Archiv štítku: focus

Ford Focus kombi ST-Line 114 kW: Všestranný společník se sportovními tendencemi

1 komentář

Na sklonku svého života se Ford Focus dočkal faceliftu. Něco mu přibylo, něco ubylo, něco je zase jinak. V čem se liší od původní verze? To si názorně ukážeme na kombíku s benzínovým tříválcem, kterému přibyl mild hybridní systém.

Modrý fešák Ford Focus

Nejdříve je potřeba trochu kontextu. Vlastním Ford Focus Vignale čtvrté generace a tento test mi dává skvělou příležitost porovnat, co se jeho omlazení přineslo. Vizuálně se zásadně změnil především předek, kam se umístila přední přepracovaná maska a agresivnější světla. Ty jsou teď mnohem užší, již v základu jsou kompletně LEDková a celkově dávají Focusu naštvanější vzhled. Skvěle doplňují kompletně černou masku chladiče, což je specifikum sportovního designového provedení ST-Line. Změn se také dočkaly strany předního nárazníku. Původně se konvenční varianty od ST-Line, Vignale a Active poměrně výrazně lišily, teď jsou změny napříč celou řadou spíše v detailech než v celém vzhledu. Při změně bylo také přesunuto logo Ford z kapoty doprostřed grilu.

Zářivá modrá skvěle ladí k tmavým doplňkům (foto: Jan Tarant)

Na zbytku auta byste už změny hledali poměrně těžko. Kromě lehce pozměněných zadních světel už mnoho odlišného není, za zmínku možná stojí tmavší zadní světla. Jak tedy teď Ford Focus vypadá? Facelift mu jednoznačně prospěl. Já sice těžko budu stoprocentně subjektivní, ale během týdne jsem se do jeho modrých ST-Line křivek naprosto zamiloval. Jedinou výtku bychj směřoval k zadnímu nárazníku, kde jasně chybí druhý pár koncovek výfuku, pro který byl jako stvořen.

13,2′ obrazovka jasně vévodí celému kokpitu

V interiéru je největší odlišnost od původního návrhu jasně patrná. Na dnešní poměry malý středový displej vystřídala 13,2′ obrazovka, jasně vévodící celému kokpitu. Do ní se přestěhovalo veškeré ovládání klimatizace, jen tlačítko na max defrost zůstalo zachováno. Má velmi pěknou grafiku a zobrazení snese srovnání s lepšími telefony. Svižnost už není úplně dokonalá, v žádném případě ale není obtěžující a je rozhodně rychlejší než předchozí „displejík“.  Nově nabízí bezdrátové Android Auto, jehož výstup je do systému pěkně zakomponován. Ať se zobrazuje cokoli, je možné si v pravé části nechat malý widget pro ovládání telefonu, navigace apod.

Interiéru jasně vévodí velký středový displej (foto: Jan Tarant)

Co vás ale bude zajímat asi nejvíce, je ovládání klimatizace. V tomto ohledu musím Ford pochválit, při návrhu používali tu věc uprostřed ramen. Za všech okolností je na spodní liště vždy uchyceno ovládání vyhřívání sedaček s volantem, teplota obou zón, automatický režim a vyhřívání čelního i zadního okna. Jen pro manuální usměrnění vzduchu v kabině a regulaci rychlosti ventilátoru se musí kliknutím do malého podmenu.  Já osobně nejsem odpůrcem implementace klima funkcí do displeje, POKUD to je udělané chytře. Ford ukazuje, že to chytře jde, přesně takhle to má vypadat. U mého auta se stejně většinou dívám na tlačítka, které chci zmáčknout, a jelikož jsou úplně dole, osobně bych považoval nové řešení možná i za lepší.

Původně měla klimatizace ve spodku středové části vlastní sekci se všemi potřebnými tlačítky, jelikož ale nejsou s novým řešením potřeba, museli se interiéroví návrháři poprat s uvolněným místem. Teď tam tedy lze nalézt pár tlačítek včetně startovacího a otočný volič hlasitosti. Nevím, jestli je to mou znalostí původního řešení, ale je prostě vidět, že nové řešení nebylo to originální a působí to tam trochu jako pěst na oko. Mimochodem tlačítko pro nastartování bylo původně zastrčené vlevo od středového výdechu klimatizace, což někomu nemuselo vyhovovat (ne tedy mně). Dále jsou ve středu nově uspořádané držáky na nápoje, teď jsou tvořené posouvatelnými příčkami, což mi nepřijde jako šťastné rozhodnutí.

Látkové sedačky s červeným prošíváním jsou pohodlné (foto: Jan Tarant)

Volant se nijak nezměnil, stále je osetý fyzickými tlačítka pro audio a autonomní řízení. Jak se říká, proč to měnit, když to funguje. V ST-Line je věnec o něco tlustší a obšitý červenou nití, což má pravděpodobně evokovat sportovnost. Displej před řidičem je taktéž stejný, ukazuje potřebné informace, jeho konfigurovatelnost je ovšem spíše nízká. Zobrazení se mění podle zvoleného módu, ale nic extra zase nečekejte. Vtipný detail je zobrazování stavu adaptivního tempomatu. Pokud před sebou Focus zaregistruje auto, na displeji zobrazí záď Mondea, ale ve sportovním režimu se ukáže Mustang.

Červená znamená sportovní

Když se ještě zaměřím na konkrétní ST-Line doplňky ve voze Ford Focus, tak červenou niť najdeme na zmíněném volantu, látkových sedačkách, koberečcích a manžetě řadící páky, která má skvělou kovou hlavici. Ta padne perfektně do ruky a její kovový finiš je na dotyk velmi příjemný. Samozřejmě s kovem se spojuje vymrznutí v zimě a rozpálení v létě, ale v březnovém testovacím týdnu jsem jakékoli extrémy nezaznamenal. Sportovní vzhled ještě doplňuje karbonový dekor přes spolujezdcem a na předních dveřích, který se někdy nepříjemně leskne.

Vzadu je místa tak akorát pro střední postavy (foto: Jan Tarant)

Ještě bych si dovolil pár slov k všeobecnému pocitu z interiéru. Jeden z důvodů, proč mám Fordy tak rád, je jejich zaměření na příjemné užívání. Někdo se snaží udělat příjemnou kabinu měkčenými materiály, kde na ně vidíte, ale zapomínají na kontaktní plochy, se kterými přijdete do osobního styku při každé jízdě. Jako jeden příklad z mnoha je polstrovaný, kůží potažený polštářek v místě, kde se řidičovo pravé koleno dotýká středové konzole, či zpracování dveří. Madlo je sice z tvrdého plastu, ale nepůsobí jako hračka z Happy mealu, je příjemné na dotyk (samozřejmě v jeho cenové kategorii). To doplňují tlačítka pro ovládání oken s malými stříbrnými proužky na kontaktních koncích, které jsou z lepšího plastu než samotné tlačítko. Je to o malých drobnostech a ty Ford prostě umí.

