Archiv štítku: nissan

Česká pošta bude doručovat balíky i dopisy elektromobily

Zatímco vozidla na CNG již Česká Pošta používá poměrně dlouho a tvoří poměrně velkou část jejího vozového parku, nyní začne používat pro doručování balíků další ekologické a úsporné vozy a sice elektromobily. Snaha šetřit peníze i životní prostředí tak pokračuje. Dva elektromobily bude státní podnik testovat po dobu šesti měsíců a budou určeny zejména pro doručování balíků a listovních zásilek.

Předání Nissanu e-NV200 (ČEZ - Česká-pošta)

Předání Nissanu e-NV200 (Elektromobilita ČEZ – Česká-pošta)

Česká pošta se zapojila do projektu Elektromobilita skupiny ČEZ

Aleš Pospíšil, ředitel divize správy majetku České pošty, převzal klíče od obou vozů od manažera útvaru čistých technologií ČEZ Tomáše Chmelíka. Česká pošta se tak zapojila do projektu Elektromobilita skupiny ČEZ, který elektrické dodávky Nissan eNV200 a Peugeot Partner Electric zapůjčil na šestiměsíční testování. V rámci tohoto projektu spolupracuje ČEZ již s 50 partnery.

„Česká pošta má jeden z největších firemních vozových parků v České republice. Jejich provoz představuje značnou nákladovou položku v rozpočtu Pošty. Proto hledáme alternativy, které by byly z hlediska provozu levnější. Elektromobily jsou jednou z možností, jak snížit náklady na doručování našim zákazníkům. I proto jsme se zapojili do testování dvou automobilů v rámci programu společnosti ČEZ,“ řekl při předávání vozů Aleš Pospíšil, ředitel divize správy majetku České pošty.

Elektromobil Peugeot Partner Electric – Česká pošta a Elektormobilita ČEZ

Obě elektrické dodávky mají podobnou normovanou spotřebu

Nissan eNV200 je spolehlivý vůz se synchronním elektromotorem o výkonu 80 kW a normovanou spotřebou 16,5 kWh/100 km, který se může pochlubit objemem zavazadlového prostoru 4 260 litrů, dojezdem 170 km a zrychlením z 0 na 100 km/h za 14 vteřin. Peugeot Partner Electric disponuje při pohotovostní hmotnosti 1715 kg dojezdem zhruba 140 km, normovanou kombinovanou spotřebou 16,2 kWh/100 km a rychlostí do 115 km/h. Samozřejmostí u obou typů je jízda v tzv. ECO módu vhodném zejména pro provoz v městské aglomeraci. Zatímco Peugeot jsme zatím netestovali, elektromobil Nissan e-NV200 měl v našem testu skutečnou spotřebu okolo 25 kWh/100 km, což odpovídá dojezdu okolo 100 km. Ve městě, kde bude Česká pošta pravděpodobně elektromobily využívat, nám ale vyšla spotřeba okolo 19 kWh/100 km, což již odpovídá reálnému dojezdu okolo 130 km, což pro rozvoz zásilek ve městě bohatě stačí.

 

Elektromobilita je trendy, elektromobilů přibývá

Dle společnosti ČEZ jezdí v současné době v celé České republice okolo 900 elektromobilů a zejména poslední tři čtvrtletí signalizují rozvoj celého odvětví. Necelá čtyřicítka aut na elektrický pohon tvoří vozový park projektu Elektromobilita ČEZ, nebo jeho partnerů. Do konce roku 2016 odhady počítají s prolomením hranice 1500 elektromobilů na českých silnicích. Elektromobily tak v Česku přestávají být atrakcí z kategorie technických zajímavostí a pomalu se stávají běžnou součástí zejména městského provozu, což dokazují i fronty u rychlodobíjecích stanic které jsme zažili během dlouhodobého testu elektromobilu Nissan Leaf. Těch projekt Elektromobilita provozuje v současné době 10 a celkový počet veřejných dobíjecích stanic projektu elektromobilita.cz je 54.

Za půl roku uvidíme, zda se elektromobily poště osvědčily

Vozy na CNG začaly v České poště před více než 5 lety také testem a neustálé zvyšování počtu vozidel na CNG v jejím vozovém parku ukazuje, že se v testu osvědčily a následně i ve vozovém parku, protože přinesly obrovské úspory. Zda to bude podobné i s elektromobily je zatím otázka. Jelikož ale Česká pošta není první doručovací společností, která ve městě elektromobily využívá (například s elektrickými dodávkami Citroen pro doručování v Praze jsme se potkávali u dobíjecí stanice) tak lze předpokládat, že pro doručování ve městě se tyto vozy vyplatí a tedy v testu osvědčí. Poznáme to pravděpodobně podle toho, že se na silnicích objeví v barvách České pošty.

Elektromobil Nissan e-NV200 – Česká pošta a Elektormobilita ČEZ

Nissan představí nové indukční dobíjení

Společnost Nissan představí letos na Ženevském autosalonu nový systém dobíjení elektromobilů. Bude založen na indukčním dobíjení stojícího vozidla. Systém se bude jmenovat „Fuel Station of the Future“ a bude umístěn buď v obrubníku nebo blízko něj.

Systémy bezdrátového dobíjení jsou již nějakou dobu na světě, ale neustále se vyvíjí. Bohužel rozdíl mezi kabelem a bezdrátovým nabíjením je značný, takže se masově zatím indukce nevyužívá. Nicméně nedávno Nissan představil bezdrátové nabíjení, které zvládne dobíjet až 7 kW. To už by na noční nabíjení mělo stačit. Nissan začíná tento způsob dobíjení testovat a očekává, že do pěti let budou první veřejné bezdrátové dobíjecí stanice na světě. Běžné masové zavedení dobíjení bez zásahu člověka je dle předpokladů výrobce do 10 let.

Ve světě aut se také hovoří o tom, že Nissan toto vyvíjí pro svůj nový model Nissan Leaf II, který by měl mít nově kapacitu baterií 60 kW. S touto kapacitou by se měl stát velkým konkurentem Tesly. Ona se totiž dojezdová vzdálenost s novou baterií prodlouží až na 500 km (310 mil).

Nissan však není jediným výrobcem, který připravuje tento způsob dobíjení. Na systému pracuje již nějakou dobu BMW, Daimler, Toyota nebo VW (představen ve Frankfurtu 2015 na VW Golf). Nakonec výrobci předpokládají, že na silnici budou vyhrazené pruhy jen pro elektromobily, které budou vybaveny právě bezdrátovým nabíjením i během jízdy. Dokonce tyto pruhy by měly v budoucnu umět vracet rekuperovanou elektřinu zpět do elektrické sítě.

Elektromobil Nissan e-NV200 – skutečná spotřeba

Nabídka elektromobilů na trhu se neustále zvyšuje a rozšiřuje do dalších kategorií. A právě Nissan nabízí elektromobil jako sedmimístné MPV nebo dokonce dodávku. Právě první jmenovanou verzi vozu Nissan e-NV200 jsme měli možnost otestovat. Vychází z modelu NV200, ovšem pod jeho kapotou se skrývá motor z kompaktního hatchbacku jménem Nissan Leaf a právě z něj pochází i baterie. Bude to stačit na poměrně velké MPV nebo dodávku?

