvě Fabie u hotelu Mare Nostrum

V Budějovicích tankujeme v 16:15 plnou nádrž a zadáváme Slovinské město Novo Mesto, které je blízko hranic ve směru na Plitvice. Kupujeme také desetidenní rakouskou dálniční známku za 250 Kč. Vyjíždíme tedy na jih a cesta přes Rakousko ubíhá dobře, i když v opačném směru vidíme dlouhé kolony. Cestou projíždíme ještě 2 mýtné brány, kde platíme 5 a 8 EUR a okolo deváté večer přijíždíme do Grazu, kde máme zarezervované levné ubytování. Palubní počítač ukazuje krásných 3,8 l/100 km.

Rakouská dálniční známka

Druhý den je cesta „zajímavější“, protože jsme se rozhodli ušetřit cca 420 Kč za slovinskou týdenní dálniční známku. To se nám za tak krátký úsek nechtělo dávat, když známka v Rakousku, které projíždíme napříč stála 250 Kč. V navigaci tedy před hranicemi nastavujeme trasu bez dálnic a placených úseků a sjíždíme mimo dálnici. Jelikož nás navigace vede úzkými silničkami, které se klikatí mezi malými horskými vesnicemi, spotřeba stoupá na rovné 4 litry, cesta trvá dlouho a my začínáme pochybovat, jestli by to s tou známkou nebylo lepší. Před chorvatskými hranicemi se ale napojujeme na hlavní silnici, po které se zase jede dobře.

 

Úzke silnice ve Slovinsku – tudy nás vedla navigace

U první čerpací stanice v Chorvatsku kupujeme chorvatskou mapu, protože máme jen evropskou, která není tak podrobná. Při tom se znovu podivujeme nad tím, že přestože většina Čechů jezdí k moři do Chorvatska, navigace ve škodovce nemá chorvatské mapy. Ale už máme mapu, takže snad trefíme, jen to není tak pohodlné. V Plitvicích plánujeme asi dvouhodinovou přestávku na prohlídku jezer, včetně toho, kde se natáčel „Poklad na stříbrném jezeře“. Jelikož se ale přestávka protáhla, potom musíme jet svižněji, abychom stihli do večera dojet k moři. Jedeme také mimo dálnici a zvláště svižná jízda po silnici, klikatící se do kopce, zvedá průměrnou spotřebu. Následným sjezdem k moři se sice vrátila zpět na 4,0 l/100 km, ale kdybychom jeli pomaleji do kopce, mohla být o 2-3 desetinky nižší. Okolo deváté večer dojíždíme k trajektu, abychom se přeplavili na ostrov Pag, protože jsme omylem přes internet zarezervovali ubytování na ostrově.

Výhled na ostrově Pag

Druhý den míříme směrem k Zadaru, za kterým máme rezervovaný hotel na 5 dní do konce pobytu v obci Sveti Petar na Moru. Spotřeba už zůstává na včerejší hodnotě. Při následných dvou výletech do 16 km vzdáleného Zadaru se mi daří jednou při cestě zpět dosáhnout spotřeby 3,4 l/100 km a poté cestou tam dokonce 3,3 l/100 km, aniž bych se o to snažil. Je to způsobené tím, že tam je dost obcí, resp. Jsou dlouhé, a i mimo ně je často u pobřeží rychlost snížena na 60 km/h. Tyto výlety ale celkový průměr nezměnily.

Spotřeba při krátké cestě ze Zadaru

Zpáteční cesta, na kterou vyrážíme v neděli ráno, je o poznání rychlejší a jednodušší, jelikož Chorvatsko tentokráte projíždíme po dálnici, která vede okolo Záhřebu až ke Slovinským hranicím a celkem nás mýto stojí v přepočtu 610 Kč. Když jsme jeli přes Plitvice, dálnice tam nevedla, ale shodujeme se, že teď to za to stojí. Ještě v Chorvatsku musíme po ujetí 1 147 km natankovat, ale jen 15 litrů, abychom dojeli do Rakouska. Domníváme se, že tam to bude levnější. Přes Slovinsko se opět vyhýbáme dálnici, ovšem nespoléháme se jen na navigaci, ale pomáháme jí mapou. Díky tomu Slovinsko rychle projíždíme po docela hlavní silnici a ujišťujeme se v tom, že je zbytečné jejich drahou známku kupovat. Ostatně potkáváme v obou směrech dost českých aut, což nám potvrzuje náš názor.

 

Tankování v Písku

Hned za hranicemi chceme natankovat u jedné značkové, ale přesto levné čerpací stanice, jenže je zavřená. Uvědomujeme si, že v neděli mají běžně zavřeno a doufáme, že alespoň na dálnici natankujeme. Tam sice mají otevřeno, ale místo za cenu v přepočtu okolo 36 Kč/l, kterou jsme viděli cestou tam, tankujeme za 43,30 Kč. Naštěstí nám výpočtem vychází, že 10 litrů by mělo stačit až do Budějovic. Tankujeme 13,5 l, abychom byli v klidu, i kdybychom narazili na zácpu, kterou jsme viděli cestou tam. V Rakousku mě na dálnici Radka střídá v řízení, abych si odpočal a mohl zase řídit na složitějším úseku. Jelikož jedeme trochu později, kdy už hlavní proud, vracející se z dovolené, pravděpodobně projel, je cesta volná. Před Linzem tedy opět přebírám řízení a pokračujeme dále. Před hranicemi si navigace zaslouží naopak pochvalu, protože nás vede zdánlivě nesmyslně jinam, než kam je značená Praha, ale když jedeme podle značek, narážíme na objížďku. Asi to věděla a měla lepší cestu.

