Archiv štítku: greenline

TEST: Škoda Octavia 1,6 TDI 81 kW DSG – skutečná spotřeba

Třetí generace Škody Octavia už prošla naším testem mnohokrát a absolvovali jsme s ní několik rekordně úsporných jízd, takže není potřeba ji představovat obecně. Pojďme tedy rovnou k tomu, co má pod kapotou. S příchodem normy Euro 6 dostala novou generaci motorů. V případě motoru 1,6 TDI tak místo 77 kW je v nabídce motor o výkonu 81 kW, který byl dříve ve verzi GreenLine. Ta již měla novou generaci motoru dříve a ve spojení s výborně odstupňovaným šestikvaltem byla velmi úsporná. S příchodem normy Euro 6 ale Octavia GreenLine z nabídky zmizela a motor 1,6 TDI můžete koupit pouze s pětistupňovou manuální převodovkou, což považuji za krok zpět. Za příplatek můžete mít i sedmistupňový automat, který by v jízdním módu Eco mohl být teoreticky úspornější. A právě ve verzi se sedmistupňovým DSG teď sedím.

Škoda Octavia 1,6 TDI 81 kW DSG - zepředu

Škoda Octavia 1,6 TDI 81 kW DSG – zepředu

Jak funguje motor 1,6 TDI 81 kW a automatická převodovka DSG?

Motor znám z Octavie GreenLine velice dobře. Je úsporný, ostatně dojeli jsme s ním z Prahy až na Nordkapp pouze na 2 nádrže, a když chcete jet svižněji, zvládne i rychlost okolo 200 km/h, což jsme vyzkoušeli cestou z Nordkappu v Německu. Na diesel je i poměrně tichý a dobře odhlučněný. Novinka pro mě ale je spojení s automatem, který díky sedmi stupňům má ještě lepší rozložení převodových poměrů, a je tedy výborně odstupňovaný. Testovací vůz má příplatkovou volbu jízdních režimů, takže v módu Eco vyřazuje na neutrál při sundání nohy z plynu. V této verzi tedy bude mít pravděpodobně trochu nižší spotřebu než manuální pětikvalt.

Škoda Octavia 1,6 TDI 81 kW – dvojspojková sedmistupňová převodovka DSG

Pohodová i relativně úsporná jízda s DSG po městě

Největší výhoda automatické převodovky je bezesporu ve městě, kde v případě kolon musíte s manuální převodovkou neustále vyřazovat na neutrál a řadit jedničku. U automatu se ale musíte spolehnout na to, že tento náročný provoz bude zvládat bez zbytečných výdajů za palivo, což u automatů nebývá pravidlem. Octavia 1,6 TDI s převodovkou DSG zvládá obojí, protože i v kolonách je jízda příjemně plynulá a průměrná spotřeba 4,27 l/100 km ve městě je jen o 2 desetinky vyšší, než jsem měl u již zmíněného GreenLinu.

Škoda Octavia 1,6 TDI 81 kW DSG – zezadu

Kratší převodovka než měla Octavia GreenLine

Na řadu přichází měření spotřeby při ustálenýh rychlostech mimo město. Přestože automat je sedmistupňový, a snesl by tedy klidně i delší sedmičku, než měl GreenLine šestku, není tomu tak. Zatímco Škoda Octavia GreenLine měla při dálničních 130 km/h pouhých 2 200 ot./min., Octavia 1,6 TDI 81 kW se sedmistupňovým DSG má o 200 víc a spotřebu při této rychlosti 5,3 l/100 km. Na rychlostní silnici pak jsou otáčky o 400 nižší a o dalších 400 klesnou při rychlosti 90 km/h. Spotřeby pak jsou 4,28 l/100 km resp. 3,28 l/100 km. Poslední uvedená hodnota je jako jediná nižší proti bývalé nejúspornější verzi GreenLine.

Škoda Octavia 1,6 TDI 81 kW DSG – skutečná spotřeba byla 4,87 l/100 km

 

Skutečná spotřeba Octavie 1,6 TDI 81 kW s DSG je téměř 5 litrů

Zatímco Octavia GreenLine měla v našem testu krásných 4,1 litrů na každých 100 kilometrů, Octavia 1,6 TDI 81 kW DSG, tedy auto se stejným motorem, ale upraveným na normu Euro 6 a s automatickou převodovkou, má spotřebu o téměř 8 desetin vyšší. Část jde na vrub výše zmíněmým kratším pořevodům, ale jsem přesvědčen, že velkou část rozdílu má na svědomí i přísnější emisní norma, kvůli které musí auto mít například větší filtr pevných částic. Zkrátka to na mě působí tak, že současné emisní normy natlačily diesel do kouta a vyplatí se spíše moderní přeplňovaný benzíňák, přičemž za úplně ideální variantu považuji CNG. Uvidíme, jak v testu vyjde Octavia 1,2 TSI, která s normou Euro 6 dostala novou generaci dvanáctistovky, která má taktéž 81 kW. Každopádně pokud bych přece jen kupoval Octavii 1,6 TDI, moje volba by padla na sedmistupňové DSG, protože pětikvalt je u moderního auta opravdu málo. Je velká škoda, že v nabídce nezůstala verze GreenLine se šestikvaltem, protože to bylo opravdu úsporné auto.

