Archiv rubriky: Jezdíme úsporně

Zde naleznete informace o tom, jak jezdit úsporně. Mohou to být tipy na úspornou jízdu v reálném provozu ale i reportáže o extrémně úsporných jízdách, nebo ze soutěží spotřeby, tzv. eko rally.

ECO Rally Praha 2023 společně s BMW iX1, jak jsme si vedli?

Napsat komentář

Tým Úsporně.info se spojil s BMW iX1 a vyrazil na ECO Rally Praha 2023, závod v pravidelnosti. Jak jsme dopadli?

Bavorský jednorožec

Za redakci jsme se zúčastnili již několik závodů v pravidelnosti, naposledy to byla Bohemia Eco Energy Regularity, a ani ECO Rally Praha jsme si nechtěli nechat ujít. No a abychom mohli závodit, museli jsme mít pochopitelně nějaké auto. Tím bylo BMW iX1 xDrive 30, nejmenší elektrické SUV od Bavorské značky. Vozy s rotující vrtulí ve znaku nepatří mezi pravidelné úkazy na takových závodech a my to chtěli změnit. Více o samotném vozu si budete moct přečíst v samostatném testu, zmíním jen základní parametry: 230 kW (313 koní), 494 N.m a baterie o kapacitě 64,8 kWh. Pro účast je ještě třeba posádka, tu tvořil zástupce šéfredaktora Honza Švandrlík (tramvajak_za_volantem) jako řidič a já jako navigátor (honza_z_podebrad). Honza se snaží navigování vyhýbat a já s tím již nějaké zkušenosti mám, takže rozdělení rolí bylo jasné.

BMW iX1 v závodních barvách (foto Jan Švandrlík)

Začátek byl odpoledne 10. listopadu v Letňanech v rámci e-Salonu, sešli jsme se ale dříve, abychom měli dostatek času na přípravu. Co obnáší? Minimálně je vhodné si projet kalibrační úsek s cílem maximalizace zpřesnění měřící aplikace a ideálně dobít auto, ať si během závodu děláme co nejméně starostí. Bohužel jsme si zavčas nevzpomněli na povinnost mít v autě pro každého reflexní vestu, která mi z předchozího závodu leží ve skříni, takže jsme museli kupovat další. Které budou opět hnít někde v temném koutě. S plnou baterií a potřebnou výbavou jsme se poté dojeli opět na start, kde nás ještě čekalo polepování auta. Pořadatelé rozdávají povinné samolepky od sponzorů, kterými máme odekorovat závodní vozy. K nim jsme ještě přidali naše Úsporňácké, abychom se trochu odlišili, a bylo vše připraveno. Tedy nebylo, jelikož BMW iX1 se na obdobném závodu ještě neukázalo, pořadatelé museli najít vhodné umístění GPS jednotek pro sledování během závodu. Někdo je má za předním, někdo za zadním oknem, no my je měli na tom střešním, neboť všude jinde byly jednotky příliš stíněné.

Po krátké rozpravě organizátorů jsme dostali itinerář trasy, jinými slovy bloček s navigačními pokyny. Pro větší přehlednost jsem si fixkou zvýraznil všechny odbočky, abych minimalizoval riziko špatného odbočení. S mobilem s měřící aplikací, itinerářem a optimismem jsme vyrazili na start a odpočítávali minuty do startu. A o co že v tomto závodu vlastně jde? V první řadě dorazit do cíle, v druhé zorientovat se v itineráři a nezabloudit a především být co nejpřesnější. Měřené úseky jsou totiž rozděleny na menší části se stanovenými průměrnými rychlostní, kterých je nutné se co nejpřesněji držet. No a aby toho nebylo málo, musíte mít ještě co nejnižší spotřebu. Posádky se tedy rozhodně nenudí.

BMW iX1 přilákalo nejednoho fanouška (foto Jan Švandrlík)

Po odmávnutí jsme vyrazili vstříc prvním křižovatkám a měřeným úsekům. Závod má sice ve svém názvu Prahu, na parkovištích mezi semafory bychom ale fungovat úplně nemohli. Trasa objížděla hlavní město, až jsme jej téměř úplně obkroužili. Počátek byl ale hned na severním výjezdu u Letňan, takže jsme na první měřený úsek nečekali dlouho. Musím říct, že se nám dařilo velmi dobře. Nijak jsme nebloudili, trefovali jsme se do předepsaných rychlostí, všechno krásně odsýpalo. Brzy nám ale začalo docházet, že jsme něco při přípravě zanedbali. Připomenu, že jsme jeli na začátku listopadu, venku bylo maximálně 5° C a jelikož se jede na spotřebu, topení netopilo. No a jelikož jsme si dovolili alespoň dýchat, rychle jsme si zafuněli všechna skla a muselo se větrat. Tím ledovým vzduchem. Zkrátka ani kombinace trička, mikiny a svetru zanedlouho nebyla dost. A bude hůř.

Dařilo se nám sice velmi dobře, oscilovali jsme okolo pátého místa, ale klepali jsme takovou kosu, že i smrtka by nám záviděla. To už byla opravdová noc a s ní zmizela většina vizuální reference okolí. Kromě světel ostatních aut a bílých zadků srn, které nám jednou vyzkoušely funkčnost ABS, nebylo vidět skoro nic. Což o to, světla BMW iX1 svítí dobře, mé schopnosti držet veškeré jídlo v dutině břišní začaly i tak slábnout. Na přejezdech mezi měřenými úseky jsme mohli v klidu zastavit a odpočinout si. Vzhledem ke stále se zhoršujícím se tendencím v mém žaludečním traktu Honza přišel se skvělým nápadem: Prohodit se. Na pár měřených úseků tak okusil navigování. A šlo mu to skvěle. Všechny úseky večera jsme úspěšně zdolali a vydali se okolo letiště zpět do Letňan. Tam jsme zaparkovali BMW a vyrazili vstříc spánku. Ani nevíte, jak jsme ocenili možnost si pořádně zatopit.

Po závodě bylo třeba trochu nabít (foto Jan Švandrlík)

Kudy že jsme měli jet?

Po včerejších chladivých zkušenostech jsem na sebe vzal o tričko a ponožky více s rukavicemi a čepicí v aktivní záloze a vyrazil vstříc druhému závodnímu dnu. Auta na vás v noci čekala v Letňanské hale s bateriemi v plné síle. To samé jsem nemohl říct o sobě, preventivně skromná snídaně a kratší spánek životní energii úplně nedoplnily. Po příjezdu opět následovala rozprava o nástrahách druhého dne a nedlouho poté jsme již mohli vyrazit. Prvních pár úseků bylo v pohodě, opět jsme se drželi zhruba uprostřed, nálada byla na dobré úrovni. Bohužel nám příliš dlouho nevydržela.