 

Spotřeba při cestě zpět

Po půlnoci přijíždíme do Písku, kde tankujeme opět plnou nádrž, abychom spočítali spotřebu. Průměrná spotřeba na zpáteční cestě je dle palubního počítače 3,9 l/100 km a celkový průměr i s cestou tam, včetně výletů do Zadaru, je rovné 4 litry. Když to podle tankování vychází na 3,88 l/100 km, jsme příjemně překvapeni, protože Fabia GreenLine je první škodovka, kde je skutečná spotřeba nižší. Celkových 1 824 km jsme tedy ujeli za 2 724 Kč, takže náklady na 1 km jsou 1,49 Kč. I s platbami dálniční známky, mýta a trajektu vychází celkové náklady na samotnou cestu 4 789 Kč. I když Fabia není auto primárně na dálkové jízdy a v Octavii GreenLine bychom to pravděpodobně zvládli úsporněji a při nesrovnaelně větším pohodlí, dá se s ní také jet k moři a to docela levně. Jen by více než dvoučlenná posádka měla problém s místem pro zavazadla, což by částečně řešila verze combi.

Netankujte levně, tankujte chytře – díl 1

Asi jste čekali, že tento seriál bude hlavně o stylu jízdy, a jste tedy překvapeni, že začíná o tom, jak tankovat. Tento seriál totiž píšu na základě svých praktických zkušeností. A právě moje čerstvá zkušenost me vedla k tomu, abych jej začal právě takto. Člověk si řekne: „Pokud chci za palivo platit méně,“ jak říká i název seriálu, „musím tankovat co nejlevněji.“ To vypadá na první pohled jasně a logicky, ale nemusí to tak zdaleka vždy platit.

Před startem Expedice Nordkapp jsme natankovali v České republice prémiovou naftu. Vyrazili jsme přes Neměcko a Dánsko, abychom se vyhnuli trajektům. Do Švédska a asi 20 km za Stockholmem jsme po ujetí 1 804 km na první nádrž poprvé natankovali. Rekordní nájezd na jednu nádrž s Octavií a krásná spotřeba 2,79 l/100 km. Měli jsme více než polovinu cesty za sebou a předpokládali tedy, že na Nordkapp v pohodě na druhou nádrž dojedeme. To jsme ještě nevěděli, co nás čeká.

Jak platit za palivo méně.

Ve Švédsku vůbec neprodávají prémiové nafty, a jak jsme následně zjistili, asi ani ne aditivované. Zkrátka základní nafta tak jak jde z rafinerií. Najednou se auto, resp. motor začal chovat úplně jinak. Palubní počítač ukazoval po rovině a dokonce i z kopce mnohem větší čísla, než na jaká jsme byli zvyklí, a to nemluvím o jízdě do kopce. Po prvních cca 300 km od tohoto natankování nám už palubní počítač ukazoval o 200 km nižší dojezd, než byla vzdálenost k cíli podle navigace.

Dojezd na Nordkapp byl adrenalinový zážitek

Až druhý den od natankování se mi podařilo na zlomovém přejezdu náhorní planiny vedoucí přes hranici Finska s Norskem dostat průměrnou spotřebu na 2,8 l/100 km, což sice byla hodnota, kterou jsme potřebovali, ale na snížení předchozího manka bychom potřebovali nižší spotřebu. Navíc to bylo za cenu snížení rychlosti, jinak bych se na takovou hodnotu nedostal. Nakonec jsme tedy museli absolvovat dramatický závěr, kdy jsme posledních 137 km jeli na nulový dojezd a takto museli projet téměř 7 km dlouhý tunel Nordkapptunnelen, který klesá 212 m pod mořskou hladinu a následně prudce stoupá nad ní. Tolik adrenalinu jako v tomto kopci jsem asi ještě v životě v krvi neměl.

Na základní naftu jsme měli podstatně vyšší spotřebu

Na Nordkapp jsme sice dojeli, ale doslova na výpary a spotřeba v druhém úseku, dlouhém už „jen“ 1 720 km byla i přes obrovské úsilí 3,09 l/100 km. Sice je to „pouze“ 0,3 l/100 km, ale převedeno na procenta je to 10,8 % navíc. Pokud v běžném provozu pojedete místo za 5 l/100 km o půl litru více, tak to na financích poznáte. Kdybychom jeli stále stejnou rychlostí, rozdíl by byl ještě větší.

Vyplatí se připlatit za kvalitní paliva?

