Archiv štítku: Opel

Opel Zafira-e Life

TEST: Opel Zafira-e Life, aneb elektricky s kolegy na výlet

Na tento test jsem se těšil. Společnost nejen mě dělá Opel Zafira-e Life. A to v ne úplně nejhorší výbavě. A je to důležitý vůz. Proč? Protože své kolegy vyvezu až do Českých Budějovic. Ale to až o víkendu. Nejdřív si s tím užiju svůj čas. 

Jak Opel Zafira-e Life vypadá?

Opel Zafira-e Life
(foto Jan Švandrlík)

Opel Zafira-e Life je jako téměř každý vůz této kategorie tvarem řekněme krabice. Ale jaký vůz z této kategorie rodinných vozů vypadá jinak? Žádný. No takže se podívejme, co nás čeká. Dominantou přední partie je něco jako chladič. Opel Zafira-e Life totiž vychází z benzínové verze. Takže nejen na přední části je to znát. Zpět k přední části. V dolní části jsou světla do snížené viditelnosti a spousty nasávacích otvorů. Dále máme světlomety. Ty mohou být na přání xenonové a v kombinaci s denním LED svícením. Světla mezi sebou propojuje lišta, která má uprostřed logo Opel. No a pak už jen přední sklo :). Nezmínil jsem se o nějakém frunku. No protože frunk Opel Zafira-e Life frunk nemá.

Opel Zafira-e Life místo pod přední kapotou.
(foto Jan Švandrlík)

Co bok vozu? Velké dveře. Jak pro řidiče a spolujezdce, tak hlavně pro osazenstvo vzadu. Ty se navíc dají otevírat pouhým použitím nohy u zadní části vozu. Technologie, kterou většina vozů používá pro dveře do zavazadlového prostoru. Dobrá vychytávka. Pak tu máme dlouhé okno, které plynule přechází z bočních dveří do zadního prostoru. Jasně, vevnitř víme, že jsou okna oddělená, ale zvenku to působí hezky. Mimochodem dobíjecí konektor je na levé straně před dveřmi řidiče. A překvapení, na zadní straně je zaslepený kryt nádrže a mezi dveřmi i na AddBlue. Zde je opět vidět, že Zafira-e Life vychází z klasické verze.

Opel Zafira-e Life boční pohled.

A zadní partie? Nabízí další vychytávku. Otevíratelné zadní okno. A jinak je  samozřejmě dominantou celá otevíratelná část.

Opel Zafira-e Life zadní partie.
(foto Jan Švandrlík)

Co čeká na cestující uvnitř?

Opel Zafira-e Life nabízí opravdu luxus na kolech. Začněme ale klasicky pracovištěm řidiče. Kdo někdy řídil i benzinový Opel, hned se zorientuje. Multifunkční volant, klasické budíky a malý, ale informacemi nabitý displej mezi těmito budíky. Víte, co je vlastně vtipné? Řidič vidí dva údaje dojezdu. Jeden na malém displeji mezi budíky. Ten ukazuje hodnotu ve formě čísel. Druhý ukazatel je stejný, jako v klasických vozech. Ukazuje to ručičkou stejně, jako u nádrže. Uprostřed mezi řidičem a spolujezdcem je větší displej. Tam najdete vše důležité, navigaci, možnost připojit si telefon, ovládání hudby atd. Je to systém přímo značky Opel a chvíli trvá, než si na něj zvyknete. Ale pak už najdete vše hned. Dále je tu nastavení klimatizace a topení. Fyzická tlačítka na otevření obou zadních bočních dveří a 12V zásuvka. Ještě níže najdeme volič směru jízdy a jízdních režimů. Před spolujezdcem klasicky schránka například na doklady nesmí chybět.

Opel Zafira-e Life přední část interiéru.
(foto Jan Švandrlík)

No a teď to hlavní. Cestující vzadu. Mám k dispozici specifikaci 2+2+3 takže vzadu jsou nejdříve zatraceně pohodlná sedadla a mezi nimi skládací stolek. Tato sedadla se dají i otočit a například na nějaké mobilní jednání je toto úplně skvělé. Úplně zadní sedadla jsou tři, ale i tak jsou pohodlná. Co vím, tak nikdo z mých kolegů a kolegyň si na pohodlí nestěžoval. 🙂 Nad cestujícími vzadu je panoramatická střecha.

Baterie, nabíjení a spotřeba.

Opel Zafira-e Life největší výkon při nabíjení.
(foto Jan Švandrlík)

Opel Zafira-e Life je možné mít buď s 50 kWh baterií a nebo jako já s 75 kWh baterií. S touto baterií udává Opel podle metody WLTP dojezd 330 kilometrů. Nabíjet samozřejmě můžete jak z rychlé nabíječky výkonem 100 kW. Naměřil jsem chvíli i víc. Baterie se takto nabije z nuly na 80 % za cca 48 minut. Jasně, záleží na všelijakých podmínkách. Jakmile padne 82% nabití tak výkon spadne na přibližně 25 kW. Je to i tím, že baterie prostě už bude pomalu nabitá a energie do ní jde tedy pomaleji. Taková ochrana baterie. Nabíjet samozřejmě můžete například z wallboxu. Tam počítejte s číslem 7. 7 Hodin nabíjení z 11 kW wallboxu.

Spotřeba.

Opel Zafira-e Life spotřeba na okruhu spotřeby.
(foto Jan Švandrlík)

Zafira-e Life se mnou absolvovala samozřejmě i okruh spotřeby. Díky různým objížďkám byl dlouhý přesně 100 km. A spotřeba byla 25,1 kWh/100 kilometrů. Ale více mě zajímala spotřeba na víkendovém výletu do Českých Budějovic. V autě nás jelo 5 a spousty zavazadel. Vyrazili jsme po D1 a D3. S krátkým nabíjením v Miličíně. A to i cestou zpět. No a celková spotřeba za víkend? 33,8 kWh na sto kilometrů. Těch kilometrů bylo 407. A jaká byla celková spotřeba? Za dobu testu jsem najel 749 kilometrů s údajem 33,0 kWh na sto kilometrů. Je to moc? Je to málo? Jezdil jsem dost po dálnici, a dost naložený. Z Budějovic ještě více, zpět nás jelo víc. Ale celkově mi to číslo přijde fajn. Pořád je díky stavbě vozu potřeba počítat s větší spotřebou. Mimochodem maximální rychlost je 130 kilometrů. Není to trhač asfaltu, ale to u tohoto vozu fakt nečekám.

Co říci závěrem? 

Opel Zafira-e Life vychází z benzínové, nebo naftové verze. Je to na škodu? To nechám na vás. Dojezd? Pokud vám nestačí tak se holt zastaví na nabíječce. Posádka se protáhne, dojde na wc a může se pokračovat. Žádná věda. Stejně po cestě posádka už zastavit chtěla. No jo musely se sníst řízky 😀 díky Karle za ně. Takže i zde nebyl problém. Prostě pohodová a hlavně pohodlná cesta. A jestli mě něco štvalo? Možná místo pro pravé koleno u středového panelu. Ale to  může být i tím, jak jsem zvyklý sedět. Kdo máte vícečlennou rodinu a možnost doma nabíjet, tak Opel Zafira-e Life určitě vyzkoušejte.

 

Test Opel Corsa e GS 50 kWh: Elektřina v XS velikosti

Elektromobil je ideální volba pro courání po městě a okolo něj. Jaký je v tomto prostředí a mimo něj Opel Corsa e?

Drobná elegance

Do testu nám přistála elektrická Corsa ve variantě před faceliftem, která je mezi námi již od roku 2019. Její tvary jste tak již zajisté na silnicích zahlédli a i když nebyla zrovna elektrická, vlastně jste viděli i ji. Oproti benzínovým verzím se totiž liší pouze ve znáčku „e“ na kufru a B sloupcích a absenci koncovky výfuku. Testovaná Corsa oblékla krásnou bílou barvu s kontrastní černou střechou, která byla ještě českým zastoupením značky doplněna o obří logo Opelu. Trochu mi to připomnělo mé mládí s Need For Speed, ale přiznám se, vážně se mi to líbí. Celek působí příjemně elegantně, po sportovním designu tu i přes GS označení není ani památky. To ale není ku škodě, ne všechna auta musí působit jak naštvaní ratlíci.

Bílá s černou střechou Corsa vážně sekne (foto Jan Tarant)

LED podpis v předních světlech dodává lehce přimhouřený výraz, ty mimochodem mají Matrix technologii odstiňování okolní dopravy. Jednotlivé světelné segmenty jsou sice největší, které jsem kdy viděl, a mezi potkávací a dálkovou částí je viditelný tmavší pruh, ale stále je to mnohem lepší než „obyčejná hloupá“ světla. Navíc se podívejte, o jakou jde kategorii auta, v mini vozech je tato technologie velkou výjimkou. Na zádi zase zaujme mlhovka ve středu nárazníku a jeden dnes již hodně retro detail, klasická anténa na střeše místo žraločí ploutve. Jinak je Opel Corsa velice konvenční auto, vzhledově se držící relativně při zemi.

