Archiv rubriky: Jezdíme úsporně

Zde naleznete informace o tom, jak jezdit úsporně. Mohou to být tipy na úspornou jízdu v reálném provozu ale i reportáže o extrémně úsporných jízdách, nebo ze soutěží spotřeby, tzv. eko rally.

Elektromobilem Nissan Leaf do Chorvatska

Napsat komentář

V redakci máme na dlouhodobý test elektromobil Nissan Leaf a využíváme ho poměrně dost. Zdaleka ne jen na krátké jízdy po městě a okolí. Ale do Chorvatska bychom s ním nevyrazili a většina majitelů elektromobilu také ne. Dokázali bychom si to v pohodě představit asi jen s Tesla model S. Náš čtenář Tomáš Richtr se ale s Leafem vydal na více než 700 km dlouhou cestu od Brna až do chorvatského města Rabac.

Příprava je velmi důležitá, ale na všechno se připravit nedá

Tomáš si vše pečlivě naplánoval, zjistil, kde jsou dobíjecí stanice – zejména ty rychlodobíjecí – a co je potřeba k tomu, aby na nich mohl dobíjet. Krátce po 18. h vyrazil z obce Mokrá – Horákov, která leží kousek od Brna, směrem na jih. Hned při prvním dobíjení ve městě Stockerau na rychlodobíjecí stanici společnosti ELLA AG přišel problém. Přestože tady již mnohokrát nabíjel, teď zjistil, že od 1. 7. 2015 je potřeba karta, kterou samozřejmě neměl. Napadla ho i myšlenka, jestli neměl jet s klasickým spalovákem. Našel ale v mobilní aplikaci jinou stanici 30 km daleko, a když už byl připravený s lehkou nohou a dojezdem 25 km vyrazit tím směrem, přijel Renault Zoe, jehož majitele se podařilo přemluvit, aby ho nechal nabíjet na svoji kartu.

Nissan Leaf na cestě do Chorvatska – nabíjení Graz

Po rychlodobíječkách až ke slovinským hranicím

Po této zkušenosti musel změnit plán a vynechat dobíjecí stanice ELLA AG. Zamířil tedy do Vídně, kde je u Burger Kingu rychlodobíječka Smatrics, ke které kartu měl a stojí měsíčně 14,99 EUR. Jelikož je ale otevřena jen v otevírací době BK, tak po občerstvení, které přišlo vhod, odjížděl s 96 % kapacity v baterii směrem k městu Schottwien, u kterého stojí další rychlodobíječka společnosti Smatrics. K další dobíjecí stanici, u OMV za městem Graz, to bylo zpočátku do kopce a zdálo se, že se vzdálenost 121 km nepodaří zdolat, ale druhá polovina trasy už byla po rovině nebo mírně z kopce, takže vše dopadlo dobře. Dalším dobíjecím bodem byla rychlodobíječka u města Völkermarkt, 107 km od té předchozí. Je od firmy KELAG, která má dobíjení zdarma a bez nutnosti používat nějakou kartu, takže krátké dobíjení proběhlo bez problémů a Tomáš měl před sebou už jen 40 km dlouhý úsek k poslední rychlodobíječce na trase ve městě Klagenfurth am Wörthesee, kde si pospal 2 hodiny a nabil Leafa na 99 % kapacity.

Nissan Leaf na cestě do Chorvatska – nabíjení Schottwien

Ve Slovinsku pouze rychlodobíjecí stanice, obě mimo trasu

Jelikož ve Slovinsku jsou jen dvě rychlodobíječky a obě u Mariboru, asi 50 km od sebe, a tedy úplně mimo plánovanou Tomášovu trasu, musel se spolehnout na normální dobíjení. Proto vyrazil do kopců za Klagenfurthem velmi úsporně, rychlostí okolo 50 km/h. V koloně za ním jelo asi 8 aut, jejichž řidiči nevypadali nadšeně, ale Tomáš se uklidňoval tím, že oni nebudou ti, kteří stráví 3 hodiny dobíjením. Cestou z kopce se zase kilometry rekuperovaly a jízdou v závěsu za kamiony také něco ušetřil. Proto nemusel zajíždět do centra Lublaně, jak měl původně v plánu, ale dojel až do města Vrhnika. Tam se ovšem čerpal energii Peugeot iOn, takže dobíjení nebylo možné. Na internetu tedy našel další dobíječku ve městě Pivka, ale na uvedené adrese sojan nikde. Zkusil tedy poprosit o dobíjení za nějaký poplatek na místní pile, ale místní pracovník ho ujistil, že ve městě Ilirska Bistrica, 8 kilometrů daleko, je na čerpací stanici dobíjecí stanice. To se dá s dojezdem 12 km ujet, a tak tam Tomáš vyrazil. Po ujetí pár kilometrů zapnul navigaci a zjistil, že to je ještě 18 kilometrů. Podařilo se mu tam dojet, ale na zmíněné čerpací stanici byla pouze reklama na nabíjecí stanice pro BMW i3, takže se Tomáš s přítelkyní vydali každý jiným směrem hledat dobíjecí stanici. Majitel pneuservisu, který je součástí čerpací stanice, jim ochotně nabídl zásuvku na jak dlouho budou potřebovat.

Nissan Leaf na cestě do Chorvatska – nabíjení Klagenfurth am Worthesee

V Chorvatsku už jen jedno dobíjení a to u moře

Po dvouhodinovém nabíjení vlastním kabelem, které Tomáš Richtr nabízí na www.r-evc.com, byl Nissan Leaf nabitý z původního nulového dojezdu na 75 km, a to z obyčejné zásuvky. Jelikož tu měl i přístup k internetu, našel mezitím další stanice na cestě k vodě a zjistil, že to, co se za 2 hodiny dobilo, stačí, a tak vyrazili dále. Dojeli do 40 km vzdáleného města Lovran, kde je veřejná nabíjecí stanice zcela zdarma. Během dobíjení se mohli i osvěžit po náročné cestě na přilehlé pláži. Po vykoupání dojezd ukazoval 115 km, a tak mohli v klidu vyjet to města Rabac, kde měli v apartmánu předem domluvené i dobíjení. Zbyl ještě dojezd 50 km. Cesta sice byla náročná a dobrodružná, ale podařilo se to.

Nissan Leaf na cestě do Chorvatska – nabíjení Lovran

Celkové náklady na „palivo“, podrobnější informace o cestě

Jelikož výše zmíněná dobíjecí karta společnosti Smatrics byla jediným nákladem na dobíjení, tak když nepočítáme ostatní náklady v podobě mýta a dálničních známek, které jsou stejné pro všechny vozy, náklady na „palivo“ byly pouhých 15 EUR, přestože se trasa proti plánu protáhla na cca 740 km. A zmíněných 15 EUR lze samozřejmně využít i cestou zpět. Pokud Vás zajímá podrobněji, jak cesta probíhala, můžete si prokliknout na podrobný popis cesty Nissanem Leaf do Chorvatska, jak ho sepsal sám aktér příběhu Tomáš Richtr.