Nissan e-NV200 – zepředu

Motor z Leafu bohatě stačí, baterie by mohla být větší

Pokud jde o motor, jeho 80 kW překvapivě stačí i takto velkému autu. Ostatně Nissan Leaf Vás díky charakteristice elektromotoru při rozjezdu z nuly do cca 50 km/h zatlačí do sedačky stejně jako mnohem výkonnější auto se spalovacím motorem. Velký a těžší Nissan e-NV200 sice už takový sprinter není, ale i tak výkon stačí na pohodovou jízdu i v těžším autě. Na dálnici je už ale znát, že výkon dochází, když maximální rychlost dosáhne 123 km/h. Král levého pruhu to tedy rozhodně není, ale v rámci měření spotřeby se mi podařilo rozjet až na tachometrových 130 km/h. Baterie o kapacitě pouze 24 kWh je ale na toto auto poměrně malá, protože reálný dojezd je okolo 120-130 km. S 30 kWh, kterou teď nabízí Nissan Leaf ve vyšší výbavě, by to bylo mnohem lepší.

 

Nissan e-NV200 má nejraději město a okresky

To, že na dálnici má Nissan e-NV200 nedostatek výkonu, není tak velký problém, protože toto auto je zkrátka stavěné na jiný provoz. Jednak při nižších rychlostech má výrazně nižší spotřebu než na dálnici a hlavně při častějším zrychlování a brzdění energii rekuperuje. Na rozdíl od běžných aut, kde každé zabrzdění znamená zbytečnou ztrátu energie, pojedete maximálně efektivně, i když používáte brzdu, pokud ji používáte s citem. Dá se tedy říci, že řidič se nemusí tolik snažit jet úsporně, protože auto spoustu věcí udělá za něj. Stačí jet předvídavě a tím plynule. Ve městě nám vyšla spotřeba lehce pod 19 kWh/100 km, což je výrazně nižší hodnota než za celý test. Při ustálené rychlosti 90 km/h to pak bylo necelých 21 kWh/100 km.

Nissan e-NV200 – spotřeba, testovací okruh

S rychlostí u Nissanu e-NV200 spotřeba prudce stoupá

Zjištění, že s rostoucí rychlostí prudce stoupá i spotřeba, není nijak překvapivé. U dodávek s velkou čelní plochou je běžné, že stoupající rychlost udělá mnohem větší rozdíl ve spotřebě. Když se navíc pohybujete okolo maximální rychlosti vozidla, je jasné, že spotřeba nebude nízká. Výsledných 25 kWh/100 km na rychlostní silnici (od 2016) respektive 31 kWh na dálnici ale neznamená nijak vysoké náklady. I při dobíjení z domácí zásuvky (4,83 Kč/kWh dle CenyEnergie.cz) to je stále cca o korunu na kilometr nižší než u naftového auta podobné velikosti. Při dobíjení na veřejných dobíjecích stanicích je provoz elektromobilu podstatně výhodnější.

Nissan e-NV200 – plaketka Zero Emission

Pro jaké použití se Nissan e-NV200 hodí

Svými rozměry je Nissan e-NV200 nepochybně praktické auto, které může být buď jako dodávka, nebo sedmimístné MPV (resp. mikrobus) jako v našem případě. Coby dodávku si jej dokážu představit na rozvozových trasách po městě a blízkém okolí, kde jsou časté zastávky. Diesel v takovém případě trpí, spojka a převodovka jsou více namáhané a spotřeba stoupá. Naopak elektromobilu e-NV200 tento režim vyhovuje a má v něm nejnižší spotřebu. Sedmimístnou verzi si jako rodinné auto představit nedokážu (i když elektromobilem se dá dojet i do Chorvatska), ale spíše jako pracovní auto, tedy sedmimístné taxi nebo některé obce auta podobné velikosti používají například na dopravu dětí do školy a ze školy. V takovém případě pak vyjde kilometr na necelou korunu při dobíjení z běžné zásuvky. Celkově v našem testu, tedy včetně trápení na dálnici, byla spotřeba 25,2 kWh/100 km a náklady 1,22 Kč/km. Při využití veřejných dobíjecích stanic se pak náklady na kilometr blíží k nule, protože například ČEZ má neomezené dobíjení za 150 Kč bez DPH měsíčně a rychlodobíjecí stanice jsou zatím úplně zdarma.

Nissan e-NV 200, elektromobil (11/2015) náklady
spotřeba ve městě (119,4 km) 18,98 kWh/100 km 0,92 Kč/km
spotřeba mimo město (90 km/h) 20,83 kWh/100 km 1,01 Kč/km
spotřeba při 110 km/h 25,25 kWh/100 km 1,22 Kč/km
spotřeba na dálnici (130 km/h) 31,27 kWh/100 km 1,51 Kč/km
kombinovaný okruh Usporne.info 24,3 kWh/100 km 1,18 Kč/km
celkem za celý test (436 km) 25,2 kWh/100 km 1,22 Kč/km
Kombinovaná spotřeba – norma 16,5 kWh/100 km rozdíl: 52,73%

Nissan e-NV200 zezadu

Autosalon Frankfurt 2015 – úsporné a ekologické novinky 3

Frankfurt je dávno za námi, takže o největších novinkách už jsme psali. Je ale několik zajímavých aut, o kterých se témeř mlčelo, což je podle nás škoda. A tak s odstupem času přinášíme ještě informace o těchto autech.

Nové Mitsubishi Outlander PHEV

Nový Mitsubishi Outlander PHEV – plug-in hybrid

Jednou ze zajímavých novinek, kterou by byla škoda vynechat, je plug-in hybrid Mitsubishi Outlander PHEV. Plug-in hybridní byla již předchozí generace Outlanderu, ale nyní přichází nový Outlander a rovnou ve verzi plug-in hybrid, tedy PHEV. Téměř 4,7 m dlouhé SUV o hmotnosti 1 845 kg, který má kromě zážehového dvoulitru pod kapotou elektromotor i na každé nápravě, dosahuje v cyklu NEDC kombinované spotřeby 1,8 l/100 km a 13,4 kWh/100 km. Díky baterii o kapacitě 12 kWh dokáže v čistě elektrickém režimu ujet až 52 km. U tohoto auta máme i video na našem mezinárodním YouTube kanálu:

Nový Mercedes GLC 350 e 4MATIC – plug-in hybrid

U plug-in hybridních SUV ještě zůstaneme, ale tentokrát se podíváme na vůz s trojcípou hvězdou na kapotě. Jednou z verzí nového GLC je totiž 350 e 4MATIC, tedy plug-in hybrid o celkovém výkonu 235 kW (320 k), který se z 0 na 100 km/h dokáže rozjet za 5,9 s. I přes výborné parametry v dynamice dosahuje neméně výborných výsledků, pokud jde o spotřebu. V cyklu NEDC má kombinovanou spotřebu 2,6 l/100 km a 20 kWh/100 km. Emise CO2 tak jsou 60 g/km. V čistě elektrickém režimu pak dokáže ujet až 34 km na jedno nabití.

