Archiv rubriky: Úsporné auto

V této kategorii naleznete informace o tom, jak vybrat úsporné auto. Převážně půjde o testy spotřeby v reálném provozu.

MG HS

TEST: MG HS 1.5 TGI: tradiční značka, čínský majitel a pěkné SUV

Značka MG už se na našich silnících etablovala a tak není divu, že máme další možnost si vůz právě této značky vyzkoušet. Konkrétně benzínové MG HS 1.5 TGI.

Jak vidíte mám na test model MG HS 1.5 TGI. S jeho „starším bratříčkem“ jsem již tu čest měl a to díky účasti na Eco Rally Bohemia. Ostatně jak jsem tuto soutěž zvládl si můžete přečíst v článku o Bohemia ECO energy Regularity 2022. Teď ale zanechme vzpomínek a pojďme se podívat více na MG HS s benzínovým motorem 1.5 TGI. Klasický test plug-in hybridní verze MG EHS vám přinese kolega Honza.

MG HS překvapí nejen vzhledem.

Pojďme si vůz MG HS projít, jak je mým zvykem, začneme hezky odpředu. Maska je velmi podobná modelu ZS, který jsem také měl. A je dobře, že je vidět rukopis značky a příbuznost mezi vozy. Občas se na test MG ZS 1.0 TGI 82 kW odkážu.

Ale vraťme se zpět k MG HS. „Hsko“ jsem dostal v krásné kombinaci modré barvy a stříbrných a černých doplňků. Hezky to k sobě pasuje, nemyslíte? Vedle masky, ve které je zakomponováno logo MG a ta je vkusně doplněná právě stříbrnou barvou vidíme světla, která se dynamicky „zakusují“ až do boku vozu. Pod maskou jsou přední mlhovky A jedno z mnoha čidel, vidíte i bezpečnost a komfort se u MG nepodceňuje.

MG HS pohled zpředu

Design MG HS z boku, potěší plastová ochrana

Když jsem viděl MG HS z boku, velmi mě potěšily otěrové lišty a celkově to, jak je vůz oplastován. Budu se opakovat, ale podle mě je to fajn věc, chrání vás a vaše auto třeba před posypovým materiálem, který někdy na silnici zůstává a tím pádem si méně poškodíte lak. Také vynikne vyšší silueta vozu. Kterou hodně lidí ocení. Opět jsem měl to štěstí, že jsem tenhle vůz mohl přivézt svým rodičům a táta se hned hrnul za volant. Jako minule u ZS ocenil díky stavbě vozu komfort nástupu a výstupu. Okolo bočních oken je zase vkusně použita stříbrná barva na lišty a dělá to vůz zase o chlup hezčí a luxusnější.

MG HS boční pohled

Zezadu působí dravě a dynamicky, důvodem je aerodynamika

A zadní část? Díky hornímu spojleru působí dynamicky. Samozřejmě to má svůj důvod i kvůli aerodynamice. Opět zde vidíme velká světla, která stejně jako přední dravě zabíhají do boku vozu. Velký nákladový prostor, jehož nákladová hrana je vybavena ochranou. To velmi kvituji. Spodní část je vkusně doplněna „koncovkami“ výfuků a ochranou proti kamínkům. Budu se opakovat ale celek působí dravě a dynamicky.

MG HS boční a zadní pohled

Co najdeme pod kapotou MG HS?

Po otevření přední kapoty, která je mimochodem na vzpěrách (další plus), se můžeme podívat na čtyřválcový motor o objemu 1,5 litru. Ten umí vykouzlit 119 kW/162 k. Může být spojen s manuální převodovkou se šesti stupni, kterou jsem měl já. Můžete ale dopřát i automat DCT, ten má sedm stupňů. Uhánět můžete rychlostí až 190 kilometrů v hodině. Naše pravidla silničního provozu to ovšem vidí jinak.

MG HS – motorový prostor

Pojďme se konečně posadit dovnitř vozu.

Interiér vozů MG už mi trošku v paměti zůstal, takže po usednutí za volant MG HS vidím mě dobře známý digitální přístrojový štít a před ním dobře padnoucí volant s mnoha tlačítky, kterými řidič může ovládat spousty užitečných věcí. Hezky jsem „zaplul“ do pohodlných sedaček s dobrým bočním vedením, které jsou velmi dobře udržovatelné, vzhledem ke zvolenému materiálu. Co ještě musím pochválit, nebo co mě opět potěšilo jsou otočné výdechy ventilace jak u řidiče, tak spolujezdce. Mezi řidičem a spolujezdcem je 10,1palcový barevný displej, který je takovým srdcem vozu. Ovládáte tam navigaci, média, telefon, klimatizaci i nastavení vozu.

V MG HS jsem si připadal jako pilot letadla

Pod dalšími výdechy klimatizace jsou fyzická tlačítka. Při jejich ovládání jsem si trošku připadal jak pilot, když aktivuje letadlo. Na středovém tunelu je spousty místa jak pro telefon, který si můžete nabíjet a kabelem propojit a využívat naplno, jelikož vybavení Android auto a Apple Car Play je snad již samozřejmostí. Hezké a elegantní je otevíraní právě prostoru před řadicí pákou, působí to bytelně a velmi luxusně, jak pro vozy vyšší kategorie.

MG HS, místo řidiče a spolujezdce

U voliče manuální převodovky najdeme ještě tlačítka například na asistenta rozjezdu a elektronické ruční brzdy. Před spolujezdcem je velká schránka na různé věci airbag. Opravdu musím říci, že mě MG HS překvapilo zpracováním interiéru. Ale abych jen nechválil, tak v tuto chvíli je některé menu infotainmentu v angličtině. Ale na nápravě se pracuje. Takže se není čeho bát.

A co místo na zadních sedadlech a v kufru?

Jak vidíte, jak místo na zadních sedadlech je dostatečné, vždy fotím tak, jak mám sedadlo řidiče seštelováno já. A sedadle opět pohodlná. Líbí se mi, a působí to velmi luxusně, vybavení a zpracování loketní opěrky mezi cestujícími na zadních sedadlech.

MG HS a místo na zadních sedadlech

A  jaký  má MG HS kufr?

Fotil jsem ho ve chvíli, kdy jsem jel od rodičů, takže s ledničkou například a vidíte, že se tam spousty věcí vejde. Doporučím rovnou popřemýšlet o doplnění kufru doporučeným příslušenstvím. A tou je právě sada pro zvětšení zavazadlového prostoru. Po této montáži počítejte s celkovým objemem 580 litrů.

MG HS – zavazadlový prostor

A za kolik MG HS jezdí?

Svůj okruh spotřeby, na který vás už konečně někdy musím virtuálně pozvat, jsem zajel za 6,8 litru na sto kilometrů. Což není moc na tak velké auto.

MG HS spotřeba na mém okruhu spotřeby

Celková spotřeba za dobu testu? Ta byla 7,8 litru na sto kilometrů. Ale s tím, že v tom byla hodně jízda po Praze v kolonách a pak dálnice. Mně to číslo ale přijde celkem fajn. Pořád je to vozidlo z kategorie SUV, i když trošku menší, a tam prostě spotřeba nějaká bude. Za mě opravdu dobrý údaj.

MG HS a celková spotřeba při testu

Jak zrekapitulovat svůj čas s vozem MG HS?

Je to třetí vůz značky MG, který jsem měl možnost otestovat. Jak jsem zmiňoval, sourozence EHS jsem měl na závody a menší model ZS na podzim. Značka MG nejen mě, ale i mé okolí překvapila a když tak koukám, tak vozy s písmeny MG v přední masce potkávám. Takže se značce vstup na náš trh podařil. A sám doufám, že další vozy, které MG chystá na náš trh, mi projdou pod rukama. A že je na co se těšit. 🙂

MG HS a MG EHS v naší redakci

Jaký máte vy názor na modely značky MG? Zkoušeli jste tuto značku? Rádi si přečteme váš názor v komentářích.

Rodina modelu Ceed se postupem času rozrostla na několik poddruhů a dnes tu máme omlazenou variantu XCeed s motorem 1,5 T-GDi a manuální převodovkou. Ta se snaží svézt na módní vlně SUV a utrhnout si část tohoto trhu. Jak se omlazení povedlo a co je obecně na tomto hatchbacku s dobrodružnými sklony zajímavého?

Designový posun

Na značce Kia se mi moc líbí, že každý jejich model je zvenku úplně jiný, není to sto variací na jednu příchuť. Obecně se auta korejského koncernu Kia Hyundai posunula z ošklivých káčátek na velmi povedené kousky, které si kolikrát razí svoji cestu. XCeed je sice zástupce spíše konzervativnějšího designu, ale vypadá docela pěkně. Na první pohled je zřejmé, že se jedná o trochu přizvedlejší hatchback, v čemž se se odlišuje od svého příbuzného bez „X“ na začátku. Když jsem se na něj ale díval déle, došlo mi, že je také trochu nafouknutější, což se mi při pohledu do specifikace potvrdilo. Oproti klasickému Ceedu je o 8,5 cm delší a o necelé 3 cm širší. Rozvor ale zůstal stejný, délkový nárůst je tak pouze na převisech, což mě právě tak trklo do očí.

