Archiv rubriky: Jezdíme úsporně

Zde naleznete informace o tom, jak jezdit úsporně. Mohou to být tipy na úspornou jízdu v reálném provozu ale i reportáže o extrémně úsporných jízdách, nebo ze soutěží spotřeby, tzv. eko rally.

New Energies Rally 2016 Nissanem Leaf 30 kWh

Na startu New Energies Rally Český Krumlov jsme stáli už loni a také s Nissanem Leaf. Letos je ale spousta věcí jinak. Pátý ročník New Energies Rally Český Krumlov se poprvé jede jako součást FIA Alternative Energies Cup, tedy podle úplně jiných pravidel než loni, kdy se jela jako setinová rally. My, v tradiční sestavě Marek Tomíšek – David Kazda, sice opět sedíme v Nissanu Leaf, ovšem v nové verzi s baterií 30 kWh, se kterým jsme před pár týdny vytvořili český rekord v počtu ujetých kilometrů elektromobilem za 24 hodin.

Nissan Leaf, na střeše má kombinézu Olga Lounová

Nissan Leaf, na střeše má kombinézu Olga Lounová

Hvězdicová jízda zůstala, ale ještě se nesoutěží

Tradiční hvězdicová jízda zůstává i na letošní ročník New Energies Rally Český Krumlov, ale vzhledem k tomu, že se jede podle jiných pravidel, jde jen o to projet ji na minutu přesně a nevynechat průjezdní bod, abychom neměli trestné body již před začátkem. Před startem do hvězdicové jízdy, kam startujeme z Českého Krumlova, se ještě Olga Lounová projíždí naším Nissanem Leaf po Krumlově a natáčíme reportáž pro TV Prima. To už ale přilétá president FIA Jean Todt, který má právě spolu s Olgou Lounovou a JUDr. Oldřichem Vaníčkem slavnostně odstartovat první posádky do hvězdicové jízdy. Za několik minut po slavnostním zahájení tedy vyjíždíme do pohodové 102 km dlouhé etapy, která vede přes Rožmberk nad Vltavou, Kaplici, Trhové Sviny, Velešín a zpět do Krumlova. S průjezdním razítkem z Kaplice a v časovém limitu, tedy přijíždíme do cíle, takže zatím je vše v pořádku.

Už se soutěží, ale až večer u piva zjišťujeme, že naše strategie je špatná

První ostrá etapa vede nejprve z Krumlova do Budějovic a na trase jsou již i měřené úseky. Na startu dostáváme informace o průměrných rychlostech, které máme držet v jednotlivých rychlostních testech (RT) a naše strategie je jet rychleji a ke konci měřeného úseku zpomalit, abychom cílem projížděli co nejpřesněji, což se nám docela daří. V Budějovicích nás pak mate jedna světelná křižovatka chybějící v itineráři, takže odbočujeme o odbočku dříve. Chvíli bloudíme a do cíle první poloviny dojíždíme o několik minut později, takže penalizace nás nemine. Na výstavišti v Českých Budějovicích je nejprve 4,5 hodiny přestávka na oběd a hlavně dobití elektromobilů a poté nás čeká měřený úsek přímo na trati místní RZ (rychlostní zkouška) velké Rally. Ten jsme si užívali i minule, jenže letos se jede trochu jinak, místo dvou kol se jede 3,5 kola. Krátce po startu doháníme VW Golf, který nás dost brzdí a soustředíme se hlavně na to, kdy už odbočí do cíle. Když odbočuje, jedeme, co to dá, ale po pár kolech si David myslí, že už máme odbočit do cíle, ale já mám pocit, že musíme jet ještě jedno kolo. Zmátl jsem ho dokonale, a tak jedeme ještě jedno. Pak ale počítáme a zjišťujeme, že to asi byla chyba. Zbytek celkem cca 150 km dlouhé etapy zpět do Krumlova probíhá bez problémů. Večer ale během společné večeře při rozhovoru u piva s ostatními posádkami zjišťujeme, že časy v RT se pravděpodobně neměří na začátku a na konci, ale odstartuje se začátek a pak je namátkou několik průjezdních bodů, které se měří. Tedy naše strategie je špatně, protože všechno proletíme dříve a na konci, kde už se to neměří, si hlídáme sekundy. Tomu odpovídají i průběžné výsledky, ale z jedné věci máme radost. Na RT v Budějovicích jsme měli bezkonkurenčně nejlepší mezičasy a nebýt poslední čas o 1 minutu a 20 sekund vyšší (cca čas jednoho kola), měli bychom alespoň jeden RT vyhraný.

Nissan Leaf v cíli – posádka Marek Tomíšek, David Kazda

Už víme, jak na to. Dlouhou etapu zvládá Nissan Leaf výborně

Druhý den tedy máme úplně jinou strategii a na RT si hlídáme předem spočítané mezičasy. Na trasách RZ velké Rally v okolí Lipna se průměrná rychlost udržuje těžko, ale na mezičasech se proti plánu příliš nelišíme a máme z toho dobrý pocit. Když máme všechny RT za sebou a míříme do cíle v Krumlově, přichází obrovské krupobití, takže se chvílemi musíme schovávat pod strom, aby auto neutrpělo nějaké šŕámy, ale nemáme pocit, že by to výrazně pomáhalo. I přes tuto časovou ztrátu ale přijíždíme i do cíle přesně, a tedy bez penalizace. Co je ale obrovským překvapením, je zbývající dojezd. V této pro elektromobilisty obáváné etapě o délce téměř 150 km s necelými dvěma hodinami na nabíjení z běžné zásuvky (tedy nejpomalejší dobíjení) dojíždímě do cíle se zbývajícím dojezdem 118 km, což je i pro pořadatele neuvěřitelné. Nissan Leaf v nové verzi s 30 kWh baterií má opravdu výborný dojezd.

Uzavřené parkoviště v cíl – Český Krumlov

Pod českokrumlovským zámkem zněla italská hymna

Z 51 posádek na startu bylo v cíli klasifikováno 46, z nichž nejlepší byla italská posádka Nicola Ventura – Guido Guerrini v elektromobilu Renault Zoe, mimochodem lonští vítězové Eco Rally Monte Carlo, která patřila k favoritům soutěže. Hned za nimi skončila nejlepší česká posádka Otta Kovařík – Petr Smutný s elektromobilem Kia Soul EV, kteří tak získali ÚAMK Czech Trophy, tedy cenu určenou pro nejlepší domácí posádku. My jsme skončili cca v polovině na 25. místě. Pod českokrumlovským zámkem tak zněla italská hymna a zkušení vítězové vysekli místním pořadatelům poklonu: „Závody byly opravdu náročné. I přes malé chyby jsme si přivezli výborný výsledek – premiérové vítězství s tímto autem. Závěrečné pódium s národní hymnou a šampaňským, díky kterému jsme byli zmáčení od hlavy až k patě, bylo fantastické. Spousta organizátorů v Itálii by si z toho mohla vzít příklad. Soutěž vyvrcholila neuvěřitelnou párty včetně ohňostroje,“ hodnotil jihočeský podnik italský pilot. My jsme si závod také užili a snad se budeme moci zúčastnit i příštího ročníku, kde zabojujeme o lepší výsledek.

Nissan Leaf v cíl – Český Krumlov

REKORD: Elektromobil Nissan Leaf ujel 1 362 km za 24 hodin

Stávající český rekord vytvořil v září roku 2013 pětičlenný tým redaktorů pořadu Autosalon na TV Prima a motoristickách novinářů právě s Nissanem Leaf, když za 24 hodin ujeli 1 281 km. Někdy v létě loňského roku přišel kolega Petr s nápadem, že by tento rekord šel překonat. Začali jsme počítat a došli k závěru, že tam je velká rezerva. V září se pak navíc ve Frankfurtu představila nová verze Nissanu Leaf, která má i baterii 30 kWh místo původních 24 kWh. V zimě jsme pak udělali několik jízd se starým i novým leafem, ze kterých jsme spočítali, že se teoreticky dá najet přes 1 600 km. Z těchto jízd na různých trasách jsme vyhodnotili, že ideální bude trasa Praha – Mladá Boleslav. V Praze je rychlodobíječka Nissan u dealera AUTOBOND GROUP a v Mladé Boleslavi u zákaznického centra ČEZ.