Škoda Octavia 1,6 TDI 81 kW DSG (3/2016) náklady
spotřeba ve městě (129 km) 4,27 l/100 km 1,17 Kč/km
spotřeba mimo město (90 km/h) 3,28 l/100 km 0,90 Kč/km
spotřeba na rychlostní silnici (110 km/h) 4,28 l/100 km 1,18 Kč/km
spotřeba na dálnici (130 km/h) 5,3 l/100 km 1,46 Kč/km
kombinovaný okruh Usporne.info 4,1 l/100 km 1,13 Kč/km
celkem za celý test ( km) 4,87 l/100 km 1,34 Kč/km
Kombinovaná spotřeba – norma 3,8 l/100 km rozdíl: 28,16%

TEST: Škoda Superb GreenLine 1,6 TDI 88 kW – skutečná spotřeba

Vlajkovou loď domácí automobilky – Škoda Superb – jsem již testoval v obou nejlevnějších a tehdy nejúspornějších motorizacích. Benzínovou verzi Superbu 1,4 TSI ACT 110 kW jsem chválil za komfort i za úspornost, ovšem naftový Superb 1,6 TDI 88 kW mě nepřesvědčil kvůli slabé dynamice a ve srovnání s benzínovou čtrnáctistovkou nebyla spotřeba o moc nižší. Závěr tedy byl, že bych raději volil tu benzínovou verzi s vypínáním dvou válců. Mezitím ale přišla na trh ještě úspornější naftová verze Škoda Superb GreenLine. Pod kapotou má šestnáctistovku o stejném výkonu jako základní verze, ale slibuje spotřebu o 4 desetiny litru nižší. Pojďme se tedy podívat na to, čím se liší a hlavně jak úsporně jezdí.

Škoda Superb GreenLine 1,6 TDI 88 kW – zepředu na bílé barvě hezky vynikne tvar světel

Superb GreenLine má také motor 1,6 TDI 88 kW; čím se tedy liší?

Po zjištění, že Škoda Superb GreenLine má pod kapotou stejný motor se stejným výkonem jako základní naftová verze asi většinu lidí napadne, čím se vlastně liší. Díky o 15 mm nižší světlé výšce a malému spoileru na odtokové hraně pátých dveří má vylepšenou aerodynamiku, pneumatiky s nižším valivým odporem (což se ale na testu neprojevilo, protože byl na zimních pneumatikách) a dle mého pozorování i trochu delší převodovku (ale rozdíl není velký). Tou hlavní změnou je ale filtr pevných částic s oxidačním katalyzátorem SCR, který redukuje NOx pomocí AdBlue, tedy močoviny a pomáhá ke snížení spotřeby nafty. Ve standardní výbavě má navíc například SunSet, což je vyšší stupeň tónování skel od sloupku B dozadu, který snižuje ohřívání interiéru v horkých slunečných dnech.

Škoda Superb GreenLine 1,6 TDI 88 kW – plaketka GreenLine je pouze na zádi vozu

Škoda Superb GreenLine není auto na krátké trasy a do města

Prvních 230 km ujetých během testu jsou kromě cesty z Prahy do Loděnice jízdy na krátké trase mezi Loděnicí a Berounem. I když má velmi nízké hodnoty dílčích spotřeb, například po rovině při 90 km/h ukazuje palubní počítač v průměru pouze 3,14 l/100 km a ve městě lehce přes 4 a půl litru, po této první části testu s častými studenými starty ukazuje palubní počítač 5,3 l/100 km! To jasně dokazuje, že Superb GreenLine nemá krátké trasy rád. Naopak po souvislém průjezdu Prahou z Řepí, kam vjíždím už se zahřátým motorem, až na Černý Most v ranní špičce ukazuje palubní počítač pouhých 3,7 l/100 km. Problém tedy není samotný městský provoz, ale časté studené starty.

Naopak dlouhé trasy Superb GreenLine miluje a projede úsporně

Již zmíněným průjezd Prahou je na cestě do Benátek nad Jizerou a následně Pardubic. Trasa vede z větší části po dálnici, kde jedu maximální povolenou rychlostí, při které palubní počítač ukazuje spotřebu průměrně 4,75 l/100 km. Zajímavé je, že při rychlosti 110 km/h jede Superb GreenLine úsporněji pouze o čtvrt litru na každých 100 km. Nevím jaká je spotřeba na samotné trase do Pardubic a zpět, protože mezitím nuluji spotřebu „od startu“ kvůli zjištění dílčích hodnot, ale po návratu do Berouna se číslo na palubním počítači, ukazující dlouhodobou spotřebu, dostává pod 5 litrů. Škoda Superb GreenLine je tedy auto pro úsporné cesty na dlouhé vzdálenosti a klidně i maximální povolenou dálniční rychlostí.