Předzvěstí horších časů byla chyba v jednom přepsaném rychlostním průměru, kde jsem ze 40 km/h udělal 5. Naštěstí jsem nepřesnost rychle eliminoval a ani se to kupodivu nijak nepodepsalo na výsledcích. Horší to bylo ve 13. rychlostní zkoušce, kde jsme prostě zabloudili. Kombinace malých uliček a několik po sobě jdoucích odboček udělala své. Ani po zastavení a zevrubném brejlení do itineráře nás obou nepomohlo, prostě jsme cestu nenašli. Skončilo to tak, že jsme ani neprojeli cílem úseku a rovnou jsme se objevili u startu dalšího. Malou útěchou může být fakt, že podobné trable měla polovina startovního pole, takže to zřejmě opravdu nebylo nic jednoduchého. Bohužel v další části jsme měli obdobný problém s tím výsledkem, že jsme se prostě chytili dalších soutěžích a dojeli jsme, samozřejmě s maximem trestných bodů, za nimi. Nejhorší na tom byla ta bezmoc, že jsme opravdu netušili, kde je chyba. Všechno odpovídalo, na aktuálním kilometru byla jak před námi tak na papíře stejně vypadající odbočka, jenže zanedlouho jsme skončili uprostřed pole s cestou končící na statku. Se staženými ocasy jsme dojeli na start posledního měřeného úseku a se zbytky sil a tělesného tepla jsme vyrazili směr Praha.

Finální spotřeba po celém závodu (foto Jan Švandrlík)

Světlo na konci tunelu

Hladoví, zmrzlí a demotivovaní jsme dorazili do cíle, alespoň že jsme byli v jednom kuse. Trochu radosti mi přidal zájem návštěvníků e-Salonu o BMW iX1, kteří měli do haly se zázemím volný přístup. S teplým vývarem a výbornými lasagnemy z připraveného teplého bufetu se to ale nedalo srovnat, to se pak člověk dívá na svět hned o něco lépe. Nakonec jsme zjistili, že jsme skončili na sedmém místě, ale už jsme tomu nevěnovali příliš mnoho pozornosti. Nakonec ale byl důvod k oslavě, neboť náš drahý šéfredaktor Marek Tomíšek se svým bráchou Mírou skončili nejen první ve spotřebě, což asi u vedoucího Úsporně.info nikoho nepřekvapí, ale dokonce obsadili celkovou první pozici. Úsporná jízda dokáže kromě šetření nákladů také vyhrávat soutěže.

Děkujeme českému zastoupení BMW za zapůjčení iX1 xDrive 30 na test a závod ECO Rally Praha.

Úspěch posádky Úsporně.info na Škoda Economy Run 2023

Napsat komentář

Škoda Auto pravidelně pořádá Škoda Economy Run, soutěž ve spotřebě nových i starších modelů značky, a letošního 41. ročníku se zúčastnila i posádka Úsporně.info. Jak jsme si vedli?

Ve jménu elektřiny

Redakci se naskytla možnost účastnit se letošního ročníku Škoda Economy Run a jelikož je Úsporně.info, překvapivě, o úsporné jízdě, museli jsme se zúčastnit. Role řidiče jsem se zhostil já a navigátora mi dělal kamarád Martin Najman. Já již nějaké závodní zkušenosti mám z Czech New Energies Rallye a Bohemia Eco Energy Regularity, ale tam šlo především o přesnost, tady má téměř výhradní slovo spotřeba. Martin byl tímto druhem závodů zcela nepolíben, čekal ho tedy křest ohněm.

Naše závodní Škoda Enyaq na technické přejímce (foto Škoda Auto)

Zařazeni jsme byli do kategorie Média, které byly přiřazeny Škody Enyaq iV80. To znamenalo jediné: Rovné podmínky, záleží pouze na schopnostech posádky. Princip soutěže je v zásadě jednoduchý, stlačte spotřebu po dané trase na minimum a pokuste se u toho nezabloudit. Pouze jsme měli dorazit do cíle do limitního času. A jaký byl cíl? První etapa vedla z Kosmonos, přes Jičín, Lázně Bělohrad, okolo vodní nádrže Rozkoš do Vrchlabí a po obědě jsme mířili zpět, tentokrát přes Mnichovo Hradiště a Doksy.

Taktika? Nejprve přišlo na řadu minimalizování spotřeby energie nastavením auta a jelikož jsme se chtěli umístit, šli jsme na krev. Vypnutí klimatizace a audia je samozřejmost, neušetřili jsme ale ani veškeré sensory, kamery, světla, bluetooth, wi-fi hotspot atd. Prostě co šlo vypnout, vypli jsme, každý Watt se počítá. Co se týče způsobu jízdy, šel jsem cestou krátkého a intenzivního, cca 3/4 využití elektromotoru jak pro akceleraci, tak rekuperaci za účelem minimalizace ztrát při převodu energie. Je to správná cesta? Odborník na slovo vzatý nejsem, takže pokud se mýlím, rád se poučím.

Po přejímce byly zapečetěny víčka nabíjecích konektorů i kapoty (foto Škoda Auto)

Z časových důvodů jsme se neúčastnili páteční večeře, rovnou jsme jako první posádka kategorie média přijeli plni optimismu na start, respektive na nutné počáteční operace. Mezi ty patřily administrativní a technické přejímky a kontroly a pro jistotu také dobití Enyaqu se startovním číslem 30. Přeci jenom bylo by hloupé zůstat stát uprostřed závodu u krajnice. Ten sice měl mít necelých 400 kilometrů, ale jeden nikdy neví. Kontrola trasy pořadateli z předchozího dne odhalila nutné změny navigačního itineráře, rychlá práce s propiskou dala ale vše do pořádku. Na základě zkušeností z předchozích závodů jsem po zhlédnutí trasy s úlevou konstatoval, že bychom měli vše bez problémů zvládnout. Jak se říká, pýcha předchází pád, ale o tom až za chvíli.

Připravit, pozor…

Start! Pozvolna jsme vyjeli z Kosmonos a šinuli si to směr Jičín. Vzhledem k nízkému potřebnému rychlostnímu průměru necelých 55 km/h jsme vůbec nikam nepospíchali, což rozhodně neocenili ostatní řidiči. I tak jsme zanedlouho dojeli před námi startující Citigo, takže šňůra za námi byla dlouhá jak týden před výplatou. Co to šlo, drželi jsme se u krajnice, chtěli jsme utrpení ostatních co nejvíce zmírnit. Toto je bohužel vina nastavení závodu bez většího počtu rozdělených rychlostních průměrů, které by více odpovídaly jednotlivým sekcím. Alespoň jsme měli na zádi vylepenou samolepkou, upozorňující na účast v závodu spotřeby, ovšem pozitivní světlo to na elektrické Enyaqy úplně nevrhá. Na druhou stranu jak Martin cestou správně poznamenal, klidné tempo mělo jednu velkou výhodu. Člověk se podívá do míst, kudy běžně nemusí jezdit a hlavně nemá čas se kochat okolím. Třeba okolí nádrže Rozkoš bylo opravdu malebné a to nemluvím o Podkrkonoší.

Škoda Enyaq někde uprostřed první etapy (foto Škoda Auto)

Všechno nebylo ale úplně růžové a brzy jsme narazili na jiný problém, způsobený vypnutou klimatizací. Vydýchaný interiér stranou, mlžily se nám okna. To bezpečnosti příliš nenahrává, přišli jsme ale na elegantní způsob řešení. Při potřebě většího zpomalení jsem aktivoval „vzduchovou brzdu“, neboli otevřel jsem všechny okna. Vnitřek se tak na pár minut příjemně vyfoukal a opět jsme viděli na cestu.

