Krátký test Ford F-150 Lightning: Americký pracant na elektrických steroidech

Dnes si můžete přečíst o tom, jak se dva Honzové z redakce velmi rychle seznámili s úžasným vozem Ford F-150 Lightning. Automobil jsme měli díky Ford Česká republika zapůjčený na jeden den a snažili jsme se s ním maximálně sžít, což ne vždy bylo úplně jednoduché. Ale teď už se začtěte do našich dvou pohledů.

Velikost je vše, aneb na kontextu záleží

V Americe se při pohledu na klasický pick-up nikdo nepozastaví, v Čechách? Na místní poměry je Ford F-150 Lightning vlastně taková stodola na kolech, která by nepůsobila nemístně v pruzích pro autobusy. Proč? No protože tenhle drobek má na délku skoro šest metrů a na šířku bez zrcátek lehce přes dva metry! Když si to tak sunete po víceproudé silnici, průměrné SUV jsou vedle něj takoví roztomilí drobečkové a menší hatchbacky jsou pod vaši rozlišovací úroveň. Ať se na něj díváte odkudkoli, je to prostě kus auta, respektive jak se za Atlantikem říká, trucku. Nejsou to ale jen samotné suché rozměry, které jsou impozantní. Kupříkladu jelikož se za normálních okolností pod přední kapotou nachází strojovna velkého benzínového motoru, musí být předek velký a, jak se na pick-up sluší, hranatý. Horní hrana čelní masky je tak ve výšce hlavy menších lidí a třeba děti se psi by obecně měli mít v rámci sebezáchovy zákaz vstupu do nejbližšího okolí.

Lightning se vyrábí pouze v provedení double cab, čili dvoje dveře a kratší korba. Ta má i tak na délku úctyhodných 1,7 metru. Od klasické benzínové varianty se vizuálně příliš neliší, což také bylo účelem. Ford jej směřuje na stávající uživatele jeho v USA nejprodávanějšího modelu, navíc maximalizací užití již vyvinutých dílů minimalizují náklady. Nějaké rozdíly tu ale přeci jen jsou. Ty nejvýraznější jsou světelné pásy (lightbary) vepředu i vzadu a černá plastová čelní maska. Při bližším zkoumání jsou ještě k nalezení nabíjecí dvířka na blatníku před řidičovými dveřmi, kterým sekunduje vizuálně stejná, ale falešná klapka na druhé straně, či pár modře podbarvených znáčků na boční či zadní straně korby.

Aby Ford přesvědčil potenciální zájemce k k přechodu na elektřinu, dal si za cíl nabídnout zákazníkům víc, než na co byli doteď zvyklí. Jedna z největších nevýhod pick-upů, na kterou se zaměřili, byl vždy minimální uzavíratelný úložný prostor. Co s tím? Ta již zmíněná obří přední kapota by bez šestiválce byla zbytečně prázdná, tak pod ní udělali obří zavazadlový prostor (frunk) o kapacitě 400 litrů. Pro představu to je více než třeba zadní kufr VW Golf či dostatek na spolknutí menších lidí (možná těch, které řidič přehlédne). F-150 je ale především pracovní auto a s tím se pojí další skvělá vlastnost Lightningu. Ze zásuvek ve frunku či na korbě je možné napájet různé spotřebiče od notebooků, přes rychlovarné konvice až po míchačky kombinovaným maximálním výkonem 9,6 kW, plus je možné auto napojit na proprietární wallbox, přes který může několik dní napájet celý dům. Tedy pokud by někdo nechtěl Lightning používat jako auto, může jej mít jako obří powerbanku.

Interiér nezapře svůj původ

O kvalitě interiérů amerických aut se leta traduje, že to je hnusná změť levných materiálů. Jak je na tom tedy vrcholná verze Platinum, která začíná na v přepočtu dvou milionech korun? Je to takový kočkopes. Tlačení na cenu je prostě vidět, ten jejich přístup „co nejvíc auta za co nejméně peněz“ tam stále je. Většinu palubní desky tvoří tvrdé plasty. Aby to ale nepůsobilo úplně trapně, v Detroitu se pokusili interiér trochu načančat. Například na několika místech jsou plasty obšité koženkou s bílým prošíváním, která je ale tak tenká, že dotyku cítíte to, co je pod ní. Několik panelů má také dekor rádoby dřeva, těch je ale opravdu poskromnu. Největší upgrade byly ale plně elektrická kožená sedadla s masáží, vyhříváním i ventilací, které svou velikostí a pohodlím připomínaly spíše křesla. Na nich bych vydržel sedět opravdu hodně dlouho. Jak ale můžete vidět na fotkách, po nájezdu pouze něco málo přes 10 tisíc kilometrů  jsou už docela vytahané.