Nikoho neurazit

Interiér pokračuje v podobném rytmu jako vnějšek. Neurazí, ale ani nijak extra nenadchne. Tvarově nijak nevybočuje z řady a zvolená kombinace barev s materiály vás ze židle také nezvedne. Corsa míří na široké spektrum potencionálních zákazníků a asi málokoho vyloženě odradí. Bohužel tu je ale jeden neduh, který mají mnohé elektromobily společné. Jelikož konstrukčně vychází z malého auta, jehož cena začíná pod 400 tisíci korunami, interiér podle toho vypadá. Tvrdý plast střídá tvrdý plast, jen koženko-alcantarové sedačky GS verze vnitřek vylepšují.

Interiér je takový nemastný neslaný (foto Jan Tarant)

Hardware i software tvoří mix ze Stellantis a Opel skladů. Volant je příjemně padnoucí i všechna tlačítka jsou OK, ale jak už bylo zmíněno, není to nic extra. Za to páčky za ním patří pocitově k těm levnějším a jejich standardní pozice je nezvykle vysoko, to je ale možné jen o zvyku. Řidičův displej má sice Opel grafiku, funkčně je ale totožný s tím, co najdete třeba v Citroenu ë-C4. Tedy zobrazí to nejpotřebnější, ale nic extra navíc. To samé se dá vlastně říci také o středové obrazovce, stejně jako u svých sourozenců je systém jednoduchý a bohužel trochu pomalejší. Je možné si přes kabel zrcadlit telefon, což asi bude dělat většina uživatelů. Potěší odseparované ovládání klimatizace, která je v Corse dvouzónová.

Trochu překvapivě není ve středu volič směru jízdy, který je ve všech konvenčních autech koncernu od mrňousů po dodávky, místo něj tu je páka, která je v luxusnější DS3 E-TENSE. Moc si na tento „luxusní“ doplněk nezvykejte, faceliftovaná verze se totiž zařadila zpět a dostala klasický přepínač. Okolo něj se bohužel vkradl černý piano plast se všemi svými nevýhodami jednoduchého opatlání a poškrábání. Mezi sedačkami jsou dva skromné držáky na pití a prohlubeň, která má pravděpodobně sloužit k odložení telefonu. Vzhledem k absenci bezdrátového zrcadlení telefonu to ale asi nebude pro tento účel příliš využívané.

Na zadních sedačkách je místo pro děti nebo nákupní tašky (foto Jan Tarant)

Co se týče prostoru, vepředu je všude příjemně dost místa i pro přerostlou kreaturu, jako jsem já. Sedačka s elektrickou bederní opěrkou mě příjemně pojme, možná jen nezvykle rozměrný volant malinko omezuje stehna, ale není to nic zásadního. Abych se vepředu uvelebil, musím mít sedačku hodně vzadu. To běžně ničemu extra nevadí, v Corse jsem měl ale hodně daleko středový displej, až jsem se k němu musel trochu nepříjemně natahovat. No a samozřejmě další důsledek sedačky na dorazu je prostor na zadních sedačkách, za mě si totiž sedne tak zahradní trpaslík. S rozumněji nastaveným předním sedadlem se už dozadu někdo menší vměstná, celkově to je místo hlavně pro děti nebo nákupní tašky. Zavazadlový prostor nabídne pro malá auta běžných necelých 270 litrů. Zamrzí absence jakékoli přihrádky na nabíjecí kabely a přední kapota pod sebou také neukrývá úložný prostor, všechno se tak musí válet pospolu na jedné hromadě.

Malý čipera

Při pohledu na Stellantis elektromobily mě napadá parafráze známé věty o nabídce Fordu Model T: Můžete mít jakýkoliv elektromobil, pokud bude mít 50 kWh baterku a 100 kW elektromotor. U nejnovějších aut koncernu se toto pravidlo už trochu narušuje, původní Corsa se jej ale stále drží. Maximální nabíjecí výkon je 100 kW, což v praxi znamená skok z 10 na 80 procent kapacity za 26 minut. Skrze 11 kW palubní nabíječku to zvládne z prázdna do plna za 5 hodin, přes noc tak v pohodě nabijete, i když přijedete úplně vyšťaveni.

Do kufru se pár tašek vejde, musí se tam ale tlačit s nabíjecími kabely (foto Jan Tarant)

Z hlediska módů je zde koncernová klasika: Eco, Normal a Sport. Od očesaného výkonu, otupělého plynového pedálu a omezené klimatizaci v prvním případě po pravý opak v posledním. Dvě úrovně rekuperace, slabá a silnější, se přepínají tlačítkem B u voliče směru, opět ale není možné automaticky zastavit. Snad se to někdy naučí.

Nudnou část máme za sebou, jak Corsa e jede? V recenzi elektrické dodávky Vivaro e, která má totožný elektromotor, jsem si chvílemi stěžoval na lenost, tady je to pravý opak. Tohle autíčko je za všech okolností krásně svižné a asi nikdy si nebudete stěžovat na nedostatek zátahu. Tady je omezující faktor totiž něco jiného než elektromotor, a tím je přední náhon. Stačí cokoli jiného než hladký suchý asfalt a přední kola se velice rády protočí. Ono by to bylo i vtipné, když byste to záměrně vyvolávali, při nutnosti rychlého vyjetí ze křižovatky to už tak komické úplně není. Nehledě na opotřebení pneumatik, které vám místo děkovných dopisů budou posílat spíše trestní oznámení za zneužívání.

Maximální nabíjecí výkon 100 kW je na 50 kWh baterku slušný výkon (foto Jan Tarant)

Za sucha to je ovšem příjemný ďáblík, malé rozměry a dostatečný výkon jej nečekaně pasují do role okreskového divocha, což rozhodně podporuje jeho podvozek. Ten je dostatečně tuhý pro omezení náklonů, ale dokáže odfiltrovat ostré nerovnosti, tedy pro držení tempa ideální kombinace. Sedačky vás ale v dovádění v zatáčkách úplně podporovat nebudou, jsou spíše pohodlného rázu.

Auto je jinak relativně tiché, trochu zvláštně je největší zdroj hluku ne okolní vítr, jak je u elektromobilů zvykem, ale odvalující se pneumatiky, respektive všechno, co pochází z podběhů. Ty jsou pravděpodobně příliš tenké, což asi uvědomíte třeba při dešti nebo nabrání prvního kamínku.

Alcantarové sedačky jsou příjemné k vašim očím i pozadí (foto Jan Tarant)

Mini auto, mini spotřeba?

Ne tak docela. Jako obvykle jsem Corsu vytáhl na okruh spotřeby, kde po městské a okreskové části auto hlásilo 16,3 kWh/100 km a 19,7 celkem. K tomu se sluší přidat, že test probíhal na vlhkých silnicích s teplotou na bodu mrazu, podmínky tedy nebyly zrovna ideální. I tak to ale ukazuje na ne příliš efektivní pohonný systém, rozhodně je co zlepšovat a přesně to má za cíl nová generace pohonu, dostupná v omlazeném modelu. Pro představu ještě přidám, že s naměřenou spotřebou a využitelnou kapacitou baterie 45 kWh vychází dojezd na 228 km. Po celém týdnu testování, kdy jsem jezdil tak nějak všude včetně šplhání do zasněžených Jizerek, jsem měl spotřebu 19,1 kWh/100 km, tedy o něco málo lepší než na okruhu.

Malé auto a elektřina je ideální kombinace na courání okolo města (foto Jan Tarant)

Nemá to jednoduché

Opel Corsa e to nikdy neměla jednoduché. Ne že by to bylo špatné auto, jen v kontextu s cenou toho nabízí příliš málo. Co tím myslím? Verze po faceliftu nabízí dvě varianty, Edition a GS. První je hůře vybavená (např. menší displej infotainmentu či absence zadní kamery), ale především má stále stejný pohonný systém jako předchůdce a stojí 820 tisíc korun. Silnější a efektivnější elektromotor s malinko větší baterií a lepší výbavou má pouze GS varianta, kterou chcete. Ta ale stojí o 60 tisíc více, k tomu přihoďte 11 kW palubní nabíječku (základ je 7,4), vyhřívaná sedadla a jste na 920 tisících. To je za malou nákupní tašku prostě hodně, obzvláště když GS verze s benzínovým motorem začíná na 450 tisících. Co tím vším chci říct? Corsa e je fajn auto, ale nechtěl bych být v kůži jejich prodejců.