Honda se pokouší o rekord ve spotřebě, my jsme jeli za 3 litry

Napsat komentář

Od začátku června jede dvojice Fergal McGrath a Julian Warren, která pracuje v oddělení výzkumu a vývoje evropského výrobního závodu Honda, s vozem Honda Civic Tourer 1,6 i-DTEC po Evropě s cílem vytvořit světový rekord ve spotřebě. Dosud byly všechny rekordy uskutečněny v Americe a platilo pravidlo, že při rekordním pokusu je nutné navštívit všech 48 sousedících státu USA a najet minimálně 13 000 km (8 200 mil). V Evropě se o to zatím nikdo nepokusil, takže Fergal a Julian jsou první. Aktuální rekord „Lowest fuel consumption – 48 US States“, jak se oficiálně nazývá, je 3,02 l/100 km s vozem VW Passat TDI.

„Naše“ Honda Civic Tourer 1,6 i-DTEC

Dlouhý den ve znamení úsporné jízdy s Hondou Civic i-DTEC

Budíček mám už v 3:45 a o 20 minut později už vyjíždím z Loděnice u Berouna svojí Hondou Civic, ovšem s motorem 2,2 i-DTEC, který už se nevyrábí. V tuto brzkou ranní hodinu je Praha úplně prázdná, a tak i s průjezdem Prahou přijíždím do Čelákovic se spotřebou pod 4 litry. Ale to dnes není to nejdůležitější. Kolega Michal vyjíždí z garáže se Civicem Tourer 1,6 i-DTEC, do kterého usedám zatím na sedačku spolujezdce, a míříme směr Ostrava, resp. Bohumín, kde se máme setkat s Fergalem a Julianem. I když jede Michal opravdu svižně, abychom tam byli včas, spotřeba se drží jen lehce přes pět a půl litru. I menší kubatura i-DTEC je tedy úsporná, a to i při svižné jízdě.

Všechny tři vozy Honda Civic Tourer 1,6 i-DTEC

Nemají ani přehuštěné pneumatiky, přesto jedou s úžasnou spotřebou

Asi půl hodiny čekáme na čerpací stanici od hranic s Polskem, kde máme domluvený sraz. Během toho tankujeme do plna, abychom mohli změřit naši spotřebu. Jako první přijíždí doprovodný vůz a dozvídáme se, že to nejsou zástupci Guinessovy knihy, ale podpůrný vůz, jehož posádku tvoří také dva zaměstnanci Hondy. To nás trochu překvapuje, ale za chvíli přijíždí hlavní aktéři Fergal a Julian. Vyjížděli z Belgie a pokračovali přes Holandsko, Německo, Dánsko, Švédsko, Finsko, Litvu, Lotyšsko a Estonsko. Do České republiky přijeli ze sousedního Polska. Ihned zjišťujeme, kolik jim ukazuje palubní počítač, a po chvíli přemlouvání se informaci dozvídáme. Ale do zveřejnění rekordu to nesmíme prozradit. Je nám ale jasné, že pokud se nic zásadního nestane, rekord Passatu hravě překonají. Při krátkém rozhovoru nám ukazují, že nejedou ani na přehuštěných pneumatikách. Na čerpací stanici si dávají pouze malé občerstení a od několika nezávislých svědků si nechávají potvrdit formuláře od Guinessovy knihy. Už chápeme, proč nemusí mít doprovod zástupce Guinessovy knihy.

Pneumatiky Michelin Energy Saver 205/55 R16 mají předepsaný tlak

Od Polska až ke Slovensku spolu s budoucími rekordmany

Fergal a Julian mají potvrzené dokumenty o tom, že tu byli (mimo to je trasa kontrolována i přes GPS) a že zde netankovali. Mohou tedy pokračovat dále. V ČR už neplánují žádnou zastávku, a tak se domlouváme, že pojedeme v pořadí „rekordní“ Civic, „doprovodný“ Civic a my. Sraz je na Slovensku v obci Kúty, kde plánují oběd. Tentokrát sedám za volant já a vyjíždíme směrem na Olomouc. Zpočátku po rozjezdu klesá spotřeba až k číslu cca 3,5 a následně už klesá čím dále pomaleji. Vypadá to, že ideální rychlost je okolo 80 km/h a do kopce i trochu méně. Já jedu do kopečků na pětku, ale vysílačkou zjišťujeme, že rekordmani jedou většinou na šestku, a tak se to snažím dělat taky tak, i když v takovém případě má motor poměrně nezdravý zvuk. Spotřeba ale pomalu klesá, a tak za Olomoucí už jsme pod 3 l. Držíme stále stejné tempo a spotřebu neustále stahuji, i když klesá čím dál pomaleji. Okolo Brna už ale osciluje mezi čísly 2,6 a 2,7. Blížíme se ke slovenským hranicím a uvědomujeme si, že nemáme Slovenskou dálniční známku, ale nemá smysl ji na ten kousek kupovat. Těsně před hranicemi tedy zastavujeme a loučíme se. Zatímco dvě Hondy Civic kupují dálniční známku a pokračují na Slovensko, my se otáčíme a jedeme zpět.

Rekordní Honda Civic Tourer 1,6 i-DTEC na trase

Podle tankování je spotřeba vyšší než na palubním počítači

Když se loučíme, máme na palubním počítači 2,6 l/100 km a dozvídáme se, že posádka „rekordního“ Civicu má ještě nižší hodnotu. Jedou ale na pneumatikách 205/55 R16, zatímco my na 225/45 R17, takže bychom se jim možná přiblížili trochu více. Když se ale proplétáme na parkovišti mezi stojícími kamiony, naše spotřeba o desetinku stoupá a na této hodnotě se drží až do nejbližší čerpací stanice, ke které jedeme mírně do kopce. Tankujeme opět do plna a po ujetých 241,7 km se do nádrže vejde 7,43 l, což vychází na 3,07 l/100 km. My jsme tedy Passat TDI nepřekonali, ale nutno dotdat, že na tak krátké vzdálenosti může být přesnost zkreslena. Fergal a Julian mají za sebou 11 z 24 zemí, ale jelikož je Skandinávie rozlehlá, tak co do vzdálenosti už jsou pravděpodobně za polovinou. I kdyby jim podle tankování vyšlo o 0,4 l více, jako to bylo v našem případě, tak rekord překonají. Držme jim tedy palce.

Palubní počítač náím před slovenskými hranicemi ukázal 2,6 l/100 km

Do Chorvatska autem za 1200 Kč? Jedině na CNG!

Napsat komentář

Je možné dojet z Prahy do Chorvatska s náklady na palivo nižšími než 1 200 Kč na jednu cestu? Pokud vezmeme jako cílové místo Šibenik, hezké historické město ve střední Dalmácii, tak je to nejkratší trasou, tedy přes České Budějovice a Linz, 969 km. Loni jsme touto cestou vyrazili Fabií GreenLine a úsporným stylem jízdy. Při spotřebě nafty 3,9 l/100 km vychází při průměrné ceně 35 Kč/l náklady na 1 323 Kč. Nutno podotknout, že jsme tehdy jeli malým autem a jako dvoučlenná posádka. Ve Slovinsku jsme se navíc vyhýbali drahé dálniční známce.