Škoda Superb GreenLine 1,6 TDI 88 kW – zezadu u okresky na Berounsku

Za celý test měl Superb GreenLine spotřebu necelých 5 litrů na 100 km

Přichází konec testu a po ujetí 740 km tankuji znovu plnou nádrž po cvaknutí. Zatímco palubní počítač ukazuje 4,8 l/100 km, podle tankování vychází spotřeba pouze o jednu desetinu vyšší. Není to špatný výsledek, ale stejně si nemohu odpustit poznámku o tom, že alternativní pohon by byl lepší. Do města by byl ideální plug-in hybrid s technikou Passat GTE, který už zástupci vedení automobilky potvrdili, a dlouhé vzdálenosti by zvládal úsporněji a hlavně ekologičtěji G-TEC na stlačený zemní plyn (CNG). Ostatně na této platformě už je technika také v rámci koncernu vyvinutá pro Audi A4 g-tron. Zatím se ale musíme spokojit s tím, že nejúspornější verze je diesel. V úvodu jsem zmínil, že ze základních motorizací Superbu bych volil spíše 1,4 TSI ACT. K tomu se přikláním i nadále, ale pokud bych jezdil opravdu dlouhé trasy a najezdil ročně přes 50 tis. km, začal bych o dieselu uvažovat. Ale když už bych si pořídil naftový Superb, tak rozhodně GreenLine, protože základní 1,6 TDI se stejným motorem mi nedává smysl a příplatek 16 tis. Kč za GreenLine se vyplatí. I z mých testů vyšel rozdíl ve spotřebě 0,4 l/100 km mezi základním Superbem 1,6 TDI 88 kW a verzí GreenLine.

Škoda Superb GreenLine 1,6 TDI 88 kW – skutečná spotřeba vyšla jen o desetinu vyšší

Škoda Superb GreenLine 1,6 TDI 88 kW (3/2016) náklady
spotřeba ve městě (69 km) 4,61 l/100 km 1,25 Kč/km
spotřeba mimo město (90 km/h) 3,14 l/100 km 0,85 Kč/km
spotřeba na rychlostní silnici (110 km/h) 4,53 l/100 km 1,23 Kč/km
spotřeba na dálnici (130 km/h) 4,75 l/100 km 1,29 Kč/km
kombinovaný okruh Usporne.info 4 l/100 km 1,09 Kč/km
celkem za celý test (739,7 km) 4,9 l/100 km 1,33 Kč/km
Kombinovaná spotřeba – norma 3,7 l/100 km rozdíl: 32,45%

Škoda Yeti 1,6 TDI GreenLine, skutečná spotřeba

Na úvod musím přiznat, že jsem dlouho nechápal význam Yeti GreenLine. Je to jen předokolka a pokud chci jezdit úsporně, tak proč si kupovat vyšší a těžší auto, které stejně nemá náhon na všechna kola? Větší smysl by mi dával s pohonem 4×4 pro lidi, kteří potřebují čtyřkolku například proto, že bydlí v horských oblastech, ale chtějí jezdit úsporně. Během testu jsem ale pochopil i význam Yeti GreenLine s pohonem jen na přední nápravu, tedy tak jak se vyrábí.

Typické české okresky, které jsou samá díra, zvládá poměrně dobře, i když mám pocit, že například Octavia Scout je zvládala ještě lépe. Díky vyšší světlé výšce si Yeti GreenLine poradí i s nezpevněnými cestami a krabicový tvar karoserie zajišťuje výborné využití vnitřního prostoru. Proto je Yeti vhodný napíklad na cesty na chalupu, ale je nutné si uvědomit, že právě díky zmíněnému tvaru karoserie a vyšší světlé výšce budete mít vyšší spotřebu hlavně na dálnici. Pokud tedy na tu chalupu nejezdíte po dálnici, je to ideální varianta.

Škoda Yeti GreenLine – zepředu

Spotřebu na dálnici ovlivňuje vyšší karoserie i pětikvalt

Už když do tohoto vozu usedám, tuším, kde bude problém. Auto má pouze pětistupňovou převodovku, což je moje častá výtka zvláště směrem k úsporným verzím. Když vyjíždím na dálnici, tak se mi moje obavy potvrzují, protože při 130 km/h má motor lehce přes 2 400 ot/min, což je poměrně dost. V kombinaci s vyšší hranatou karoserií a poměrně velkou světlou výškou tak vychází dálniční spotřeba na 6,4 l/100 km.

Škoda Yeti GreenLine, pouze pětistupňová převodovka

Velmi úsporný mimo město, zvláště na okreskách

Naopak při nižžích rychlostech, kdy už se vysoký aerodynamický odpor projevuje mnohem méně, je spotřeba výrazně nižší. Při 90 km/h vychází na 4,15 l/100 km. Když jsem jel z Berouna na Prahu, byla na dálnici kolona kvůli nehodě a ucpaná i běžná objízná trasa přes Vráž, jel jsem přes Svatý Jan pod Skalou. Na této trase plné zatáček, kde rychlost většinou nepřesahuje 70-80 km/h mi v úseku Beroun-Loděnice palubní počítač ukázal 4,3 l/100 km, což pro mě bylo překvapením, protože jsem se nesnažil jet úsporně, a na trase, kde jsem často zrychloval a zpomaloval kvůli prudkým zatáčkám, jsem čekal určitě více.