Kia XCeed I foto: Jan Tarant

Nejvíce se mně osobně líbí XCeed zepředu, kde vynikne světelný podpis vertikálních LED pásků v úzkých předních světlech. Plastové oblouky okolo kol mi už imponují méně a falešný difuzor s koncovkami výfuku na zadním nárazníku vůbec, takové jsou ale dnešní trendy. Na zadní straně mi opět přijdou nejzajímavější světla, která v sobě ukrývají obrysové L pásky. Troufám si říct, že celkově jde exteriér vkusně proti úplné nudě, ale nijak to nepřehání. Nemůžu říct, že by Kia byla vyloženě nemastná neslaná, je prostě OK.

Interiér? Jede na jistotu

No a tak nějak OK je i interiér. Jede úplně na jistotu, aby nikoho nenaštval, ale ani úplně nenadchl. Za co chci Kiu ale nejdříve ze všeho pochválit, je použití klavírového laku. Zatímco některé automobilky ho dávají naprosto všude a vteřinu po vyjetí ze showroomu je pokryt hromadou škrábanců doplňující upatlanou mozaiku, v XCeedu je „klavír“ decentně a hlavně vkusně použit třeba na tenké orámování přístrojové kapličky před řidičem nebo výdechy ventilace.

Kia XCeed interiér I foto: Jan Tarant

A co to ostatní? Koženkovo – látkové sedačky mi byly trochu užší, ale jinak jsou na pohled i omak fajn. Volant padne dobře do ruky a tlačítka na něm se ovládají příjemně. Za ním se skrývají analogové budíky s drobným informativním displejem, který už dnes působí lehce archaicky. Třeba taková Mazda 2 Hybrid má malý displej vyřešený roztomile a nepůsobí ochuzeně. Za to středová obrazovka infotainmentu je pravý opak. Má lehce neobvyklý širokoúhlém formátu, ukrývá v sobě zajímavou do fialova zbarvenou grafiku, na kterou se hezky koukalo a cestou z práce působila fajnovým uklidňujícím dojmem, který se dá posilnit takzvanými zvuky přírody. Těmi jsou vybavené snad všechny vozy Kia, já jsem s oblibou cestou z práce poslouchal ambientní zvuky lesa.

Pro milovníky tlačítek a kroutítek mám dobrou zprávu, XCeed má stále oddělené a především fyzické ovládání tepelného komfortu. Obecně toto řešení ale bohužel také přináší slepá tlačítka, kterých je bohužel všude po interiéru celkem dost. Zajímavostí je k řidiči lehce natočená středová část, což je možná fajn pro řidiče, třeba ale moje manželka spolujezdkyně je proti. Poslední drobnost je moje lahvová zkouška, neboli velikost držáků na pití. Doprostřed se krásně vejdou větší i menší kousky a pokud by to nestačilo, další prostor je ještě ve dveřích, které ale bohužel nemají tlumící filcový povrch.

Kia XCeed interiér I foto: Jan Tarant

Velikost jsem už trochu nakousl užšími sedačkami, jinak si ale není vepředu nač stěžovat. Místa je všude relativně dostatek. Žádný luxusní palác to není, ale klaustrofobií také trpět nebudete. Vzadu je to použitelné pro nevelké osoby, pro mě ovšem nikoli. Není to ale nic, co by se vymykalo kategorii. Uprostřed si navíc můžete sklopit část prostřední sedačky a použít ji jako loketní opěrku s držáky na pitíčka. Celé to zakončuje kufr se 426 litry objemu, který lze zvětšit sklopením zadních sedadel v poměru 60:40. Drobný nákup můžete zavěsit na háčky, na cestu do Jugošky zapojíte ledničku do zapalovačové zásuvky, prostě klasika.

Jede pěkně, ale…

Benzínový čtyřválec o výkonu 118 kW a krouťáku 253 N.m poskytuje XCeedu slušnou dynamiku, žádný sprinter to ale úplně není. Je tu ale jeden problém s převodovkou. Přijde mi, jako by kluci a holky z Koreje při odlaďování zpřevodování zapomněli, že mají k dispozici jen šest převodů. Když jsem si to šinul z Prahy a poprvé jsem mohl okusit rychlejší tempo, XCeed mě nepřestával ne úplně příjemně překvapovat. V nějakých 115 km/h bylo vše fajn, uvnitř hezky tichoučko, pohoda. V cca 122 km/h se najednou dostavil silný aerodynamický hluk, až jsem musel ověřit zavření všech oken. No a ve 130 km/h už motor točí téměř 3 tisíce otáček a dává o sobě pořádně znát, že i obtékající vzduch jako by najednou neexistoval.

1,5 T-GDi motor Kie XCeed I foto: Jan Tarant

Proč to tak je? Pětka a šestka jsou neuvěřitelně blízko sebe, takže jsem šel ze čtyřky většinou rovnou na stupeň nejvyšší a na dálnici jako by chyběla pomyslná sedmička, která by otáčky stáhla trochu níže a třeba i potlačila hluk od motoru. Abych převodovku ale jen nekritizoval, vyzdvihnout musím chod řadičky, který byl přesný a dobře se s ním pracovalo. Také její tvar je v pohodě, Kia se nesnažila znovu vymýšlet kolo a neudělala z hlavice nějaký nepřirozený patvar.

Když se ale přesunete na klidnější silnice, je vše jinak a mnohem lepší. V kabině zavládne klid a mír, který umocňuje do pohodlna nastavený podvozek, skvěle spolupracující s 16′ koly na testovaném kousku. Kvůli tomuto zaměření a lehce vyšší stavbou karoserie nemůžete čekat žádné psí kusy, za které vás auto ani neodmění. To ale není žádná výtka, nic takového se od malých crossoverů nečeká. Bryskní předjetí ale bez problému zvládne a to stačí. Motor je v okreskových podmínkách příjemně pružný v širokém rozsahu otáček, případně vám nic nebrání si předem podřadit. Možná jen klasická mechanická ruční brzda by mohla svádět z zimnímu dovádění, bohužel ale v době testu zrovna nenasněžilo. Naopak mi ale ukázala, jak jsem zhýčkaný z moderních aut s automatem, protože jsem ji několikrát zapomněl zatáhnout a jednou jsem našel auto uprostřed parkoviště.

Kia XCeed a její zadní sedadla I foto: Jan Tarant

Jak to vypadá se spotřebou?

Jako každé testované auto jsem i XCeed poslal na testovací okruh spotřeby. Jak si vedl? Po skončení první poloviny okresek a celého města se spotřeba zastavila na 5,5 l/100 km, což na benzínový manuál v autě této velikosti docela dobré. Po vyjetí z města a projetí okresek se hodnota ještě o jednu desetinku vylepšila, takže před dálnicí bylo dobře našlápnuto. Tam šel průměr bohužel do kopru, za což můžeme nevděčit větší čelní ploše a možná již zmíněnému zpřevodování. Neházejte ale flintu do žita, ve finálo to vyšlo na nijak dramatických 6,1l/100 km. Výsledky všech mnou testovaných aut můžete vidět ZDE.

Pár slov na závěr

Celý týden jsem se snažil přijít na způsob, jak XCeed jednoduše popsat. Když mě nic nenapadalo, tak mi to vlastně došlo, tento korejský knedlík je prostě takový průměr. Nebude vás ničím štvát, nebude vám lézt na nervy, nebude ve vás asi vzbuzovat žádné emoce, dobré či špatné. Je to pozitivum či negativum? To záleží na tom, co od auta očekáváte. Pokud hledáte něco, co splní svůj účel přepravy lidí a věcí z A do B a nebude vyžadovat vaši přílišnou pozornost, není jediný důvod, proč do něj nejít. To je role, která tak nějak příslušela především autům od koncernu VW, teď ji ale můžete mít na korejský způsob se sedmiletou zárukou.

3 věci, které mi rozhodně chybět nebudou

  1. Rádoby difuzor a koncovky výfuku
  2. Nutnost držení tlačítka pro vypínání výstrahy před vyjetím z pruhu
  3. Koberečky připomínající levný běhoun z kanceláře

3 věci, které mi už teď chybí

  1. Světelný podpis vepředu i vzadu
  2. Přesný chod tlačítek na volantu
  3. Zvuky přírody

S jakým vozem pojedeme na Czech New Energies Rallye?

Letos se opět náš redakční tým zúčastní stále více populárnějšího podniku Czech New Energies Rallye. A s jakým vozem? A co mě společně s navigátorem čeká? A kdo oním navigátorem bude? Pojďte si o tom něco přečíst.

Čeká nás velmi náročná soutěž.