Jak jsem dříve zmínil strašáka ve formě bloudění, úplně se nám nevyhnul. Již na první větší odbočce jsme málem pokračovali rovně, dlouhé a vlažnější tempo nás tak trochu ukolébalo. Naštěstí jsme se včas probrali a na podařilo se nám na poslední chvíli odbočit. Nejednou jsme otestovali schopnost Enyaqu projet rychle zatáčkou, přeci nebudeme zbytečně zpomalovat. Oba nás příjemně překvapila verva, se kterou se elektrická Škodovka umí držet požadované stopy. Jednou nás ovšem smůla přeci jen dostihla, stačily k tomu pouze dvě krátce po sobě jdoucí odbočky a jako na potvoru si zvolíte tu špatnou. Naštěstí se jednalo jen o pár metrů, takže na výsledné množství spotřebované energie to mělo marginální vliv.

Škoda Enyaq ve svém druhém domovu, ve Vrchlabí (foto Škoda Auto)

Po příjezdu do areálu Škody Auto ve Vrchlabí jsme náš kočár odstavili na vyhrazeném parkovišti a s dobrým pocitem kvůli spotřebě 13,2 kWh/100 km jsme šli na oběd do místní jídelny. Času na odpočinek jsme ale mnoho neměli, již za hodinu byl naplánovaný odjezd. Po naplnění a opětovném odlehčení našich tělesných schránek jsme tedy vyrazili do druhé části závodu.

Ta se naštěstí obešla bez dramatických událostí. Nikde jsme nebloudili, plně jsme se mohli soustředit na minimalizaci apetitu našeho povozu. Závod tak nějak sám plynul, hezky to odsýpalo. Lehce nás ovšem znervóznělo, že nás během druhé etapy předjely či dojely dva Enyaci, startující po nás, z toho jeden se startovním číslem 35. Jedna jedničková Fabia, startující před námi, nás předjela, ale my jsme zase dohnali novou Fabii. V pořadí byl opravdový guláš, což nás nutilo opakovaně uvažovat nad tím, jestli jsme si cestovní tempo nastavili správně. Ať jsme počítali jakkoli, vždy nám vycházela zhruba správná čísla, tak jsme prostě jeli dál.

Škoda Enyaq před Troskami (foto Škoda Auto)

Při nájezdu na hlavní silnici z Doks do Mladé Boleslavi jsme měli náskok před cílovým časem už tři minuty a zároveň dilema. Mohli jsme jet posledních cca 20 km jako šneci, stlačit spotřebu dolů a přijet tak na čas, už nás to ale moc nebavilo a ani nám nepřišlo příliš bezpečné jet tak pomalu po velmi frekventované silnici. Tak jsme tedy stylem akcelerace – plachtění, oscilujíc mezi 60 – 90 km/h dopluli až do cíle. No bohužel nás to poté mrzelo.

Konec dobrý, všechno dobré

Unavení dlouhým dnem a finální pomalou jízdou jsme dorazili do cíle s pětiminutovým náskokem. Uvnitř servisního centra nám změřili celkové množství spotřebované energie, ze které pořadatelé následně vypočítali průměrnou spotřebu. Posilněni dobrou večeří jsme poté čekali na oficiální výsledky závodu. Dlouhou chvíli nám mezitím mohl zkrátit například otevřený rallye speciál Škoda Fabia RS Rally2 i s odborným výkladem.

Po celodenním závodu všechny elektrické Škodovky odpočívali (foto Škoda Auto)

No a pak to přišlo. Nejdříve byli vyhlášeni vítězové ostatních kategorií malých a větších benzínových, naftových a CNG vozidel, ze kterých musím smeknout především před posádkou dieselové Fabie 1 se spotřebou 2,49 l/100 km. Nás ale zajímala naše kategorie media s elektrickými Enyaqy. A neuvěřitelné se stalo skutečností, obsadili jsme třetí příčku se spotřebou 12,45 kWh/100 km. Od vyšších příček nás dělilo pouze 0,15, respektive 0,19 kWh/100 km, takže vítězství bylo opravdu na dosah. Poté mě mrzelo rychlejší cestovní tempo ze závěru, pomalou jízdou jsme možná mohli pomýšlet i na vyšší stupně. Ale nevadí, po bitvě je každý generál, byli jsme rádi za hezkou třetí pozici z deseti elektrických posádek. Mimochodem perlička na závěr. Když jsme před startem dobili Enyaq do 100%, ukazoval dojezd 470 km. Po opětovném dobití po skončení závodu jsme jej navýšili na 605 km. Aneb co dokáže udělat úsporná jízda.

Chceme také poděkovat Škodě Auto za organizaci tohoto milého závodu a za poskytnutí možnosti se jej zúčastnit. Pokud bude příležitost zápolit o umístění i v příštím roce, rádi zužitkujeme naše nově nabité zkušenosti při ucházení o dobré umístění.

Nakonec to „cinklo“ bronzem, povedlo se (foto Škoda Auto)

Úsporný souboj: Iva Sarauerová (Ivka) a Opel Crossland

Napsat komentář

Další díl našeho občasníku s názvem Úsporný souboj je tady. Dnes se utká náš Marek Tomíšek a Iva Sarauerová. Tu jistě znáte z kuchařské série MasterChef. Ivka jezdí s vozem Opel Crossland.

S jakým vozem Ivka přijela?

Ivka se stala tváří značky Opel. Než začala využívat elektrické Combo e-van, jezdila krásným červeným vozem Opel Crossland. Ten jsme mimochodem testovali také. Jen v jiné specifikaci. Ivka svému Crosslandu říká Bonbonek.

O co se hraje?

Ivka dělá úžasné dorty, což si můžete najít na jejím instagramovém profilu. Takže to bylo jasné, dokážete si představit Marka, jak peče dort? Nebo dělá věneček? A když Marek vyhraje, tak ochutná od Ivky nějaké dorty.

Co Ivka oceňuje na voze Opel Crossland?

Ivka objevila postupně spousty vychytávek, například posuvnou zadní lavici. Což ocenila téměř vždy při převozu zákusků, nebo nákupech surovin. Manévrovatelnost na malém prostoru. Akceleraci a rychlost. Ovládání na volantu, a hlídání mrtvého úhlu. Jo a výhřev sedaček, po lyžování ideální věc. Jasně, je to pořád vozidlo malých, kompaktních rozměrů. Takže třeba svůj přepravní box na svatební dorty tam nedá. To se stane. A je to pochopitelné.

Jak Ivka zajela svůj prní okruh?

Jak jsem již v dřívějším článku vysvětloval, první kolo jede ten, kdo je účastníkem souboje. A hodnota, kterou Ivka zajela je krásná. Svůj okruh s vozem Opel Crossland zajela za 5,9 litru. Což je krásné číslo.

Jak jel s vozem Opel Crossland Marek?

Pro našeho Marka to byla s vozem Crossland premiéra. Opel Crossland nikdy neřídil. Na test ho neměl. Za naší redakci jsem ho měl já. Při svém okruhu popisoval výhody automatické převodovky a takzvanné plížení. Bohužel pro nás všechny Marek Ivku porazil. Ach jo, doufal jsem a asi nejen já, že uvidíme Marka v kuchyni, jak zápasí s těstem :D. Marek stejný okruh zajel za 4.9 litru. A musím říci, že rozdíl to není tak velký. I když, Marek měl zároveň i lepší čas, protože úsporná jízda nemusí být pomalá.