První tankování CNG u Humpolce, museli jsme čekat, když jsme přijeli, stál tam ještě jeden Passat

Slovinské dálnici se vyhýbáme přes Slovensko a Maďarsko

Letos jsme ve spolupráci s UAMK a některými redakcemi zkusili jinou trasu. Abychom nemuseli kupovat dálniční známku ve Slovinsku, jedeme trasou přes Slovensko a Maďarsko, která je cca o 30 km delší než ta nejpoužívanější přes Brno a Vídeň. Abychom ušetřili ještě více, jedeme s vozem Škoda Octavia G-TEC, tedy na CNG. Problém této trasy však je, že v Maďarsku nemáme po cestě žádné plnicí stanice, a musíme tedy na jednu nádrž plynu dojet z Bratislavy až do Záhřebu, tedy cca 380 km.

Z Prahy do Bratislavy se dá dojet na jednu nádrž CNG

V Praze-Jinonicích plníme prázdnou plynovou nádrž a vyjíždíme po D1. Jedeme jako trojčlenná posádka a první úsek řídím já. Nejedeme extrémně úsporně, pokud není dopravní omezení, držím rychlost mezi 120-130 km/h, spíše však na horní hranici limitu. Sraz s posádkami dalších vozů je na hranicích se Slovenskem, ale trochu nás znepokojuje pouze 30 km rezerva, kterou ukazuje palubní počítač v dojezdu, a tak pro jistotu zastavujeme u Humpolce a doplňujeme CNG. Na dalším úseku přebírá řízení kolega Matouš, kterému následně díky klesajícímu profilu trasy spotřeba z původních 4,2 kg/100 km klesá. Uvědomujeme si, že do Humpolce trasa stoupá a tím byla zkreslená spotřeba i dojezd. Plyn by tedy v pohodě vystačil až do Bratislavy a zdržení asi 15 minut při tankování u Humpolce bylo zbytečné.

V Bratislavě jsme při tankování CNG čekat nemuseli, druhé auto bylo na druhé straně stojanu

V Bratislavě musíte zajet do centra, kde je plnicí stanice CNG

Na hranicích už na nás kolegové čekají s koupenou dálniční známkou (10denní za 300 Kč), takže jen lepíme a pokračujeme do Bratislavy. Tentokrát řídím zase já a spotřeba už zůstává na 3,9 kg až do tankování v Bratislavě. Tam ovšem musíme zajet do centra (Prístavná ulice), kde je plnicí stanice CNG. Přestože na Slovensku je výrazně vyšší spotřební daň na CNG než u nás, je cena jen trochu vyšší. Zatímco u Humpolce stál kilogram CNG 27,20 Kč, v Bratislavě je to v přepočtu aktuálním kurzem 28,99 Kč/kg. Zajížďkou do centra a tankováním v průmyslovém areálu, kde je plnicí stanice umístěná, ale ztrácíme cca půl hodiny, takže kolegové na nás na Maďarských hranicích zase čekají.

Kolona v Maďarsku před městem Czorna

Přes Maďarsko bez tankování, musíme být do 17 hodin v Záhřebu

Jelikož nás čeká nejdelší úsek bez tankování, z Bratislavy pokračuji v řízení já, abych lehčí nohou docílil dostatečného dojezdu. Na rozdíl od kolegů ale zkoušíme projet Maďarsko mimo dálnici, abychom čtenářům ukázali, že je možné ušetřit za dálniční známku v ceně 350 Kč, kterou na této trase využijí pouze na pár kilometrech. Před městem Czorna se ale dostáváme do kolony, kde popojíždíme asi 20 minut. Ve městě Czorna, kde máme u místního supermarketu plánovanou zastávku na svačinu, už na nás kolegové čekají, ale k našemu překvapení jen pár minut. Dálnice končila před touto kolonou, takže se tomu také nevyhnuli. Po krátké pauze vyrážíme a je nám jasné, že musíme jet až do Záhřebu bez zastávky. Místní plnicí stanice totiž zavírá v 5 odpoledne. Když Octavia i Yeti už mají málo nafty v nádržích a začínají hledat čerpací stanici, my pokračujeme dále. Navigace nám ukazuje pouhých 20 minut rezervy, což je na tak dlouhou trasu málo. Zpočátku se spotřeba drží okolo 3,3 kilogramů a občas klesá i o desetinku níže, ale po krátké objížďce, kde ztrácíme dalších pár minut, nám je jasné, že musíme jet svižněji. Před hranicemi s Chorvatskem začíná opět dálnice a my jí využíváme, protože teď už je každá minuta drahá.

Nepříliš moderní plnicí stanice v Záahřebu

Stará plnicí stanice v Záhřebu, zavírá přesně v 5

Od hranic až do Záhřebu pokračujeme po dálnici a jedeme svižněji. Dojezdový čas dle navigace stahujeme, ale jen o pár minut. To se nakonec hodí, protože v Záhřebu je hustší provoz. K plnicí stanici dojíždíme jen s desetiminutovou rezervou, ale kvůli málo přiblížené mapě na navigaci odbočujeme o pár metrů dále. Musíme objet blok. Stihneme to? Podařilo se, mají ještě otevřená vrata, ale přijíždíme doslova za 5 minut dvanáct, vlastně sedmnáct. Plnicí stanice vypadá jako 20 let stará a koncovky na hadicích jako na nákladní auto. Doufáme, že bude možné natankovat. Přichází k nám obsluha s redukcí, která vypadá jako podomácku udělaná. Ještě nemám vypnutý motor, protože chci vyfotit palubní počítač a on už spouští plnění. Evidentně pospíchá. Dalším překvapením je cena rovných 10 kun za kilogram, tedy v přepočtu 36,10 Kč. V podstatě stejná cena jako u benzínu nebo nafty, ale i tak se vyplatí jet na CNG, protože kilogram CNG je ekvivalent 1,4 l benzínu. Karty neberou, což nás už nepřakvapuje, a tak platíme eury. Vyplatí se ale platit v kunách, protože na EUR má vlastní kurz, který pravděpodobně není tak výhodný pro zákazníka. Ihned po naplnění a zaplacení, když se snažíme udělat pár fotek, nás už posílá ven a ihned zavírá vrata. Přijeli jsme opravdu včas, nebývá tam ani o minutu déle.

Na nábřeží v centru Šibeniku

Téměř do Šibeniku na stlačený zemní plyn

Ze Záhřebu ještě řídím já až k čerpací stanici, kde na nás už čekají kolegové s vozy UAMK a ČT, přestože když jsme byli před Záhřebem, byli cca hodinu za námi. Zkrátka průjezd hustým provozem v Záhřebu a zastávka na tankování udělaly své. Během zastávky už si můžu dát zasloužené pivo, protože do Šibeniku už to odřídí Matouš. Většinou je to už jen po dálnici a jedeme rychlostí 130 km/h. Dojezd na plyn se ztenčuje. S lehčí nohou, rychlostí okolo 110-120 km/h bychom dojeli až do Šibeniku na plyn, ale takto máme spotřebu od posledního tankování rovné 4 litry a plyn dochází 13 km před Šibenikem. Na CNG jsme tak ujeli 1062 km s průměrnou spotřebou 3,91 kg/100 km a celkové náklady na CNG jsou 1200,94 Kč. Dále pokračujeme na benzín už z kopce a podle palubního počítače jsme na tomto úseku, včetně rozjezdů po tankování CNG (kdy Octavia jede chvíli na benzín) spotřebovali okolo 1,5 l benzínu, což znamená cca 50 Kč.

