EVEASY LIMO

Exkluzivní představení vozu EVEASY LIMO v České republice

Dostali jsme jedinečnou příležitost ukázat vám vůz EVEASY LIMO. Jaký je tento vůz? Přinášíme první dojmy z krátkého seznámení. A úvodní slovo patří Tomášovi Pánkovi z firmy Ionttech. Která nám krátké seznámení umožnila.

Trocha historie značky

Výrobce JMEV sídlí v Nanchangu v Číně. Je to společný podnik značky Renault a Jiangling Motors Corporation Group. K těmto dvěma ještě patřila China Agricultural Development Construction Fund Corporation.

Vůz EVEASY LIMO a vnější design.

EVEASY LIMO přední pohled
(foto Jan Švandrlík)

Před námi stojí exkluzivně vůz EVEASY LIMO. Jak na mě působí? Jako prémiový vůz. Co nám řekne pohled zepředu? Ve spodní části vidíme designový spojler, dále čidlo adaptabilního tempomatu a po boku světla denního svícení. Společně s hlavními, která jsou oddělená. Velmi mě zaujal právě ne úplně obvyklý tvar světel.  Dále už je jen s pěkným prolisem přední kapota.

EVEASY LIMO – boční pohled
(foto Jan Švandrlík)

Z boku vidíme profil vozu s klesající zádí. Prolis začínající na přední kapotě postupně pokračuje až dozadu, čili z celého vozu dělá jeden celek. Ve spodní části na boku je elegantní stříbrná lišta. A zadní část? Opět zajímavá zadní světla, velmi podobná těm předním. Ve spodní části vozu EVEASY LIMO je umístěna signalizace zařazené zpátečky.

EVEASY LIMO – zadní pohled
(foto Jan Švandrlík

A pozor, je to sedan. Takže se otevírá jen menší otvor. Jeho otevírání je umožněno díky pružinám.

EVEASY LIMO – otvor do zavazadlového prostoru

Interiér.

EVEASY LIMO -interiér
(foto Jan Švandrlík)

Neměl jsem přehnaná očekávání. Nové auto, neznámé věci. Po usednutí do příjemných sedaček s bočním vedením a příjemně vysokou bočnicí se chvíli rozkoukával. Zaujal mě určitě středový 12,3″ palce velký displej, který je opticky spojen s řidičovým displejem. To mi přijde hezké, že to je jak jeden celek. A digitální přístrojový štít umí zobrazit spousty věcí.

EVEASY LIMO -Digitální štít před řidičem.
(foto Jan Švandrlík)

Díky kamerám i velmi podrobně situaci kolem vozu. Dále imitace karbonu na palubní desce. Vkusně doplněná kůži. Na bočních dveřích kombinace černé a stříbrné. Stříbrný je vždy úchyt dveří, na kterém jsou klasické prvky. Jako stahování oken a nastavování zrcátek. Nastavování řidičova sedadla je pak elektrické, spolujezdec již má nastavování manuální.

Zadní sedadla jsou dělená v poměru 60/40.

Trocha holých čísel

EVEASY LIMO pohání 60 kWh baterie. A jakým výkonem vůz disponuje? 118 kW a to dělá 160 koní. Dojezd je až 450 km. Ale to doufám ověříme v klasickém testu. Zatím přináší tady ve videu malý souhrn toho, co jsem za krátkou jízdu objevil. A jistě vás taky zajímá cena. Odhadem do milionu korun i s daní. To nezní špatně, co myslíte?

 

Jak jsem psal, děkuji Tomášovi Pánkovi z firmy IONTTECH za možnost si projet na chvíli EVEASY. Další značka, další vůz, který může zamíchat kartami v elektomobilech. Kde se dá EVEASY pořídit? Zatím nemůžeme prozradit, počkejte si na další informace na našem webu. 

 

Ps.: omluvte začátečnické chyby, auto takhle na první dojmy a rychlé představení mám pro náš portál prvně. Takže nic nebylo připraveno dopředu. Příště se určitě zlepšíme.

Ford Kuga přichází v nové inovované verzi.

Značka Ford představila inovovaný vůz Kuga. Kuga je nejprodávanější plug-in hybridní vůz (PHEV) v Evropě v letech 2021 a 2022 a s největší pravděpodobností také v roce 2023. Co přiváží nového?

Jak vypadá Ford Kuga zvenku a uvnitř? Udály se u něj nějaké změny?

Jasně že se udály změny. To tak u faceliftů bývá :). Pojďme si probrat, co nového Ford Kuga svým zákazníkům nabídne.

Vnější design a interiér.

Ford Kuga Active a Ford Kuga ST Line
(foto archiv Ford)

Nový Ford Kuga se změnil a získal svěží a sebevědomý design. Elegantní verze Titanium, sportovně-elegantní ST-Line a ST-Line X a robustní Active X mají každá jedinečné designové prvky a osobitou tvář. Atraktivní LED světelná lišta po celé šířce rámuje nový design přední masky chladiče, na níž se hrdě vyjímá modrý ovál Ford. Ještě něco o světlech nového vozu Kuga. Pokročilá technologie světel pomáhá zvyšovat pohodlí a jistotu řidiče, přičemž standardem jsou full LED světlomety včetně automatického přepínání dálkových světel. Dostupné LED adaptivní světlomety Dynamic Pixel využívají navigační data a kamery ke čtení dopravních značek a upravují světelný kužel v zatáčkách, na křižovatkách a kruhových objezdech, aby lépe osvětlovaly chodce a cyklisty.

A co změny v interiéru?

Ford Kuga ST Line – interiér
(foto archiv Ford)

Také nastaly a myslím, že je uvidíte sami hned na první pohled. Základem interiéru nové Kugy je praktičnost, která nabízí komfort a pohodlí připravené na dobrodružství ve městě i mimo něj. Posuvná sedadla druhé řady mohou zvýšit prostor pro nohy cestujících vzadu na více než 1 metr nebo vytvořit až 140 litrů zavazadlového prostoru navíc. Volitelná komfortní sedadla schválená přední organizací pro ochranu páteře poskytují oporu tam, kde je jí nejvíce zapotřebí. Dále je Kuga vybavena nejnovější generací informačního a zábavního systému Ford SYNC 4, který nabízí dvakrát vyšší výpočetní výkon než předchozí systém. Nabízí bezproblémovou integraci s chytrými telefony, konektivitu 5G pro rychlý přístup k informacím, navigaci propojenou s cloudem a bezdrátové rozhraní Apple CarPlay a Android Auto pro bezproblémový přístup ke klíčovým aplikacím a informacím bez použití kabelů.

Má Ford Kuga i nějaké technické vychytávky?

Jasně že má. A to například takovéto pokročilé asistenční technologie řidiče napomáhají bezproblémové a pohodlné jízdě i v těch nejnáročnějších podmínkách. Nová generace adaptivního tempomatu nyní dokáže automaticky brzdit v zatáčkách a na křižovatkách stejně jako za ostatním provozem, zatímco 360stupňový kamerový systém nabízí pohled z ptačí perspektivy, takže parkování, příprava na připojení přívěsu nebo i vjetí do automatické myčky jsou hračkou. Takže myslím si, že jízda bude zase o něco pohodovější.

Nová modelová řad Kuga PHEV je určená pro řidiče, kteří mohou využívat domácí nebo veřejné nabíjení, až 69 km jízdy na čistě elektrický pohon. Řidičům, kteří nemusí mít pohodlné nabíjení po ruce, nabízí plně hybridní Kuga FHEV pohodlí a komfort elektrifikovaného pohonu s dojezdem až 900 km na jednu nádrž paliva a až 64 % čistě elektrické jízdy ve městě.