Nový Mercedes-Benz GLC 350 e 4MOTION

Tesla P90D – nová baterie a delší dojezd

Doufali jsme, že Tesla ve Frankfurtu ukáže svůj už dlouho slibovaný Model X. Jelikož ale Tesla autosalony, zvláště v Evropě, příliš neřeší, a zakládá si na svých vlastních představovacích akcích, nechala si i premiéru modelu X na svůj pozdější termín. Ve Frankfurtu se tak ukázal jen Model S, který kromě již známé verze 70D byl k vidění i ve verzi P90D, která má o 5 kWh větší baterii. To znamená navýšení dojezdu o 6 %, což u výkonnější verze P90D odpovídá dojezdu 517 km, a pomalejší, ale úspornější 90D by měla ujet dokonce 560 km na jedno nabití.

Tesla Model S P90D s lepší baterií a delším dojezdem

Faceliftovaný Nissan Leaf – nová baterie 30 kWh

Lehkým „faceliftem“ prošel i Nissan Leaf, u nějž hlavní změny podstoupil interiér, hlavně v použitých materiálech na přístrojové desce. Změnila se také grafika přístrojů a navigace. Tou největší změnou je ale 30 kWh baterie místo původních 24 kWh. I Nissan tedy zvýšil dojezd svého elektromobilu, a to z původně udávaných 199 km na 248 km dle NEDC. Údajně by měl mít ve výbavě místo klimatizace a topení tepelné čerpadlo, ale není to oficiálně ověřená informace.

Modernizovaný interiér Nissan Leaf

V úsporných novinkách převažují plug-in hybridy

Je zajímavé sledovat trend v novinkách s důrazem na ekologii a úsporu paliva. Úsporné diesely jako GreenLine, BlueMotion, BlueEfficiency, BlueHDI apod. se z nabídek buď vytrácejí, nebo na ně automobilky nekladou velký důraz. Občas se objeví nějaké auto na CNG nebo s palivovými články na vodík, ale většina úsporných a ekologických novinek jsou plug-in hybridy následované elektromobily. Je to kvůli tomu, že jsou opravdu nejúspornější a nejekologičtější, nebo kvůli tomu, že nejlépe vyhovují současným emisním předpisům? Co si o tom myslíte Vy? Napište nám svůj názor do komentářů.

Nissan Leaf dostal nová kola, hlavní změna je ale uvnitř

Elektromobilem Nissan Leaf do Chorvatska

V redakci máme na dlouhodobý test elektromobil Nissan Leaf a využíváme ho poměrně dost. Zdaleka ne jen na krátké jízdy po městě a okolí. Ale do Chorvatska bychom s ním nevyrazili a většina majitelů elektromobilu také ne. Dokázali bychom si to v pohodě představit asi jen s Tesla model S. Náš čtenář Tomáš Richtr se ale s Leafem vydal na více než 700 km dlouhou cestu od Brna až do chorvatského města Rabac.

Příprava je velmi důležitá, ale na všechno se připravit nedá

Tomáš si vše pečlivě naplánoval, zjistil, kde jsou dobíjecí stanice – zejména ty rychlodobíjecí – a co je potřeba k tomu, aby na nich mohl dobíjet. Krátce po 18. h vyrazil z obce Mokrá – Horákov, která leží kousek od Brna, směrem na jih. Hned při prvním dobíjení ve městě Stockerau na rychlodobíjecí stanici společnosti ELLA AG přišel problém. Přestože tady již mnohokrát nabíjel, teď zjistil, že od 1. 7. 2015 je potřeba karta, kterou samozřejmě neměl. Napadla ho i myšlenka, jestli neměl jet s klasickým spalovákem. Našel ale v mobilní aplikaci jinou stanici 30 km daleko, a když už byl připravený s lehkou nohou a dojezdem 25 km vyrazit tím směrem, přijel Renault Zoe, jehož majitele se podařilo přemluvit, aby ho nechal nabíjet na svoji kartu.

Nissan Leaf na cestě do Chorvatska – nabíjení Graz

Po rychlodobíječkách až ke slovinským hranicím

Po této zkušenosti musel změnit plán a vynechat dobíjecí stanice ELLA AG. Zamířil tedy do Vídně, kde je u Burger Kingu rychlodobíječka Smatrics, ke které kartu měl a stojí měsíčně 14,99 EUR. Jelikož je ale otevřena jen v otevírací době BK, tak po občerstvení, které přišlo vhod, odjížděl s 96 % kapacity v baterii směrem k městu Schottwien, u kterého stojí další rychlodobíječka společnosti Smatrics. K další dobíjecí stanici, u OMV za městem Graz, to bylo zpočátku do kopce a zdálo se, že se vzdálenost 121 km nepodaří zdolat, ale druhá polovina trasy už byla po rovině nebo mírně z kopce, takže vše dopadlo dobře. Dalším dobíjecím bodem byla rychlodobíječka u města Völkermarkt, 107 km od té předchozí. Je od firmy KELAG, která má dobíjení zdarma a bez nutnosti používat nějakou kartu, takže krátké dobíjení proběhlo bez problémů a Tomáš měl před sebou už jen 40 km dlouhý úsek k poslední rychlodobíječce na trase ve městě Klagenfurth am Wörthesee, kde si pospal 2 hodiny a nabil Leafa na 99 % kapacity.

Nissan Leaf na cestě do Chorvatska – nabíjení Schottwien

Ve Slovinsku pouze rychlodobíjecí stanice, obě mimo trasu

Jelikož ve Slovinsku jsou jen dvě rychlodobíječky a obě u Mariboru, asi 50 km od sebe, a tedy úplně mimo plánovanou Tomášovu trasu, musel se spolehnout na normální dobíjení. Proto vyrazil do kopců za Klagenfurthem velmi úsporně, rychlostí okolo 50 km/h. V koloně za ním jelo asi 8 aut, jejichž řidiči nevypadali nadšeně, ale Tomáš se uklidňoval tím, že oni nebudou ti, kteří stráví 3 hodiny dobíjením. Cestou z kopce se zase kilometry rekuperovaly a jízdou v závěsu za kamiony také něco ušetřil. Proto nemusel zajíždět do centra Lublaně, jak měl původně v plánu, ale dojel až do města Vrhnika. Tam se ovšem čerpal energii Peugeot iOn, takže dobíjení nebylo možné. Na internetu tedy našel další dobíječku ve městě Pivka, ale na uvedené adrese sojan nikde. Zkusil tedy poprosit o dobíjení za nějaký poplatek na místní pile, ale místní pracovník ho ujistil, že ve městě Ilirska Bistrica, 8 kilometrů daleko, je na čerpací stanici dobíjecí stanice. To se dá s dojezdem 12 km ujet, a tak tam Tomáš vyrazil. Po ujetí pár kilometrů zapnul navigaci a zjistil, že to je ještě 18 kilometrů. Podařilo se mu tam dojet, ale na zmíněné čerpací stanici byla pouze reklama na nabíjecí stanice pro BMW i3, takže se Tomáš s přítelkyní vydali každý jiným směrem hledat dobíjecí stanici. Majitel pneuservisu, který je součástí čerpací stanice, jim ochotně nabídl zásuvku na jak dlouho budou potřebovat.