Nissan Leaf na dálnici D10 při 24 hodinovce, chvíli před tím než přišla první kolona

Nissan Leaf a čtyřčlenný tým řidičů startují do rekordního pokusu

Je sobota 7.5., komisař Agentury Dobrý den kontroluje a zaznamenává důležité údaje a náš tým ve složení Petr Vomáčka, Marek Tomíšek, David Kazda a Miroslav Tomíšek je připraven. Všichni máme zkušenosti s úspornou jízdou a každý z nás najel několik tisíc kilometrů s Nissanem Leaf. Je 10 hodin a komisař dává pokyn ke startu. První jízdu plánujeme bez dobíjení v Boleslavi, protože baterie je nabitá na plno a ušetříme tak pár minut.

Petr zapíná dobíjení v Mladé Boleslavi

Kolona na dálnici nám to komplikuje hned na začátku

Když jsme plánovali termín, ověřovali jsme si, že zúžení na dálnici za Benátkami nad Jizerou má skončit 30.4., ale oprava svodidel se protáhla do 9.5. Jelikož jsme ale pokus o rekord naplánovali na víkend právě kvůli nízkému provozu, doufáme, že kromě zpomalení na 80 km/h v místě zúžení žádná komplikace nebude. Za Benátkami ale dojíždíme do kolony a následující 4 kilometry po dálnici jedeme 16 minut. To není ideální začátek. V opačném směru ale naštěstí kolona není, a tak po otočení v Boleslavi přijíždím po hodině a 26 minutách zpět do Prahy. Jelikož dle Google Maps je v místě stále kolona, při další jízdě sjíždím na Benátky (27. km), a abych se úplně vyhnul koloně, na dálnici najíždím až na 40. km. V opačném směru jsem tento 13 km dlouhý úsek po dálnici jel 7 minut, mimo dálnici to tedy trvá dvojnásobek. Ale je to lepší než ztratit čtvrt hodiny v koloně. Další jízda směrem na Mladou Boleslav už je po 13. hodině, kdy nejezdí kamiony a ve zúžení ztrácíme jen tím, že je tam omezená rychlost na 80 km/h.

Teplota baterie (vlevo) se držela těsne pod červeným polem, Nissan Leaf nenechá baterii přehřát do nebezpečných teplot

Venkovní teplota stoupá a spolu s ní i teplota baterie

Jedním z důvodů, proč jsme vybrali začátek května, bylo, že jsme předpokládali ideální teploty. Tedy že už nebude mrznout a naopak snad nebude velké vedro. V tom prvním jsme měli pravdu, ale i když ještě týden před tím předpověď slibovala příjemných 17-20°C, realita je jiná a při úplně jasné obloze se venkovní teplota blíží ke třicítce i ve stínu. V kombinaci s extrémním zatížením začíná stoupat i teplota baterie Nissanu Leaf. Auto na to reaguje tak, že nepovolí rychlodobíječce tak vysoký dobíjecí výkon, a tedy dobíjení trvá mnohem déle, než při našich únorových testech. Pomalejší dobíjení je ale jediný důsledek přehřívání baterií, Nissan Leaf nenechá teplotu baterie vystoupat do nebezpečné teploty. Abychom pomalejší dobíjení kompenzovali a zároveň ulehčili baterii, zkoušíme nejprve zpomalit z původní dálniční rychlosti 120-130 km/h na 100-110 km/h. Postupně ale dálniční rychlost snižujeme až na 90-100 km/h a doufáme, že se v noci ochladí a teplota baterie klesne.

Noční jízda po Mladé Boleslavi od dobíjecí stanice ČEZ k dálnici D10

V noci můžeme zrychlit, ale vybíhá na silnici i zvěř

Po západu slunce se skutečně baterie ochlazuje, ale jen mírně. Jeden faktor – vysoká venkovní teplota – sice pominul, ale ten druhý – extrémní zatížení baterie – trvá dále. Nicméně i tak můžeme trochu zrychlit a při některých nočních jízdách se rychlostí opět blížíme ke 130 km/h. Musíme ale dávat pozor na zvěř. Zatímco David se na dálnici vyhýbá srně, která se tam v klidu prochází, Petr zase zajícům, kteří v poměrně velkém počtu od večera pobíhají v mladoboleslavském areálu ČEZ. Právě pouze tam při nočních jízdách dobíjíme, protože v Boleslavi semafory blikají oranžově, zatímco v Praze bychom museli stát na červené. Otáčíme se tedy na sjezdu na Satalice a na Kolbenovu zajíždíme pouze při střídání řidičů, protože právě tam máme zázemí pro odpočívající řidiče. Díky tomu se taky daří najíždět trochu více.

Nissan Leaf při dobíjení během 24 hodinovky v noci u dealerství Autobond Group

Špatné rozhodnutí v závěru, riskovat se nevyplácí

Ráno mám zrovna službu u dobíječky v Boleslavi, kde odpočívám v druhém autě, pokud je zrovna rekordní vůz na cestě, a Petr tam přijíždí „s želvičkou“, značící vybitou baterii a omezený výkon. Zasmějeme se, že došlo i na želvičku, a po dobití střídám Petra za volantem. Jelikož bych měl v této jízdě překročit stávající rekord, jede se mnou i Míra, aby to řádně zdokumentoval. Číslo 1 281 km se na denním počítadle objevuje právě při otáčení u Satalic a vyrážíme k Boleslavi. Jedu s lehčí nohou, a tak v baterii je rezerva. Hlásíme tedy Petrovi, že se otočíme až v Kosmonosích a pak přijedeme dobít. Počítáme a Míra navrhuje, že bychom mohli jet ještě o sjezd dál. Znovu počítáme a docházíme k závěru, že to zvládneme a když pak dobijeme a dojedeme do Prahy, což bychom měli stíhat, překročíme 1 400 km. Za Kosmonosy se ale objevuje kopec a dojezd prudce klesá. Při otáčení u Bakova nad Jizerou to už vypadá s dojezdem do Boleslavi beznadějně a skutečně se okolo Kosmonos objevuje želvička a v mírném stoupání těsně před sjezdem na Boleslav Nissan zastavuje úplně. Voláme Petra, který okamžitě přijíždí, aby nás dotáhl k nabíječce. Těch 1,5 km se samozřejmě nepočítá a navíc tím ztrácíme cenných 16 minut.

Petr zapíná dobíjení v Mladé Boleslavi

Teorie a praxe se liší, ale rekord se podařil

Po krátkém dobití vyjíždíme do Prahy a před Benátkami, kdy už za námi jede i auto s komisařem, odbíjí desátá hodina, a tak rekord končí. Máme ujeto 1 362 km a stávající rekord jsme tedy překonali o 81 kilometrů. Nebýt 39 minut ztracených dopravními komplikacemi a naší chybou, dalo by se najet více a s ideální teplotou okolo 15°C by to šlo také lépe. Ale shodujeme se, že je to „alchymie“ a ne všechno se dá naplánovat, zvláště když se rekord dělá v běžném provozu. Jelikož světový rekord je 1 618 km a byl vytvořen na uzavřeném okruhu, můžeme být s výsledkem i tak spokojeni. Během rekordu jsme dobíjeli celkem 22krát a spotřebovali jsme 236,7 kWh, což vychází na 17,38 kWh/100 km. Tímto děkujeme společnosti NISSAN SALES CEE za zapůjčení auta a zázemí pro vytvoření rekordu.

Přípitek posádky Nissanu Leaf po úspěšném rekordním pokusu ve 24 hodinovce elektromobilem

REKORD: Z Prahy téměř do Bernu na jednu nádrž CNG

Rekordně úsporné jízdy se vetšinou jezdí za ideálních podmínek, s minimálním zatížením a velmi pomalu. Pak se zpravidla najde spousta kritiků, kteří říkají, že to pro běžný provoz nemá význam. Dle mého názoru to i tak ukáže na to, že je v dané disciplíně to konkrétní auto opravdu dobré, ale i přesto jsme se už minulou rekordní jízdu, také na stlačený zemní plyn, rozhodli udělat jinak. Tentokrát, když jsme se rozhodli udělat nový český rekord s Voklkswagenem Caddy 1,4 TGI, jsme ale ještě přitvrdili.

Komisař Tomáš Hrábek nás vyfotil před startem

V zimních teplotách, čtyři lidé v autě a plný kufr zavazadel

Praha 28. února, na teploměru se krčí 1°C. Volkswagen Caddy TGI, kterým se chystáme jet do Ženevy na autosalon, veze čtyři lidi a k tomu plný kufr zavazadel. Pneumatiky jsou natlakované „pouze“ na doporučenou hodnotu pro plné zatížení – ne zrovna moc ideální podmínky pro rekordně úspornou jízdu. Po natankování plné nádrže CNG a zapečetění komisařem Agentury Dobrý den v pražských Jinonicích navíc vyjíždíme se zapnutým topením nastaveným na komfortní teplotu.

