Archiv pro měsíc: Prosinec 2015

Motor na vodu

Pohon budoucnosti – spalovací motor na vodu

V současné době se kvůli omezení používání fosilních paliv mílovými kroky rozvíjí alternativní paliva. Je to například zemní plyn, který se dá nahradit bioplynem vytvořeným ze zemědělského odpadu. Dále se rozvíjí pohon na elektřinu, jehož odpůrci argumentují tím, že elektřina se musí také z něčeho vyrobit a v současné době při její produkci převládají fosilní paliva. Emise se tak pouze přemístí z výfuku auta ke komínu elektrárny. I tito lidé mají částečně pravdu. Za palivo budoucnosti se považuje také vodík. Vody je přece všude dost a z „výfuku“ pak jde jen vodní pára. Ale uvědomme si, že vodíkový automobil je pouze elektromobil s palivovým článkem místo baterie. K výrobě vodíku z vody se také používá při elektrolýze elektrická energie. A jsme zase u toho komínu v elektrárně. Navíc je problém vodík bezpečně skladovat, zvláště v autě. Proto nejen američtí vědci, ale i jinde na světě, se zabývají otázkou: Lze použít jako palivo přímo vodu? Té je přece všude dost. A existuje mnoho prototypů.

I v Česku se spalovací motor na vodu vyvíjí,zatím není 100%

Za prototypy nemusíme chodit daleko. Zdeněk Vranka z Dolní Cerekve údajně ve svém autě štěpí vodu na vodík a kyslík, což pak vhání do motoru. Spotřeba se tak údajně snížila na 3 litry na 100 km. Je fakt, že nám se spotřeby pod 3 litry daří dosahovat při úsporné jízdě i bez vstřikování vodíku, ale věříme že vývoj pokračuje dále, neboť první informace o pokusech pana Vranka se objevily již v roce 2008.

Spalovací motor jen na vodu z Chorvatska

Naproti tomu Ivan Jakobovič z Chorvatska měl již v roce 2013 funkční vzorek motoru jen na vodu, což dokazuje i videem na YouTube.com. Aby dokázal, že to co leje do nádrže je skutečně voda, tak se z lahve předtím napil. Nyní již má údajně sestrojený i funkční traktor na vodu, jak ukazuje na svých dalších videích.

Motocykl na vodu z Jižní Ameriky

A konečně se dostáváme k americkým vědcům, i když z Jižní Ameriky. Ricardo Azevedo z Brazílie přestavěl svůj motocykl na vodu. Údajně může jezdit i na špinavou vodu z řeky a na 1 litr vody ujede 500 kilometrů. To znamená spotřebu 0,002 l/100 km. Co bychom za takovou spotřebu dali i kdyby se jednalo o benzín nebo naftu? Na 3 litry se zvládneme dostat i bez vodíku, ale toto už je něco jiného.

Voda se štěpí na vodík a kyslík, které spaluje motor

Všechny tyto pokusy spojuje jedno. Voda se pomocí elektrolýzy štěpí na vodík a kyslík a obojí jde spolu do motoru. V prvním případě se to míchá se standardním palivem, ale v dalších dvou již motor běží pouze na tuto směs. A u motocyklu Ricardo Azevedo navíc udává úžasnou spotřebu. Co si o tom myslíte? Také byste chtěli najet stovky kilometrů, na které by stačil jeden litr vody?

6 typů koncovek nabíjení pro elektromobily působí komplikace

Na většině veřejných dobíjecích stanic je většinou Mennekes a klasická zásuvka, z té je však dobíjení pomalé.

Vývoj elektromobilů jde dopředu mílovými kroky, ale nikdo se zatím nezamyslel nad tím, jak dobíjet všechny typy aut z jedné zásuvky, respektive konektoru. V současné době se totiž můžete setkat se 4 konektory a navíc Japonské vozy mají v autě jiný konektor, takže i na běžný Mennekes potřebují redukci. A aby to nebylo málo, tak Tesla má vlastní SuperCharger.