Yeti GreenLine, spotřeba na trase Beroun – Svatý Jan pod Skalou – Loděnice

Překvapivě nízká spotřeba Yeti GreenLine ve městě

Nový Yeti se dělá v běžné variantě s pohonem na přední nápravu a civilnějším vzhledem a jako outdoor, který má 4×4 a i vzhledově se hodí více do terénu. První verze je určena spíše do města a právě z ní vychází i GreenLine. Jízdy ve městě během našeho testu potvrdily, že mu tento režim opravdu vyhovuje, protože městská spotřeba vyšla na krásných 4,99 l/100 km. Ostatně při městských rychlostech se příliš neprojeví vyšší odpor vzduchu a naopak jsme ocenili, že má řidič větší rozhled, což je důvodem, proč si vozy SUV pořizují i lidé, kteří jezdí převážně po městě.

Škoda Yeti GreenLine – plaketka na masce

Celkovou spotřebu během testu zvedla hlavně jízda po dálnici

Jak jste se už dočetli výše, ve městě i mimo něj jezdí Škoda Yeti GreenLine velmi úsporně. Vyšší spotřebu má právě na dálnici a právě to způsobilo, že celková spotřeba vyšla na 5,68 l/100 km. Tuto hodnotu potvrdil i palubní počítač. Pokud však budete jezdit méně po dálnici, tak se dá v pohodě vejít do pěti litrů. Zde tedy platí víc než u jiných aut, že stojí za zvážení, jestli po dálnici nejezdit raději do 110 km/h, kdy je spotřeba ještě přijatelná, dle jednoho z našich tipů na úspornou jízdu – nejezděte zbytečně rychle.

Škoda Yeti 1,6 TDI 77kW GreenLine (1/2015) náklady
spotřeba ve městě (118 km) 4,99 l/100 km 1,53 Kč/km
spotřeba mimo město (90 km/h) 4,15 l/100 km 1,27 Kč/km
spotřeba na dálnici (130 km/h) 6,4 l/100 km 1,96 Kč/km
celkem za celý test (1000 km) 5,68 l/100 km 1,74 Kč/km
Kombinovaná spotřeba – norma 4,6 l/100 km rozdíl: 23,47%

Škoda Yeti GreenLine – zezadu

Skutečná spotřeba je až o 84 % vyšší než normovaná, zjistil ADAC

Zajímavý článek vydal UAMK ve svém magazínu Autostyl Online, se kterým spolupracujeme. Není pro nás novinkou, že normovaná spotřeba je nic neříkající údaj, ostatně to byl jeden z důvodů pro vznik našeho magazínu USPORNE.info, ale zmíněný článek obsahuje velmi zajímavé informace a údaje z reálného testu ADAC.

 

Zákazníci se soudí kvůli udávané spotřebě

V USA byla nedávno automobilka potrestána za to, že uváděla v reklamně výrazně nižší spotřebu, než je skutečná. Ostatně i v ČR se odehrál podobný soud, kdy se zákazník cítil být podveden, protože mu při prodeji deklarovali kombinovanou spotřebu, které nikdy nedosáhl. Nutno dodat, že i on vyhrál.

 

Škoda Fabia GreenLine zezadu

Největší bavýšení je dle ADACu u hybridů

Čtenáři našeho magazínu ví, že skutečná spotřeba opravdu bývá výrazně vyšší, než ta udávaná. ADAC udělal statistiku podle typu pohonu. Z té vyplynulo, že nejméně odpovídají realitě hybridy, které mají v průměru vyšší spotřebu o 25 %. Následují je diesely, které mají ve skutečném provozu spotřebu vyšší o 14 %, a automobily spalující benzin spotřebovávají o 10 % více paliva. Právě hybrid, konkrétně Volvo V60 D6 Hybrid AWD dosáhlo onoho smutného prvenství v podobě reálné spotřeby vyšší o 84 %, jak uvádí nadpis. Nevíme, jak ADAC spotřebu testuje, a proto neuvádíme podrobné údaje, ale můžete si je přečíst v článku Autostyl Online.

 

Výrobci využívají skulin měřícího cyklu

Dočtete se tam také něco o tom, jak automobilky využívají díry už tak špatně nastaveného evropského jízdního cyklu (EU NEDC) z roku 1996. Ostatně i výsledky našich testů potvrzují, že tento cyklus dává nereálné výsledky, jak udává test ADAC.

 

Co ukazují testy USPORNE.info?

V našem testu si nejlépe vedla Honda Civic 2,2 i-DTEC, která měla skutečnou spotřebu o 1 % nižší než tu normovanou. Všechny ostatní vozy, byť některé vyšly z testu jako velmi úsporné, měly skutečnou spotřebu vyšší! Poměrně dobře dopadla ještě Škoda Octavia G-TEC, která měla v reálu jen o 8 % vyšší spotřebu. Naopak nejhůře v tomto srovnání dopadla Škoda Fabia GreenLine s navýšením spotřeby o 26 % oproti normované.

Hraje roli objem motoru, nebo přehnananá snaha o nízkou spotřebu u „eco“ verzí?

Sice jsme zatím neměli možnost testovat hybrid, ale napadá mě jiná souvislost. Z testu ADAC vyšel nejlépe Chevrolet Camaro Cabrio, který měl reálnou spotřebu dokonce o 17 % nižší. Je to velký motor, který si na úsporu nemusí hrát. Podobné je to mezi Civicem a Fabií. Honda Civic má relativně velký diesel o objemu 2,2 l a Fabia GreenLine naopak malinký diesel 1,2 l. Navíc se snaží vypadat co nejúsporněji, jelikož se jmenuje GreenLine. Má to nějakou souvislost? Vyhovuje měřícímu cyklu malý motor, zatímco ve skutečnosti není o moc úspornější? Odpovědi nalezneme v dalších testech. Možná už po tom následujícím budeme vědět více, jelikož otestujeme reálnou spotřebu Octavie RS TDI.