3 věci, které mi rozhodně chybět nebudou

  1. Nepoužitelné automatické zatáčení adaptivního tempomatu
  2. Hůře dosažitelná středová obrazovka
  3. Lehce poškrábatelný piano plast v interiéru

3 věci, které mi už teď chybí

  1. Plynulá změna rychlosti adaptivního tempomatu
  2. Dynamické schopnosti na okresce
  3. Černobílá kombinace laku s Opel polepem

Test Opel Vivaro e 75 kWh: Nejlepší přítel kurýra

Elektrické dodávky jsou ideální pro rozvoz poslední míle, jak se s touto rolí dokáže poprat Opel Vivaro e?

Prostě dodávka

Většinou v prvním odstavci píšu o zajímavostech exteriéru, o designových perličkách, tady ale není úplně o čem. Je to prostě dodávka klasického střihu, nic zmínky hodného tu není. Všechno je podřízené funkci a minimalizaci nákladů, plecháče a nenalakované nárazníky asi nikoho nepřekvapí. Jen jeden prvek je tu neobvyklý a to nabíjecí port. Ten je totiž v blatníku na řidičově straně místo za předními dveřmi. Mimochodem to plus malé „e“ na zadních vratech jsou jediné dva prvky, které prozrazují přítomnost elektřiny.

Opel Vivaro e je dodávka jako každá jiná, jen tahle jezdí na elektřinu (foto Jan Tarant)

Užitkáč každým coulem

Kabina pokračuje v utilitárním stylu, žádné zbytečné příkrasy nehledejte. I zde je vše ve jménu odolnosti a praktičnosti. Tvrdý plast střídá ještě tvrdší plast, jen na zemi je gumová rohož. Zkrátka všechno se může ušpinit a následně přejet mokrým hadrem, jak to má být. Přeci jen tu ale jsou lepší výdobytky, třeba takovou dvouzónovou klimatizaci byste v dodávce běžně nečekali. Prostinký infotainment také poskytuje zrcadlení telefonu, o základní řidičské potřeby je tak postaráno. Co ještě rozvozák může potřebovat? Odkládací místa, těch je všude po kabině rozeseto tolik, že v nich budete postupně nalézat měsíce ztracené drobnosti.

Pracoviště řidiče není nijak komplikované, před sebou má analogové budíky s drobným digitálním displejem, volant s pár tlačítky a manuální startovací spínačku. Zmrzlé kurýry zajisté potěší vyhřívaná sedačka, i když je plochá jak hruď japonské gymnastky. Větší postavy si také budou stěžovat na omezený rozsah horizontálního posuvu, musel jsem ji mít úplně vzadu, což mělo za následek opěradlo v téměř svislé poloze. Zkrátka nechtěl bych tam seděl na dlouhých cestách, ty ale s takovým autem asi nikdo absolvovat nebude.

Uvnitř žádné příkrasy, jen funkčnost a odolnost (foto Jan Tarant)

Vepředu se kromě řidiče mohou usadit ještě další dva lidi, sdílející dvojlavici. Nic pohodlné to ale není, i přes dvoumetrovou šířku je uvnitř těsno. Aby toho nebylo málo, prostřední spolujezdec si musí ufiknout levou nohu, protože kvůli voliči směru jízdy by si ji neměl kam dát. Prostřední pozice tak bude pravděpodobně využívána pro svůj úložný prostor, ke kterému je možné se dostat vyklopením sedáku. Ovšem i krajní sedačka skrývá překvapení, tu je pro změnu možné zvednout. Pod ní jsou malá vyklápěcí dvířka do nákladového prostoru, skrz které jsem pod sedák ukládal nabíjecí kabel. Ten by se jinak musel volně válet v kabině nebo v nákladovém prostoru.

No a když už je řeč o nákladu, toho dozadu nacpete až 5,8 m³, nebo chcete li tři europalety. To se týká testované verze M, ještě je možné mít větší variantu L s větším zadním převisem, která nákladový prostor zvětšuje o 0,8 m³. Z hlediska nosnosti pobere elektrické Vivaro s větší baterkou necelou tunu, což je zhruba o 100 až 300 kilo méně než v případě dvoulitrového dieselu. K nákladu je jednoduchý přístup buď přes boční šoupačky, nebo zadní vrata, otevíratelné do 90, či po odjištění do 180 stupňů. K zajištění palet na zemi lze využít kovová oka na podlaze a pokud budete nakládat ve tmě, posvítí vám na práci halogenové lampičky. Pokud jsou tři europalety málo, je možné ještě naložit 750, respektive 1 000 kg na kouli.

Dozadu se vejdou 3 europalety (foto Jan Tarant)

Městský bojovník

Aby Vivaro e mohlo doručovat balíčky až k vám domů, potřebuje se tam nějak dostat. To tady obstarává 100 kW (136 koní) silný elektromotor s maximálním točivým momentem 260 N.m, známým ze všech ostatních elektro počinů koncernu Stellantis. V testované verzi byl napájen z 75 kWh baterie (68 kWh využitelných), ale k dispozici je i menší 50 kWh varianta. Dobíjet se může až 100 kW výkonem, což v praxi znamená 38 minut z 10 na 80 procent u větší baterie. Třífázová palubní nabíječka o výkonu 11 kW zvládne z prázdna do plna natlačit Vivaro za 7 a půl hodiny. Menší osobní auta, jako například testovaná Mokka e, jsou s touto technikou velmi čiperná, tady jsou ovšem jiné podmínky. Jde nejen o výkon, ale také rekuperaci. Musí bojovat nejen s vyšší hmotností, která je v prázdném stavu pod 2,1 tuny, ale také s mnohem větší čelní plochou. Zvládá to?

Velmi záleží na tom, kde se pohybuje. Ve městě je Vivaro příjemně čiperné, rozjezdy či vměstnání se do mezery v dopravě nejsou problém. Na okreskách to už taková lambáda není. Tempo se držet dá, ale agresivní předjíždění bych nechal silnějším. A dálnice? Tam už je Vivaro e na hranici svých možností. Ne že by v kopci ztrácelo rychlost, s akcelerací bych ale příliš nepočítal. I rekuperace je pocitově mnohem slabší než v menších autech koncernu. Bohužel jsem neměl možnost vozit náklad, se kterým by situace mohla být horší, takže nedokážu říct. Pro takové případy je tu režim jízdy Power, který odemyká plnou porci výkonu a zostřuje reakce plynového pedálu. V normálním režimu je uvolněných pouze 80 kW, v Eco dokonce jen 60 kW. V něm je navíc přiškrcená klimatizace, což při teplotě okolo 5 °C vážně nechcete.

Vivaro má šoupačky po obou stranách (foto Jan Tarant)

Z hlediska pohodlí si není nač stěžovat, tedy alespoň v prázdném stavu. Odpružení je krásně měkoučké, české nerovnosti skvěle žehlí. Odtrženi od dění v podvozku ale rozhodně nebudete, obrovská rezonanční komora za kabinou vám poví o každé přejeté žížale. Pokud ovšem pojedete po rozumně kvalitním povrchu, budiž vám ticho odměnou. Člověk má s dodávkou přirozeně spojené rachtání dieselu, v „éčku“ jen hučí klimatizace nebo okolní vítr. Na dálnici nebo při výraznější akceleraci se k tomu ještě přidává kvičení elektromotoru, které tady není příliš odhlučněné.

Kolik rajónů objede?

I Opel Vivaro e jsem vytáhl na okruh spotřeby, který může vykreslit obrázek úspornosti této dodávky. Po město-okreskové části byla spotřeba 23,8 kWh/100 km, po dálnici už to bylo mnohem výraznějších 30. To by odpovídalo dojezdu 227 km v případě kombinovaného režimu, při jízdách okolo a v městě to je už lepších 286 km. Po týdenním testu, během kterého jsem měl větší podíl dálnice, ovšem s nižšími rychlostmi, mi spotřeba skončila na 28,2 kWh/100 km. Podle předpokladů spotřeba výrazně roste s rychlostí, aerodynamika se zkrátka okecat nedá.

Uvnitř může být řidič se dvěma kumpány, ten méně oblíbený bude uprostřed (foto Jan Tarant)

Rozvozový ideál

Jsou současně elektrododávky jako Opel Vivaro e ideální řešení městských rozvozů? Na první pohled to tak vypadá, na courání od vchodu ke vchodu je elektrický pohon ideální. Zpomalováním se šetří energie, stání s „nastartovaným“ motorem ničemu nevadí, řidič nemusí pořád řadit, zní to skoro až idylicky. Pak ale musí přijít na řadu cena. Verze se střední délkou a větší baterkou vyjde na 1,5 milionu Kč s DPH, s menší o necelých 200 000 korun méně. Pro porovnání verze s dvoulitrovým dieselem a manuální převodovkou má pořizovací cenu cca 968 000 Kč. To je nemalý rozdíl, který bude oříšek obhájit. Ve prospěch elektrické verze budou bezesporu mluvit nižší provozní náklady i náklady na údržbu a to především v případě, že by elektrododávka byla využívaná ve městech. Tam je na rozdíl od nafty elektřina jako ryba ve vodě. S přibývajícími zkušenostmi z praxe je vidět, že řidiči zásilkových služeb by tuto evoluci rozhodně ocenili, s čímž se také velmi ztotožňuji, na nich ale rozhodnutí bohužel nestojí.

