Po devíti letech přichází Honda na trh znovu se stylovým crossoverem HR-V. Zatímco ta předchozí vynikala hranatými tvary, ta nová má naopak velmi zaoblenou karoserii připomínající vajíčko. Je to v podstatě malé kupé na podvozku SUV. I zadní kliky má schované v rozích oken, takže podobně jako Honda Civic vypadá na první pohled jako třídvéřové auto. Tímto ale pouze klame tělem, protože ve skutečnosti má na své rozměry opravdu prostorný interiér a i díky pro Hondu typickému řešení zadních sedadel MagicSeats velmi dobře využitelný.

Co skrývá Honda HR-V pod kapotou

Pokud jde o motory, tak můžete mít pod kapotou HR-V buď diesel 1,6 i-DTEC o výkonu 120 koní (88 kW), který známe ze Civicu, anebo zážehový atmosférický čtyřválec 1,5 i-VTEC o výkonu 130 koní (96 kW). Ten pak můžete kombinovat nejen s manuální šestistupňovou převodovkou, ale i s bezestupňovou převodovkou CVT, která má ovšem pro evropský trh nastavených virtuálních 7 stupňů, takže se nechová jako klasický variátor.

Honda HR-V 1,5 i-VTEC CVT

Jako první sedám za volant benzínové varianty s převodovkou CVT. Při jízdě s lehkou nohou funguje příjemně, což je zásluha virtuálních sedmi stupňů, díky kterým auto nevydává zvuky jako skútr. Když ale zkouším rychlý rozjezd, jde motor do otáček, a přesto zrychlení není nijak výrazné, alespoň pocitově ne. Nedaří se mi v okolí rakouského Heinburgu, kde testování probíhá, najít opravdu klikatou okresku, ale z těch pár zatáček mám pocit, že HR-V sedí dobře. V místě, kde se otáčím, nuluji palubní počítač a zjišťuji, že i se zkouškou dynamiky palubní počítač ukazuje rovných 7 litrů, což není vůbec špatné. Téměř stejnou cestou se vracím do Heinburgu a snažím se tentokrát jet s lehkou nohou, ale maximální povolenou rychlostí. V cíli palubní počítač ukazuje 4,5 l/100 km. Převodovka CVT určitě není pro někoho, kdo si chce opravdu užívat sportovní styl jízdy, ale pokud chcete jezdit úsporně a zároveň neradi řadíte, je to jistě dobrá volba. Zvláště na časté jízdy po městě a po okreskách, kde diesel nevyužijete.

Honda HR-V 1,6 i-DTEC, manuální šestikvalt

Druhá verze, kterou zkouším, je diesel 1,6 i-DTEC. Ten je k dostání pouze s šestistupňovou manuální převodovkou a pod kapotou tluče motor, který znám již ze Civicu. Tvar řadicí páky mi úplně nepadl do ruky, ale jinak se v autě cítím příjemně a musím uznat, že ve skutečnosti je interiér mnohem hezčí než na oficiálních fotografiích. Důležitý je ale motor, který ve spojení s šestikvaltem dopřeje i svižné svezení, a přesto se se spotřebou vejde do 5 litrů. Konkrétně během jízdy, včetně zkoušky dynamiky, ukazuje 4,9 l/100 km. Snažím se všechny verze zkoušet stejně, a tak zpět jedu s lehkou nohou. Palubní počítač v Heinburgu ukazuje 3,7 l/100 km. Pokud jezdíte delší trasy a je pro Vás důležitá nízká spotřeba, budete s touto verzí spokojeni. Ale když si chcete dopřát svižnější jízdu, můžete a ani tak Vás náklady na naftu nezruinují.

Honda HR-V 1,5 i-VTEC, manuální šestikvalt

Nakonec vyjíždím na svoji krátkou testovací trasu se zážehovou patnáctistovkou ve spojení s manuálním šestikvaltem. Řadicí páka je tedy stejná jako u předchozí verze, ale uznávám, že i když nemá ideální tvar, tak bych si na ni zvykl. Opět se ale zaměřuji hlavně na motor a zpočátku mám pocit, že moc nejede. Ano, je doba přeplňovaných motorů a s atmosférickým motorem už jsem dlouho nejel. Když překonám počáteční blok a začínám motor točit nad 5 tisíc otáček, zjišťuji, že i přes relativně malý objem nabídne opravdu svižné svezení a jízdu si užívám. V cíli mi palubní počítač ukazuje stejnou spotřebu jako u verze CVT, tedy 7 litrů na 100 km. Stejně jako u předchozích dvou verzí jedu zpět s lehkou nohou a palubní počítač ukazuje o desetinu více než v případě automatické převodovky. To je však zanedbatelný rozdíl, takže se dá říci, že obě verze jsou stejně úsporné. Pokud ale rádi řadíte a občas si užijete sportovní svezení, volte jednoznačně manuální šestikvalt.

Nepříliš bohatá nabídka motorů u HR-V, ale dostačující

Nabídka motorů u vozu Honda HR-V není zdaleka tak bohatá jako u evropských automobilek, ale zjišťuji, že je plně dostačující. Většina zákazníků si najde to svoje. Jediné, co by někomu mohlo chybět, je naftový motor ve spojení s automatem. Každopádně všechny nabízené varianty umí jet relativně úsporně a záleží tedy na Vás, jak auto plánujete používat a co preferujete. Sám za sebe mohu říci, že bych volil zážehovou patnáctistovku se šestikvaltem, protože ji považuji za rozumný kompromis, nebo chcete-li nejuniverzálnější variantu.