Nissan Leaf na cestě do Chorvatska – nabíjení Klagenfurth am Worthesee

V Chorvatsku už jen jedno dobíjení a to u moře

Po dvouhodinovém nabíjení vlastním kabelem, které Tomáš Richtr nabízí na www.r-evc.com, byl Nissan Leaf nabitý z původního nulového dojezdu na 75 km, a to z obyčejné zásuvky. Jelikož tu měl i přístup k internetu, našel mezitím další stanice na cestě k vodě a zjistil, že to, co se za 2 hodiny dobilo, stačí, a tak vyrazili dále. Dojeli do 40 km vzdáleného města Lovran, kde je veřejná nabíjecí stanice zcela zdarma. Během dobíjení se mohli i osvěžit po náročné cestě na přilehlé pláži. Po vykoupání dojezd ukazoval 115 km, a tak mohli v klidu vyjet to města Rabac, kde měli v apartmánu předem domluvené i dobíjení. Zbyl ještě dojezd 50 km. Cesta sice byla náročná a dobrodružná, ale podařilo se to.

Nissan Leaf na cestě do Chorvatska – nabíjení Lovran

Celkové náklady na „palivo“, podrobnější informace o cestě

Jelikož výše zmíněná dobíjecí karta společnosti Smatrics byla jediným nákladem na dobíjení, tak když nepočítáme ostatní náklady v podobě mýta a dálničních známek, které jsou stejné pro všechny vozy, náklady na „palivo“ byly pouhých 15 EUR, přestože se trasa proti plánu protáhla na cca 740 km. A zmíněných 15 EUR lze samozřejmně využít i cestou zpět. Pokud Vás zajímá podrobněji, jak cesta probíhala, můžete si prokliknout na podrobný popis cesty Nissanem Leaf do Chorvatska, jak ho sepsal sám aktér příběhu Tomáš Richtr.

Elektromobil Nissan Leaf – dlouhodobý test (1)

Nissan Leaf na rychlodobíjecí stanici CHAdeMO společnosti ČEZ

Od konce dubna máme v redakci elektromobil Nissan Leaf na dlouhodobý test. Už jste se o tom mohli trochu dočíst v reportáži z New Energies Rally Český Krumlov, kterou jsme právě tímto vozem absolvovali, ale s první reportáží jsme chtěli počkat, až budeme mít trochu více zkušeností. Nissan Leaf jsme předtím měli již dvakrát, a to vždy na týden. První test byl spíše seznamování s elektromobilitou a během druhého už se podařilo vyhodnotit skutečnou spotřebu celkově i v jednotlivých režimech, ale test skončil odtažením elektromobilu po vybití baterie na dálnici cestou k nejbližší dobíjecí stanici. K tomu ale došlo nešťastnou souhrou několika okolností, z nichž nejzásadnější byla ta, že jsme měli pouze jeden nabíjecí kabel a to 230 V / 16 A. Teď ale máme mnohem více postřehů.

Kabel 230 V i Mennekes je základ úspěchu používání elektromobilu

Na začátku dlouhodobého testu jsme také měli jen kabel 230 V do běžné zásuvky, ale z předchozích zkušeností jsme věděli, že tudy cesta nevede. Zvláště když bydlíte v bytě, a jste tak odkázáni pouze na veřejné dobíjecí stanice. Když jsme si ale půjčili i kabel Mennekes (400 V / 100 A), najednou se elektromobil ukázal jako mnohem použitelnější v běžném provozu. Výše zmíněné vybití a nutnost odtažení bylo způsobené tím, že na nejbližší stanici (TNT Chrášťany) byla v zásuvce 230 V zapojená firemní dodávka a my jsme přejížděli k další nejbližší stanici. S kabelem Menekes ale tento problém odpadl a ulevilo se i řidičům místní elektrické dodávky. Domluvili jsme se, že budeme používat zásuvku Mennekes, protože oni mají jen klasickou 230 V.

Velcí kamarádi kteří jsou často spolu

Hlavní dobíjecí sítě pro elektromobily jsou ČEZ a PRE

V České republice jsou dvě hlavní dobíjecí sítě, ČEZ a PRE. Druhá jmenovaná se až na pár výjimek týká jen Prahy a pro dobíjení je nutné mít čipovou kartu. Jednou za měsíc pak přijde vyúčtování. Platí se zde ne za kWh ale za čas strávený u dobíjecí stanice. U rychlodobíječek CHAdeMO je aktuální cena 2,42 Kč/min a u ostatních je to 0,3 Kč/min. Zde se tedy také vyplatí kabel Mennekes, protože za stejný čas (tedy i cenu) dobijete několikanásobně více energie. ČEZ má síť stanic po celé ČR a pro dobíjení se používá RFID čip, za který se platí paušál 181,5 Kč/měsíc. Za tuto cenu pak máte neomezené dobíjení na stanicích ČEZ. U rychlodobíječek CHAdeMO zatím není tento čip potřeba vůbec, a tam tedy dobíjíte úplně zdarma. Máme oba čipy, ale snažíme se využívat hlavně ČEZ, protože vychází výhodněji. Na některých strategických místech (například Zličín) ale není dobíjecí stanice ČEZ, a tak jezdíme občas i k PRE. To byl důvod, proč jsme si tuto kartu pořídili.

V OC Nový Smíchov – Nissan Leaf jako chudý kamarád

Pro rozšíření elektromobilů je potřeba mnohem více dobíjecích stanic

Už během druhého testu jsme narazili na problém v podobě obsazené dobíjecí stanice. V OC Nový Smíchov, kde jsou dokonce dva stojany (každý má 2 zásuvky, 230 V a Mennekes), se stalo, že jsme se na místě se čtyřmi dobíjecími místy sešly 3 elektromobily nebo plug-in hybridy. A to zatím v ČR nejezdí tolik aut do zásuvky. Zatímco u čerpací stanice nebo plnicí stanice CNG stráví auta pár minut, na běžných dobíjecích stanicích trvá hodiny, než se dobije. Pro masové rozšíření elektromobilů by tedy bylo nutné vybudovat mnohem více dobíjecích míst. I když někdo má možnost dobíjet i doma, je limitován dojezdem, a pokud jezdí více, musí využít i veřejných dobíjecích stanic. Součet ujetých km od dobíjení a zbývajícího dojezdu se nám většinou pohybuje mezi 150-200 km, ale skutečný dojezd je většinou nižší, protože ne vždy jedeme až do nulového dojezdu. Nejvíce jsme tedy zatím ujeli 169 km na jedno nabití.