3 věci, které mi rozhodně chybět nebudou

  1. Omezený rozsah nastavení sedačky
  2. Horší odhlučnění elektromotoru
  3. Absence většího držáků na pití

3 věci, které mi už teď chybí

  1. Skvělý výhled dopředu
  2. Nabíjecí port v předním nárazníku
  3. Překvapivé pohodlí

TEST: Opel Grandland GSe,plug-in hybrid, výkonný i úsporný.

Značka Opel nabízí kromě klasického vozu i verzi GSe (Grand Sport Electric). Podle názvu je jasné, že Grandland GSe bude mít něco s elektrickým pohonem. A ano nepletete se. Je to plug-in hybrid. Kolega Jakub testoval před časem právě Grandland s motorem 1.5. Já bych rád představil verzi GSe.

Jak Opel Grandland GSe vypadá?

K dispozici jsem měl krásnou bílo-černou kombinaci, kdy černá byla na Opelu Grandland GSe nejen střecha a disky kol. Prostě kombinace barev laku se povedla. Ale pojďme již klasicky od přední části vozu dál. Opět jsme u bílo-černé kombinace. Dominantou je černá maska chladiče, kolem které jsou LED Matrix světlomety. Ve spodní části, pak vidíme opět černé doplňky. Například jsou zde průduchy pro vzduch k brzdám. A hlavně radar adaptivního tempomatu. Přední nárazník je trošku jiný oproti klasickému Grandlandu. Jinak je ale příď designově čistá a elegantní. Ničím moc nevybočuje. A co bok vozu? Z boku vidíme siluetu, která Grandland GSe řadí do kategorie SUV. Co nám předvede záď vozu? Nad zadním oknem je malý spojler. Celkovou dominantou zadní partie jsou zadní světla a nápis Grandland.  Spodní část vozu, čili nárazník, působí trošku jako difuzor. Celkově Opel Grandland působí lehce dynamicky a elegantně. Trochu tají svůj potenciál. Vlk v rouše beránčím.

Opel Grandland GSe
(foto Jan Švandrlík)

Co nabídne Opel Grandland GSe posádce?

Opel Grandland GSe interiér
(foto Jan Švandrlík)

Začněme tím, do čeho si posádka, tedy řidič a spolujezdec sedá. Sedadla jsou sportovní, ale i vyhřívaná. Takže když se do nich posadíte, cítíte se i pohodlně. Dobrá kombinace. Neboť díky bočnímu vedení se v zatáčkách nebudete nikam moc pohybovat, ale zároveň díky použitým materiálům se budete cítit dobře. Jaké další věci najdete v Opelu Grandland GSe? Za volantem je 7″ palců velký displej. Ten si můžete přizpůsobit pomocí tlačítek na páčkách za volantem. To je téměř standart u vozů koncernu Stellantis. Na volantu máte, jak je v dnešní době již standart, mnoho ovládacích prvků. Pojďme se podívat na středový tunel a prostor mezi řidičem a spolujezdcem. Od řidičova displeje je linka, na kterou navazuje displej infotainmentu. Ten je také o velikosti 77″ palců. Je to klasický software, kterým je nejen Opel známý. Některé věci by jistě šly vyřešit jinak. Ale ten, kdo se v softwaru a systému značky Opel, respektive koncernu Stellantis vyzná, bude jak ryba ve vodě. Co naproti tomu oceňuji, že zde i přes trend dotykových tlačítek najdete i tlačítka fyzická. Zrovna pod displejem infotainmentu. Dále v dolní části je, zase fyzickými tlačítky, možné ovládat klimatizaci.  Dále zde vidíme volič automatické převodovky. Má osm stupňů. U ní jsou další tlačítka, například na aktivaci parkovacího asistenta, vypnutí, či zapnutí asistenta držení v pruzích. A také na otevření palivové nádrže. Sakra jak já to tlačítko hledal :D. Hned vedle voliče převodovky je ještě tlačítko pro možnou změnu jízdního režimu vozu. A pozor, posuvná loketní opěrka. Jak já mám tuhle drobnost rád. Ne všechny vozy jsou jí vybaveny. I místo na zadních sedadlech je fajn, díky stavbě vozu se ani osoby většího vzrůstu necítí vzadu nijak stísněně. A zavazadlový prostor? Přeci jen SUV by mělo mít i nějaký ten prostor pro zavazadla. Kolik místa je v Opelu Grandland GSe k dispozici? 390 litrů v základním stavu a 1 598 litrů, když sklopíte zadní sedačky.

Opel Grandland GSe zavazadlový prostor
(foto Jan Švandrlík)

Co vše skrývá Opel Grandland GSe nejen pod kapotou?

Opel Grandland GSe motorový prostor
(foto Jan Švandrlík)

Jak jsem již psal, Opel Grandland GSe je plug-in hybrid. Abyste využili možnosti plug-in hybridu, je dobré ho nabíjet. Ale postupně. Pod kapotou najdete motor se čtyřmi válci. Ten je o objemu 1,6 litru. Poskytuje výkon 147 kW a 200 koní. To ale není vše. Ještě musíme počítat s dvěma elektromotory. Přední elektromotor poskytuje výkon 81 kW a z nich 110 koní. Zadní elektromotor dává 83 kW a 113 koní. Celkový systémový výkon je 221 kW a 300 koní. Maximální točivý moment toho všeho je 520 Nm. Maximální rychlost vozu je 235 kilometrů, dokonce až do hodnoty 135 kilometrů může Opel Grandland GSe jet pouze na elektřinu. A jak je velká baterie vozu? 14,6 kWh, to stačí podle mého nabíjení na 62 kilometrů čisté elektrické jízdy. Celkem hezké hodnoty tohoto celku že?

Jaká je hodnota a doba nabíjení Opelu Grandland GSe?

Opel Grandland GSe doba nabíjení z 22kW nabíječky.
(foto Jan Švandrlík)

Nabíjet Opel Grandland GSe můžete dokonce rychlejší palubní nabíječkou, která umožní využít až 7,4 kW. za ní se připlácí 16 tisíc korun. To není velká hodnota. Jinak je možné využít nabíjení o výkonu 3,7 kW v základu. A jaké hodnoty času jsem naměřil? Využíval jsem rychlejší nabíjení a tudíž čas nabití z nuly na 100% byl dvě hodiny a patnáct minut. Z klasické 230v zásuvky by se měl Opel Grandland GSe nabít za pět a půl hodiny.

Opel Grandland GSe maximální elektricky dojezd
foto Jan Švandrlík)

Jak Opel Grandland GSe jezdí? A jakou jsem měl spotřebu?

Grandland GSe je posazen na kolech o rozměrech 19″ palců. Říkáte si, že to tak komfortní nebude? Netřeba se bát. Proč? Zaprvé je Grandland GSe vůz s pohonem 4×4. Ale to není to hlavní. Změn je více. Jiné je naladění podvozku a řízení, přičemž jsou jiné a tužší pružiny a tlumiče Koni s automatickou změnou tuhosti. To vše přispívá k dobrému a dynamickému dojmu z jízdy. Pořád nesmíme zapomenout na to, že je Grandland vůz SUV. Čili má trošku vyšší stavbu. Ale díky již řečenému vůz dobře drží i v zatáčkách. Ty můžete brát dynamicky i díky sedadlům a jejich držení. I zrychlení je velmi dobré. Tady ale záleží i na nabití baterie.

Jak úsporný umí Opel Grandland GSe být?

Opel Grandland GSe naměřená spotřeba na okruhu spotřeby
(foto Jan Švandrlík)

Svůj zkušební okruh jsem zajel za 1,7 litru na sto kilometrů. Přičemž jsem úplně vybil baterii. Vyjížděl jsem s komplet nabitou. To i vzhledem k profilu mého okruhu, kdy není úplně rovný, je více než skvělá hodnota. A celková spotřeba? 3,5 litru na sto kilometrů.

Opel Grandland GSe celková spotřeba
(foto Jan Švandrlík)

 

Je těžké žít s plug-in hybridem, když není možnost domácího nabíjení?