Fabií GreenLine úsporně do Chorvatska

Před prázdninami se objevily reklamy, které říkaly „Jeďte k moři s Fabia Tour“, tak jsme chtěli zkusit, jaké to je jet k moři fabií, ale jelikož jsme chtěli zároveň jet co nejúsporněji, zvolili jsme jinou verzi – Fabia GreenLine. Více se o tomto vozu dočtete v článku o testu, teď se budeme věnovat tomu, jak se dostat k moři a zpět co nejlevněji.

Fabií GreenLine k moři

Jelikož se jedná o test a ne extrémně úspornou jízdu, jedeme bez omezení komfortních spotřebičů, jako je například klimatizace, a se zatížením zavazadly dvoučlenné posádky. Jedeme rychlostí, jakou dovolí předpisy nebo dopravní situace, a na dálnici volíme na tempomatu obvykle hodnotu mezi 100 a 110 km/h, aby otáčky byly okolo 2000/min. Začátek je v Českých Budějovicích, protože po území ČR ještě dokončujeme klasický test, o kterém také bude článek.

 

 

 

Hned když vyjíždíme z Prahy, zjišťujeme, že vestavěná navigace nezná Chorvatsko, takže do ní nemůžeme zadat první cíl, kterým jsou Plitvice. Litujeme ty, kteří jeli k moři s Fabia Tour se stejnou navigací, a snažíme se zadat České Budějovice, kde budeme tankovat plnou nádrž, abychom mohli měřit spotřebu. Nedaří se nám však zadávat písmenka s diakritikou a bez zadání „Č“ to nepůjde, takže jen konstatujeme, že v Octavii GreenLine jsme si během Expedice Nordkapp užívali nesrovnatelně lepší navigace, a vyrážíme bez zadaného cíle. Do Budějovic přece trefíme.

 

Dvě Fabie u hotelu Mare Nostrum

V Budějovicích tankujeme v 16:15 plnou nádrž a zadáváme Slovinské město Novo Mesto, které je blízko hranic ve směru na Plitvice. Kupujeme také desetidenní rakouskou dálniční známku za 250 Kč. Vyjíždíme tedy na jih a cesta přes Rakousko ubíhá dobře, i když v opačném směru vidíme dlouhé kolony. Cestou projíždíme ještě 2 mýtné brány, kde platíme 5 a 8 EUR a okolo deváté večer přijíždíme do Grazu, kde máme zarezervované levné ubytování. Palubní počítač ukazuje krásných 3,8 l/100 km.

Rakouská dálniční známka

Druhý den je cesta „zajímavější“, protože jsme se rozhodli ušetřit cca 420 Kč za slovinskou týdenní dálniční známku. To se nám za tak krátký úsek nechtělo dávat, když známka v Rakousku, které projíždíme napříč stála 250 Kč. V navigaci tedy před hranicemi nastavujeme trasu bez dálnic a placených úseků a sjíždíme mimo dálnici. Jelikož nás navigace vede úzkými silničkami, které se klikatí mezi malými horskými vesnicemi, spotřeba stoupá na rovné 4 litry, cesta trvá dlouho a my začínáme pochybovat, jestli by to s tou známkou nebylo lepší. Před chorvatskými hranicemi se ale napojujeme na hlavní silnici, po které se zase jede dobře.

 

Úzke silnice ve Slovinsku – tudy nás vedla navigace

U první čerpací stanice v Chorvatsku kupujeme chorvatskou mapu, protože máme jen evropskou, která není tak podrobná. Při tom se znovu podivujeme nad tím, že přestože většina Čechů jezdí k moři do Chorvatska, navigace ve škodovce nemá chorvatské mapy. Ale už máme mapu, takže snad trefíme, jen to není tak pohodlné. V Plitvicích plánujeme asi dvouhodinovou přestávku na prohlídku jezer, včetně toho, kde se natáčel „Poklad na stříbrném jezeře“. Jelikož se ale přestávka protáhla, potom musíme jet svižněji, abychom stihli do večera dojet k moři. Jedeme také mimo dálnici a zvláště svižná jízda po silnici, klikatící se do kopce, zvedá průměrnou spotřebu. Následným sjezdem k moři se sice vrátila zpět na 4,0 l/100 km, ale kdybychom jeli pomaleji do kopce, mohla být o 2-3 desetinky nižší. Okolo deváté večer dojíždíme k trajektu, abychom se přeplavili na ostrov Pag, protože jsme omylem přes internet zarezervovali ubytování na ostrově.

Výhled na ostrově Pag

Druhý den míříme směrem k Zadaru, za kterým máme rezervovaný hotel na 5 dní do konce pobytu v obci Sveti Petar na Moru. Spotřeba už zůstává na včerejší hodnotě. Při následných dvou výletech do 16 km vzdáleného Zadaru se mi daří jednou při cestě zpět dosáhnout spotřeby 3,4 l/100 km a poté cestou tam dokonce 3,3 l/100 km, aniž bych se o to snažil. Je to způsobené tím, že tam je dost obcí, resp. Jsou dlouhé, a i mimo ně je často u pobřeží rychlost snížena na 60 km/h. Tyto výlety ale celkový průměr nezměnily.