Neříkám, že je vždy ideální kupovat prémiová paliva, ale i základní paliva u značkových čerpacích stanic bývají více či méně aditivovaná. Pokud netankuji na dálnici, ale třeba v blízkosti nějaké diskontní čerpací stanice, která má většinou základní naftu bez aditiv, cena té značkové nebývá výrazně vyšší. To stejné platí i o benzínu. Jsem ale přesvědčený, že jsou případy, kdy se i prémiová paliva finančně vyplatí, a já sám je někdy tankuji. Zvláště když příplatek není nijak velký. Nejde totiž jen o spotřebu, ale celkově novým moderním motorům více prospějí kvalitní aditivovaná paliva. Proto je dobré se zamyslet, jestli cena je to hlavní, podle čeho bychom měli vybírat kde natankujeme. Pro mě je cena důležitá, ale až na druhém místě.

ŠKODA Octavia GreenLine dojela z Prahy na Nordkapp na 2 nádrže, celkem přes 3 500 km

Naše Expedice Nordkapp úspěšně dorazila do cíle. 2. 8. 2014 jsme vyjeli v sestavě Marek Tomíšek a Lukáš Kubiena s vozem ŠKODA Octavia GreenLine, poskytnutým od ŠKODA AUTO, z jihu Prahy, kde jsme překročili 50. rovnoběžku. V doprovodu dodávky UAMK jsme vyrazili přes Něměcko a Dánsko, abychom mohli celou cestu zdolat po vlastní ose, bez použití trajektu, do švédského Stockholmu, za kterým jsme po 1 804 km poprvé natankovali. Na průběh celé trasy včetně tankování dohlížel zástupce UAMK, který opět zapečetil nádrž a pokračovali jsme dále na sever.

Ve Finsku jsme překročili polární kruh, setkali se s prvními soby na cestě a pokračovali přes náhorní planinu, kterou prochází hranice Finska s Norskem, právě do Norska. Za městem Alta jsme překročili významnou 70. rovnoběžku a tím jsme zdolali poloviční vzdálenost z Prahy k severnímu pólu. Odtud to již nebylo na Nordkapp daleko, a tak po třech hodinách jízdy jsme již projížděli 6 870 m dlouhý Nordkapptunnelen, který klesá až do hloubky 212 m pod mořem, a po několika kilometrech jsme dojeli k jediné čerpací stanici na Nordkappu, která je zároveň nejsevernější čerpací stanicí v Evropě. Podařilo se nám to i díky podpoře doprovodného vozidla UAMK.

Nordkapp byl považován za nejsevernější výběžek Evropy, proto název znamená „severní mys“. Později se zjistilo, že jde o ostrov, ale od roku 1956 je výše zmíněným tunelem propojen s kontinentem, takže je to nejsevernější místo, kam lze v Evropě dojet autem. Jeho severní výběžek má polohu 71° 10′ 21“ severní šířky a my jsme při cestě k čerpací stanici dosáhli 71° 0′ 6“.

Celkem jsme tak s vozem ŠKODA Octavia GreenLine najeli na 2 nádrže 3 524 km. Sejmutí pečetě a závěrečné tankování opět kontroloval zástupce UAMK. Součet obou tankování je 103,58 l nafty, z čehož vyplývá, že jsme dosáhli spotřeby 2,94 l/100 km. Octavia GreenLine tedy v tomto extrémním testu obstála a Marek Tomíšek s Lukášem Kubienou dokázali, že je možné s ní jet i úsporněji než udává výrobce.

ŠKODA Octavia GreenLine ujela na jednu nádrž 1804 km z Prahy až za Stockholm

Expedice Nordkapp se přiblížila svému cíli. Na jednu nádrž s vozem ŠKODA Octavia GreenLine ujela naše posádka v sestavě Marek Tomíšek a Lukáš Kubiena více než 1800 kilometrů. To zatím odpovídá průměrné spotřebě 2,79 litrů na 100 km. Tak jsme s vozem, který k jízdě poskytla ŠKODA AUTO, dojeli až za Stcokholm na čerpací stanici u dálnice, nedaleko městečka Upplands Väsby.

 

Vyjeli jsme s vozem ŠKODA Octavia GreenLine v sobotu 2. 8. 2014 z Prahy. Cestujeme zásadně po vlastní ose přes Německo a Dánsko do Švédska tak, abychom se vyhnuli trajektům. Ve Stockholmu jsme měli najeto 1 760 km a pokračujeme dále na sever. Na jednu nádrž jsme nakonec procestovali 1 804 km.

 

Celou dobu dohlíží zástupce UAMK a FIA  na to, že si naše posádka vozu Octavia GreenLine nezkracuje cestu trajekty, což zaznamenává i GPS sledování v autě. Dnes s vozem ŠKODA Octavia GreenLine na čerpací stanici u městečka Upplands Väsby pod dohledem zástupce UAMK a FIA  dotankovali palivo a víko nádrže nechali opět zapečetit. Nádrž při tankování pojala 50,34 l, což při ujeté vzdálenosti znamená průměrnou spotřebu pouhých 2,79 l/100 km. Naše expedice nyní pokračuje na sever k Nordkappu, který je hlavním cílem expedice.