Spotřeba CNG na celé trase, spotřeba benzínu je na rozjíždění od plnicích stanic a 13 km před Šibenikem

Na CNG by se do Chorvatska dalo dojet i levněji

Tato trasa se pravděpodobně nevyplatí, na tom se shodli všichni zúčastnění. Je časově delší a i když v Maďarsku ušetříte za drahou slovinskou dálniční známku, v Chorvatsku jedete delší úsek po dálnici, kde je drahé mýtné. Nejméně se však vyplatí pro vozidla na CNG, protože kdybychom v Rakousku, kde jsou podobné ceny CNG jako u nás, natankovali plnou nádrž, tak bychom nemuseli tankovat tak velké množství drahého zemního plynu v Chorvatsku. Do Chorvatska se tedy dá přes Rakousko dojet i levněji. Je však nutné počítat s tím, že zpět pojedete kousek na benzín, protože jediné dvě plnicí stanice na CNG v Chorvatsku jsou v Záhřebu a v Rijece. Jediná možnost, jak jet tam i zpět na CNG, tedy je cílová destinace do 200 km od Rijeky, kde můžete dioplnit plyn cestou tam a poté cestou zpět. Jelikož jsme zpět nejeli Octavií na CNG, kterou si nechal kolega z UAMK, aby mohl zmapovat další destinace, nedokážeme říci, jak přesně by vyšla cesta zpět. Určitě se ale vyplatí jet 340 km na benzín zpět do Záhřebu a odtud klasickou cestou přes Slovinsko a Rakousko. Ostatně touto cestou jsme jeli zpět i dieselovou Škodou Yeti.

V Šibeniku jsou pěkná zákoutí u moře

Seat Altea Freetrack 2,0 TDI, úsporná vs. extrémě rychlá jízda

Napsat komentář

Blíží se doba dovolených, kdy spousta lidí vyráží autem na delší cesty. Někdo jede s lehkou nohou, aby ušetřil, a jiný se snaží jet co nejrychleji, aby tam byl co nejdříve. Ve většině evropských zemí nelze jet rychle, aniž byste riskovali pokutu, ale mnozí vyráží i přes Německo a využívají neomezené rychlosti, která tam na některých dálnicích platí. Během cesty na březnový autosalon v Ženevě jsme vyzkoušeli obojí a spočítali to. Výsledek posuďte sami.

Přes Německo s využitím neomezené rychlosti

U jedné z čerpacích stanic na dálnici D5 mezi Plzní a hranicemi s Německem tankujeme plnou nádrž. Za volant sedá Petr, který se v našich společných testech specializuje na svižnou jízdu, a vyráží. Ještě pár kilometrů ho omezují rychlostní limity, ale když za hranicemi najíždíme na úsek s neomezenou rychlostí, sešlapává plyn téměř na podlahu a pokud zrovna není rychlost omezena, jedeme rychlostí mezi 160 a 180 km/h. Před hranicemi se Švýcarskem tankujeme, spotřeba vychází na 7,42 l/100 km, průměrná rychlost 104,5 km/h.

V nejvyšším bodě trasy – 1325 m nad mořem

Po Švýcarsku a Francii s lehkou nohou, včetně přejezdů Alp

Po této přestávce, kterou využíváme i k obědu, přebírám řízení já. Do Švýcarska sice zbývá ještě cca 30 km po dálnici, ale většinou je zde rychlost omezena na 120 km/h, tedy stejný limit jako následně ve Švýcarsku. Jedu tedy s lehkou nohou. Jelikož ve Francii je výrazně levnější ubytování, nakonec absolvujeme přejezd Alp do Francie, kde máme objednaný hotel. Tento přejezd, při kterém se dostáváme do výšky přes 1300 m nad mořem, absolvujeme na cestách do Ženevy a zpět celkem čtyřikrát. Samozřejmě to má negativní vliv na spotřebu. I přesto po návratu do Německa a dotankování vychází spotřeba na 5,55 l/100 km. Nemá smysl počítat průměrnou rychlost s jízdami v kolonách po Ženevě a náročných přejezdech Alp, ale cestu zpět po dálnici jsme zvládli průměrnou rychlostí 89,5 km/h.

Navigace si z nás občas vystřelila

Cesta zpět přes Německo, jedeme, co to dá

Zatímco ve Švýcarsku a Francii jsem řídil pouze já, v Německu opět sedá k volantu Petr. Jelikož je už půl deváté večer a chceme domů dojet co nejdříve, jede ještě rychleji než cestou tam, chvílemi i přes 200 km/h. K tomu nám napomáhá i to, že dálnice je v noci prázdná. Já mezitím odpočívám, abych mohl později Petra vystřídat. Za volant znovu usedám okolo půlnoci, ale tentokrát nejedu úsporně, ale pokračuji stejnou rychlostí jako Petr. Po přejetí hranic musím samozřejmě sundat nohu z plynu a tím mírně klesá i spotřeba. I tak ale v Berouně po natankování vychází spotřeba na 7,71 l/100 km a průměrná rychlost je i s nejnutnějšími krátkými zastávkami 110,5 km/h.

Tudy jsme projížděli dvakrát, také přes 1300 m nad mořem

Kolik času jsme ušetřili a za jakou cenu?

I přes vysokou stavbu karoserie a pohon 4×4 se se Seatem Altea Freetrack dá jet po dálnici podle švýcarských limitů za 4,5 l/100 km (dle palubního počítače). I když ani při rychlé jízdě spotřeba nestoupla přes 8 litrů, je v nákladech velký rozdíl. Kolik času jsme tím ušetřili? Cestou tam 48 minut na 505 km a cestou zpět to byla hodina a 23 minut. Použijeme-li údaj o spotřebě na dálnici ve Švýcarsku, za těch ušetřených 48 minut jsme zaplatili 500 Kč, hodina a čtvrt na cestě zpět stála 712 Kč, obojí při ceně nafty 33,91 Kč/l, což je průměrná cena, za jakou jsme tankovali. Nutno dodat, že u benzínového motoru by byl rozdíl pravděpodobně mnohem větší. Posuďte sami, zda ta úspora stojí to.

