Archiv štítku: Rakousko

Volvem C30 do Rakouska aneb Cesta curlingového týmu v žertovných čepicích

Koncem listopadu jsme jako curlingový tým CC Zbraslav ONI vyrazili do rakouského Traunu na curlingový turnaj. Náš sponzor, firma ICV (Institut certifikovaného vzdělávání, s.r.o.), nám na tuto cestu zapůjčila firemní Volvo C30 D2. Naftová šestnáctistovka slibuje nízkou spotřebu, ale vejde se do malého „kupátka“ čtyřčlenný tým i s vybavením? Spoluhráči mě ujišťují, že vejde, protože s ním už v létě jeli na turnaj do Bratislavy. Řidičem jsem já, abych vyzkoušel, jak úsporně se dá jet s tímto autem v plném zatížení.

Volvo C30 D2 zezadu s naloženým kufrem

Volvo C30 D2 zezadu s naloženým kufrem

Do malého Volva jsme se vešli, vyrážíme směr Traun

Když v Praze-Krči nasedají poslední dva členové týmu, mám konečně jistotu, že se vejdeme. Kluci vzadu sice nemají místa nazbyt, ale jsme všichni v autě. I zavazadla jsou v prostoru k tomu určeném a naše čtyři curlingová košťata máme mezi zadními cestujícími. Dokonce se vešly i žertovné čepice, které náš skip vzal na párty pro účastníky turnaje. Ve Vestci tankujeme plnou nádrž a vyjíždíme po Pražském okruhu směrem k D1.

V Traunu jsme viděli několik zajímavých aut, ale toto je NEJ 🙂

S plně naloženým autem, ale přesto úsporně

Hmotnost vozidla má velký vliv na spotřebu, ale plynulou jízdou je možné tento vliv částečně eliminovat. Jedu tedy svým běžným stylem jízdy, plynule se snahou maximálního využití kinetické energie, abych ji co nejméně musel přeměnit na teplo brzděním. Pravidelní čtenáři vědí, že se rychlostí nijak neomezuji, s výjimkou dálnice, kde většinou jedu do 110 km/h. Po dálnici jedeme ale jen kousek, po Pražském okruhu a D1 a kousku D3 okolo Tábora. Kvůli krátkému úseku dálnice před Linzem se nám nechce kupovat rakouskou dálniční známku, a tak se dálnici vyhýbáme. Na čas jízdy má tedy můj styl jízdy minimální vliv oproti řidiči, který jede podle předpisů a využívá limity na maximum. Po prvních kilometrech se průměrná spotřeba pohybuje okolo 5,5 l/100 km, ale průběžně klesá, takže do Traunu přijíždíme s hodnotou 4,2 l/100 km.

Volvo C30 D2 před stadionem v Traunu – s curlingovými košťaty

Během jízd po Traunu průměrná spotřeba mírně stoupá

V Traunu občas přejíždíme mezi hotelem a zimním stadionem, kde se koná turnaj. Většinou se ale snažíme chodit pěšky. Během těchto jízd tedy průměrná spotřeba stoupá jen o desetinu litru. Chození pěšky je praktičtější i z toho důvodu, že si i já mohu po zápase dát drink se soupeřem. V curlingu je totiž zajímavý zvyk, že vítěz zve po zápase soupeře na drink. Jeden švýcarský tým nás po velké porážce zve dokonce na dvojnásobný drink, pravděpodobně podle hesla „velká porážka, velký drink“. Takže jsem rád, že auto stojí u hotelu a já si mohu dát s ostatními.

V žertovných čepicích u auta

Žertovné čepice na párty, ale využíváme je i na ledě

Výše zmíněné žertovné čepice, které původně byly určené na párty, nakonec někteří z nás využívají i na ledě. Tento poslední článek v letošním roce tedy prokládám i z toho vzniklými fotografiemi pro pobavení. Po čtyřech zápasech během tohoto víkendu tedy odjíždíme s dvěma výhrami a stejným počtem proher na kontě. Ve vyrovnaném pořadí máme dvanácté místo a hřeje nás vědomí, že jsme si turnaj užili a dobře si zahráli.

V žertovných čepicích na ledě

Bojujeme s navigací, takže zpět jedeme trochu jinou trasou

Při cestě zpět má můj Garmin problém s výpočtem cesty po Rakousku a bez dálnic, takže jedeme pouze podle map v navigaci a do Česka tak přijíždíme přes Vyšší Brod místo Dolního Dvořiště, kudy jsme jeli do Rakouska. Za Vyšším Brodem se ale napojujeme na stejnou cestu. Během jízdy do kopců před hranicemi ještě spotřeba o desetinu stoupá, ale dále už zase postupně klesá. Po zastávkách v Říčanech a ve Vestci, kde postupně vystupují spoluhráči, končíme jízdu v Praze na Zličíně, kde vystupuji i já.