My v redakci jsme model Ford Kuga také testovali a dokonce díky naší redakci vyhrál právě Ford Kuga svou kategorii na loňském závodě v rámci Bohemia Rally –  Bohemia Eco Energy Regularity.

Ford Kuga Active
(foto archiv Ford)

Příjem objednávek na nový vůz Ford Kuga startuje tento měsíc, první vozy v České republice očekáváme v dubnu letošního roku.

Mitsubishi přiváží na náš trh nový Colt v sedmé generaci

Co se vám vybaví, když se řekne Colt? Ano, fanouškům zbraní známá zbraň z Ameriky. Znalcům a fanouškům automobilů se jistě vybaví malý vůz od značky Mitsubishi. A ano tento článek není o zbrani, ale o voze. Takže vítej v České republice nový Colte.

Mitsubishi s novým modelem Colt směřuje do segmentu B. V něm je Colt díky šesti předchozím generacím již etablován. Takže si o něm pojďme říci trošku víc.

Co najdeme pod kapotou nového vozu Mitsubishi Colt?

Mitsubishi Colt
(foto archiv Mitsubishi)

Nový Colt přináší nejnovější technologie pohonu. Nabízí tím pádem několik možností výběru v souladu s potřebami náročného evropského segmentu malých vozů – zejména ve smyslu jízdních vlastností a hospodárnosti provozu.

1.0 MPI

Benzínový tříválec s vícebodovým vstřikováním a pětistupňovou manuální převodovkou. Výkon: 65 k, emise CO2: 119-122 g/km

1.0MPI-T

Přeplňovaný benzínový tříválec s vícebodovým vstřikováním a šestistupňovou manuální převodovkou. Výkon: 90 k, emise CO2: 118-121 g/km.

1.6 Hybrid (HEV)

Benzínový motor se dvěma elektromotory a baterií o kapacitě 1,2 kWh v kombinaci s automatickou převodovkou podporující více režimů. Systémový výkon: 145 k, emise CO2: 93-101 g/km.

A co design a výbava nového Mitsubishi Colt?

Mitsubishi Colt – zadní partie
(foto archiv Mitsubishi)

Design nového Mitsubishi Colt je zaměřen na městský provoz. Pořád budu připomínat, že se jedná o vozidlo segmentu B. A tento jeho design si můžete mnoha věcmi přizpůsobit. Takže ten váš Colt může být hodně jedinečný. Samozřejmě jde o to, jakou výbavu si vyberete. Na výběr jsou stupně Inform, Invite, Intense a Instyle. V rámci těchto výbavových stupňů můžete decentně změnit výsledný vnější charakter vozu. Například pomocí různých barev vnějších prvků vozu (zrcátek, bočních lišt, spoileru a ochranného krytu nárazníku), resp. provedení kol (15″ ocelová kola a 16 nebo 17″ litá kola).

Jaký bude mít nový Colt Interiér?

Mitsubishi Colt – interiér
(foto archiv Mitsubishi)

V interiéru Coltu pak nabízené stylistické prvky propůjčují kabině charakter prostřednictvím různých materiálů vylepšujících vzhled a atmosféru. Agilní přístup k designu jde ruku v ruce s digitálním prostředím na palubě vozu, za nímž stojí systém SDA (se 7″ nebo 9,3″ displejem) a digitální přístrojový štít (7″ nebo 10″).

Jakou bude mít Mitsubishi Colt cenu?

Za kolik si budete moci nový Colt pořídit? To samozřejmě záleží na více faktorech. Ale pojďme si to trošku probrat. Začneme u benzínových motorů. Nejméně peněz vydáte za výbavu Iform a motor 1.0. Cena začíná na hodnotě 379 960 Kč. A nejvíc vybavená verze? Tou je verze Instyle. Její cena je 509 960 Kč. Jak je na tom hybridní verze? Základní Invite stojí 559 960 Kč. A nejvíce vybavená verze Instyle má cenovku nastavenou na 642 960 Kč.

Jak se těšíte na nový Colt? Co se vám vybaví, když se řekne Colt? Mimochodem v prodeji bude již teď od ledna. Přijdete se na něj alespoň podívat do autosalonů Mitsubishi? 

 

TEST: Dacia Jogger Extreme, aneb jak v ní může spát

Značku Dacia u nás v redakci potkáte, kolega Honza  měl na test Dacii Spring. Také s přídomkem Extreme. Pojďme se společně podívat na model Jogger. I ten má za svým jménem Extreme.

Jak Dacia Jogger Extreme vypadá?

Když se na Jogger podíváte z boku, říkáte si, kde to auto má konec. Je opravdu dlouhé. Tím pádem velmi praktické. Ale k tomu se dostaneme. Pojďme hezky odpředu. Zepředu vidíte novou identitu značky Dacia, písmena DC. Pod tímto novým logem jsou po boku mlhová světla. Přední světla a světla potkávací jsou s LED technologií. Nad nimi už je jen kryt motoru, krom prolisů je čistý, bez designových výstřelků. Co bok vozu? Jak jsem psal již na začátku, zatraceně dlouhý.

Dacia Jogger Extreme -bok vozu

Opět, je celkem designově čistý, krom pár černých a bronzových doplňků. Také musím ocenit oplastování po celé délce vozu. A zadní partie vozu Dacia Jogger Extreme? Dominantou je velký vstup do zavazadlového prostoru. A po téměř celém boku jsou boční světla. Ve spodní části je zase vidět ochrana proti kamínkům.

Dacia Jogger Extreme – zadní partie

Jak se uvnitř vozu Dacia Jogger cítí řidič a posádka?

Mnoho z vás si myslí, že když se řekne Dacia, tak něco bude chybět nebo tak. Není tomu tak. Najdete v interiér vše, co je nutné, potřebné a co vám zpříjemní cestování. Začneme klasicky. Tak jak je u mě zvykem. Před řidičem je volant, který je užší ale dobře se drží. Na něm jsou důležité a potřebné ovládací prvky. Ovládání například médií je na zvláštní páčce za volantem. Jo na to jsem si musel zvyknout. A jestli hledáte ovládání oken tak je na klasickém místě u řidiče na dveřích. A je elektrické. Pro jistotu. Aby zase někdo Dacii neurážel. Za volantem jsou klasické  budíky. Mezi nimi je malý displej palubního počítače. Jelikož je Dacia Jogger na LPG tak musím upozornit i na tlačítko pod volantem, kde si můžete sami přepnout mezi benzínem a právě LPG. Jinak se toto provádí automaticky. Ale to předbíhám. Mezi řidičem a s spolujezdcem je displej infotainmentu. Kdy se dostáváme k dalšímu zjednodušení. Najdete na něm vše důležité, i připojení telefonu a využívání těchto služeb. Ale zobrazení je jednoduché, pomocí velkých ikon. Což zase ale ocenil můj starší táta. Na vše díky tomu viděl a kontrastní barvy tomu také pomohly. Pod tímto displejem jsou výdechy topení, nebo klimatizace. Ještě pod tím jsou tlačítka na například zapnutí výhřevu předních sedadel a nebo třeba vypnutí start stop systému. Jdeme níž a níž a najdeme mechanická, otočná tlačítka na klimatizaci. Jsou celkem tři, pravé nastavuje intenzitu, prostřední teplotu. A levé třeba směr, jakým má vzduch foukat. Pod tímto je již jen odkládací prostor a možnost drátového připojení vašeho mobilního telefonu. Vůz je s manuální převodovkou, takže dále máme na středovém tunelu právě řadící páku.
Místo vzadu? Na zadních sedadlech? Je ho docela dost. I vzrostlá osoba se v klidu pohodlně usadí. To je tedy pět míst. A další místa? Ne tento Jogger je nemá. Proč? Protože v zavazadelníku najdete překvapení. Ale k tomu se dostaneme ve zvláštní kapitole.