 

Z Prahy až za Norimberk spotřeba klesá

Na začátku se řízení ujímám já. Po dálnici samozřejmě nejedu maximální povolenou stotřicítkou, ale zase ne extrémně pomalu. Rychlost držím okolo 90 km/h. Zpočátku palubní počítač ukazuje dojezd na CNG 590 km. Po vyjetí z Prahy je spotřeba vyšší, průběžně ale klesá a s ní stoupá i dojezd, přestože najíždíme další kilometry. Dojezd začíná klesat až okolo hranic s Německem, kde vlivem jízdy do kopce se mírně vyhoupla i spotřeba. Ta ale následně opět klesá, takže za Norimberkem Petrovi předávám auto s hodnotou 3,3 kg/100 km na palubním počítači. To je na tak velké auto opravdu pěkná hodnota.

Pohodová cesta přes Německo, zvlněný terén, ale průběžně z kopce

Petr, který mě střídá v řízení, si zpočátku stěžuje, že trasa je kopcovitá a stoupá mu spotřeba. Ve skutečnosti ale profil trasy při jízdě po německé dálnici A6 mírně klesá. Před Hockenheimem sjíždíme z A6 na A5, vedoucí do Švýcarska. Před hranicemi ale zastavujeme, abychom se podle plánu opět vystřídali v řízení. Nacházíme se blízko nejnižšího bodu trasy, ale i tak je spotřeba 3,4 kg/100 km krásná hodnota a zdá se, že bychom plánovaných 700-750 km mohli hravě překonat. Čeká nás ale asi nejnáročnější část cesty.

Zapečetěné hrdlo nádrže

Už je tma a ve Švýcarsku profil trasy opět stoupá

Když opět přebírám řízení, už se stmívá. Dálnice A5 zpočátku vede po rovině, což spotřebě svědčí a daří se mi ji zase o desetinu snížit. Dojezd, který ukazuje palubní počítač, vypadá velmi zajímavě, ale nemá to douhého trvání. Za Basilejí začíná trasa stoupat a s ním samozřejmě šplhá vzhůru i spotřeba, a tak se zásoba CNG rychleji ztenčuje. Už nemluvíme o tom, že bychom možná mohli dojet do Ženevy, ale říkáme si: „Alespoň kdyby se povedl Bern!“ Jenže před Bernem už dosahujeme výšky okolo 600 m n.m. a právě tam, cca 10 km od centra Bernu a 5 km k jeho okraji, nám CNG dochází a auto přepíná na benzínový pohon. Podařilo se nám ujet skvělých 784,4 km, takže stávající rekord, který jsme vytvořili v létě, je tímto o více než 250 km překonán. Jelikož se do nádrží vešlo 27,74 kg CNG, skutečná spotřeba vychází na krásných 3,54 kg/100 km. Náklady pak na 0,85 Kč/km.

Natankované množství CNG bylo 27,73 kg za 665,7 Kč

VW Caddy je opravdu král dojezdu, v Ženevě se představil i s DSG

Volkswagen Caddy dokázal, že je opravdu král dojezdu na CNG. „Gratulujeme Marku Tomíškovi a Petru Vomáčkovi k rekordní jízdě s naším novým modelem Caddy TGI. Tento úspěch opět potvrdil, že pohon na stlačený zemní plyn je v současnosti z hlediska neomezené mobility zcela rovnocennou alternativou motorů na klasická paliva,“ říká Jan Procházka, ředitel divize Volkswagen Užitkové vozy společnosti Porsche Česká republika. „A v ostatních důležitých parametrech, jako je hospodárnost provozu nebo ochrana životního prostředí, je dalece překonává. Volkswagen Užitkové vozy je od začátku průkopníkem ekologického pohonu na CNG a s novým modelem Caddy TGI stanovuje ve všech ohledech nová měřítka.“ K tomu nezbývá než dodat, že i dle našich zkušeností Volkswagen Caddy představuje, jak by měl být vůz na CNG konstruovaný. Stačí pouze záložní nádrž na benzín a o to větší nádrže na stlačený zemní plyn. Právě v Ženevě, která byla cílem naší cesty, slavila světovou premiéru verze VW Caddy TGI s automatickou převodovkou DSG, která jistě nadchne řidiče vyžadující vyšší komfort.

Na internetu se šíří pochybné rady jak ušetřit palivo

Poslední dobou se na internetu setkávám stále častěji s reklamami na různé prostředky, jak snížit spotřebu auta a ušetřit tak výdaje za palivo. Většinou to ale znamená zaplatit za něco, o čem někdo píše, jak Vám to zázračně sníží spotřebu o 15-30 % a Vy tak ušetříte spoustu peněz. Tímto článkem bych Vám rád pomohl ušetřit za palivo, aniž byste zbytečně vyhodili peníze.

Zázračné tablety do nádrže prý sníží spotřebu o 15 % a zvýší výkon

Nejprve jsem se setkal se zázračnými tabletami, které dáte do nádrže a sníží Vám spotřebu o 10-15 %. Další přínosy jsou snížení emisí, prodloužení životnosti motoru a zvýšení výkonu. Prodejce tedy uvádí, že můžete jezdit se stejnou spotřebou, pokud spíše využíváte vyššího výkonu. To je běžný přínos aditivovaných paliv i dle naší zkušenosti a zmíněná tableta je v podstatě aditivem. Během naší extrémně úsporné Expedice Nordkapp na 2 nádrže nafty jsme na prémiovou aditivovanou naftu bez přísady z řepkové nafty ujeli 1 804 km se spotřebou 2,79 l/100 km a na nádrž běžné nafty tankované ve Švédsku jsme při ještě větším úsilí o úspornou jízdu ujeli 1 720 km se spotřebou 3,09 l/100 km. Rozdíl přes 10 % a při stejném úsilí by klidně mohl být i přes 15 %. Více se můžete dočíst v článku Netankujte levně, tankujte chytře. Aditiva tedy mohou snížit spotřebu, ale na těchto tabletách mě zaráží, že je stejná tableta pro benzín, naftu i LPG, tedy úplně rozdílná paliva. Cena tablety pak vychází cca na 1,5 Kč na každý litr paliva. Není tedy lepší si připlatit za aditivované palivo nebo aditiva určená přímo pro druh paliva, který používáte? I když jsem k tomuto skeptický, uznávám, že to může mít přínos. I web, který to prodává, vypadá poměrně důvěryhodně. Otázka je, zda se to opravdu vyplatí.

Lukáš Kubiena (vlevo) a Marek Tomíšek (vpravo) po dojetí z Prahy na Nordkapp na 2 nádrže nafty

Magnety, které dáte na hadičku přívodu paliva, Vám prý ušetří 20 %

Reklama, na kterou jsem narazil včera, už na mě byla ale opravdu moc. Údajně speciální magnety v ceně 1 300 Kč (v akci většinou o 270 Kč levněji), které připevníte na hadičku přívodu paliva, mají rozptýlit údajné sraženiny molekul, které vznikají při skladování paliva. Díky tomu se palivo efektivněji spálí a výsledek toho je opět snížení spotřeby (až 20 %) a emisí (40-50 %) a zvýšení výkonu. Zajímavé je, že to má opět fungovat stejně na všecha paliva včetně plynných. Co mě ale zaráží, je, že to nepoužívají výrobci aut, které vlády tlačí nesplnitelnými emisními normami. Zařízení za 1 300 Kč, jehož výrobní cena bude samozřejmě podstatně nižší, by přece mohli dát do všech aut, kde by pak trvale snižovalo emise až o polovinu. Nemuseli by si tak pomáhat upraveným softwarem, který snižuje emise pouze v měřicím cyklu. Pokud má někdo z Vás zkušenosti s podobným zařízením, budeme rádi, když nám napíšete do komentáře.

Lze opravdu snížit spotřebu paliva, aniž by vás to něco stálo?