Malé drobnosti Ford prostě umí

S atmosférou na palubě souvisí také prostor uvnitř. Jak jsem zjistil při návštěvě lékařky, nemám 2 metry, ale 197 centimetrů. Jak se dokážu uvelebit za volantem? Když pominu lehce zaclánějící středové zpětné zrcátko, tak si nemám na co stěžovat. Sedačky mě příjemně obejmou a nijak netlačí, navíc je možné je položit nízko k podlaze. Za mnou už ale moc místa nezbyde a ani prostor na hlavu není úplně královský, pro lidi konfekčních velikostí to ale bude tak akorát. Prostředek je možné sklopit a vytvořit si loketní opěrku s držáky na nápoje a i průvlak do kufru zde najdeme. Příplatkové automatické páté dveře odhalí zavazadlový prostor o velikosti 575 litrů s královským přístupem, takže i almaru přestěhujete. Pod podlahu navíc můžete schovat nějaké drobnosti, které tak nebudou poletovat po podlaze kufru.

Kufr nabízí dostatek prostoru (foto: Jan Tarant)

Pro řidiče

Při pohledu na sportovní styling by nebylo úplně mimo očekávat svižnější jízdu. Pod kapotou testovaného kousku se schovával přeplňovaný litrový benzínový tříválec, kterému ještě dopomáhá mild hybridní systém se startér-generátorem a malinkou 48 V baterií. Ten nijak významně nemění způsob používání, pouze při puštění plynu zpomaluje, jako kdybyste podřadili o stupeň níž, a naopak dopomáhá tříválci při požadavku na vysoký výkon nebo vykrývání turboděr. Nečekejte ale nic extra. Celý systém dává výkon 114 kW (150 koní) a točivý moment 190 N.m, což zní jako příslib solidní dynamiky. Hot hatch (teda kombi) to rozhodně není, když ale podřadíte a hodíte cihlu na plyn, vystřelí velmi obstojně.

To ale není to, co mi na něm imponuje. Velmi jsem si oblíbil jeho rozdvojenou osobnost. Když se jede na pohodu, je krásně tichý, nevibruje do volantu. Při jízdě ustálenou rychlostí o něm téměř nevíte. No a když mu dáte napít, vyluzuje ze sebe úžasný chraplák. Říkejte mi blázen, já v něm prostě slyšel šestiválec, stejně jako mají pětiválce v sobě náznaky desetihrnků. Jeho zvuk se mi líbil natolik, že jsem při výjezdech z obcí schválně tlačil na pilu, jen abych ho mohl slyšet. Jen připomínám, stále se bavíme o „obyčejném“ kombíku.

Pod tím klubkem hadů se schovává tříválec Ecoboost (foto: Jan Tarant)

No a co by to bylo za Ford, aby skvělému motoru nesekundoval povedený podvozek. Rychlé změny směru mu nijak nevadí a společně s motorem vás úplně pobízejí, abyste přidali. Verze ST-line má oproti konvenčním výbavám sportovní podvozek a testovaný model měl ještě příplatková 18′ kola, takže zatáčení je jedna radost. Každá mince má ale dvě strany, takže na kočičích hlavách, tankodromech (čti silnicích 50. třídy) nebo kolejích budete řádně protřepáni a zamícháni.

Jakmile se pořádně nadechne, má sil na rozdávání

Třetí do party je manuální převodovka s fajnovou kovovou hlavicí. Práci s ní zpříjemňuje její konvenční tvar, díky které s jistotou zapadne tam, kam ji nasměrujete. Dráhy mezi stupni jsou dlouhé tak akorát a jsou jasně vymezené, všechny části auta spolu zkrátka fungují krásně harmonicky. Zpřevodování je také uživatelsky příjemné, ve městě i na okreskách je možné držet otáčky pod dvěma tisíci, kde si motor potichu ševelí. Když na něj v ten moment šlápnete, nejdříve vás lehce popostrčí malý elektromotor mild hybridního systému a pokusí se zamaskovat ne úplně hvězdný výkon bez roztočeného turba. Jakmile se ale pořádně nadechne, má sil relativně na rozdávání. Navíc vždy si můžete sami podřadit a pak vystřelí hned. V dálničních rychlostech už úplný atlet není, ale stačí to. Navíc ani v takto vysokém tempu není motor skoro slyšet, vítr jej s přehledem přehluší.

Nový ST-Line a původní Vignale (foto: Jan Tarant)

Je „mild“ i spotřeba?

No úplně není. Po městě se na standardním měřícím okruhu zastavila na 5,9 l/100 km a před spadla jen o desetinu níž. Po celém okruhu se zastavila až na 6,5 l/100 km. To je celkem hodně v kontextu velikosti a tvaru auta. Ani celková spotřeba po celém týdnu nebyla o moc lepší, skončila na 6,4 l/100 km. Musím se ale přiznat, že jsem se úplně nežinýroval ostře akcelerovat, protože zvuk. Takže si za to může Focus vlastně sám a já jsem v tom úplně nevinně. Jako vždy odkaz na tabulku se spotřebami všech testovaných aut najdete zde.

Kupujte, než ho smažou

Ford Focus je na sklonku své kariéry, ale stále ve formě. Zosobňuje všechno, co jsem si na Fordech zamiloval. Nabízí vše, co se od auta tohoto ražení očekává, a přidává lákavou kombinaci uživatelské přívětivosti a zážitku z řízení. Kdyby jen ta spotřeba byla trochu nižší.

LED Matrix světla v noci výborně svítí (foto: Jan Tarant)

3 věci, které mi rozhodně chybět nebudou

  1. Ikonka vyhřívaných sedaček se mi schovávala za věnec volantu.
  2. Design zadního nárazníku s chybějící levou koncovkou výfuku.
  3. Vzhled panelu, kde bylo původně ovládání klimatizace.

 

3 věci, které mi už teď chybí

  1. Schopnost motoru být potichu i se šestiválcově rozkřičet.
  2. Vzdálenost, do které vidí adaptivní tempomat.
  3. Kombinace modré barvy a černých sportovních doplňků.

Ford Focus Vignale 1,5 EcoBlue, který má drahá manželka pojmenovala Lili, vlastníme již přes rok a dovolená na Sardínii představovala první pořádný společný výlet. V druhé části se podíváme na cestování po ostrově a návrat do Čech.

Ostrovní idylka?

Na výjezdu z trajektu si pro mě přichystal Ford Focus zajímavé překvapení. Běžně 99 procent času nefunguje Start stop systém, protože auto dle palubního počítače zásobuje energií palubní spotřebiče. Čekal bych, že po dlouhém dálničním přejezdu by mohla mít baterie dostatečné napětí, aby dokázala napájet auto s vypnutým motorem, ale nestalo se. Ne že by mi to vadilo, okamžité „chcípnutí“ po dálničním sprintu při příjezdu na odpočívadlo je asi to nejhorší, co bych mohl autu udělat. A co se nestalo? Když Ford vyjel na Sardinskou pevninu v Golfo Arranci, Start stop u první křižovatky vypnul motor. Nemám ponětí, co se stalo během osmihodinového odpočinku na lodi. Jsou věci mezi nebem a zemí, nebo spíše mezi řídící jednotkou a baterií, které nechápu.