Dacia Jogger Extreme – interiér

Jak Dacia Jogger jezdí?

Jezdí primárně na LPG. O tom jsem se zmiňoval již na začátku. A když máte plnou nádrž na LPG i na benzín, to jsou pak hodnoty dojezdu, panečku. Neboť celkový dojezd je přes 1 200 kilometrů. Jogger není žádný sprinter. Ale to od něj nikdo nečeká. Výkon je 67 kW čili 74 koní. Objem motoru je 0,999 ccm3.  Takže ano, trhač asfaltu to není, ale na klidnou jízdu je to příjemné. I celkovým naladěním vozu.

Dacia Jogger Extreme – motorový prostor

Jakou jsem měl spotřebu?

Jezdil jsem překvapivě drtivou většinu na LPG. Takže jak jsem zajel svůj standartní okruh spotřeby? 7,8L/100 Km. A celková spotřeba? 10,5L LPG na sto kilometrů, protože prostě a jednoduše provoz v Praze 😀 Ale pořád je potřeba k tomu připočítat téměř plnou nádrž na benzín.

Překvapení v zavazadelníku.

Jak jsem psal, Dacia Jogger Extreme může být i jen pětimístná, místo zadní lavice může být úžasná vestavba. Ta obsahuje složený rošt. Součástí je i matrace a malé části mezi matraci a dveře, abyste neměli nikde mezery. Tato vestavba ale není pevná, můžete jí vyjmout a mít klasický vůz se skvělým a velkým zavazadelníkem. Stejně, jako si tam můžete dát i tu třetí řadu sedadel. No ale teď k tomu, co nabízí vestavba. Po určitých úpravách interiéru vznikne celkem dost místa na spaní. Ale výška nad touto matrací není úplně velká. Jak tedy docílit toho, abyste mohli v Dacii Joger spát? Sedadla řidiče a spolujezdce musíte co nejvíce přisunout a přiklopit k palubní desce. Dále zadní sedadla prostě sklopit. A teď už přichází kouzlo vestavby. Z ní se natáhne dřevěná konstrukce, něco jako rošt. A pár dřev ještě jako výztuha. Vše najdete v přiloženém videu. Je to strašně zvláštní a zábavné. A docela jednoduché. Ve dvou třeba na hudební festival, nebo prostě někam na akci je to prostě ideální. Díky značce Dacia za tuhle možnost.

A co za vůz vás čeká ode mě přístě? Stačí se pozorně podívat na poslední fotku :)))

O jakém voze si přečtete příště?

TEST Kia Niro HEV: Překvapí nejen spotřebou

Hybridní Kia Niro HEV představuje nejméně elektrifikovaný model této modelové řady, jak funguje tato nedobíjecí varianta? Dokáže si vybojovat své místo na slunci?

Vše jen ne nuda

Kia v poslední době sype jednu designovou pecku za druhou, osobně se mi velmi líbí vzhledová různorodost všech modelů této jihokorejské automobilky. Niro svými odvážnými tvary rozhodně nenechá nikoho chladným. Celkový obrys je dnes možná úplně konvenční, možná jen výrazná hranatost není úplně in, ale ty detaily. Od svého elektrického sourozence se liší jen v detailech. Největší změna je absence nabíjecího portu v čelní masce, která je celkově více otevřená, přeci jenom tady je vzduchu potřeba o něco více. Velmi se mi také líbil kontrast zářivé červené s lesklými černými plasty se stříbrnými doplňky. V rozích se krčí rozměrná světla s LED pásky, obsluhující denní svícení a blinkry, které mi tvarem trochu připomínají výsledek EKG.

Zadní světla se v červeném laku úplně ztrácí (foto Jan Tarant)

Jak je dnes u crossoverů v módě, okolí kol je orámované, ale designéři naštěstí nešli cestou nenalakovaných plastů. Zde je stejná povrchová úprava jako v nárazníku, tedy lesklá černá. Ona se vůbec line spodní části po celé délce auta a s výraznými barvami tvoří pěknou kombinaci, svůj účel obzvláštnění velkých ploch karoserie plní na výbornou. Černý je také zadní nárazník, schovávající v sobě v podobných tvarech srdečního rytmu jako vepředu všechna důležitá světla. Tedy kromě obrysových a brzdových, ty se ve tvaru bumerangu usídlily na krajích zadního okna. Na červeném laku se ale úplně ztrácí, při letmém pohledu si jich vůbec nevšimnete. Vzhled je to opravdu neobvyklý, navíc jsou částečně oddělené od karoserie. Mezi C sloupkem, který mimochodem můžete mít v kontrastní barvě, a zbytkem auta je vzduchový kanál. V určitém úhlu je tak vidět skrz, zadní bumerangy se vlastně vznášejí ve vzduchu. Má to nějakou funkci? Nemám tušení, ale asi bude mít co dočinění s aerodynamikou. Někdo si bude muset zvykat na prázdnotu v místech, kde standardně bývají zadní světla, plechová část kufru takto vypadá mírně nevyužitě.

Má něco pro každého

Interiéry větších vozů Kia v sobě spojují moderní design se zajímavými nápady. Po prvním usednutí za volant jsem si nemohl nevšimnout zvedajících se linek ze dveří na palubní desku. Možná to přeháním, přišlo mi to jak v těsném kokpitu nějakého sporťáku. V konvenčním crossoveru. Jo asi vážně přeháním. Každopádně interiér je vkusně minimalistický, nezanevřel ale na praktické ovládání základních funkcí auta. Možná jen škoda, že interiér není nějak prosvětlen, oživen. Je totiž celý tmavý, jen drobné horizontální linky před spolujezdcem se snaží svým podsvícením přinést dovnitř trochu života.

Interiér tvoří příjemný mix novoty a moderny (foto Jan Tarant)

Nepochybně si také velmi brzy všimnete dvouramenného volantu a obávám se, že bude pro hodně lidí kontroverzní. Já třeba mám velmi rád elegantní volanty v nových Škodách, ale na tom v Niru mi něco nesedí. Podlouhlý tvar středu mi asi příliš připomínal Škodu 120. Moc mu nepomáhá ani tlačítko jízdních režimů, působící jako na poslední chvíli dodělané řešení. Jinak rozvržení a logika tlačítek je stejná jako v jiných modelech Kia či Hyundai, tudíž fungují výborně. Bohužel stejné sdílení platí i pro řidičův displej. Ten patří k těm horším, moc vám toho neukáže, upravit podle svého si ho nemůžete, prostě nic moc. Jedna věc tu ovšem nová je: Variabilní grafika na základě času a počasí. V tomto režimu se vše ještě více zjednoduší a celkový motiv se snaží reflektovat počasí a denní cyklus. Můžete tak mít vše od noční oblohy, přes romantické západy slunce až po deštivý obzor. Možná je to blbost, ale mně to velmi imponovalo.