Ano i ne, na to se těžko odpovídá. Proč? Protože každý máme jiné potřeby ježdění. Já jsem dokázal nabíjet téměř při každém větším zastavení. Například v Berouně, kde jsem měl schůzku s kolegou. Stál jsem tam přes 50 minut a nabil si téměř na cestu domů. Samozřejmě jsem odjížděl v hybridním režimu. Dále jsem dokázal nabíjet například při nákupu v obchodním centru. Nebo i v Poděbradech. Opět na veřejné stanici. Ale chápu, že ne každý má možnost si takto schůzky plánovat. Stanice ale přibývají. Mimochodem než jsem si v Praze v obchodním centru nakoupil, tak byl Grandland GSe plně nabitý. Přijel jsem tam přibližně s dvanácti procenty baterie. Velkou výhodou mají ti, kdo mají možnost nabíjení buď doma, nebo v zaměstnání. Tuto možnost v tuto chvíli nemám. I tak si myslím, že mě nabíjení a jeho doba nijak neomezovala.

Opel Grandland GSe je zajímavý vůz. Umí být zajímavě dynamický a přitom svůj potenciál nedává na první pohled najevo. Rozdílné jsou jen některé detaily. A pokud se bude nabíjet pravidelně, tak umí být i úsporný. 

 

 

Úsporný souboj: Iva Sarauerová (Ivka) a Opel Crossland

Další díl našeho občasníku s názvem Úsporný souboj je tady. Dnes se utká náš Marek Tomíšek a Iva Sarauerová. Tu jistě znáte z kuchařské série MasterChef. Ivka jezdí s vozem Opel Crossland.

S jakým vozem Ivka přijela?

Ivka se stala tváří značky Opel. Než začala využívat elektrické Combo e-van, jezdila krásným červeným vozem Opel Crossland. Ten jsme mimochodem testovali také. Jen v jiné specifikaci. Ivka svému Crosslandu říká Bonbonek.

O co se hraje?

Ivka dělá úžasné dorty, což si můžete najít na jejím instagramovém profilu. Takže to bylo jasné, dokážete si představit Marka, jak peče dort? Nebo dělá věneček? A když Marek vyhraje, tak ochutná od Ivky nějaké dorty.

Co Ivka oceňuje na voze Opel Crossland?

Ivka objevila postupně spousty vychytávek, například posuvnou zadní lavici. Což ocenila téměř vždy při převozu zákusků, nebo nákupech surovin. Manévrovatelnost na malém prostoru. Akceleraci a rychlost. Ovládání na volantu, a hlídání mrtvého úhlu. Jo a výhřev sedaček, po lyžování ideální věc. Jasně, je to pořád vozidlo malých, kompaktních rozměrů. Takže třeba svůj přepravní box na svatební dorty tam nedá. To se stane. A je to pochopitelné.

Jak Ivka zajela svůj prní okruh?

Jak jsem již v dřívějším článku vysvětloval, první kolo jede ten, kdo je účastníkem souboje. A hodnota, kterou Ivka zajela je krásná. Svůj okruh s vozem Opel Crossland zajela za 5,9 litru. Což je krásné číslo.

Jak jel s vozem Opel Crossland Marek?

Pro našeho Marka to byla s vozem Crossland premiéra. Opel Crossland nikdy neřídil. Na test ho neměl. Za naší redakci jsem ho měl já. Při svém okruhu popisoval výhody automatické převodovky a takzvanné plížení. Bohužel pro nás všechny Marek Ivku porazil. Ach jo, doufal jsem a asi nejen já, že uvidíme Marka v kuchyni, jak zápasí s těstem :D. Marek stejný okruh zajel za 4.9 litru. A musím říci, že rozdíl to není tak velký. I když, Marek měl zároveň i lepší čas, protože úsporná jízda nemusí být pomalá.

Úsporný souboj. Marek Tomíšek a Ivka se svým vozem Opel Crossland

Děkujeme Ivce za účast a třeba domluvíme odvetu s elektrickým vozem Opel Combo e-van. Já totiž Marka chci vidět dělat věnečky, nebo Ivky vyhlášené větroše :). Doporučuju ochutnat.

Ještě na vás, naše čtenáře máme otázku. Je někdo, koho byste chtěli vidět po Ivce jako dalšího hosta našeho Úsporného souboje? Chystáme v něm nějaké změny, možná bude i volba soupeře, kohokoliv z naší redakce. Nechte se překvapit.

Iva Srauerová (Ivka Fitbake) a Marek Tomíšek – úsporný souboj s vozem Opel Crossland

TEST: Opel Grandland 1.5 CDTI

Jednoduché a prosté. Přesně to můžete očekávat od Opelu Grandland, který nabízí slušnou výbavu a velmi zajímavou průměrnou spotřebu.

V jednoduchosti je krása

Přesně takto bych definoval vzhled a design tohoto modelu. Tento model vznikl již v roce 2017, já však testoval model, který prošel faceliftem v létě roku 2021. Nejvýraznější změna zde proběhla především v přední části vozu, kde klasická maska chladiče dostala moderní masku  Opel Vizor, nové LED světlomety a přepracovaní přední nárazník. Mě osobně se nový předek velmi líbí a dodává to autu dynamický drive. V zadní části vozu je výrazným nápisem zdůrazněno jméno tohoto modelu Grandland a lehce upravený nárazník. Co je velmi pěkné jsou černé lišty kolem oken a ochranné prvky kolem karoserie. Součástí jsou 18palcové leskle černé ráfky z lehkých slitin a jako celek Opel Grandland funguje dobře.

Opel Grandland

Vzhled a funkce interiéru.

Interiér dostal přepracovanou palubní desku s modernější výbavou pochopitelně. Máme zde je 7“ digitální přístrojovou desku a multimediální systém se 7“ obrazovkou. Oba displeje měli výborné rozlišení a reakce na infotainmantu byla rychlá. Co mě velmi potěšilo, tak bylo ovládání ventilace pomocí tlačítky a otočnými kolečky. Na co jsem si velmi rychle zvykl bylo ovládání funkcí na volantu a bylo velmi intuitivní. Velmi jsem ocenil dostatek úložného prostoru. Interiér působil jednoduše  a prostě a to se mi vcelku líbilo v dnešní době, kdy mnohdy jsou interiéry plné různých zbytečností. Co mě však velmi zklamalo, tak bylo skřípaní dveří, když jsem vzal za madlo. To je věc, která vám dokáže zničit celkový dojem z auta bohužel a rozhodně bych něco takového nečekal. Třeba však podotknout zde vlastnosti kufru. Kufr je se standardním dvojitým dnem má základní objem 514 litrů, po sklopení zadních opěradel se lze dostat až na 1652 litrů. Auto je celkově prostorné a interiér je dle mého povedený.

Opel Grandland

Jízdní vlastnosti a spotřeba.

Bohužel co se jízdních vlastností týče na českých silnicích, které nejsou v nejlepší stavu, tak s tím měl Opel Grandland trochu problémy. Zadek mi ne zcela držel na silnici a v autě jsem neměl při dynamičtější jízdě zcela jistotu. Já jsem konkrétně testoval verzi se čtyřválcovým turbodieselem s 1.5 CDTI o 130 koních (96 kW) a 300 Nm v automatu. Co je velká výhoda je dojezd, který přesahuje 800 km na jednu plnou nádrž. Dynamika se zrychlením z 0 na 100 km/h za 11,5 sekundy a maximální rychlostí 195 km/h, což je pro toto dle mého rodinné auto úplně dostačující. Co mě ale vadilo, tak odezva čtyřválce při rozjezdu, která byla dosti pomalá a bylo třeba větší sešlápnutí pedálu. Musím ale velmi pochválit průměrnou spotřebu. Když jsem jel svůj okruh spotřeby, tak mi vyšla průměrná spotřeba krásných 5,4 L/100 jak ostatně můžete vidět na následující fotce.

Opel Grandland

Moje celkové zhodnocení?

Musím říci, že Opel Grandland je prosté a praktické auto se skvělou spotřebou. Pokud však mám zhodnotit cenu automobilu  a cenu ve stejné výbavě například Škoda Karoq. Tak u Škodovky jsou ty investované peníze již po prvním usednutí do auta vidět a zde bohužel ten pocit nemám.

S vozem Opel Mokka-e opět jedeme závod, tentokrát Bohemia Eco energy Regularity

Podruhé startuje posádka Úsporně.info s vozem Opel Mokka-e. Tentokrát na závodě Bohemia Eco energy Regularity. První start s Mokkou-e jsme absolvovali na Czech New Energies Rally v roce 2022. 

Jaká je posádka?

Letos je to takové namixované. Neboť podnik Bohemia Eco energy Regularity se velmi narychlo zařadil do poháru Phoenix Contact Česká trophy v ecoRally. Takže řídil jsem já. Na místě spolujezdce jel velmi zkušený navigátor. Mirek Tomíšek z webu fDrive.cz.