Nemám rád, když někdo smete něco ze stolu a nenabídne alternativu. Proto se snažím ukázat lepší řešení, protože vím, že existuje, a mám ho osobně vyzkoušené. Je nás dost těch, kteří by rádi ušetřili na palivu, a je to logické, protože jsou to opravdu velké výdaje. Pokud najedete 40 tisíc kilometrů za rok, tak při spotřebě 5 litrů na 100 km a ceně za litr benzínu či nafty 28 Kč ročně jen za palivo utratíte 56 tisíc Kč. A není to tak dávno, kdy stejná spotřeba při stejném nájezdu odpovídala ročním nákladům téměř 80 tisíc Kč. Já vám ale poskytnu několik doporučení, které opravdu fungují, a nechci za to od vás žádné peníze. S Hondou Civic 2,2 i-DTEC jsme podle těchto rad jezdili dlouhodobě za 4,05 l/100 km, zatímco průměrný řidič se stejným autem na Spritmonitor.de jezdí za 5,2 l/100 km. To je úspora 22 %. Teď dlouhodobě testujeme Seat Leon 1,4 TGI a jezdíme za 3,63 kg/100 km stlačeného zemního plynu (CNG), zatímco dle Spritmonitor.de má průměrný řidič spotřebu 4,23 kg/100 km, což odpovídá úspoře 15 %. A obojí proti průměrnému řidiči, takže řidiči s těžší nohou mohou ušetřit mnohem více.

Jak opravdu ušetřit na výdajích za palivo?

Na základě svých více než desetiletých zkušeností s úspornou jízdou jsem asi před rokem sepsal několik rad, jak ušetřit za palivo. Na základě jejich aplikace se mi někteří čtenáři ozvali, že jim to opravdu pomohlo, a to je můj cíl. Rád bych tedy pomohl i vám. První radu jsem už zmínil v úvodu článku, další jsou níže:

  1. Jezděte plynule, dobrý řidič předvídá situaci
  2. Dodržujte „úspornou“ vzdálenost
  3. Vyplatí se „plachtit“ na neutrál, nebo brzdit motorem?
  4. Nejezděte zbytečně rychle, zvláště na dálnici

Těch zásad úsporné jízdy je samozřejmě více, ale toto považuji za základ. Pokud je budete aplikovat, ušetříte minimálně 10 % z nákladů na palivo, ale hlavně i za údržbu vozidla, protože při plynulé jízdě budete šetřit například brzdové destičky nebo pneumatiky. A hlavně, můžete si to zkusit, aniž byste museli předem někomu něco platit. Sdílejte to prosím dále, aby co nejvíce lidí neutrácelo zbytečně peníze za podvod, který nefunguje, a pomohlo jim to opravdu ušetřit palivo i životní prostředí. A budu rád i za zpětnou vazbu, zda a jak vám to pomohlo.

Seat Leon 1,4 TGI – dlouhodobý test vozu na CNG (1)

Zatím jste mohli v našem magazínu číst dva články o dlouhodobém testu elektromobilu, ale od začátku července máme v dlouhodobém testu i auto na CNG, tedy stlačený zemní plyn. Ježdění na CNG sice není běžnému motoristovi tak vzdálené, ale svá specifika to má. Jelikož se nám najeté kilometry už přehouply přes 8 tisíc, pojďme se podívat, co jsme pro Vás zjistili.

Slavnostní předáni vozu Seat Leon 1,4 TGI – Pyramida Průhonice

Jak se Seat Leon 1,4 TGI 81 kW liší od běžného auta na benzín?

Těch odlišností moc nenajdete. Vůz je na stejné platformě jako Škoda Octavia G-TEC, Volkswagen Golf TGI BlueMotion a Audi A3 g-tron. Jedná se tedy o nejrozšířenější platformu vozu na CNG v ČR (hlavně díky Octavii), a pokud se budeme bavit o technice, je shodná pro všechny tyto vozy. Základem je motor 1,4 TSI, který je ovšem upravený primárně na spalování zemního plynu a zároveň výkon byl snížen z původních 104 kW na 81 kW. Vůz má původní nádrž na 50 litrů benzínu, ale za zadní nápravou přibyly dvě tlakové nádoby na celkem 15 kg zemního plynu. To však nejsou jediné rozdíly na platformě, protože verze na CNG mají standardně víceprvkovou zadní nápravu, která je u většiny modelů na této platformě výsadou těch nejvýkonnějších verzí. To je jednou z výhod verzí na CNG, nevýhodou pak je menší hloubka zavazadlového prostoru. Pod víčkem nádrže najdete místo standardního hrdla benzínové nádrže ještě plnicí ventil nádrží na zemní plyn.

Seat Leon 1,4 TGI má plnicí ventil pod víčkem vedle hrdla benzínové nádrže

Co to znamená pro řidiče vozu Seat Leon 1,4 TGI?

Z pohledu řidiče zmizel na přístrojovém štítu teploměr a místo něj je druhý palivoměr a zelená ikonka CNG, signalizující, že jedete na plyn. To jsou jediné změny v interiéru vozidla. Řidič si ani nemůže volit, zda pojede na plyn nebo na benzín. Auto jede primárně na plyn a benzín spaluje pouze ve třech případech. Za prvé samozřejmě když dojde plyn. Dále pak krátce po natankování plynu, než řídicí jednotka vyhodnotí kvalitu natankovaného plynu. Dle našich zkušeností se auto na plyn přepne ještě než ujedeme první kilometr. Posledním případem je pak studený start při teplotách pod -10 °C, ovšem to jsme ještě nezažili. Pro řidiče to tedy neznamená nic navíc, jen jde o to sledovat ten správný palivoměr a včas doplnit zemní plyn, aby nemusel jet zbytečně na drahý benzín.

Seat Leon 1,4 TGI – někdy jsme výrazně pod normovanou spotřebou

Jakou spotřebu má Seat Leon na CNG v reálném provozu?

Zpočátku testu jsme jezdili okolo 3,5 kg/100 km, což je i hodnota udávané spotřeby. Je pravda, že v dlouhodobém testu jezdíme většinou s lehčí nohou a po dálnici zpravidla do 110 km/h, tedy naším úsporným stylem jízdy. Ale ani při běžném testu spotřeby, tedy na horní hranici rychlostních limitů, nám nevyšla spotřeba o moc vyšší, a to 3,8 kg/100 km. Často jsme ale slýchali námitku, že při rychlé jízdě například po německé dálnici bude spotřeba obrovská a už se CNG oproti naftě nevyplatí. Cesta na autosalon do Frankfurtu byla ideální příležitostí toto tvrzení v praxi potvrdit, nebo vyvrátit. Od plnicí stanice v Králově Dvoře až kousek za Norimberk jsme jeli jen po dálnici. Jelikož jsme pospíchali, jeli jsme cestou tam na horní hranici rychlostních limitů, po volné dálnici při neomezené rychlosti pak okolo 170-180 km/h, chvílemi i rychleji. Samozřejmě jsme občas museli trochu zpomalit kvůli provozu nebo dopravnímu omezení, ale i tak je průměrná rychlost 121 km/h poměrně vysoká. Palubní počítač ukázal 4,7 kg/100 km a podle tankování 5,28 kg/100 km. Toto navýšení ale může být způsobeno i rozdílným plnicím tlakem obou stanic. Přestože jsem jezdil různými vozidly, nedokážu si představit, s jakým autem by se při takovém stylu jízdy dalo jet pod 5 litrů nafty. A nutno dodat, že litr nafty stojí o cca 5 Kč více než kilogram zemního plynu. Vlivem rychlejší jízdy do Frankfurtu máme dlouhodobou spotřebu 3,65 kg/100 km, ale ta s každým tankováním klesá. I tak ale máme náklady na kilometr pod 1 Kč, konkrétně 0,95 Kč/km, a to i přes vyšší ceny plynu v Německu.

Seat Leon 1,4 TGI v parkovacím domě u výstaviště Frankfurt

Stačí síť plnicích stanic? Jak je to s parkováním v garážích?

Aktuálně je v ČR 104 plnicích stanic a jejich počet se rychle zvyšuje. Je potřeba trochu více plánovat, ale dá se bez problémů jezdit po celé republice jen na CNG. Během celkových 8 151 km jsme ujeli 71 km na benzín, když nám došel zemní plyn. Nepočítáme do toho kilometry nejeté na benzín po tankování, ty nezaznamenáváme, ale to nic nemění na tom, že se nám zatím nepohnula „ručička“ (Seat Leon a Audi A3 nemají ručičku, ale svítící čtverečky) palivoměru. Největším problémem tak zůstává parkování, které je v mnoha podzemních garážích a patrových parkovacích domech zakázané, i když u CNG k tomu není důvod. Auto na CNG je bezpečnější než benzínové, a proto ve většině evropských států mohou vozy na CNG parkovat bez omezení, jako jsme parkovali ve Frankfurtu u výstaviště. Proto jsme cca před rokem sepsali petici za zrušení zákazů vjezdu, která ale úspěšná nebyla, protože nasbírala jen 350 podpisů, což je málo na to, abychom mohli apelovat na provozovatele garáží a parkovacích domů, v jejichž kompetenci je, aby vjezd vozidel na plyn povolili. Určitá nadějě na změnu je ale i nově schválený Národní akční plán čistá mobilita.

