Archiv rubriky: #UsporneExpedice

Pokus o rekord ve spotřebě cestou na kurzy úsporné jízdy

V lednu jsem ještě žádný rekord v úsporné jízdě nedělal, protože na to nejsou optimální podmínky. Napadlo mě ale spojit to s cestou na kurzy úsporné jízdy v Brně a Ostravě, které mám právě v termínech 16.1. a 17.1. Půjde o rekord v kategorii hybridů a vybral jsem si k tomu Hyundai Ioniq Hybrid (HEV). Aby to byl rekord, musím dosáhnout spotřeby nižší než 3,89 l/100 km, který v roce 2017 vytvořil Hugo Kottás s vozem Kia Niro Hybrid. Ten už je zapsaný v aktuální České knize rekordů.

Zimní podmínky i pneumatiky, dokonce na 17“ kolech

Kromě toho, že letos je správná zima, na jakou jsme v posledních letech nebyli zvyklí, má auto samozřejmě i zimní pneumatiky. Ty samy o sobě zvyšují valivý odpor a tím i spotřebu. Jsou navíc ale na pneumatikách o rozměru 225/45 R17, se kterými má Hyundai Ioniq o půl litru vyšší normovanou spotřebu než na základních 15“ kolech. Tak velký rozdíl jsem mezi rozměry pneumatik nečekal. Ale budu se s tím muset nějak popasovat.

Hyundai Ioniq Hybrid - zimní pneumatiky 225/45 R17

Hyundai Ioniq Hybrid, zimní pneumatiky 225/45 R17 nejsou ideální pro rekord ve spotřebě

S Hyundai Ioniq Hybrid mám projet během pokusu všechny kraje ČR

Předchozí rekord sice tak přísné podmínky neměl, ale po vzoru světových rekordů jsem si podmínky stanovil trochu těžší. Světové rekordy ve spotřebě se totiž jezdí buď ve formátu EU24 (projet všech 24 sousedících států EU) nebo US48 (podobná podobná podmínka, ale se státy USA). Převedeno na české podmínky mě tedy napadlo navštívení všech krajů. Většinu jich navštívím cestou do Brna, Ostravy a zpět, zpravidla stačí malá vždy zajížďka abych podmínku splnil, a západní Čechy mám v plánu splnit menším okruhem po návratu.

Hyundai Ioniq Hybrid, zezadu vynikne jeho aerodynamický tvar karoserie.

Musím co nejvíce využívat elektrický režim, který má Ioniq jen automatický

Abych jel co nejefektivněji, musím co nejvíce využívat elektrický režim. Jelikož ale Hyundai Ioniq Hybrid nemá (podobně jako například verze plug-in hybrid) možnost volby, můžu to ovlivnit pouze citem na plynovém pedálu. Cca 20 km úsek od tankování, na které dohlížel a nádrž zapečetil komisař České knihy rekordů, se takto dařil, ale bylo to povětšinou z kopce (proto i palubní počítač ukazuje krásných 2,4 l/100 km). Uvidíme jak se to bude dařit během celé cesty. Každopádně to bude výzvy, tak můžete držet palce. Budu se snažit průběžně informovat, jak se cesta vyvíjí.

Hyundai Ioniq Hybrid – spotřeba po cestě z Rudné do Berouna a využití elektrického pohonu

 

Extrémní test CNG: Trasa Kouřim – Jyväskylä jen na CNG?

Extrémní test CNG, který absolvuje Škoda Octavia G-tec, se posunul do další fáze. V první fázi najela 108 tis. km, většinou jako taxík v Praze, a měla spotřebu CNG 4,25 kg/100 km a k tomu 0,15 l/100 km benzínu. K této části se určitě ještě vrátím v podrobnější reportáži. Jako taxi bude auto jezdit dále, ale aby to byl opravdu nejextrémnější test auta na CNG, bude více střídat různé režimy. Teď jsem na cestě ze středu evropy za polární kruh, která (kromě testu sítě plnicích stanic v různých zemích) prověří i to, na jakou spotřebu se dá dostat při lehké noze na dlouhých trasách. Tyto řádky píšu z Jyväskylä, kde jsme v naší tradiční sestavě, Marek Tomíšek – David Kazda, absolvovali EcoRun 1000 jezer ve finském Jyväskylä, která ukázala srovnání s různými typy pohonu (benzín, nafta, CNG, hybrid a PHEV) a zároveň šotolinové tratě finské rally prověřily i podvozek, který má kvůli těžkým plynovým nádržím více zatíženou zadní nápravu.