Náš nejdelší dojezd s vozem Nissan Leaf

Skutečná spotřeba je mnohem vyšší než ta na palubním počítači

Zatím máme zkušenosti hlavně s Nissanem Leaf, ale i od čtenářů, kteří mají jiné elektromobily, dostáváme zpětnou vazbu, že skutečná spotřeba podle dobíjení je výrazně vyšší než ta na palubním počítači. Je to jednak kvůli ztrátám při dobíjení a možná i kvůli samovolnému vybíjení při stání vozidla. Ale když náš Nissan Leaf týden stál, zatímco jsme vozem na CNG vyrazili na delší cestu, ukazoval stejných 24 % baterie jako předtím. Do spotřeby na palubním počítači ale Nissan Leaf pravděpodobně nepočítá například klimatizaci, protože i když ji používáme, ukazuje podobné hodnoty spotřeby. Jelikož však dobíjíme pouze na veřejných stanicích, které ukazují, kolik kWh se dobilo, máme spotřebu vyhodnocenou.

Jezdíme za 30 haléřů na kilometr

Z prvních 3 559 km ujetých během testu jsme 579 najeli v rámci Rallye Český Krumlov (a cest tam i zpět), kde nebylo možné měřit dobíjení. Tento úsek tedy nepočítáme. Spotřebu tedy máme spočítanou na 2 980 km a vychází na 15,28 kWh/100 km. Jelikož většinou dobíjíme za paušál 181,5 Kč/měsíc, naše náklady na „palivo“ byly neuvěřitelných 869,51 Kč, tedy 29,2 haléřů na kilometr. Abychom byli upřímní, tak elektromobil vozíme na dobíječku cca 10 km od domova, takže k tomu jsou ještě nějaké náklady na naftu, ale není to na každé dobití, protože využíváme dobíjecí stanice třeba při nakupování v obchodních centrech, nebo při různých schůzkách. Při dobíjení doma (aktuální průměrná cena elektřiny je 4,75 Kč/kWh dle energie123.cz) by náklady vyšly na 0,73 Kč/km. Nutno dodat, že kratší dojezd a nemožnost nabíjení doma nás více nutí k jízdě s lehkou nohou, takže při svižnější jízdě by to samozřejmě bylo více. Pokud máte dotazy, můžete psát na sociální sítě nebo do nové sekce Vaše dotazy na našem webu. Pokusíme se zjistit, co Vás zajímá. Budeme rádi i za zkušenosti dalších majitelů elektromobilů. Naše další zkušenosti budou následovat a můžete se těšit i na dlouhodobý test jiného alternativního paliva.

V OC Nový Smíchov – Nissan Leaf jako chudý kamarád

Nissan Pulsar 1,5 dCi 81 kW – skutečná spotřeba

Nestává se mi často, že dostanu na test vůz, pro který je to možná první nebo druhý test. Není to ideální předpoklad pro test spotřeby. Nissan Pulsar 1,5 dCi, za jehož volant právě usedám, má najeto 600 km a jeho motor tedy musí ještě dost najet, aby se dal považovat za zajetý. Během prvních kilometrů si všímám jiné věci. Při prudším sešlápnutí plynu je nezvykle dlouhá reakce motoru, zvláště při otáčkách pod 2 000/min. Po natankování do plna ale začíná test spotřeby a při jízdě s lehkou nohou se tato vlastnost motoru vůbec neprojevuje.

Nissan Pulsar 1,5 dCi Pure Drive – zepředu

Výborné sladění motoru s převodovkou zajišťuje příjemné svezení

Jak už jsem zmínil, jízda s lehkou nohou Pulsaru s turbodieselem pod kapotou vyhovuje a od počátku je jízda velmi příjemná. Už jsem řídil dost různých aut a troufnu si říci, že na prvních kilometrech, zvláště ve městě, poznám, jestli je auto laděné primárně na cyklus měření spotřeby NEDC, nebo reálný provoz. Nissan Pulsar 1,5 dCi patří jednoznačně do té druhé kategorie, protože jeho šestistupňová převodovka netrápí motor předlouhými převody při rozjezdu, ale naopak šestka je dostatečně dlouhá i na úspornou jízdu po dálnici.

Ve městě nízká spotřeba i zajímavá vychytávka na parkování

Hned první jízda od natankování na Žižkově až na Zličín ukazuje potenciál Pulsaru. Spotřeba 5,1 l/100 km po průjezdu ucpanou odpolední Prahou není vůbec špatný výsledek. Během parkování ale přicházím na zajímavou vychytávku, kterou jsem zatím viděl jen v Infiniti Q50, tedy autě o několik tříd větším. Čtyři parkovací kamery složí dohromady obraz kolem celého auta. Pro mě je to mnohem příjemnější, než když na mě ze všech stran pípají čidla a nevím, jestli náhodou nepípají kvůli pár stéblům trávy. Další jízdy z celkových 95 km po Praze jsou i za příznivějšího provozu a průměrná spotřeba ve městě tak vychází na neuvěřitelné 4 l/100 km.

Průjezd Prahou ze Žižkova na Zličín byl lehce přes 5 l/100 km

Výrazněji spotřeba stoupá až při dálniční stotřicítce

Překvapivě malý rozdíl jsem zaznamenal při jízdě mimo město, tedy rychlostí 90 km/h a pomalejší dálniční jízdě, tedy 110 km/h. Palubní počítač při vyšší z těchto dvou rychlostí ukazoval v průměru jen o 0,4 litru více. Při dálniční stotřicítce ale překvapivě spotřeba stoupla naopak o více než litr. Znamená to tedy, že u tohoto auta platí dvojnásob pravidlo: chcete-li ušetřit, jezděte po dálnici do 110 km/h. Ani při dálniční stotřicítce nejde spotřeba přes 5 litrů, jak je běžné u aut, které mají pouze pětikvalt a pohádkově nízkou hodnotu normované kombinované spotřeby.

Plaketka Pure Drive na voze Nissan Pulsar 1,5 dCi

Nejúspornější diesel v našem testu

Jelikož na dálnici se odehrávala nemalá část jízd, výsledná spotřeba na palubním počítači se dostává na rovné 4 litry a podle tankování vychází hodnota o 0,17 l vyšší. Pohledem do tabulek s výsledky z našich testů zjišťuji, že nižší spotřeba vyšla pouze u Octavie GreenLine, ale rozdíl činí pouhých 0,06 l. Vliv chyby měření a rozdílných tras i podmínek může být mnohem větší, takže nelze říci, který z těchto vozů je úspornější. Zatímco Nissan Pulsar 1,5 dCi je aktuálně na trhu, Škoda Octavia GreenLine od příchodu motorů Euro 6 již na českém trhu není v nabídce. Pulsar je tedy nejúspornější vůz v našem testu z těch, které jsou stále v nabídce i na českém trhu. Kromě úspornosti nabízí i přijemné svezení. Zvykem v našem magazínu je, že design nehodnotíme, to nechť posoudí každý čtenář dle svého vkusu, ale budeme rádi, když nám napíšete do komentářů, jak se Vám líbí.