Soutěž Czech New Energies Rallye je nejnáročnější soutěží šampionátu Phoenix Contact Česká Trophy v ecoRally. Je navíc zařazená do mezinárodního FIA ecoRally cupu, což přináší možnost změřit síly s těmi nejlepšími ve světě. K nimž mimochodem patří i česká posádka Michal Žďárský s Jakubem Nábělkem, ta na zdejším podniku obahuje loňské vítězství.
Díky tomu, že pojedeme s vozem Ford Mustang Mach-E GT, tak si myslím, že se budeme po celou dobu cítit ve voze velmi komfortně, neboť tento vůz je pro posádku velmi přívětivý.

Proč zrovna s vozem Ford Mustang Mach-E GT?

Jistě si kladete otázku, proč zrovna s tímto vozem? Na to velmi rád odpovím. Když v naší republice Ford představoval právě Ford Mustang Mach-E GT, byli jsme pozváni na seznamovací jízdu, která zahrnovala i soutěž podobnou, také na pravidelnost a přesnost. Člen naší redakce skončil druhý a proto dostal důvěru i teď. Samozřejmostí jsou i velmi dobré vztahy se zastoupením značky Ford u nás v České republice. Za toto patří lidem z Fordu poděkování.
Není třeba se bát ani toho, že by Ford Mustang Mach-E GT byl nějak znevýhodněn oproti ostatním automobilům. Myšleno například vyšší spotřebou. Proč? Protože se pro každý vůz zveřejní jeho normovaná spotřeba, konkrétně pro tento vůz je to hodnota 21,2 kWh/100 km a záleží jen na řidiči vozu, zdali a o kolik se mu podaří tuto hodnotu snížit. Nemusí se tedy ohlížet na jiné vozy jiných značek. Ty mají své hodnoty.
Dalším plusem vozu Ford Mustang Mach E-GT je i jeho zrychlení. Proč? Opět hned vysvětlím. Jelikož se soutěž jede v běžném provozu, může se lehce stát, že zabloudíte. Navigátor se může splést, špatně řidiče navede a pak je hned zle. Jezdíme podle přesně daných rychlostních průměrů, které nám sdělí pořadatel. A tím, že zabloudíme se musíme takzvaně dohnat. Ale opět v rámci pravidel silničního provozu. Jsme hlídaní pomocí GPS a pokud posádka překročí rychlost, tak je sankcionována a při opakovaném porušení pravidel jí hrozí vyloučení z celé soutěže. Ale rychlostní průměry, které nám zadá pořadatel jsou většinou malinko nižší, než dovolená rychlost v místě, takže na tom můžeme dohnat to, co je potřeba.

Člen naší redakce na druhém místě Ford Eco rally
(foto archiv Ford Česká republika)

Trocha čísel o voze Ford Mustang Mach-E GT

V minulém odstavci jsem psal něco o zrychlení. Proto přidám pár čísel a údajů. Maximální dojezd činí 490 km na jedno nabití. Což by na celou soutěž mělo stačit. Pořadatel ale mezi prvním a druhým dnem připravil nabíjení.
Maximální výkon je 358 kW/ 487 k, jasně ten asi úplně využijeme, ale je dobré ho mít. Například pro předjíždění.
Točivý moment je 860 Nm.
A zrychlení z nuly na sto kilometrů je za 3,8 s.
Jak jsem psal, i podle FIA tabulek je spotřeba 21,2 kWh/100 km.

 

Ford Mustang Mach-E GT
(foto archiv Ford Česká republika)

Co si na nás pořadatelé Czech New Energies Rallye připravili?

Předem musím říci, že trasu dopředu neznáme. Itinerář jízdy dostaneme 15 minut před startem, kdy můžeme přijít k vozu. Ale už teď vím, že soutěž to bude náročná. Neboť nás čeká porce 486 kilometrů. Z toho je 291,60 kilometrů soutěžních. Rozdělených do dvou dnů a čtyř částí takto. Začínáme v pátek 24.3. ve 13:00 hodin u Jaderné Elektrárny Temelín, konkrétně to bude zámek Vysoký hrádek. První část ukrojí celkem 188 kilometrů a zakončená bude v Českém Krumlově. Poté nás čeká ještě noční část, která měří 126 kilometrů.
V sobotu 25.3. nás čekají dvě části. První o délce 142 kilometrů a pak posledních 30 kilometrů. V těchto úsecích pořadatelé vytvoří soutěžní úseky. Pro nás se těmto úsekům říká Regularity Stage (RS). V nich pořadatelé rozmístí skryté body, v kterých bychom měli být v určitý čas, pokud budeme dodržovat právě ten rychlostní průměr, který nám oni určí. Rozmístění bodů má samozřejmě nějaká pravidla, například tyto body nejsou v obcích.

S jakou aplikací jezdíme? Jak nám pomáhá nejen při Czech New Energies Rallye.

Velmi důležité a vlastně téměř nutné je mít dopředu staženou a nainstalovanou aplikaci na toto počítání. Nejen mě pomáhá při tomto aplikace Rabbit Rally 2.0. Je to vlastně jednoduché. Nejdříve si jí musíte nastavit na kalibračním úseku, který Vám také sdělí pořadatelé. Toto probíhá ještě před samotným startem. Poté již jen do aplikace zadáte délku úseku a zadaný průměr rychlosti a on Vám to vše spočítá. Poté při spuštění již aplikace ukazuje, jak máte jet rychle, jestli máte přidat, nebo snížit rychlost. Nejlepší je jet takzvaně na nuly. Tedy aby odchylka byla nulová.

Rabbit Rally a itinerář
(foto Jan Švandrlík)

S kým pojeduCzech New Energies Rallye?

Kdo bude navigovat? S pozicí navigátora jsem měl letos trošku problém, prvně jsem měl domluveného člověka, který právě na podniku v Českém Krumlově velmi dobře jezdil na pozici navigátora, ale zjevně se asi něco stalo a ten člověk prostě mlčí. Nu což, svět se nezboří a na svůj loňský článek https://www.usporne.info/12705-czech-new-energies-rallye-pohledem-novacka-aneb-preci-to-nemuze-byt-tak-tezke/ bude moci navázat Jan Tarant https://www.instagram.com/honza_z_podebrad/. Letos již jako matador :), pojede přeci jen podruhé :). Doufám, že se sehrajeme a půjde to.

Máme na co navazovat.

Minulý rok se značka Ford také objevila na Czech New Energies Rallye  a její posádky si nevedly vůbec špatně. V soutěži byly dva vozy Ford Mustang Mach-E a první posádka skončila na pozici číslo 13 a druhá na pozici číslo 19.
Naše posádka by ráda toto umístění minimálně vyrovnala, ne-li zlepšila. Ale v konkurenci světových posádek to bude velice těžké. Za každé dobré umístění bude naše posádka ale ráda a snad Fordu neuděláme ostudu.
Ještě jednou je třeba značce Ford a zastoupení u nás v České republice poděkovat za tu možnost se této náročné, ale krásné soutěže zúčastnit.

Ford Mustang Mach-E GT
(foto archiv Ford Česká republika)

TEST: Hyundai Staria Tour 130 kW: Vesmírný devítimístný dostavník

Dostali jsme do redakce na test velmi zajímavý model Hyundai Staria Tour, vozidlo s devíti sedadly a velmi futuristickým designem, za kterým se každý podívá. Jelikož to je vozidlo pro více lidí, udělali jsme si Úspo víkendový výlet ve složení Honza Tarant (HT) alias Honza_z_Poděbrad, Honza Švandrlík (HŠ) alias Tramvajak_za_volantem a pár kolegů z práce. Jak se nám Staria líbila, co bylo příjemné a co ne? To se dozvíte z našeho dialogového testu.

Vesmírná loď Hyundai Staria

HT: Když jsem viděl poprvé Starii naživo, valil jsem oči hned z několika důvodů. Štípnout jsem se musel nejen kvůli vzhledu, který spíš než dodávku připomíná vesmírnou loď Enterprise (možná proto ten hvězdy evokující název), ale hlavně z odvážnosti Hyundai, že něco takového opravdu přetavili v sériové auto. Vždyť se na to podívejte, je to v podstatě osobní dodávka, které od počátku věků byly vždy jen krabice na kolech se stěrači bez špetky nápadu, které měly maximalizovat užitnou hodnotu. Nikdy jsem neviděl, že by se někdo otočil za Tranzitem, Transporterem či něčím podobným. Co je ale na Starii konkrétně tak zajímavé? No zepředu hlavně LED pás přes celou šířku čumáku se světelnými čtverci pod ním a mřížkovanou tlamou uprostřed. Bok je takové jediné klidné místo na celém autě, které je pokryté velkými okny jak od skleníku. Vzadu to ale opět pokračuje ve velkém stylu, protože na obou stranách jsou od shora až téměř ke kolům kostičkované LED panely, které velice nápadně navazují na elektrickou řadu Ioniq. Opravdu smekám, tohle se neskutečně povedlo. Co si o vzhledu myslíš Honzo?