Pozitivní dojem na mě také dělá propojení obou hlavních displejů do jednoho černého panelu. Navíc na jeho konci na něj navazuje designová linka palubní desky, pokračující až ke dveřím spolujezdce. Díky tomu jsou displeje vysoko a hezky na očích, přesto ale nikde netrčí. Jako celek to působí pěkně harmonicky. A co nabídne samotný displej? Opět je to korejská klasika, tedy nabízí příjemné prostředí, průměrnou rychlost, kabelové Android Auto, ale jinak vyloženě nic, co by stálo za zmínku. Tedy kromě zvuků přírody, ovšem zde jsou modernizovány o nové tóny, které ale doplňuje i hudba. Na starších autech jsem rád cestou z práce poslouchal šumění lesa, novou verzi jsem kvůli doprovodné hudbě už nezapínal.

Příjemné sedačky potěší vyhříváním i ventilací (foto Jan Tarant)

Poslední displej se ještě nachází pod středovými výdechy klimatizace a ukrývá v sobě ovládání médií a teplotního komfortu. V levé části jsou vždy zobrazeny zkratky na odmlžení skel, cirkulaci vzduchu a automatické nastavení klimatizace, ta pravá už je ale dynamická a mód zobrazení se mění malými ikonkami uprostřed. Těmi se také mění funkce dvou otočných ovladačů po stranách. Buď se s nimi „šteluje“ hlasitost a ladění audia, nebo teploty dvou předních zón. Přijde mi to jako geniální řešení, neboť se vyhýbá nastrkání všech funkcí do menu hlavního displeje, ale zároveň pomáhá dosáhnout elegantního minimalismu. Jen by bylo fajn, kdyby ikona pro změnu módů zobrazení byla o něco větší.

Z hlediska materiálů je na tom Niro velmi dobře. Líbí se mi použití nezvyklých vzorů na dveřích či před spolujezdcem, rozhodně ale neocením černý piano lesklý plast okolo voliče směru. Ten je okamžitě upatlaný a snadno se poškrábe. Na druhou stranu je třeba říct, že návrháři to s jeho množstvím nepřehnali, takže v čisté podobě vypadá i pěkně. Potěší zase fyzická tlačítka pro ovládání vyhřívání a ventilace sedaček či aktivace zpětné kamery. Více vepředu se ještě schovává bezdrátová nabíječka a aby byly uspokojeny nabíjecí potřeby opravdu všech, je zde 12V zásuvka a USB A i C konektory.

Vzadu je překvapivě dost místa (foto Jan Tarant)

Líbí se mi také držáky na nápoje, řešící hledání kompromisu mezi odkládáním všemožného nepořádku nebo lahví. Tady totiž máte na výběr. V základním stavu máte mezi sedačkami obří odkládací plochu, ale stiskem dvou tlačítek máte dva velké držáky na pití. Geniální řešení. Variabilní je i přihrádka pod loketní opěrkou, od zbytku středové konzole je oddělená odjímatelnou přihrádkou, odkládací prostor je tedy zajištěn.

Jaké jsou sedačky? Po celý rok budou nabízet příjemnou oporu na dlouhé cestování, v letních vedrech zase oceníte ventilaci. Vyzdvihnout musím ještě krásně měkoučké hlavové opěrky, to je jak padnout do peřin. Prostorově je vepředu vše bez kompromisů, ani já se svými XXL rozměry nemám s ničím problém. Tady je tedy vše v pořádku, co na to zadní pozice? Tam je to sice trochu skromnější, pro konfekční velikosti lidí to ale i tam bude bez výtek. Užitečná je také polohovatelnost zadních sedaček a je tak jen na posádce, zdali zvolí více místa v kufru či větší pohodlí. Jelikož se jedná o hybrid, který musí přepravit výfukové zplodiny od motoru, je na podlaze nemalá boule, omezující prostor pro prostředního pasažéra. Za zmínku také stojí umístění USB-C zásuvek na bocích předních sedadel či ovládání vyhřívání sedaček na dveřích u okenních tlačítek. Kolik lidí asi místo stáhnutí okna rozpálí sedačku?

Kufr je příjemně rozměrný, ale plasty se snadno poškrábou (foto Jan Tarant)

V zavazadlovém prostoru čeká 425 až 451 litrů podle zmíněné polohy opěradel, což je o pár litrů méně než v případě elektrické varianty. Kdybyste chtěli stěhovat, můžete v poměru 60:40 sklopit zadní sedačky a získat 1 419 litrů. Nákup švédského nábytku tak není překážkou, kterou by Niro nepřekonalo. A kdyby přeci jenom to bylo málo, na kouli utáhne až 600, respektive 1 300 kg.

Navození atmosféry

Kia Niro HEV nabízí něco, co se dnes už příliš nenosí: Atmosférický motor. Je sice napojený na baterii s elektromotorem, ale stejně, za zmínku to stojí. Jedná se konkrétně o známý agregát GDI o objemu 1.6 z korejského koncernu, spárovaný se šestistupňovou automatickou převodovkou dvouspojkového typu. Místo turbodmychadla má elektrickou berličku, tudíž relevantní údaje jsou ty systémové. Chlubí se výkonem 104 kW (141 koní) a točivým momentem 265 N.m. Je to hodně či málo? Niro váží plus mínus 1500 kg, motorová dvojkombinace se tak příliš nenadře. Tomu přispívá fakt, že se jedná o nedobíjecí hybrid se skromnou baterkou o skromné kapacitě 1,32 kWh.

Kia Niro HEV nabízí elektrizující atmosféru (foto Jan Tarant)

Ta se naplňuje pouze při brzdění či záměrnému dobíjení od spalovacího motoru, například pro jeho rychlé ohřátí. Za teplého stavu jede Niro ve městě velmi rádo na elektřinu a vůbec ničemu to nevadí. Elektromotor má 170 N.m krouťák, svižné rozjezdy od křižovatek jsou tak na pohodu a jen opravdu agresivní jízda (či vybitá baterie) donutí elektrický mozek auta zapojit benzín. Kapacita baterie sice papírově vystačí jen na jednotky elektrických kilometrů, je ale až s podivem, kolik toho ze sebe hybridní Niro vytlačí.

Na okresce je už situace odlišná, spalovací motor tam přijde na řadu velmi často, ale jakmile se objeví byť jen náznak zpomalení, jde do pozadí. To má pozitivní vliv na spotřebu, velmi při tom ale vynikne zvukový projev při zapnutém stavu. Motor je v zátěži poměrně dost slyšet a kvůli logice pohonu, kdy jedna-šestka buď pracuje hodně nebo vůbec, jsou rozdíly opravdu výrazné. To je tedy otázka pohody, která není úplně ideální, z hlediska výkonu si ale není vůbec nač stěžovat. Při mírné akceleraci není ani nutno podřazovat, elektromotor slabší spodek otáčkového pole vykryje. Pokud na plyn šlápnete jak na rýč, převodovka musí podřadit. Elektřina prvotní zrychlení zajistí, pro plnou a příjemně svižnou akceleraci je ale potřeba zpřeházet převodové poměry.

Design Nira je vše jen ne konvenční (foto Jan Tarant)

Na dálnici je to dost podobné a kupodivu ani tam, kde běžné je slabé místo hybridů, není o sílu nouze. Jelikož se zde spalovák vypíná minimálně, na hukot zpod kapoty si rychle zvyknete, především má jeho upozadění na svědomí zvýraznění hluku od obtékajícího vzduchu. Není to vyloženě otravné, příjemné to ale také není. Luxusně také nemusí působit naladění podvozku, které je na tužší části spektra. Obzvláště patrné to pro mě bylo v kontextu s elektrickou verzí, linoucí se jako pohodový parník. Ta měla 17′ kola, kdežto testovaný hybrid měl osmnáctky. V zatáčkách je sice agilnější, o dírách v silnici vám ale řekne více detailů. Nepřijde mi to jako vhodný kompromis pro rodinný crossover, na druhou stranu v nabídce jsou i 16′ kola, se kterými bude pohodlí pravděpodobně větší.