Tankovaní CNG – stanice Bonett u Makra v Čestlicích

 

Ze středu evropy za polární kruh jen na CNG

Naše první úsporná expedice vedla Prahy za polární kruh a tuto trasu jsme zdolali jen na 2 nádrže nafty. Letos jsem vyjel ze středu Evropy (podle jedné z definic je to Kouřim – průsečík 50. rovnoběžky a 15. poledníku) a cíl byl dojet jen na CNG až za polární kruh. Možná si říkáte, že to je jednoduché, ale ve Finsku je nejsevernější CNG stanice ve městě Oulu, takže tam infrastruktura taky končí daleko před polárním kruhem. Ostatně v Polsku a Pobaltí taky není hustota plnicích stanic nijak oslnivá. Od polárního kruhu se pak pokusím dojet co nejdále na sever a vytvořit tak český rekord.

Projet přes sever Polska a Pobaltí jen na CNG je těžký úkol

Start byl v Kouřimi, kvůli její zeměpisné poloze, ale tankování proběhlo už předtím v Čestlicích, kde je u Makra CNG stanice Bonett. Z Kouřimi jsem pak pokračoval přes Hradec Králové a Náchod, kde jsem naposledy tankoval v ČR. Sice to nebylo nutné, ale byla to poslední příležitost zaplatit CNG kartou. Opět se jednalo o společnost Bonett, od které mám CNG kartu. Dále jsem podle webu cngeurope naplánoval trasu přes města Wroclaw, Warszawa, Olsztyn, Villnius, Vöru, Narva a nakonec přes Imatra do Jyväskylä, kde byl cíl první části. Největší obavy jsem měl z úseku Villnius – Vöru, protože měří cca 470 km a bylo mi jasné, že budu muset jet hodně úsporně, abych ho zvládl bez přepnutí na benzín. Není to ale nereálné, při jedné rekordní jízdě jsem s Octavií G-tec najel 531 km jen na CNG. Pro kontrolu, zda mi nedošel plyn pak slouží GPS sledování ONI systém, které kromě sledování polohy čte data z CAN sběrnice vozidla a zobrazuje informace o plynové nádrži.

ONI system – sledování paliva. Je tam dobře vidět, kdy jsem jel na benzín s prázdnou nádrží na CNG (od 9.8. večer po odpolední hodiny 10.8.)

Olsztyn nemá žádnou plnicí stanici na CNG a není ani v okolí

Plánovanou trasou jsem při zastávce za Wroclawí upravil, protože se mi nechtělo zajíždět do Varšavy. Bál jsem se, že se zaseknu v kolonách a navíc by to byla zajížďka. Našel jsem, že stanice je i ve městě Kalisz, odkud do Olštýna v pohodě dojedu, tak jsem si cestu zkrátil tudy a natankoval tam. Do Olštýna jsem dojel s dojezdem ještě 30 km, ale na místě plnicí stanice (podle webu CNGeurope.com) nic nebylo. Projel jsem tu ulici několikrát sem a tam, ptal se na všech čerpacích stanicích (většinou mi nabízeli LPG) a komunikoval s přáteli na telefonu a messengeru, kteří se mi snažili pomoci. Z domova od počítače se přece jen něco hledá. Zkusil jsem ještě jednu, kterou mi našel brácha, ale vrátný mi řekl, že tam není a na mapě byla poznámka, že je nefunkční. Nakonec jsem přece jen něco objevil. Sice ne na Towarowa 21, jak uváděl web cngeurope.com, ale Towarowa 20, ovšem byla to neveřejná stanice na LNG, kde plní autobusy. Ptal jsem se, ale CNG stanici nemají. Nezbylo mi tedy nic jiného, než pokračovat dále. Za Olštýnem mi CNG došlo a pokračoval jsem na benzín.

Ze Šialinai až do Jyväskylä jen na CNG

Vzhledem k tomuto incidentu jsem změnil trasu. Hledáním neexistující stanice jsem ztratil spoustu času a přes Rusko (po vlastní ose) bych to už nestíhal. Vyrazil jsem tedy přímo na sever do Talinnu na trajekt. V Litvě byla první stanice ve městě Šialinai, sice pro veřejnost otevřená jen hodinu denně, ale v pohodě jsem tam natankoval. Lotyšsko jsem musel přejet bez tankování, protože ve městě Riga je CNG stanice zrušená, ale nebyl problém dojet až do Pärnu. Tam už byla opět normální stanice, otevřená non-stop a tankovaly tam i místní autobusy. Z Pärnu jsem v pohodě dojel do Talinnu a po přeplavení do Helsinek pokračoval až do Lahti. Odtud už nebyl problém dojet do necelých 200 km vzdálené Jyväskylä, kde jsou dokonce 3 CNG stanice – z toho jedna pouze na bioplyn.

