Citroen Berlingo XL Diesel 130k Automatic: Zachránce rodin

Dostupné rodinné přepravníky pomalu ale jistě mizí z našeho trhu, ale naftový Citroen Berlingo tuto roli ale stále poctivě plní, nyní navíc s lehkým omlazením. Je to stále ideální řešení pro rodiny?

Patří do rodiny

Citroen Berlingo už to táhne pár let, prochází většími či menšími změnami, ale všichni ho stále bezpečně poznají. Teď ale prošel faceliftem,  který jej vizuálně přibližuje k ostatním modelům značky s novou tváří. Třeba nedávno testovaný Citroen C3 Cargo, menší užitková bráška, mu je zepředu i přes drobnější rozměry velmi podobný. Jinak to je ale stále stejný, přísně praktický tvar, nic nového tu není. Jasně je tu ono přísloví „když to funguje, neměň to“, ale už to je zkrátka hodně okoukané.

Vzhled je tady velice evoluční, tedy jako u Porsche 911 se postupem času lehce pozměňoval, ale žádná revoluce neproběhla. Na rozdíl od svého nevlastního bráchy Peugeotu Rifter se Berlingo nepouští do imitování vzhledu SUV, nenalakované plasty tu jsou zde především kvůli snižování nákladů. Pokud byste ale zatoužili po dramatičtějším zevnějšku, je tu výbava XTR s oranžovými doplňky.

Rodinný dělník

Při pohledu dovnitř je vidět užitkový původ Berlinga. Velká prosklená plocha, vysoký strop s policí pod střechou či tvrdé plasty všude, kam se podíváš. Na druhou stranu  je zde snaha o posun dál, technologie jsou zde plně srovnatelné s osobními modely této francouzské značky. Oba displeje jsou hezky konfigurovatelné pomocí widgetů, mají líbivou grafiku a solidní svižnost. Dokonce tu je bezdrátové zrcadlení telefonu, obrazovky jsou opravdu bez chybičky. Teda možná něco by se našlo, středovou obrazovku bohužel není možné zcela vypnout, což by v noci velmi potěšilo. Radost dělá samostatné ovládání klimatizace, které si zachovaly užitkovější modely. Úplnou třešničkou na dortu je tlačítko na středové konzoli s piktogramem autíčka, které nejen vyvolá menu s jízdními asistenty, ale především po jeho dlouhém stisknutí vypne ty nejotravnější podle vašeho výběru. Tomu se říká evoluce.

Za zmínku ale rozhodně stojí odlišnosti oproti ostatním užitkovým modelům koncernu Stellantis, protože ty jsou i v interiéru a ne máme. Ano základní architektura je samozřejmě totožná, ale třeba oproti zmíněnému Rifteru tu je úplně jinak řešené pracoviště řidiče i středová část mezi sedačkami. Rifter ctí „pežoťácké“ rozložení malého volantu a displeje u čelního skla, za to Berlingo se drží klasiky a na nad přístrojovou kapličkou má místo toho velkou, zavírací přihrádku. Ty zase měl Peugeot uprostřed, navazující na palubní desku, kdežto tady je na jeho místě jen malý poloostrov s voličem převodovky, který mimochodem hodně omezuje místo na kolena. Mezi sedadly je tady naopak prázdný prostor s 12V zásuvkou, pár prolisy a držáky na nápoje, do kterých se sice vejde Zdravá láhev, ale chce to trochu přemlouvání. Osobně mi přijde praktičtější řešení u Peugeotu, ale je to otázka vkusu.

No a pak tu jsou ostatní uložené prostory. Těch je všude tolik, že v nich bude vaše poschovávané účtenky nacházet ještě třetí majitel. Plytký důlek u spolujezdcova kolene z původní verze zmizel a nahradily jej dva USB-C konektory, neboť se do něj vešel tak možná panák. Do držáků u zpětných zrcátek umístíte jen kelímek od kafe nebo malou plechovku, nic většího. Do dveří se sice Zdravá láhev vměstná, ale při jízdě lítá ze strany na stranu. Nemá tohle být rodinné auto? Rodina přeci pije i něco jiného než kávu a plechovky z odpočívadla na dálnici. Buď jsem něco nepochopil, nebo se tu něco hodně nepovedlo.