Hyundai Staria I foto: Jan Tarant

: Hyundai Staria a vzhled? Zeptám se vás jinak. Pamatujete si na automobil Fiat Multipla v první generaci? Ano? Jestli ne, doporučuji se na internetu podívat. A proč to říkám? Design obou je podle mě podobně polarizující. Tohle auto musíte buď milovat, nebo nenávidět. Všude vzbudilo rozruch. Lidé se otáčeli.
Co se mi líbí, je určitě přísně aerodynamická příď a vlastně i záď, neboť na zadním výklopném mechanismu je malý spojler tak, aby vzduch lépe proudil. Aerodynamický design mají také vnější zpětná zrcátka. Z boku vozu vynikne především velká prosklená plocha. Tím pádem do vozu může pronikat denní světlo a je ve voze příjemně. O čemž se druhý, nebo první Honza, zmíní později.

 

Prostor především

HT: Myslím, že kdyby designová extravagance pokračovala uvnitř ve stejné míře jako venku, už by to mohlo být trochu moc a především by v Hyundai nemohli použít interiérové součásti z ostatních modelů. Ve výsledku to je takový svérázný mišmaš „dodávkoidního“ designu s prvky z osobních aut. Co tím myslím? No například volant je stejný jako třeba v Tucsonu, stejně tak naprosto boží páčky pod volantem nebo tlačítka na ovládání oken. Kvůli odlišnému prostorovému rozmístění je ale třeba řidičův displej zvláštně nahoře a vepředu a jen tak trčí z palubní desky. To jsou ale jen takové designové „špeky“, které by leckdo mohl přehlédnout.

Mnohem horší je to se situací uprostřed. Jelikož bylo rozhodnuto o možnosti třech sedadel vepředu, všechno se muselo nahňácat výš, aby si mohl ten nešťastník uprostřed kam dát nohy. Jak to dopadlo? Volič směru jízdy z tvrdého plastu je naprosto příšerně vystrčený do místa, kam bych si opřel pravé koleno. Ano sice je hezky po ruce, ale ne, prostě takhle ne. Další spíše ergonomický přešlap je umístění ovládání výhřevů a ventilace sedadel, kamer, jízdních módů apod. hned pod panel klimatizace. Všechna tlačítka jsou dotyková a na černém piano laku s bílým textem, tedy na první pohled jsou velmi těžko rozeznatelná. Výsledek je, že takové zapnutí vyhřívání zadního okna je úkol hodný plného soustředění. Možná jsem ale příliš náročný, jak ses na rozvržení místa řidiče díval ty?

Hyundai Staria I foto: Jan Švandrlík

: Opět mi nedá se odvolat na již zmiňované auto a to je Multipla, opět totiž Hyundai se svým modelem Staria vzal inspiraci nejen u něj. Vepředu jsou totiž, jak se Honza zmiňoval, tři sedačky. Ale to je tím, jakou variantu jsme testovali. U jiných variant je místo tohoto veliká schránka a sedadla mají klasickou loketní opěrku. Jinak se mi sedělo velmi dobře, sedadla pohodlná s dostatečným bočním vedením.

HT: Účelem auta této kategorie je ale především poskytnout maximum prostoru na co nejmenším půdorysu a Hyundai Staria v tomto ohledu nijak nezklame. I se svými dvěma metry a větším objemem jsem se za volant skvěle vešel (až na ten zatracený volič) a pocit prostoru ještě umocňovala velká okna prosvětlující celý interiér. V kombinaci s docela vysokým posazem to je jak shlížení z posedu.  Společně s dobře padnoucími koženými sedadly vše přispívá k relaxační atmosféře. Za celou dobu jsme používali prostřední sedadlo jako masivní loketní opěrku a držák na pitíčka, takže nemůžu úplně říct, jestli je situace horší v plném obsazení až devíti lidí. Jak se vlastně měli naši ostatní cestující na dalších řadách?

: Co se místa na zadních sedadlech týče je ho tam dost i za tebou milý Honzo, což je co říct. Ne vážně, měli jsme s sebou mé kamarády a kolegy z práce a nikdo z nich si nestěžoval. Jediné, co mé kamarády vzadu překvapilo, bylo, že nemohli otevírat klasicky okna, ale jen posuvem. I nástup na úplně zadní řadu byl bezproblémový, jen to chce trochu cviku. Díky posunu a sklopení zadních bočních sedadel bylo i toto v pohodě, pouze umístění bezpečnostních pásů bylo pro ně podivné, ale to je o zvyku.

Hyundai Staria I foto: Hyundai.cz

 

Enterprise jen vzhledem

HT: Pokud čekáte, že se bude Hyundai Staria chovat jako dodávka, nebudete překvapeni. Je to pořádný kus auta, který prázdný váží okolo 2,3 tun. My jsme do auta hodili šest chlapů se zavazadly na víkend, takže jsme mohli atakovat klidně 3 tuny! V tomto kontextu už 2,2 litrový diesel se 130 kW a 430 N.m už tak oslnivý není a v kopcích okolo Liberce byla hmotnost docela znát. Na druhou stranu při pohybu po městě měl i při takovém zatížení sil na rozdávání. Především mě ale velice příjemně překvapilo výborné odhlučnění za všech okolností. Podvozek s 18′ koly dokáže hezky utlumit větší díry, tramvajové koleje či podobné české pasti, ale daní za tuto kategorii auta je rozechvění celé karoserie.

Na druhou stranu jak už jsem zmínil, nebyl to žádný „holovůz“, takže mi jízdu zpříjemňoval adaptivní tempomat, držení v pruzích a automatická převodovka. Tedy taková by byla teorie, v praxi to taková lambáda nebyla. Když je Staria v jakémkoli jiném než sportovním režimu, po sešlápnutí pedálu se „osmikvalt“ tak nějak zamyslí, co s tím požadavkem na zrychlení má dělat, mezitím uplyne zhruba vteřina a půl, a pak se auto konečně rozjede. Vyjíždění z vedlejší je tak adrenalinový zážitek, pokud s prodlevou nepočítáte. Naštěstí to vyřeší sportovní režim, který ji odstraní. No a když si to tak šinete po dálnici, vypnete tempomat, abyste plynule dojeli pomalejší auto před vámi a znovu jej zapnete, musíte úplně pustit plynový pedál a opět s prodlevou (i ve sportu) auto začne znovu zrychlovat. Kolikrát mě to opravdu vytáčelo k nepříčetnosti. Díváš se na to, Honzo, stejně, nebo jsem úplně mimo?

Hyundai Staria I foto: Jan Švandrlík

: Hyundai Staria není supersport, má nás bezpečně a komfortně dopravit do cíle svých cest. A dokážu si představit, Honzo, že když řídíš tohle auto s rodinou, tak to, co jsme my dva zjistili jako neduh, nebo chybu, oni řešit nebudou. Nechají si větší rezervu na například to vyjetí z vedlejší atd., ale někomu to asi vadit může. Zase je u tohoto vozu vidět to, že při každé změně režimu se změní chování auta. Což ne každé auto umí. To je zase plus.

Jakou má Hyndai Staria spotřebu?

HŠ: Začneme tím, že jak jsem říkal, jeli jsme s přáteli a kolegou redaktorem do Liberce, čili šest statných chlapů a zavazadla. Takže spotřeba byla jaká? No byla 10,9 litru.
Nebojte se, jel jsem s tímto velmi zajímavým vozem i svůj okruh. Někdy vám ho přesně ukážu. A tam spotřeba byla více než překvapivá, čili těch více než 80 kilometrů jsem jel za 7,3 litru na sto kilometrů.
A celková spotřeba po dobu testu? Těsně nad deseti litry, čili 10,2 litru. A ptáme se vás, našich čtenářů, je to hodně, nebo málo?

Co říci závěrem o voze Hyundai Staria?

HŠ: Designově velmi zajímavý vůz, dost lidí se otočí při průjezdu. Je skvělý pro více lidí, větší rodinu, nebo jako v našem případě pro partu přátel. Převeze hodně věcí i lidí a to bez nějakého omezení, co se komfortu týče. I když bych si devět lidí vést nechtěl kvůli komfortu toho devátého. Jede klidně, pohodově, není to sporťák. Ale své si odvede. Jasně, třeba ten volič směru jízdy je prostě zajímavě umístěn a ne každému může vyhovovat. To je asi největší chyba. A jízda? Jak jsem říkal a psal, když se nespěchá, zvyknete si. Ale chápu, že některé to může nepříjemně překvapit. Honzo, chceš to nějak shrnout i ty?

HT: Mě naprosto odrovnával (v pozitivním slova smyslu) ten vzhled. Jak se říká, pokud při odchodu od auta se za ním chcete ještě otočit, zvolili jste si správně. Já jsem se otočil pokaždé, když jsem od Starie odcházel. K plusům bych ještě rozhodně přihodil kultivovanost, která přispívala k cestovní pohodě. Pokud byste hledali velký přepravní dostavník a dokázali žít s tím strašným voličem jízdy, měla by tato korejská Enterprise být ve vašem úzkém výběru.