Tankování bioplynu před startem EcoRun 1000 jezer na plnicí stanici Mustankorkea Biokaasu v Jyväskylä

Po EcoRun 1000 jezer pokračuji k polárnímu kruhu

Když jsme odjeli EcoRun 1000 jezer, během které jsme tankovali na zmíněné bioplynové stanici, tak jsem po pár jízdách v okolí natankoval znovu bioplyn na stanici Mustankorkea Biokaasu a na bioplyn vyrážím na sever do Oulu a pak k polárnímu kruhu. Jak dalako tipujete, že se podaří od polárního kruhu najet jen na CNG? Můžete psát tipy do komentářů pod článek. Aktuality z cesty můžete sledovat na facebooku Efficient expeditions / Úsporné expedice .

Marek Tomíšek a Škoda Octavia G-tec na náměstí v Kouřimi u symbolu středu Evropy Foto: Miroslav Tomíšek 1st-foto.cz

Expedice Turín – Peking s Toyotou Hilux na CNG a naftu

Před několika týdny jsem na sociálních sítích magazínu sdílel fotografie ze setkání s posádkou vozu Toyota Hilux, která jede z Turína do Pekingu a stavovala se v Praze. Řidič a hlavní organizátor expedice je Guido Guerini (ITA), kterého znám díky jeho několika účastem na Czech New Energies Rallye (Český Krumlov). Například letos skončili v sestavě Artur Prusak – Guido Guerini na krásném druhém místě. Tuto expedici ale jede jako řidič a spolujezdce u dělá Augusto Dalla Ragione. Zajímavé je technické řešení jejich vozu Toyota Hilux, který kombinuje spalování CNG a nafty. S článkem jsem záměrně čekal, až budou mít za sebou větší kus cesty, abych od Guida měl i nějaká data. Momentálně jsou na cestě z Novosibirsku do Krasnojarsku a od oficiálního startu v Turíně mají za sebou cca 8 tis. km. Jelikož ale vyjížděli z Portugalska, aby zdolali celou trasu mezi Atlantikem a Pacifikem, ujeli už celkem cca 11 tis. km. A jak jejich auto funguje?

Guido Guerini a Augusto Dalla Ragione, posídka vozu Toyota Hilux expedice Torino-Pechino 2018

Toyota Hilux 2,5 l diesel s přestavbou na CNG

Motory na CNG většinou vychází z benzínových. Proto je přestavba naftového motoru na CNG velmi zajímavé řešení. Ve vznětovém motoru ale nelze spalovat pouze CNG jako v zážehovém, ale funguje to tak, že CNG se mísí s naftou a auto tak jede na obě paliva současně. Kromě nižších nákladů má toto řešení i jinou zajímavou výhodu pro uživatele. „Přibývají města, kam auta s naftovým motorem nesmí vjíždět, ale naše auto do těchto měst zajíždět může“, říká Guido Guerini. Je to tedy řešení pro majitele dieselových aut, kteří potřebují občas zajet do města se zakázaným vjezdem pro diesely a nechtějí kvůli tomu měnit auto. Toto řešení provádí firma Diesel Dual Fuel a provádí ho firma ecomotive solutions.

Jak Toyota Hilux CNG/diesel funguje v praxi na trase Turín-Peking

Toto je důvod, proč jsem s článkem čekal. Po 11 tis. ujetých kilometrů se už dá něco vyhodnotit. U auta, které spotřebuje běžně okolo 10 l nafty na 100 kilometrů mají na dlouhé cestě spotřebu okolo 5,5 l/100 km a k tomu okolo 2 kg CNG na každých 100 km. „Ekonomický přínos je opravdu velký, když to počítám v italských cenách, tak na každých 1000 km ušetříme 44 EUR“, říká Guido Guerini. Přepočítáno na naše ceny by to vycházelo na nižší úsporu, cca 1 Kč/km, ale i to je znát. A k tomu přidaná hodnota, že může zajíždět i do center měst, když potřebuje. Co na toto řešení říkáte? Myslíte že to je budoucnost vznětových motorů?