Jaký je Opel Mokka-e?

Vůz Opel Mokka-e s má dojezd 340 km (podle nabíjení). Malý mrštný vůz, není nejvýkonnější, ale zde to úplně o maximální rychlosti není. A více se o něm můžete dozvědět například zde v testu kolegy Honzy, který také na Bohemce startoval, ale o tom si přečtete jindy. Zpět k našemu závodění. Opel nám dodal téměř stejné provedení, Mokka-e měla bílo, černo, červenou kombinaci.

 

Příjezd v pátek.

S Mírou jsme se sešli v pátek dopoledne. Proč? Abychom v klidu po cestě do Sosnové u České Lípy automobil dobili. A také abych dostal trošku Opel Mokka-e „do ruky“. Museli jsme si také nastavit aplikaci Rabbit Rally. Díky ní totiž na takovéto soutěži fungujete. Zadáte do ní rychlostní průměry a ona už vás provede etapami a zkouškami pravidelnosti.
Po kalibraci nás čekala trocha byrokracie a to administrativní a technická přejímka. Opel Mokka-e prošel bez problémů.
Slavnostní start byl v 19:00 v České Lípě. A první ostrá akce čekala Mokku hned v zápětí. Jízda proti stopkám na okruhu v Sosnové. Dvě kola jsme si s Mírou neskutečně užili.

Opel Mokka-e v cíli po jízdě na okruhu Sosnová
(foto Jan Švandrlík)

Ale konec srandy, jdeme na to. Čekaly nás celkem tři zkoušky pravidelnosti. Díky času začátku jsme věděli, že do Liberce přijedeme za tmy. Ano končilo se v Liberci. První dvě zkoušky pravidelnosti byly v pohodě. Cesta vedla i velmi blízko hradu Kokořín, takže když byl čas, byly krásné výhledy. Ale ta třetí zkouška. Míra udělal malou chybku a půlku jsme jeli podle jiných průměrů. Chybu jsme dohnali a fofrem do Liberce. Výsledky nás i přes chyby překvapily. Byli jsme na devátém místě. V sobotu zkusíme vše zlepšit.

Sobota.

Sobota byla rozdělena na dvě etapy celkem šest testů. Tři ráno, tři odpoledne. V odpolední části se jely dva testy i na uzavřené trati, kde předtím závodily klasické závodní vozy. Na to jsem se těšil. Nedělali jsme nějak velké chyby, téměř nebloudili. Jen jsme potkali na zkouškách traktory :D. Víte, naše zkoušky se jezdí v běžném provozu. Pokud třeba potkáte traktor, nebo nákladní vůz a jedete za ním delší čas, může se stát, že přijedete prostě pozdě. Ale i přesto jsme se cítili skvěle. A taky to bylo znát, poskočili jsme o tři pozice. Krása, makali jsme. A hlavně Opel Mokka-e šlapal jak hodinky. I můj navigátor ocenil, jak drží v zatáčkách. A jeho rozměry, protože někde to bylo fakt úzké. Po příjezdu jsme dali naší Mokku-e do uzavřeného parkoviště a ráno jsme se těšili na poslední etapu. A s jakou spotřebou jsme sobotu zakončili?

Nutno podotknout, že v pátek se spotřeba neměřila a posádky mohly nabít přes příjezdem kdekoliv. Proto až foto spotřeby sobotní.

 

Neděle.

Neděle je prý od slova nedělat. Ale já a Míra jsme naopak chtěli dělat. Chtěli jsme dělat co nejmenší rozdíl oproti daným průměrům a zlepšit svou pozici. Opel Mokka-e byl ráno nabitý na 100%. Což je výhoda vozů s menší baterií, nabije se na maximum. Některé posádky plně nabito neměly. Čekaly nás opět tři testy. Jeden s výjezdem na Ještěd a poslední test byl úplně nejdelší. Měřil přes 50 kilometrů. Na tom jsme mohli hodně získat, ale i hodně ztratit. Po třech hodinách jízdy jsme přijeli společně s Opelem Mokkou-e do Mladé Boleslavi a čekali na výsledky.

Opel Mokka e při nabíjení v Liberci.
(foto Jan Švandrlík)

Jak jsme společně s vozem Opel Mokka-e dopadli?

V šampionátu se hodnotí nejen pravidelnost, ale i spotřeba vozu. Jde tedy nejen o to jak přesní jste, ale také jestli umíte jezdit úsporněji než je hodnota WLTP. A teď to nejlepší. Díky sehranosti nás dvou a díky vozu Opel Mokka-e, který mi neskutečně sednul jsme dojeli na úžasném pátém místě. Co jsem se dozvěděl, byli jsme společně s Mokkou-e první posádka, která neměla na voze namontované povolené magnety. Ty měří mnohem přesněji, než klasický telefon s GPS, který pomáhal nám. A nejen to, značku Opel jsme dovezli na čtvrtém místě v poháru značek. Takže trocha čísel. Pozice pět v pravidelnosti. Počet trestných bodů? 5755.00 a 300 bodů penalizace. Stane se. A co spotřeba vozu Opel Mokka-e? Spotřebovali jsme 48,125 kWh a tím pádem jsme se dostali pod hodnotu 1. Myslím to tak, že na trati rally jsme měli spotřebu lepší, než je WLTP hodnota, dostali jsme se na 0,933. Já jsem nadšený a nesmírně vděčný Mírovi.

Opel Mokka-e čekající na start zkoušky pravidelnosti.
(foto M. Tomíšek)

 

Ještě jednou děkujeme značce Opel za zapůjčení vozu Mokka-e a snad jsme vám neudělali ostudu :).

 

A ještě poslední zpráva. Věřte, že toto není rozhodně poslední článek o letošní Bohemia Eco energy Regularity. Posádek s naší podporou startovalo více. Ale to vše se dočtete.

TEST: Opel Corsa-E, ideální auto na dojíždění do města

V redakci se nám stalo to, že jsme měli na test Opel Corsa. Na tom by nebylo nic divného. Kdyby ovšem jeden model nebyl benzínový a druhý na elektřinu. Jaký je tedy Opel Corsa-e, který je poháněný elektřinou? Je hodně rozdílný oproti „sestřičce“ na benzín?

Opel Corsa-E a benzínová Corsa, vzhledově rozdíl téměř nepoznáte

Když postavíte oba dva vozy Opel Corsa vedle sebe, tak nezasvěcený člověk by asi moc rozdílů mezi oběma vozy nenašel. Ale nějaké přece jen jsou. Některé rozdíly jsou i díky výbavě jednotlivých vozů. Já mám ve svém voze Opel Corsa-e například adaptabilní tempomat, proto mám v přední masce, ve spodní části čidlo. Jinak se design přední části obou vozů neliší. Pokud vás zajímá, jak viděl benzínovou Corsu kolega Kuba, stačí zde kliknout.

Benzínová (v popředí) a elektrická Corsa.

Design je tedy stejný. Světla zakusující se do boční části vozu s LED technologií okolo masky, kde dominantní je logo Opel uprostřed. Z boku vozu vynikne jeho dvojbarevné provedení, kombinace černé střechy a bílé barvy je pro mě docela líbivá. A zadní část? Ta mi na malý Opel Corsa přijde velmi dynamická. Díky prolisům a dobře umístěným zadním světlům. Pochválit musím i na rozměry vozu velký otvor pro nakládání zavazadel. Objem zavazadelníku u takto kompaktního vozu činí 267 litrů. Je tedy trošku menší než u Kubovy spalovací verze.

Opel Corsa-e,
záď vozu

Ale opět se mi líbí, že je i přes toto všechno krásně nenápadná, když se na ty detaily nezaměříte, hezky potichu kolem vás Opel Corsa-e projede a ani si nevšimnete.

Jaký je Opel Corsa-E uvnitř? Najdou se rozdíly oproti benzínové verzi?

Když si sednete do mnou testovaného vozu Opel Corsa-E, tak moc rozdílů oproti Kubově benzínové verzi neuvidíte. Stejný volant, stejný displej. Rozdíl najdete na středovém tunelu, volič směru jízdy a rekuperace je v mém voze jiný. Kuba má volič automatické převodovky elegantně zabudovaný v prostoru mezi řidičem a spolujezdcem. Já mám naproti tomu dobře padnoucí volič, kde volím směr jízdy a i stupně rekuperace. Samozřejmostí je i tlačítko parkovací brzdy. Jinak je interiér, kromě užitých materiálů stejný.

Hodně jsem zápasil s infotainmentem, musel jsem si na jeho logiku a umístění jednotlivých voleb zvykat. Ale to může být také tím, že vozy často měním.

