Do Chorvatska autem za 1200 Kč? Jedině na CNG!
Je možné dojet z Prahy do Chorvatska s náklady na palivo nižšími než 1 200 Kč na jednu cestu? Pokud vezmeme jako cílové místo Šibenik, hezké historické město ve střední Dalmácii, tak je to nejkratší trasou, tedy přes České Budějovice a Linz, 969 km. Loni jsme touto cestou vyrazili Fabií GreenLine a úsporným stylem jízdy. Při spotřebě nafty 3,9 l/100 km vychází při průměrné ceně 35 Kč/l náklady na 1 323 Kč. Nutno podotknout, že jsme tehdy jeli malým autem a jako dvoučlenná posádka. Ve Slovinsku jsme se navíc vyhýbali drahé dálniční známce.
Slovinské dálnici se vyhýbáme přes Slovensko a Maďarsko
Letos jsme ve spolupráci s UAMK a některými redakcemi zkusili jinou trasu. Abychom nemuseli kupovat dálniční známku ve Slovinsku, jedeme trasou přes Slovensko a Maďarsko, která je cca o 30 km delší než ta nejpoužívanější přes Brno a Vídeň. Abychom ušetřili ještě více, jedeme s vozem Škoda Octavia G-TEC, tedy na CNG. Problém této trasy však je, že v Maďarsku nemáme po cestě žádné plnicí stanice, a musíme tedy na jednu nádrž plynu dojet z Bratislavy až do Záhřebu, tedy cca 380 km.
Z Prahy do Bratislavy se dá dojet na jednu nádrž CNG
V Praze-Jinonicích plníme prázdnou plynovou nádrž a vyjíždíme po D1. Jedeme jako trojčlenná posádka a první úsek řídím já. Nejedeme extrémně úsporně, pokud není dopravní omezení, držím rychlost mezi 120-130 km/h, spíše však na horní hranici limitu. Sraz s posádkami dalších vozů je na hranicích se Slovenskem, ale trochu nás znepokojuje pouze 30 km rezerva, kterou ukazuje palubní počítač v dojezdu, a tak pro jistotu zastavujeme u Humpolce a doplňujeme CNG. Na dalším úseku přebírá řízení kolega Matouš, kterému následně díky klesajícímu profilu trasy spotřeba z původních 4,2 kg/100 km klesá. Uvědomujeme si, že do Humpolce trasa stoupá a tím byla zkreslená spotřeba i dojezd. Plyn by tedy v pohodě vystačil až do Bratislavy a zdržení asi 15 minut při tankování u Humpolce bylo zbytečné.
V Bratislavě musíte zajet do centra, kde je plnicí stanice CNG
Na hranicích už na nás kolegové čekají s koupenou dálniční známkou (10denní za 300 Kč), takže jen lepíme a pokračujeme do Bratislavy. Tentokrát řídím zase já a spotřeba už zůstává na 3,9 kg až do tankování v Bratislavě. Tam ovšem musíme zajet do centra (Prístavná ulice), kde je plnicí stanice CNG. Přestože na Slovensku je výrazně vyšší spotřební daň na CNG než u nás, je cena jen trochu vyšší. Zatímco u Humpolce stál kilogram CNG 27,20 Kč, v Bratislavě je to v přepočtu aktuálním kurzem 28,99 Kč/kg. Zajížďkou do centra a tankováním v průmyslovém areálu, kde je plnicí stanice umístěná, ale ztrácíme cca půl hodiny, takže kolegové na nás na Maďarských hranicích zase čekají.
Přes Maďarsko bez tankování, musíme být do 17 hodin v Záhřebu
Jelikož nás čeká nejdelší úsek bez tankování, z Bratislavy pokračuji v řízení já, abych lehčí nohou docílil dostatečného dojezdu. Na rozdíl od kolegů ale zkoušíme projet Maďarsko mimo dálnici, abychom čtenářům ukázali, že je možné ušetřit za dálniční známku v ceně 350 Kč, kterou na této trase využijí pouze na pár kilometrech. Před městem Czorna se ale dostáváme do kolony, kde popojíždíme asi 20 minut. Ve městě Czorna, kde máme u místního supermarketu plánovanou zastávku na svačinu, už na nás kolegové čekají, ale k našemu překvapení jen pár minut. Dálnice končila před touto kolonou, takže se tomu také nevyhnuli. Po krátké pauze vyrážíme a je nám jasné, že musíme jet až do Záhřebu bez zastávky. Místní plnicí stanice totiž zavírá v 5 odpoledne. Když Octavia i Yeti už mají málo nafty v nádržích a začínají hledat čerpací stanici, my pokračujeme dále. Navigace nám ukazuje pouhých 20 minut rezervy, což je na tak dlouhou trasu málo. Zpočátku se spotřeba drží okolo 3,3 kilogramů a občas klesá i o desetinku níže, ale po krátké objížďce, kde ztrácíme dalších pár minut, nám je jasné, že musíme jet svižněji. Před hranicemi s Chorvatskem začíná opět dálnice a my jí využíváme, protože teď už je každá minuta drahá.
