Škoda Auto pravidelně pořádá Škoda Economy Run, soutěž ve spotřebě nových i starších modelů značky, a letošního 41. ročníku se zúčastnila i posádka Úsporně.info. Jak jsme si vedli?

Ve jménu elektřiny

Redakci se naskytla možnost účastnit se letošního ročníku Škoda Economy Run a jelikož je Úsporně.info, překvapivě, o úsporné jízdě, museli jsme se zúčastnit. Role řidiče jsem se zhostil já a navigátora mi dělal kamarád Martin Najman. Já již nějaké závodní zkušenosti mám z Czech New Energies Rallye a Bohemia Eco Energy Regularity, ale tam šlo především o přesnost, tady má téměř výhradní slovo spotřeba. Martin byl tímto druhem závodů zcela nepolíben, čekal ho tedy křest ohněm.

Naše závodní Škoda Enyaq na technické přejímce (foto Škoda Auto)

Zařazeni jsme byli do kategorie Média, které byly přiřazeny Škody Enyaq iV80. To znamenalo jediné: Rovné podmínky, záleží pouze na schopnostech posádky. Princip soutěže je v zásadě jednoduchý, stlačte spotřebu po dané trase na minimum a pokuste se u toho nezabloudit. Pouze jsme měli dorazit do cíle do limitního času. A jaký byl cíl? První etapa vedla z Kosmonos, přes Jičín, Lázně Bělohrad, okolo vodní nádrže Rozkoš do Vrchlabí a po obědě jsme mířili zpět, tentokrát přes Mnichovo Hradiště a Doksy.

Taktika? Nejprve přišlo na řadu minimalizování spotřeby energie nastavením auta a jelikož jsme se chtěli umístit, šli jsme na krev. Vypnutí klimatizace a audia je samozřejmost, neušetřili jsme ale ani veškeré sensory, kamery, světla, bluetooth, wi-fi hotspot atd. Prostě co šlo vypnout, vypli jsme, každý Watt se počítá. Co se týče způsobu jízdy, šel jsem cestou krátkého a intenzivního, cca 3/4 využití elektromotoru jak pro akceleraci, tak rekuperaci za účelem minimalizace ztrát při převodu energie. Je to správná cesta? Odborník na slovo vzatý nejsem, takže pokud se mýlím, rád se poučím.

Po přejímce byly zapečetěny víčka nabíjecích konektorů i kapoty (foto Škoda Auto)

Z časových důvodů jsme se neúčastnili páteční večeře, rovnou jsme jako první posádka kategorie média přijeli plni optimismu na start, respektive na nutné počáteční operace. Mezi ty patřily administrativní a technické přejímky a kontroly a pro jistotu také dobití Enyaqu se startovním číslem 30. Přeci jenom bylo by hloupé zůstat stát uprostřed závodu u krajnice. Ten sice měl mít necelých 400 kilometrů, ale jeden nikdy neví. Kontrola trasy pořadateli z předchozího dne odhalila nutné změny navigačního itineráře, rychlá práce s propiskou dala ale vše do pořádku. Na základě zkušeností z předchozích závodů jsem po zhlédnutí trasy s úlevou konstatoval, že bychom měli vše bez problémů zvládnout. Jak se říká, pýcha předchází pád, ale o tom až za chvíli.

Připravit, pozor…

Start! Pozvolna jsme vyjeli z Kosmonos a šinuli si to směr Jičín. Vzhledem k nízkému potřebnému rychlostnímu průměru necelých 55 km/h jsme vůbec nikam nepospíchali, což rozhodně neocenili ostatní řidiči. I tak jsme zanedlouho dojeli před námi startující Citigo, takže šňůra za námi byla dlouhá jak týden před výplatou. Co to šlo, drželi jsme se u krajnice, chtěli jsme utrpení ostatních co nejvíce zmírnit. Toto je bohužel vina nastavení závodu bez většího počtu rozdělených rychlostních průměrů, které by více odpovídaly jednotlivým sekcím. Alespoň jsme měli na zádi vylepenou samolepkou, upozorňující na účast v závodu spotřeby, ovšem pozitivní světlo to na elektrické Enyaqy úplně nevrhá. Na druhou stranu jak Martin cestou správně poznamenal, klidné tempo mělo jednu velkou výhodu. Člověk se podívá do míst, kudy běžně nemusí jezdit a hlavně nemá čas se kochat okolím. Třeba okolí nádrže Rozkoš bylo opravdu malebné a to nemluvím o Podkrkonoší.

Škoda Enyaq někde uprostřed první etapy (foto Škoda Auto)

Všechno nebylo ale úplně růžové a brzy jsme narazili na jiný problém, způsobený vypnutou klimatizací. Vydýchaný interiér stranou, mlžily se nám okna. To bezpečnosti příliš nenahrává, přišli jsme ale na elegantní způsob řešení. Při potřebě většího zpomalení jsem aktivoval „vzduchovou brzdu“, neboli otevřel jsem všechny okna. Vnitřek se tak na pár minut příjemně vyfoukal a opět jsme viděli na cestu.

