Díky spolupráci s firmou Digiteq Automotive, která se Czech New Energies Rallye účastnila vůbec poprvé vydáváme článek jejich posádky. A jaký byl pohled Jakuba Chromce a Jana Taranta? To si můžete přečíst v celém článku. Do kterého jsem se pokusil téměř vůbec nezasahovat tak, aby dojem z povídání byl co nejvíce autentický. Takže styl psaní je trošku jiný, než je u nás běžné. Snad toto omluvíte s užijete si následující řádky.

Následující řádky popisují pocity Jana Taranta, který se v posádce Digiteq Automotive na Czech New Energies Ralye stal navigátorem.

Jak se dá dostat k účasti na Czech New Energies Rallye?

K Czech New Energies Rallye (CNER) jsem se dostal jak slepý k houslím. O závodu jsem již dříve slyšel, takže jsem zhruba tušil, o co se jedná. Pracuji pro společnost Digiteq Automotive, která vyvíjí technologie pro chytrá auta a je součástí koncernu Volkswagen, a jak jsem se náhodou dozvěděl, do závodu byla zaregistrována jedna naše posádka. Skáču po každé možnosti zapojení do světa elektromobility, takže jsem se pochopitelně chtěl nějak zapojit a shodou náhod jim den před začátkem odpadl navigátor. Možná osudem mi tato důležitá pozice byla nabídnuta a já jsem po ni bez váhání skočil.

Digiteq se do Rallye zapojoval úplně poprvé, já měl z podobných akcí nulové zkušenosti, ale týmový řidič a můj kolega Kuba Chromec se již účastnil podobného závodu od Škoda auto. Tam ale záleželo bohužel jen na spotřebě, tudíž své zkušenosti mohl zužitkovat asi tak stejně jako já. V CNER totiž jde o dosažení průměrného času a rychlosti v jednotlivých měřených úsecích. Optimismus nám ale možná díky sladké nevědomosti při cestě na začátek závodu u jaderné elektrárny Temelín nechyběl, vždyť to přeci nemůže být tak těžké.

Před startem je vždy spousty starostí a ani nováčci toho nejsou ušetření.

Po příjezdu jsme náš závoďák, firemní elektrickou Škodu Enyaq iV 80, zaparkovali do Digiteq stánku, kde jsme propagovali firemní aktivity na poli využití virtuální reality pro vývoj infotainmentu, a šli se s Kubou zaregistrovat. Tam nám organizátoři předali mimo jiné rozpis rychlostních zkoušek s požadovanými průměrnými rychlostmi pro jednotlivé úseky a letáček s itinerářem zkušební trasy. Technickou kontrolou náš Enyaq úspěšně prošel, a poté jsme vyrazili na zkušební okruh, který se skládal z kalibračního úseku a tzv. shakedownu. Co jsme měli kalibrovat či co měl znamenat shadedown jsme samozřejmě jako úplní zelenáči vůbec netušili, ale brali jsme to jako první ochutnávku soutěže, a tak jsme s velkým očekáváním přijeli na start. Snažil jsem se zorientovat v logice poskytnutých navigačních pokynů a říkal jsem si, že to přeci nemůže být pro Google mapy znalého navigátora nic náročného. Říká se, že na počátku něčeho nového máme vykročit pravou nohou. Nevím čím jsme ten den vykročili, ale již během tréninkového okruhu jsme špatně odbočili. Nebylo to ale nic tragického a optimismus nás ani po ukončení tréninkového kola neopouštěl.

Jelikož jsme měli startovní číslo 41 a auta vyrážela do ostrého závodu jednotlivě minutu po sobě, měli jsme možnost si prohlédnout u startu připravené posádky a jejich vozy. Když jsme viděli účastníky mezinárodního šampionátu FIA Eco Rallye Cup a především jejich čelní skla, která byla snad z poloviny obsypána tablety a jinými zařízeními, trochu nám spadly čelisti a s nimi také očekávání o našich výsledcích. Shodli jsme se na tom, že budeme považovat za úspěch doražení do cíle bez zbytečného bloudění a vše ostatní bude jen příjemný bonus.

Mezitím jsme se dozvěděli o doprovodné aplikaci Rabbit Rallye, která měla mně jako navigátorovi pomoct s dodržováním předepsaných rychlostí. Jelikož jsme nedostali žádný návod k použití, snažil jsem se rychle najít její skrytý smysl. Nějaký smysl jsem našel, správný ale úplně nebyl a výsledky špatné analýzy na sebe nenechaly dlouho čekat, o tom ale až později.

Patnáct minut před naším startem jsme obdrželi navigační pokyny pro čtvrteční část závodu, položil jsem si je na klín společně s mobilem se zapnutým Rabbitem, papírem s rychlostmi jednotlivých úseků a tužkou a cítil jsem se jako opravdový rallye navigátor. Již mi ale nebylo jasné, proč máme hned od začátku jet po silnici první třídy rychlostí 20 kilometrů v hodině, ale na uvažování o takových malichernostech nebyl čas.

A je tady ostrý start do soutěže.