Úsporný souboj. Marek Tomíšek a Ivka se svým vozem Opel Crossland

Děkujeme Ivce za účast a třeba domluvíme odvetu s elektrickým vozem Opel Combo e-van. Já totiž Marka chci vidět dělat věnečky, nebo Ivky vyhlášené větroše :). Doporučuju ochutnat.

Ještě na vás, naše čtenáře máme otázku. Je někdo, koho byste chtěli vidět po Ivce jako dalšího hosta našeho Úsporného souboje? Chystáme v něm nějaké změny, možná bude i volba soupeře, kohokoliv z naší redakce. Nechte se překvapit.

Iva Srauerová (Ivka Fitbake) a Marek Tomíšek – úsporný souboj s vozem Opel Crossland

Úsporný souboj: Honza Weber, jak úsporný umí být se svým BMW

Napsat komentář

Máme zde další díl našeho nepravidelného seriálu Úsporný souboj. Dnes je naším hostem Honza Weber. Kdo je Honza Weber? Honza je devítinásobným mistrem světa a mnohonásobným mistrem Evropy i ČR ve Freestyle Footbagu (hakisaku) a mistrem ČR ve Freestyle fotbalu. Má zkušenosti z více než 5000 vystoupení od roku 2001 a účastnil se přes 250 profesionálních závodů.

Pravidla Úsporného souboje.

Pravidla jsou jednoduchá. Honza Weber ve svém voze absolvuje trasu, kterou mu vymyslel náš šéfredaktor Marek Tomíšek. Trasa je složená nejen z jízdy po městě. Honzu čeká i jízda po dálnici a mimo obec po okresních silnících. Úsporný souboj proto, že důležitá je spotřeba. Honza Weber zná svůj vůz a Marek zase trasu. Pokud by byla spotřeba vozu stejná, tak rozhodují další kritéria. Například čas, za jaký jeden z nich okruh zajede. První okruh jede Honza se svým vozem. Marek kouká jak Honza Weber jezdí a v dalším okruhu se Marek snaží Honzu Webera překonat. Pokud zajede lepší spotřebu, bude mít Honza šanci ho v posledním okruhu překonat. A to díky radám, které Marek Honzovi řekne.

Jakým vozem se pojede?

Honza Weber přijel vozem značky BMW 640d xDrive. Které má pod kapotou motor o objemu 3 litry. Výkon vozu je 230 kW 313 K. Takový příjemný vůz na dlouhé cesty. Těch Honza díky tomu, že jezdí na spousty vystoupení, absolvuje hodně.

Co když Honza Weber náhodou vyhraje?

Jak jsme na začátku psali, Honza Weber se věnuje Freestyle Footbagu. Takže Honza by Marka naučil jeden jednoduchý trik. Takzvané „chytání slepice“. Jaký trik by to byl, je samozřejmě vidět ve videu. Marek se trošku bál.

A jak to dopadlo vyhrál Honza Weber, nebo Marek Tomíšek?

Možná to někoho překvapí, ale Marek prohrál. Ne na spotřebu, ale právě na čas. Spotřeba byla shodná, ale Honza byl rychlejší. Takže ano, Honza Weber našeho Marka učil trik. Marek to nakonec zvládl. Jak se mu dařilo při „chytání slepice“ samozřejmě uvidíte na konci našeho videa.

A kdo bude další v našem seriálu Úsporný souboj? Nechte se překvapit. Můžeme říci, že velmi rádi bychom přivítali i Honzovu milou manželku Petru Weber. Ale ta další nebude. To jen malá nápověda. 

 

Volkswagen Caddy California: k Jadranu a zpět na jednu nádrž?

1 komentář

Sice už tu máme zimní počasí, ale pojďme se ještě „ohřát“ čtením o naší letní úsporné expedici. Vzali jsme kempovací auto Volkswagen Caddy California a vyrazili úsporně k Jadranu. Cíl byl jasný, zvládnout trasu z Česka k Jadranu a zpět na jednu nádrž.

Zvládne Volkswagen Caddy California cestu k Jadranu a zpět na jednu nádrž?

Když se naskytla příležitost otestovat Volkswagen Caddy California, tedy malou kempovací dodávku, ihned nás napadlo že by se s tím dala podniknout nějaká úsporná expedice. A tím vznikla otázka, zda by se dalo dojet k Jadranu a zpět na jednu nádrž? Volkswagen Caddy California, stejně jako základní Caddy, stojí na podvozkové platformě MQB, která je shodná například s Golfem nebo Octavií. A objem nádrže má stejný jako minulá generace Octavie, tedy 50 litrů. Nejúspornější verze pak má normovanou spotřebu nafty 4,5 l/100 km, což znamená 1 111 km dojezdu. Úspornou jízdou by tedy určitě šlo dojet třeba na Istrii a zpět na jednu nádrž.

Volkswagen Caddy California zezadu, u moře v Chorvatsku (foto: Marek Tomíšek)

Ujede trasu na jednu nádrž i Volkswagen Caddy California 4Motion?

My ale nepojedeme s nejúspornější verzí, protože jde o nejsilnější diesel, tedy motor 2.0 TDI 90 kW, navíc s pohonem všech kol 4Motion. Alespoň má manuální šestikvalt, jelikož kombinace pohonu všech kol se sedmistupňovým automatem DSG není možná. I tak jde ale o kombinaci, která má z naftových motorizací nejvyšší spotřebu. Konkrétně 5,1 až 5,3 l/100 km dle WLTP, což s 50litrovou nádrží vychází na teoretický dojezd 980 kilometrů. Ale my potřebujeme ujet přes 1 500 km. Zvládne to Volkswagen Caddy California 2.0 TDI 4Motion? To je otázka, ale jsme rozhodnuti pro to udělat maximum.

Volkswagen Caddy California: cesta je cíl

Kvůli tomu že máme tankovací kartu EuroWag, netankujeme přímo na hranicích u Tank ONO, ale cca 20 kilometrů před hranicemi u čerpací stanice Benzina – Velešín. Tak snad toto prodloužení nebude rozhodující. Jedeme maximálně úspornou trasou, tedy přes Rakousko mimo dálnice. Původní myšlenka byla, že by tato trasa mohla být úspornější, ale když jedeme serpentinami do prudkých kopců a následně podobnými serpentinami sjíždíme dolů, říkáme si že to možná nebyl dobrý nápad. Volkswagen Caddy California 2.0 TDI sice jede úsporně, ale zejména ve sjezdech dolů je potřeba občas šlápnout na brzdu. Nedaří se tedy využít veškerou energii, vadanou na stoupání do kopce. V využíváme vlastností kempingového auta a přespáváme v kempu v Rakousku. Řídíme se heslem „cesta je cíl“ a chceme jet na pohodu a zastavit na různých místech, abychom se pokochali a udělali fotky i videa. Druhý den pokračujeme přes Itálii, kde už jedeme po dálnici, což se jeví jako úspornější. Jeden z cílů expedice je přespat v každém státě, kterým projíždíme, takže nocujeme v kempu u Terstu. Tedy už u Jadranu, ale v Itálii.

