Archiv pro měsíc: Srpen 2015

Octavia G-Tec vytvořila během jedné jízdy 3 rekordy

Je 9 hodin ráno a přijíždíme na plnicí stanici CNG v Praze v Evropské ulici. Čeká tam již komisař Agentury Dobrý den, která mimo jiné vydává Českou knihu rekordů, aby dohlížel na plnění nádrže. Po doplnění nádrže na stlačený zemní plyn přejíždíme k nedaleké čerpací stanici, abychom natankovali benzín. Využíváme toho, že první cca 1 kilometr po načerpání CNG jede Octavia G-Tec na benzín. Ten také doplňujeme po cvaknutí pistole, komisař zapečetí nádrž a vybaveni GPS jednotkou ONI system pro sledování aut a záznamovými zařízeními s GPS vyjíždíme na sever. Cílem naší cesty je norské město Trondheim, kde probíhá setkání majitelů vozů Škoda s názvem Škoda Tour 2015.

Praha - posádka Marek Tomíšek a Radka Tomíšková u auta na startu

Praha – posádka Marek Tomíšek a Radka Tomíšková u auta na startu

Na nádrž CNG jsme dojeli téměř do Rostocku, přes 500 km

Nejprve na navigaci volíme nejkratší trasu, ale na okreskách okolo Prahy zjišťujeme, že to nebyl dobrý nápad. Cesta ubíhá pomalu a ztrácíme cenné minuty. Po najetí na dálnici to již jde podle plánu, ale v Německu nás navigace, pravděpodobně kvůli aktuální dopravní situaci, vede kolem Berlína. Čas dojezdu do Rostocku narůstá a my musíme přidat, abychom stihli trajekt. Nakonec zjišťujeme, že bychom museli do Rostocku přijet půl hodiny před plánovaným odjezdem trajektu, což není reálné, a tak přeobjednáváme rezervaci na následující trajekt. Rychlejší jízdou stoupla spotřeba, ale i tak dochází plyn až po 531 km, což je kousek před Rostockem a zároveň to znamená, že se první rekord podařil.

Škoda Octavia G-Tec v Rostocku před trajektem

Přes Dánsko, Švédsko a Norsko už jen na benzín

Po přeplavení trajektem do dánského Gedseru již jedeme na benzín a opět musíme zrychlit. Ubytování máme rezervované až na předměstí Kodaně a chceme tam dojet před půlnocí. Znovu tedy jedeme po dálnici chvílemi i 130 km/h, což není pro rekordně úspornou jízdu typické. Spotřeba samozřejmě stoupá a po dojetí do Kodaně jsme rozhodnuti, že zítra už pojedeme v klidu, i kdybychom neměli dojet až za Oslo, jak máme v plánu. Po vyjetí z Kodaně nás na dálnici čekají kolony téměř k Öresundskému mostu, bráně do Švédska. Tam již není provoz tak hustý, ale pouze ke Göteborgu, který opět projíždíme v kolonách. Rezervujeme tedy ubytování před Oslem, kam přijíždíme okolo půl desáté večer.

Jedeme pořád do kopce, což nízké spotřebě nesvědčí

Od Osla trasa průběžně stoupá a na navigaci sledujeme, jak se nadmořská výška postupně zvyšuje. Už kopec před městečkem, kde jsme byli ubytováni, nás na pár kilometrech zvedl o téměř 100 metrů na 150 m.n.m. a následující den jen sledujeme, jak pomalu, ale jistě neustále stoupáme. Stoupá i spotřeba a dojezd naopak klesá. Začíná nám být jasné, že až do Trondheimu nedojedeme. Nulový dojezd se objevuje okolo 600 m.n.m. cca 25 km před městem Alvdal, kde je čerpací stanice. Zadáváme ji tedy do navigace jako cíl a jsme smířeni s tím, že tam rekordní pokus ukončíme.

Tankováni benzínu ve městě Alvdal – po ujetí 1700 km

Benzín došel po 1 700 ujetých km těsně před čerpací stanicí

S nulovým dojezdem na palubním počítači už plyn opravdu jen lechtám. Ve chvíli, kdy je vytoužená čerpací stanice na dohled zhasíná motor těsně před vrcholem malého kopečku. Vystupuji tedy z auta a pár metrů ho tlačím k vrcholku. Pak mohu usednout za volant a pomalu sjíždíme necelých 50 metrů k čerpací stanici. Na nádrž benzínu jsme ujeli 1 169 km a celkem bez tankování to bylo rovných 1700 km. I zbývající dva rekordy se tedy povedly.

