Archiv štítku: Chorvatsko

Do Chorvatska a zpět Octavií G-TEC, jen na CNG

Jakmile vyslovíte slovo léto, okamžitě se vám asi vybaví další: dovolená, slunce, moře… A nejčastěji je to pro Čechy Jaderské moře. Dovolená v Chorvatsku je tou nejvíce oblíbenou českých turistů za hezkými zážitky u moře. Statistiky hovoří o tom, že ročně si za svůj cíl zvolí Jadran okolo 800 tisíc obyvatel ČR. Proto tam ÚAMK letos zamířil na začátku letních prázdnin, aby motoristům poradil přímo na cestě, jakou trasu zvolit, co je cestou čeká a jako specialitku navíc si k cestě zvolil nejprodávanější ekologické vozidlo u nás, novou Škodu Octavia kombi G-Tec. Tedy vozidlo primárně spalující stlačený zemní plyn (CNG). Kolegové z ÚAMK mířili z Prahy do městečka Crikvenica. Jak proběhla cesta a za kolik se dá dojet úsporně k moři?

Škoda Octavia Combi G-Tec tankuje CNG, 9 Křížů

Škoda Octavia Combi G-Tec tankuje CNG – Benzina, 9 Křížů

Před dvěma lety nám CNG došlo pár km před cílem

ÚAMK dělá reportáže o cestě do Chorvatska každý rok a před dvěma lety jsme ji dělali společně, také s nejúspornější a nejekologičtější Octavií, tedy na CNG s označením G-Tec ( Do Chorvatska autem na CNG ). Tehdy jsme měli za cíl vzdálenější Šibenik a vzhledem k tomu, že v Chorvatsku jsou jen 2 plnicí stanice, nám došel plyn několik kilometrů před cílem. Cesty po Chorvatsku a pak zpět do Rakouska (zpět kolegové nejeli přes Záhřeb, jako my směrem do Šibeniku) tedy bylo potřeba absolvovat na benzín. I tak ale byly celkové náklady nižší než s naftovou Octavií. Už tehdy jsme ale vyhodnotili, že při využití druhé plnicí stanice v Rijece je možné dojet na CNG k moři i zpět. A to se právě kolegové z ÚAMK rozhodli letos ověřit.

V Šibeniku jsou pěkná zákoutí u moře

Klasickou trasou, v pohodě jen na CNG, za korunu na kilometr

Město Crikevnica, které tentokrát zvolili za cíl, leží v severní části Chorvatska, cca 35 km od Rijeky. Zvolili nejběžnější trasu, tedy Praha – Brno – Mikulov – Vídeň – Graz – Maribor – Ptuj – Záhřeb a Crikvenica. Po natankování v Rijece a jízdách na místě zbylo ještě dost CNG pro cestu zpět až do rakouského města Gralla, takže v Rijece nebylo potřeba na cestě zpět tamkovat. Z toho vyplývá, že přes Rijeku se dá dostat i dále na jih a zvládnout celou trasu tam i zpět jen na CNG. Trasa z centrály ÚAMK do Crikvenice a zpět celkem měřila 1 762 kilometrů, přičemž náklady na CNG byly 1 857 Kč, tedy 1,05 Kč/km.

CNG na cestě do Chorvatska a zpět ušetří i více než 1 500 Kč

Kolegové z ÚAMK také spočítali jsme také rozdíl mezi stejným vozem na naftu, benzín či CNG pro tuto trasu dlouhou 1 762 km. Z výpočtů vychází, že vozidlo na CNG vám oproti naftovému provedení na této trase ušetří 632 Kč a oproti benzínovému provedení ušetří dokonce 1 684 Kč. To rozhodně nejsou zanedbatelné částky.