Fordem Mondeo 2,0 Duratorq TDCi 180 k z Prahy do Zlína

Napsat komentář

Když mě kontaktoval kolega z UAMK s nabídkou zúčastnit se testování nemrznoucích směsí do ostřikovačů v laboratoři u Zlína, říkal jsem si, že je to zajímavá nabídka. A prý při té příležitosti mohu otestovat, jak úsporně jede nový Ford Mondeo 2,0 TDCi, a tak jsem neváhal ani chvilku. Nejen že je nové Mondeo opravdu krásné auto, ale měl jsem možnost se projet jeho hybridní verzí a kromě velmi příjemného svezení mě překvapila i spotřeba 4,5 l/100 km, které jsem dosáhl při krátké, cca 20 km dlouhé jízdě po okreskách okolo Kralup nad Vltavou. Na téměř 300 km dlouhou cestu do Zlína jsem se tedy opravdu těšil.

Ford Mondeo 2,0 TDCi zepředu

Adaptivní LED světlomety Fordu Mondeo v praxi

Ve Zlíně máme být v 10 hodin, a tak vyjíždíme poměrně brzo, okolo šesté hodiny ráno, ještě za tmy. Zdá se to tedy být ideální příležitostí k vyzkoušení adaptivních LED světlometů. Jelikož ale jedeme po Praze jen kousek a zbytek cesty je po dálnici, není mnoho příležitostí si vyzkoušet tato světla v různých režimech. Navíc se postupně začíná rozednívat. Musím ale uznat, že na cestu svítí velmi dobře a těším se na příležitost vyzkoušet je v zatáčkách a při různých rychlostech.

Příjemný interiér a pohodlné svezení, kromě místa pro levou nohu

Interiér nového Mondea se mi líbí a celkově se za jeho volantem cítím velmi příjemně. Sedačka je pohodlná, i při mé výšce přes 190 cm mi poskytuje dostatečnou oporu i pro stehna. Jediné, na co si občas postěžuji a s ubíhajícími kilometry jsou toto postesknutí častější, je plocha pro levou nohu, která je tak v jakési nepřirozené poloze. Původně si myslím, že je to problém mé velké nohy velikosti 48, ale kolega Petr, který už s vozem nějaké kilometry najel, mě ujišťuje, že ani u menší nohy to není ideální. Jelikož má vůz automatickou převodovku a levá noha je tak prakticky celou cestu ve stejné poloze, tak to problém zvýrazňuje.

Ford Mondeo 2,0 TDCi zezadu

Dálniční tempo zvládá naftové Mondeo v automatu překvapivě úsporně

Na úvod je potřeba uvést, že jde o nejsilnější dieselovou verzi, navíc ve spojení s automatickou převodovkou. Během prvních chvil za volantem navíc zjišťuji, že převodovka nevyřazuje při sundání nohy z plynu na neutrál. To může být právě na poměrně kopcovité D1 nevýhodou. Nečekám tedy při dálničním tempu žádnou extrémně nízkou spotřebu. Zpočátku se skutečně spotřeba atakuje osm litrů ale neustále klesá dolů, přestože první polovina dálnice až k Vysočině má stoupající charakter. Když se právě v místech, kde jsou nejvyšší body trasy, spotřeba pohybuje okolo sedmi litrů, začíná to vypadat zajímavě. Na druhé polovině trasy už klesá ochotněji i vzhledem ke klesajícímu profilu trasy.

Navigace, která nás zavedla do zákazu vjezdu

Se zadáváním do navigace se Petr potýkal už na začátku trasy a vzpomínám si, že podobný problém jsem měl, když jsem zadával testovací trasu do Mondea Hybrid. Nicméně pak už funguje výborně, až ke sjezdu 17 na R55. Jedeme do Slušovic, které jsou za Zlínem, a tak předpokládáme, že po této silnici musíme pokračovat až do Zlína, ale po krátkém rozhodování nakonec poslouchám navigaci a z rychlostní silnice sjíždím. Třeba navigace zná lepší trasu. Když nás za Třeběticemi vede doprava, kde je značená slepá ulice, tak už o tom začínáme pochybovat. Po chvilce se musíme otočit, protože silnice sice pokračuje, ale dále je zákaz vjezdu. Na úzké silnici se tedy otáčím, spotřeba přitom stoupá o desetinu, a již nevěřím navigaci a vracím se na rychlostní silnici, kde už se navigace chytá a pokračujeme do Zlína. Kromě spotřeby ale tímto „výletem“ stranou utrpěla i průměrná rychlost.

Nový Ford Mondeo – navigace nás vede do zákazu vjezdu

Vyhodnocení spotřeby ve Zlíně

Abychom nezkreslovali spotřebu a průměrnou rychlost ještě více, ve Zlíně jedeme k čerpací stanici a tankujeme po hrdlo nádrže. Palubní počítač ukazuje 6,2 l/100 km a podle tankování dokonce pouhýcgh 4,8 l/100 km, ale jako směrodatnou beru hodnotu z palubního počítače. Při testech počítám spotřebu podle tankování, ale většinou s vozem najedu okolo 1000 km a ideálně tankuji na začátku i na konci testu u stejné čerpací stanice i stejného stojanu. Najetých 294 km je poměrně malá vzdálenost pro vyhodnocení spotřeby podle tankování. Každopádně i hodnotu, kterou ukazuje palubní počítač, považuji za velmi dobrou při dálničním tempu s poměrně velkým a výkonným autem, které má navíc automatickou převodovku a zimní pneumatiky, protože dálniční spotřeba mi v testech většinou vychází jako nejvyšší.

Ford Mondeo 2,0 TDCi 180 k – spotřeba na trase Praha – Zlín

Nemrznoucí směs do -20 °C zamrzá mnohem dříve

Do Slušovic už neměřím spotřebu, a tak si i výce užívám dynamiku vozu. Na místě zjišťuji hned několik zajímavých informací. Prvním překvapením je, že i když je kapalina určena do uvedené mínusové teploty a při této teplotě skutečně nezamrzne, tak například na dálnici, kdy se nejvíce projeví ochlazující účinek proudícího vzduch, může zamrznout i při nižší teplotě. Proto se doporučuje používat kapalinu s dvojnásobnou odolností vůči mrazu, tedy například při -10 °C aplikovat tu s uvedenou odolností do -20 °C. Následně jsem ale byl svědkem i toho, jak směs, která má na obalu odolnost -20 °C uvedenou velkými písmeny, zamrzá, když teplota klesne pod -16 °C. Později zjišťuji, že má na obalu malým písmem uvedenou toleranci +/-3 °C, ovšem ani tu nesplňuje. Ostatní kapaliny ale zamrzají až při teplotě pod -20 °C. Proto čtěte pozorně etikety, protože správný výhled je potřeba nejen k úsporné, ale hlavně bezpečné jízdě.

Test zámrznosti nemrznoucí směsi do ostřikovače

Rapid TSI vs. TDI aneb 100 koní benzínových nebo naftových?