Opel Corsa-e, interiér vozu

Co najdeme pod kapotou vozu Opel Corsa-e?

Tím, že elektrická Corsa-E vychází z klasické benzínové verze, tak pod přední kapotou nenajdete frunk. Frunk je výraz pro přední kufr, některé elektromobily ho mají. Je to ideální místo například na kabely. Takže pod kapotou najdete vše, co potřebujete k tomu, aby Corsa-e v pohodě jezdila. Měniče, spousty kabelů atd.

Opel Corsa-e, co se ukrývá pod kapotou.

Jak Corsa-E jezdí? Jakou má spotřebu?

Výkon 100 kW a 136 koní, to je zajímavé číslo, že? Ale nezapomínejme, že se stále bavíme o elektrickém voze. Díky tomu je pohotovostní hmotnost 1 530 kilogramů. O nějakých 440 více, než má Kubova Corsa. Ale i přes tento váhový handicap nejste brzdou provozu. Dokonce se občas podaří například při rozjezdu z křižovatky „zahrabat“. Díky bateriím je Corsa-E stabilnější, než benzínová verze.  Tedy mě to alespoň tak přišlo. Lépe drží v zatáčkách, kde si myslím je její místo. Neboť při jízdě na dálnici velmi rychle klesá její dojezd. Ten je podle metodiky WLTP 353 km.

Já jsem v době testu jezdil za 19 KWh/100 Km. Takže můj dojezd byl menší. A proč? Protože jsem jezdil hodně právě i po dálnicích. Kde dojezd klesal a spotřeba stoupala. Cestu z Prahy do Vysokého Mýta a zpět jsem zajel za téměř 22 kWh/100 km. Kdy první cestu jsme spěchali a jednou dobíjeli před Pardubicemi a druhou pomaleji a úsporněji jsem zvládli bez nabíjení. Ale pořád se bavíme o vozidle s menší baterií, takže to prosím neberte jako výtku, nýbrž jako fakt. Chcete-li cestovat po dálnicích primárně, poohlédněte se jinde. Ještě je ale potřeba doplnit jedno číslo, jeden údaj. Okruh, na kterém si měřím spotřebu jsem zajel s hodnotou 15,1 kWh/100 km.

Nabíjení a baterie, co máte očekávat?

Opel Corsa-e stojí na platformě vozů koncernu Stellantis. Podobnou platformu sdílí například Peugeot e-208 a nebo DS3 Crossback E-Tense. Čili můžete očekávat baterii o kapacitě 50 kWh, kdy využitelná kapacita je 45 kWh. Velkou výhodou je možnost nabíjet až 100 kW. To velmi zkrátí dobu pobytu u nabíjení stanice. Nabíjecí konektor je umístěn na místě, kde je u klasické verze tankovací otvor. Takže ho najdete na řidičově straně vzadu.

Opel Corsa-e, nabíjení

Kde vidím využití vozu Corsa-e?

Začnu obšírněji a otázkou na vás, naši čtenáři. Myslíte si, že využití a užívání benzínového vozu Corsa a elektrického bude stejné? Já si to nemyslím. Kde vidím úžasné užití právě elektrického vozu Opel Corsa-E? Podle mě bude jeho revírem město a okolí. Proč? Malý kompaktní vůz, který všude zaparkujete. To je určitě plus. Díky elektrickému pohonu a jeho vlastnostem nebudete brzdou provozu například na křižovatkách. A jízdy mimo město na okreskách si díky stavbě vozu budete i užívat. Jen jak jsem psal, dálnice pro Corsu-e není. A to není výtka, to je fakt. Takže, pokud bydlíte někde poblíž města a hledáte automobil na dojíždění je právě Corsa-e pro vás jak dělaná.

Wallbox doma je výhodou, nikoli nutností

Samozřejmě velkou výhodou budete mít, pokud můžete doma nabíjet. Z wallboxu se totiž nabije za 5 hodin a 15 minut. Což je krásná hodnota. Samozřejmě lze Corsu nabíjet i z klasické zásuvky. Zde ale musíte počítat při nabíjení s časem 31 hodin a 10 minut. Pravděpodobně ale nepřijedete každý den s úplně vybitým autem a nebudete potřebovat nabíjet vždy na 100%.

Celkově teď elektrické vozy je dobré doporučit těm lidem, kteří mohou například v zaměstnání, nebo ještě lépe doma, nabíjet. Jsou i výjimky, kdy lidé bez domácího, či pracovního nabíjení umí s elektromobilem fungovat. Oproti tomu klasickou benzínovou Corsu mohu doporučit všem, kdo hledají malé, mrštné auto, které zaparkují právě i na malém městském prostoru a nemají tak jednoduchý přístup k nabíjení. Nebo mladým rodinám, pohodlně se vejdou jak dopředu, tak právě malé děti i dozadu.

Opel Corsa-e

Mě osobně Corsa-e překvapila tím, co zvládla odjezdit. Jak výlet po dálnici, tak se v pohodě popasovala s městem a příměstským provozem. Mít baráček někde za Prahou a dojíždět si do Prahy například do zaměstnání, je právě Opel Corsa-e jedním z kandidátů do mé virtuální garáže.

Koncern Stellantis nabízí mnoho variací modelů se stejným technickým základem a jednu z jejich příchutí jsem dostal na týdenní test jako Opel Mokka. Nebyla to ale obyčejná Mokka, byla elektrická! Jak se mi s ní žilo?

Sportovně elegantní

Testovaný Opel Mokka-e byl ve výbavovém stupni GS Line, což znamená jediné: sportovní vzhled snoubený s elegancí základního designu. Základní bílá barva je kombinována s černou střechou a kapotou (za příplatek), na které navazuje výrazný designový prvek nových Opelů, takzvaný vizor. Ten tvoří hranatá světla s LED podpisem ve tvaru písmene L a černý pás mezi nimi. Celé to doplňuje červená barva v linii střechy a na příplatkových 18palcových kolech. Mně osobně se základní design Mokky velice líbí, i když bych asi nesáhl po červených doplňcích a nahradil je černou, což je za příplatek možné.

Osobně velice oceňuji, že se Opel nesnaží jakkoli imitovat koncovky výfuku, což je takový dnešní nešťastný trend, který se některé automobilky snaží přenášet i na poli elektromobility. Záď je tak designově velmi čistá a hezky se na ni kouká. Na bílé barvě ve sportovní verzi hezky kontrastuje černé logo i nápis Mokka e. Což mě přivádí k vlastnosti, které mají elektrické vozy koncernu Stellantis, ale Mokka především. Od verze s benzínovým motorem se zvenčí liší pouze malým písmenem „e“ na pátých dveřích a absencí dvojité koncovky výfuku, kromě fanoušků elektromobilů tak nemá nikdo šanci poznat, že vůz pohání elektřina. Tedy, samozřejmě, než se rozjede. To může být velké plus pro někoho, kdo nechce nijak vykřikovat do světa svoji zálibu v elektronech.

Interiér Opel Moka e – foto: Jan Tarant

Interiérem Opel Mokka-e nijak nevybočuje

Když se posadíme na místo řidiče, kromě další porce červené a černé nás Mokka uvítá hezky rozvrženým interiérem. Před námi je dobře padnoucí volant s klasickými tlačítky (díky bohu) na ovládání tempomatu s omezovačem rychlosti a základních funkcí audia. Trochu ovšem zamrzí velká plocha piano černého plastu na středové konzoli, která s sebou nese své typické nevýhody ve formě snadného upatlání a poškrábání. Naopak potěší samostatné pole tlačítek a otočných knoflíků pro ovládání tepelného komfortu. Já jsem sice nastavení za celý týden téměř nezměnil, takže i integrace do displeje by mi nevadila.

„Trochu zamrzí velká plocha piano plastu“

Plusové body si určitě Mokka zaslouží také za displej před řidičem, je totiž poměrně hodně konfigurovatelný. Má několik variant podle množství či typu zobrazovaných informací od jediného kruhu s rychlostí, přes detailnější pohledy s aktuálním výkonem, spotřebou apod., až po velkou mapu. Jedině je škoda, že nemůže zobrazovat navigaci z Android Auto, které je k dispozici přes kabel. Ten jsem osobně používal velmi často, neboť integrovaná navigace nemá úplně intuitivní ovládání a bohužel také nespočítá zbývající dojezd v destinaci.