Škoda Octavia Combi G-Tec tankuje CNG – eni

Cestou do Chorvatska tankujte mimo hlavní tahy

Pokud chcete ušetřit, nehledě na to jaké palivo využíváte, ÚAMK doporučuje tankovat mimo hlavní tahy. Například v rakouské obci Gleisdorf nebo u obchodní zóny Gewerbepark u města Gralla natankujete u čerpací stanice cca o 30 centů na litru levněji (7,80 Kč/litr) než na rakouské dálnici. Zajížďka je pouze necelý kilometr. Pokud vás zajímá podrobný popis cesty, můžete si přečíst celý článek ÚAMK zamířil úsporně na Jadran.

Elektromobilem Nissan Leaf do Chorvatska

V redakci máme na dlouhodobý test elektromobil Nissan Leaf a využíváme ho poměrně dost. Zdaleka ne jen na krátké jízdy po městě a okolí. Ale do Chorvatska bychom s ním nevyrazili a většina majitelů elektromobilu také ne. Dokázali bychom si to v pohodě představit asi jen s Tesla model S. Náš čtenář Tomáš Richtr se ale s Leafem vydal na více než 700 km dlouhou cestu od Brna až do chorvatského města Rabac.

Příprava je velmi důležitá, ale na všechno se připravit nedá

Tomáš si vše pečlivě naplánoval, zjistil, kde jsou dobíjecí stanice – zejména ty rychlodobíjecí – a co je potřeba k tomu, aby na nich mohl dobíjet. Krátce po 18. h vyrazil z obce Mokrá – Horákov, která leží kousek od Brna, směrem na jih. Hned při prvním dobíjení ve městě Stockerau na rychlodobíjecí stanici společnosti ELLA AG přišel problém. Přestože tady již mnohokrát nabíjel, teď zjistil, že od 1. 7. 2015 je potřeba karta, kterou samozřejmě neměl. Napadla ho i myšlenka, jestli neměl jet s klasickým spalovákem. Našel ale v mobilní aplikaci jinou stanici 30 km daleko, a když už byl připravený s lehkou nohou a dojezdem 25 km vyrazit tím směrem, přijel Renault Zoe, jehož majitele se podařilo přemluvit, aby ho nechal nabíjet na svoji kartu.

Nissan Leaf na cestě do Chorvatska – nabíjení Graz

Po rychlodobíječkách až ke slovinským hranicím

Po této zkušenosti musel změnit plán a vynechat dobíjecí stanice ELLA AG. Zamířil tedy do Vídně, kde je u Burger Kingu rychlodobíječka Smatrics, ke které kartu měl a stojí měsíčně 14,99 EUR. Jelikož je ale otevřena jen v otevírací době BK, tak po občerstvení, které přišlo vhod, odjížděl s 96 % kapacity v baterii směrem k městu Schottwien, u kterého stojí další rychlodobíječka společnosti Smatrics. K další dobíjecí stanici, u OMV za městem Graz, to bylo zpočátku do kopce a zdálo se, že se vzdálenost 121 km nepodaří zdolat, ale druhá polovina trasy už byla po rovině nebo mírně z kopce, takže vše dopadlo dobře. Dalším dobíjecím bodem byla rychlodobíječka u města Völkermarkt, 107 km od té předchozí. Je od firmy KELAG, která má dobíjení zdarma a bez nutnosti používat nějakou kartu, takže krátké dobíjení proběhlo bez problémů a Tomáš měl před sebou už jen 40 km dlouhý úsek k poslední rychlodobíječce na trase ve městě Klagenfurth am Wörthesee, kde si pospal 2 hodiny a nabil Leafa na 99 % kapacity.