Trasa Turín-Peking, italsky Torino-Pechino 2018

CNG expedice za polární kruh s účastí na EcoRun 1000 jezer

Když jsme se s Guidem a Augustem setkali v Praze, akorát jsem nezávisle na jejich expedici začal připravovat delší dobu plánovanou expedici na CNG za polární kruh s Octavií, na které dělám extrémní test CNG. Teď už jsou příravy v plném proudu a hlavně jsme se dozvěděli, že i EcoRun 1000 jezer bude vypsána pro vozy na CNG. Poté, co jsme loni v září vyhráli třídu CNG na Škoda EconomyRun, historicky první soutěž spotřeby i pro vozy na stlačený zemní plyn, tak budeme mít možnost reprezentovat i ve Finsku s pohonem, který nám nejvíce vyhovuje. Pokud se nám podaří dát dohromady potřebnou částku v kampani na HitHit.com. Pomůžete nám v tom? Chcete ochutnat Finsko, naučit se ode mě jezdit úsporně, mít reklamu na našem autě, nebo jen mít dobrý pocit z podpory zajímavého projektu? Všechno je možné a máme i další odměny. Všechny si můžete prohlédnout na stránce naší kampaně.

 

Toyota Hilux – Diesel Dual Fuel – řešení, které využívá přimíchávání CNG do vznětového motoru

Škoda Octavia G-TEC a odjíždějící Toyota Hilux expedice Torino-Pechino 2018

ecomotive solutions – firma, která řešení Diesel Dual Fuel vyvinula

Z Prahy za polární kruh na 2 nádrže nafty

Občas podnikáme úsporné expedice, ale jak to všechno začalo? Někdy začátkem roku 2013 jsem dostal „bláznivý nápad“, že dojedu za polární kruh jen na 2 nádrže nafty. Tehdy ještě ani internetový magazín Usporne.info neexistoval. Měli jsme za sebou jen 6 účastí na soutěži Škoda EconomyRun, přičemž výsledek z té zatím poslední (2011) mě na tuto myšlenku částečně přivedl. Tehdy jsme dosáhli spotřeby 2,6 l/100 km s Fabií 1,6 TDI. Zároveň v roce 2012 měla automobilka Ford kampaň s názvem „výzvy skutečného světa“, jejíž součástí byla i jízda s Fordem Mondeo ECOnetic z Říma do Edinburghu, cca 2800 km na 2 nádrže nafty. Řidič Matthias si touto cestou splnil sen. Tehdy jsem si řekl, že to je na 70litrovou nádrž strašně málo a napsal Fordu, že dojedu dál. Můj sen byl podívat se za polární kruh, tak jsem navrhl, že dojedu na Nordkapp, nejsevernější místo v Evropě, kam lze dojet autem. Další jízdu na spotřebu ale dělat nechtěli, tak jsem oslovil domácí škodovku, kde se nakonec zápůjčka auta, i díky pomoci pana Josefa Pálky, hlavního pořadatele soutěže Škoda EconomyRun, podařila domluvit. Šlo o vůz Škoda Octavia Combi 1,6 TDI GreenTec, který má ale nádrž o 20 litrů menší než Ford Mondeo. Abychom po vlastní ose, tedy bez použití trajektu, dojeli až na 3500 km vzdálený Nordkapp, museli bychom mít spotřebu nižší než 2,85 l/100 km. Proto jsme si jako základní cíl stanovili dojet alespoň za polární kruh, tedy cca 2 800 km. Expedice se odehrála v srpnu 2013. Nemusíte se bát, článek nebude jen o úsporné jízdě, ale i o zajímavých místech, kudy jsme jeli nebo kde jsme se stavovali. Každopádně tato expedice byla hodně důležitá, protože to byl začátek nejen úsporných expedic a magazínu Usporne.info.

Až do Dánska normální jízda po dálnicích, v Německu se prokousáváme kolonami

Je sobota 3.srpna 2013 podvečer a na čerpací stanici Shell na pražském Proseku tankujeme plnou nádrž paliva FuelSave Diesel. Přes nádrž dostáváme pečeť se stavem tachometru a vyjíždíme na dálnici směr Ústí nad Labem. Po setmění jsme již v Německu a zastavujeme na odpočívadle u dálnice, odkud pokračujeme brzy ráno. I druhý den nás čeká obyčejná cesta po dálnici, která se od té normální liší pouze tím, že udržujeme úspornou rychlost okolo 90 km/h. Tuto cestu nám „zpestřují“ pouze dopravní zácpy, které nám zvyšují spotřebu a se kterými jsme v neděli nepočítali. Před cestou Německem je dobré zjistit, zda zrovna některé ze spolkových zemí nezačínají prázdniny, což byl náš případ. I druhou noc trávíme na odpočívadle, tentokrát již v Dánsku a čím dál více se těšíme do Skandinávie. To se již blížíme k první zajímavosti na naší cestě a tou je most přes Öresund.