Ještě pár drobností k řízení. Za volantem se schovávají pádla, ty u elektromobilů slouží k regulaci rekuperace, u klasických automatů k manuálnímu řazení. No jenže tohle Niro je hybridní nejen pohonem, ale i zmíněnými pádly. V Eco režimu řídí intenzitu rekuperace, ve Sportu zase řazení převodovky. Geniální kompromis. Nejsem si sice jistý, jestli sportovní režim někdo vzhledem k typu auta použije, ale nápad rozhodně chválím. Kromě změny chování pádel se zostří reakce na plyn, převodovka řadí ve vyšších otáčkách a spalovací motor zůstane vždy na pozoru. Je to užitečné? Pro jednoho ze sta možná. Vlastní nastavení rekuperace užitečné ale určitě je. Na nejslabší stupeň zpomaluje jak obyčejný benzín po puštění plynu, na nejsilnější zpomaluje, co to jde, po šlápnutí na brzdu už hoblujete destičky. Zní to parádně, Kiu tak můžete téměř ovládat jedním pedálem, kdyby nebylo jednoho ne háčku, ale pořádného háku. Po aktivaci tempomatu se vybraná úroveň rekuperace přepne na nejnižší stupeň, i když předtím byla vybraná ta nejvyšší. Facepalm.

Lesklý plast okolo voliče směru plynule přechází v geniálně řešené odkládací prostory (foto Jan Tarant)

Benzín bere jen po troškách

V čem si Kia Niro HEV zaslouží největší chválu? Bez debat ve spotřebě. Jako obvykle jsem projel svůj okruh spotřeby a nestačil valit oči. Po okreskové a městské části byla spotřeba jen 3,8 l/100 km! Na konci vyskočila na 4,8 l/100 km, ale ani to není nijak výrazný nárůst. Teď trocha kontextu. Když vynecháme plug-in hybridy, Niro mělo společně s hybridní Hondou Civic ze všech mnou testovaných aut nejnižší spotřebu. Opět připomínám, není to úplně malé, ultra aerodynamické auto, ale středně velký crossover. Na konci týdenního testu jsem auto vracel s finální spotřebou 4,5 l/100 km, což asi stále zaslouží slova chvály.

Má nějakou chybu?

Chybičky se najdou vždy a všude, důležitý je ovšem celkový obrázek. Základní cena hybridního Nira startuje z 765 tisíc, testovaná Premium verze s plnou výbavou vyjde na 980 tisíc. Za tu cenu dostanete skvěle vybavený crossover, kterému snad chybí jen matrix světla. Nabízí úžasnou spotřebu, dostatek místa a design, který nezapadne. Rozhodně tedy stojí za zvážení.

3 věci, které mi rozhodně chybět nebudou

  1. Vracející se nastavení rekuperace po použití tempomatu
  2. Opatlané černé plasty v interiéru
  3. Drobné dotykové tlačítko pro přepínání zobrazených informací na spodním displeji

3 věci, které mi už teď chybí

  1. Neotřelý design
  2. Vynikající spotřeba
  3. Head-up displej ukazující auta ve slepém úhlu při jízdě na dálnici

Co chystá značka MG v roce 2024?

Značka MG je na českých silnicích již docela vidět. Tak se pojďme společně podívat, co chystá v České republice v roce 2024.

Jaký byl pro MG rok 2023?

Pro to, abychom mohli říci, co bude značka MG chystat na letošní rok, je dobré se podívat na skončený rok 2023. V roce 2023 měla značka MG přes 2600 registrovaných vozidel. Z toho více jak 90% bylo privátních zákazníků. MG bylo tím pádem na pozici 18 na našem trhu. Za období srpen až prosinec byla značka MG na 15tém místě.

A jaký bude rok 2024 pro značku MG?

Od historie pojďme do současnosti a budoucnosti. Letošní rok bude, co se uvedení novinek a modelů pro značku MG velký. Je to i tím, že slaví sto let od svého založení. A i toto je součástí oslav. Takže co nás, potažmo vás, naše čtenáře čeká? Vezmeme si to hezky přehledně.

První pololetí roku 2024:

Leden:

V lednu můžete očekávat MG4 s velkou 77kWh baterií. Díky tomuto bude mít dojezd až 520 kilometrů a zvýšený výkon na 180 kW. Model Mg4 testoval Honza Tarant a přečíst si o něm můžete zde.

MG HS dostane v lednu facelift. Ten se nejvíce projeví na přední masce.

Únor:

V únoru přijde další verze modelu MG4 a to XPower. Ta bude mít pohon všech čtyř kol. A díky výkonu 320 kW se dokáže rozjet z nuly na sto kilometrů za 3,8 sekundy.

MG4

Květen:

V květnu značka MG přiveze MG3 hybrid. Nejdříve dorazí full hybrid. Pod kapotou bude mít atmosférický motor. A bude se jednat o konkurenci vozu Škoda Fabia.

Druhé pololetí:

I ve druhém pololetí bude mít značka MG nějaká esa v rukávu a sice:

Červenec:

V tomto měsíci přijdou hned dvě novinky. MG ZS přijde v nové generaci. Tento vůz se u nás prodává v tuto chvíli jak ve spalovací, tak i v benzínové verzi.
A druhou novinkou bude chvíli po faceliftu uvedená nová generace vozu MG HS.

Září:

Jedna z nejvíc očekávaných novinek dorazí v září a to MG Cyberster. Kabriolet s velmi zajímavými technickými údaji. Předběžné hovoří o tom že elektro motor má mít výkon 320kW.

MG Cyberster
(foto MG)

A někdy v posledních třech měsících by mělo dorazit MG3 benzín.  Ta by se mohla stát jedním z velmi levných vozů na našem trhu.

Celkově má s těmito všemi modely značka MG plán dosáhnout přibližně dvou procent na našem trhu. Prodejních míst by mělo být 26. Čili v každém krajském městě a ve větších městech u více prodejců.

 

Kia prodala v 30. roce působení v ČR (2023) historicky nejvíce automobilů

Značka Kia je u nás v redakci docela oblíbená. Nebojte se, i jiné značky samozřejmě, každý máme jiné a různé preference. A to je vlastně fajn. Dnes se podíváme v rychlé zprávě na to, kolik vozů Kia v České republice prodala v roce 2023.

Kia prodala v roce 2023 v České republice 11 424 osobních automobilů. Jde o historicky nejvyšší počet od vstupu značky na český trh. Kia dosáhla nových maxim i v prodeji elektrifikovaných vozů a podílu na trhu. Historicky druhou nejvyšší úroveň dosáhla Kia v tržním podílu, který loni činil 5,16 %. Automobilka se díky tomu už třetím rokem drží mezi pěti nejprodávanějšími značkami v České republice, přičemž se rychlost prodejů za posledních šest let více než zdvojnásobila. V případě plně bateriových vozidel si Kia loni připsala 25% růst a tržní podíl 3,72 %. Všechny nízkoemisní modely (HEV, PHEV, BEV) tvořily v roce 2023 dokonce 7,35 % prodejů Kia, což představuje nárůst o 20 %.

Jaký vůz značky Kia byl v České republice nejoblíbenější a nejprodávanější?