Je tedy na čase se začít zajímat tímto tématem, jelikož se často stává, že nemáte jak dobít nebo je vaše zásuvka obsazena. A to pak naštve vás i okolí, jelikož třeba nestihnete plánovanou schůzku případně něco důležitějšího. Například na Jarově jsme zjistili, že i když máme redukci z japonského konektoru (u Nissanu Leaf) na Mennekes tak to s ní nedobíjí, i když auta evropské produkce, které mají standardně zásuvku Mennekes, tak běžně dobíjí.

Konektor Mennekes pro střídavý proud 400 V

Nejjednodušší a nejuniverzálnější způsob jak dobíjet svoje elektro auto je z běžné domácí zásuvky, ale uvědomme si, že ne každý bydlí v domě s garáží. Ono totiž tahat kabel až do 5. nebo 12. patra není úplně super. Navíc toto dobíjení je extrémně pomalé. Z běžné zásuvky dobíjíte cca 3 kWh a jen VW e-Up má kapacitu baterií 18,7 kWh. To bude doba je dobít (cca 8 hodin)!

Dalším způsobem jsou veřejné dobíjecí stanice a opět jsme narazili kosou na kámen. Těchto stanic je u nás hodně málo, spíš jak šafránu.  Pokud ji však naleznete a máte opravdu kliku, jako byste vyhráli ve Sportce, tak dobijete na rychlodobíječce za 30 min, ale většinou dobíjíte přes Mennekes nebo podobnou koncovku a to také trvá dlouho. Například rychlodobíječka PRE na Černém Mostě má ale pouze konektor CHAdeMO (typický spíše pro japonská auta), takže s Volkswagenem e-Golf jsme měli smůlu, protože ten má konektor Combo2, typický pro evropská auta.

Rychlodobíjecí konektor CHAdeMO, který je typický spíše pro japonská auta.

Kdysi se u elektromobilů uvažovalo i o systému výměnných baterií (například Tesla na to byla připravená) ale když se nepodařilo sjednotit ani konektory, tak u baterií to rozhodně není reálné. V poslední řadě se uvažuje o bezdrátovém dobíjení pomocí indukce. No řekněme si to otevřeně, jeto hudba dlouhé, ale hodně dlouhé budoucnosti. Například Nissan a Volkswagen už to ukazují na prototypech, tak doufejme, že alespoň toto bude kompatibilní napříč značkami.

Rychlodobíjecí Combo2, typický spíše pro evropská auta, horní část vychází z konektoru Mennekes

Honda Jazz 1,3 i-VTEC – skutečná spotřeba

Na test Hondy Jazz jsem se těšil hned z několika důvodů. Jedním z nich jsou mé zkušenosti s předchozí generací a motorem 1,2 i-VTEC pod kapotou, který mě příjemně překvapil spotřebou, i když uznávám, že jsem s ním jezdil spíše úsporně. Jak si povede úplně nová třináctistovka v testu, kdy jezdím na horní hranici rychlostních limitů a jaká bude skutečná spotřeba? Na tyto odpovědi jsem byl zvědavý. Dalším důvodem bylo, že Honda Jazz se vymyká snad všemu, co na trhu je. V nabídce má pouze jeden motor (volit můžete pouze mezi šestistupňovou manuální převodovkou a bezestupňovým CVT) a ten je navíc atmosférický! Vnějšími rozměry spadá mezi malé hatchbacky, ale tvarem karoserie připomíná spíše malé MPV, díky čemuž prostorností i variabilitou interiéru poráží většinu konkurentů. I přes důraz na praktičnost je ale na Jazzu patrný sportovní styl pro Hondu tak typický, což přispívá k tomu, že Honda Jazz je auto zajímavé v každém ohledu.