Možná se může zdát, že interiér hodně kritizuji, má to ale svoje jednoduché vysvětlení. Pick-upy vždy byly a jsou především pracovní nástroje, u kterých funkce převažuje nad formou, které se výrobci snaží u dražších variant trochu pozvednout. Jejich primární účel je uvnitř hezky vidět například na obří středové loketní opěrce, která nejen že pod sebou skrývá malou černou díru, ale její víko je možné rozložit dopředu a vytvořit tak rovnou pracovní plochu na vše od notebooku, přes dokumenty až po oběd z drive thru. Pokud jste se již podívali na fotku dole, mohli byste namítat, že tam pro takové případy překáží řádně chlapácký volič převodovky. Nepřekáží, neboť tlačítkem po její straně se volič sklopí do roviny s konzolí. Když už padla řeč o tom voliči… Ach jo. Když s ním musíte manipulovat, nejen že se ve své dráze viklá, ale ještě vydává zvuky, jako byste si hráli s plastovou hračkou z Aliexpressu. Je prostě bez debaty příšerný, v autě za desetinovou cenu by působil strašně.

„Funkce převažuje nad formou“

Celé přední části vévodí obrovský 15,5 palcový displej, který můžeme znát již z Fordu Mustang Mach E. Jelikož je ale zasazen do masivní přístrojovky a jen nahoře trochu přečuhuje, nepůsobí vlastně ani nijak nemístně. Ovládá se přes něj téměř úplně všechno a kromě otočného ovladače hlasitosti audia tak musíte vše hledat tam. Základní prvky nastavení klimatizace jsou vždy ukotvené u spodní hrany, což je fajn. Vše ostatní už ale lovíte uvnitř, což by nemuselo vadit, kdyby neměl ovládací procesor výpočetní výkon kalkulačky. Někdy jsou odezvy opravdu nepříjemně dlouhé. Kromě běžných funkcí, které známe z jiných, řekněme normálních aut, tam ale najdeme určité specifické, které využijí uživatelé trucků. Nebudu zde vypisovat všechny, za zmínku ale stojí například vážení nákladu na korbě, automatické zacouvání k přívěsu, osvětlení prostoru okolo celého auta či sledování slepého úhlu, který bere v potaz tažený přívěs.

Sekunduje mu menší displej před řidičem, který zobrazuje všechny potřebné informace o jízdě. Nic světoborného od něj nečekejte, vše podstatné vám ale ukáže. Celkový vzhled se mění podle zvoleného jízdního režimu, takže to úplná nuda není. Trochu mě mrzí, že není možné zobrazit okamžitou spotřebu energie (nebo jsem to nenašel), na druhou stranu potěší dvěma počítadly kilometrů s průměrnou spotřebou. Zajímavostí jsou černé lesklé plošky po obou stranách volantu, které zde jsou pro automatizované řízení na dálnici Blue cruise. Systém ale třeba na rozdíl od Autopilota Tesly funguje pouze na úsecích, které Ford zmapoval. Ty ale jsou ale jen v Severní Americe, takže smolík.

Americký je i prostor uvnitř

Když se na tu obrovskou „krávu“ podíváte, asi byste čekali královský prostor uvnitř že? Ten je koncipován řekněme pro americké postavy. Co tím myslím? Že bych se mohl stravovat jen ve fast foodech a stejně by mě netlačily ani sedačky, středový tunel či výplně dveří. Řidiče od spolujezdce dělí široká středová opěrka, takže nějaké hlazení sličné spolucestující úplně nepřipadá v úvahu. Co Ford dodal na šířce, zase ubral na výšce, protože jsem se svými dvěma metry drhnul hlavou o strop. Abych se opravdu pohodlně usadil, musel jsem si opěradlo trochu položit. Auto je sice skoro dva metry vysoké, do kabiny se ale leze hodně vysoko, až je nutné použít stupačky, takže uvnitř toho místa prostě moc není. Možná by to nebylo tak špatné, kdyby auto ve střeše nebylo panoramatické okno, které svým pojezdovým mechanismem ubírá prostor na stranách.