Hyundai Staria I foto: Jan Tarant

 

TEST: Ford Kuga ST-Line X PHEV

Dalším vozem, který máme k dispozici je Ford Kuga ST-Line X v plug-in provedení. Pojďme se podívat na to, jaký je tento velmi oblíbený vůz. Což dokládají jeho prodeje. 

Jak Ford Kuga v provedení ST-Line vypadá?

Vůz Ford Kuga ST-Line vypadá zepředu velmi dravě. Velký otvor pro vzduch k motoru. Světla, která podtrhují dravost, nárazník v barvě vozu, to vše přispívá právě k tomu, že vůz vypadá, jak jsem psal, velmi dravě.
Přední světla jsou vybaveny LED technologií a to i pro denní svícení. Dále jsou ve spodní části mlhová světla. A sportovní nárazník, tím poznáte verzi ST-Line.

Ford Kuga ST-Line X

Při pohledu na bok od řidiče si jistě povšimnete dvou „víček nádrže“. Jedno klasické je vzadu, přední slouží pro nabíjení. Proto se třeba právě plaketka ST-Line musela přesunout na přední dveře pod zpětná zrcátka. Při pohledu na bok vozu také vynikne jeho silueta. Takže teď už víme, že vůz Ford Kuga ST-Line řadíme do kategorie SUV.

Ford Kuga ST-Line X

Zadní partie vozu je designově podle mě docela povedená, hezký dojem dělají koncovky výfuku a právě modro černá kombinace laku a doplňků. Světla jsou samozřejmě vybavena LED technologií. Ale zadní partii si ukážeme až s místem v kufru. 🙂

Najdete uvnitř vozu Ford Kuga ST-Line nějaké překvapení?

Rovnou odpovím, nemyslím si to, vše je na svém místě, nebo tam, kde to můžete očekávat. Použité materiály jsou dobré. Nyní se pojďme více podívat, co najdete uvnitř vozu Ford Kuga-ST Line.
Před řidičem, hned po usazení se do sportovně tvarovaných sedadel, najdeme klasický volant, se zkosenou spodní částí. Na volantu je ovládání všeho důležitého. Takže řidič má vše v dosahu. Za volantem je digitální přístrojový štít a pozor, vyjíždějící head up displej.
Dominantou prostoru mezi řidičem a spolujezdcem je displej infotainmentu . Ten je svižný a nezasekává se. Pod ním jsou fyzická tlačítka ovládající hlasitost rádia s možností vypnutí a ladění frekvencí. Mezi těmito tlačítky jsou další pro posun skladby. Další v pořadí jsou výdechy topení/klimatizace. Ovládání je hned dole. Zmínit se také musíme o možnosti drátového a bezdrátového nabíjení mobilních telefonů. Samozřejmostí je dnes již propojení auta a vašich mobilních přístrojů.
Na středovém tunelu mezi řidičem a spolujezdcem najdete ovládač směru jízdy. Protože na režim hybridní jízdy slouží další tlačítka umístěná také na středovém tunelu.

Ford Kuga ST-Line X

Co místo vzadu? Sedadla stejně jako vpředu jsou pohodlná, na dlouhou cestu to problém není, sedadla jsou posuvná a to samostatně. Velmi zajímavá věc.

Ford Kuga ST-Line X

Jaký je kufr? Podle údajů je menší jen o téměř neznatelnou hodnotu a to jest 40 litrů a do 486 litrů objemu se již podle mě něco vejde.

Ford Kuga ST-Line X

Co najdeme pod kapotou vozu Ford Kuga ST-Line?

Jak jsem psal, máme k dispozici plug-in verzi vozu Ford Kuga ST-Line a proto pod kapotou najdete nejen čtyřválec dva a půl litru, ale také kabely, to jsou ty co mají oranžovou barvu,  vedou k baterii o velikosti 14,4 kWh. Celkový výkon vozu je 165 kW (225 k). Maximální rychlost má hodnotu 200 km/h. Pro samotný elektromotor se uvádí údaj točivého momentu a ten je  230 Nm. A pokud by někoho zajímalo, za kolik se rozjede z nuly na sto kilometrů v hodině, tak to bude za devět sekund a dvě desetiny.

Ford Kuga ST-Line X

Jízda jen na elektřinu? A s jakou hodnotou spotřeby? A jak je to s nabíjením?

Ano je možná. Ford Kuga ST Line by měl ujet na elektřinu až 64 kilometrů. Další zajímavostí je jistě to, že maximální rychlost jízdy na elektřinu je 134 km/h. U Kugy je možnost zvolit si režim jízdy opravdu jen na elektřinu, nebo režim hybridní, kdy se bude brát energie spíše z baterie, ale bude zapojen i benzínový motor, vždy je první energie z baterie.
Při svém testovacím okruhu jsem měl díky dobře vyladěnému hybridnímu systému spotřebu 3,2 litru na sto kilometrů. Přičemž jsem přijel s prázdnou baterií na konec testu.

Ford Kuga ST-Line X

A jakou nejmenší spotřebu jsem měl během testu? Opravdu jeden litr, ale jel jsem kratší cestu.

Ford Kuga ST-Line X

Díky kartě, která mi umožnila přihlašování k různým poskytovatelům nabíjení jsem jezdil nejvíce v klasickém režimu a celkovou spotřebu uvidíte na další fotce. Na vůz s hmotností někde okolo 1,8 tuny a mojí nohu to není špatný údaj.
A jak dlouho se Ford Kuga nabíjí? Z nabíjecí stanice se vůz nabije za tři a půl hodiny, doporučuji tedy, pokud máte možnost, nabíjet v klidu z běžné zásuvky.

Ford Kuga ST-Line X

 

Jak test uzavřít?

Ford Kuga ST-Line X si jistě právem zaslouží titul nejprodávanější plug-in vůz v Evropě, díky tomu, že i neznalé lidi, nebo ty, kteří mají z elektromobility strach k ní dokáže nenásilně přivést. Je to dobrý vůz, který nabízí spousty věcí, které pomohou například právě s elektromobilitou začít. Dokáže jezdit opravdu úsporně, ale umí i ukázat, že život s hybridem může být zábava.
Co vy? Vyzkoušeli jste již nějaký hybridní vůz? Podělte se s námi do komentářů pod článek, nebo na naše sociální sítě.

Ford Kuga ST-Line X

TEST: Ford Explorer Platinum

Chcete se cítit chvíli jako v Americe? Chcete vědět, čím v USA jezdí? Od toho je Ford Explorer. K dispozici jsme ho měli ve výbavovém stupni Platinum. Pojďme se podívat na to, jak se s vozem, který je velmi populární právě v Americe jezdí na našich silnicích.

Ford Explorer je zatraceně velké auto.

Už když přicházíte k vozu Ford Explorer tak vidíte, jak je to velké auto. Já k němu přistupoval s respektem. Přeci jenom na délku má přes pět metrů. Na šířku přes dva metry. Uznejte, že to jsou opravdu zajímavé rozměry. No ale dost čísel, pojďme se více podívat, jak Ford Explorer vypadá.
Přední části dominuje velká maska, kterou doplňují velká světla, která zabíhají do boční části vozu. Ve spodní části vidíme světla pro denní svícení a také radar pro asistenty. Úplně dole vidíte plastovou ochranu pro podvozek. Už tímto dává Ford Explorer najevo „pozor teď jedu já“.

Ford Explorer, příď
(foto Jan Švandrlík)

Z boku vozu vynikne jeho délka. A také vás některé překvapí, že má dva otvory „pro tankování“. Ano, Ford Explorer je plug-in hybrid. Ale k tomu se dostanu. Líbí se mi, že je vůz po celé délce oplastován, nejen v lehčím terénu toto oceníte. Hezký je také chromový doplněk v dolní části dveří, působí opravdu elegantně.

Ford Explorer, boční pohled
(foto Jan Švandrlík)

A co zadní partie? Je jasné, že největší dominantou bude velký vstupní otvor, ale i zadní světla jsou dosti výrazná. V dolní části vidíme 4 koncovky výfuků a opět ochranu před kamínky v krásném stříbrném provedení. Celkově záď vozu působí elegantně.

Ford Explorer a modelka, zadní partie
(foto Jan Švandrlík)

Co uvnitř vozu?