Napsat komentář

Výrobci automobilů v Evropě podléhají downsizingu, tedy snižování zdvihových objemů motorů ve spojení s přeplňováním, zatímco diesely se už delší dobu běžně vyrábějí hlavně jako přeplňované. V technických údajích tak mají tyto benzínové motory nižší spotřebu a v Česku i nižší povinné ručení. Naopak nové naftové motory musí být vybaveny filtrem pevných částic, což někdy zvyšuje cenu oleje, kterého je zpravidla ve větším motoru i více. Také je nutné přihlédnout k tomu, že dieselovým motorům, hlavně jejich filtrům pevných částic, velmi škodí časté jízdy na krátké trasy. Výměna takového filtru je pak nákladná. Z toho všeho vyplývá, že už zdaleka neplatí to, že kdo jezdí hodně a chce ušetřit, ten si koupí auto s naftovým motorem. Pomyslné nůžky mezi výhodností benzínu a nafty se zavírají. Jak to vychází u vozu Škoda Rapid? Vyplatí se více TSI nebo TDI?

Červeno-hnědý Rapid 1,6 TDI a zelený Rapid 1,2 TSI

Spotřeba při úsporné i svižné jízdě, s TSI se jede příjemně

Test provádíme ve spolupráci s UAMK. Úspornou jízdu tedy mám za úkol já a Petr Vomáčka z UAMK tu svižnou. Test provádíme na našem oblíbeném okruhu mezi Berounem, Unhoští a Rudnou, který obsahuje město, klikaté okresky i dálnici. Nejprve vyjíždím já za volantem zeleného Rapidu na benzín a Petr řídí červeno-hnědý Rapid s naftovým srdcem, který mi hned v zatáčkách za Berounem mizí z dohledu. Jedu s lehkou nohou a užívám si příjemného svezení v autě s tiše běžícím motorem. V cíli na mě Petr samozřejmě čeká a jeho palubní počítač ukazuje spotřebu 5,5 litrů nafty na 100 km. Benzínovému Rapidu při lehké noze stačilo pouhých 4,7 l/100 km.

Spotřeba při úsporné jízdě – Rapid 1,2 TSI

V TDI si připadám jak v náklaďáku

Měníme si tedy auta a vyrážíme znovu. Petr opět mizí v zatáčkách a mě přechází úsměv. Po předchozích ujetých kilometrech v tichoučkém „téesíčku“ mám pocit, že řídím náklaďák nebo přinejmenším dodávku. Nejen pokud jde o zvuk motoru, ale o těžkopádnost celého řízení. Řazení jde ztuha a plyn pocitově také, což je částečně způsobeno i pomalejší odezvou motoru. Šlápnu na plyn a až po chvíli auto začíná zrychlovat. Jediné, co mě těší při příjezdu do cíle je o litr nižší spotřeba, tedy 3,7 l nafty na 100 kilometrů. Naopak Petr, který už na mě tradičně čeká v cíli, má pusu od ucha k uchu a libuje si, jak je TSI tichoučké, jak jde krásně za plynem a má mnohem jistější průjezd zatáčkami. Palubní počítač mu ukazuje rovných 7 litrů benzínu.

Spotřeba při úsporné jízdě – Rapid 1,6 TDI

Úspora na palivu není všechno

Když zprůměrujeme naše jízdní styly, dostaneme styl jízdy průměrného řidiče. Tedy lze předpokládat, že průměrný řidič bude s TSI jezdit okolo 5,85 l/100km a s naftovým Rapidem okolo 4,6 l/100 km. To je ostatně hodnota, která mi vyšla při testu Rapidu GreenLine v běžném provozu, což dokazuje, že můj styl jízdy při testu je velmi blízký průměrnému řidiči. Vraťme se ale k TSI a TDI. U stejně výkonného auta tedy v případě naftového motoru průměrný řidič ušetří 1,25 l/100 km. Když ale vezmeme v úvahu nesrovnatelný komfort a svezení, stojí ta úspora za to? Jak vychází další náklady na auto?

Červeno-hnědý Rapid 1,6 TDI a zelený Rapid 1,2 TSI na startu v Berouně

Jak vychází další náklady při ročním nájezdu 30 tisíc kilometrů?

Jelikož je několik proměnných a některé jsou závislé jen na čase (povinné ručení), jiné na čase a kilometrech, protože olej se poprvé mění po 30 tis. km nebo dvou letech a poté po jednom roce nebo 30 tis. km, počítáme pro zjednodušení s ročním nájezdem 30 tisíc kilometrů. Při průměrné ceně okolo 29,5 Kč/l, jelikož ceny nafty a benzínu jsou velmi podobné, vychází úspora na palivu 11 063 Kč u auta na naftu. Naopak za výměnu oleje zaplatí o 599 Kč více a za povinné ručení o 1 664 Kč více. Ročně tedy majitel dieselu ušetří 8 800 Kč. V tuto chvíli je nutné si uvědomit, že rozdíl v pořizovací ceně je 61 tisíc Kč ve prospěch benzínové verze, což znamená, že diesel se vyplatí po sedmi letech, během kterých najedete alespoň 208 tisíc kilometrů. Z toho vyplývá další otázka: Jak dlouho vydrží filtr pevných částic u dieselu. Jeho cena se pohybuje v řádu desítek tisíc korun, a pokud by bylo nutné ho během té doby měnit, opět by měla navrch benzínová verze.

Rapid 1,6 TDI 77 kW
styl jízdy	spotřeba	další náklady
úsporná	3,7 l/100 km	povinné ručení	6 595,00 Kč
rychlá	5,5 l/100 km	olej	2 995,00 Kč

Rapid 1,2 TSI 77 kW
styl jízdy	spotřeba	další náklady
úsporná	4,7 l/100 km	povinné ručení	4 931,00 Kč
rychlá	7 l/100 km	olej	2 396,00 Kč

Cena servisu je dle servisního centra ŠKODA AUTO
Povinné ručení počítáno pomocí www.povinne-ruceni.tv. muž 25 let, Praha, 24 měsíců bezeškodní průběh

Sedm let je moc dlouhá doba na předpoklady

Při ročním nájezdu 30 tisíc kilometrů vychází do sedmi let a najetí 208 tisíc kilometrů výhodněji benzínová verze. Sedm let i zmíněný nájezd jsou už moc velká čísla na to, aby se dalo počítat i s dalšími servisními náklady. S přihlédnutím k nesrovnatelně lepšímu komfortu i jízdním vlastnostem bych volil benzínovou verzi a jen při výrazně větším nájezdu kilometrů a ještě s předpokladem, že většina z nich bude na dlouhých trasách, bych o naftové variantě uvažoval. I tak si ale kladu otázku, jestli bych chtěl tolik času na cestách trávit v autě s výrazně horším komfortem. A musím dodat, že jsem dlouhá léta byl zastáncem dieselu a od roku 2009 jsem najezdil více než čtvrt milionu kilometrů za volanty aut na naftu, ale od té doby se mnohé změnilo. Doba jde kupředu, a kdo chce ušetřit, musí se ohlížet po jiných alternativách.