Výsledná spotřeba dle palubního počítače

Z Prahy do Traunu a zpět s plným autem za 759 Kč

Palubní počítač nám na Zličíně ukazuje 4,2 l/100 km a my samozřejmě znovu tankujeme plnou nádrž až po cvaknutí, abychom změřili spotřebu podle tankování. Po ujetí 546 km se do nádrže vejde 21 a půl litru, což vychází na 3,94 l/100 km. Skutečná spotřeba tedy byla ještě nižší, než ukazoval palubní počítač a náklady tak vyšly na 1,39 Kč/km. Samozřejmě nedoporučuji vozit zbytečnou zátěž, protože spotřebu zvyšuje, ale když je to potřeba, tak i s plně naloženým autem se dá jet úsporně.

Fabií GreenLine úsporně do Chorvatska

Před prázdninami se objevily reklamy, které říkaly „Jeďte k moři s Fabia Tour“, tak jsme chtěli zkusit, jaké to je jet k moři fabií, ale jelikož jsme chtěli zároveň jet co nejúsporněji, zvolili jsme jinou verzi – Fabia GreenLine. Více se o tomto vozu dočtete v článku o testu, teď se budeme věnovat tomu, jak se dostat k moři a zpět co nejlevněji.

Fabií GreenLine k moři

Jelikož se jedná o test a ne extrémně úspornou jízdu, jedeme bez omezení komfortních spotřebičů, jako je například klimatizace, a se zatížením zavazadly dvoučlenné posádky. Jedeme rychlostí, jakou dovolí předpisy nebo dopravní situace, a na dálnici volíme na tempomatu obvykle hodnotu mezi 100 a 110 km/h, aby otáčky byly okolo 2000/min. Začátek je v Českých Budějovicích, protože po území ČR ještě dokončujeme klasický test, o kterém také bude článek.

 

 

 

Hned když vyjíždíme z Prahy, zjišťujeme, že vestavěná navigace nezná Chorvatsko, takže do ní nemůžeme zadat první cíl, kterým jsou Plitvice. Litujeme ty, kteří jeli k moři s Fabia Tour se stejnou navigací, a snažíme se zadat České Budějovice, kde budeme tankovat plnou nádrž, abychom mohli měřit spotřebu. Nedaří se nám však zadávat písmenka s diakritikou a bez zadání „Č“ to nepůjde, takže jen konstatujeme, že v Octavii GreenLine jsme si během Expedice Nordkapp užívali nesrovnatelně lepší navigace, a vyrážíme bez zadaného cíle. Do Budějovic přece trefíme.

 

Dvě Fabie u hotelu Mare Nostrum

V Budějovicích tankujeme v 16:15 plnou nádrž a zadáváme Slovinské město Novo Mesto, které je blízko hranic ve směru na Plitvice. Kupujeme také desetidenní rakouskou dálniční známku za 250 Kč. Vyjíždíme tedy na jih a cesta přes Rakousko ubíhá dobře, i když v opačném směru vidíme dlouhé kolony. Cestou projíždíme ještě 2 mýtné brány, kde platíme 5 a 8 EUR a okolo deváté večer přijíždíme do Grazu, kde máme zarezervované levné ubytování. Palubní počítač ukazuje krásných 3,8 l/100 km.

Rakouská dálniční známka

Druhý den je cesta „zajímavější“, protože jsme se rozhodli ušetřit cca 420 Kč za slovinskou týdenní dálniční známku. To se nám za tak krátký úsek nechtělo dávat, když známka v Rakousku, které projíždíme napříč stála 250 Kč. V navigaci tedy před hranicemi nastavujeme trasu bez dálnic a placených úseků a sjíždíme mimo dálnici. Jelikož nás navigace vede úzkými silničkami, které se klikatí mezi malými horskými vesnicemi, spotřeba stoupá na rovné 4 litry, cesta trvá dlouho a my začínáme pochybovat, jestli by to s tou známkou nebylo lepší. Před chorvatskými hranicemi se ale napojujeme na hlavní silnici, po které se zase jede dobře.