První zastávka na ostrově byl severozápadní cíp ostrova, kam ze západního pobřeží vede menší pseudodálnice. To, co platilo o Italských dálnicích, tj. chaos a příšerná kvalita povrchu, zde bylo povýšeno na novou úroveň. Na některých vedlejších komunikacích jsme museli jet krokem, protože někdo zdánlivě rozbombardoval celou šíři silnice a nepovažoval za nutné s tím něco dělat. O to komičtější jsou občasné značky o nerovnostech na silnici, které mnohdy představovaly lehké zvlnění povrchu, ale již zmíněné pasti na slony nikoho netrápí. Navíc mám dojem, že si lokální silnice vybrali na autu daň v podobě uvolnění něčeho plastového v řidičových dveřích, neboť při určité frekvenci vibrací se odtud začne něco ozývat. Ford Focus trpěl a já s ním.

Radosti i strasti s automatickou převodovkou

Na příjezdové cestě k druhému ubytování jsem si všiml jedné zajímavosti, která mě na autě malinko zamrzela. Hotel byl na kopci, ke kterému se vlnila panelová cestička z údolí. Byla velmi prudká a úzká, takže po ní jel Ford pomalu. Když jsme jeli poprvé zpět dolů, chtěl jsem podvolantovým „pádlem“ nechat zařazený nízký stupeň, aby mi Focus pomáhal udržovat nízkou rychlost. Elektronika ale nepovolí při sjezdu držet nižší než třetí převodový stupeň. Než se motor dostane do otáček hodných trojce, nechá motor na volnoběhu a zpomalovat tak musí pouze brzdy. To bylo asi poprvé, kdy se mi ve Focusu zastesklo po manuální převodovce, která by mi i v prudkých kopcích pomáhala udržovat nízkou rychlost.

Ford Focus v kopcích nad mořem I Foto: Jan Tarant

Při celodenním zaparkování auta na slunci přijde vhod možnost vzdáleného nastartování auta pomocí mobilní aplikace Ford pass, které je možné s modely s automatickou převodovkou. Focus v takovém případě pustí klimatizaci v nastavení, v jakém byl vůz naposledy zamčen. Jelikož jsem měl často během Sardinských veder nastavenou vysokou rychlost ventilátoru i během jízdy, interiér se relativně rychle zchladil na přijatelnou mez, na které jsem se okamžitě nepřipekl ke kožené sedačce.
Cestou na trajekt do Golfo Arranci z nějakého důvodu vypadlo Android Auto a nechtěl se opět načíst. Manželka problém hbitě vyřešila položením telefonu na středový displej a omotání gumičkou do vlasů. Silně jsem ale doufal, že po opětovném vylodění systém opět naběhne. Na ostrově jsme celkem
ujeli 634 kilometrů s průměrnou spotřebou 5,6 l/100 km. Za zdánlivě vyšší apetit mohou již zmíněné výjezdy k druhému hotelu, který jsme absolvovali několikrát denně, jinak by byla tak o dvě až tři desetinky nižší.

Ford Focus v přímořském městečku I Foto: Jan Tarant

Pevninský masakr pokračuje

Cestu zpět jsme se rozhodli rozdělit na dvě části. Po odpoledním vylodění v Italském Livornu jsme natankovali za 2,021 Euro/litr a vyrazili směr Boloňa, kde jsme plánovali přespat. Naštěstí se Ford s mobilem opět spárovali. Úsek mezi Livornem a Florencií byl z hlediska kvality povrchu s přehledem nejhorší. Nebyl sice vedený jako dálnice, neplatilo se tam tedy mýto, nechci se ale domýšlet, jak moc zkrátil životnost podvozkových dílů. Některým Italům ani to ale nebrání lítat díra nedíra. Trochu nám to vynahradil druhý úsek z Florencie do Boloně, který byl mnohem kvalitnější a linul se malebnou krajinou a místními kopci.

Přes hory i přes doly

Na poslední den cesty jsem si chtěl připravit něco, co by nám návrat trochu zpestřilo. Těsně před hranicemi s Rakouskem jsme sjeli z dálnice s cílem v průsmyku u obce Nassfeld. Chtěl jsem se podívat do nějakého Alpského průsmyku kvůli řidičsky hezké silnici s výhledy do krajiny. Původně jsem si vzpomněl na známé Stelvio, chtěl jsem se ale vyhnout hordám cyklistů a velkých SUV na uzoučkých horských silničkách. Jak se vzápětí ukázalo, bylo to skvělé rozhodnutí. Cestou nahoru jsme potkali pouze tři auta, z toho dvě česká (svět je malý).

Ford Focus u Alpského jezera I Foto: Jan Tarant

 

Tady jsem poprvé použil sportovní režim, abych držel motor ve vyšších otáčkách. Byl to totiž docela kopec a nechtěl jsem motor zbytečně dusit. Ford Focus se mi sice odvděčil „libozvučným“ dieselovým zvukem, měl ale okamžité odezvy na plyn. Původně jsem chtěl přepnout převodovku do manuálního režimu, ale jelikož jsem se musel cestou nahoru věnovat přesvědčování manželky, že se opravdu nezřítíme ze srázu dolů a že to Lili opravdu dokáže vyjet, nechal jsem raději řazení na autu. U hraničního přechodu je krásné Alpské jezero Lago di Pramollo, které je navíc ohraničené vysokými horskými štíty. Ford se nám tímto výstupem odvděčil nárůstem spotřeby, rozhodně to ale za to příjemné rozptýlení stálo.
Při sestupu na Rakouské straně se opět projevila zvláštnost při brzdění motorem. U manuálního nafťáku jsem si zvykl, že s nižšími rychlostními stupni rostla brzdná síla motoru. Focusův hydroměnič na trojku ale příliš nebrzdí a až na čtyřku se začíná brzdný efekt nějak výrazněji projevovat. Naštěstí i vytočenější čtyřka drží auto kolem 40 – 50 km/h. Při podřazování ještě Focus trochu cukne dopředu, tudíž kvůli zmírnění manželčiného zděšení je nutné v Alpských kopcích při změně rychlosti trochu přidržet brzdu, aby jelo plynule. Během sestupu jsem si říkal, jak fajn by bylo mít na takovém místě nějaké elektro.