Volvem C30 do Rakouska aneb Cesta curlingového týmu v žertovných čepicích

Napsat komentář

Koncem listopadu jsme jako curlingový tým CC Zbraslav ONI vyrazili do rakouského Traunu na curlingový turnaj. Náš sponzor, firma ICV (Institut certifikovaného vzdělávání, s.r.o.), nám na tuto cestu zapůjčila firemní Volvo C30 D2. Naftová šestnáctistovka slibuje nízkou spotřebu, ale vejde se do malého „kupátka“ čtyřčlenný tým i s vybavením? Spoluhráči mě ujišťují, že vejde, protože s ním už v létě jeli na turnaj do Bratislavy. Řidičem jsem já, abych vyzkoušel, jak úsporně se dá jet s tímto autem v plném zatížení.

Volvo C30 D2 zezadu s naloženým kufrem

Do malého Volva jsme se vešli, vyrážíme směr Traun

Když v Praze-Krči nasedají poslední dva členové týmu, mám konečně jistotu, že se vejdeme. Kluci vzadu sice nemají místa nazbyt, ale jsme všichni v autě. I zavazadla jsou v prostoru k tomu určeném a naše čtyři curlingová košťata máme mezi zadními cestujícími. Dokonce se vešly i žertovné čepice, které náš skip vzal na párty pro účastníky turnaje. Ve Vestci tankujeme plnou nádrž a vyjíždíme po Pražském okruhu směrem k D1.

V Traunu jsme viděli několik zajímavých aut, ale toto je NEJ 🙂

S plně naloženým autem, ale přesto úsporně

Hmotnost vozidla má velký vliv na spotřebu, ale plynulou jízdou je možné tento vliv částečně eliminovat. Jedu tedy svým běžným stylem jízdy, plynule se snahou maximálního využití kinetické energie, abych ji co nejméně musel přeměnit na teplo brzděním. Pravidelní čtenáři vědí, že se rychlostí nijak neomezuji, s výjimkou dálnice, kde většinou jedu do 110 km/h. Po dálnici jedeme ale jen kousek, po Pražském okruhu a D1 a kousku D3 okolo Tábora. Kvůli krátkému úseku dálnice před Linzem se nám nechce kupovat rakouskou dálniční známku, a tak se dálnici vyhýbáme. Na čas jízdy má tedy můj styl jízdy minimální vliv oproti řidiči, který jede podle předpisů a využívá limity na maximum. Po prvních kilometrech se průměrná spotřeba pohybuje okolo 5,5 l/100 km, ale průběžně klesá, takže do Traunu přijíždíme s hodnotou 4,2 l/100 km.

Volvo C30 D2 před stadionem v Traunu – s curlingovými košťaty

Během jízd po Traunu průměrná spotřeba mírně stoupá

V Traunu občas přejíždíme mezi hotelem a zimním stadionem, kde se koná turnaj. Většinou se ale snažíme chodit pěšky. Během těchto jízd tedy průměrná spotřeba stoupá jen o desetinu litru. Chození pěšky je praktičtější i z toho důvodu, že si i já mohu po zápase dát drink se soupeřem. V curlingu je totiž zajímavý zvyk, že vítěz zve po zápase soupeře na drink. Jeden švýcarský tým nás po velké porážce zve dokonce na dvojnásobný drink, pravděpodobně podle hesla „velká porážka, velký drink“. Takže jsem rád, že auto stojí u hotelu a já si mohu dát s ostatními.

V žertovných čepicích u auta

Žertovné čepice na párty, ale využíváme je i na ledě

Výše zmíněné žertovné čepice, které původně byly určené na párty, nakonec někteří z nás využívají i na ledě. Tento poslední článek v letošním roce tedy prokládám i z toho vzniklými fotografiemi pro pobavení. Po čtyřech zápasech během tohoto víkendu tedy odjíždíme s dvěma výhrami a stejným počtem proher na kontě. Ve vyrovnaném pořadí máme dvanácté místo a hřeje nás vědomí, že jsme si turnaj užili a dobře si zahráli.

V žertovných čepicích na ledě

Bojujeme s navigací, takže zpět jedeme trochu jinou trasou

Při cestě zpět má můj Garmin problém s výpočtem cesty po Rakousku a bez dálnic, takže jedeme pouze podle map v navigaci a do Česka tak přijíždíme přes Vyšší Brod místo Dolního Dvořiště, kudy jsme jeli do Rakouska. Za Vyšším Brodem se ale napojujeme na stejnou cestu. Během jízdy do kopců před hranicemi ještě spotřeba o desetinu stoupá, ale dále už zase postupně klesá. Po zastávkách v Říčanech a ve Vestci, kde postupně vystupují spoluhráči, končíme jízdu v Praze na Zličíně, kde vystupuji i já.

Výsledná spotřeba dle palubního počítače

Z Prahy do Traunu a zpět s plným autem za 759 Kč

Palubní počítač nám na Zličíně ukazuje 4,2 l/100 km a my samozřejmě znovu tankujeme plnou nádrž až po cvaknutí, abychom změřili spotřebu podle tankování. Po ujetí 546 km se do nádrže vejde 21 a půl litru, což vychází na 3,94 l/100 km. Skutečná spotřeba tedy byla ještě nižší, než ukazoval palubní počítač a náklady tak vyšly na 1,39 Kč/km. Samozřejmě nedoporučuji vozit zbytečnou zátěž, protože spotřebu zvyšuje, ale když je to potřeba, tak i s plně naloženým autem se dá jet úsporně.

RAM 1500 EcoDiesel, extrémní test spotřeby s přejezdem „české route 66“

Napsat komentář

Mezi přednosti velkých amerických pick-upů patří fakt, že se nezaleknou terénu a mají velkou užitnou hodnotu. Jak už v podobě vysokého užitečného zatížení, tak i možností táhnout těžký přívěs. Zpravidla mají velký benzínový motor, který svým vysokým výkonem dává vozu výše zmíněné vlastnosti, ale umožňuje i příjemné, pohodlné svezení. Z toho pramení velká nevýhoda – jejich vysoká spotřeba. Kvůli té si je zvláště v Evropě, kde jsou pohonné hmoty výrazně dražší než například v USA, nepořizuje mnoho lidí. Na trhu se ale objevila novinka, která nás svými parametry opravdu zaujala. Klasický americký pick-up RAM 1500 s třílitrovým vznětovým šestiválcem.

S dovozcem těchto vozů, firmou DENKER, se podařilo domluvit extrémní test úspornosti spojený s tipovací soutěží. Tipy v soutěži se pohybovaly v rozmezí 6,1–9,6 l/100 km, ale na facebooku se v komentářích objevily i vyšší čísla, přesahující 10 l/100 km. Plánovaná trasa vedla z okraje Prahy přes Milín, po „české route 66“ do Příbrami, po okreskách ke Zdicím a odtud po dálnici zpět do Prahy na místo startu. Plánovaná trasa tedy nebyla z kopce, ale končila ve stejné nadmořské výšce, ovšem v okolí Příbrami vedla i místy s nadmořskou výškou přes 600 m, takže zdaleka nebyla jen po rovině. Měla tedy opravdu prověřit možnosti vozu. Pro mě to také byla velká výzva; nikdy jsem takový pick-up neřídil a teď jsem s ním měl jet co nejúsporněji na náročné trase.