 

Úzke silnice ve Slovinsku – tudy nás vedla navigace

U první čerpací stanice v Chorvatsku kupujeme chorvatskou mapu, protože máme jen evropskou, která není tak podrobná. Při tom se znovu podivujeme nad tím, že přestože většina Čechů jezdí k moři do Chorvatska, navigace ve škodovce nemá chorvatské mapy. Ale už máme mapu, takže snad trefíme, jen to není tak pohodlné. V Plitvicích plánujeme asi dvouhodinovou přestávku na prohlídku jezer, včetně toho, kde se natáčel „Poklad na stříbrném jezeře“. Jelikož se ale přestávka protáhla, potom musíme jet svižněji, abychom stihli do večera dojet k moři. Jedeme také mimo dálnici a zvláště svižná jízda po silnici, klikatící se do kopce, zvedá průměrnou spotřebu. Následným sjezdem k moři se sice vrátila zpět na 4,0 l/100 km, ale kdybychom jeli pomaleji do kopce, mohla být o 2-3 desetinky nižší. Okolo deváté večer dojíždíme k trajektu, abychom se přeplavili na ostrov Pag, protože jsme omylem přes internet zarezervovali ubytování na ostrově.

Výhled na ostrově Pag

Druhý den míříme směrem k Zadaru, za kterým máme rezervovaný hotel na 5 dní do konce pobytu v obci Sveti Petar na Moru. Spotřeba už zůstává na včerejší hodnotě. Při následných dvou výletech do 16 km vzdáleného Zadaru se mi daří jednou při cestě zpět dosáhnout spotřeby 3,4 l/100 km a poté cestou tam dokonce 3,3 l/100 km, aniž bych se o to snažil. Je to způsobené tím, že tam je dost obcí, resp. Jsou dlouhé, a i mimo ně je často u pobřeží rychlost snížena na 60 km/h. Tyto výlety ale celkový průměr nezměnily.

Spotřeba při krátké cestě ze Zadaru

Zpáteční cesta, na kterou vyrážíme v neděli ráno, je o poznání rychlejší a jednodušší, jelikož Chorvatsko tentokráte projíždíme po dálnici, která vede okolo Záhřebu až ke Slovinským hranicím a celkem nás mýto stojí v přepočtu 610 Kč. Když jsme jeli přes Plitvice, dálnice tam nevedla, ale shodujeme se, že teď to za to stojí. Ještě v Chorvatsku musíme po ujetí 1 147 km natankovat, ale jen 15 litrů, abychom dojeli do Rakouska. Domníváme se, že tam to bude levnější. Přes Slovinsko se opět vyhýbáme dálnici, ovšem nespoléháme se jen na navigaci, ale pomáháme jí mapou. Díky tomu Slovinsko rychle projíždíme po docela hlavní silnici a ujišťujeme se v tom, že je zbytečné jejich drahou známku kupovat. Ostatně potkáváme v obou směrech dost českých aut, což nám potvrzuje náš názor.

 

Tankování v Písku

Hned za hranicemi chceme natankovat u jedné značkové, ale přesto levné čerpací stanice, jenže je zavřená. Uvědomujeme si, že v neděli mají běžně zavřeno a doufáme, že alespoň na dálnici natankujeme. Tam sice mají otevřeno, ale místo za cenu v přepočtu okolo 36 Kč/l, kterou jsme viděli cestou tam, tankujeme za 43,30 Kč. Naštěstí nám výpočtem vychází, že 10 litrů by mělo stačit až do Budějovic. Tankujeme 13,5 l, abychom byli v klidu, i kdybychom narazili na zácpu, kterou jsme viděli cestou tam. V Rakousku mě na dálnici Radka střídá v řízení, abych si odpočal a mohl zase řídit na složitějším úseku. Jelikož jedeme trochu později, kdy už hlavní proud, vracející se z dovolené, pravděpodobně projel, je cesta volná. Před Linzem tedy opět přebírám řízení a pokračujeme dále. Před hranicemi si navigace zaslouží naopak pochvalu, protože nás vede zdánlivě nesmyslně jinam, než kam je značená Praha, ale když jedeme podle značek, narážíme na objížďku. Asi to věděla a měla lepší cestu.

 

Spotřeba při cestě zpět

Po půlnoci přijíždíme do Písku, kde tankujeme opět plnou nádrž, abychom spočítali spotřebu. Průměrná spotřeba na zpáteční cestě je dle palubního počítače 3,9 l/100 km a celkový průměr i s cestou tam, včetně výletů do Zadaru, je rovné 4 litry. Když to podle tankování vychází na 3,88 l/100 km, jsme příjemně překvapeni, protože Fabia GreenLine je první škodovka, kde je skutečná spotřeba nižší. Celkových 1 824 km jsme tedy ujeli za 2 724 Kč, takže náklady na 1 km jsou 1,49 Kč. I s platbami dálniční známky, mýta a trajektu vychází celkové náklady na samotnou cestu 4 789 Kč. I když Fabia není auto primárně na dálkové jízdy a v Octavii GreenLine bychom to pravděpodobně zvládli úsporněji a při nesrovnaelně větším pohodlí, dá se s ní také jet k moři a to docela levně. Jen by více než dvoučlenná posádka měla problém s místem pro zavazadla, což by částečně řešila verze combi.