Seat Leon 1,4 TGI nektere-plnici-stanice-jsou-samostatne

Elektromobil Nissan Leaf – dlouhodobý test (2)

Konečně tu máme druhý díl našeho dlouhodobého testu elektromobilu Nissan Leaf. Zatímco v první části testu, kdy jsme se s elektromobilem pohybovali jen v okolí domova a po Praze, se to obešlo bez vážnějších problémů, v druhé části nám trochu „otrnulo“ a vyrazili jsme i na delší cesty. A s tím přišly i problémy. Ty ale nebyly jen v na delších trasách, protože dobíjecí síť nás trápila i na „základně“ v Chrášťanech a v Praze.

Komplikace přidělávají často i bezohlední řidiči běžných aut – skutečně to není eGolf

Někteří lidé se neodhlašují tak, jak mají, a stanici blokují

Na první problém narážím na letišti, když vyzvedávám přátele z Kalifornie. Na letiště přijíždím s předstihem a předpokládám, že během čekání dobiji auto na místní dobíjecí stanici. Tam ale zjišťuji, že zásuvka Mennekes je sice prázdná, ale předchozímu uživateli se nejspíše podařilo odpojit bez odhlášení – zásuvka se totiž tváří jako obsazená a s mým čipem použít nejde. Musím tedy použít klasickou 230 V, která mi během 40 minut strávených na letišti dobije jen pár kilometrů navíc. Poruchu hlásím na linku ČEZ, ale když tam za týden jedu znovu, je na dobíjecí stanici stále stejný problém.

Blokovaný Mennekes na Letisti Václava Havla, i když se žádné auto nedobíjí

V letních vedrech často nefunguje Mennekes

V polovině července absolvujeme rekordní jízdu na CNG do norského Trondheimu a Leaf tedy odpočívá. Z příjemných teplot na severu se vracíme do hrozných veder, která tu panují, a přichází další problém. Často narážíme na to, že na klasické dobíječce funguje pouze zásuvka 230 V a Mennekes ne. Například u McDonaldu na Evropské, kde si místo čtvrthodinové zastávky, která by u Mennekesu stačila na dojetí do Chrášťan, dělám neplánovanou procházku na Divokou Šárku, protože nabíjím z 230 V. Ale i v Chrášťanech přichází problémy. Často se totiž stává, že připojíme Leafa, když tam ještě není místní elektrická dodávka, a druhý den ráno zjišťujeme, že se to dobíjelo jen chvíli a máme nabito jen okolo 2-3 kWh. Nejprve podezíráme řidiče dodávky z neopatrné manipulace se stanicí, které může způsobit přerušení dobíjení, ale postupně se ukazuje, že problém je pravděpodobně jinde. Stanice při připojení druhého auta nezvládne zvýšení proudu a nabíjení auta v zásuvce Mennekes se přeruší. I ostatní elektromobilisté se při rozhovorech u dobíjecích stanic zmiňují o podobných zkušenostech a někteří to přičítají vedrům, které způsobuje přehřívání dobíječek, což by dávalo smysl.

Nefunguje Mennekes, tedy nouzové dobíjení z běžné zásuvky 230 V

Co se stane při vypnutí proudu během dobíjení?

Po zjištění, že v Cerhenicích (vedle Peček, odkud pocházím) je dobíjecí stanice, vydávám se poprvé elektromobilem z Berouna až do města, kde jsem vyrůstal. První, jen krátké dobití v Cerhenicích, probíhá dobře. Při druhé cestě nechávám vybitého Leafa na dobíjecí stanici přes noc. Ráno mě tam ale kromě nabitého auta čeká překvapení. Dobíjecí stanice je vypnutá a opodál pracující dělníci pečecké elektrikářské firmy mi oznamují, že proud vypnuli asi před hodinou a zapnou ho okolo poledne. Jelikož je devět hodin a já mám kabel Mennekes mechanicky zamčený v nefunkční dobíječce a potřebuji jet do Kolína něco zařídit, tak mě to moc neuklidňuje. Na lince ČEZ si s tím neví rady, protože s podobným problémem se ještě nesetkali. Nakonec mi nezbývá nic jiného, než tam kabel nechat (i když se mi vzhledem k jeho ceně okolo 5 000 Kč moc nechce) a odjet s tím, že šéf montáže mi slibuje, že pokud kabel půjde po zapnutí elektřiny vytáhnout, nechá mi ho u nich na firmě v Pečkách. Skutečně se odpojením stanice úplně restartovala a po zapnutí uvolnila můj kabel i bez přihlášení mým čipem, takže si ho odpoledne vyzvedávám v Pečkách.

V Cerhenicích jsem musel nechat kabel Mennekes v dobíječce

Jedna rychlodobíjecí stanice je na Prahu opravdu málo

Cestou z Peček potřebujeme dobít na rychlodobíjecí stanici a narážíme na další problém. Rychlodobíječka ČEZ v Duhové ulici je v obležení tří elektromobilů, z nichž jeden dobíjí a dva čekají. Rychlodobíječka může nabíjet rychlým dobíjením jen jedno auto a druhé může použít zásuvku Mennekes. Jelikož rychlé dobití na 80 % trvá cca půl hodiny, dobíjíme za rohem na klasické dobíječce ze zásuvky Mennekes jen chvilku, abychom dojeli do Chrášťan. Podobná situace se objevuje velmi často a od ostatních elektromobilistů se dozvídám, že dříve bylo možné nabíjet ještě u RWE, která byla také zdarma, ale nyní je vypnutá. Další pak je v garážích DAHO v Křižíkově ulici. Někteří tam ale dobíjeli a říkají, že za dobití Nissanu Leaf se účtuje 200 Kč. Tuto informaci ověřenou nemáme, protože jsem tam dobíjel jen na klasické dobíjecí stanici ČEZ, ale 200 Kč na Nissan Leaf by bylo hodně. Při rychlém dobití na 80 % by to vycházelo okolo 1,6 Kč/km, což je podobné jako u dieselu, při dobití na 100 % (což už trvá podstatně déle) by to vyšlo na cca 1,3 Kč/km a to je pořád více než u auta například na CNG. Každopádně všichni jezdí dobíjet k ČEZ na Duhovou a s přibývajícím počtem elektromobilů je ubývající počet rychlodobíjecích stanic problém. S jinými elektormobilisty se ale shodujeme, že bychom raději platili za dobíjení, pokud by to byla rozumná cena ideálně podle spotřebovaného proudu nebo doby dobíjení. Díky tomu by ale okolo dobíjecí stanice bylo volněji.

Údajně nefunkční dobíjecí stanice v Mladé Boleslavi – tentokrát fungovala

Nefunkční rychlodobíjecí stanice v Mladé Boleslavi

O pár dní později jedu na schůzku, kterou mám cca 15 km před Mladou Boleslaví. Poté se rozhoduji, jestli s baterií nabitou na necelých 50 % vyrazím úsporně zpět nebo zajedu do Boleslavi, během oběda si dobiji a pak v klidu a svižněji vyrazím zpět. Volím variantu B, ale po dojezdu k dobíjecí stanici by se ve mně krve nedořezal. Je 27. 8. a na dobíječce visí cedulka, že do 1. 9. je mimo provoz. Jelikož ale mám méně než polovinu kapacity a do Prahy o 15 km dále, mám problém a ze zoufalství to zkouším připojit. A funguje to! Jdu si koupit svačinu a za chvíli odjíždím s nabitým autem. O týden později, kdy už má být stanice plně funkční, nastává podobná situace. Cedulka hlásící chybu na stanici skutečně není, ale pro změnu dobíjecí stanice skutečně nefunguje. Mezitím mi ale někdo řekl, že v takovém případě by měla fungovat alespoň zásuvka Mennekes, a tak ji zkouším. Funguje a po chvilce dobíjení Mennekesem na chvíli funguje i rychlodobíječka. Po chvilce ohlásí chybu, a přestane dobíjet, ale to už v pohodě dojedu do Prahy, takže jsem zachráněn.