Škoda Octavia G-Tec – Trondheim nábřeží

Spotřeba plynu i benzínu hluboko pod udávanou hodnotou

Nádrž benzínu doplňujeme hned, po cvaknutí se tam vejde 50,51 l, což odpovídá spotřebě benzínu 4,35 l/100 km. Jelikož na severu Norska nejsou plnicí stanice na CNG, musíme doplnění provést až později cestou na jih. Stalo se tak ve městě Stord, kde jsme narazili na nejsevernější plnicí stanici CNG na naší cestě. Do úplně prázdné nádrže se pak vešlo 15,152 kg zemního plynu, z čehož vyplývá spotřeba 2,85 kg/100 km. I když jsme zdaleka nejeli celou cestu ideální rychlostí, dvakrát popojížděli delší dobu v kolonách a auto bylo na sedmnáctipalcových kolech s nejširším možným rozměrem, během této cesty se podařilo jet se spotřebou výrazně nižší, než je ta udávaná. I naše zkušenosti z testů potvrzují, že u vozů na CNG se i v běžném provozu dá pohybovat okolo hodnoty normované spotřeby.

Pokud vás zajímají zkušenosti s dlouhodobého používání Octavie G-tec a její spolehlivost, sledujte extrémní dlouhodobý test auta na CNG.

Škoda Octavia G-Tec – Trondheim náměstí

Elektromobilem Nissan Leaf do Chorvatska

V redakci máme na dlouhodobý test elektromobil Nissan Leaf a využíváme ho poměrně dost. Zdaleka ne jen na krátké jízdy po městě a okolí. Ale do Chorvatska bychom s ním nevyrazili a většina majitelů elektromobilu také ne. Dokázali bychom si to v pohodě představit asi jen s Tesla model S. Náš čtenář Tomáš Richtr se ale s Leafem vydal na více než 700 km dlouhou cestu od Brna až do chorvatského města Rabac.

Příprava je velmi důležitá, ale na všechno se připravit nedá

Tomáš si vše pečlivě naplánoval, zjistil, kde jsou dobíjecí stanice – zejména ty rychlodobíjecí – a co je potřeba k tomu, aby na nich mohl dobíjet. Krátce po 18. h vyrazil z obce Mokrá – Horákov, která leží kousek od Brna, směrem na jih. Hned při prvním dobíjení ve městě Stockerau na rychlodobíjecí stanici společnosti ELLA AG přišel problém. Přestože tady již mnohokrát nabíjel, teď zjistil, že od 1. 7. 2015 je potřeba karta, kterou samozřejmě neměl. Napadla ho i myšlenka, jestli neměl jet s klasickým spalovákem. Našel ale v mobilní aplikaci jinou stanici 30 km daleko, a když už byl připravený s lehkou nohou a dojezdem 25 km vyrazit tím směrem, přijel Renault Zoe, jehož majitele se podařilo přemluvit, aby ho nechal nabíjet na svoji kartu.

Nissan Leaf na cestě do Chorvatska – nabíjení Graz

Po rychlodobíječkách až ke slovinským hranicím

Po této zkušenosti musel změnit plán a vynechat dobíjecí stanice ELLA AG. Zamířil tedy do Vídně, kde je u Burger Kingu rychlodobíječka Smatrics, ke které kartu měl a stojí měsíčně 14,99 EUR. Jelikož je ale otevřena jen v otevírací době BK, tak po občerstvení, které přišlo vhod, odjížděl s 96 % kapacity v baterii směrem k městu Schottwien, u kterého stojí další rychlodobíječka společnosti Smatrics. K další dobíjecí stanici, u OMV za městem Graz, to bylo zpočátku do kopce a zdálo se, že se vzdálenost 121 km nepodaří zdolat, ale druhá polovina trasy už byla po rovině nebo mírně z kopce, takže vše dopadlo dobře. Dalším dobíjecím bodem byla rychlodobíječka u města Völkermarkt, 107 km od té předchozí. Je od firmy KELAG, která má dobíjení zdarma a bez nutnosti používat nějakou kartu, takže krátké dobíjení proběhlo bez problémů a Tomáš měl před sebou už jen 40 km dlouhý úsek k poslední rychlodobíječce na trase ve městě Klagenfurth am Wörthesee, kde si pospal 2 hodiny a nabil Leafa na 99 % kapacity.

