Elektromobilem Nissan Leaf do Chorvatska

V redakci máme na dlouhodobý test elektromobil Nissan Leaf a využíváme ho poměrně dost. Zdaleka ne jen na krátké jízdy po městě a okolí. Ale do Chorvatska bychom s ním nevyrazili a většina majitelů elektromobilu také ne. Dokázali bychom si to v pohodě představit asi jen s Tesla model S. Náš čtenář Tomáš Richtr se ale s Leafem vydal na více než 700 km dlouhou cestu od Brna až do chorvatského města Rabac.

Příprava je velmi důležitá, ale na všechno se připravit nedá

Tomáš si vše pečlivě naplánoval, zjistil, kde jsou dobíjecí stanice – zejména ty rychlodobíjecí – a co je potřeba k tomu, aby na nich mohl dobíjet. Krátce po 18. h vyrazil z obce Mokrá – Horákov, která leží kousek od Brna, směrem na jih. Hned při prvním dobíjení ve městě Stockerau na rychlodobíjecí stanici společnosti ELLA AG přišel problém. Přestože tady již mnohokrát nabíjel, teď zjistil, že od 1. 7. 2015 je potřeba karta, kterou samozřejmě neměl. Napadla ho i myšlenka, jestli neměl jet s klasickým spalovákem. Našel ale v mobilní aplikaci jinou stanici 30 km daleko, a když už byl připravený s lehkou nohou a dojezdem 25 km vyrazit tím směrem, přijel Renault Zoe, jehož majitele se podařilo přemluvit, aby ho nechal nabíjet na svoji kartu.

Po rychlodobíječkách až ke slovinským hranicím

Po této zkušenosti musel změnit plán a vynechat dobíjecí stanice ELLA AG. Zamířil tedy do Vídně, kde je u Burger Kingu rychlodobíječka Smatrics, ke které kartu měl a stojí měsíčně 14,99 EUR. Jelikož je ale otevřena jen v otevírací době BK, tak po občerstvení, které přišlo vhod, odjížděl s 96 % kapacity v baterii směrem k městu Schottwien, u kterého stojí další rychlodobíječka společnosti Smatrics. K další dobíjecí stanici, u OMV za městem Graz, to bylo zpočátku do kopce a zdálo se, že se vzdálenost 121 km nepodaří zdolat, ale druhá polovina trasy už byla po rovině nebo mírně z kopce, takže vše dopadlo dobře. Dalším dobíjecím bodem byla rychlodobíječka u města Völkermarkt, 107 km od té předchozí. Je od firmy KELAG, která má dobíjení zdarma a bez nutnosti používat nějakou kartu, takže krátké dobíjení proběhlo bez problémů a Tomáš měl před sebou už jen 40 km dlouhý úsek k poslední rychlodobíječce na trase ve městě Klagenfurth am Wörthesee, kde si pospal 2 hodiny a nabil Leafa na 99 % kapacity.

Ve Slovinsku pouze rychlodobíjecí stanice, obě mimo trasu

Jelikož ve Slovinsku jsou jen dvě rychlodobíječky a obě u Mariboru, asi 50 km od sebe, a tedy úplně mimo plánovanou Tomášovu trasu, musel se spolehnout na normální dobíjení. Proto vyrazil do kopců za Klagenfurthem velmi úsporně, rychlostí okolo 50 km/h. V koloně za ním jelo asi 8 aut, jejichž řidiči nevypadali nadšeně, ale Tomáš se uklidňoval tím, že oni nebudou ti, kteří stráví 3 hodiny dobíjením. Cestou z kopce se zase kilometry rekuperovaly a jízdou v závěsu za kamiony také něco ušetřil. Proto nemusel zajíždět do centra Lublaně, jak měl původně v plánu, ale dojel až do města Vrhnika. Tam se ovšem čerpal energii Peugeot iOn, takže dobíjení nebylo možné. Na internetu tedy našel další dobíječku ve městě Pivka, ale na uvedené adrese sojan nikde. Zkusil tedy poprosit o dobíjení za nějaký poplatek na místní pile, ale místní pracovník ho ujistil, že ve městě Ilirska Bistrica, 8 kilometrů daleko, je na čerpací stanici dobíjecí stanice. To se dá s dojezdem 12 km ujet, a tak tam Tomáš vyrazil. Po ujetí pár kilometrů zapnul navigaci a zjistil, že to je ještě 18 kilometrů. Podařilo se mu tam dojet, ale na zmíněné čerpací stanici byla pouze reklama na nabíjecí stanice pro BMW i3, takže se Tomáš s přítelkyní vydali každý jiným směrem hledat dobíjecí stanici. Majitel pneuservisu, který je součástí čerpací stanice, jim ochotně nabídl zásuvku na jak dlouho budou potřebovat.

V Chorvatsku už jen jedno dobíjení a to u moře

Po dvouhodinovém nabíjení vlastním kabelem, které Tomáš Richtr nabízí na www.r-evc.com, byl Nissan Leaf nabitý z původního nulového dojezdu na 75 km, a to z obyčejné zásuvky. Jelikož tu měl i přístup k internetu, našel mezitím další stanice na cestě k vodě a zjistil, že to, co se za 2 hodiny dobilo, stačí, a tak vyrazili dále. Dojeli do 40 km vzdáleného města Lovran, kde je veřejná nabíjecí stanice zcela zdarma. Během dobíjení se mohli i osvěžit po náročné cestě na přilehlé pláži. Po vykoupání dojezd ukazoval 115 km, a tak mohli v klidu vyjet to města Rabac, kde měli v apartmánu předem domluvené i dobíjení. Zbyl ještě dojezd 50 km. Cesta sice byla náročná a dobrodružná, ale podařilo se to.

Celkové náklady na „palivo“, podrobnější informace o cestě

Jelikož výše zmíněná dobíjecí karta společnosti Smatrics byla jediným nákladem na dobíjení, tak když nepočítáme ostatní náklady v podobě mýta a dálničních známek, které jsou stejné pro všechny vozy, náklady na „palivo“ byly pouhých 15 EUR, přestože se trasa proti plánu protáhla na cca 740 km. A zmíněných 15 EUR lze samozřejmně využít i cestou zpět. Pokud Vás zajímá podrobněji, jak cesta probíhala, můžete si prokliknout na podrobný popis cesty Nissanem Leaf do Chorvatska, jak ho sepsal sám aktér příběhu Tomáš Richtr.