Prostor jsem už nakousl předtím, toho je vepředu kromě zmíněné středové části dost. Sedačky jsou manuální, samozřejmě látkové a líbil by se mi delší sedák, ale jinak jsou pohodlná. U rodinného auta je ale důležitý prostor na zadních sedadlech, kam se nastupuje bočními „šoupačkami“. Nejdříve to pozitivní, tři samostatné sedačky se třemi Isofixy jdou jednotlivě sklápět a prostoru na hlavu je i tady přebytek. Je to tedy ideální přepravník basketbalové rodiny? Není, protože by zadní pasažéři museli nechat doma nohy a ty se přeci jenom někdy hodí. Místa na kolena není úplně nazbyt a tvrdé plastové stolky na zádech předních sedaček to ještě zhoršují. Samostatné židle nelze nijak posouvat, lepší to prostě nebude. Je tu ale ještě otázka klimatizace, protože tu není žádný pořádný výdech a obzvláště v teplém počasí to není nic příjemné. Potěší ale možnost stahování oken, což u „šoupaček“ není úplně samozřejmost.

Tato verze XL měla ale ještě další dvě sedačky ve třetí řadě, jak to vypadá tam? Na hlavu je stále tolik místa, že ani kulicha s pořádnou bambulí nemusíte sundat. Je tu ale jedna podivnost, na kolena tam je snad více místa než v prostřední řadě, což absolutně nedává smysl. To ale ještě není všechno, nezmínil jsem totiž přístup na zadní řadu. Přes sklopená sedadla a boční dveře to kupodivu není zrovna nejlepší cesta. Sedačky jdou sice naklopit, ale průchod se tam moc nevytvoří, proto je lepší jít na zadní řadu přes kufr. Vím, zní to zvláštně, ale opravdu to tak je lepší, alespoň pro ty, kterým nebude dělat potíže vyšší schod oproti bočním prahům.

Z hlediska komfortní výbavy pro pasažéry to tu není úžasného, je tam jedna 12V zásuvka a pro každého se najde prolis v bočním plastu na odložení plechovky. Paradoxně to je ale i tak možná o něco lepší než uprostřed, kde si v dírách v plastových skládacích stolicích odložíte maximálně tvrdý kalíšek od kávy. Další věc jsou ještě zadní úložné prostory, respektive jejich nedostatek. Povinná výbava sice může odpočívat ve výklenku na straně, ale to je tak všechno. Pod podlahu neschováte vůbec nic, alespoň je úplně rovná až k nárazníku, vysouvání nákladu tak nebude problém.

A že s ho tam vejde dost. Se sklopenými sedačkami v druhé a vyjmutými ve třetí řadě nabídne gigantických 3 500 litrů až po střechu. SUV ať se jdou zahrabat. Realističtější hodnoty jsou ale se vztyčenými prostředními sedadly, i tak si ale hravě leckoho strčí do kapsy: 1 050 l po roletku a 1 900 l po střechu. Mimochodem kratší verze s minimálním zadním převisem má stále obrovských 775 l, respektive 1 355 l. XL verze přináší kromě vice litrů i třetí řadu sedaček, které opět ukazují na užitkový původ Berlinga. Nejsou totiž jakkoli elegantně skryté v podlaze, na schování o patro níž tak zapomeňte. Můžete buď sklopit opěradlo, nebo je naklopit na záda prostřední řady. No a když je nebudete mít v plánu používat, prostě je odstraníte úplně. Pokud je ale necháte na místě, smrsknou objem zavazadlového prostoru na 209 litrů zhruba do výšky hlavových opěrek a 322 litrů po strop. A že nakládání po strop není problém, Rifter má skvělou funkci, separátně otevíratelné zadní okno. No a kdyby to všechno bylo málo, za koulí může Rifter ještě táhnout 1 100 kg brzděného přívěsu v sedmimístné verzi a 1 250 kg v pětimístné.