Nejprodávanějším modelem se stala i v roce 2023 Kia Ceed ve čtyřech karosářských verzích (6 013 kusů, meziroční rozdíl + 11 %) včetně nízkoemisních variant. Druhým nejoblíbenějším modelem byla Sportage (2 163 kusů; – 5 %). Žebříček prvních pěti nejvíce prodávaných modelů doplňují Stonic (1 166 kusů; + 29 %), Rio (1 092 kusů; + 33 %) a Sorento (299 kusů; + 103 %). Elektrifikovaných modelů loni Kia prodala v tuzemsku o pětinu více než v roce 2022. Většina těchto vozů připadla na model Niro, z celkových 840 kusů se jich prodalo 258 ks. Na akumulátorové elektromobily (BEV) připadlo celkem 260, meziročně + 25 %, 458 řidičů se rozhodlo pro vůz s hybridním pohonem (HEV) a plug-in hybridní (PHEV) vozy si pořídilo 122 zákazníků. Kia loni představila speciální Edici 30 u modelů Kia Ceed hatchback, Ceed Sportswagon a SUV Sportage, které oslavilo 30 let od zahájení výroby modelu. Tato edice má specifickou barvu karoserie a inovace ve výbavě a designu. Dlouho očekávaným přírůstkem do rodiny SUV byla loni elektrická Kia EV9 s velkorysým prostorem interiéru, technologickými inovacemi, biomateriály a čistě elektrickým dojezdem přes 560 km na jedno dobití. Nejvýkonnější model značky, Kia EV6 GT, získal titul Sportovní auto roku 2023 a Kia Niro se stala Světovým ženským autem roku 2023.

Kia Sportage HEV
(foto Jan Švandrlík)

TEST: Volkswagen Amarok, vůz co překvapí v mnoha věcech.

Stojím vedle vozu Volkswagen Amarok. Těším se na něj. Ale také vím, že již dnes vznikají vozy, které mezi sebou mnohé sdílí. Takový je případ i Amaroku. Techniku sdílí s Fordem Raptor. Takže co vlastně čekat? A je to dobře, nebo špatně? To nechám na vás. 

Jak Volkswagen Amarok vypadá?

Volkswagen Amarok Life
(foto Jan Švandrlík)

Je opravdu velký, je ho „kus“. Při pohledu zepředu určitě zaujme mohutná příď. Co na ní vše najdeme? Čidlo a radar adaptabilního tempomatu ve spodní části. To je hezky schované v ochranném šedivém rámečku. Dále v dolní části vidíme mlhová světla. Ta jsou zase vkusně zakomponována do černých rámečků. Nad nimi je již docela velká maska chladiče. Po jejíž straně jsou příplatková LED světla IQ LIGHT LED matrix. Která v paketu Parkpilot plus pro tažné + IQ LIGHT dostanete za 27 tisíc korun. Ale ten seznam tohoto paketu je fakrt velký. Jinak je přední část designově čistá. Což se dá také u vozidla kategorie pick-up čekat.

Volkswagen Amarok Life – boční pohled

Při pohledu z boku vám zase dojde, před jak velkým a dlouhým vozem stojíte.
Na boku vozu Volkswagen Amarok je vidět, že exponovaná místa, jakou jsou blatníky mají ještě extra oplastování. Vzhledem k výšce vozu jsou přítomné nášlapy. Pro pohodlnější nástup naprosto skvělá věc. Volkswagen Amarok je v provedení double cab. Provedení single cab se v ČR ani neprodává. Za tedy dvojitou kabinou vidíte ještě nákladovou plochu s konstrukcí. Na ní můžete přidělat například světelnou rampu. Z boku také vyniknou vysoko profilová kola, do terénu opět skvělá volba.

Volkswagen Amarok Life – zadní partie
(foto Jan Švandrlík)

A co vidíte, když máte pohled jen na zadní partie vozu Volkwagen Amarok? Vlastně jen mohutný zadní černý nárazník, v němž je příprava na tažné zařízení. Také zadní světla, umístěná na boku víka korby. A samotné víko korby s označením modelu Amarok a logem automobilky Volkswagen. Čistá, ale dlouho nebude, funkční záď.

Jaký je Volkswagen Amarok uvnitř?

Volkswagen Amarok Life – interiér
(foto Jan Švandrlík)

Bojíte se, že vozidlo kategorie pick up bude uvnitř nějak ochuzené? Ale kdeže. Ale i zde je vidět spojení značek Volkswagen a Ford. V interiéru vidím známe prvky z obou značek. Ale začneme postupně, jak jste zvyklí z mích testů. Po usednutí do látkových sedadel s vyhříváním vidí před sebou řidič již dobře známý volant z jiných modelů Volkswagen. Na němž je mnoho známých ovladačů. Ale pár slov ještě k sedadlům. Vyhřívání a další věci jsou součástí paketu. Ten stojí 7 422,–Kč. No, ale vraťme se zpět. Za zmiňovaným volantem je digitální přístrojový štít. Ten má velikost osm palců a je různě nastavitelný. Přeci jen každému vyhovuje jiné zobrazení. Za volantem je pak ještě po levé straně ovládání například světel. Jinak toho řidič moc před sebou nemá. Uprostřed mezi řidičem a spolujezdcem je displej infotainmentu. Ten mi přijde, že jsem někde viděl. Ha ano, u Fordu. Zde tedy vidíme další spolupráci obou značek. Na displeji ovládáte takové běžné věci jako třeba klimatizace a Android auto. Jasně, pro příznivce a uživatele vitamínových produktů Apple je zde podpora i pro ně. Ale to mi přijde jako samozřejmost. Pod tímto displejem jsou další tlačítka, fyzická. To zase zaplesá srdce staromilce. Jakože mě :D. Pod tímto displejem a tlačítky máme dnes již klasickou zásuvku pro auto nabíječku a možnost si kabelově připojit telefon je hned vedle. Díky dalším dvěma konektorovým přípojkám. Dále máme na středovém tunelu volič automatické převodovky. Ta má deset stupňů. Volkswagen Amarok Life tak jak jsem ho dostal nebyl s pádly, takže manuálně řadit jde jen pohybem tohoto voliče. Pak na středovém tunelu máme dále volič jízdních režimů, elektronickou ruční brzdu a držáky nápojů.

Volkswagen Amarok Life – detail nástupu zadních cestujících
(foto Jan Švandrlík)

A co cestující vzadu? Ti si hlavně musí zvyknout na trochu přímější sezení. Přeci jen hned za nimi končí část pro cestující a nastává část pro náklad. Ale i tak patří zadní sedadla v této kategorii rozhodně k těm pohodlnějším. A díky větším dveřím se na zadní místa dobře nastupuje. I díky nášlapům.
Normálně bych dál pokračoval k zavazadlovému prostoru, ale ten tady jaksi není 😀 je tady „jen“ korba. Ta uveze až 1, 19 tuny. Pěkné číslo, že? Na kouli zvládne až 3,5 tuny.

Volkswagen Amarok Life – detail korby
(foto Jan Švandrlík)

Co Volkswagen Amarok ukrývá pod kapotou?

Volkswagen Amarok Life – motorový prostor
(foto Jan Švandrlík)

Co myslíte, že najdete pod kapotou Amaroku? Nějakou hybridní, technologii? Nebo snad je Amarok vybaven elektrickým pohonem? Samá voda. I v dnešní době se najde vůz s dieselovým motorem. To koukáte, co? Pod kapotou tohoto vozu Volkswagen Amarok se ukrývá dvoulitrový čtyřválec. A jestli si myslíte, že to na Amarok nestačí, tak si to opravdu nemyslím. Jasně, asi nebudete trhat rekordy na okruzích, ale na to tenhle vůz není určený. Výkon 150,8 kW/ 205 K ale zvládne úplně na pohodu i naložený Amarok slušně rozhýbat. Tím se dostaneme plynule k další části čtení.