Nissan Leaf na cestě do Chorvatska – nabíjení Schottwien

Ve Slovinsku pouze rychlodobíjecí stanice, obě mimo trasu

Jelikož ve Slovinsku jsou jen dvě rychlodobíječky a obě u Mariboru, asi 50 km od sebe, a tedy úplně mimo plánovanou Tomášovu trasu, musel se spolehnout na normální dobíjení. Proto vyrazil do kopců za Klagenfurthem velmi úsporně, rychlostí okolo 50 km/h. V koloně za ním jelo asi 8 aut, jejichž řidiči nevypadali nadšeně, ale Tomáš se uklidňoval tím, že oni nebudou ti, kteří stráví 3 hodiny dobíjením. Cestou z kopce se zase kilometry rekuperovaly a jízdou v závěsu za kamiony také něco ušetřil. Proto nemusel zajíždět do centra Lublaně, jak měl původně v plánu, ale dojel až do města Vrhnika. Tam se ovšem čerpal energii Peugeot iOn, takže dobíjení nebylo možné. Na internetu tedy našel další dobíječku ve městě Pivka, ale na uvedené adrese sojan nikde. Zkusil tedy poprosit o dobíjení za nějaký poplatek na místní pile, ale místní pracovník ho ujistil, že ve městě Ilirska Bistrica, 8 kilometrů daleko, je na čerpací stanici dobíjecí stanice. To se dá s dojezdem 12 km ujet, a tak tam Tomáš vyrazil. Po ujetí pár kilometrů zapnul navigaci a zjistil, že to je ještě 18 kilometrů. Podařilo se mu tam dojet, ale na zmíněné čerpací stanici byla pouze reklama na nabíjecí stanice pro BMW i3, takže se Tomáš s přítelkyní vydali každý jiným směrem hledat dobíjecí stanici. Majitel pneuservisu, který je součástí čerpací stanice, jim ochotně nabídl zásuvku na jak dlouho budou potřebovat.

Nissan Leaf na cestě do Chorvatska – nabíjení Klagenfurth am Worthesee

V Chorvatsku už jen jedno dobíjení a to u moře

Po dvouhodinovém nabíjení vlastním kabelem, které Tomáš Richtr nabízí na www.r-evc.com, byl Nissan Leaf nabitý z původního nulového dojezdu na 75 km, a to z obyčejné zásuvky. Jelikož tu měl i přístup k internetu, našel mezitím další stanice na cestě k vodě a zjistil, že to, co se za 2 hodiny dobilo, stačí, a tak vyrazili dále. Dojeli do 40 km vzdáleného města Lovran, kde je veřejná nabíjecí stanice zcela zdarma. Během dobíjení se mohli i osvěžit po náročné cestě na přilehlé pláži. Po vykoupání dojezd ukazoval 115 km, a tak mohli v klidu vyjet to města Rabac, kde měli v apartmánu předem domluvené i dobíjení. Zbyl ještě dojezd 50 km. Cesta sice byla náročná a dobrodružná, ale podařilo se to.

Nissan Leaf na cestě do Chorvatska – nabíjení Lovran

Celkové náklady na „palivo“, podrobnější informace o cestě

Jelikož výše zmíněná dobíjecí karta společnosti Smatrics byla jediným nákladem na dobíjení, tak když nepočítáme ostatní náklady v podobě mýta a dálničních známek, které jsou stejné pro všechny vozy, náklady na „palivo“ byly pouhých 15 EUR, přestože se trasa proti plánu protáhla na cca 740 km. A zmíněných 15 EUR lze samozřejmně využít i cestou zpět. Pokud Vás zajímá podrobněji, jak cesta probíhala, můžete si prokliknout na podrobný popis cesty Nissanem Leaf do Chorvatska, jak ho sepsal sám aktér příběhu Tomáš Richtr.