TEST: Hyundai Staria Tour 130 kW: Vesmírný devítimístný dostavník

Dostali jsme do redakce na test velmi zajímavý model Hyundai Staria Tour, vozidlo s devíti sedadly a velmi futuristickým designem, za kterým se každý podívá. Jelikož to je vozidlo pro více lidí, udělali jsme si Úspo víkendový výlet ve složení Honza Tarant (HT) alias Honza_z_Poděbrad, Honza Švandrlík (HŠ) alias Tramvajak_za_volantem a pár kolegů z práce. Jak se nám Staria líbila, co bylo příjemné a co ne? To se dozvíte z našeho dialogového testu.

Vesmírná loď Hyundai Staria

HT: Když jsem viděl poprvé Starii naživo, valil jsem oči hned z několika důvodů. Štípnout jsem se musel nejen kvůli vzhledu, který spíš než dodávku připomíná vesmírnou loď Enterprise (možná proto ten hvězdy evokující název), ale hlavně z odvážnosti Hyundai, že něco takového opravdu přetavili v sériové auto. Vždyť se na to podívejte, je to v podstatě osobní dodávka, které od počátku věků byly vždy jen krabice na kolech se stěrači bez špetky nápadu, které měly maximalizovat užitnou hodnotu. Nikdy jsem neviděl, že by se někdo otočil za Tranzitem, Transporterem či něčím podobným. Co je ale na Starii konkrétně tak zajímavé? No zepředu hlavně LED pás přes celou šířku čumáku se světelnými čtverci pod ním a mřížkovanou tlamou uprostřed. Bok je takové jediné klidné místo na celém autě, které je pokryté velkými okny jak od skleníku. Vzadu to ale opět pokračuje ve velkém stylu, protože na obou stranách jsou od shora až téměř ke kolům kostičkované LED panely, které velice nápadně navazují na elektrickou řadu Ioniq. Opravdu smekám, tohle se neskutečně povedlo. Co si o vzhledu myslíš Honzo?

HŠ: Hyundai Staria a vzhled? Zeptám se vás jinak. Pamatujete si na automobil Fiat Multipla v první generaci? Ano? Jestli ne, doporučuji se na internetu podívat. A proč to říkám? Design obou je podle mě podobně polarizující. Tohle auto musíte buď milovat, nebo nenávidět. Všude vzbudilo rozruch. Lidé se otáčeli.
Co se mi líbí, je určitě přísně aerodynamická příď a vlastně i záď, neboť na zadním výklopném mechanismu je malý spojler tak, aby vzduch lépe proudil. Aerodynamický design mají také vnější zpětná zrcátka. Z boku vozu vynikne především velká prosklená plocha. Tím pádem do vozu může pronikat denní světlo a je ve voze příjemně. O čemž se druhý, nebo první Honza, zmíní později.

 

Prostor především

HT: Myslím, že kdyby designová extravagance pokračovala uvnitř ve stejné míře jako venku, už by to mohlo být trochu moc a především by v Hyundai nemohli použít interiérové součásti z ostatních modelů. Ve výsledku to je takový svérázný mišmaš „dodávkoidního“ designu s prvky z osobních aut. Co tím myslím? No například volant je stejný jako třeba v Tucsonu, stejně tak naprosto boží páčky pod volantem nebo tlačítka na ovládání oken. Kvůli odlišnému prostorovému rozmístění je ale třeba řidičův displej zvláštně nahoře a vepředu a jen tak trčí z palubní desky. To jsou ale jen takové designové „špeky“, které by leckdo mohl přehlédnout.

Mnohem horší je to se situací uprostřed. Jelikož bylo rozhodnuto o možnosti třech sedadel vepředu, všechno se muselo nahňácat výš, aby si mohl ten nešťastník uprostřed kam dát nohy. Jak to dopadlo? Volič směru jízdy z tvrdého plastu je naprosto příšerně vystrčený do místa, kam bych si opřel pravé koleno. Ano sice je hezky po ruce, ale ne, prostě takhle ne. Další spíše ergonomický přešlap je umístění ovládání výhřevů a ventilace sedadel, kamer, jízdních módů apod. hned pod panel klimatizace. Všechna tlačítka jsou dotyková a na černém piano laku s bílým textem, tedy na první pohled jsou velmi těžko rozeznatelná. Výsledek je, že takové zapnutí vyhřívání zadního okna je úkol hodný plného soustředění. Možná jsem ale příliš náročný, jak ses na rozvržení místa řidiče díval ty?

HŠ: Opět mi nedá se odvolat na již zmiňované auto a to je Multipla, opět totiž Hyundai se svým modelem Staria vzal inspiraci nejen u něj. Vepředu jsou totiž, jak se Honza zmiňoval, tři sedačky. Ale to je tím, jakou variantu jsme testovali. U jiných variant je místo tohoto veliká schránka a sedadla mají klasickou loketní opěrku. Jinak se mi sedělo velmi dobře, sedadla pohodlná s dostatečným bočním vedením.

HT: Účelem auta této kategorie je ale především poskytnout maximum prostoru na co nejmenším půdorysu a Hyundai Staria v tomto ohledu nijak nezklame. I se svými dvěma metry a větším objemem jsem se za volant skvěle vešel (až na ten zatracený volič) a pocit prostoru ještě umocňovala velká okna prosvětlující celý interiér. V kombinaci s docela vysokým posazem to je jak shlížení z posedu.  Společně s dobře padnoucími koženými sedadly vše přispívá k relaxační atmosféře. Za celou dobu jsme používali prostřední sedadlo jako masivní loketní opěrku a držák na pitíčka, takže nemůžu úplně říct, jestli je situace horší v plném obsazení až devíti lidí. Jak se vlastně měli naši ostatní cestující na dalších řadách?