Jak jezdí Volkswagen Amarok? Umí být i úsporný? A co terén, zvládne?

Bojíte se vozů této kategorie proto, že budou jak se říká „skákat jak nadmutá koza“? Tak u Amaroku se tohoto bát nemusíte. Jako pasažéři téměř nepoznáte, v jaké kategorii vozu sedíte. Neskutečně dobře totiž Amarok maskuje svou rámovou konstrukci. Jasně, když náhodou potkáte příčný práh nebo retardér, tak zadek, pokud není naložený, uskočí trošku jinak. Fakt mě jízdní projev překvapil. A to se bavíme zatím pouze o silnici. Amarok je díky náhonu na všechna čtyři kola velmi dobrým společníkem i v terénu. Má úžasné nájezdové a přechodové úhly a prostě tam, kde by třeba i kvalitní SUV neprojelo se Amarok protáhne lehce a s grácií. Samozřejmě nemohl chybět ani průjezd brodem. Amarok má prodivost až 80 cm. Takže „nějaká“ Kocába? No problem.

A co spotřeba Amaroku? S jakými jsem nakonec jezdil čísly?

Spotřebu jsem měřil na úseku Praha, Malá Lečice a zpět. První část cesty jsem absolvoval v ranní špičce. Takže, cesta tam byla za? Pozor…11,5 litru na sto kilometrů. Ale jak říkám, ranní špička + Praha, to dělá své. Cesta odpoledne zpět? Téměř stejným úsekem, krom jedné objížďky. Rozhodně lepší 9,2 litru na sto kilometrů. A celková spotřeba? 10,4 litrů na sto kilometrů. Což na to, co vše jsem za dobu testu s Volkswagenem Amarok zažil, je velmi dobré číslo. Díky nádrži na 80 litrů se opravdu nemusíte bát dojezdu.

Co říci závěrem? Volkswagen Amarok je vlastně velmi zajímavý a dobrý vůz kategorie pick up. Můžete ho mít i čistě jako pracovní nástroj, ale i pro rodinu, pokud například máte chatu, či chalupu na hůře dostupném místě. Pokud byste nevěděli, že je to pick up a viděli jen styl jízdy, nepoznáte to. Za mě Volkswagen udělal dobrou práci při vymýšlení Amaroku.

Volkswagen Amarok Life
(foto Jan Švandrlík)

Test Dacia Spring Extreme: Elektrický bobek do města

Rozkaz zněl jasně: Udělat elektromobil za co nejnižší cenu. No a výsledek je Dacia Spring, nyní dokonce ve verzi Extreme. Co je na ní extrémního a co všechno se muselo obětovat?

Baby Dacie

Dacia je známá jako značka levných aut a jelikož se nezadržitelně blíží elektromobilita, musí nakouknout i do tohoto segmentu. Aby se náklady stlačily na minimum, vzal mateřský Renault svůj čínský model K-ZE, plácl na něj znak Dacie a bylo vymalováno. Jak vypadá výsledek? Na fotkách vypadá jako docela normálně velké auto, reálně má ale spíše XS velikost. Na délku má jen 3,7 metru a na šířku 1,6 metru, takže to je opravdový prcek. O lecčems také svědčí kola, vypadají k světu, ale především mají jen 14 palců a to okolo nich nejsou žádné gumové balóny.

Na zádi vynikne bronzový nápis Dacia (foto Jan Tarant)

Transformace Renaulta na Dacii nebyla jen o výměně znaků, které jsou zde již v nové podobě, pozměněny byly i světla. Ty zadní se pokouší napodobit designový jazyk ostatních modelů rumunské automobilky. Jelikož se maximálně tlačilo na cenu, všechno, co svítí, má halogenové žárovky, jen denní svícení je obstaráno LED páskem. Za zmínku také stojí vizuální vylepšení, pramenící z nové Extreme varianty. Ty spočívají v bronzových detailech okolo celého auta včetně velkého nápisu Dacia a například také v jiných plastech na dveřích, které má pravděpodobně imitovat vrstevnice. Proč zrovna něco takového? No přeci protože to je drsný offroad na jízdu neprobádanou divočinou. Jednosměrek a kruhových objezdů. No nic jdeme dál.

Zpátky na stromy

Interiér Springu je možné popsat slovy „Co nepotřebuješ, nedostaneš.“ Co tím myslím? Od pompézních záležitostí jako bezklíčové startování či přední kufr, po loketní opěrky nebo ovládání zadních oken zepředu, nic takového nedostanete. Jedna vlastnost Springa mě ale nepřestala bavit. Již má první pohled je vidět jeho miniaturní velikost, která sekunduje celkovému pocitu z auta, když se na něj podíváte a používáte. Působí to jako přerostlá hračka. Při zabouchnutí dveří se zavlní střecha, páté dveře připomínají papír. Měkké odpružení zapříčiní, že jakýkoli dotyk auta jej pěkně rozhoupe. Od nasednutí, po zavření čehokoli, kolíbá se jak gumová kachnička ve vaně. Možná to může znít jako hanění, mě to ovšem přišlo úžasně roztomilé.

Plastovou šeď rozjasňují bronzové doplňky (foto Jan Tarant)

Bronzová se dostala i dovnitř a hezky rozjasňuje barevnou paletu padesáti odstínů šedi. Složení materiálů výhradně z tvrdých plastů asi nikoho nepřekvapí, zřetelný smrad lepidla už ale ignorovat nejde. Na plastovost a osekávání nákladů si vzpomenete při každé cestě po kočičích hlavách či větších nerovnostech, kdy se zpoza volantu ozývají všemožné prapodivné zvuky. Příjemné pocity nebudete mít ani ze samotného volantu, ten je bez jakéhokoli polohování a materiál jeho věnce je vše jen ne kůže. Budíky před řidičem svojí grafikou připomínají devadesátková auta, snažící se o futuristický vzhled. Zobrazí většinu potřebného a vlastně to působí docela roztomile.

Displej uprostřed nabídne opravdu jen to nejnutnější, ale pozor! Je možné k němu připojit přes kabel Android Auto, co víc si přát? Možná trochu kvalitnější zobrazení? Zrnitostí mi připomíná staré herní konzole do ruky a citlivost je úplně neznámé slovo, ale telefon zrcadlí. Ale to není všechno přátelé, pokud objednáte hned teď, dostanete ještě ZDARMA parkovací kameru #makeHorstFuchsgreatagain

Sedačky nevypadají nic moc a nejsou ani pohodlné (foto Jan Tarant)

Pod infotainmentem jsou ovladače předních oken, pro stažení těch zadních jsem se musel otočit na zadní dveře. Kupodivu zde nejsou „švihadla“, to by prý už bylo příliš sociální. Ve středu jsou také otočné ovladače manuální klimatizace. Malou kabinku dokáže vyhřát bez jediného problému a absence vyhřívaných sedaček ani nijak nevadí. Manuální parkovací brzda asi nikoho vzhledem k ceně nepřekvapí, u elektromobilů je ale normální po zaparkování „zařadit“ P (Park). To tady ovšem nenajdete, stačí obyčejný Neutrál a můžete odejít. Tam, kde odpočívá poctivá rukojeť „ručky“, byste si v jiných autech odložili pitíčko nebo ruce, ale smolík.