Ford Focus v Alpském údolí I Foto: Jan Tarant

Cílová rovinka

Po sjezdu z Rakouských hor nás už čekalo dálniční doplutí IG-L úseky k Českým hranicím, táhlo nás to po dálnicích kolem Salcburku a Lince. Normálně je jízda po dálnici celkem nuda, ale když ji lemují krásné zelené kopce, je to vlastně docela fajn. Díky snížené rychlosti by se tak mohl i pan doktor kochat, aniž by skončil v první zatáčce. Bez dotankování bychom do Čech bohužel nedojeli a jelikož se nám kvůli pár litrům nechtělo sjíždět z dálnice pro lepší cenu, dotankovali jsme na dojetí na hranice tam. Cena za litr tam byla těžkých 2,399 Euro.
Hned za hranicemi jsme zastavili na Tank ONO, kde jsme dobrali plnou nádrž s litrovou cenou 45,90 Kč. Když jsme čekali ve frontě na stojan, nemohl jsem si nevzpomenout na poznámky odpůrců elektromobilů, že je natankováno za pět minut i s placením. S čekáním, litím aditiva, tankováním, mytím oken, koupením občerstvení a placením jsme se tam mohli zdržet minimálně pětadvacet minut, ale ne že bych to měřil.
Mezitím se setmělo a poslední úsek přes České Budějovice, Benešov a Prahu jsme již jeli za tmy. V úsecích mimo dálnice vždy ocením adaptivní LED světla, kterými je náš Ford Focus vybaven. Baví mě sledovat automatické odstiňování vozidel před autem a především je s nimi jízda v noci mnohem příjemnější. Nakonec jsme dorazili úspěšně zpět do Poděbrad, vyfotili si data o jízdě a šli si lehnout.

Celkové shrnutí

Za poslední úsek domů jsme celkem najeli 1 175 km, během kterého jsem dosáhnul spotřeby 5,5 l/100 km. Nebýt horského výletu, možná by byla o desetinku nižší. Za celou dovolenou to tedy dělá 3 016 km, nebo chcete-li po česku cca 735 609 Fábií, s celkovou spotřebou 5,5 l/100 km. Co z toho můžu vyvodit? Kdybychom jeli jen do Livorna a zpátky, tedy většinově po dálnici, spotřeba by byla pravděpodobně 5,4 l/100 km. Eco režim na dálnici tedy asi opravdu funguje.

Ford Focus při zasloužené koupeli I Foto: Jan Tarant

Kromě zmíněného výpadku Android Auto byl Focus skvělý. Systémy pro automatizaci jízdy po dálnici cestování velmi zpříjemňují, motor i obtékající vzduch jsou dostatečně odhlučněné a co se neodfiltrovalo, zamaskoval audiosystém Bang & Olufsen. Po přejetí kontinentu byla Lili neuvěřitelně špinavá uvnitř i venku, což bych normálně nedopustil, ale na celé Sardínii jsem neviděl jedinou automyčku. Běžně bych se ke kartáčovému mytí nesnížil, ale nikde nic, nada. Po tak náročné práci jsem jí tedy věnoval další odpoledne, aby si také užila trochu toho hýčkání.
Doporučil bych vám tedy Ford Focus? Jelikož jej vlastním a před ním jsem řídil Ford Mondeo, možná to nebude úplně objektivní, ale rozhodně! Má skvělé jízdní vlastnosti, interiér je vkusně navržen a ani v nižších výbavových stupních v něm není moře zaslepených tlačítek. Navíc na českých silnicích není tak častý jako například Octavia či Golf, takže se tolik neokouká. Vzhledem k plánovanému ukončení výroby Focusu v roce 2025 jich moc už ani nebude. Ve Vignale jich je ještě méně a vážně mu to sekne.

Ford Focus Vignale 1,5 EcoBlue, který má drahá manželka pojmenovala Lili, vlastníme již přes rok a dovolená na Sardinii představovala první pořádný společný výlet. V tomto článku se pokusím shrnout dojmy z cesty a z vlastnictví obecně.

Proč jsme koupili zrovna Ford Focus?

Minulý červen jsme koupili Ford Focus 1,5 EcoBlue (čti diesel) s hydroměničovou osmistupňovou automatickou převodovkou z roku 2018 a 18 tisíci najetými kilometry. Jedná se o hatchback v nejvyšší dostupné výbavě Vignale, která je dle slov prodejce ve Fordu AMB Praha v Čechách velmi raritní, což můžu na základě ročního pozorování potvrdit. Byla to tak trochu láska na první pohled a od počátku nám dělá jen radost. Byli jsme s Lili sice už na výletě v Drážďanech a Varšavě, opravdová dovolená ji ale ještě čekala.

Ford Focus Vignale se od ostatních výbavových stupňů odlišuje poměrně výrazně. Má odlišný přední nárazník s chromovými doplňky, které jsou rovněž na přední masce. Z boku jsou vidět lesklé proužky u prahů a 18 palcová kola. Na zadní části mohli ve Fordu trochu ubrat, neodpustili si dva obří „výfuky“, ze kterých je jeden falešný úplně a druhý částečně. V interiéru je logo Vignale na vstupu u předních dveřích a na opěradlech kožených sedadel. Odlišuje se ještě pokrytím horní poloviny palubní desky a dveří kůží a náznakem dřeva na středové liště palubní desky a na dveřích. Imitace naštěstí není příliš výrazná, takže působí vkusně.

 

Focus je také vybaven nejen systémem pro zamezení vybočení z pruhu, který mnoho lidí považuje za otravný, ale také aktivním řízením. Jízda po dálnici je tak v kombinaci s adaptivním tempomatem velice příjemná a neunavuje. Automatika funguje velmi dobře a pokud jsou pruhy relativně dobře vidět, hezky se jich chytí a nekličkuje jak řidič náklaďáku se seriálem na palubovce. Naštěstí není tolik alergická na moje zásahy do řízení za účelem upravení pozice v pruhu, jen je hezky bez debat přijme za své. Třeba podobný systém od Škoda Auto mé intervence úplně v lásce neměl. Osobně systém nepoužívám proto, aby auto řídilo samo, spíš mi pomáhá s držením směru na dálnici či s plynulým vykrucováním dálničních oblouků. Je ale fajn vědět, že se můžu občas trochu protáhnout nebo pohladit manželku a zároveň se podrbat na levém stehně, aniž bych se seznámil se svodidly.

V rámci mého srovnávacího okruhu na měření spotřeby, který měří 117 kilometrů a po třetinách je rozdělen na město, okresky a dálnice, jsem dosáhl spotřeby 5,4 l/100 km. Ze zkušeností ale vím, že při tempomatových 135 km/h bohužel jde spotřeba i o čtyři desetiny nahoru. Osobně bych to přisuzoval nižšímu výkonu, který činí jen 88 kW. Při vyšších rychlostech je cítit, že se motor úplně nepoflakuje a je prostě rozežranější. Pro dálniční letce je k dispozici ještě silnější dvoulitrová varianta.