Honda Jazz 1,3 i-VTEC – zezadu, zvláště v této výrazné žluté vynikne v šedi města

Krátká převodovka je do města ideální

Řadový čtyřválec 1,3 i-VTEC dokáže při nízkém zatížení pracovat v otáčkách pro atmosférický motor velmi nízkých, tedy okolo 1500 za minutu, podobně jako přeplňované motory. Jelikož při potřebě vyššího výkonu je samozřejmě potřeba motor více vytočit, šestistupňová převodovka je tedy poměrně krátká. Ve městě ale většinou velký výkon nepotřebuji, a tak i tam často využívám šestý převodový stupeň. Převodovka je skvěle odstupňovaná, jízda ve městě je tedy plynulá a pohodová a spotřeba ve městě během 163 km ujetých právě tam vychází na úžasných 5,2 l/100 km. Co se spotřebou udělá, když vyjedeme z města?

Na okreskách a silnicích I. třídy pod 5 litrů

Při jízdě po okreskách, zvláště na našem testovacím okruhu mezi Berounem, Unhoští a Rudnou, kde je dost kopců a zatáček, se atmosférický motor musí více vytáčet, ale spotřeba se i tak drží pod pěti litry. Konkrétně po 40 km na tomto okruhu, který obsahuje město, okresky i dálnici, ukázal palubní počítač 4,6 l/100 km. Na silnici I. třídy je pak při ustálené rychlosti 90 km/h na nejvyšší rychlostní stupeň spotřeba ještě o 3 desetiny nižší. To už procházím výsledky předchozích testů, většinou s přeplňovanými downsizovanými motory, a kladu si otázku, v čem má být výhoda downsizingu? Tak zkusme rychlostní silnici a dálnici.

Honda Jazz 1,3 i-VTEC – zepředu, sluší mu to i na okreskách

Největším překvapením je rychlostní silnice, i dálnice je v pohodě

Zatímco při 90 km/h má Honda Jazz 2 500 otáček za minutu, vzhledem ke krátké převodovce toto číslo na rychlostní silnici, tedy při 110 km/h, stoupne o 500. Že bych konečně atmosférický motor „nachytal na švestkách“? Ani náhodou! Právě naopak, marně se snažím v předchzích testech přeplňovaných motorů najít spotřebu pod 5 litrů, zatímco Honda Jazz ukazuje 4,8. Níže se dostaly jen diesely. Tak vyjedeme na dálnici a zkusíme to při 130 km/h. To už má motor 3 500 otáček za minutu a spotřeba skutečně stoupla. Tak jsem na to přišel! Nárůst spotřeby je větší než u přeplňovaných motorů, na dálnici je to podle palubního počítače 6,4 l/100 km. Opět koukám do tabulek z testů u přeplňovaných konkurentů a zjišťuji, že se na dálnici pohybují mezi 6,5 až 7 litry, takže zase nic. Nárůst sice větší je, ale na převýšení absolutní hodnoty to nestačilo.

Honda Jazz 1,3 i-VTEC – sedačky Honda Magic Seats

Opravdu úsporné auto s variabilním interiérem a dobrým podvozkem

Zpočátku na mě motor působil trochu líně, protože už jsem si odvykl motor vytáčet. Někdy je potřeba ho dostat do vysokých otáček, zvláště při jízdě do kopce si o ně indikátor říká, ale výkon se pak dostaví. I když třináctistovka na závodění není, na příjemné svezení stačí a díky povedenému podvozku si užijete i okresky. V prostorném interiéru se pak sedačky Honda Magic Seats pyšní skvělou variabilitou. Během celého testu ukázal palubní počítač rovných 5 litrů, což je i normovaná spotřeba. Podle tankování je skutečná spotřeba vozu Honda Jazz o pouhé 3 desetiny vyšší. A konečně se dostáváme k „výhodě“ downsizovaných turbomotorů. Dokáží slíbit spotřebu pod 5 litrů, problém ale je, že skutečná spotřeba je pak až o 25 % vyšší. U Hondy nám vyšla skutečná spotřeba pouze o 6 % vyšší než normovaná. Pokud ale budete méně jezdit po dálnici nebo tam nebudete jezdit maximální povolenou rychlostí jako my v testu, úplně s přehledem se dostanete pod 5 litrů, tedy normovanou spotřebu Hondy Jazz. U verze s CVT převodovkou Honda udává dokonce 4,6 l/100 km, a tak po tomto testu nemám důvod nevěřit, že tak úsporně skutečně jezdí.