Nissan Leaf na cestě do Chorvatska – nabíjení Schottwien

Ve Slovinsku pouze rychlodobíjecí stanice, obě mimo trasu

Jelikož ve Slovinsku jsou jen dvě rychlodobíječky a obě u Mariboru, asi 50 km od sebe, a tedy úplně mimo plánovanou Tomášovu trasu, musel se spolehnout na normální dobíjení. Proto vyrazil do kopců za Klagenfurthem velmi úsporně, rychlostí okolo 50 km/h. V koloně za ním jelo asi 8 aut, jejichž řidiči nevypadali nadšeně, ale Tomáš se uklidňoval tím, že oni nebudou ti, kteří stráví 3 hodiny dobíjením. Cestou z kopce se zase kilometry rekuperovaly a jízdou v závěsu za kamiony také něco ušetřil. Proto nemusel zajíždět do centra Lublaně, jak měl původně v plánu, ale dojel až do města Vrhnika. Tam se ovšem čerpal energii Peugeot iOn, takže dobíjení nebylo možné. Na internetu tedy našel další dobíječku ve městě Pivka, ale na uvedené adrese sojan nikde. Zkusil tedy poprosit o dobíjení za nějaký poplatek na místní pile, ale místní pracovník ho ujistil, že ve městě Ilirska Bistrica, 8 kilometrů daleko, je na čerpací stanici dobíjecí stanice. To se dá s dojezdem 12 km ujet, a tak tam Tomáš vyrazil. Po ujetí pár kilometrů zapnul navigaci a zjistil, že to je ještě 18 kilometrů. Podařilo se mu tam dojet, ale na zmíněné čerpací stanici byla pouze reklama na nabíjecí stanice pro BMW i3, takže se Tomáš s přítelkyní vydali každý jiným směrem hledat dobíjecí stanici. Majitel pneuservisu, který je součástí čerpací stanice, jim ochotně nabídl zásuvku na jak dlouho budou potřebovat.

Nissan Leaf na cestě do Chorvatska – nabíjení Klagenfurth am Worthesee

V Chorvatsku už jen jedno dobíjení a to u moře

Po dvouhodinovém nabíjení vlastním kabelem, které Tomáš Richtr nabízí na www.r-evc.com, byl Nissan Leaf nabitý z původního nulového dojezdu na 75 km, a to z obyčejné zásuvky. Jelikož tu měl i přístup k internetu, našel mezitím další stanice na cestě k vodě a zjistil, že to, co se za 2 hodiny dobilo, stačí, a tak vyrazili dále. Dojeli do 40 km vzdáleného města Lovran, kde je veřejná nabíjecí stanice zcela zdarma. Během dobíjení se mohli i osvěžit po náročné cestě na přilehlé pláži. Po vykoupání dojezd ukazoval 115 km, a tak mohli v klidu vyjet to města Rabac, kde měli v apartmánu předem domluvené i dobíjení. Zbyl ještě dojezd 50 km. Cesta sice byla náročná a dobrodružná, ale podařilo se to.

Nissan Leaf na cestě do Chorvatska – nabíjení Lovran

Celkové náklady na „palivo“, podrobnější informace o cestě

Jelikož výše zmíněná dobíjecí karta společnosti Smatrics byla jediným nákladem na dobíjení, tak když nepočítáme ostatní náklady v podobě mýta a dálničních známek, které jsou stejné pro všechny vozy, náklady na „palivo“ byly pouhých 15 EUR, přestože se trasa proti plánu protáhla na cca 740 km. A zmíněných 15 EUR lze samozřejmně využít i cestou zpět. Pokud Vás zajímá podrobněji, jak cesta probíhala, můžete si prokliknout na podrobný popis cesty Nissanem Leaf do Chorvatska, jak ho sepsal sám aktér příběhu Tomáš Richtr.

Fabií GreenLine úsporně do Chorvatska

Před prázdninami se objevily reklamy, které říkaly „Jeďte k moři s Fabia Tour“, tak jsme chtěli zkusit, jaké to je jet k moři fabií, ale jelikož jsme chtěli zároveň jet co nejúsporněji, zvolili jsme jinou verzi – Fabia GreenLine. Více se o tomto vozu dočtete v článku o testu, teď se budeme věnovat tomu, jak se dostat k moři a zpět co nejlevněji.