Pro mě je místa všude na rozdávání, ale kolega Honza ten pocit neměl. Naštěstí tento článek píšu já a ne on :). Je to také tím, že měří přes dva metry :). No ale zpět k interiéru. Opět po usednutí do velmi pohodlných, masážních sedadel poznáte, pro jaký trh je auto primárně určené. Celkově interiér působí luxusním dojmem. Za volantem vidíte 12,3″ digitální štít přesně ve stylu značky Ford. Na volantu může řidič ovládat téměř vše. Mezi řidičem a spolujezdcem je displej infotainmentu, který je o velikosti 10,1″ a je umístěn na výšku. Vše důležité je díky tomuto dobře vidět. Pod tímto displejem je ovládání například klimatizace, zapínání výhřevu volantu atd. Dále ve středovém tunelu je umístěn volič režimů jízdy a elektronická ruční brzda. Samozřejmostí je také spousty odkládacích ploch a například bezdrátové nabíjení telefonu. Jedinou výtku mám k loketní opěrce, mohla by být výškově stavitelná.

Ford Explorer a interiér
(foto Jan Švandrlík)

A co místo vzadu? Královský prostor. Opět pohodlná sedadla a i na zadních sedadlech si můžete nastavit klimatizaci a topení, samozřejmostí je opět možnost připojit si například telefon, tentokrát díky tomu, že je středový tunel vybaven konektory.

Ford Explorer, místo na zadních sedadlech
(toto Jan Švandrlík)

Ford Explorer je možné využít i jako sedmimístné vozidlo. Přístup na poslední řadu sedadel je díky variabilitě prostřední řady velmi pohodlný. I když máte třetí řadu sedadel připravenou k použití, tak zbývá dost prostoru pro zavazadla. Ke sklápění třetí řady sedadel nepotřebujete žádnou sílu, stačí tlačítko. Při sklopené třetí řadě je prostor pro zavazadla opravdu obrovský.

 

Co najdete pod kapotou a jak se s Fordem Explorer jezdí?

Již jsem psal, že   je plug-in hybrid. Také je to jediná motorizace, kterou Ford v Evropě nabízí. To, že je Ford plug-in hybrid znamená možnost Forda si nabít sami kabelem. Jaké jsou časy nabití? Pokud využijete klasickou zásuvku, tak nabijete za přibližně šest hodin. Pokud máte wallbox, nebo budete dobíjet na nabíječce kabelem, čas se sníží na přibližně tři hodiny. Můžete nabíjet i jízdou, kdy přibližně za sto kilometrů nabijete tak deset, až patnáct kilometrů, podle toho jak jedete. Jinak najdete pod kapotou motor s počtem šesti válců. S objemem tři litry. Systémový výkon je tím pádem 457 koní s točivým momentem 825 Nm. Z celkové hodnoty výkonu je 355 k právě výkon šestiválce a 102 k je výkon elektromotoru, který je umístěn v automatické převodovce. Ta má deset stupňů.

Ford Explorer, motorový prostor
(foto Jan Švandrlík)

A co dojezd na elektřinu? Jestliže máte nabitou baterii, ujedete přibližně 45 kilometrů. Toto číslo ovlivní ale více faktorů, jak jedete a tak dále. Ford Explorer je vybaven baterií o celkové kapacitě 13,1 kWh, kdy využít můžete 10,7 kWh.
Jen pozor, výhody spojené s EL značkou jsou pro Explorera zapovězené. Má 71 gramů na kilometr a to je bohužel větší, než dovolená hodnota.
Musím říci, že s takovýmto výkonem je radost a zážitek s takovýmto strojem jezdit.

Ford Explorer, hybridní jízda.
(foto Jan Švandrlík)

A díky tomu, že sedíte ve voze vysoko, máte skvělý výhled z vozu a nad celou situací okolo sebe máte takový nadhled.

Jakou jsem měl spotřebu s vozem Ford Explorer?

Dokázal jsem jezdit úsporně? To je otázka, neboť se mi trošku zkomplikovaly plány na nabíjení: Počítal jsem s nabíjením u domu rodičů. Jen jsem zjistil až tam, že nejsem vybaven kabelem do zásuvky. Moje vina, měl jsem si to pohlídat. Takže jsem dobíjel baterii pouze jízdou. Ale i přes takovéto komplikace jsem za dobu testu měl spotřebu 11 a půl litru na sto kilometrů. Ujel jsem 1 061,1 kilometrů a z toho na elektřinu bylo 214,6 kilometru.

Ford Explorer, celková spotřeba.
(foto Jan Švandrlík)

S autem jsem se podíval třeba i na poslední parkoviště na Ještědu a pak různě po Čechách. Myslím, že na tak velké auto je tohle více než skvělá spotřeba.

A co cena?

Ano cena, počítejte s tím, že Ford Explorer vám dodají kompletně vybavený, není potřeba si snad krom tažného zařízení za nic připlácet. Ve voze je úžasný zvuk díky spolupráci s Bang & Olufsen. Ten skvělý zvuk uslyšíte ze čtrnácti reproduktorů. Na začátku jsem psal i pohodlných sedadlech a prostě vše myslitelné ve voze najdete.
Takže kolik za vůz zaplatíte? No, číslo bude začínat dvojkou. Celková cena je 2 239 900,–Kč. Ano cena se může zdát obří, ale málokterá jiná automobilka vám nabídne takto vybavený a výkonný stroj. Myslím si, že cena je odpovídající .

Ford Explorer
(foto Jan Švandrlík)

TEST: Seat Arona, aneb ženské testování

Trošku slovo úvodem, opět jen vydávám článek od své milé kolegyně Karolíny Hubkové. Na test projela a vyzkoušela vůz od značky Seat, konkrétně model Arona a představí vám ho jako takové ženské testování. Do článku jsem zasahoval co možná nejméně. Káje moc děkujeme. A teď už přeji nerušené čtení.

 

Čeká tě další SUV“, znělo od šéfa a já se těšila, co za vozidlo se pro mě ženské testování vymyslel.

Přicházím si vyzvednout vůz. Je to Seat. Marně přemýšlím, jestli jsem se s nějakým moderním Seatem v poslední době setkala blíž… Auto už z dálky vypadá sexy. A právě slovo SEXY mi o němu sedí nejvíc. Nedělala to jen ta červená barva, kterou doplňuje elegantní černá, ale celkový design. Světlomety mají krásný tvar které zdůrazňuje jistou dravost. Celá maska je tak velmi výrazná a rozhodně Aronu mezi zaparkovanými auty nepřehlédnete.

Seat Arona FR 1.0 TSI
(foto Karolína Hubková)

Do rukou jsem tedy dostala klíčky od vozu Seat Arona FR 1.0 TSI. Vím, že se nemůžu zrovna teď kochat a jako každá zaměstnaná žena ve víru velkoměsta- spěchám. Podle mě nejrychlejším testem je právě nastavení vozidla pro okamžitý start. Vše by mělo být intuitivní a nemělo by se zdlouhavě hledat. Ve voze Seat Arona to problém vůbec nebyl. Palubní deska byla velmi přehledná, neměla žádné zbytečné výstřelky a člověk intuitivně věděl, kam sáhnout. I údaje byly velmi dobře čitelné.

Seat Arona FR 1.0 TSI
Interiér
(foto Karolína Hubková)

První dojmy z vozu Seat Arona

Pomalu jsem vyjela ven z garáží. Až teď si uvědomuji sedadla vozu Seat Arona. Nesedí se mi zle, mám dost místa a sedím krásně vysoko. Při pohledu dozadu vidím překvapivě veliký prostor i pro zadní osazenstvo vozu. To budu muset vyzkoušet! Po pozdějším zaparkování se přesvědčuji, že moje zdání byl holý fakt. Jenže jak to bývá, kde je velkorysost u zadních sedadel, šetří se místem v prostoru kufru. A na první pohled jsem se nemýlila… Tam se na chatu jako rodina nenacpeme. Jo holka, někdy dej na ten druhý pohled, říkám sama sobě. Ono takové dvojité dno je pěkná vychytávka. Celkový objem kufru je tedy nějakých 400l.

Seat Arona FR 1.0 TSI
zavazadelník
(foto Karolína Hubková)

Dojmy z jízdy a spotřeba

Vyjela jsem s Áronem (ano, už si získal famiérní přezdívku, což je známka toho, že i po chvíli tento automobil získá Vaše srdce) ven z Prahy. Protáhnout mu kolečka a zjistit, jak se chová venku. Tříválcový model o objemu 999ccm nebyl jeden z nejlínějších. Zase to nebyl žádný divočák. Prostě pohodlné městské auto. Co jsem ale ocenila ve velké míře bylo množství asistentů. Tempomat ACC, Front Assist, rozpoznávání únavy (to jsem teda nepocítila, já bývám na řízení fresh a ostatním řidičům doporučuji, aby unaveni nesedali za volant!), Travel Assist a Lane Assist pomáhá auto bezpečně a plynule vést po silnici ve srovnání s okolním provozem. Áronek je i bezpečný díky radarovým senzorům, rozpoznávání značek a asistentovi pro dálková světla.
Se spotřebou se bez problému dostane na zhruba 6.2l/100km bez omezování v pohodlnosti.