Spotřeba za celý test byla podle palubního počítače 4 l/100 km

Nissan Pulsar 1,5 dCi 81 kW (6/2015) náklady
spotřeba ve městě (95 km) 3,99 l/100 km 1,31 Kč/km
spotřeba mimo město (90 km/h) 3,23 l/100 km 1,06 Kč/km
spotřeba při 110 km/h 3,6 l/100 km 1,18 Kč/km
spotřeba na dálnici (130 km/h) 4,95 l/100 km 1,63 Kč/km
celkem za celý test (690 km) 4,17 l/100 km 1,37 Kč/km
Kombinovaná spotřeba – norma 3,6 l/100 km rozdíl: 15,83%

Nissan Pulsar 1,5 dCi Pure Drive – zezadu

TEST: elektromobil Nissan Leaf (24 kWh) – skutečná spotřeba

Elektromobil Nissan Leaf už jsem jednou testoval, a tak jsem věděl, co mě čeká. Na toto auto jsem se opravdu těšil. Tehdy jsem neznal taje a zákoutí elektromobility a přicházel jsem na ně až v průběhu testu. Do toho, na co jsem sám nepřišel, mě na konci testu zasvětil pan Vegr během dobíjení v Prčicích. Právě kvůli tomu, že jsem spoustu věcí nevěděl, se mi nepodařilo s Nissanem Leaf absolvovat celý test a vyhodnotit spotřebu i náklady za celý test i při různých režimech jízdy, tedy ve městě, mimo město a na dálnici. Jelikož jsem si myslel, že už mě nic nepřekvapí, domluvil jsem si druhý test, abych zjistil skutečnou spotřebu elektromobilu Nissan Leaf.

Nissan Leaf u rozbité dobíjecí stanice

Elektromobil Nissan Leaf má úžasné zrychlení

Jedna z věcí, na kterou jsem se těšil, bylo raketové zrychlení elektromobilu. Kdo nikdy v elektromobilu nejel, neví o čem mluvím, ale zkrátka nejste omezeni křivkou kroutícího momentu a výkonu jako u spalovacích motorů. Prostě sešlápnete plyn a auto Vás zatlačí do sedačky. Řidiči, kteří mají rádi rychlé rozjezdy a nepotřebují při tom slyšet burácení motoru, budou nadšeni. Nutno ale dodat, že si to nemohou užívat často, protože to výrazně snižuje dojezd. Já jsem si to užil až po skončení testu, abych tím neovlivňoval výsledek. Druhá věc, která mě na elektromobilu baví, je zájem okolí. Většina lidí se otočí za tím autem, které jede, ale není slyšet. Má to ale stinnou stránku v tom, že musíte dávat pozor na chodce, kteří Vás neslyší. Pojďme ale k tomu hlavnímu – testu spotřeby.

Nissan Leaf dobíjí vedle BMW i3

Rychlodobíjecí stanice mimo provoz

Jak jsem zmínil na začátku článku, domníval jsem se, že znám taje elektromobility a nic mě nepřekvapí, což mi umožní v pohodě zvládnout test. První překvapení, nutno dodat, že nemilé, přichází hned druhý den. Přijíždím k rychlodobíjecí stanici v Duhové ulici a na ní visí cedulka informující řidiče, že stanice nemusí správně fungovat a že se za problémy omlouvají. Po připojení zjišťuji, že nefunguje vůbec. Nezbývá nic jiného, než dojet za roh a napojit ho na běžnou nabíječku, na které ovšem trvá nabití na 100 % přes 13 hodin oproti půlhodině na té rychlodobíjecí. Navíc zjišťuji, že je tam zapojeno BMW i3, naštěstí ale ve 400V zásuvce, takže mohu „své“ auto připojit do 230V zásuvky. Ostatně 400V kabel stejně k autu nemám. Jdu tedy zatím nakoupit, pak fotím BMW, nabíjející se vedle, mezitím se Leaf nabil alespoň tak, abych dojel na Kolbenovu k autosalonu AUTOBOND GROUP, kde jsem Leaf vyzvedával a kde mají také rychlonabíječku. Domů to ale mám přes celou Prahu, takže i když dobiju na 100 %, část projedu už cestou domů.

Nissan Leaf u AUTOBOND GROUP, kde je take rychlodobíjecí stanice

Dobíjecí kabel jen na 230 V

K Nissanu Leaf mám zapůjčený jen kabel na 230 V, rychlonabíječka v Praze taky nefunguje a bydlím v bytě bez garáže, takže doma to taky nedobiju. Vzdávám tedy cestu do Písku, kde jsem s Leafem byl i při minulém testu, a jedu raději svým dieselem. Když ale jedu na test amerického pick-upu, který začíná ve Zbraslavi, využívám toho a nechávám Leaf v Radotíně na nabíječce. Za čtyři hodiny se trochu dobil, ale stejně ho pak musím ještě někde nechat, abych druhý den dojel na otočku z Berouna do Prahy a zpět. Na internetu nacházím dobíjecí stanici v Chrášťanech. To je ideální, jenže přichází další překvapení. Je v areálu TNT a ve 230V zásuvce je zapojený služební dodávkový Peugeot. Vrátný říká, že ho mohu odpojit, ale zásuvku lze odemknout jen příslušným čipem a 400V kabel do druhé zásuvky nemám, takže nezbývá než najít jinou dobíjecí stanici. Toto auto tam prý vždy stojí až do pondělka a je sobota. Nejbližší je cca 15 km daleko v OC Kaufland – Vypich na Bělohorské ulici, což ovšem znamená najeté kilometry navíc, na které zbytečně padne nemalá část dobíjení a navíc se o to hledání čas dobíjení zkracuje.

Nissan Leaf vedle BMW i3

Od Berouna na Kavčí Hory úsporně, zpět extrémně úsporně

Večer odjíždím domů s částečně nabitým autem, které by podle udávaného dojezdu 106 km mělo dojet na Kavčí Hory, zpět do Berouna a pak na Vypich. Když ale ráno vyjíždím první dálniční stoupání u Loděnice, dojezd klesá rychleji, takže vzdávám pravidlo testů, že po dálnici budu jezdit 130 km/h, ale snižuji dálniční rychlost cca na 100 km/h. Ve Studiu 6 víkend se ještě na otázku o pohonu budoucnosti chlubím tím, že jsem přijel elektromobilem, ale cestou zpět si po vyjetí Barrandovského kopce uvědomuji, že budu muset snížit dálniční rychlost na 80 km/h, což už se nejeví jako cestování budoucnosti. I tak se dojezd nebezpečně snižuje a až sjezdem z kopce do Berouna se navýší na hodnotu, aby to vyšlo až k dobíjecí stanici na Vypich.