Spotřeba při krátké cestě ze Zadaru

Zpáteční cesta, na kterou vyrážíme v neděli ráno, je o poznání rychlejší a jednodušší, jelikož Chorvatsko tentokráte projíždíme po dálnici, která vede okolo Záhřebu až ke Slovinským hranicím a celkem nás mýto stojí v přepočtu 610 Kč. Když jsme jeli přes Plitvice, dálnice tam nevedla, ale shodujeme se, že teď to za to stojí. Ještě v Chorvatsku musíme po ujetí 1 147 km natankovat, ale jen 15 litrů, abychom dojeli do Rakouska. Domníváme se, že tam to bude levnější. Přes Slovinsko se opět vyhýbáme dálnici, ovšem nespoléháme se jen na navigaci, ale pomáháme jí mapou. Díky tomu Slovinsko rychle projíždíme po docela hlavní silnici a ujišťujeme se v tom, že je zbytečné jejich drahou známku kupovat. Ostatně potkáváme v obou směrech dost českých aut, což nám potvrzuje náš názor.

 

Tankování v Písku

Hned za hranicemi chceme natankovat u jedné značkové, ale přesto levné čerpací stanice, jenže je zavřená. Uvědomujeme si, že v neděli mají běžně zavřeno a doufáme, že alespoň na dálnici natankujeme. Tam sice mají otevřeno, ale místo za cenu v přepočtu okolo 36 Kč/l, kterou jsme viděli cestou tam, tankujeme za 43,30 Kč. Naštěstí nám výpočtem vychází, že 10 litrů by mělo stačit až do Budějovic. Tankujeme 13,5 l, abychom byli v klidu, i kdybychom narazili na zácpu, kterou jsme viděli cestou tam. V Rakousku mě na dálnici Radka střídá v řízení, abych si odpočal a mohl zase řídit na složitějším úseku. Jelikož jedeme trochu později, kdy už hlavní proud, vracející se z dovolené, pravděpodobně projel, je cesta volná. Před Linzem tedy opět přebírám řízení a pokračujeme dále. Před hranicemi si navigace zaslouží naopak pochvalu, protože nás vede zdánlivě nesmyslně jinam, než kam je značená Praha, ale když jedeme podle značek, narážíme na objížďku. Asi to věděla a měla lepší cestu.

 

Spotřeba při cestě zpět

Po půlnoci přijíždíme do Písku, kde tankujeme opět plnou nádrž, abychom spočítali spotřebu. Průměrná spotřeba na zpáteční cestě je dle palubního počítače 3,9 l/100 km a celkový průměr i s cestou tam, včetně výletů do Zadaru, je rovné 4 litry. Když to podle tankování vychází na 3,88 l/100 km, jsme příjemně překvapeni, protože Fabia GreenLine je první škodovka, kde je skutečná spotřeba nižší. Celkových 1 824 km jsme tedy ujeli za 2 724 Kč, takže náklady na 1 km jsou 1,49 Kč. I s platbami dálniční známky, mýta a trajektu vychází celkové náklady na samotnou cestu 4 789 Kč. I když Fabia není auto primárně na dálkové jízdy a v Octavii GreenLine bychom to pravděpodobně zvládli úsporněji a při nesrovnaelně větším pohodlí, dá se s ní také jet k moři a to docela levně. Jen by více než dvoučlenná posádka měla problém s místem pro zavazadla, což by částečně řešila verze combi.

ŠKODA Octavia GreenLine dojela z Prahy na Nordkapp na 2 nádrže, celkem přes 3 500 km

Naše Expedice Nordkapp úspěšně dorazila do cíle. 2. 8. 2014 jsme vyjeli v sestavě Marek Tomíšek a Lukáš Kubiena s vozem ŠKODA Octavia GreenLine, poskytnutým od ŠKODA AUTO, z jihu Prahy, kde jsme překročili 50. rovnoběžku. V doprovodu dodávky UAMK jsme vyrazili přes Něměcko a Dánsko, abychom mohli celou cestu zdolat po vlastní ose, bez použití trajektu, do švédského Stockholmu, za kterým jsme po 1 804 km poprvé natankovali. Na průběh celé trasy včetně tankování dohlížel zástupce UAMK, který opět zapečetil nádrž a pokračovali jsme dále na sever.

Ve Finsku jsme překročili polární kruh, setkali se s prvními soby na cestě a pokračovali přes náhorní planinu, kterou prochází hranice Finska s Norskem, právě do Norska. Za městem Alta jsme překročili významnou 70. rovnoběžku a tím jsme zdolali poloviční vzdálenost z Prahy k severnímu pólu. Odtud to již nebylo na Nordkapp daleko, a tak po třech hodinách jízdy jsme již projížděli 6 870 m dlouhý Nordkapptunnelen, který klesá až do hloubky 212 m pod mořem, a po několika kilometrech jsme dojeli k jediné čerpací stanici na Nordkappu, která je zároveň nejsevernější čerpací stanicí v Evropě. Podařilo se nám to i díky podpoře doprovodného vozidla UAMK.