Dálnice německo – kolona v jednom místě stála cca půl hodiny

Z Dánska do Švédska bez použití trajektu, Öresundský most

Dostat se z Dánska přímo do Švédska bez použití trajektu nebylo možné do roku 2000, kdy byl otevřen Öresundský most. Jde o unikátní dopravní stavbu hned z několika důvodů. Jednak je to s délkou 7 845 m druhý nejdelší pevný most na světě, ale hlavně je unikátní tím, že celý 16 km dlouhý přejezd moře je tvořený kombinací mostu, umělého ostrova a tunelu. V nejvyšším místě je vozovka 57 m nad mořskou hladinou, což je místo, kudy projíždí lodě. Most je dvoupatrový a ve spodním patře jím projíždí i vlaky.

Öresundský most, neboli most přes Öresund

Jízdu po této unikátní dopravní stavbě si náležitě užíváme, zvláště pak „nekonečný“ most, ze kterého máme krásný výhled na širé moře a lodě, které pod mostem podplouvají. Za mostem už jsme ve Švédsku a pomalu přichází jiné starosti, než jsou zajímavá místa.

Bloudění a klesající ručička palivoměru

Kousek za Öresundem, kdy jsem já jako navigátor a všímám si, že dálnice je značená pouze jako E6, trochu zmatkuji, že jsme přejeli sjezd na E20 směr Stockholm. Aby zajížďka nebyla tak velká, tak zapínám navigaci Columbus a nastavuji nejkretší trasu do Stockholmu. Vede nás to z dálnice na okresky, kde se s Davidem střídáme v řízení, protože na okreskách mi (i díky zkušenostem ze Škoda EconomyRun) úsporná jízda jde lépe. David je zase lepší navigátor, a tak záhy zjišťuje, že jsme odbočku nepřejeli, ale pouze si to o pár kilometrů zkracujeme po okreskách.

Zpět na dálnici E20 směr Stockholm, dojezd se zkracuje

Asi hodinu jedeme po okreskách a poté najíždíme na dálnici E20 a začínáme si uvědomovat jiný problém. Ručička palivoměru rychle klesá a pomalu nám dochází, že do Stockholmu na jednu nádrž nedojedeme, jak jsme měli původně v plánu. U města Markaryd tedy zastavujeme na oběd a zatímco David vaří párky, já hledám čerpací stanice Shell po trase, protože nám kromě paliva zajišťují i kontrolu tankování, takže musíme tankovat jen tam. Zapisuji si několik čerpacích stanic, které připadají v úvahu, a po obědě vyrážíme dále na severo-východ a doufáme, že se Stockholmu alespoň co nejvíce přiblížíme.

Tankování ve městě Linköping, kde sídlí firma SAAB

Jsme více než 200 km před Stockholmem a palubní počítač, na kterém od oběda sledujeme hlavně dojezd, už ukazuje 0 km. Je nám tedy jasné, že musíme natankovat při nebližší příležitosti. Okolo dálnice jsou na stojanech letadla v životní velikosti a navigace nám ukazuje, že nejbližší čerpací stanice je právě ve městě, které tato letadla charakterizují. Je to téměř stotisícové město Linköping, hlavní město provincie Östergötland, ve kterém je jedním z nejvýznamějších zaměstnavatelů výrobce letadel, společnost SAAB.

První tankováni – Linköping

K čerpací stanici jedeme podle navigace cca 5 km městem. Předáváme vedoucímu čerpací stanice dopis, kterým jsme vybaveni z českého zastoupení společnosti Shell. Po přečtení dopisu kontroluje pečeť z Prahy, sundává ji a dohlíží na dotankování. Poté opět dává pečeť přes víčko nádrže. I když se to nepodařilo podle plánu, tak jsme na první nádrž ujeli velmi pěkných 1 573 km s průměrnou spotřebou 3,18 l/100 km. Na dálnici asi 10 km za Linköpingem je sice stanice Shell, kterou navigace ještě neznala, a kam bychom taky dojeli, což by pro nás po odečtení cesty do města a zpět znamenalo rozdíl 20 km, ale už se nedá nic dělat. Máme natankováno a pokračujeme dál, hlavně hledáme místo k táboření, protože už je večer a my jsme unavení. Nakonec stavíme stan jen několik desítek metrů od dálnice, takže pro jistotu využíváme i špunty do uší.

 

Pokračování na další stránce