O týden pozdeji rychlodobíječka v Boleslavi skutečně nefungovala

Elektromobilem z Chrášťan až do Vrchlabí a zpět

Jelikož mám schůzku ve Vrchlabí, kde je také rychlodobíjecí stanice (o které jsem od jiných elektromobilistů slyšel, že funguje dobře), vyrážím Leafem, přestože jsem původně předpokládal, že na tak dlouhé cesty budu používat Seat Leon na CNG. S plně nabitým Leafem vyjíždím z Chrášťan, na Duhové je brzo na dobíjení, a tak pokračuji dál. Počítám s tím, že kdyby nefungovala rychlodobíječka v Boleslavi, použiju Mennekes. Stačí dobít o cca 20 %, abych dojel do Vrchlabí. Po příjezdu do Mladé Boleslavi mě ale čeká šok. Na Mennekesu se dobíjí nějaké BMW i3. Zkouším tedy rychlodobíječku, ale po dobití o cca 10 % se objevuje mně známá chyba a je mi jasné, že s baterií nabitou na 70 % musím dojet do Vrchlabí. Cesta stoupá stále více a dojezd klesá rychleji, než ubíhají kilometry. Už začínají přicházet obavy, že zůstanu někde v kopci před Vrchlabím, ale nakonec tam přijíždím s 11 % v baterii. Po schůzce dobíjím na 92 % a jedu zpět. Z kopce to jde krásně, a tak ani nemusím zastavovat v Mladé Boleslavi a jedu až do Chrášťan, kam přijíždím s vybitou baterií. Za den jsem ale ujel 316 km a uvědomuji si, že kdyby byla dostatečná síť dobíjecích stanic, dalo by se v pohodě jezdit elektromobilem i na delší vzdálenosti.

Bezproblémové dobíjení na rychlodobíjecí stanici ČEZ ve Vrchlabí

Elektromobilita je u nás ještě v plenkách

Možná po tom, co jsem napsal, vypadám spíše jako odpůrce elektromobilů než jejich fanoušek. Ale skutečně elektromobilům fandím. Jen musím přiznat, že toto období, kdy jsem skoro každý den narazil na nějaký problém (během problémů s rychlodobíječkou v Boleslavi jsem jednou narazil na stejný problém i v Praze na Duhové), bylo náročné a občas jsem si říkal, že s tím seknu. Když se teď mluví o plánovaných dotacích m.j. i na elektromobily, tak si říkám, že efektivnější než podporovat nákup aut by bylo podpořit infrastrukturu, protože elektromobily přibývají, ale naráží na problém s krátkým dojezdem v kombinaci s malou sítí dobíjecích stanic. A čím více elektromobilů bude, tím větší problémy budou s dobíjením, jak ukazuje situace okolo rychlodobíječky na Duhové. Auta pořízená s přispěním dotace pak nebudou využita efektivně a dotace bude zbytečná. Naopak, pokud bude dostatek dobíjecích stanic, přestane elektromobilisty trápit krátký dojezd a využijí výhodu v podobě nízkých nákladů na provoz. Naše reálné náklady na dobíjení za 8000 ujetých kilometrů se pohybují okolo 30 haléřů na kilometr, což ukazuje, že se elektromobil vyplatí i bez dotace. Ovšem pokud je kde nabíjet.

Standardní situace u rychlodobíjecí stanice ČEZ v Praze

Octavií na CNG okolo fjordů zemí elektromobilů

Dost lidí má obavy z pořízení auta na CNG z toho důvodu, že ne v každé zemi je tak hustá síť plnicích stanic jako u nás. Mají obavu z toho, že když pojedou někam na dovolenou, budou muset jet za draho na benzín. Proto raději zvolí diesel, protože naftu natankují všude. Jednou ze zemí, kde je minimální pokrytí CNG stanic, je Norsko. A právě tam jsme se v létě vypravili na setkání majitelů vozů Škoda – Škoda Tour 2015, které se konalo ve městě Trondheim, a cestou jsme vytvořili český rekord v dojezdu na CNG i v celkovém dojezdu bez tankování. Na cestě zpět jsme pak zjišťovali, jaké to je, když jedete s autem na CNG na dovolenou do země, kde není moc velká síť CNG plnicích stanic.

Z Prahy do norského města Alvdal jsme jeli bez tankování

Město Alvdal, cca 200 km před Trondheimem se stalo neplánovaným místem cíle rekordní cesty, kam jsme dojeli z Prahy bez tankování, celkem 1 700 km. Pokud bychom ale jeli s maximálním využitím CNG, po natankování u poslední plnicí stanice ve městě Skedsmokorset kousek za Oslem a běžném stylu jízdy by nám došel zemní plyn pravděpodobně také okolo města Alvdal, nebo kousek za ním, protože Alvdal je od města Skedsmokorset 290 km daleko a cesta vede do kopce. Město Alvdal je tedy možné považovat za ideální začátek testu.

Octavia G-tec v Trondheimu

V Trondheimu jezdí většina autobusů na CNG

V Alvdalu máme prázdnou nádrž na benzín i zemní plyn. Tankujeme tedy plnou nádrž benzínu, a vyjíždíme na sever směr Trondheim. Dosud jsme jeli úsporným stylem jízdy, ale teď jedeme na horní hranici rychlostních limitů, které jsou ovšem v Norsku velmi přísné. Za Alvdalem už je profil trasy klesající, jelikož Trondheim je přístavní město. Překvapením pro nás je, že v třetím největším městě Norska, které lze nazvat zemí elektromobilů, jezdí většina autobusů na CNG. Proč nemají autobusy na elektřinu, když jinak tu potkáte elektromobil doslova na každém rohu? Asi k tomu mají nějaký důvod. Po prohlídce historického centra Trondheimu vyrážíme po západním pobřeží Norska, tedy okolo fjordů, na jih. Nocujeme v obci Flemma.

Trolí stezka (Trollstigen) z vrchu

Trolí stezka, Trolí stěna a plavba přes fjord

Prvním z našich vytyčených bodů je legendární Trolí stezka (Trollstigen). Volíme cestu, která sice není nejrychlejší ani nejkratší, ale vede po pobřeží okolo fjordů, takže je nejhezčí. Cestou tedy často zastavujeme, když spatříme hezký výhled. Nakonec dorážíme do cíle – na Trolí stezku. Tu si opravdu užíváme jak během jízdy, tak i kocháním se z horní vyhlídky. Pak sjíždíme Trolí stezkou zpět dolů vydáváme se pod Trolí stěnu, která také stojí za zhlédnutí. Po druhém vyjetí Trolí stezky nahoru už pokračujeme dále směrem k městu Eidsdal, kde nocujeme a před kterým nás čeká již druhá plavba malým trajektem přes fjord.

Octavia G-tec u modrého jezera pod ledovcem Jostedalsbreen

Fjord Geirenger, hora Dalsnibba a ledovec Jostedalsbreen

Další den pokračujeme dále na jih stále po silnici 63 okolo fjordu Geiranger, který je mnohými považován za nejkrásnější norský fjord. Neviděli jsme všechny, tak nemůžeme posoudit, jestli je skutečně nejkrásnější, ale za zhlédnutí rozhodně stojí – z vyhlídky nad ním vypadá opravdu nádherně. Poté sjíždíme na jeho úroveň vyhlídkovou cestou plnou serpentin, nazývanou Orlí stezka a serpentinami opět stoupáme k hoře Dalsnibba, odkud je nejvyšší výhled na fjord (1476 m.n.m.), kterým je právě Geiranger, zase z druhé strany. U jezera Djupvatnet (1030 m.n.m.), okolo kterého projíždíme cestou z Dalsnibby, si ještě kupujeme magnetku od češky, která prodává v místním obchodu se suvenýry. Odtud již vyrážíme k poslednímu cíli dnešného dne, ledovci Jostedalsbreen, největším pevninským ledovcem v Evropě. Má několik splazů, které je možné navštívit. My zastavujeme pod splazem Brickdalsbreen, k němuž jdeme necelou hodinu do kopce proti proudu ledovcové řeky plné vodopádů. Unaveni po procházce jedeme ještě více než hodinu k městu Førde, u kterého trávíme další noc.

Tankování benzínu ve Førde a Bergen, město deště

Dosud jsme nenarazili na plnicí stanici CNG a nádrž na benzín je prázdná. Než tedy odjedeme z města Førde, ještě tankujeme plnou nádrž a doufáme, že naposledy. Dnes máme v plánu dojet do cca 200 km vzdáleného Bergenu, což je sice na naše poměry vzdálenost na 2-3 hodiny cesty, ale když jedete okolo krásných fjordů, kde „musíte“ pořád zastavovat, a na trase je občas nějaký trajekt resp. převoz, je to téměř na celý den. A tak jsme rádi, že si alespoň večer můžeme prohlédnout Bergen, jedno z nejdeštivějších měst na světě. Jelikož je to historické přístavní město, rozhodně je na co koukat. Zajímavé je, že i zde jezdí autobusy na CNG, přestože tu veřejná plnička na CNG pro osobní auta také není a všude potkáváte elektromobily.