Nordkapp byl považován za nejsevernější výběžek Evropy, proto název znamená „severní mys“. Později se zjistilo, že jde o ostrov, ale od roku 1956 je výše zmíněným tunelem propojen s kontinentem, takže je to nejsevernější místo, kam lze v Evropě dojet autem. Jeho severní výběžek má polohu 71° 10′ 21“ severní šířky a my jsme při cestě k čerpací stanici dosáhli 71° 0′ 6“.

Celkem jsme tak s vozem ŠKODA Octavia GreenLine najeli na 2 nádrže 3 524 km. Sejmutí pečetě a závěrečné tankování opět kontroloval zástupce UAMK. Součet obou tankování je 103,58 l nafty, z čehož vyplývá, že jsme dosáhli spotřeby 2,94 l/100 km. Octavia GreenLine tedy v tomto extrémním testu obstála a Marek Tomíšek s Lukášem Kubienou dokázali, že je možné s ní jet i úsporněji než udává výrobce.

ŠKODA Octavia GreenLine ujela na jednu nádrž 1804 km z Prahy až za Stockholm

Expedice Nordkapp se přiblížila svému cíli. Na jednu nádrž s vozem ŠKODA Octavia GreenLine ujela naše posádka v sestavě Marek Tomíšek a Lukáš Kubiena více než 1800 kilometrů. To zatím odpovídá průměrné spotřebě 2,79 litrů na 100 km. Tak jsme s vozem, který k jízdě poskytla ŠKODA AUTO, dojeli až za Stcokholm na čerpací stanici u dálnice, nedaleko městečka Upplands Väsby.

 

Vyjeli jsme s vozem ŠKODA Octavia GreenLine v sobotu 2. 8. 2014 z Prahy. Cestujeme zásadně po vlastní ose přes Německo a Dánsko do Švédska tak, abychom se vyhnuli trajektům. Ve Stockholmu jsme měli najeto 1 760 km a pokračujeme dále na sever. Na jednu nádrž jsme nakonec procestovali 1 804 km.

 

Celou dobu dohlíží zástupce UAMK a FIA  na to, že si naše posádka vozu Octavia GreenLine nezkracuje cestu trajekty, což zaznamenává i GPS sledování v autě. Dnes s vozem ŠKODA Octavia GreenLine na čerpací stanici u městečka Upplands Väsby pod dohledem zástupce UAMK a FIA  dotankovali palivo a víko nádrže nechali opět zapečetit. Nádrž při tankování pojala 50,34 l, což při ujeté vzdálenosti znamená průměrnou spotřebu pouhých 2,79 l/100 km. Naše expedice nyní pokračuje na sever k Nordkappu, který je hlavním cílem expedice.

Dojedeme letos až na Nordkapp?

Minule jsme v sestavě Marek Tomíšek – David Kazda, tedy naší tradiční posádce pro ŠKODA EconomyRun dojeli s vozem ŠKODA Octavia Combi 1,6 TDI z Prahy za polární kruh na 2 nádrže nafty. Celkem jsme tak ujeli 3030 km se spotřebou 3,24 l/100 km. Naším cílem však bylo dojet na stejné množství paliva až na Nordkapp, nejsevernější místo, kam lze v Evropě dojet autem, tedy o cca 600 km dále. Právě o tento cíl se pokusíme letos.

 

Nordkapp 2013 – posádka u auta (zleva David Kazda a Marek Tomíšek)

 

Tentokrát jsme si na to vybrali nový model Octavia GreenLine, tedy nejúspornější naftovou verzi, a druhý řidič bude Lukáš Kubiena, který se úsporné jízdě začal věnovat hlavně kvůli této expedici. Náš pokus o rekordy podporuje ŠKODA AUTO.

 

Octavia na Nordkappu

 

Celou trasu pojedeme po vlastní ose, tedy přes Dánsko a Öresundský most, abychom se vyhnuli trajektům, a toto bude kontrolováno pomocí GPS sledování, umístěného v autě. Kontrolu tankování bude zajišťovat doprovodné vozidlo ÚAMK pod vedením Petra Vomáčky, PR managera ÚAMK.

 

Kromě dojetí až na Nordkapp na 2 nádrže je mezi našimi cíli i překonání vzdálenosti z Prahy do Stockholmu na jednu nádrž. Aby to bylo těžší, vyjedeme z jihu Prahy, kudy prochází 50. rovnoběžka, a tím zároveň překonáme i vzdálenost mezi 50. a 70. rovnoběžkou, která je na poloviční vzdálenosti mezi Prahou a severním pólem. Poloha Nordkappu je 71°10’21“ severní šířky.

 

Nordkapp 71° 10′ 21″ – David Kazda

 

Zveme vás také na slavnostní start expedice, který je naplánován na 2. 8. 2014 v 10:00 z čerpací stanice ČS 2137 (souřadnice: 50.0223236N, 14.3934964E), tedy v Praze na Strakonické ulici směrem z centra, která je nejblíže oné 50. rovnoběžce. Tam Petr Vomáčka zapečetí plnou nádrž a spolu s doprovodným vozem vyjedeme směrem na jih, kde cestou k Pražskému okruhu protneme 50. rovnoběžku, a dále budeme pokračovat severozápadním směrem přes Německo do Dánska.