Marek Tomíšek tankuje RAM 1500 EcoDiesel

Po cca patnáctikilometrovém zvykání si na auto přijíždíme k čerpací stanici pod „mostem Inteligence“ na výpadovce směrem na jižní Čechy. Tankujeme plnou nádrž po cvaknutí, abychom mohli změřit spotřebu i podle tankování a zkontrolovat údaj na palubním počítači. Ten před startem nulujeme a vyjíždíme směr Příbram. Po rozjezdu je průměrná spotřeba přes 10 litrů, jak udávaly nejhorší tipy, ale vyjíždíme z Prahy a začíná se snižovat, přestože postupně stoupáme k nejvyššímu bodu trati. U Milína ukazuje palubní počítač už pod 9 l/100 km, z čehož mám už docela dobrý pocit, když jsem s dvouapůltunovým autem vyjel do 600 metrů nad mořem. Po silnici číslo 66 jedeme do Příbrami, kde přichází ke slovu městský provoz. Za Příbramí na nás ale čeká objížďka, a i když jsme počítali s okreskami, tak s takovými, kudy nás vede objížďka, tedy rozhodně ne. Navíc stoupáme ještě výše, než jsme byli u Milína. „Z průjezdu silničkami, klikatícími se lesy v podzimních barvách ale bude krásné video“, říkáme si.

Na okreskách mezi Příbramí a Zdicemi s RAM 1500 EcoDiesel

Před Hostomicemi zastavujeme, abychom vyměnili baterie v kamerách, a pokračujeme dál. Odtud už klesáme opět dolů a s tím klesá i spotřeba, která už je před nájezdem na dálnici méně než 8 l/100 km. I při dálniční rychlosti okolo 100-110 km/h průměrná spotřeba pomalu klesá, a tak zpět do Prahy k čerpací stanici přijíždíme s krásnou hodnotou 7,1 l/100 km při průměrné rychlosti 69 km/h. Tankujeme opět po cvaknutí a zjišťujeme, že po ujetí 137,7 km vychází spotřeba i podle tankování na 7,17 l/100 km. Na údaj z palubního počítače se tedy v RAM 1500 EcoDiesel můžete spolehnout, což se rozhodně nedá říci o některých autech jiných značek. Podařilo se tedy dokázat, že při plynulé jízdě a s lehkou nohou na plynu, ovšem rozhodně ne šnečí rychlostí, se dá i s velkým pick-upem jezdit okolo 7 litrů na 100 km.

Výsledná spotřeba v extrémním testu spotřeby RAM 1500 EcoDiesel.

Nejezděte zbytečně rychle, zvláště na dálnici – díl 5

1 komentář

Samozřejmě závisí na typu vozidla, jaká je nejúspornější stálá rychlost. Má na to vliv charakteristika motoru, převodový poměr nejvyššího rychlostního stupně i aerodynamický odpor vozidla. U většiny vozidel je ale ideální rychlost mezi 80 a 90 km/h na nejvyšší převodový stupeň. Z toho vyplývá, že pokud jde o rychlost v obci nebo mimo obec kromě dálnic, stačí se držet rychlostních limitů, a pokud budete dodržovat i ostatní doporučení pro úspornou jízdu, popsané v ostatních dílech seriálu, budete jezdit úsporně.

Jak platit za palivo méně.

Úsporná rychlost na dálnici

Zvláštní pozornost chci ale věnovat rychlosti na dálnici, kde povolené maximum je výrazně vyšší než ideální rychlost z hlediska spotřeby. Netvrdím, že je dobré jezdit po dálnici 80 km/h, protože takový řidič brzdí provoz a zhoršuje bezpečnost. Na druhou stranu spousta řidičů jezdí po dálnici i výrazně nad povoleným maximem v domnění, že ušetří spoustu času. Je to tak opravdu? Pokud skutečně ušetří hodně času, vyplatí se to finančně?

Pokus – srovnání rychlé a úsporné jízdy

Jistý čas jsem jezdíval pravidelně každou neděli ráno, kdy není téměř žádný provoz, od Kolína do Berouna. Většina cesty vedla po dálnicích D11 a následně D5. Merzi tím byl průjezd Prahou po Jižní spojce. Jednou, když jsem pospíchal, jsem zkusil jet rychleji. Přiznávám, že podle tachometru i nad povolenými limity, ale snažil jsem se držet v součtu nepřesnosti tachometru (ten vždy ukazuje více) a tolerance radarů. Vzhledem k minimálnímu provozu jsem téměř celou cestu využíval tempomat, čímž jsem minimalizoval svůj vliv. O týden později jsem celou cestu jel tak, že na dálnici jsem měl na tempomatu rychlost 105 a mimo dálnici jsem se držel rychlostních limitů i podle tachometru. V první jízdě byla spotřeba 5,9 l nafty na 100 km a ve druhé 3,8 l/100 km.

Po dálnici 110 km/h na tempomat

Z hlediska spotřeby se to nevyplatí, ale co čas?

Je vidět, že na cca 100 km dlouhé trase byl rozdíl přes 2 l/100 km, tedy v tomto případě cca 2 litry celkově. Tedy ta cesta mě stála o více než 70 Kč více. A kolik jsem za tu cenu ušetřil času? Zkuste tipnout, ale já sám jsem čekal větší rozdíl, než ukázala skutečnost. V prvním případě jsem tam byl o pouhých 6 minut dříve. Jelikož v neděli je ideální provoz, lze předpokládat, že v pracovní dny bude rozdíl ještě menší, protože Vás budou brzdit ostatní vozidla, například předjíždějící se kamiony. Sníží to tak rozdíl v čase, ale naopak zvýší rozdíl ve spotřebě, protože Vás to donutí k častější akceleraci. Z toho vyplývá, že pospíchat se nevyplácí. Podobného výsledku jsme dosáhli i při srovnávacím testu Octavií RS s manuální a automatickou převodovkou dvěma styly jízdy, který jsme provedli ve spolupráci s UAMK.

Přestal jsem pospíchat a spotřeba mi klesla téměř o litr

V důsledku těchto zjištění, potvrzených i jinými testy, kterých jsem se zúčastnil, jsem se rozhodl, že se budu snažit vyjet vždy o pár minut dříve, abych měl dostatečnou rezervu a nemusel pospíchat. Chvíli mi trvalo, než se mi to začalo dařit pravidelně, ale výsledek se dostavil. Průměrná spotřeba od doby, kde jsem koupil své současné auto, mi vycházela na 4,8 l/100 km, počítáno dle dankování. Nyní jezdím po dálnicích většinou pohodovou rychlostí do 110 km/h a za poslední 4 tisíce kilometrů máme s manželkou průměrnou spotřebu lehce pod 4 l nafty na 100 kilometrů. Doporučuji tento přístup, protože je to nejen výrazně úspornější (při našem ročním nájezdu vychází úspora na 12 tis. za rok), ale i bezpečnější a nemusíte se bát dálničních Passatů a Superbů. Ostatně, když ve většině států USA na jejich dlouhých dálnicích stačí limit 65 mil/h (104 km/h), mohlo by to stačit i nám na těch pár kilometrech dálnic.