 

Závěrem bych chtěla říct, že Seat má Aroně opravdu velmi sexy model, který ocení spoustu žen, které nechtějí žádné velké výstřelky, ocení prostor a určitou fikanost. Auto nepůsobí jako “jo, mám zbytečně velké auto, které nepotřebuji”, ale stane se určitě praktickým doplňkem moderní, dynamické rodiny.

(foto Karolína Hubková)Seat Arona FR 1.0 TSI

Povídání o voze Seat Arona FR 1.0 máte za sebou a já myslím, že ještě jedno auto pohledem Káji na vás čeká. Tak doufám, že se těšíte na její dojmy tak jako my. Káje se ještě jednou sluší vyslovit Díky. 🙂

 

Mazda chtěla začít prodávat full hybridní Dvojku, ale nechtěla pro ni sama vyvíjet techniku. Jak tedy výsledku docílila a jaká Mazda 2 Hybrid je? V zasněženém týdenním testu jsem se jí podíval na zoubek.

To auto mi je povědomé

Také vám přijde, že jste tohle auto už někdy viděli, i když je Mazda 2 Hybrid v nové generaci na trhu jen velmi krátce? Vůbec se vám nedivím, neboť úplně stejné tvary nosí již od roku 2020 Toyota Yaris. Mazda pro „Dvojku“ od Toyotího prcka převzala kompletní design i hybridní techniku. Pokud byste se ale podívali například do konfigurátoru Mazdy, viděli byste tam tuto ToyoMazdu hned vedle Dvojky původního designu. Ta nabízí pouze benzínové motory maximálně v mild hybridní formě, kdežto mnou testovaná je full hybrid.

Když jsme si v tom guláši udělali pořádek, jak tedy tato Mazda 2 Hybrid vypadá? S touto generací se Toyota (buďme k sobě upřímní) opravdu vyšvihla. Nafouklé blatníky dodávají Dvojce správně naštvaný vzhled, aniž by to bylo přehnaně komiksové. V bílé metalíze, které po umytí božsky září, suprově vynikne ta rozevřená černá „tlama“, která na vás kouká vepředu. Nemyslím si, že by to bylo přehnané, svůj velký podíl na tom má podle mě její členitost s plnou přepážkou na poznávací značku a jelikož to nepřehnali s chromem (ehm Lexus ehm), celek působí vážně moc dobře. Při tří čtvrtečním pohledu zezadu hezky vyniknou nafouknuté blatníky, které ještě zvýrazňuje prolis jdoucí od zadních světel. Celé to skvěle doplňuje černý pás na kufru a na nárazníku. Mít dvojitou koncovku výfuku, z fleku by to mohl být baby hot hatch. Opravdu klobouk dolů, že se podařilo takový design nahodit na necelé čtyři metry dlouhé auto, aniž by to nebyl úplný patos.

Mazda 2 Hybrid I foto: Jan Tarant

Dvojité překvapení v interiéru

Uvnitř samozřejmě pokračuje Toyota a pouze logo Mazdy vás přesvědčí o opaku. Co to znamená? Vzhledem se vymyká ostatním modelům značky, které mají svůj osobitý styl. Naštěstí se v dárcovské značce zamysleli a pokusili se posunout úroveň interiéru do současnosti. Toyota se uvnitř svých aut vždy tak nějak držela o krok za ostatními a i nové modely mi už přišly zastaralé. Ještě jsou takové náznaky vidět, ale není to už tak hrozné.

To, že je interiér Mazdy 2 Hybrid z tvrdých plastů, by nemělo nikoho překvapit a urážet. Nezapomínejme , v jaké třídě se nacházíme.  Ukažte mi jiné obdobně malé auto, které je plné měkkých plastů či dřeva. Návrháři se ale snažili vnitřek trochu obzvláštnit, což je možné vidět třeba na materiálu v dveřních výplních, která mi na omak připomíná netkanou textilii na zazimování květin. S cenou také souvisí i věci jako například zvuk při zavření dveří. Ty při zabouchnutí vydávaly plechový zvuk, který by mě třeba v Mazdě 3 asi dost vadil, ale k tomuto prckovi mi tak nějak sedí. Když si sednu dovnitř a zavřu za sebou ty malé vrátka, všechno je na dosah ruky a ani ji nemusím moc natahovat. Ještě když potom vytočím motor, což už trochu předbíhám, tak ve mně Dvojka vyvolávala takové klukovské fajn „old school“ pocity.

No to jsem se trochu rozesnil, tak zpátky do reality. Když jsem dovnitř podíval poprvé, hned mě dostaly sedačky v kombinaci látky s umělou kůží, které skvěle vypadají a výborně drží mé přerostlé tělo. Vepředu je hezký volant s věncem ideálního průměru, který má horizontální ramena obsypaná příjemně působícími tlačítky pro ovládání dnes standardních funkcí, které čekáte. Čekat byste ale nemuseli adaptivní tempomat či head-up displej promítající na sklo. Za volantem ještě, kromě ošklivých podvolantových páček, najdeme dva budíčky ukazující využívaný výkon, zvolený směr převodovky, rychlost apod. Vtipný je ale malý displej mezi nimi, kam se snažili nacpat všechny informace o jízdě a nastavení auta. No dostali je tam všechny, působí to trochu jak poskládané kostičky v Tetrisu a text je kolikrát opravdu malinký, vše potřebné tam ale opravdu je. Pokud by vás lákal konvenčnější layout, musíte sáhnout po nižších výbavových stupních.

Interiér Mazdy 2 Hybrid I foto: Jan Tarant

Uprostřed tak trochu zvláštně trčí hlavní displej infotainmentu, který Toyota používá v levnějších variantách Yarisu a obecně se jedná o starší systém. Těžko říct, proč si Mazda nevydupala tu nejlepší, možná to ale byl záměr, když přihlédnu k jejich averzi k dotykovým obrazovkám, kterou zde najdete. Tato je totiž alespoň obsypána zkratkovými tlačítky. Když se přenesete přes tento detail, najdete přinejlepším průměrný infotainment s naprosto příšerně archaickou grafikou. Naštěstí to zachraňuje drátové Android Auto, takže po úvodním prolezení systému se do něj už nemusíte dívat. To je také umožněné díky separátnímu panelu pro ovládání klima funkcí, který najdeme v dolní části. K němu nemám žádné výhrady, dvouzónová klima funguje, jak má. Pod ním ještě je možné nalézt přepínače vyhřívaných sedadel, které tam jak vzhledově tak pocitově absolutně nezapadají, a ještě o patro níže je plocha s bezdrátovou nabíječkou.

„Auto jsem si tak nějak oblékl“

Co se týče otázky prostoru, je to asi takové, jak byste mohli vzhledem k velikosti očekávat. Auto jsem si tak nějak oblékl, ale kupodivu jsem se uvnitř necítil nepříjemně stísněně. Sedačku jsem měl samozřejmě úplně dole vzadu a i tak to nebylo úplně ideální, koho by to ale překvapilo. Fajn je absence ostrých hran a přechodů v oblasti nohou i poměrně široké sedačky, zkrátka nic nikde netlačilo. Za řidičem to je už horší, tam je prostor tak pro nákupní tašku, nebo živou drobotinu. Pokud se vepředu uskromní, někdo se dozadu možná vejde, za odměnu by to ale nebylo. Zavazadlový prostor vzadu je taktéž odpovídající, nabídne oficiálních 286 litrů. Když jsem chtěl přepravit nové koště, do Dvojky se vešlo akorát napříč od zadního světla po spolujezdcovu sedačku. Je to prostě malý prďola, co byste chtěli?

Prostor na zadních sedadlech Mazdy 2 Hybrid I foto: Jan Tarant

 

Klasická japonská hybridní technika

Pod kapotou byste našli benzínový motor o objemu 1,5 litru s elektromotorem s permanentním magnetem, které spolupracují s bezestupňovou CVT převodovkou, jak je u aut dárců zvykem. Systém je zajímavé spojení nového a starého, protože ten „benzíňák“ je atmosférická tříválec s nepřímým vstřikováním. Něco takového v dnešních autech bez nějaké formy elektro berličky už nepotkáte. Při pohledu do technických specifikací mě ale zaujala jedna zvláštnost. Výkon samotného tříválce je 68 kW, elektromotoru 59 kW, ale celkový systémový výkon je jen 85 kW. Podobná písnička je i u točivého momentu, který známe pro celý systém (120 N.m) a pro samotný elektromotor (141 N.m). Nemusíte být zdatní v matematice, aby vám došlo, že tu něco nehraje. Čím bych si to vysvětlil? Pravděpodobně vykrýváním slabých míst spalovacího motoru a snahou o maximalizaci jízdy na elektřinu.