 

Symbol Nordkappu – kovový globus

 

 

Superbem GreenLine do Uherského Hradiště

U příležitosti Dne Země, který připadá na 22. dubna, se každoročně ve Starém Městě u Uherského Hradiště koná akce, na kterou rok co rok přijde okolo 8 000 lidí. Letos je termín akce v sobotu 26. dubna a tradičním místem je areál REC Group/KovoSteel, tedy firma, zabývající se recyklací autovraků. A právě tam se konal i zajímavý workshop, kterého jsem se letos mohl také zúčastnit.

Ekologickým autem na workshop o ekologii v autoprůmyslu

Generálním partnerem této akce se letos stala Škoda Auto, a.s. Den před konáním hlavního programu uspořádala workshop, kde jsme se mohli dovědět o programu GreenFuture a cestou vyzkoušet jeden z vozů řady GreenLine. To byla pro mě ta nejzajímavější část. Vybral jsem si model Superb.

Z Prahy do Uherského Hradiště

V pátek dopoledne tedy v Praze – Nových Butovicích usedám za volant bílého Superbu s typickými plaketkami GreenLine a vyjíždím směrem k dálnici D1. Hned po vyjetí je mi jasné, že to bude velmi příjemná cesta, protože Superb je opravdu pohodlný. Ale jelikož jsem předtím testoval Octavii GreenLine s motorem novější generace a o výkonu 81 kW, tak jsem poněkud skeptický ke starší generaci motoru o výkonu 77 kW, navíc v podstatně těžším autě. Záhy ale zjišťuji, že i když Superb se slabším motorem nemá takovou dynamiku jako silnější a lehčí Octavia, pro pohodlnou plynulou jízdu je to naprosto postačující a při mém stylu jízdy rozdíl téměř nepoznám.

Celá cesta po D1 bez komplikací

Po vyjetí na dálnici nastavuji na tempomat povolených 130, a pokud zrovna není nějaké dopravní omezení, tuto rychlost držím, ale nepřekračuji. V pátek dopoledne je provoz klidný, takže do 239 km vzdálených Kovalovic, kde je zastávka na oběd, přijíždím za dvě a půl hodiny. Jízda po D1 bez dopravních komplikací je sice překvapení, ale mnohem větší nastává při pohledu na průměrnou spotřebu od startu – 4,0 l/100 km.

Zbytek cesty mimo dálnici

Po obědě vyrážíme do Uherského Hradiště na náměstí. Cesta je již mimo dálnici. Díky rychlosti jízdy omezené na 90 km/h samozřejmě spotřeba ještě klesá. Průměr od startu je 3,6 l/100 km a celkový denní průměr klesl na 3,9 l/100 km. Následně nechávám Superba na náměstí před hotelem a společně se jako celá skupina již jen třemi auty přesouváme na workshop do areálu REC Group / KovoSteel.

Ekologie v autoprůmyslu, aneb Škoda GreenFuture

Program GreenFuture je součástí ekologického programu koncernu Volkswagen který si v roce 2010 dal za cíl snížit zátěž životního prostředí o 25% do roku 2018. Škoda GreenFuture má stejný cíl a dělí se do tří částí – GreenFactory, GreenProduct s GreenRetail. Workshop se věnuje částem GreenFactory, která se zabývá ekologií při výrobě vozidel a GreenRetail, spojenou zase s následnou ekologickou recyklací. GreenProduct si pouze aktivně zkoušíme během cesty tam i zpět. V první jmenované části se do letošního roku, tedy poloviny plánovaného období, již podařilo snížit ekologickou zátěž o 18%, takže cíl výsledných 25% vypadá velmi reálně, a i v oblasti recyklace se daří stále zvyšovat procentuální podíl, který se z vraku vozidla využije. I zde se dozvídáme zajímavé informace o tom, na co se některé části vozidla používají.

Zpáteční cesta i mimo dálnici

Seznámení s GreenProduct pokračuje druhý den, kdy vyjíždím z náměstí v Uherském Hradišti, stavuji se na chvíli v areálu KovoSteel, kde se koná hlavní program akce, a pokračuji po dálnici zpět. Tentokrát ale cca v polovině vzdálenosti mezi Brnem a Prahou sjíždím z dálnice a pokračuji směr Tábor a Písek, takže Superba více vyzkouším i mimo dálnici. (Při návštěvě písecké věže se dozvídám zajímavou informaci, která se také týká recyklace, i když ne automobilů. Už na začátku dvacátého století se recyklovaly žárovky, alespoň v Písku.) Cesta z Písku do Prahy je opět kombinace silnice první třídy, dálnice i městského provozu.

Škoda GreenProduct v praxi

Už po prvním úseku cesty mě Superb GreenLine příjemně překvapil svojí úsporností. O to více jsem překvapený na konci cesty, tedy opět v Praze, kde auto vracím. Výsledná spotřeba je podle palubního počítače 3,8 l/100 km. Při dotankování mi sice vyšlo podstatně více, což ale bylo pravděpodobně způsobené tím, že jsem na začátku nedoplnil nádrž a pravděpodobně nebyla plná až „po cvaknutí“. I když jsem o Superbu GreenLine zpočátku pochyboval, tak musím uznat, že je opravdu úsporný, a rád bych i toto auto projel svým běžným testem spotřeby.