Bergen, barevné dřevěné domy, památka UNESCO

Stlačený zemní plyn (CNG) tankujeme až ve městě Stord

Druhý den vyrážíme dále na jih s nadějí, že konečně natankujeme CNG. Doufáme, že navigace v Octavii ani web www.cngeurope.com nelže, ale věříme tomu, až když opravdu přijíždíme k plnicí stanici, vedle níž je i rychlodobíječka pro elektromobily provozovaná stejnou firmou. Zpočátku se ale zdá, že máme smůlu a CNG stanice je mimo provoz, ale poté ze zoufalství zkoušíme druhé plnicí místo z druhé strany stojanu a to již funguje. Konečně tedy zjišťujeme, kolik zemního plynu jsme spotřebovali během rekordní jízdy, a pokračujeme s plnou nádrží CNG. Okolo přístavu Stavanger je ještě plnička na CNG, ale jelikož máme plnou nádrž, tak to nepovažujeme za nutné a se zastávkou na nocleh ve městě Egersund pokračujeme do přístavu Kristiansand. Od Stavangeru na jih už není pobřeží Norska tak zajímavé jako severněji, ale i tak si cestu užíváme, ovšem již nezastavujeme tak často. Jednak už není tolik zajímavých míst a také musíme v Kristiansandu stihnout trajekt do Dánska.

Octavia G-tec u plnicí stanice ve Stordu

V Dánsku také málo plnicích stanic, Německo projíždíme na plný plyn

Po připlutí do dásnkého Hirtshals zjišťujeme, že nevyužití plnicí stanice u Stavangeru byla chyba. V Dánsku také není mnoho plnicích stanic a nakonec musíme jet 92 km na benzín až do města Skive, kde tankujeme pro nás nezvykle drahý zemní plyn. Přes Německo už cesta pokračuje bez problémů, na dálnicích s neomezenou rychlostí jedeme na plný plyn, tedy pokud je před námi volno, tachometr se pohybuje mezi 180-200 km/h. Není ani problém zajistit plnou nádrž plynu, když dochází. Plnicí stanice jsou většinou u dálnice, takže není potřeba nikam daleko sjíždět. Kromě rychlosti je zátěžovým testem i téměř 200 km dlouhé popojíždění v koloně mezi Frankfurtem a Norimberkem. I přes tyto extrémní podmínky je nejvyšší spotřeba na úseku mezi dvěma tankováními 5,7 kg/100 km podle tankování, což je krásná hodnota. Když nám po posledním tankování u města Hanau (kousek za Frankfurtem) znovu dochází plyn v okolí města Amberg a zjišťujeme, že kvůli natankování bychom museli sjet z dálnice, rozhodujeme se, že natankujeme až v CNG centru v Nýřanech, a jedeme tedy dalších 77 km na benzín.

Vyplatí se auto na CNG, i na takové cestě?

Z norského Alvdalu přes Trondheim a poté po západním pobřeží Skandinávie, dále přes Dánsko a Německo až do Prahy jsme ujeli celkem 3 396 km. Z toho 1 901 km bylo na CNG a zbylých 1 495 na benzín. Celkem jsme za palivo zaplatili 6 193 Kč a náklady na kilometr tak dělaly 1,82 Kč. Dle UAMK je průměrná cena nafty v Norsku 12,96 NOK a podle kurzu v době naší cesty to vychází na cca 39 Kč. Museli byste tedy jet se spotřebou pod 4,65 l/100 km nafty, abyste jeli levněji, což při tomto stylu jízdy, tedy na horní hranici limitů a v Německu s využitím neomezené rychlosti není možné. Pořízení auta na CNG se tedy nemusíte bát, ani když občas vyrazíte do země, kde není takové pokrytí plnicími stanicemi jako u nás.

Škoda Economy Run 2015 – Fabia 1,4 TDI

Pravidelní čtenáři, kteří četli i můj test vozu Škoda Fabia 1,4 TDI, se teď asi budou divit, že jsem si vybral právě toto auto. V článku o testu jsem ho moc nechválil a napsal jsem, že bych volil raději 1,2 TSI 81 kW, kdybych si Fabii kupoval. Z hlediska běžného provozu je TSI se šestikvaltem mnohem použitelnější, ale jsem přesvědčený, že pro soutěž spotřeby je Fabia s naftovým tříválcem pod kapotou ideální. Ovšem jen do celkového pořadí, protože v objemových třídách, a letos nově i v kategorii MEDIA, se pořadí určuje podle procentuálního zlepšení proti normované spotřebě a je mi od začátku jasné, že pod tabulkových 3,4 l/100 km se moc hluboko nedostaneme.

Škoda Fabia posádky číslo 17 před startem Škoda Economy Run

Letos vylepšený systém měření spotřeby

Do Kosmonos, kde je již tradičně start Škoda Economy Run, přijíždím krátce po sedmé hodině. Většinou na novináře čekal už připravený vůz, ale letos přijíždím s autem zapůjčeným v Praze a absolvuji celou technickou přejímku. Nejprve probíhá kontrola nahuštění pneumatik, které se hustí na předepsanou hodnotu pro plné zatížení, pak technik kontroluje vůle v kolech, hladinu oleje a nakonec přichází počítačová diagnostika. Jejím hlavním cílem je vyčíst přesnou hladinu paliva v nádrži, kterou musím mít v rozmezí dvou dílků na palivoměru pod polovinou. Zatímco loni se pouze změřila hladina před soutěží a po ní, letos přichází novinka v podobě desetilitrové virtuální nádržky. Po tomto měření hladiny totiž přichází dotankování přesně 10 litrů paliva, tedy množství o kterém se předpokládá, že většině soutěžících bude stačit na 320 km dlouhou trasu. Tato virtuální nádržka tedy zpřesňuje měření v rozsahu, ve kterém se většina soutěžících pohybuje během Economy Run.

Marek Tomíšek (řidič) a David Kazda (navigátor) – tedy naše tradiční posádka na Škoda Economy Run.

Poklidná první etapa a nízká spotřeba, přestože jedeme do kopce

První etapa vede z Mladé Boleslavi, resp. Kosmonos, směrem na Českou Lípu, před kterou se ale v Zahrádkách stáčí doleva a objíždí ji. Dále pokračuje přes Nový Bor, Jablonné v Podještědí, Chrastavu, Liberec, Jablonec nad Nisou, Tanvald a Harrachov až do Vrchlabí, kde je také již tradičně cíl první etapy a v jídelně závodu Škoda Auto oběd. Z počátečních více než 5 litrů po startu a průjezdu Boleslaví spotřeba kolísá, ale průběžně klesá, přestože jedeme do kopce. Na trase máme dva semafory, které pouští jedním pruhem ale projíždíme je bez většího zdržení a ve Vrchlabí ukazuje palubní počítač krásných 3,2 litrů na 100 km. Jelikož je druhá etapa z kopce, tak předpokládáme, že bychom se mohli dostat pod 3 litry. Máme sice ztrátu cca 4 minut, ale tu bychom měli z kopce v pohodě dohnat.

Naše auto na trase Škoda Economy Run 2015.

Druhá etapa nás připravuje o optimismus

Vyjíždíme do druhé etapy optimisticky naladěni, ale hned v Trutnově ztrácíme další 3 minuty u semaforu. Dále poměrně blízko u sebe následuje několik dalších a my přicházíme o další cenné minuty. Když to jde, snažíme se zrychlovat, abychom ztrátu doháněli, čímž stoupá spotřeba. Po vynulování ve Vrchlabí se pohybuje okolo 3,6 litrů na 100 kilometrů. Za Novou Pakou po sérii několika opravovaných úseků se semaforem mi David hlásí, že ztrácíme třináct a půl minuty a jelikož do cíle zbývá 60 kilometrů, tak to už je vážné. Naštěstí nás čeká několik delších úseků mimo obec, kde se dá jet rychleji a čas trochu nahnat. Díky tomu, že trasa klesá, se mírně snižuje i spotřeba, ale pouze na 3,5 l/100 km a tak to zůstává až do cíle, kam přijíždíme se ztrátou 4 minut oproti časovému limitu, což znamená penalizaci 4 %. Palubní počítač ukazuje celkově 3,3 l/100 km, ale reálná spotřeba je dle množství paliva v nádrži nižší – nevyjeli jsme ani celých 10 litrů ve virtuální nádržce.