Překračujeme polovinu nádrže

V Terstu nám palubní počítač ukazuje spotřebu 4,2 l/100 km od tankování a palivoměr ještě neklesl k polovině nádrže. Od tohoto místa u Jadranu bychom se tedy měli zvládnout vrátit bez tankování do Česka i s tímto Volkswagenem Caddy California 2.0 TDI 4Motion. Naším cílem je ale Chorvatsko, ostatně kemp u Terstu se nám nelíbí, je tu příliš plno a pláž je na druhé straně silnice. Toto je další výhoda kempovacího auta. Nemusíte balit stan a znovu ho stavět na jiném místě. Prostě přejedete jinam. Jedeme přes slovinský Koper, ale na hranici s Chorvatskem je cca půlhodinová kolona kvůli kontrolám pasů. A právě v ní se dostáváme na polovinu nádrže. Odměnou je ale krásný a mnohem volnější kemp ve městečku Savudria, kde máme místo přímo u moře.

Krásné výhledy ve Slovinsku, ale spotřeba stoupá

Cestou zpět máme v plánu vynechat Itálii a cestou se kochat hlavně krásami Slovinska s přenocováním u Bledu. Na hranicích nás ale opět čeká kolona, zhruba stejně dlouhá jako cestou tam. To samozřejmě není nic dobrého pro spotřebu. Po přejezdu hornatého úseku na hranicích a následném poskakování v koloně máme spotřebu 5,7 l/100 km od startu zpáteční cesty. Následuje ještě náročnější přejezd Slovinska, než byla cesta přes Rakousko. Přejíždíme opravdu vysoké hřebeny hor, ale za ty výhledy to prostě stojí. K Bledu ale přijíždíme se spotřebou 5,4 l/100 km od startu zpáteční cesty a spotřeba od tankování je 4,6 l/100 km. Volkswagen Caddy California nám v tuto chvíli ukazuje zbývající dojezd 250 km. Do Dolního Dvořiště, abychom dojeli alespoň k nejbližší čerpací stanici, to máme 370 kilometrů.

Volkswagen Caddy California 2.0 TDI 4Motion ujel 1 100 kilometrů

V Bledu do navigace zadáváme Beroun a vyrážíme na poslední etapu úsporné expedice s kempovacím vozem Volkswagen Caddy California. Když se blížíme k Česku, zjišťujeme navíc, že nás navigace vede jinou cestou než přes Dolní Dvořiště, jak jsme automaticky předpokládali. Na hranice s Českem to tedy máme o pár desítek kilometrů dál. Ale v tuto chvíli je to jedno, stejně by se nepodařilo dojet na jednu nádrž až do Česka. Tankujeme po ujetí 1 101 kilometrů od startu kousek za Salzburgem. Pouze ale nejnutnějších 10 litrů, které potřebujeme pro dojezd do Česka. Odtud pokračujeme na čerpací stanici Benzina – Horní Vltavice. Tam ukazuje palubní počítač spotřebu 4,6 l/100 kilometrů po ujetí 1 295 kilometrů od prvního tankování. Do nádrže se vejde 48,09 litrů, takže celkem jsme spotřebovali 58,09 litrů. To znamená skutečnou spotřebu 4,49 l/100 km. Na rozdíl od běžných testů spotřeby to ale bylo velmi úsporným stylem jízdy.

Volkswagen Caddy California je cestovatelské auto pro nenáročné

Závěr tedy je, že i s touto verzí Volkswagenu Caddy California by se dalo dojet k Jadranu a zpět na jednu nádrž, ale ideálně jen do Itálie a po dálnici. I když to by zase byla trasa o něco delší, protože takto jsme si ji trochu zkrátili. S nejúspornější verzí, tedy 2.0 TDI 55 kW by to ale nejspíše šlo i na trase, kterou jsme jeli my. A pravděpodobně i s ostatními verzemi bez pohonu všech kol. Každopádně pro méně náročné, kteří cestují ve dvou, je Volkswagen Caddy California ideální společník. V mém druhém článku si můžete přečíst víc o tom, jaký je Volkswagen Caddy California coby kempovací auto.

Classic Rally Šumava 2022 a účast týmu Kia Czech #EcoRallyTeamCZ

Napsat komentář

KIA Czech #EcoRallyTeamCZ se s novým elektromobilem Kia Niro EV zúčastnil 1. Classic Rally Šumava 2022. Startovali jsme v tradiční sestavě Marek Tomíšek – Miroslav Tomíšek. I když jsme nejeli celou sezónu, měli jsme před poslední soutěží teoretickou šanci na 3. místo v českém šampionátu.

Plány Kia Czech #EcoRallyTeamCZ před 1. Classic Rally Šumava

Míříme do Klatov, resp. Janovic nad Úhlavou na poslední soutěží letošní sezóny a přemítáme o strategii. Jedeme s vozem Kia Niro EV s názvem týmu Kia Czech #EcoRallyTeamCZ. Budeme startovat ze 4. místa v průběžném pořadí českého poháru ve spotřebě a značka Kia Czech má, i díky našemu úspěchu z Krumlova, průběžné 3. místo v poháru konstruktérů. To je velký úspěch hlavně z toho pohledu, Kia se kvůli přechodu na novou generaci vozu Kia Niro oficiálně účastnila jen prvního závodu v Českém Krumlově. Mimo oficiální podporu ale s vozem Kia e-Niro v některých soutěžích startovala posádka Miroslav Timura – Petr Timura a v Hustopečích pak posádka vozu Kia Niro HEV (hybrid).

První etapa Classic Rally Šumava 2022

Máme za sebou administrativní a technickou přejímku Classic Rally Šumava 2022 a před sebou jasně definovaný cíl. Získat v pravidelnosti tolik bodů, abychom udrželi 3. místo pro značku Kia Czech v poháru konstruktérů. Druhým cílem je vyhrát hodnocení spotřeby, protože to je jediná cesta ke třetímu místu v šampionátu. K tomu ale potřebujeme aby některé posádky, které jely s vozy Hyundai Kona Electric celou sezónu, byly s určitým bodovým odstupem za námi. První etapu ještě jedeme takovým stylem, abychom si dobře vedli v pravidelnosti a získali dostatek bodů pro značku. Na jejím konci, v posledním měřením úseku, ale dojíždíme traktor. V tomto úseku máme předepsanou průměrnou rychlost 78 km/h a kvůli klikaté trase není možné předjíždět. Za traktorem tedy jedeme dlouho a rychlostní průměr rychle klesá. V cíli zjišťujeme, že k 3 616 trestným bodům z předchozích tří měřených úseků dostáváme v jednom měřeném úseku dalších 3 248.

Spotřeba posádky Kia Czech #EcoRallyTeamCZ po první etapě Classic Rally Šumava (foto: Marek Tomíšek)

Kia Czech #EcoRallyTeamCZ se spotřebou mírně přes 13 kWh/100 km

Sice jsme od začátku brali na spotřebu větší ohled, ale tento příděl nás posouvá na průběžné 11. místo v pravidelnosti. Z průběžných výsledků ale vidíme, jak jsou karty rozdané. Je nám jasné, že Škoda ani Volkswagen už třetí místo značky Kia neohrozí a plánujeme se v druhé etapě zaměřit hlavně na spotřebu. Ta se počítá z kombinace dvou hodnot. Částečně podle nabíjení mezi etapami, ovšem vzhledem k délce přestávky 1,5 hodiny to nemělo na této soutěži velkou váhu. Zbytek se dopočítává z celkové kapacity baterie podle % stavu baterie na startu a v cíli. Do první etapy jsme startovali se stavem baterie na 77 % a v cíli ukazuje palubní počítač spotřebu 13,2 kWh/100 km. Stav baterie pak je 55 %. Spotřebovali jsme tedy 22 % kapacity baterie.