Jak jsem dříve zmínil strašáka ve formě bloudění, úplně se nám nevyhnul. Již na první větší odbočce jsme málem pokračovali rovně, dlouhé a vlažnější tempo nás tak trochu ukolébalo. Naštěstí jsme se včas probrali a na podařilo se nám na poslední chvíli odbočit. Nejednou jsme otestovali schopnost Enyaqu projet rychle zatáčkou, přeci nebudeme zbytečně zpomalovat. Oba nás příjemně překvapila verva, se kterou se elektrická Škodovka umí držet požadované stopy. Jednou nás ovšem smůla přeci jen dostihla, stačily k tomu pouze dvě krátce po sobě jdoucí odbočky a jako na potvoru si zvolíte tu špatnou. Naštěstí se jednalo jen o pár metrů, takže na výsledné množství spotřebované energie to mělo marginální vliv.

Škoda Enyaq ve svém druhém domovu, ve Vrchlabí (foto Škoda Auto)

Po příjezdu do areálu Škody Auto ve Vrchlabí jsme náš kočár odstavili na vyhrazeném parkovišti a s dobrým pocitem kvůli spotřebě 13,2 kWh/100 km jsme šli na oběd do místní jídelny. Času na odpočinek jsme ale mnoho neměli, již za hodinu byl naplánovaný odjezd. Po naplnění a opětovném odlehčení našich tělesných schránek jsme tedy vyrazili do druhé části závodu.

Ta se naštěstí obešla bez dramatických událostí. Nikde jsme nebloudili, plně jsme se mohli soustředit na minimalizaci apetitu našeho povozu. Závod tak nějak sám plynul, hezky to odsýpalo. Lehce nás ovšem znervóznělo, že nás během druhé etapy předjely či dojely dva Enyaci, startující po nás, z toho jeden se startovním číslem 35. Jedna jedničková Fabia, startující před námi, nás předjela, ale my jsme zase dohnali novou Fabii. V pořadí byl opravdový guláš, což nás nutilo opakovaně uvažovat nad tím, jestli jsme si cestovní tempo nastavili správně. Ať jsme počítali jakkoli, vždy nám vycházela zhruba správná čísla, tak jsme prostě jeli dál.

Škoda Enyaq před Troskami (foto Škoda Auto)

Při nájezdu na hlavní silnici z Doks do Mladé Boleslavi jsme měli náskok před cílovým časem už tři minuty a zároveň dilema. Mohli jsme jet posledních cca 20 km jako šneci, stlačit spotřebu dolů a přijet tak na čas, už nás to ale moc nebavilo a ani nám nepřišlo příliš bezpečné jet tak pomalu po velmi frekventované silnici. Tak jsme tedy stylem akcelerace – plachtění, oscilujíc mezi 60 – 90 km/h dopluli až do cíle. No bohužel nás to poté mrzelo.

Konec dobrý, všechno dobré

Unavení dlouhým dnem a finální pomalou jízdou jsme dorazili do cíle s pětiminutovým náskokem. Uvnitř servisního centra nám změřili celkové množství spotřebované energie, ze které pořadatelé následně vypočítali průměrnou spotřebu. Posilněni dobrou večeří jsme poté čekali na oficiální výsledky závodu. Dlouhou chvíli nám mezitím mohl zkrátit například otevřený rallye speciál Škoda Fabia RS Rally2 i s odborným výkladem.

Po celodenním závodu všechny elektrické Škodovky odpočívali (foto Škoda Auto)

No a pak to přišlo. Nejdříve byli vyhlášeni vítězové ostatních kategorií malých a větších benzínových, naftových a CNG vozidel, ze kterých musím smeknout především před posádkou dieselové Fabie 1 se spotřebou 2,49 l/100 km. Nás ale zajímala naše kategorie media s elektrickými Enyaqy. A neuvěřitelné se stalo skutečností, obsadili jsme třetí příčku se spotřebou 12,45 kWh/100 km. Od vyšších příček nás dělilo pouze 0,15, respektive 0,19 kWh/100 km, takže vítězství bylo opravdu na dosah. Poté mě mrzelo rychlejší cestovní tempo ze závěru, pomalou jízdou jsme možná mohli pomýšlet i na vyšší stupně. Ale nevadí, po bitvě je každý generál, byli jsme rádi za hezkou třetí pozici z deseti elektrických posádek. Mimochodem perlička na závěr. Když jsme před startem dobili Enyaq do 100%, ukazoval dojezd 470 km. Po opětovném dobití po skončení závodu jsme jej navýšili na 605 km. Aneb co dokáže udělat úsporná jízda.

Chceme také poděkovat Škodě Auto za organizaci tohoto milého závodu a za poskytnutí možnosti se jej zúčastnit. Pokud bude příležitost zápolit o umístění i v příštím roce, rádi zužitkujeme naše nově nabité zkušenosti při ucházení o dobré umístění.

Nakonec to „cinklo“ bronzem, povedlo se (foto Škoda Auto)