Penalizace smazána, ale ještě větší připsána za jiný prohřešek

V cíli se shodujeme s ostatními posádkami, že něco podobného jsme na trase Škoda Economy Run nikdy nezažili. Je vidět, že se blíží termín, do kdy je nutné vyčerpat dotace na opravy silnic. Jelikož jsou ale soutěžní vozidla sledována GPS, posádky s časovou ztrátou chodí k zástupcům ONI systému, který sledování aut zajišťuje, aby dohledali stání u opravovaných úseků. Ty větší prostoje pak pořadatelé odečítají. Pro nás to znamená, že se odečítá 6 minut, takže penalizace za nesplnění limitu je odpuštěna. Sledování aut ale zajišťuje i kontrolu dodržování rychlosti pomocí šesti virtuálních radarů rozmístěných po trase a tady už takové štěstí nemáme. Jedním z nich jsme projeli rychlostí 103 km/h na devadesátce a jelikož je tolerance 10 km/h nad limit, tak to znamená penalizaci a ty jsou v tomto případě přísnější.

Manželé Horníčkovi z Rychnova nad Kněžnou se stáli s vozem Škoda Citigo I hatchback r.v.2011, motorem 1.0 MPI 44kW (999ccm) absolutními vítězi ŠKODA Economy Runu, jehož 34. ročník na trati Kosmonosy – Vrchlabí – Kosmonosy proběhl 19. září 2015.

Vítězí Škoda Citigo 1,0 MPI se spotřebou rovné 3 litry, my jsme šestí

Za každé překročení rychlosti je penalizace 5 %, což znamená, že z dosažené spotřeby 2,95 l/100 km se rázem stává 3,1 l/100 km, což nás odsouvá na šesté místo. Na první místo posádky Ing. Jan Horníček – Ing. Věra Horníčková s vozem Škoda Citigo 1,0 MPI a spotřebou 3,0 l/100 km bychom stejně nestačili, protože výsledek se přepočítává na emise CO2 a benzínový motor produkuje méně CO2 na litr spáleného paliva. Žák tedy nepřekonal svého učitele. Bez této penalizace, vzniklé zbytečnou chybou, bychom se pravděpodobně zařadili na třetí místo za druhé Citigo. Tímto tedy svému učiteli úsporné jízdy a jeho manželce gratuluji ke třetímu vítezství ve Škoda Economy Run. Zároveň děkujeme pořadatelům z UAMK Autoklub Škoda Mladá Boleslav, protože jsme si i letošní, již 34. ročník Economy Run i přes problémy s rozkopanými silnicemi opravdu užili.

Horníčkovi, ŠKODA Economy Run 2015, 34. ročník, Kosmonosy – Vrchlabí – Kosmonosy

Octavia G-Tec vytvořila během jedné jízdy 3 rekordy

Je 9 hodin ráno a přijíždíme na plnicí stanici CNG v Praze v Evropské ulici. Čeká tam již komisař Agentury Dobrý den, která mimo jiné vydává Českou knihu rekordů, aby dohlížel na plnění nádrže. Po doplnění nádrže na stlačený zemní plyn přejíždíme k nedaleké čerpací stanici, abychom natankovali benzín. Využíváme toho, že první cca 1 kilometr po načerpání CNG jede Octavia G-Tec na benzín. Ten také doplňujeme po cvaknutí pistole, komisař zapečetí nádrž a vybaveni GPS jednotkou ONI system pro sledování aut a záznamovými zařízeními s GPS vyjíždíme na sever. Cílem naší cesty je norské město Trondheim, kde probíhá setkání majitelů vozů Škoda s názvem Škoda Tour 2015.

Praha – posádka Marek Tomíšek a Radka Tomíšková u auta na startu

Na nádrž CNG jsme dojeli téměř do Rostocku, přes 500 km

Nejprve na navigaci volíme nejkratší trasu, ale na okreskách okolo Prahy zjišťujeme, že to nebyl dobrý nápad. Cesta ubíhá pomalu a ztrácíme cenné minuty. Po najetí na dálnici to již jde podle plánu, ale v Německu nás navigace, pravděpodobně kvůli aktuální dopravní situaci, vede kolem Berlína. Čas dojezdu do Rostocku narůstá a my musíme přidat, abychom stihli trajekt. Nakonec zjišťujeme, že bychom museli do Rostocku přijet půl hodiny před plánovaným odjezdem trajektu, což není reálné, a tak přeobjednáváme rezervaci na následující trajekt. Rychlejší jízdou stoupla spotřeba, ale i tak dochází plyn až po 531 km, což je kousek před Rostockem a zároveň to znamená, že se první rekord podařil.

Škoda Octavia G-Tec v Rostocku před trajektem

Přes Dánsko, Švédsko a Norsko už jen na benzín

Po přeplavení trajektem do dánského Gedseru již jedeme na benzín a opět musíme zrychlit. Ubytování máme rezervované až na předměstí Kodaně a chceme tam dojet před půlnocí. Znovu tedy jedeme po dálnici chvílemi i 130 km/h, což není pro rekordně úspornou jízdu typické. Spotřeba samozřejmě stoupá a po dojetí do Kodaně jsme rozhodnuti, že zítra už pojedeme v klidu, i kdybychom neměli dojet až za Oslo, jak máme v plánu. Po vyjetí z Kodaně nás na dálnici čekají kolony téměř k Öresundskému mostu, bráně do Švédska. Tam již není provoz tak hustý, ale pouze ke Göteborgu, který opět projíždíme v kolonách. Rezervujeme tedy ubytování před Oslem, kam přijíždíme okolo půl desáté večer.

Jedeme pořád do kopce, což nízké spotřebě nesvědčí

Od Osla trasa průběžně stoupá a na navigaci sledujeme, jak se nadmořská výška postupně zvyšuje. Už kopec před městečkem, kde jsme byli ubytováni, nás na pár kilometrech zvedl o téměř 100 metrů na 150 m.n.m. a následující den jen sledujeme, jak pomalu, ale jistě neustále stoupáme. Stoupá i spotřeba a dojezd naopak klesá. Začíná nám být jasné, že až do Trondheimu nedojedeme. Nulový dojezd se objevuje okolo 600 m.n.m. cca 25 km před městem Alvdal, kde je čerpací stanice. Zadáváme ji tedy do navigace jako cíl a jsme smířeni s tím, že tam rekordní pokus ukončíme.

Tankováni benzínu ve městě Alvdal – po ujetí 1700 km

Benzín došel po 1 700 ujetých km těsně před čerpací stanicí

S nulovým dojezdem na palubním počítači už plyn opravdu jen lechtám. Ve chvíli, kdy je vytoužená čerpací stanice na dohled zhasíná motor těsně před vrcholem malého kopečku. Vystupuji tedy z auta a pár metrů ho tlačím k vrcholku. Pak mohu usednout za volant a pomalu sjíždíme necelých 50 metrů k čerpací stanici. Na nádrž benzínu jsme ujeli 1 169 km a celkem bez tankování to bylo rovných 1700 km. I zbývající dva rekordy se tedy povedly.

Škoda Octavia G-Tec – Trondheim nábřeží

Spotřeba plynu i benzínu hluboko pod udávanou hodnotou

Nádrž benzínu doplňujeme hned, po cvaknutí se tam vejde 50,51 l, což odpovídá spotřebě benzínu 4,35 l/100 km. Jelikož na severu Norska nejsou plnicí stanice na CNG, musíme doplnění provést až později cestou na jih. Stalo se tak ve městě Stord, kde jsme narazili na nejsevernější plnicí stanici CNG na naší cestě. Do úplně prázdné nádrže se pak vešlo 15,152 kg zemního plynu, z čehož vyplývá spotřeba 2,85 kg/100 km. I když jsme zdaleka nejeli celou cestu ideální rychlostí, dvakrát popojížděli delší dobu v kolonách a auto bylo na sedmnáctipalcových kolech s nejširším možným rozměrem, během této cesty se podařilo jet se spotřebou výrazně nižší, než je ta udávaná. I naše zkušenosti z testů potvrzují, že u vozů na CNG se i v běžném provozu dá pohybovat okolo hodnoty normované spotřeby.

Pokud vás zajímají zkušenosti s dlouhodobého používání Octavie G-tec a její spolehlivost, sledujte extrémní dlouhodobý test auta na CNG.

Škoda Octavia G-Tec – Trondheim náměstí