Příprava na cestu s Fordem a volba strategie

Plánování trasy bylo dosti jednoduché. Trajekt na Sardinii odplouval z Italského Livorna, tak jsem si na mapách zadal trasu Poděbrady Livorno. Nejrychlejší cesta vedla přes Plzeň, Německý Mnichov, Rakouský Innsbruck a na jih do Itálie. Vzhledem k nedávnému velkému nárůstu cen nafty jsem se rozhodl, že budu po dálnici jezdit pro běžné cesty raději kolem 115 km/h. Auto je při této rychlosti úplně v klidu, tichoučké a spotřeba se tak drží na příjemných cca 5,3 l/100 km. Po diskusi s manželkou na téma uspořené peníze vs uspořený čas jsme ale zvolili druhou variantu.

Zvolená cesta z Poděbrad do Livorna I Foto: Google Maps

Stejně jsem ale našel možnost případného ušetření ve výběru míst, kde budeme tankovat. Čechy mi na trase na Sardinii vycházely nejlevněji, tak jsem si dopředu vybral bezobsluhovou Benzinu v Poděbradech, kde si drží ceny jen lehce nad úrovní TankONO a kde běžně tankuji, a čerpačku před hranicemi v Rozvadově. Německo jsem plánoval přejet a další tankování mělo proběhnout v Rakousku před hranicemi s Itálií. S poslední palivovou zastávku jsem počítal až v Livornu, jelikož jsem ideálně nechtěl brát na Sardinii. Nic jiného jsem víceméně neřešil a nechal jsem tomu volný průběh.

Ještě jsem shodou okolností na Ford Focus MK4 fóru viděl poznámku jednoho člena o Eco režimu na dálnici, který prý pomáhá spotřebě. Režimy jsem již v minulosti zkoušel, Eco hodně otupí reakci na plyn a automatická převodovka se snaží držet otáčky mimo pole působnosti turbodmychadla, takže často motor podtáčí. Ve Sportu zase převodovka drží motor nad 1800 otáček, kde turbo již plní svou funkci. Normal je takový rozumný kompromis, na kterém jsem se ustálil. Moc jsem tedy z charakteru Eco módu nevěřil, že by mohl mít nějaký efekt na spotřebu na dálnici, jelikož jezdím na adaptivní tempomat. Přesto jsem si řekl, že tomu dám šanci.

375 litrů objemu kufru pro dva bohatě stačí I Foto: Jan Tarant

Při pohledu na mně a bok řidičovy sedačky viditelnou ze zadního okna by si mohl leckdo myslet, že se Hightower z Policejní akademie přestěhoval do Čech. Vzhledem k mé dvoumetrové výšce mám sedačku u země a hodně vzadu, ale jelikož jsme jeli ve dvou, s místem v autě nebyl problém. S sebou jsme měli dva malé a jeden velký kufr, které jsme dali do zavazadlového prostoru, proutěný piknikový koš a pár tašek jsme dali za přední a na zadní sedačky.

Vyrážíme

V šest ráno jsme vyrazili naším Fordem vstříc první zastávce v Poděbradech. Jelikož chci autu dopřát, před tankováním do nádrže přilívám aditivum. Ford ve svých modelech používá bezvíčkový systém Easyfuel se zavírací klapkou nádrže, je tedy nutné pro jeho nalití použít trychtýřek. Ten ale pochopitelně musím vozit v autě s sebou a aditivum dokáže neskutečně zasmradit celý interiér, pokud člověk není opatrný a nemá kapesníčky na očištění. Toto je pro mě osobně jeden z mnoha důvodů, proč miluji elektromobily. Cena nafty byla 46,90 Kč za litr.

Držáky na nápoje pojmou velké i malé lahve a uprostřed ještě zbyde místo na kelímek I Foto: Jan Tarant

Po ne zcela voňavé zastávce jsem si přes Android Auto připojil k autu telefon a zadal směr Rozvadov. Auto jsem na dálnici měl v již zmíněném Eco režimu, ve 135 km/h motor točí příjemných 2100 otáček. Oproti režimu Normal je cítit, že je zrychlení tempomatem ze 110 km/h na limit pozvolnější, ale nijak mi to díky mé klidné povaze nevadí a alespoň to je pro manželku příjemnější. V Rozvadově jsme natankovali za 45,80 Kč za litr, překročili jsme hranice a napojili se opět na dálnici.

Cestovní pohoda

Cestování automobilem Ford Focus Německem je opravdové pohlazení na řidičovu duši. Dálnice jsou na úrovni, o které se uživatelům D1 ani nesnilo, řidiči jsou slušní, nemají nastavenou vzdálenost adaptivního tempomatu na centimetr za mým nárazníkem a za tu krásu ani nemusíme platit. Jako bonus si ještě můžeme zkusit jet „co to dá“, což je pokušení, kterému jako správný turista neodolám. Radimovi Passerovi s jeho Chironem jsem se sice nepřiblížil, překvapila mě ale lehkost, s jakou jsem se přiblížil ke 175 km/h a ani jsem přitom neměl pocit, že by se Ford Focus nějak bránil. Manželčina smrt v očích a mé ekonomické já mě ale brzy přinutily vrátit se zpět na původní cestovní rychlost.

Tady jsme trávili hodně času I Foto: Jan Tarant

I když jsme jeli ve všední den dopoledne, nebyla doprava ani okolo Mnichova nijak dramatická, a tak jsme pokračovali směr Rakousko. Tam už místní řidičské návyky nebyly tak příjemné jako u severních sousedů, stále to ale bylo na pohodu. Ke zvýšené nervozitě ostatních mohou přispívat dálniční úseky s omezenou rychlostí na 100 km/h s dodatkem IG-L, které omezují rychlost kvůli snížení množství produkovaných emisí. V Čechách jsem si navykl jezdit tachometrových 115 km/h, takže mě to ani nijak extra nedrásalo. Před opuštěním Rakouska jsem opět sjel z dálnice, abych mohl dotankovat naftu před Itálií, kde vycházelo palivo nejvíce draho. Tedy to jsem si alespoň myslel při procházení průměrných cen nafty v Evropě. Místní cena byla 2,089 Euro za litr. Odbočka navíc posloužila jako příjemná změna prostředí, jeli jsme malebným údolím Brennerského průsmyku.

Vítejte v Italském pekle, ale náš Ford Focus ho zvládl.

