Občas podnikáme úsporné expedice, ale jak to všechno začalo? Někdy začátkem roku 2013 jsem dostal „bláznivý nápad“, že dojedu za polární kruh jen na 2 nádrže nafty. Tehdy ještě ani internetový magazín Usporne.info neexistoval. Měli jsme za sebou jen 6 účastí na soutěži Škoda EconomyRun, přičemž výsledek z té zatím poslední (2011) mě na tuto myšlenku částečně přivedl. Tehdy jsme dosáhli spotřeby 2,6 l/100 km s Fabií 1,6 TDI. Zároveň v roce 2012 měla automobilka Ford kampaň s názvem „výzvy skutečného světa“, jejíž součástí byla i jízda s Fordem Mondeo ECOnetic z Říma do Edinburghu, cca 2800 km na 2 nádrže nafty. Řidič Matthias si touto cestou splnil sen. Tehdy jsem si řekl, že to je na 70litrovou nádrž strašně málo a napsal Fordu, že dojedu dál. Můj sen byl podívat se za polární kruh, tak jsem navrhl, že dojedu na Nordkapp, nejsevernější místo v Evropě, kam lze dojet autem. Další jízdu na spotřebu ale dělat nechtěli, tak jsem oslovil domácí škodovku, kde se nakonec zápůjčka auta, i díky pomoci pana Josefa Pálky, hlavního pořadatele soutěže Škoda EconomyRun, podařila domluvit. Šlo o vůz Škoda Octavia Combi 1,6 TDI GreenTec, který má ale nádrž o 20 litrů menší než Ford Mondeo. Abychom po vlastní ose, tedy bez použití trajektu, dojeli až na 3500 km vzdálený Nordkapp, museli bychom mít spotřebu nižší než 2,85 l/100 km. Proto jsme si jako základní cíl stanovili dojet alespoň za polární kruh, tedy cca 2 800 km. Expedice se odehrála v srpnu 2013. Nemusíte se bát, článek nebude jen o úsporné jízdě, ale i o zajímavých místech, kudy jsme jeli nebo kde jsme se stavovali. Každopádně tato expedice byla hodně důležitá, protože to byl začátek nejen úsporných expedic a magazínu Usporne.info.
Až do Dánska normální jízda po dálnicích, v Německu se prokousáváme kolonami
Je sobota 3.srpna 2013 podvečer a na čerpací stanici Shell na pražském Proseku tankujeme plnou nádrž paliva FuelSave Diesel. Přes nádrž dostáváme pečeť se stavem tachometru a vyjíždíme na dálnici směr Ústí nad Labem. Po setmění jsme již v Německu a zastavujeme na odpočívadle u dálnice, odkud pokračujeme brzy ráno. I druhý den nás čeká obyčejná cesta po dálnici, která se od té normální liší pouze tím, že udržujeme úspornou rychlost okolo 90 km/h. Tuto cestu nám „zpestřují“ pouze dopravní zácpy, které nám zvyšují spotřebu a se kterými jsme v neděli nepočítali. Před cestou Německem je dobré zjistit, zda zrovna některé ze spolkových zemí nezačínají prázdniny, což byl náš případ. I druhou noc trávíme na odpočívadle, tentokrát již v Dánsku a čím dál více se těšíme do Skandinávie. To se již blížíme k první zajímavosti na naší cestě a tou je most přes Öresund.
Dálnice německo – kolona v jednom místě stála cca půl hodiny
Z Dánska do Švédska bez použití trajektu, Öresundský most
Dostat se z Dánska přímo do Švédska bez použití trajektu nebylo možné do roku 2000, kdy byl otevřen Öresundský most. Jde o unikátní dopravní stavbu hned z několika důvodů. Jednak je to s délkou 7 845 m druhý nejdelší pevný most na světě, ale hlavně je unikátní tím, že celý 16 km dlouhý přejezd moře je tvořený kombinací mostu, umělého ostrova a tunelu. V nejvyšším místě je vozovka 57 m nad mořskou hladinou, což je místo, kudy projíždí lodě. Most je dvoupatrový a ve spodním patře jím projíždí i vlaky.
Öresundský most, neboli most přes Öresund
Jízdu po této unikátní dopravní stavbě si náležitě užíváme, zvláště pak „nekonečný“ most, ze kterého máme krásný výhled na širé moře a lodě, které pod mostem podplouvají. Za mostem už jsme ve Švédsku a pomalu přichází jiné starosti, než jsou zajímavá místa.
Bloudění a klesající ručička palivoměru
Kousek za Öresundem, kdy jsem já jako navigátor a všímám si, že dálnice je značená pouze jako E6, trochu zmatkuji, že jsme přejeli sjezd na E20 směr Stockholm. Aby zajížďka nebyla tak velká, tak zapínám navigaci Columbus a nastavuji nejkretší trasu do Stockholmu. Vede nás to z dálnice na okresky, kde se s Davidem střídáme v řízení, protože na okreskách mi (i díky zkušenostem ze Škoda EconomyRun) úsporná jízda jde lépe. David je zase lepší navigátor, a tak záhy zjišťuje, že jsme odbočku nepřejeli, ale pouze si to o pár kilometrů zkracujeme po okreskách.
Zpět na dálnici E20 směr Stockholm, dojezd se zkracuje
Asi hodinu jedeme po okreskách a poté najíždíme na dálnici E20 a začínáme si uvědomovat jiný problém. Ručička palivoměru rychle klesá a pomalu nám dochází, že do Stockholmu na jednu nádrž nedojedeme, jak jsme měli původně v plánu. U města Markaryd tedy zastavujeme na oběd a zatímco David vaří párky, já hledám čerpací stanice Shell po trase, protože nám kromě paliva zajišťují i kontrolu tankování, takže musíme tankovat jen tam. Zapisuji si několik čerpacích stanic, které připadají v úvahu, a po obědě vyrážíme dále na severo-východ a doufáme, že se Stockholmu alespoň co nejvíce přiblížíme.
Tankování ve městě Linköping, kde sídlí firma SAAB
Jsme více než 200 km před Stockholmem a palubní počítač, na kterém od oběda sledujeme hlavně dojezd, už ukazuje 0 km. Je nám tedy jasné, že musíme natankovat při nebližší příležitosti. Okolo dálnice jsou na stojanech letadla v životní velikosti a navigace nám ukazuje, že nejbližší čerpací stanice je právě ve městě, které tato letadla charakterizují. Je to téměř stotisícové město Linköping, hlavní město provincie Östergötland, ve kterém je jedním z nejvýznamějších zaměstnavatelů výrobce letadel, společnost SAAB.
První tankováni – Linköping
K čerpací stanici jedeme podle navigace cca 5 km městem. Předáváme vedoucímu čerpací stanice dopis, kterým jsme vybaveni z českého zastoupení společnosti Shell. Po přečtení dopisu kontroluje pečeť z Prahy, sundává ji a dohlíží na dotankování. Poté opět dává pečeť přes víčko nádrže. I když se to nepodařilo podle plánu, tak jsme na první nádrž ujeli velmi pěkných 1 573 km s průměrnou spotřebou 3,18 l/100 km. Na dálnici asi 10 km za Linköpingem je sice stanice Shell, kterou navigace ještě neznala, a kam bychom taky dojeli, což by pro nás po odečtení cesty do města a zpět znamenalo rozdíl 20 km, ale už se nedá nic dělat. Máme natankováno a pokračujeme dál, hlavně hledáme místo k táboření, protože už je večer a my jsme unavení. Nakonec stavíme stan jen několik desítek metrů od dálnice, takže pro jistotu využíváme i špunty do uší.
Pokračování na další stránce
