Hyundai Ioniq 9 HTRAC: Nezmar ve sněhu

Cesta z Nordkappu, aneb Hyundai Ioniq 9 v extrémních podmínkách

Hyundai Ioniq 9 jsem si na expedici Nordkapp elektromobilem vybral z několika důvodů. Prvním byl velký vnitřní prostor pro čtyřčlennou posádku a spoustu zavazadel, ale neméně důležitým kritériem byl systém pohonu všech kol, který Hyundai označuje HTRAC.

Proč právě pohon všech kol?

Zejména v oblastech za polárním kruhem jsem očekával náročnější podmínky. Kromě extrémně nízkých teplot a relativně častého sněžení je tam v důsledku nízké hustoty osídlení často desítky kilometrů dlouhá silnice bez jakékoliv vesnice či města. Ty méně frekventované komunikace mají šotolinový povrch a kromě toho, že se ve Skandinávii standardně nesolí, nelze čekat ani časté projíždění pluhem. Zkrátka, moc aut tu nejezdí.

Když si k tomu přidáme silný vítr a rozlehlé pláně, je jasné, že zde lze očekávat závěje. Proto jsem chtěl, kromě pohonu 4×4,  auto s vyšší světlou výškou, tedy SUV, které má tím pádem lepší předpoklady projet hlubším sněhem.

Za polárním kruhem byly překvapivě příznivé podmínky

Podmínky za polárním kruhem však byly výrazně příznivější, než jsem očekával. Ne že by tam na silnicích sníh nebyl, dokonce posledních přibližně 250 kilometrů z Alty na Nordkapp byla silnice pokrytá ledem a na samotném Nordkappu jsme projížděli závějemi, které ovšem nebyly extrémně hluboké, protože cestu přes den pravidelně protahuje pluh a v noci je cesta zavřená.

Přístup ke kompletním informacím z expedice Nordkapp elektromobilem, včetně perliček ze zákulisí, získáte na EV-PHEV.cz/Nordkapp .

To samé nás samozřejmě čekalo i na zpáteční cestě. Nikdy bych se ale nenadál, že mnohem větší dobrodružství a náročnější situaci zažijeme o poznání jižněji, konkrétně v Pobaltí.

Navigační komplikace v Lotyšsku

Po přeplavení trajektem z Helsinek do Tallinnu, kudy vedla naše zpáteční cesta, jsme měli nabíjecí zastávku na Ionity před Rigou. Zde se ale začala rozcházet navigace Hyundai a Wazem. Vestavěná navigace nás i přes mnohé přesvědčování neustále vedla na Vilnius a poté přes severozápadní cíp Běloruska. Tam ale nemůžeme, nemáme víza.

Po neúspěšném přesvědčování navigace jsme tedy zvolili Waze, který nás vedl kratší cestou přes Rigu, pravděpodobně kvůli dopravním komplikacím na obchvatu. Následně nás mimo hlavní silnice, nejspíše také kvůli dopravním komplikacím vlivem hustého sněžení, vedl po vedlejších cestách na hranice s Litvou.

Cesta do neznáma

Když jsme se blížili k hranici s Litvou, všimli jsme si, že jedeme po opravdu vedlejší silnici. Hustě sněžilo, místy byly relativně hluboké závěje. Například jeden úsek, pravděpodobně to byl rozdvojený most, jsme museli projet protisměrem, protože naše půlka byla zavátá hlubokým sněhem a v protisměru byly vyjeté koleje. Evidentně všichni jezdili tudy a jelikož naproti nic nejelo, neriskovali jsme zajíždění do hlubokého sněhu.

Na této cestě jsme si také všímali, že povrch je šotolinový. Bylo to vidět zvláště v místech, kde je silnice výše než okolní pole. Tam se závěje netvoří na silnici, nýbrž naopak, sníh z ní je odvátý do polí a je zavátý příkop. Místy tedy prosvítal šotolinový povrch, který jsme zároveň cítili i podle vibrací přenášejících se do vozu.

Drama na litevské hranici

Po této silnici jsme přejeli hranice do Litvy a zhruba po jednom až dvou kilometrech jsme uviděli shluk světel před námi. Projížděli jsme už poměrně hlubokými závějemi, ale Hyundai Ioniq 9 s H-TRAC jel spolehlivě. Ani jsem nemusel zapínat terénní režim na sníh.

Když jsme přijeli blíže, spatřili jsme dramatickou scénu: tři zapadlá auta. Dvě v našem směru, Volvo V70 a Volkswagen Tiguan, zajela do hlubokého sněhu na kraji silnice, kde uvízla. Opel Insignia naproti stál uprostřed silnice, zaseklý v hlubokém sněhovém jazyku. Za nimi byl velký traktor John Deer s pluhem.