„Opel Mokka-e se nijak nevymyká konvenci“

Lehce zklamaný jsem byl ale ze sedaček. Materiálové kombinace látkového středu a kožených bočnic byla příjemná, absence bederní opěrky již ale nikoli. Jelikož má maličkost měří dva metry, měl jsem občas problém najít si pohodlnou pozici. Z hlediska samotné prostornosti ale není vzhledem ke třídě menších crossoverů nač si stěžovat, pro průměrného člověka je místa vepředu dostatek. Slovo průměrné jsem zvolil záměrně, neboť já se mu velice vymykám. Sedačku jsem měl úplně dole a vzadu, což především při vystupování muselo působit docela komicky. To ale není problém auta, nýbrž přerostlých jedinců. I prostor vzadu se nijak nevymyká konvenci. Jak můžete z fotky vidět, pokud vepředu sedí někdo normální, vzadu je pro menší dospělé místa tak akorát. Za mnou (za řidičem) je prostor tak pro hadrovou panenku, pravděpodobně navíc bez nohou.

Elektromobilní technika posouvá jízdu na novou úroveň

Zpočátku se musím přiznat, že vozy z kategorií SUV či crossoverů nejsem úplně nadšený. Nemám je rád, neboť na silnici bych měl rozhled, i kdybych kalhotami leštil asfalt, a jednodušší nastupování ještě v mém věku naštěstí tolik nepotřebuji. Naopak horší jízdní vlastnosti a spotřebu pocítím okamžitě. O spotřebě si povíme později, ale předešlé negativní zkušenosti s ovladatelností vyšších aut mi Mokka e rozbila jak Kobra 11 svá služební auta.

Když při přetvoření „fosilní“ varianty na elektrickou inženýři Opelu umístili do podlahy baterii o kapacitě 50 kWh, krásně tím snížili těžiště. Mokka se tak v zatáčkách chová jako klasický nízký hatchback, což je u tohoto typu karoserie paráda. Při svižnějším tempu, ke kterému „éčko“ svým chováním až vybízí, se tak auto tolik nenaklání a necítíte se jak opilec na štaflích. No a když se to s rychlostí přežene, dá to najevo nedotáčivostí, kterou je možné jednoduše napravit ubráním plynu. Volant vás o ní sice informovat nebude, díky tichému elektromotoru o jejím nástupu ale uslyšíte. Navíc i s obutými 18 palcovými koly velmi dobře odfiltruje ostřejší nerovnosti, což se na českých tankodromech velice hodí.

Opel Mokka e I foto: Jan Tarant

Podvozku sekunduje na přední nápravě umístěný elektromotor o výkonu 100 kW (136 koní) a točivého momentu 260 N.m, který je i s baterií známý z ostatních vozů v koncernu Stellantis. Někdo by mohl namítnout, že na hmotnost téměř 1600 kg to není nic extra, ten někdo by ale asi nevěděl, že není kůň jako kůň. Ten elektrický kůň (a především „krouťák) totiž dokáže s Mokkou pěkně zacvičit. Díky okamžitým reakcím na plyn působí neskutečně svižně a na vlhké silnici se nebojí při výjezdu prohrábnout kola. Jakoukoli divočinu ale rychle zkrotí protiprokluzový systém.

 

Nevyhnutelná otázka: jak daleko Opel Mokka e dojede?

Asi nemá cenu chodit kolem horké kaše. WLTP dojezd je 338 km se spotřebou 13,3 kWh / 100 km, takových hodnot jsem ale nedosáhnul. V průběhu testování již začal podzim ustupovat zimě, což mělo za následek teploty v rozmezí -5 až +5 °C se silnicemi v lehce oslizlém či zasněženém stavu a vším mezi tím. Spotřeba se mi nakonec po celém týdnu zastavila na 20,6 kWh / 100 km. Na mém okruhu pro měření spotřeby s rovnoměrným zapojením dálnice, města a okresek při teplotách jen lehce nad nulou jsem se dostal na hodnotu 20,7 kWh / 100 km. Co to znamená? Při takových podmínkách se dojezd smrskne na necelých 220 km, takže při odhadování dojezdu jsem si prostě vynásobil zbývající procenta dvěma plus bezpečnostní buffer a byl jsem zhruba na reálném dojezdu.

Opel Mokka e I foto: Jan Tarant

Velký vliv na výsledek měly dálniční úseky, za což můžeme poděkovat aerodynamickému profilu podobného stodole. Holt pro krásu se musí trochu trpět. Po 50 km úseku D1 maximální povolenou rychlostí spadla maximální kapacita ze 100 procent a indikovaným dojezdem 302 km na 60 respektive 112. Na měřícím okruhu se do dálnice spotřeba pohybovala okolo 17,5 kWh, což by bylo parádní. Na pomalejších úsecích se navíc projevuje skvělá vlastnost elektromobilů obecně, že se zvyšujícím tempem spotřeba příliš nestoupá.

„Holt pro krásu se musí někdy trpět“

Nabíjecí schopnosti jsou takové nijaké. Maximální dobíjecí výkon na DC nabíječkách je 101 kW, což je v dnešní době spíše podprůměr, i když pro relativně malou baterii to je i tak heroický výkon. Z 10 na 80 procent tak nabíjení potrvá minimálně 26 minut. To zní jako vlastně docela dobře, mějme ale na paměti, že baterie má využitelnou kapacitu jen 45 kWh. Palubní nabíječka pro destinační nabíjení v základu poskytuje nabíjecí výkon 7,4 kW, za příplatek 11 kW. S výkonnější variantou je tak auto nabité do pěti hodin, což je paráda. Jelikož jsem často nabíjel na pouze 50 kW nabíječkách, osvědčilo se mi přijet s velmi vybitým autem, zajít si na rychlý kebab a auto bylo nabité na cca 90 procent. Spojení příjemného s užitečným v praxi. Pro zajímavost za celý týden se mi stalo pouze jednou, že byla obsazená nabíječka, na uvolnění jsem ale čekal maximálně pět minut.

Jaký je Opel Mokka na cestování?

Ve městě a na okreskách naprosto exceluje. Vždy dostupný výkon krásně katapultuje auto vpřed a rekuperace jej zase zbrzdí, aniž by se zbytečně mařila energie ve třecích brzdách. Na dálniční „stotřicítku“ se dostane bez větších problémů a přejíždění na okreskách je také velice jednoduché. Když vezmeme v potaz, že se jedná o poměrně malý crossover, je dynamika velice slušná.

Opel Mokka e I foto: Jan Tarant

To, jak reaguje na pohyb plynového pedálu, záleží na zvoleném jízdním režimu, které jsou celkem tři: Eco, Normal a Sport. Liší se nejen zabarvením budíků před řidičem, ale především právě ochotou zrychlovat. V Eco režimu je odezva velmi vlažná, která by se dala přirovnat k podtočenému dieselu. Normal je ideální pro 95 procent jízd, reakce na pokyn k akceleraci jsou v něm nepatrně vyhlazené pro příjemné rozjezdy. No a ve Sportu se ze sebe snaží elektromotor vydolovat vše, co v něm je. Krční páteř vám zrychlením lámat nebude, ale kvůli řazením nepřerušované akceleraci si musíte dávat pozor na rychlost, která roste velmi rychle.

„Rychlost roste velmi rychle“

Abychom Opel zase úplně nepřechválili, jedna věc mě při jízdě zamrzela. K dispozici jsou dva režimy pro jízdu dopředu. Při zvolení „D“ Mokka po puštění plynu bohužel neplachtí, ale lehce rekuperuje. Ve vyšších rychlostech to působí jako podřazení o cca dva převodové stupně u „nafťáku“. Potom je ještě režim „B“, který maximálně rekuperuje jen při dálničních rychlostech a s klesající rychlostí se snižuje i automatická brzdná síla elektromotoru. I v takových případech je možné si dopomoci brzdovým pedálem, který nejdříve brzdí motorem a až při výraznějším sešlápnutí zapojí všechny čtyři kotoučové brzdy. Navíc Mokka sama nezastaví, chová se jako klasický automat. Bohužel tak není možné ani čistě plachtit, což je pro úspornou jízdu nejlepší, ani praktikovat velmi příjemné jednopedálové řízení.

Opel Mokka e po koupeli I foto: Jan Tarant

Co říci na závěr?

Opel Mokka e je velice příjemné auto. Nestrhává na sebe pozornost, ale není usedlá, nýbrž zajímavá. To je kombinace, kterou se může pyšnit málokteré auto bez ohledu na druh pohonu. Ten má svoje mouchy, jejich závažnost je ale pro každého velice individuální. Pokud uživatel má možnost pomalého dobíjení, je Mokka velice příjemný společník.

3 věci, které mi rozhodně chybět nebudou

  1. Nutnost dlouhého držení startovacího tlačítka
  2. Tlačítko pro otevření kufru až na nárazníku
  3. Kroky nastavení teploty klimatizace po celých stupních

3 věci, které mi už teď chybí

  1. Pohled přes vysokou černou kapotu s prolisem, který skvěle pomáhá umístit auto na samotný okraj jízdního pruhu
  2. Odemykání a zamykání auta při přiblížení či oddálení
  3. Uhlazenost pohonné jednotky