HŠ: Co se místa na zadních sedadlech týče je ho tam dost i za tebou milý Honzo, což je co říct. Ne vážně, měli jsme s sebou mé kamarády a kolegy z práce a nikdo z nich si nestěžoval. Jediné, co mé kamarády vzadu překvapilo, bylo, že nemohli otevírat klasicky okna, ale jen posuvem. I nástup na úplně zadní řadu byl bezproblémový, jen to chce trochu cviku. Díky posunu a sklopení zadních bočních sedadel bylo i toto v pohodě, pouze umístění bezpečnostních pásů bylo pro ně podivné, ale to je o zvyku.

 

Enterprise jen vzhledem

HT: Pokud čekáte, že se bude Hyundai Staria chovat jako dodávka, nebudete překvapeni. Je to pořádný kus auta, který prázdný váží okolo 2,3 tun. My jsme do auta hodili šest chlapů se zavazadly na víkend, takže jsme mohli atakovat klidně 3 tuny! V tomto kontextu už 2,2 litrový diesel se 130 kW a 430 N.m už tak oslnivý není a v kopcích okolo Liberce byla hmotnost docela znát. Na druhou stranu při pohybu po městě měl i při takovém zatížení sil na rozdávání. Především mě ale velice příjemně překvapilo výborné odhlučnění za všech okolností. Podvozek s 18′ koly dokáže hezky utlumit větší díry, tramvajové koleje či podobné české pasti, ale daní za tuto kategorii auta je rozechvění celé karoserie.

Na druhou stranu jak už jsem zmínil, nebyl to žádný „holovůz“, takže mi jízdu zpříjemňoval adaptivní tempomat, držení v pruzích a automatická převodovka. Tedy taková by byla teorie, v praxi to taková lambáda nebyla. Když je Staria v jakémkoli jiném než sportovním režimu, po sešlápnutí pedálu se „osmikvalt“ tak nějak zamyslí, co s tím požadavkem na zrychlení má dělat, mezitím uplyne zhruba vteřina a půl, a pak se auto konečně rozjede. Vyjíždění z vedlejší je tak adrenalinový zážitek, pokud s prodlevou nepočítáte. Naštěstí to vyřeší sportovní režim, který ji odstraní. No a když si to tak šinete po dálnici, vypnete tempomat, abyste plynule dojeli pomalejší auto před vámi a znovu jej zapnete, musíte úplně pustit plynový pedál a opět s prodlevou (i ve sportu) auto začne znovu zrychlovat. Kolikrát mě to opravdu vytáčelo k nepříčetnosti. Díváš se na to, Honzo, stejně, nebo jsem úplně mimo?

HŠ: Hyundai Staria není supersport, má nás bezpečně a komfortně dopravit do cíle svých cest. A dokážu si představit, Honzo, že když řídíš tohle auto s rodinou, tak to, co jsme my dva zjistili jako neduh, nebo chybu, oni řešit nebudou. Nechají si větší rezervu na například to vyjetí z vedlejší atd., ale někomu to asi vadit může. Zase je u tohoto vozu vidět to, že při každé změně režimu se změní chování auta. Což ne každé auto umí. To je zase plus.

Jakou má Hyndai Staria spotřebu?

HŠ: Začneme tím, že jak jsem říkal, jeli jsme s přáteli a kolegou redaktorem do Liberce, čili šest statných chlapů a zavazadla. Takže spotřeba byla jaká? No byla 10,9 litru.
Nebojte se, jel jsem s tímto velmi zajímavým vozem i svůj okruh. Někdy vám ho přesně ukážu. A tam spotřeba byla více než překvapivá, čili těch více než 80 kilometrů jsem jel za 7,3 litru na sto kilometrů.
A celková spotřeba po dobu testu? Těsně nad deseti litry, čili 10,2 litru. A ptáme se vás, našich čtenářů, je to hodně, nebo málo?

Co říci závěrem o voze Hyundai Staria?

HŠ: Designově velmi zajímavý vůz, dost lidí se otočí při průjezdu. Je skvělý pro více lidí, větší rodinu, nebo jako v našem případě pro partu přátel. Převeze hodně věcí i lidí a to bez nějakého omezení, co se komfortu týče. I když bych si devět lidí vést nechtěl kvůli komfortu toho devátého. Jede klidně, pohodově, není to sporťák. Ale své si odvede. Jasně, třeba ten volič směru jízdy je prostě zajímavě umístěn a ne každému může vyhovovat. To je asi největší chyba. A jízda? Jak jsem říkal a psal, když se nespěchá, zvyknete si. Ale chápu, že některé to může nepříjemně překvapit. Honzo, chceš to nějak shrnout i ty?

HT: Mě naprosto odrovnával (v pozitivním slova smyslu) ten vzhled. Jak se říká, pokud při odchodu od auta se za ním chcete ještě otočit, zvolili jste si správně. Já jsem se otočil pokaždé, když jsem od Starie odcházel. K plusům bych ještě rozhodně přihodil kultivovanost, která přispívala k cestovní pohodě. Pokud byste hledali velký přepravní dostavník a dokázali žít s tím strašným voličem jízdy, měla by tato korejská Enterprise být ve vašem úzkém výběru.