Cesta do tohoto momentu byla příjemná a relativně bez potíží, jak jsme ale nedlouho poté zjistili, bylo to jako ticho před bouří. V Itálii jsem již řídil vícekrát, můj mozek ale asi záměrně vytěsňuje nepříjemné vzpomínky, aby myšlenka dovolené byla vždy příjemná. Na nepoužívání blinkrů už tolik alergický nejsem, i když třeba na křižovatkách by se to kvůli plynulosti provozu docela hodilo, v Itálii je snad ale opravdu prodávají k autům za příplatek, který si téměř nikdo nekoupil. Kolikrát jsem si také říkal, proč se vůbec místní silničáři namáhali s malováním pruhů, když si stejně většina místních jezdí, jak se jim zrovna zachce. Čára přeci není zeď a můžeme jen tak jet pár stovek metrů s ní uprostřed auta.
Jízda po Italských silnicích má ale jedno výrazné pozitivum, naučíte se ocenit práci českých silničářů. Na jedné straně jim nedělá problém každých několik desítek minut jízdy uzavřít půlku dálnice v úseku několika kilometrů, kde není ani noha, na straně druhé je nutné dávat neustálý pozor na cestu kvůli obřím dírám v silnici, kterým jsem dal pracovní název „past na slony“. Některé mostní desky u dilatačních spár mohou mít vzájemný výškový rozdíl několik centimetrů, po přejetí kterých se obáváte, jestli vám nepraskly disky. Ford Focus Vignale vyjel z továrny na „osmnáctkách“ s originálními pneumatikami Michelin Pilot Sport 4S 235/40 R18, takže sami moc nerovností nevyfiltrují. Jako taková kyselá třešeň na zkaženém dortu jsou dálniční mýtné brány, díky kterým je cestování přes Itálii zdaleka nejdražší. Za luxus se zkrátka platí.

Ford Focus po cestě napříč Evropou I Foto: Jan Tarant

Ford Focus nás ale dovezl v jednom kuse až do Livorna, kde jsme měli zamluvený hotel. Z Focusu se během cesty Evropou stal masový hrob zástupců hmyzí říše, což bych normálně chtěl urychleně napravit, neboť miluji kombinaci čisté bílé karoserie s chromovanými doplňky Vignale, ale v Itálii jsem nikde neviděl automyčku a stejně jsem byl již hodně unavený.
Ráno jsem dotankoval na místní čerpací stanici, abychom měli dostatek pro výletování po ostrově. Litr zde stál 2,024 Euro za litr, takže by to vyšlo levněji než v Rakousku, ale co se dá dělat. S dálničním přeletem jsme měli spotřebu 5,4 l/100 km, což mě velice příjemně překvapilo. Jak jsem již dříve zmínil, podobnou spotřebu mám s dálniční rychlostí 115 km/h. Pro tuto hodnotu existují dvě vysvětlení: Jeli jsme spíše z kopce, což je pravda, především při sjezdu z Italských hranic do vnitrozemí jsme dlouhé kilometry jeli téměř za nulu, či Eco režim opravdu funguje. To druhé se ještě časem ukáže.

Pokračování s Fordem Focus příště..

Tady vyprávění prozatím končí, v druhé části si popíšeme cestování po Sardínii a cestu zpět přes Alpské vrcholky.

Ford Focus na Sardínii I Foto: Jan Tarant

Ford Focus RS – test na letišti i spotřeba na silnici

1 komentář

Na trh přišel nový Ford Focus RS a je jasné, že u tohoto auta nikdo nebude primárně řešit spotřebu. Pod kapotou má motor 2,3 EcoBoost známý z Fordu Mustang, ovšem zde je vyladěný na vyšší výkon 340 koní! Měl jsem ale možnost toto auto otestovat na letišti u Příbrami v disciplínách, které jsou pro potenciální kupující tohoto auta mnohem zajímavější.

Ford Focus RS – i zepředu vyniknou aerodynamické prvky a velké otvory pro chlazení motoru a brzd

Sprint „půl míle“ s pevným startem

Nejprve jdu na disciplínu, kam se zpočátku nikdo nehrne. Je totiž vypsána soutěž a všichni si raději nejprve auto osahají na jiné disciplíně, aby měli pak větší šanci. Jako první a bez zkušenosti s tímto autem tedy stojím na startu 800 metrů dlouhé rovinky. Zapínám asistent rozjezdu, který mi umožní držet plný plyn před puštěním spojky (zabraňuje přetočení motoru) a prudce povoluji spojku (dle předchozích instrukcí). Následné zrychlení je opravdu brutální, větší jsem zažil snad jen ve voze Tesla Model S, což je ale úplně jiná kategorie. Na konci rovinky tachometr ukazuje 190 km/h a slečna s radarem hlásí, že těsně před koncem mi naměřila 178 km/h.  Nemám možnost měřit zrychlení na 100 km/h, ale věřím, že za udávaných 4,7 s to Focus RS hravě zvládne.

Ford Focus RS a Drift Mode v akci

Další disciplína čeká na konci „ranveje“, a právě proto je sprint zkrácen na 800 metrů. Náš instruktor Zdeněk Wertheim, mistr ČR v driftu, nám nejprve ukazuje, jak elegantně lze driftovat okolo kuželů, které tam má rozestavené. Základ je mít zapnutý Drift mode, který přesměruje až 70 % výkonu na zadní kola, a z auta se tak stává přetáčivá „zadokolka“. U kuželky pak už jen prudce zatočit a sešlápnout plyn. Samozřejmě se mezi kuželkami neproplétám zdaleka tak elegantně jako náš intruktor, ale i tak zjišťuji, že s Focusem RS dokáže driftovat i specialista na úspornou jízdu.

Ford Focus RS – mezi kužely se zapnutým Drift mode

Martin Prokop a jeho „rally“ trať

Poslední disciplínou v areálu letiště je trať, kterou postavil nejúspěšnější český rallyový pilot, který sám jezdí s Fordem a zde nám zároveň dělá instruktora. Nejprve nás veze sám a dává nám instrukce. Poté jedeme každý třikrát. Poprvé na režim SPORT, abychom se seznámili z tratí, poté na režim TRACK, určený výhradně na závodní trať, a nakonec na režim DRIFT. Zatímco na režim TRACK sedí Focus RS jako přibitý a je těžké ho utrhnout i v zatáčce určené k driftu, při posledním průjezdu tratí se pak mnohem ochotněji přetáčí, ostatně o tom, jak Focus RS umí driftovat, už jsem psal výše.

Ford Focus RS – zezadu vidíme přítlačné křídlo a difuzor, obojí vyvíjené s důrazem na co nejlepší funkčnost

Focus RS a jeho použitelnost na běžných silnicích

Před pár měsíci jsem měl možnost otestovat Hondu Civic Type-R, která je opravdu hodně tvrdá i při vypnutém +R. U Focusu RS tedy čekám něco podobného, ale zjišťuji, že na režim Normal zvládá okresky poměrně komfortně. Přímé srovnání na stejné silnici by samozřejmě řeklo mnohem více, ale nemohu se zbavit pocitu, že Ford Focus RS je mnohem pohodlnější, i když samozřejmě komfort běžného auta po něm chtít nemůžeme. Naopak pokud jde o spotřebu, zatímco Honda zvládla kombinovaný okruh město/okresky/dálnice za 6,6 l/100 km, Focus zůstal 2 desetinky nad touto hodnotou i bez jízdy po dálnici, kde by zajisté spotřeba šla nahoru. Zato má ale o 30 koní více a pohon 4×4. U tohoto auta desetinky litrů nikdo řešit nebude a dobrá zpráva je, že přepravu z bodu A do bodu B lze zvládnout relativně komfortně a se spotřebou se vejít do 10 litrů.