Oficiální časomíra ukazovala ubíhající sekundy do našeho startu a s úsměvy na rtech jsme vyrazili již zmíněnou rychlostí. Pomalou jízdou jsme si na tak frekventované silnici připadali až nebezpečně, nicméně jsme si nedovolovali zpochybnit nastavená pravidla. Pravidla byly samozřejmě naprosto v pořádku, jen jsme si je interpretovali úplně špatně. Zanedlouho nás navíc dojela posádka, která jako poslední s číslem 42 startovala minutu po nás, ale kupodivu nás stále nenapadlo, že děláme něco špatně. Nedlouho poté jsme je navíc dojeli a v zájmu udržení našeho rychlostního průměru předjeli, sebedůvěra tak trhala rekordy. Bohužel to tak dlouho nezůstalo, problémy na sebe nenechaly dlouho čekat.

Povinnosti a pocity navigátora? Dost práce a odpovědnosti.

Jako správný navigátor jsem očima neustále přeskakoval mezi tabulkami se vzdálenostmi a rychlostními průměry, navigačními pokyny, telefonem s měřící aplikací a směrem jízdy. Jelikož se o mužích říká, že se mohou soustředit pouze na jednu věc, dovedete si představit, jak jsem se ve všem orientoval. V navigační činnosti jsem byl tedy ztracen jak Brňák v Pražském metru. Kvůli naší domněnce, že měřený úsek začal už u slavobrány na výjezdu z Temelína a ne na opravdovém startu, který byl o několik kilometrů dál, se výsledný chaos ještě prohluboval. Nevyhnutelný důsledek ve formě špatného odbočení se tedy dostavil dříve nežli později. Upřímně tedy nechápu, že jsme neskončili po ujetí první měřené zkoušky poslední, nýbrž jsme vybojovali 34. pozici ze 42. Cítili jsme se jak jednoocí mezi slepými. Během druhého měřeného úseku jsme byli nuceni kvůli menší nehodě čtvrteční soutěžení předčasně ukončit a směřovali jsme do cíle v Českém Krumlově. Rozdíl v náladách na počátku a na konci dne byl jak bankovní účet před a po výplatě.

Páteční ráno i dopolední závod nepřinesly mnoho nového a optimismus vystřídal spíše smíření s nevyhnutelným blouděním, které nám bylo dobře známé z předchozího dne. Odpolední plánované vynechání závodu kvůli zaparkování Enyaqu do firemního stanu v rámci prezentace Digiteq technologií na výstavišti v Českých Budějovicích se tak vlastně nezdálo jako špatný nápad a ani nám příliš nevadilo.

Páteční nezištná pomoc naše pocity změnila.

Zlom ale přišel večer v restauraci při přátelské konverzaci s ostatními závodníky. Kuba Motlík, navigátor Honzy Švandrlíka z posádky Usporně.info v Opel Mokka-e, nám a dalším podobným zoufalcům představil svatý grál v podobě integrace měřených úseků a rychlostí do Rabbit Rallye aplikace. Touto zdánlivě jednoduchou změnou odpadlo sledování tabulek se vzdálenostmi a rychlostmi a aplikace nás sama naváděla na ideální průměrnou rychlost. Tým Digiteq Automotive tak rázem začal vidět světlo na konci hodně dlouhého a temného tunelu. Z předchozích zkušeností pramenící deprese mě ale nutila držet naděje na uzdě, i když jsem tajně doufal ve vykoupení. Na startu poslední soutěžní části v sobotu ráno se mělo ukázat, jestli ono světlo v tunelu byl opravdu jeho konec nebo protijedoucí zpožděný vlak.

A je tady cíl soutěže.

Fungovalo to! Odbila naše startovní minuta a Rabbit opravdu začal ukazovat odchylku od předepsaného času a rychlosti a po skončení jednoho subsegmentu měřeného úseku tam automaticky skočily nové správné hodnoty. Naše nadšení letělo nahoru jak akcie Tesly po earning’s callu. Nejen že mi to nesmírně usnadnilo navigaci a nebloudili jsme, protože jsem se mohl plně věnovat sledování navigačních pokynů a směru jízdy, my jsme dokonce opravdu závodili s časem! Vliv to mělo tak velký, že hned v první sobotním úseku jsme byli dvacátí a za sebou jsme dokonce nechali naše učitele z Úsporně.info. Další úseky byly ještě lepší, ve třetí části jsme byli dokonce pátí! My, nováčci, co byli původně rádi, že nezabloudí, s jediným telefonem a papírovými instrukcemi jsme byli lepší než většina zmíněných profíků s tablety na čelním skle a mnohaletými zkušenostmi. Na této vlně euforie jsme jak na surfu dojeli až do cíle, přičemž naše nejhorší umístění v rámci sobotních měřených úseků bylo 22.

Nově nabité znalosti nám umožnily si závod konečně užít a vychutnávat si krásné prostředí okolo Lipenské přehrady. Neustále jsme si v ten den říkali, že kdybychom měli povědomí o opravdových schopnostech Rabbit Rallye aplikace, které nám v sobotu Kuba Motlík během deseti minut předal, bojovali bychom o hezké umístění v rámci naší první účasti v této skvělé rallye. Snad budeme moci naše zkušenosti přetavit v lepší výsledky v příštích závodech.

Tady text Jana Taranta končí a já si jen dovolím doplnit, že jako další vyjde pohled naší posádky ve složení Jan Švandrlík a navigátor Jakub Motlík. Kteří již nejen společně několik podniků absolvovali. Honzovi se sluší poděkovat za jeho článek a pohled na to, jak se nováček cítí na startu své první soutěže a firmě Digiteq Automobive za možnost vydat dojmy jejich posádky.