Druhá etapa 1. Classic Rally Šumava

Právě procenta jsou trochu nešťastná, protože auta neukazují desetiny procent. U vozu Kia Niro EV s celkovou kapacitou 68 kWh je 1 % 0,68 kWh. Když vyjíždíme do druhé etapy, zaznamenává si komisař stav 65 % po odpojení nabíjení. Po vycouvání cca 10 metrů ovšem spadl stav na 64 %, takže nám je jasné, že jsme právě přišli o 1 % kvůli zaokrouhlování. Jedeme ale co nejúsporněji, protože pravidelnost už řešíme mnohem méně. Po druhé etapě ukazuje palubní počítač spotřebu krásných 12,4 kWh/100 km a za celou soutěž to bylo 12,8 kWh/100 km. V cíli ale následoval podobný scénář jako na startu. Při projíždění brány do areálu ukazovalo auto stav nabití 46 %. Po projetí poslední zatáčky, za níž v cíli komisař opět zaznamenával stav, klesl na 45 %.

Jak dopadl #EcoRallyTeamCZ v hodnocení spotřeby?

Souboj o první čtyři místa ve spotřebě byl velmi těsný. Je tedy možné, že zaokrouhlování nás stálo první místo. Ale to ke sportu patří a FIA již pracuje na přesnějším vyhodnocení spotřeby, tak se jej třeba časem dočkáme i v českém poháru. Každopádně Kia Niro EV dokázala, že je důstojným nástupcem vozu Kia e-Niro, která byla známá svou úsporností a se kterou jsme také přivezli několik trofejí z eco-rally. Je pravděpodobné, že kdybychom s vozem Kia e-Niro a poté nástupcem Kia Niro EV startovali celou sezónu, nemuseli bychom bojovat o třetí místo, ale naopak bychom bojovali o vyšší příčky. Ale to jsou jen kdyby a doufáme, že se to podaří příští rok.

Kia je i po Classic Rally Šumava třetí mezi značkami

Důležité ale je, že značka Kia získala v této soutěži 12 bodů v hodnocení pravidelnosti. Z toho 7 získal náš tým Kia Czech #EcoRallyTeamCZ a 5  bodů již zmíněná posádka Miroslav Timura – Petr Timura. Ta startovala s předchozí generací elektrického Nira, která nese označení Kia e-Niro. To stačilo k udržení krásného 3. místa v poháru konstruktérů. Kompletní výsledky naleznete na webu Autoklub.cz v sekci Eco Rally

Marek Tomíšek – Miroslav Tomíšek, Kia Czech #EcoRallyTeamCZ s pohárem za třetí místo z 1. Classic Rally Šumava 2022

 

2022 Česká trophy značek v ecoRally
Pořadí Značka Body
1. Hyundai 286,5
2. Peugeot 156
3. KIA 129,5
4. Škoda 102,5
5. Volkswagen 87,5
6. Tesla 72
7. Renault 45
8. Mitsubishi 30
9. Ford 22,5
10. Jaguar 18
11. MG 16
12. Dacia 10,5
13. BMW 6

 

Čtyři chlapi se rozhodli jet 500 km do německých technických muzeí a na to je nutné mít pořádné velké auto. V naší rodině je ideální kandidát pro tyto účely Ford Mondeo 2.0 TDCi čtvrté generace s dvoulitrovým dieselem. Jaká byla cesta? To se dozvíte v tomto článku.

O jaký Ford Mondeo se jedná?

Cestu jsme absolvovali s bílým kombi Ford Mondeo 2.0 TDCi čtvrté generace po faceliftu. Pochopitelně to již není nové auto, vyrobeno bylo v roce 2013 a za sebou má již přes 195 tisíc kilometrů. Pod kapotou má dvoulitrový diesel od koncernu PSA ve verzi s výkonem 103 kW, který je spárován se šestistupňovým manuálem. Rovnou umírním všechny, kteří by chtěli použít pořekadlo o autech na „F“. Auto je až na jednu drobnost, o které se zmíním později, vzorně spolehlivé, i když není neustále používán jako dálniční křižník, jak by bylo pro diesel ideální.

Při pohledu na vnějšek byste ani nemuseli říct, že je auto již skoro deset let staré, po otevření dveří svůj věk už ale nezapře. Již jako nový nebyl tento konkrétní Ford Mondeo nabit výbavou, v porovnání s mým Fordem Focus působí jako takové okénko do minulosti. Na dálnici mi pomáhal obyčejný tempomat, navigaci jsem měl puštěnou na telefonu, při couvání mi nepomáhala kamera, jejíž obraz by se ani neměl kde zobrazit atd. Byl jsem tedy pouze já a stroj, plus tedy další tři maličkosti s váhovým průměrem nad 100 kg a zavazadly na víkend.

Ford Mondeo 2.0 TDCi mk4.5 – interiér (foto: Sauto.cz)

Co Mondeo nedává ve výbavě, bohatě kompenzuje v prostoru. Ten je totiž královský. Se svými dvěma metry se můžu krásně rozvalit na předním sedadle a se stejným pohodlím si můžu sednout i za sebe. Celé to doplňuje černá díra, které se běžně říká zavazadlový prostor. V porovnání například se Škodou Superb je možná kromě prostoru na kolena vzadu, který je ale už tak více než dostatečný, všude více místa. Na cestování ve více lidech tedy ideální.

Vzhůru na hranice a ještě dál

Vyrazili jsme v sobotu v půl šesté ráno a ráno to tedy bylo krušné. Jak jsem zmínil, mám Ford Focus s automatem a na řazení jsem si už nějak odvykl. Aby toho nebylo málo, Mondeo bylo zaparkované v lehkém kopci a na hlavní se vjíždělo přes strmý nájezd. Kombinace opětovného používání třetího pedálu, kopce a mého ranního stavu oživlé zombie mi dávala zabrat, ale naštěstí Ford Mondeo 2.0 TDCi má velice čitelné zabírání spojky a jeho nafťák jen tak „nechcípne“.

Nejdříve jsme si to namířili na Břevnov, kde jsme nabrali čtvrtého člena posádky. Na Pražské Jižní spojce má Ford Mondeo 2.0 TDCi dostatek dynamiky na rychlé předjíždění, i když vzhledem ke spící Praze nebylo příliš mnoho výkonu potřeba. Se svými šestnáctipalcovými koly moc krásy neudělá, pro rozmlácené městské silnice je to ale perfektní varianta.

Cesta z Prahy do technického muzea v Sinsheimu (zdroj: Google Maps)

Vyrazili jsme z Prahy směr Rozvadov a vše vypadalo slibně. Provoz byl velice slabý, Fordem Mondeo 2.0 TDCi hezky jel, byla to taková ranní idylka. Když jsme se dostali do kopcovatější části dálnice, byla již nadměrná posádka celkem znát. Ve strmějších úsecích už Ford tolik entuziazmu při zrychlování neprojevoval, ale ne že by byl problém držet si dálniční „stotřicítku“.

Ve stejných místech, ovšem na druhých stranách kopců, jsem si ovšem všiml na počátku zmíněné drobnosti. V táhlejších klesáních klesala teplota chladící kapaliny až k 75 °C. To by mě samo o sobě tolik nevzrušovalo, kdyby se teplota poté dostala zpět na standardní devadesátku. Tam se ale nikdy za celý víkend nedostala, což dle mého názoru měla vliv na celkovou spotřebu a dojezd na jednu nádrž, který se z dříve běžných 1200 kilometrů snížil na tisícovku.