Ford Focus RS – spotřeba při jízdě podle předpisů po okreskách

Nový elektromobil Ford Focus Electric už v Ženevě

Napsat komentář

Ford plánuje přidat do své nabídky vozidel 13 nových modelů s hybridním nebo čistě elektrickým pohonem do roku 2020.  Bude se tak jednat o obrovský elektrický boom u této americké značky.

Ford Focus electric bude Evropě představen v březnu na autosalonu v Ženevě a do prodeje by se měl dostat na konci roku 2016. Existence nové generace Focus Electric byla oficiálně potvrzena jako součást nového konceptu firmy Ford. Ford totiž chce do roku 2020 elektrifikovat až 40% své nabídky. Jako součást své strategie EV mění Ford způsob, jakým bude zpracovávat průzkum trhu. Více se tak bude zaměřovat na uživatelské zkušenosti a interakci k zákazníkům. Ford také rozšíří svůj výzkum baterií v Evropě a Číně.

Nový model by měl mít dobíjení přes koncovku DC a na rychlodobíječce se dobije na 80% za 30 minut. Dojezd čistě elektrického Focusu se bude pohybovat okolo 160 km. V autě bude také nová digitální kofigurovatelná přístrojová deska, která pomůže maximalizovat efektivitu jízdy s elektrickým vozem. Navíc oproti dieselu nebo benzínu bude mít více propracovanou rekuperaci brzdné energie. Pod kapotou se bude ukrývat 107 kW elektromotor, který dokáže zrychlit z 0-100 km/h za 11,7 sekundy. Maximální rychlost bude elektricky omezena na cca 136 km/h.

Foto: Ford

Nový Ford Mondeo Hybrid a Focus 1,0 EcoBoost 125 k

Napsat komentář

Na český trh přichází dlouho očekávaná novinka v podobě nového Fordu Mondeo a spolu s ním nový Ford Focus v novém designovém stylu Fordu. Je sice považován za facelift, protože vychází z předchozí generace, ale doznal opravdu výrazných změn v exteriéru, interiéru i technice, než aby se to dalo nazývat pouhým faceliftem. U Mondea Ford uvádí průměrné snížení spotřeby o 12 % u zážehových motorů a o 27 % u vznětových. V případě Focusu uvádí jednu hodnotu jako průměrné snížení spotřeby u všech motorů, což je 19 %. To jsou hodnoty, které nesmí ujít mé pozornosti. Když jsem tedy dostal nabídku se těmito vozy projet, neváhal jsem a okamžitě toho využil.

Nový Ford Mondeo zepředu

Novinky ve Fordu Mondeo a motorizace

Ford Mondeo je úplně novou generací a přináší zajímavé novinky nejen v oblasti motorů, ale i zajímavé komfortní a bezpečnostní prvky. Jsou to například adaptivní LED světlomety, které se přizpůsobují rychlosti vozu i směru jízdy, nebo systém pro zabránění srážky s chodcem či vozidlem a v neposlední řadě nafukovací zadní bezpečnostní pásy. V oblasti motorů jsou nejzajímavějšími novinkami hybridní verze a zážehový motor 1,0 EcoBoost 125 k, které na český trh přijdou v průběhu roku 2015 spolu s novým dieselovým motorem 1,5 TDCi. Z těchto motorizací jsem měl příležitost si vyzkoušet tu nejzajímavější a sice první hybridní Ford Mondeo.

Nový Ford Mondeo zezadu

Nový Ford Mondeo Hybrid, krátké svezení

Využívám příležitosti se projet s úplnou novinkou, hybridním Mondeem. Usedám do krásného bílého vozu a z moderního interiéru mám opravdu příjemný pocit. To hlavní, co mě v tuto chvíli zajímá, je ale spotřeba, a tak nuluji palubní počítač a vyrážím na necelých 20 km dlouhý okruh okolo Neratovic, převážně po okreskách. Cca v polovině, když čekám v Neratovicích u železničního přejezdu, mi na displeji svítí krásná hodnota 3,8 l/100 km. V druhé polovině trasy omylem přejíždím odbočku a trochu ztrácím hledáním té správné a dvojím otáčením, ale i výsledná spotřeba 4,5 l/100 km je na tak velké auto velmi pěkná. Pomalejší jízda po okreskách, kde je časté zpomalování a zrychlování, hybridu vyhovuje. Jsem tedy zvědav na spotřebu v běžném provozu, zvláště na dálnicích, kde se jezdí konstantní rychlostí.

Spotřeba Ford Mondeo Hybrid

Co je nového na Fordu Focus?

Jak už jsem psal v úvodu, Ford Focus není úplně nový, ale přináší spoustu novinek jak po stránce designu, tak po technické stránce. Začněme designem, který je vidět na první pohled a zvláště zepředu vypadá úplně jinak, protože je v novém stylu Fordu, který připomíná vozy značky Aston Martin. Poměrně výrazná změna je v interiéru, který byl hezký i u předchozí generace, ale právem mu byla vytýkána nepřehlednost. Nová přístrojová deska se mi líbí ještě více a navíc je mnohem přehlednější a dostala 8“ displej. Novinkou bude LED denní svícení. Z hlediska motorizací budou novinkami motory 1,5 EcoBoost a 1,5 TDCi. Já jsem ale využil možnosti vyzkoušet 1,0 EcoBoost 125 k, který má šestistupňovou převodovku.

Nový Ford Focus zepředu

Ford Focus 1,0 EcoBoost 125 k, krátké svezení

Se zážehovým přeplňovaným tříválcem 1,0 EcoBoost ve Fordu Focus mám poměrně dost zkušeností, protože jsem s ním najezdil přes dva tisíce kilometrů před a v rámci Shell FuelSave Challenge, během které jsme dojeli z Ostrova do Ostravy s průměrnou spotřebou 3,9 l/100 km. Následně jsem jej měl v testu spotřeby a také jsem motor chválil. Ne nadarmo se stal třikrát za sebou vítězem ankety motor roku, což se dosud žádnému motoru nepodařilo. V obou případech jsem měl ale slabší verzi, která má pouze pětistupňovou převodovku. Jediná nevýhoda tak byla vyšší spotřeba při rychlejší jízdě po dálnici a to už při 130 km/h. S šestikvaltem sice jedu jen po okreskách a přes město – stejnou trasu jako s hybridním Mondeem – takže nevyzkouším spotřebu na dálnici, ale z auta mám velmi dobrý pocit. Výsledná spotřeba 4,7 l/100 km ukazuje, že je to velmi úsporný motor a věřím, že ve spojení se šestikvaltem bude v běžném provozu úspornější, než již zmíněná slabší varianta.