Honda Jazz 1,3 i-VTEC – skutečná spotřeba podle tankování je 5,3 l/100 km

Honda Jazz 1,3 i-VTEC 75 kW 6MT (12/2015) náklady
spotřeba ve městě (163,5 km) 5,19 l/100 km 1,64 Kč/km
spotřeba mimo město (90 km/h) 4,25 l/100 km 1,34 Kč/km
spotřeba na rychlostní silnici (110 km/h) 4,83 l/100 km 1,52 Kč/km
spotřeba na dálnici (130 km/h) 6,38 l/100 km 2,01 Kč/km
kombinovaný okruh Usporne.info 4,6 l/100 km 1,45 Kč/km
celkem za celý test (685 km) 5,3 l/100 km 1,67 Kč/km
Kombinovaná spotřeba – norma 5 l/100 km rozdíl: 6,00%

Hyundai Ioniq – fotky z natáčení reklamy

Automobilka Hyundai by měla ve své světové premiéře ukázat na autosalonu v Ženevě nové vozidlo pojmenované Ioniq. Dle interních zdrojů by se mělo jednat o plně elektrický automobil, hybrid a plug-in hybrid na zcela nové platformě.

Hyundai Ioniq zepředu

První odhalení se však odehraje úplně někde jinde. Nový vůz totiž bude odhalen už na domácím korejském trhu, následně ve světové premiéře, na kterou se osobně vydáme do Ženevy a nakonec v New Yorku. Silueta vozu se hodně podobá jeho konkurentovi Toyotě Prius a má tak mírně se svažující střechu. Hlavním činitelem bude nízký odpor vzduchu. Pro interiér Hyundai slibuje použít kvalitní materiály, které jsou šetrné k životnímu prostředí. Pod kapotou hybridní verze by se měl objevit řadový čtyřválec 1,6 l.

Hyundai Ioniq – zezadu

 

Novou platformu by měla automobilka používat i na další své chystané modely po vzoru VW, tudíž lze v budoucnu očekávat nástup hybridních nebo elektrických vozidel od této značky.

 

Zdroj: autoguide Foto: SpiedBilde

Elektromobil Nissan e-NV200 – skutečná spotřeba

Nabídka elektromobilů na trhu se neustále zvyšuje a rozšiřuje do dalších kategorií. A právě Nissan nabízí elektromobil jako sedmimístné MPV nebo dokonce dodávku. Právě první jmenovanou verzi vozu Nissan e-NV200 jsme měli možnost otestovat. Vychází z modelu NV200, ovšem pod jeho kapotou se skrývá motor z kompaktního hatchbacku jménem Nissan Leaf a právě z něj pochází i baterie. Bude to stačit na poměrně velké MPV nebo dodávku?

Nissan e-NV200 – zepředu

Motor z Leafu bohatě stačí, baterie by mohla být větší

Pokud jde o motor, jeho 80 kW překvapivě stačí i takto velkému autu. Ostatně Nissan Leaf Vás díky charakteristice elektromotoru při rozjezdu z nuly do cca 50 km/h zatlačí do sedačky stejně jako mnohem výkonnější auto se spalovacím motorem. Velký a těžší Nissan e-NV200 sice už takový sprinter není, ale i tak výkon stačí na pohodovou jízdu i v těžším autě. Na dálnici je už ale znát, že výkon dochází, když maximální rychlost dosáhne 123 km/h. Král levého pruhu to tedy rozhodně není, ale v rámci měření spotřeby se mi podařilo rozjet až na tachometrových 130 km/h. Baterie o kapacitě pouze 24 kWh je ale na toto auto poměrně malá, protože reálný dojezd je okolo 120-130 km. S 30 kWh, kterou teď nabízí Nissan Leaf ve vyšší výbavě, by to bylo mnohem lepší.