Na zadních sedadlech je situace víceméně stejná jako vepředu, tj. na šířku paráda, na výšku nic moc. Vhod přijde úplně rovná podlaha, takže i pro tři je cestování přijatelné. Trochu zvláštní je pohled ven, neboť okno má téměř čtvercový tvar a sedíte vysoko nad zemí. Ještě se zde nachází menší specialitka pick-upů v podobě úložného prostoru pod sedadly, který měl u fosilních variant alespoň trochu nahradit absenci krytého úložného prostoru. Teď už sice není tolik potřeba, když je pod kapotou takový hangár, ale proč to předělávat že? A aby toho nebylo málo, v zadním okně je ještě šoupací část ovládaná tlačítkem nad hlavami vepředu, takže kdybyste chtěli pořádný průvan, můžete jej otevřít společně se všemi bočními okny a střechou.

Pick-up především

Ještě bych si dovolil pár slov ke korbě, bez ní by to přeci nebyla F-150. Jelikož jeho historie sahá až do konce čtyřicátých let a přes 40 let jsou F-series trucky neprodávanější vozidla v USA, Ford zřejmě ví, co zákazníci chtějí, a zároveň se snaží inovovat. Odolný materiál ložné plochy je nutnost, jak se ale pohodlně dostat dovnitř, když je tak vysoko? Dříve byste prostě odemkli zadní stěnu a ta by žuchla dolů. Elektřina zasáhla ale i tyto místa a ruční otevírání není in, je tak možné otevřít tzv. „tailgate“ buď na ní umístěným tlačítkem, z klíčku či z interiéru. A abyste se už vůbec nemuseli nadřít, můžete si vysunout schůdky i s tyčkou simulující zábradlí, aby se lépe nastupovalo. My jsme sice nic vzadu nevozili, protože nebyl čas, během focení a natáčení to ale přišlo vhod. Celý prostor si navíc můžete osvítit buď z již zmíněného displeje uvnitř nebo pomocí tlačítka u několika zásuvek.

Celkem je možné na auto naložit 750 kilogramů, což je méně v porovnání s konvenčními variantami, které mohou uvézt od 800 kilogramů do 1,5 tuny. Dané je to především vysokou prázdnou hmotností přes 3,1 tuny. Pokud by pro vás byly tyto údaje podstatné, je možné sáhnout po variantě s menší baterií, která pojme až tunu. Kde ale celková hmotnost nehraje takovou roli, je tažená hmotnost na kouli, kde nedělá Platinum verzi problém ani 3,9 tuny. S vhodnou příplatkovou výbavou je možné tento limit navýšit až na 4,5 tuny. Pokud to jsou pro vás nudná čísla, zřejmě nebudete cílovka pro tohoto drobka.

Pohled tramvajáka.

Jak viděl Ford F-150 Lightning můj kolega Honza jste mohli právě dočíst.
Jak jsem tohle auto viděl já? Měl jsem naštěstí průpravu z Fordu Explorer, který je tedy trošku kratší, a možná luxusnější. Takže na rozdíl od Honzy jsem neměl problém například s tím, jak se z auta vidí, a jak vysoko sedíte. Napíšu jen pár vět, protože Honza absolutně skvěle tohle auto popsal. Já, jelikož jsem menšího vzrůstu než kolega jsem problém sezením za volantem neměl. Co se mi opravdu líbilo byla praktičnost. Tím myslím jak Honza zmiňoval přední Frunk, tak spousty odkládacích možností, ať volných, nebo zavřených. Zpracování interiéru na úrovni. Jen je potřeba si zvyknout na „istá kulturná špecifiká“, s kterými se setkáte. Ale to není výtka, to je prostě tak, když je vůz určen pro Ameriku.

A co spotřeba?

Vezmu si na starost to, že vás seznámím se spotřebou, při našem rychlém testu.

Že Vám toto nic neřekne? Věřte, že jsme Forda vzali jak do města, tak na okresní silnice tak i na dálnici. Když jsme pak v pozdním odpoledni dopočítávali námi ujetou vzdálenost a zbývající dojezd, tak nám vyšlo, že po plném nabití bude vyšší, než jsme si ho vyzvedávali. To jsme měli dojezd 400 km.

Co říci závěrem o voze Ford F-150 Lightning?

Zaprvé se ještě jednou sluší poděkovat značce Ford a jejímu Českému zastoupení za možnost se s tímto vozem svést. Vůz všude budil zaslouženou pozornost a zvědavost. Při stání vozidla jsme dost často odpovídali na otázky a mnoho lidí si vůz fotilo. Je do našich luhů a hájů poněkud nepraktický, to se musí přiznat. Ale jistě by se našlo nemálo potencionálních zákazníků, který by tento vůz užili. Vždyť kolik zde potkáváme individuálně dovezených klasických verzí Fordu F-150.