No a co prostor, vejdete se tam? No já jsem si dopředu sedl, svých 194 cm jsem za volant nasázel, ale jednoduché to nebylo. Jak jsem již zmínil, nastavitelného tady příliš není. S volantem nehnu, sedačku si níž nedám, jen je možné ji podélně nastavit a ještě naklopit opěradlo. S menší postavou to bude lepší, královský prostor ale nečekejte. Materiál a tvarování sedaček vás také asi příliš neuspokojí, pokud tedy nejste pracovník čistírny. Jsou totiž potažené koženkou, který sice kůži ani náhodou nepřipomíná, troufl bych si ale vyzdvihnout její odolnost proti rozlité kávě. Ne že bych to zkoušel, rozhodně tak ovšem vypadá.

Vzadu se bude vozit spíše nákup než lidi (foto Jan Tarant)

Když se podíváte na místo vzadu, pochopíte, proč se malým autům přezdívá nákupní tašky na kolečkách. Na zadní pozice pro pouze dva lidi se totiž akorát vejde pár igelitek. Nečekejte absolutně nic z hlediska cestovního komfortu, buďte rádi alespoň za elektrická okna s bezpečnostními pásy. Do kufříku umístíte ještě o pár tašek nebo 270 litrů navíc. Po sklopení zadních lavice použitelný objem naroste na 620 litrů, víc toho naložíte jen do Cargo verze. Pod podlahou se jen válí rezerva a dopředu také nic nedáte. Místo by se tam i našlo, na plastovou vanu na kabely už ale asi nezbyly peníze.

David mezi Goliáši

Také jste již u elektromobilů zvykli na stovky koní, zrychlení na stovku za desetinu sekundy a tunové baterie? Tak ani jedno tady nehledejte. Extrémní Spring pohání elektromotor o skromném výkonu 48 kW (65 koní) a krouťáku 113 N.m a energii odebírá z baterie s využitelnou kapacitou 26,8 kWh. Pro kontext třeba baterie nové generace plug-in hybridního Superbu má celkovou kapacitu jen o 1,1 kWh méně a co teprve větší elektromobily s násobky této hodnoty. Osekaná je také palubní nabíječka, která dokáže pracovat pouze na jedné fázi. To znamená maximální AC nabíjecí výkon 6,6 kW na 32A jističi a 3,6 kW na 16A. Vtipný je také jeden z mála příplatků Springa, kterým je rychlé DC nabíjení. Jiné automobilky se předhánějí v maximálních nabíjecích výkonech ve stovkách kW, Spring to v základu ani neumí. Připlatit si můžete za DC nabíjení výkonem až, držte se, 30 kW! Zní to jako směšně málo, v kontextu s miniaturní baterkou to ale vlastně není tak hrozné. O moc rychlejší by nabíjení ani být nemohlo, neboť Dacia je ve jménu ceny prosta aktivního chlazení baterie.

Veškerý náklad se musí válet na jedné hromadě, úložné prostory pod podlahou nenajdete (foto Jan Tarant)

Všechna ta minimalizace ovšem má za následek jednu příjemnou unikátnost: Nízká váha. Pohotovostní hmotnost je úžasných 975 kg. Na druhou stranu sportovní rozvášnění účinně krotí decentní výkon, měkký podvozek a uzoučké 165/70 R14 gumy. Hodně lidí se této baby Dacii směje kvůli nedostatku výkonu, jak tomu tedy je? Nejprve trocha kontextu v podobě zamýšleného použití, to totiž leccos napoví. Primárně má sloužit jako druhé či následující auto, pro courání mezi domovem, obchody, lékaři, prostě poskakování po městě či mezi nimi. Mezi semafory je to elektromobilní klasika, do městských rychlostí není vůbec nač si stěžovat. Při normálním tempu na okreskách už může nervákům klesající živost vadit, není to ale nic dramatického. Přejíždění ovšem nebude vaše oblíbená kratochvíle. No a na dálnici již dává Spring jasně najevo, že to tedy ne. Maximální rychlost je podle GPS 120 km/h a už v mírnějších kopcích vadne jak balkonové kytky během letní dovolené. Vtipný vedlejší efekt je nahrazení chybějícího tempomatu prostým zabořením plynového pedálu do podlahy, rychleji stejně nepojede.

Pro potřeby popojíždění z bodu A do blízkého bodu B jistě oceníte i pohodlný podvozek. Není sice nijak sofistikovaný, nerovnosti ovšem filtruje více než obstojně. Spíše o nich uslyšíte, odhlučnění totiž není špatné, při bastlení na lince ho asi nechali v regálu pro dospělejší modely. Slyšíte v něm opravdu všechno od povrchu, po kterém jede, přes obtékající vzduch, až po elektromotor a umělý zvuk v nízkých rychlostech. Nezní to moc pozitivně že? Ano z čistě pragmatického hlediska to není nic moc, jak se ale říká, někdy je celkový produkt více než jen pouhá suma částí.

Středový displej nabídne to nejdůležitější – zrcadlení telefonu a parkovací kameru (foto Jan Tarant)

Jak je Spring úplně jednoduchoučký a dává vám o všem vědět, má to svoje kouzlo. Jeho plechovost a upřímnost je svým zvláštním způsobem opravdu čarovná, až jsem se většinu svých cest s ním nepřestával smát. V zatáčkách se naklání jak věž v Pise a díky tomu nemá nejmenší problém i se svým pidi midi výkonem protočit vnitřní kolo. Navíc díky svým prťavým rozměrům umí i patrovou garáž proměnit v závodní dráhu, protože se prostě vejde všude. Chvilkami jsem se za volantem náramně bavil, což je vlastnost, kterou jsem u nákupního přibližovadla opravdu nečekal.

Je XS i dojezd?

To hodně záleží na stylu jízdy. Jasně to ukazuje můj test spotřeby, ve kterém po městě a okreskách dokázal jet za suprových 10,5 kWh/100 km. V celkovém součtu po dálničním úseku se ale spotřeba vyhoupla na mnohem větších 14,6 kWh/100 km. Jasně to ukazuje přirozené prostředí elektrické Dacie, na dálnici to prostě není ono. Když bychom vzali okružní spotřebu a srovnali ji s využitelnou kapacitou baterie, vychází dojezd na 184 kilometrů. To nezní jako lákavé číslo, s první hodnotou spotřeby mimo dálnici je ale dojezd již lákavějších 255 km. Vraťme se ovšem zpět k předpokládanému užívání, tj. poposkakování v meziměstě, kde by i kratších 184 kilometrů bylo dostatečných.

XS rozměry Springa vyniknou ve správném kontextu (foto Jan Tarant)

Koho osloví?

Jako ostatní modely značky Dacia i Spring to má i nemá jednoduché. I přes rostoucí cenu je, když vynecháme pseudovozítka typu Elblesk, s cenou od 576 tisíc stále s přehledem nejlevnějším elektromobilem na trhu. A je to, nemá konkurenci, kupujte Springa, nebo ne? Jak se to vezme, pokud byste hledali druhé auto si rodiny, úplně stejnou a možná i lepší službu dokáží udělat ojeté elektromobily první generace jako Volkswagen e-Golf, Nissan Leaf apod. Je jen na vás, jestli vám přijde důležitější novota a klid dodávající záruka, nebo více oceníte vyšší kvalitu, lepší vybavenost a dospělost ojetin.

3 věci, které mi rozhodně chybět nebudou

  1. Drnčení plastů okolo volantu
  2. Smrad po lepidlu
  3. Ovládání palubního počítače tyčkou skrz volant

3 věci, které mi už teď chybí

  1. Rošťácké tendence
  2. Schopnost všude se vejít
  3. Doplňky v zajímavé měděné barvě