 

Nissan e-NV200 má nejraději město a okresky

To, že na dálnici má Nissan e-NV200 nedostatek výkonu, není tak velký problém, protože toto auto je zkrátka stavěné na jiný provoz. Jednak při nižších rychlostech má výrazně nižší spotřebu než na dálnici a hlavně při častějším zrychlování a brzdění energii rekuperuje. Na rozdíl od běžných aut, kde každé zabrzdění znamená zbytečnou ztrátu energie, pojedete maximálně efektivně, i když používáte brzdu, pokud ji používáte s citem. Dá se tedy říci, že řidič se nemusí tolik snažit jet úsporně, protože auto spoustu věcí udělá za něj. Stačí jet předvídavě a tím plynule. Ve městě nám vyšla spotřeba lehce pod 19 kWh/100 km, což je výrazně nižší hodnota než za celý test. Při ustálené rychlosti 90 km/h to pak bylo necelých 21 kWh/100 km.

Nissan e-NV200 – spotřeba, testovací okruh

S rychlostí u Nissanu e-NV200 spotřeba prudce stoupá

Zjištění, že s rostoucí rychlostí prudce stoupá i spotřeba, není nijak překvapivé. U dodávek s velkou čelní plochou je běžné, že stoupající rychlost udělá mnohem větší rozdíl ve spotřebě. Když se navíc pohybujete okolo maximální rychlosti vozidla, je jasné, že spotřeba nebude nízká. Výsledných 25 kWh/100 km na rychlostní silnici (od 2016) respektive 31 kWh na dálnici ale neznamená nijak vysoké náklady. I při dobíjení z domácí zásuvky (4,83 Kč/kWh dle CenyEnergie.cz) to je stále cca o korunu na kilometr nižší než u naftového auta podobné velikosti. Při dobíjení na veřejných dobíjecích stanicích je provoz elektromobilu podstatně výhodnější.

Nissan e-NV200 – plaketka Zero Emission

Pro jaké použití se Nissan e-NV200 hodí

Svými rozměry je Nissan e-NV200 nepochybně praktické auto, které může být buď jako dodávka, nebo sedmimístné MPV (resp. mikrobus) jako v našem případě. Coby dodávku si jej dokážu představit na rozvozových trasách po městě a blízkém okolí, kde jsou časté zastávky. Diesel v takovém případě trpí, spojka a převodovka jsou více namáhané a spotřeba stoupá. Naopak elektromobilu e-NV200 tento režim vyhovuje a má v něm nejnižší spotřebu. Sedmimístnou verzi si jako rodinné auto představit nedokážu (i když elektromobilem se dá dojet i do Chorvatska), ale spíše jako pracovní auto, tedy sedmimístné taxi nebo některé obce auta podobné velikosti používají například na dopravu dětí do školy a ze školy. V takovém případě pak vyjde kilometr na necelou korunu při dobíjení z běžné zásuvky. Celkově v našem testu, tedy včetně trápení na dálnici, byla spotřeba 25,2 kWh/100 km a náklady 1,22 Kč/km. Při využití veřejných dobíjecích stanic se pak náklady na kilometr blíží k nule, protože například ČEZ má neomezené dobíjení za 150 Kč bez DPH měsíčně a rychlodobíjecí stanice jsou zatím úplně zdarma.

Nissan e-NV 200, elektromobil (11/2015) náklady
spotřeba ve městě (119,4 km) 18,98 kWh/100 km 0,92 Kč/km
spotřeba mimo město (90 km/h) 20,83 kWh/100 km 1,01 Kč/km
spotřeba při 110 km/h 25,25 kWh/100 km 1,22 Kč/km
spotřeba na dálnici (130 km/h) 31,27 kWh/100 km 1,51 Kč/km
kombinovaný okruh Usporne.info 24,3 kWh/100 km 1,18 Kč/km
celkem za celý test (436 km) 25,2 kWh/100 km 1,22 Kč/km
Kombinovaná spotřeba – norma 16,5 kWh/100 km rozdíl: 52,73%

Nissan e-NV200 zezadu