Pohoda jazz (a nafta)

Citroen Berlingo můžete mít i v elektrické verzi, přítomný nafťák je ale opravdový univerzál. Konkrétně se jmenuje 1,5 BlueHDi 130 Automatic, tedy nafta o objemu 1,5 litru, výkonu 96 kW (131 koní) a točivém momentu 300 N.m ve spojení s osmistupňovým hydroměničovým automatem. Žádné prostředí mu není cizí, stejně tak ale výraznější vokální projev. Za to ale může především převodovka, která sice řadí krásně hladce, ale za žádných okolností nepustí otáčky pod hranicí dvou tisíc. To má samozřejmě pozitivní vliv na rychlost reakcí, ale zaplatíte za to výraznějším dieselovým hlukem. Mimochodem ani zvolení Eko režimu s tím nic neudělá a manuální zařazení pravým pádlem za volantem sice otáčky sníží, za chvíli se ovšem vrátí zase zpátky. Přitom patnáctistovka má sil relativně dost, i když raketa na kolech to není ani náhodou. Svědčit bude především klidnějším povahám, obzvláště když Berlingo naložíte. Čištění levého pruhu na dálnici a předjíždění v alpských průsmycích asi nebude vaše oblíbená kratochvíle, ale každodenní situace zvládá s grácií.

Co ale rozhodně oceníte, je podvozek. Ten je krásně měkoučký, což se bude zamlouvat celé posádce a ještě více bude pobízet k volnějším tempu. Ne že by svižnější přesuny Citroen nezvládal, ale náklony karoserie a především minimální boční vedení sedaček k dovádění pobízet nebudou. Vadí to? Ani v nejmenším. Naopak žehlení neustále se rozrůstajícího spektra nerovností na českých silnicích si zamilujete. Například když se s Berlingem jede po panelové dálnici, skoro jako byste si toho nevšimli. Aerodynamického hluku si ale není možné nevšimnout, velká čelní plocha se někde negativně projevit musí. Té si všimnete i při ubrání plynu, jelikož docela rychle ztrácí rychlost, což má zajisté vliv na spotřebu. Že?

Po kapkách

Ani Citroen Berlingo neuniklo mému testu spotřeby, jak si tedy vedl? Po městě a okreskách měl spotřebu velmi hezkých 4,9 l/100 km a celkem i s dálnicí to bylo 5,4 l/100 km. To jsou naprosto úžasné výsledky na něco s aerodynamickým profilem krabice od bot. Jednu věc ale nechápu, stejný okruh jsem jel i s Peugeotem Rifter s totožnou motorizací, který si vzal 5,5, respektive 6,2 litrů na sto. Každopádně pokud byste si chtěli udělat porovnání s jinými auty, které jsem měl na stejném okruhu spotřeby, můžete se podívat do mojí tabulky.

Spása rodin

Zdá se, že naftový Citroen Berlingo XL zvládne úplně všechno. Pojme hodně lidí nebo nákladu, naftu nesaje po hektolitrech, nabídne úžasné pohodlí a nestojí ranec, nebo ano?

Při pohledu do ceníku nabídne opravdu hodně zajímavý poměr ceny a užitné hodnoty, což koneckonců byla vždy silná stránka Berlinga od jeho počátku a obzvláště dnes, když kategorie praktických MPV prakticky vymřela.

3 věci, které mi rozhodně chybět nebudou

1. Situace s držáky na pití
2. Málo místa pro nohy v prostřední řadě
3. Hlasitější projev motoru

3 věci, které mi už teď chybí

1. Pohodlný podvozek
2. Otevírající okno v pátých dveřích
3. Kombinace solidního infotainmentu a odděleného ovládání klimatizace