Naložený Ford Mondeo 2.0 TDCi mk4,5 (foto: Jan Tarant)

Díky nižšímu dojezdu jsem počítal s tím, že bude nutné za cestu někdy brát naftu, tak jsem naplánoval zastávku na cestu tam do poslední čerpací stanice v Čechách na starém hraničním přechodu, kde jsem před měsícem a půl tankoval v danou dobu nejlevnější naftu. Při příjezdu nás ale čekalo nepříjemné překvapení v obrovsky nastřelené ceně 48,2 Kč/l, kterou jsem nechtěl z principu akceptovat. Kdyby byla stanice na dálnici, tak neřeknu ani půl slova, protože by se to dalo očekávat, ale kvůli této bylo nutné sjet z dálnice. No nic na dalším nájezdu jsme se opět napojili na dálnici.

Německý přelet vozem Ford Mondeo 2.0 TDCi

Vím, že to je již klišé, ale dálnice po přejezdu do Německa jsou prostě v jiné lize. Jestli je tam tráva zelenější si nejsem jistý, ale lepší kvalita povrchu je prostě znát. Většina je asfaltová, což byl takový balzám na po českých panelech rozkodrcanou duši a i Ford Mondeo 2.0 TDCi si chrochtal blahem. I když se na některých úsecích sníží i v Německu k panelům, i ty jsou mezi sebou propojené tak, že to v řízení není skoro cítit. V tomto kontrastu je stěží pochopitelné, že se po takových dálnicích jezdí zadarmo.

Takovou vysokou úroveň kvality je ale nutné udržovat, což jsme na vlastní kůži poznali kvůli nemalému množství uzavírek. Opět je ale podstatný rozdíl mezi německou a českou variantou. I když je v jednom směru dálnice rozdělena na dva směry po dvou pruzích, je i v tom vnitřním více místa a předjíždění není takový adrenalinový zážitek doprovázený zvuky odpadávajících zrcátek.

Autohof u sjezdu na Satteldorf (foto: Teslarati.com)

Hledání některých takzvaných „Autohofů“, neboli odpočívadel s čerpací stanicí a dalšími zařízeními, také nemusí být tak jednoduché jako pouhé sjetí z dálnice do parkovacího místa. Často jsou pouze na jedné straně dálnice, kam se musíte po výjezdu dostat a jelikož nezřídka kdy zapomenou cestu k Autohofu pořádně označit, podařilo se nám zabloudit třeba k prodejně jeřábů.

Ford Mondeo 2.0 TDCi mk4,5 (foto: Jan Tarant)

Na odpočívadle u Satteldorfu mě zaujaly zdejší nabíjecí stanice, na kterých je názorně vidět náskok Tesly v dobíjecí infrastruktuře. Superchargerů tam bylo šest 150 kW stojanů a čtyři 250 kW, přičemž poskytovatel Allego nabízí jeden 350 kW stojan, jeden 80 kW a dva 50 kW. I když jsme na místní čerpací stanici netankovali, podíval jsem se na cenu nafty, která stála 2,249 Eura za litr. Cestou zpět jsme ještě brali trošek nafty pro cestu do Prahy za totožnou cenu.

Jaká že ta cesta byla?

No byla náročná, co si budeme povídat. Kombinace únavy ze sobotního brzkého vstávání a nedělního chození po muzeu, více než pětihodinové cesty a v podstatě nulové autonomie Fordu Mondeo si po návratu vybrala daň v podobě instantního upadnutí do „kómatu“ po lehnutí do postele. Co ale auto?

Ford Mondeo 2.0 TDCi je na dálnici úsporné auto

Auto si za cestu tam dlouhou 536 km drželo spotřebu na 5,7 l/100 km. Za celý víkend jsme najeli celkem 1062 km a spotřeba nakonec povyskočila až na 5,8 l/100 km. Jak jsem již zmínil, je o něco vyšší než obvykle, ale i tak to na tak velké auto se čtyřmi hromotluky na palubě není špatné. Při jízdě na dálnici je motor hezky utlumený, i když aerodynamický hluk by mohl být potlačen o něco lépe. Přesto je cestování vozem Ford Mondeo 2.0 TDCi čtvrté generace velmi příjemné, někoho navíc může okouzlit ještě jeho relativní mechanická jednoduchost v porovnání s novými vozy.

Poslední možnost přihlásit se na Škoda Economy Run 2022

Napsat komentář

Letošní ročník tradiční soutěže o nejnižší spotřebu, Škoda Economy Run 2022, se uskuteční 17. 9. 2022 a poprvé jej pojedou, kromě vozů na benzín, naftu a CNG, i elektromobily. Poslední možnost přihlášení je dnes, 26. 8. 2022.

Jak se na Škoda Economy Run 2022 přihlásit

Pokud byste se chtěli zúčastnit soutěže Škoda Economy Run 2022, máte dnes poslední možnost se přihlásit. Můžete tak učinit na webu pořadatele soutěže Škoda Economy Run, kde naleznete i všechny důležité informace o této soutěži. Pokud ale informace již máte, můžete kliknout rovnou na formulář pro přihlášení.

Jde již o 40. ročník této tradiční soutěže

Letos se jede již 40. ročník tradiční soutěže Škoda Economy Run. V posledních letech se konala pravidelně každý rok s výjimkou roku 2020, kdy byla hlavně kvůli protiepidemickým opatřením zrušena. Historie soutěže ale sahá až do začátku 80. let. Je určena pouze pro vozy značky Škoda a zpočátku jezdily jen vozy na benzín, protože jiné ani domácí automobilka nevyráběla. Později se přidaly Diesely, ale pokrok jde kupředu a postupně přibývají další třídy. Letos bude také jedna novinka.

Letošní ročník Škoda Economy Run pojedou i elektromobily

Od roku 2017 se soutěže mohou účastnit i vozy na CNG a od té doby startujeme pouze ve třídě CNG. První ročník této třídy jsme vyhráli s vozem Škoda Citigo 1,0 G-TEC a od té doby startujeme s týmovým vozem Škoda Octavia Combi #EcoRallyTeamCZ, se kterou zpravidla na některé Citigo nestačíme a například loni jsme skončili na druhém místě. Letos ale přichází nová třída – elektromobilů. Ta je zatím vypsána jako pilotní projekt jen pro novináře a my toho tedy využíváme, takže budeme startovat s elektromobilem Škoda Enyaq iV.

Škoda Enyaq iV 80x 4×4 design (foto Jan Švandrlík)

 

Je carsharing úsporný způsob dopravy? Aneb představení firmy Car4Way

Napsat komentář

Proč vůbec psát o carsharingu? Protože i toto může být pro někoho bráno jako úsporná jízda. Tím nemyslím přímo spotřebu paliva ale úsporu na finančních nákladech. Odpadají totiž další náklady, které jsou spojené s vlastnictvím automobilu.

Největší společností, která v Praze a v Brně poskytuje službu carsharingu, nebo česky, sdílení automobilů je společnost Car4 Way. Patřící do holdingu společnosti Louda Auto

Přátelsky jsem si popovídal s panem Josefem Ciglanským, který mi odpověděl na některé otázky. To nejzajímavější a nejdůležitější ( podle mě) přináším v tomto článku.