Hyundai Ioniq 9, jediné pojízdné auto

Vystoupil jsem z auta, abych zjistil situaci. Bylo mi řečeno, že všichni jeli podle Waze, který je vedl „volnou cestou“, ale ta evidentně nebyla kvůli sněhové kalamitě průjezdná. Tedy alespoň ne pro většinu aut. Náš Hyundai Ioniq 9 byl v tu chvíli jediné pojízdné auto na místě. Sice jsme také zastavili v hlubokém sněhu, ale mohli jsme se rozjet, pokud by bylo kudy.

Traktor s pluhem nejprve objel auto zapadlé uprostřed, protáhl cestu směrem k hranici a vrátil se vyprostit zapadlá vozidla. Jak ale projel okolo nás, zahrnul i naše auto ještě větším množstvím sněhu. Neměli jsme tedy ani my jistotu, jestli vyjedeme. To hlavní sice hrnul na druhou stranu, kam měl nastavený sklon pluhu, ale menší sněhovou hráz vytvořil i okolo našeho auta.

Test systému HTRAC v praxi

Když řidič traktoru zastavil u nás a řekl, že můžeme jet pokud nepotřebujeme vytáhnout, zeptal jsem se, zda je cesta prohrnutá. Odpověděl, že je tam sice úzký pruh, ale je prohrnutý. A že kdyby náhodou něco, je tady on. K mému překvapení Hyundai Ioniq 9 v pohodě projel i nahrnutou hráz od pluhu. Projeli jsme okolo dvou aut, která ve stejně hlubokém sněhu zapadla, a dojeli k vyproštěnému Opelu.

Řidič Opelu se evidentně bál uhnout do hlubokého sněhu a pomalu couval. Jet 4 kilometry rychlostí jeho couvání na další křižovatku se nám ale nechtělo. Po chvíli zastavil a ukázal, že ho máme objet. Naznačoval, že máme jet blízko něj (abychom nezapadli), ale to se mi nechtělo, kdyby nám to uklouzlo, mohli bychom do něj narazit.

Riskl jsem tedy cestu dál od Opelu, tedy do hlubšího sněhu. Viděl jsem zděšený výraz řidiče, který gestikululoval, že máme jet blíže. Nebylo to ovšem potřeba. Dostatečně jsem se rozjel, držel to pod plynem a Ioniq 9 takto projel bez problémů i hluboký sníh. Objeli jsme Opel, najeli na prohrnutý pruh a mířili dál směrem na Polsko.

Závěrečný extrém: bílá tma v Pobaltí

Jak jsme pokračovali touto silnicí dále, zatímco stále foukal vítr a hustě sněžilo, projížděli jsme i v prohrnutém pruhu čím dál větší závěje. Za námi se s určitým odstupem drželo světlo jiného auta, jehož řidič byl evidentně rád, že závěje prorážíme a děláme tak průjezdnější cestu. Každopádně bylo šero, hustě sněžilo a vše okolo bílé, takže nebylo snadné rozpoznat, kudy vede prohrnutá cesta, kterou navíc vítr docela rychle postupně zavál sněhem.

Kritický okamžik

Když hloubka závějí začala být taková, že mi nejprve občas létal sníh přes čelní sklo, musel jsem se hodně snažit, abych viděl, kudy vede silnice. Později jsme začali zvedat tak velkou vlnu prašanu, že jsem přes čelní sklo neviděl vůbec nic. Rychle jsem musel zastavit, abych neskončil mimo cestu nebo v závěji.

A právě to druhé se stejně stalo. Chtěl jsem obhlédnout auto a situaci, abych věděl, jak z té závěje vyjet, ale závěj byla tak hluboká, že dveře nešly otevřít. „Tak tohle je problém,“ pomyslel jsem si.

Hyundai Ioniq 9 ukazuje své kvality

Zůstal jsem tedy v autě a zkusil vyjet bez obhlédnutí terénu. I to šlo ale překvapivě dobře. Stačilo si trochu couvnout, popojet dopředu, znovu couvnout, a už jsem se na pár metrech dokázal rozjet tak, že jsem prorazil hlubší sníh před sebou.

Pokračovali jsme v méně hlubokých závějích až k hlavnější silnici, která už byla lépe prohrnutá. Jelikož tam jezdilo více aut, nestíhaly se tvořit tak hluboké závěje.

Závěr: Hyundai Ioniq 9 obstál na výbornou

Nejnáročnější úsek z pohledu zimních podmínek a závějí, který jsme čekali za polárním kruhem, jsme nakonec měli v Pobaltí. Ale Hyundai Ioniq 9 s pohonným systémem HTRAC všechno hravě zvládl.

Zatímco tři jiná auta, včetně SUV Volkswagen Tiguan, v identických podmínkách zapadla a musela čekat na pomoc traktoru, náš elektrický Hyundai Ioniq 9 projel bez problémů. Tohle auto jen tak nějaký sníh nezastaví.