Stará plnicí stanice v Záhřebu, zavírá přesně v 5
Od hranic až do Záhřebu pokračujeme po dálnici a jedeme svižněji. Dojezdový čas dle navigace stahujeme, ale jen o pár minut. To se nakonec hodí, protože v Záhřebu je hustší provoz. K plnicí stanici dojíždíme jen s desetiminutovou rezervou, ale kvůli málo přiblížené mapě na navigaci odbočujeme o pár metrů dále. Musíme objet blok. Stihneme to? Podařilo se, mají ještě otevřená vrata, ale přijíždíme doslova za 5 minut dvanáct, vlastně sedmnáct. Plnicí stanice vypadá jako 20 let stará a koncovky na hadicích jako na nákladní auto. Doufáme, že bude možné natankovat. Přichází k nám obsluha s redukcí, která vypadá jako podomácku udělaná. Ještě nemám vypnutý motor, protože chci vyfotit palubní počítač a on už spouští plnění. Evidentně pospíchá. Dalším překvapením je cena rovných 10 kun za kilogram, tedy v přepočtu 36,10 Kč. V podstatě stejná cena jako u benzínu nebo nafty, ale i tak se vyplatí jet na CNG, protože kilogram CNG je ekvivalent 1,4 l benzínu. Karty neberou, což nás už nepřakvapuje, a tak platíme eury. Vyplatí se ale platit v kunách, protože na EUR má vlastní kurz, který pravděpodobně není tak výhodný pro zákazníka. Ihned po naplnění a zaplacení, když se snažíme udělat pár fotek, nás už posílá ven a ihned zavírá vrata. Přijeli jsme opravdu včas, nebývá tam ani o minutu déle.
Téměř do Šibeniku na stlačený zemní plyn
Ze Záhřebu ještě řídím já až k čerpací stanici, kde na nás už čekají kolegové s vozy UAMK a ČT, přestože když jsme byli před Záhřebem, byli cca hodinu za námi. Zkrátka průjezd hustým provozem v Záhřebu a zastávka na tankování udělaly své. Během zastávky už si můžu dát zasloužené pivo, protože do Šibeniku už to odřídí Matouš. Většinou je to už jen po dálnici a jedeme rychlostí 130 km/h. Dojezd na plyn se ztenčuje. S lehčí nohou, rychlostí okolo 110-120 km/h bychom dojeli až do Šibeniku na plyn, ale takto máme spotřebu od posledního tankování rovné 4 litry a plyn dochází 13 km před Šibenikem. Na CNG jsme tak ujeli 1062 km s průměrnou spotřebou 3,91 kg/100 km a celkové náklady na CNG jsou 1200,94 Kč. Dále pokračujeme na benzín už z kopce a podle palubního počítače jsme na tomto úseku, včetně rozjezdů po tankování CNG (kdy Octavia jede chvíli na benzín) spotřebovali okolo 1,5 l benzínu, což znamená cca 50 Kč.
Na CNG by se do Chorvatska dalo dojet i levněji
Tato trasa se pravděpodobně nevyplatí, na tom se shodli všichni zúčastnění. Je časově delší a i když v Maďarsku ušetříte za drahou slovinskou dálniční známku, v Chorvatsku jedete delší úsek po dálnici, kde je drahé mýtné. Nejméně se však vyplatí pro vozidla na CNG, protože kdybychom v Rakousku, kde jsou podobné ceny CNG jako u nás, natankovali plnou nádrž, tak bychom nemuseli tankovat tak velké množství drahého zemního plynu v Chorvatsku. Do Chorvatska se tedy dá přes Rakousko dojet i levněji. Je však nutné počítat s tím, že zpět pojedete kousek na benzín, protože jediné dvě plnicí stanice na CNG v Chorvatsku jsou v Záhřebu a v Rijece. Jediná možnost, jak jet tam i zpět na CNG, tedy je cílová destinace do 200 km od Rijeky, kde můžete dioplnit plyn cestou tam a poté cestou zpět. Jelikož jsme zpět nejeli Octavií na CNG, kterou si nechal kolega z UAMK, aby mohl zmapovat další destinace, nedokážeme říci, jak přesně by vyšla cesta zpět. Určitě se ale vyplatí jet 340 km na benzín zpět do Záhřebu a odtud klasickou cestou přes Slovinsko a Rakousko. Ostatně touto cestou jsme jeli zpět i dieselovou Škodou Yeti.