Car 4 Way není jen carsharing.

Logo firmy Car4Way
(foto archiv Car4Way)

Předně je potřeba říci, že pod logem Car4Way nepotkáváte jen auta sdílená. Možností, jak mít k dispozici automobil je více. O carsharingu si budeme dále povídat, takže zmiňme další možnosti.
Jednou z nich je autopůjčovna, kdy na třech pobočkách, v Praze, v Brně a na Letišti Václava Havla můžete získat vůz na dobu delší sedm dní.
Druhou možností je operativní leasing, to pokud potřebujete například více automobilů, nebo automobil na mnohem delší období, než nabízí půjčovna a nebo možnost sdílených vozů.

Dnes si ale povídáme o sdílených automobilech Car4Way

Jaké vozy si můžete půjčit? Od Škody Fabie, jak v krátké verzi, tak ve verzi combi, která je s automatickou převodovkou. Pak je v nabídce model Scala, větší Octavia a SUV Karoq. A teď pozor, stěhujete se? Nakoupili jste například v hobby marketu? Nevadí v nabídce je i Volkswagen Caddy.
Už víme, jaké vozy Vás čekají, ale jak se k nim dostat?
I na to umí pan Ciglanský odpovědět. Nejjednodušší je stáhnout si do svého mobilního telefonu aplikaci CAR4WAY a postupovat podle návodu. Potřebovat budete své doklady, jako je řidičský průkaz a občanský průkaz. Dále pak také budete muset nastavit svou platební kartu a to proto, aby se Vám po každé jízdě strhla cena za právě ukončenou jízdu. Se svými doklady uděláte ještě selfie fotku a pak jen čekat, až projdete schválením.
Poté, kdy je proces ukončen na Vás může čekat plastová kartička, kterou si můžete nechat i poslat a nebo začít využívat možnosti sdílených aut díky Vašemu mobilnímu telefonu. Výhoda obou věcí je nasnadě, může se Vám vybít telefon, zamknete auto kartou. Ale samozřejmě, práce jen s mobilním telefonem je i podle mě komfortní a rychlá. Tak s chutí do toho a vytvořte si svou první rezervaci. 🙂
A pokud jste při registraci zadali email například kamaráda, který s CAR4WAY již jezdí, dostane on, i Vy bonusové minuty.

Ukázka flotily vozů Car4Way
(foto archiv Car4Way)

Automobil máme rezervovaný, co dál dělat?

Je to jednoduché a snadné. Jakožto uživatel doporučím první udělat vizuální prohlídku a případné nedostatky nafotit a nahlásit. Pokud je vše v pořádku, auto si odemkněte a nastupte. Hle a kde najít klíčky? Prosíme tímto naše zákazníky, aby klíče od vozu dávali do schránky před spolujezdcem dodává pan Ciglanský.  Tam by také měla být tankovací karta, kterou můžete využít v sítích benzínových pump Shell, Benzina OMV a EuroOil. Pin ke kartě přichází v sms zprávě.
Tankujte prosím jen běžná paliva. Pokud byste natankovali prémiové, tak budete doplácet rozdíl.
Jak je to s parkováním? Automobil po ukončení rezervace můžete zanechat i na barevných zónách. Ovšem pokud na těchto zónách zaparkujete v rámci své rezervace tak parkovné jde na Váš vrub. Automobil také nesmí být na hlídaném, nebo zpoplatněném parkovišti. I tyto náklady po Vás mohou být vymáhány a ne vždy to jsou malé sumy jak opět pan Ciglanský zdůraznil.
A co kdyby se náhodou stala dopravní nehoda? Prosíme vždy toto řešit s naší infolinkou. Pracovníci na ní Vás zaprvé uklidní, chápeme, že to je stresová situace a poradí a povedou tak, aby byl postup správný.

Je Carsharing pouze výsadou Prahy?

Rovnou můžeme říci, že není. Sdílená auta najdete kromě Prahy i kousek od hlavního města, na velmi zajímavém místě. Tím místem je Letiště Václava Havla. Kde si můžete hned udělat registraci a začít službu využívat a to díky tomu, že nějaká auta vždy na letišti najdete. Naše sdílené vozy dále najdete i v druhém největším městě, v Brně. Jen pozor prosím, nelze přejet z vozem z Prahy do Brna a tam ho nechat. Samozřejmě toto nejde ani naopak. Také prosím kontrolujte si například to, že neparkujete v zóně, kde bude v brzké době probíhat čištění ulic. To poznáte snadno, podle přenosných dopravních značek.
Ještě na jedno upozornění pro Letiště Václava Havla nás pan Ciglanský upozornil. Když totiž chcete autem CAR4WAY jet právě na letiště, musíte si toto vybrat v rámci rezervace a samozřejmě počítat s cenou za vjezd, či výjezd z areálu letiště.

Car4Way na Letišti Václava Havla
(Foto archiv Car4Way)

A kolik zaplatím?

Jak zaplatíte, to jsme Vám společně s panem Ciglanským řekli. Ale kolik zaplatíte? I když se to může zdát jako složité, tak není. Ceník carsharignu se skládá ze tří tarifu, a to základní Basic, prostřední je Comfort a poslední Active. Podle toho jak moc budete služby CAR4WAY využívat, tak si zvolíte tarif. Dva tarify, Comfort a Active jsou spojené s měsíčním paušálem. Ten činí 99,–Kč, respektive 299,–Kč v případě tarifu Active. Dále je také rozděleno v kolik a jaký vůz si vyberete. Můžete mít skvělou městskou Škodu Fabii již od 1,90,–Kč, pokud máte tarif Active. Pokud jste uživatelé, kteří nemají ani jeden předplacený tarif, Fabia vychází na 4,30,–Kč.
Další skvělou věcí, kterou jsem sám několikrát využil, jsou balíčky, kdy například na víkend máte možnost mít vůz a zároveň 180 kilometrů v ceně.
Čili, pokud chcete využívat službu sdílených vozů pravidelně je velmi dobré podle mě alespoň, si zvolit některý z tarifů.

Je využívání carsharingu úsporné?

To je taková otázka na závěr. Já sám osobně mám svoje auto a sdílené vozy využívám tehdy, když nemám možnost využití svého vozu. Například do restauračního zařízení :), kdy velmi ocením možnost zaparkovat auto téměř kdekoliv. A další příležitostí bylo stěhování příbuzného, respektive nákup v hobby marketu a doprava věcí. Kde se velmi osvědčil Volkswagen Caddy.
Další výhodu vidím a možnost využití pro všechny, kdo nemají své auto a potřebují ho jen občas. Proč? Protože pokud máte spočítáno, že najedete málo kilometrů, nevyplatí se provozovat automobil. To máte povinné ručení, případně pojištění. K tomu nákup pneumatik, tankování. Výdajů může být opravdu hodně. A v tom případě je dobré se zamyslet, zdali na občasné jízdy nevyjde úsporněji využívat právě služeb sdílených služeb. Neboť krom finančních prostředků za dobu užívání nic jiného nemusíte řešit.
A prosím milí čtenáři, toto neberte jako reklamu, ale opravdu jako jen představení další možnosti, jak je třeba pro někoho možné ušetřit. Což v dnešní době může pro někoho být velmi dobrý nápad.
Za informace děkuji ještě jednou Josefovi Ciglanskému právě ze společnosti CAR4WAY.