Fabií GreenLine k moři

Jelikož se jedná o test a ne extrémně úspornou jízdu, jedeme bez omezení komfortních spotřebičů, jako je například klimatizace, a se zatížením zavazadly dvoučlenné posádky. Jedeme rychlostí, jakou dovolí předpisy nebo dopravní situace, a na dálnici volíme na tempomatu obvykle hodnotu mezi 100 a 110 km/h, aby otáčky byly okolo 2000/min. Začátek je v Českých Budějovicích, protože po území ČR ještě dokončujeme klasický test, o kterém také bude článek.

 

 

 

Hned když vyjíždíme z Prahy, zjišťujeme, že vestavěná navigace nezná Chorvatsko, takže do ní nemůžeme zadat první cíl, kterým jsou Plitvice. Litujeme ty, kteří jeli k moři s Fabia Tour se stejnou navigací, a snažíme se zadat České Budějovice, kde budeme tankovat plnou nádrž, abychom mohli měřit spotřebu. Nedaří se nám však zadávat písmenka s diakritikou a bez zadání „Č“ to nepůjde, takže jen konstatujeme, že v Octavii GreenLine jsme si během Expedice Nordkapp užívali nesrovnatelně lepší navigace, a vyrážíme bez zadaného cíle. Do Budějovic přece trefíme.

 

Dvě Fabie u hotelu Mare Nostrum

V Budějovicích tankujeme v 16:15 plnou nádrž a zadáváme Slovinské město Novo Mesto, které je blízko hranic ve směru na Plitvice. Kupujeme také desetidenní rakouskou dálniční známku za 250 Kč. Vyjíždíme tedy na jih a cesta přes Rakousko ubíhá dobře, i když v opačném směru vidíme dlouhé kolony. Cestou projíždíme ještě 2 mýtné brány, kde platíme 5 a 8 EUR a okolo deváté večer přijíždíme do Grazu, kde máme zarezervované levné ubytování. Palubní počítač ukazuje krásných 3,8 l/100 km.

Rakouská dálniční známka

Druhý den je cesta „zajímavější“, protože jsme se rozhodli ušetřit cca 420 Kč za slovinskou týdenní dálniční známku. To se nám za tak krátký úsek nechtělo dávat, když známka v Rakousku, které projíždíme napříč stála 250 Kč. V navigaci tedy před hranicemi nastavujeme trasu bez dálnic a placených úseků a sjíždíme mimo dálnici. Jelikož nás navigace vede úzkými silničkami, které se klikatí mezi malými horskými vesnicemi, spotřeba stoupá na rovné 4 litry, cesta trvá dlouho a my začínáme pochybovat, jestli by to s tou známkou nebylo lepší. Před chorvatskými hranicemi se ale napojujeme na hlavní silnici, po které se zase jede dobře.

 

Úzke silnice ve Slovinsku – tudy nás vedla navigace

U první čerpací stanice v Chorvatsku kupujeme chorvatskou mapu, protože máme jen evropskou, která není tak podrobná. Při tom se znovu podivujeme nad tím, že přestože většina Čechů jezdí k moři do Chorvatska, navigace ve škodovce nemá chorvatské mapy. Ale už máme mapu, takže snad trefíme, jen to není tak pohodlné. V Plitvicích plánujeme asi dvouhodinovou přestávku na prohlídku jezer, včetně toho, kde se natáčel „Poklad na stříbrném jezeře“. Jelikož se ale přestávka protáhla, potom musíme jet svižněji, abychom stihli do večera dojet k moři. Jedeme také mimo dálnici a zvláště svižná jízda po silnici, klikatící se do kopce, zvedá průměrnou spotřebu. Následným sjezdem k moři se sice vrátila zpět na 4,0 l/100 km, ale kdybychom jeli pomaleji do kopce, mohla být o 2-3 desetinky nižší. Okolo deváté večer dojíždíme k trajektu, abychom se přeplavili na ostrov Pag, protože jsme omylem přes internet zarezervovali ubytování na ostrově.