Po dálnici jedu jako želva

Z kopce sice dojezd narůstá, ale do kopce naopak klesá, takže při nájezdu na dálnici za Berounem se z číselného dojezdu na displeji stávají tři pomlčky, což už vypadá opravdu strašidelně. V kopci u Loděnice začíná displej ukazovat kapacitu baterie 0 % a o kousek dále mi displej oznamuje, že je snížený výkon motoru a rozsvěcuje se oranžová ikonka želvy. Snížený výkon ani ikonka želvy mi nevadí, protože stejně už od Prahy jako želva jedu. „Dojedu třeba pomalu, ale hlavně abych dojel,“ říkám si. Najednou ale displej začíná ukazovat vyřazení z polohy D na N, auto přestává reagovat na sešlápnutí plynu, a tak volně na neutrál parkuji v odstavném pruhu a vybaluji trojúhelník. Naštěstí za mnou jede manželka s naším dieselem, aby mě od dobíjecí stanice odvezla domů, takže upevňuji lano a Nissan Leaf se vydává k dobíjecí stanici tažený Hondou Civic. Pro nás je to ale „úžasně“ strávené nedělní odpoledne, kterému se dalo předejít, kdyby nebyla nejbližší dobíjecí stanice blokovaná, nebo k vozu byl i dobíjecí kabel na 400V.

Nissan Leaf je nejúspornější auto v našem testu

Po dobití baterie na původní hodnotu počítám spotřebu na 100 km i náklady na kilometr jako u ostatních testů. Jen se to počítá v jiných jednotkách, takže například spotřeba mimo město 14,88 kWh/100km vypadá hrůzostrašně pro člověka, zvyklého na l/100 km. Navíc tato hodnota je nejnižší, protože ve městě si Nissan Leaf řekl o 17,45 kWh/100 km a na dálnici dokonce o 20,37 kWh/100 km. Když to ale přepočteme na náklady, tak při průměrné ceně 4,89 Kč/kWh (dle www.cenyenergie.cz ) vychází náklady na ujetý kilometr 85 haléřů, což znamená, že po Octavii G-TEC převzal štafetu nejúspornějšího auta v našem testu Nissan Leaf. Ne však tak výrazně, jak jsem předpokládal (Octavia jezdí jen o 16 heléřů dráž), a nutno dodat, že je spotřeba Leafu zkreslená i extrémně úsporným stylem jízdy v závěru testu a omezením komfortu, protože poslední den jsem se zřekl i topení a jezdil v bundě, abych nezkracoval dojezd.

 

Leaf je dobré auto, ale infrastruktura na to není připravena

Pokud zrovna nebojuji s nedostačujícím dojezdem, je v Nissanu Leaf příjemné svezení. V interiéru je takřka úplně ticho, a když potřebuji nebo chci, akcelerace mě zatlačí do sedadla. Ani dojezd není špatný pro někoho, kdo denně dojíždí do práce třeba 50-60 km a má možnost auto nabíjet doma. Každopádně to není auto na dlouhé cesty, tedy spíše na pravidelné dojíždění, než na univerzální použití. S již několikrát zmíněnou nabíječkou na 400 V a hustší sítí dobíjecích stanic, zvláště těch rychlodobíjecích, by se jeho využitelnost výrazně zvýšila. Za nabíječku si můžete připlatit 24 800 Kč, což sice není málo, ale vzhledem k ceně auta 715 300 Kč to není tak velká položka a určitě se vyplatí. Na síť dobíjecích stanic si ale budeme muset počkat, a jelikož elektromobilů nejezdí tolik, aby se vyplatilo ji výrazněji rozšiřovat, je to zatím začarovaný kruh. Cesta možná vede přes plug-in hybridy, které dobíjením sníží náklady na provoz a vytíží tak dobíjecí stanice, ale obejdou se i bez nich. Za dobíjecí čip se platí měsíční paušál 150 Kč bez DPH bez ohledu na to, kolik dobíjí, což je pro majitele takových aut zajímavé, pokud parkují v místech, kde jsou dobíjecí stanice a mohou si tak snížit spotřebu benzínu nebo nafty.

Nissan Leaf (10-11/2014) náklady
spotřeba ve městě (88,6 km) 17,45 kWh/100 km 0,71 Kč/km
spotřeba mimo město (90 km/h) 14,88 kWh/100 km 0,72 Kč/km
spotřeba na dálnici (130 km/h) 20,37 kWh/100 km 0,99 Kč/km
celkem za celý test (358 km) 17,43 kWh/100 km 0,85 Kč/km
Kombinovaná spotřeba – norma 15 kWh/100 km rozdíl: 16,20%

Nissan Leaf a elektromobilita

Původně jsem předpokládal, že půjde o klasický test auta, byť s alternativním pohonem, který zatím není příliš rozšířený, protože elektromobilů zatím u nás moc nejezdí. Jelikož ale šlo o moji první zkušenost s elektromobilem, uvědomuji si, že tento pohon má svá specifika, takže článek je nejen o autě samotném, ale i o tajích a úskalích elektromobility.

První kilometry v elektromobilu Nissan Leaf

Do Nissanu Leaf usedám v Praze na Spořilově s baterií nabitou na 100 %. Chvíli auto „přemlouvám“, aby se vůbec rozjelo, ale když přicházím na to, v jakém pořadí je potřeba udělat startovací úkony, samotné ovládání už se příliš neliší od klasického auta s automatickou převodovkou. Výjimkou je nožní brzda místo ruční, ale tu některá auta mají také. Jak tak projíždím Prahou, vzpomínám, jak jsem před 10 lety neuznával nic jiného než manuální převodovku a co nemělo spalovací motor, to jsem nepovažoval za auto. Inu, časy se mění a my s nimi. Od té doby, kdy jsem jel poprvé ucpanou Prahou s automatickou převodovkou, resp. tehdy s variátorem v hybridní Hondě Insight, už vím, že v takovém případě je příjemné šlapat jen na plyn a brzdu. I v Nissanu Leaf, kde místo na plyn šlapu na „proud“, se mi jede příjemně.

Mohu jet do Třebíče elektromobilem?

Druhý den mám v plánu jet do Třebíče. Snažím se tedy naplánovat trasu s pomocí mapy dobíjecích stanic na elektromobilita.cz. Pojedu od Prahy – na trase u dálnice není žádná dobíjecí stanice, takže bych musel jet přes Sedlec-Prčice a podruhé dobíjet v Dukovanech, 20 km za Třebíčí, a celkem bych si tedy zajel 40 km. Jelikož ale ani jedna z nich není rychlodobíjecí, záhy vyhodnocuji, že vzhledem k dojezdu a času potřebnému k nabití není reálné tuto trasu tam a zpět zvládnout za jeden den, zvláště když nemohu auto nabít přes noc doma, protože bydlím v bytě. Do Třebíče tedy vyrážím svojí dieselovou Hondou Civic.

Rychlodobíjecí stanice v Praze

Druhý den po cestě do Třebíče jedu večer do Prahy, což můžu i elektromobilem. Večer vyjíždím z Krče do Duhové ulice, kde je jedna ze dvou rychlodobíjecích stanic, uvedených na elektromobilita.cz (ta druhá je v Kladně), a dobíjím vůz. I s „koumáním“, jak se to ovládá, zapojením, zapnutím a následně odpojením trávím na dobíjecí stanici hodinu, při nabití až do automatického vypnutí. Na začátku dobíjení ukazuje displej dojezd 45 km, po vypnutí je to však jen 140 km a zdá se mi, že ukazatel kapacity baterie neukazuje plný stav. Neřeším to ale a vyrážím domů.