Spotřeba Ford Focus 1,0 EcoBoost

Oba nové Fordy poskytují příjemné svezení

Ve Focusu jsem jezdil už dříve a vždy se mi v něm jezdilo příjemně. Nový je ale ještě lepší. Mondeo je třeba porovnávat s vozy o třídu vyšší, ale i v této konkurenci obstojí výborně. Pro úsporně založené řidiče je dobrou zprávou to, že mají z čeho vybírat, ať už mají raději benzín, nebo naftu, a v případě Mondea je nabídka i pro ty, kteří dají přednost hybridu. Rád bych tyto vozy v nejúspornějších motorizacích v budoucnu otestoval, a zjistil tak jejich skutečnou spotřebu v běžném provozu.

Ford Focus 1,0 EcoBoost 99g

Napsat komentář

Ford Focus 1,0 EcoBoost už jsem měl možnost řídit během Shell FuelSave Challenge 2013, ale tehdy jsem netestoval, jak úsporný je v běžném provozu. Je to ale jedno ze tří benzínových aut, se kterými se mi podařilo dosáhnout spotřeby pod 4 l/100 km. Zajímavé na tom je, že dvě z nich – Honda Jazz 1,2 i-VTEC a Škoda CityGo 1,0 MPI jsou o třídu, resp. dvě třídy menší a jediný Focus se dá považovat za rodinné auto, zvláště verze kombi, kterou jsem právě při již zmíněné úsporné jízdě řídil. Proto jsem se těšil na tento test v běžném provozu a byl jsem zvědavý, jak si v něm tato nová a ještě úspornější verze povede.

Kombinovaná spotřeba 4,3 l/100 km

Již jsem zmínil, že testovaný vůz je nová nejúspornější verze Focusu EcoBoost, tedy litrový přeplňovaný tříválec s výkonem 100 koní a hodnota kombinované spotřeby slibuje hodnotu běžnou spíše pro dieselová auta, 4,3 l/100 km. Není žádným tajemstvím, že tyto hodnoty, kvůli špatně nastavenému evropskému měřicímu cyklu, neodpovídají realitě, ale vzhledem k předchozí zkušenosti věřím, že se k této hodnotě alespoň přiblížím.

Focus EcoBoost je ve městě jako doma

S Focusem vyjíždím z Ořechu a čeká mě průjezd celou Prahou. Hned na Barrandově tedy tankuji plnou nádrž a nuluji palubní počítač. Snažím se průjezd Prahou využít k měření spotřeby ve městě, ale Jižní spojka jede překvapivě plynule. Jindy bych byl rád, ale teď potřebuji městský provoz, a ne plynulou jízdu 80 km/h, a tak sjíždím na Strašnice a pokračuji přes Malešice, Hrdlořezy a Hloubětín. Jak se blížím k okraji Prahy, odpolední provoz začíná houstnout a již opravdu hustým provozem okolo 17 h pokračuji až do Horních Počernic. I přes odpolední špičku ukazuje palubní počítač jen 4,9 l/100 km. I další městské jízdy jsou v Praze, z celého testu je to 76,5 km, a průměrná spotřeba je 5,5 l/100 km, což je na městský provoz, často popojíždění v kolonách, krásný výsledek.

Nejúsporněji jezdí Focus EcoBoost na „okreskách“

Při svém běžném měření meziměstské spotřeby, tedy při stálé rychlosti 90 km/h, vychází hodnota 4,65 l/100 km, ale když zkouším projet úsek z obce Kačice u Kladna do Berouna, zjišťuji, že na klikatých „okreskách“, kde se rychlost většinou pohybuje mezi 70-80 km/h, je Focus velmi úsporný. Na konci tohoto 30 km dlouhého úseku ukazuje palubní počítač jen 4,3 l/100 km, přestože je tato trasa hodně zvlněná.

Na dálnici už potřebují i 3 válce více paliva

Většinou mi při testech v běžném provozu vychází dálniční spotřeba, tedy při stálé rychlosti 130 km/h, jako nejvyšší a nejinak tomu je i v případě litrového Focusu. Do rychlosti 130 km/h jede sice překvapivě svižně a litrový motor bych pod kapotou nehádal, ale výhoda tří válců už se při větším zatížení tolik neprojevuje. Dálniční spotřeba mi vychází na 6,22 l/100 km. Je to sice větší odstup proti předchozím dvěma hodnotám, než jsem zvyklý u dieselů, ale na benzínové auto je to pořád krásná hodnota.

Celková spotřeba jen podle tankování

Jelikož má Focus jen jednu hodnotu na palubním počítači a tu jsem musel nulovat kvůli měření dílčích hodnot, na konci testu stále netuším, jaká bude výsledná hodnota spotřeby. Tankuji tedy plnou nádrž a počítám spotřebu po ujetí 643 km. Vychází to na 5,7 l/100 km, což navýšily hlavně dálniční jízdy. Meziměstské trasy bez dálnice jsem běžně jezdil do 5 l/100 km. Nutno podotknout, že testovaný vůz měl na začátku testu najeto jen 2100 km, takže po najetí alespoň 10 tis. km spotřeba ještě klesne. Pokud tedy jezdíte hlavně ve městě nebo mimo dálnice, věřím, že se vejdete do 5 l/100 km. Pořizovací cena je výrazně nižší než u dieselových aut a provozní náklady také, zvláště při častých kratších jízdách, kdy se malý motor rychle zahřeje, zatímco velký diesel pracuje za studena, a navíc u dieselu trpí filtr pevných částic, který představuje velkou investici, když odejde.

Pokus o extrémně nízkou spotřebu

Během testu jsem nechtěl zkreslovat výsledek extrémně úspornou jízdou, ale rozhodl jsem se, že po dotankování to zkusím. Vyjíždím tedy od čerpací stanice v Jeremiášově ulici v Praze a jedu do obce Loděnice u Berouna. Moje nejvyšší rychlost je ale i na dálnici jen 96 km/h podle GPS, ovšem výsledná spotřeba 3,6 l/100 km stojí za to. Druhý den ráno záměrně nenuluji palubní počítač, takže než se motor ohřeje, spotřeba stoupá. I tak ale dojíždím na Ořech se spotřebou jen 4,2 l/100 km, což je na 30 km dlouhou trasu, kde se projevil i studený start, krásná hodnota. Vím, že kdybych po dálnici jezdil do 110 km/h, což běžně dělám, když netestuji vozidlo, tak by se s tímto autem dalo jezdit v pohodě okolo 5 l/100 km, což je opravdu hodnota běžná spíše u naftového auta, ale zde při mnohem nižších pořizovacích i servisních nákladech a díky litrovému motoru i výrazně nižšímu povinnému ručení. Motor 1,0 EcoBoost tedy považuji za nejlepší benzínový motor, s kterým jsem jezdil, protože má ideální poměr spotřeba/výkon/náklady.