Výhled na ostrově Pag

Druhý den míříme směrem k Zadaru, za kterým máme rezervovaný hotel na 5 dní do konce pobytu v obci Sveti Petar na Moru. Spotřeba už zůstává na včerejší hodnotě. Při následných dvou výletech do 16 km vzdáleného Zadaru se mi daří jednou při cestě zpět dosáhnout spotřeby 3,4 l/100 km a poté cestou tam dokonce 3,3 l/100 km, aniž bych se o to snažil. Je to způsobené tím, že tam je dost obcí, resp. Jsou dlouhé, a i mimo ně je často u pobřeží rychlost snížena na 60 km/h. Tyto výlety ale celkový průměr nezměnily.

Spotřeba při krátké cestě ze Zadaru

Zpáteční cesta, na kterou vyrážíme v neděli ráno, je o poznání rychlejší a jednodušší, jelikož Chorvatsko tentokráte projíždíme po dálnici, která vede okolo Záhřebu až ke Slovinským hranicím a celkem nás mýto stojí v přepočtu 610 Kč. Když jsme jeli přes Plitvice, dálnice tam nevedla, ale shodujeme se, že teď to za to stojí. Ještě v Chorvatsku musíme po ujetí 1 147 km natankovat, ale jen 15 litrů, abychom dojeli do Rakouska. Domníváme se, že tam to bude levnější. Přes Slovinsko se opět vyhýbáme dálnici, ovšem nespoléháme se jen na navigaci, ale pomáháme jí mapou. Díky tomu Slovinsko rychle projíždíme po docela hlavní silnici a ujišťujeme se v tom, že je zbytečné jejich drahou známku kupovat. Ostatně potkáváme v obou směrech dost českých aut, což nám potvrzuje náš názor.

 

Tankování v Písku

Hned za hranicemi chceme natankovat u jedné značkové, ale přesto levné čerpací stanice, jenže je zavřená. Uvědomujeme si, že v neděli mají běžně zavřeno a doufáme, že alespoň na dálnici natankujeme. Tam sice mají otevřeno, ale místo za cenu v přepočtu okolo 36 Kč/l, kterou jsme viděli cestou tam, tankujeme za 43,30 Kč. Naštěstí nám výpočtem vychází, že 10 litrů by mělo stačit až do Budějovic. Tankujeme 13,5 l, abychom byli v klidu, i kdybychom narazili na zácpu, kterou jsme viděli cestou tam. V Rakousku mě na dálnici Radka střídá v řízení, abych si odpočal a mohl zase řídit na složitějším úseku. Jelikož jedeme trochu později, kdy už hlavní proud, vracející se z dovolené, pravděpodobně projel, je cesta volná. Před Linzem tedy opět přebírám řízení a pokračujeme dále. Před hranicemi si navigace zaslouží naopak pochvalu, protože nás vede zdánlivě nesmyslně jinam, než kam je značená Praha, ale když jedeme podle značek, narážíme na objížďku. Asi to věděla a měla lepší cestu.

 

Spotřeba při cestě zpět

Po půlnoci přijíždíme do Písku, kde tankujeme opět plnou nádrž, abychom spočítali spotřebu. Průměrná spotřeba na zpáteční cestě je dle palubního počítače 3,9 l/100 km a celkový průměr i s cestou tam, včetně výletů do Zadaru, je rovné 4 litry. Když to podle tankování vychází na 3,88 l/100 km, jsme příjemně překvapeni, protože Fabia GreenLine je první škodovka, kde je skutečná spotřeba nižší. Celkových 1 824 km jsme tedy ujeli za 2 724 Kč, takže náklady na 1 km jsou 1,49 Kč. I s platbami dálniční známky, mýta a trajektu vychází celkové náklady na samotnou cestu 4 789 Kč. I když Fabia není auto primárně na dálkové jízdy a v Octavii GreenLine bychom to pravděpodobně zvládli úsporněji a při nesrovnaelně větším pohodlí, dá se s ní také jet k moři a to docela levně. Jen by více než dvoučlenná posádka měla problém s místem pro zavazadla, což by částečně řešila verze combi.