Dojezd Leafu na dálnici rychle klesá

Ráno se mi moc nechce vstávat, protože jsem kvůli dobíjení dorazil okolo jedné hodiny. Ale musím, jedu do Hořovic. Mám to téměř celou cestu po dálnici, takže stíhám, ale při dálničním tempu, ve kterém jsem se v jednu chvíli dostal na maximum 135 km/h podle GPS, dojezd rychle klesá, a tak v Hořovicích displej ukazuje 40 km. Dojedu až do Prahy? Cestou zpět tedy jedu po dálnici úspornou rychlostí okolo 90 km/h a při zastávce v Berouně už jsem klidnější, protože i když jsem ujel dalších téměř 20 km, aktuální dojezd je 44 km. I tak ale před Prahou ukazuje dojezd 12 km, a když jedu okolo Zličína, místo čísla se objevuje jen „–“, takže neriskuji a jedu jen do podzemních garáží OC Nový Smíchov, kde dobíjím, zatímco obědvám.

Jak nejlépe nabít Leaf na maximální kapacitu?

Na Smíchově je standardní dobíjecí stanice, a jelikož mám kabel jen na klasickou zásuvku, tedy 230 V, dobíjení jde pomalu. Sice mezitím vyrážím na oběd, ale když se vracím, ještě čekám, až se to trochu dobije, abych bez problémů dojel k rychlodobíjecí stanici. Tam si všímám, že lze nastavit úroveň nabití, ale nejde dát více než 80 %. Pomalu mi dochází, proč se mi předtím zdálo, že není kapacita plná – opravdu nebyla. Sice po 33 minutách odjíždím, ale 80 % mi nestačí na to, abych bez dobití dojel do Písku a následně do Prčic. Zastavuji tedy na Zbraslavi u klasické dobíjecí stanice, vytahuji notebook, a zatímco nabíjím do plné kapacity, snažím se udělat nějakou práci. Po dvou a půl hodinách je notebook, který jsem používal i při předchozích dobíjeních, už vybitý, kapacita 99 % a na 100 % to má trvat ještě 50 minut. Vzdávám to a vyrážím do Písku, protože dojezd 179 km by měl při úsporné jízdě stačit. Nestačí! I přes úspornou a pomalou jízdu, za kterou postupně sbírám stromečky na displeji, klesá dojezd rychleji a po 98 km ukazuje displej 60 km. Do Prčic to je sice o deset méně, ale otázka je, co s dojezdem udělá nemalý kopec, který je hned za Pískem. Díky jedněm hodným lidem v Písku, kteří mě nechali si auto trochu dobít, se daří dojezd navýšit na 106 km, z nichž ještě něco mizí při jízdách po Písku, ale 86 km mělo na dojezd do Prčic stačit.

Jak jsem se dostal s Nissanem Leaf do Prčic

Na vrchu kopce za Pískem začínám o dojezdu do Prčic pochybovat. Navigace ukazuje vzdálenost jen o 2 km menší než je dojezd na palubním počítači, ale jelikož jedu úsporně, rezerva se postupně zvyšuje. Navíc Prčice jsou v dolíku, a tak z 28 km nad kopcem je dojezd 39 km pod kopcem. Po příjezdu na čerpací stanici, kde je i dobíjecí stojan, potkávám člověka, který zásadně mění můj pohled, který jsem postupně získával během jízd s Nissanem Leaf. Ale o tom jindy. Dozvídám se spoustu zajímavých věcí a po třech hodinách nabíjení už bych měl v pohodě dojet do Prahy k vytoužené rychlodobíjecí stanici. Dojezd 89 km slibuje více než desetikilometrovou rezervu, ale situace s klesajícím dojezdem se opakuje, takže kousek za Průhonicemi už mám dojezd nulový. Na Chodov k normální dobíjecí stanici je to jen o 4 km blíže než k rychlodobíjecí, a jelikož jsem už unavený, riskuji a do Duhové ulice dojíždím s kapacitou 1 %. Bylo to o fous, ale kdybych to udělal i minule, možná by se to vyplatilo a mohl jsem si zdlouhavé dobíjení na Smíchově ušetřit. Jde o poslední dobíjení, takže zaznamenávám průměrnou spotřebu, kterou jsem nuloval při prvním dobíjení, a od té doby ujel 389 km. K mému velkému překvapení tentokrát dobíjení pokračuje i přes 80 %, ale jelikož je opravdu pozdě a jsem unavený, tak to vypínám na 91 % a jedu domů.

Co potřebujete k dobíjení a jaké jsou náklady na km?

Spotřeba za toto období mi vychází 12,8 kWh/100 km. Jelikož jsem zvyklý na jiné jednotky, je nutné to přepočítat na peníze. Jenže jak to počítat, když cena energií se liší podle poskytovatele, podle tarifu atd. Na rychlodobíjecích stanicích je navíc dobíjení úplně zdarma a stačí Vám pouze elektromobil, zatímco na ostatních potřebujete čip pro dobíjení. Ten jsem měl půjčený, takže nevím, jak se dobíjení vyúčtovává, ale v ceníku ČEZ jsem se dočetl jen o poplatku 450 Kč bez DPH za čtvrt roku. Je to tedy vše, co platím? A co když dobíjím doma? Jelikož majitel elektromobilu by měl mít hlavně vlastní dobíjení, aby využil jeho výhody a eliminoval nevýhodu v podobě krátkého dojezdu, budu vycházet z této ceny. Na srovnávači www.energie123.cz jsem se dočetl, že průměrná cena jedné kWh za rok 2014 je 4,84 Kč, což by vycházelo na 0,62 Kč/km. To je bezkonkurenční, levněji jsem zatím nejezdil. Vzhledem k možnosti dobíjení na rychlodobíjecích stanicích zdarma bude tato cena ve skutečnosti ještě nižší, pokud to budete využívat.

Pro koho je Nissan Leaf ideální volbou?

Jak z testu vyplývá, základ je mít vlastní dobíjení, ideálně tedy garáž. Vyjíždět ráno s nabitou baterií na 100 %, aniž byste museli někde zbytečně trávit čas dobíjením. To považuji za „základ úspěchu“. Při denním nájezdu do 150 km, tedy v rámci dojezdu, by byla návratnost investice poměrně dlouhá, ale parkujete-li často v nákupních centrech, kde bývají dobíjecí stanice, můžete přirozeně dojezd prodloužit, aniž by Vás to stálo drahocenný čas. Pro delší jízdy je pak ideální mít v garáži druhé auto s konvenčním pohonem.

Dynamika elektromobilu Nissan Leaf

Po ukončení testu a zapsání spotřeby jsem ještě vyzkoušel dynamiku. Při těchto jízdách sice dojezd klesal a spotřeba stoupla na 16 kWh/100 km, ale vyzkoušet si 80 kW elektromotoru je zážitek. Zabírá okamžitě od nízkých otáček a můj pocit říkal, že je to větší zrychlení než u mé dieselové Hondy Civic, která má 110 kW. Já mám sice rád při sportovnější jízdě zvuk motoru a manuální řazení, ale jsem přesvědčený, že se najde spousta lidí, kteří s tímto budou spokojeni.