Teorie je hezká a důvody pro zmíněné hodnoty mohou být různé, co to ale reálně znamená? Baterka má malinkou kapacitu 0,7 kWh, což je pro porovnání ani ne procento z celkové kapacity větší baterie Škody Enyaq, a od toho se logicky všechno odvíjí. Jakmile se zahřeje spalovací motor, při zpomalování či stání se úplně vypíná. Při rozjezdech se Dvojka snaží držet v elektrickém režimu, moc dlouho jí to ale nevydrží. Elektromotor sice má docela dost sil a musí rozhýbat jen 1179 kilogramů plus cokoli, co naložíte, po pár chvílích se ale bez tříválce při rozjezdu neobejde. Nejdéle je možné jet elektricky při vyklidněném plahočení po městě, kdy plynový pedál jen tak lechtáte, abyste drželi krok. Tam by vás také mohl lákat převodovkový režim B. Toto písmenko v mnoha autech znamená automatické zpomalování pomocí elektromotoru, mé očekávání bylo ale velmi rychle posazeno zpátky na zem. Po puštění plynového pedálu baterka v Mazdě moc energie přijímat nechce a aby byla decelerace trochu výraznější, snaží se brzdit nastartovaným spalovacím motorem. Už to se mi samo o sobě z principu fungování moc nelíbilo, úplně to ale u mě zazdila nemožnost použití tempomatu v tomto režimu.

Mazda 2 Hybrid I foto: Jan Tarant

A jaké je to mimo město? Po minutí cedule s koncem obce a sešlápnutím pedálu se tříválec rozeřve jak podříznuté podsvinče, ale tak nějak mi to nevadilo, ba právě naopak. Ten malý „tříhrnek“ zní jak juniorský šestiválec a k již zmíněnému rošťáckému charakteru mi prostě seděl. Jako by mě celou dobu vybízel, ať mu pořádně šlápnu na krk. Pokud by někdo měl s Mazdou sportovnější ambice, mohla by vadit CVT převodovka, která má svůj specifický nepřirozený charakter. Když jsem s obdobným pohonem jel naposledy, vůbec se mi celkový projev nelíbil. Typické monotónní hučení při akceleraci mi bylo proti srsti, ale když se na to zpětně podívám, mohlo to být tím, že jsem v tu dobu pravidelně jezdil s autem s manuální převodovkou. Teď mám Focus s automatem, před Dvojkou jsem zase týden sedlal hybridní Renault Arkana a musím říct, že mi bezestupňová převodovka ani nevadila. Velký vliv na to může mít již zmíněný nakřáplý zvuk, který mi imponoval.

„Působí jako nasupěná čivava“

Když k motoru přidáme ještě rozměry a hmotnost, působí jako nasupěná čivava. Je to drobek, kterého leckdo přehlédne, umí se ale naštvat a vydupat si pozornost. Když se z pohodové jízdy přepnete do rychlejšího tempa, může Mazda 2 Hybrid zatáčkami lítat jak splašená a nijak se nevzpouzí, ba naopak. Není to sice žádná raketa na kolech a ze sandálů vás akcelerací nevyzuje, umí si ale dobře nabité tempo udržet. Pokud by byla rychlost příliš optimistická, jako každá konvenčnější předokolka vás pošle po tečně ze zákruty ven. Vzhledem k relativně muší váze toho ale zvládne víc, než byste do Dvojky řekli.

Ve své podstatě to ale, i když by vzhled mohl napovídat jinak, není žádný sportovní nástroj, je to především přibližovadlo do města a okolí, což splňuje perfektně. Pro tento účel je také příjemně naladěný podvozek, který v tandemu s šestnáctipalcovými koly dokáže vyfiltrovat ty největší díry a ani koleje jak vyjeté tak vlakové ho nijak zásadně nerozhodí. Jak to už ale u hybridů bývá, jízdě po dálnici by se měly spíše vyhýbat a Mazda 2 Hybrid v tomto není výjimkou. K této kratochvíli už nemotivuje velké množství hluku od obtékajícího vzduchu i od motoru, který dlouhodobě ve vyšších rychlostech už leze na nervy. Opět to ale berte v kontextu s třídou malých aut, takže to není nijak překvapivé. Také i vzhledem ke spotřebě je optimální cestovní rychlost maximálně 115 km/h.

 

Pracoviště řidiče s příjemně padnoucím volantem Mazdy 2 Hybrid I foto: Jan Tarant

Co na to spotřeba?

Při měření na mém testovacím okruhu spotřeby (excel se všemi auty zde) panovalo zimní počasí s teplotou na bodu mrazu a tomu odpovídaly podmínky na silnicích. Na výsledcích se krásně projevily vlastnosti hybridů. Ve městě byla nejnižší dosažená spotřeba úžasných 3,9 l/100 km, elektrická část se zde opravdu vyšvihla. Na okreskách se pro ni také našlo využití, takže do dálnice auto ukazovalo stále moc pěkných 4,1 litru. Do té doby to bylo fajn, pak to ale přišlo. Po ukončení testu za dálnicí už svítila v palubním počítači hodnota 5,0 l/100 km, což se pořád může zdát jako skvělé číslo, berte jej ale v poměru k hodnotě předchozí, která byla skoro o litr, tedy čtvrtinu nižší. Lítání dálničními rychlostmi tedy opravdu není účel, pro který by byla Dvojka stvořena.

Tak si to nějak shrneme

Udělala Mazda dobře, že přijala Yaris za svůj? Typický „Mazdista“ by mohl nad Dvojkou Hybrid ohrnovat nos, já ale k této japonské značce necítím jakoukoli náklonnost, takže mě to nijak srdce nedrásá. Autíčko je samo o sobě fajn, pokud byste jej používali pro účel, ke kterému bylo navrhováno, tedy poskakování po městě či v jeho okolí. Tam se ukazuje hybridní systém ve skvělém světle jak po stránce výkonu, tak spotřeby. Na druhou stranu je potřeba také přihlédnout na cenu, která rozhodně není nízká. V oficiálním konfigurátoru (22.1.2023) začíná na půl milionu korun a mnou testovaná našlapaná verze byla ještě o 150 tisíc dražší. To je už pořádná suma, obzvláště když přihlédneme ke klasické Dvojce, která i v mild hybridní formě s podobnou výbavou vyjde zase o 150 tisíc méně. Je to málo nebo hodně? To už nechám na vás.

Mazda 2 Hybrid I foto: Jan Tarant

3 věci, které mi rozhodně chybět nebudou

  1. Když v autě změním hlasitost z mobilu puštěného YouTube videa při zapojeném Android auto, ihned se přepne na defaultní audio zdroj (například YouTube Music)
  2. Vyhřívaný volant nemá hřející segmenty přesně v místě ideálního držení věnce
  3. Velmi tvrdá středová loketní opěrka

3 věci, které mi už teď chybí

  1. Hot hatch vzhled
  2. Miniaturní velikost ve městě
  3. Zvuk tříválce

Dnes si můžete přečíst o tom, jak se dva Honzové z redakce velmi rychle seznámili s úžasným vozem Ford F-150 Lightning. Automobil jsme měli díky Ford Česká republika zapůjčený na jeden den a snažili jsme se s ním maximálně sžít, což ne vždy bylo úplně jednoduché. Ale teď už se začtěte do našich dvou pohledů.

Velikost je vše, aneb na kontextu záleží

V Americe se při pohledu na klasický pick-up nikdo nepozastaví, v Čechách? Na místní poměry je Ford F-150 Lightning vlastně taková stodola na kolech, která by nepůsobila nemístně v pruzích pro autobusy. Proč? No protože tenhle drobek má na délku skoro šest metrů a na šířku bez zrcátek lehce přes dva metry! Když si to tak sunete po víceproudé silnici, průměrné SUV jsou vedle něj takoví roztomilí drobečkové a menší hatchbacky jsou pod vaši rozlišovací úroveň. Ať se na něj díváte odkudkoli, je to prostě kus auta, respektive jak se za Atlantikem říká, trucku. Nejsou to ale jen samotné suché rozměry, které jsou impozantní. Kupříkladu jelikož se za normálních okolností pod přední kapotou nachází strojovna velkého benzínového motoru, musí být předek velký a, jak se na pick-up sluší, hranatý. Horní hrana čelní masky je tak ve výšce hlavy menších lidí a třeba děti se psi by obecně měli mít v rámci sebezáchovy zákaz vstupu do nejbližšího okolí.

Ford F-150 Lightning I foto: Jan Švandrlík

Lightning se vyrábí pouze v provedení double cab, čili dvoje dveře a kratší korba. Ta má i tak na délku úctyhodných 1,7 metru. Od klasické benzínové varianty se vizuálně příliš neliší, což také bylo účelem. Ford jej směřuje na stávající uživatele jeho v USA nejprodávanějšího modelu, navíc maximalizací užití již vyvinutých dílů minimalizují náklady. Nějaké rozdíly tu ale přeci jen jsou. Ty nejvýraznější jsou světelné pásy (lightbary) vepředu i vzadu a černá plastová čelní maska. Při bližším zkoumání jsou ještě k nalezení nabíjecí dvířka na blatníku před řidičovými dveřmi, kterým sekunduje vizuálně stejná, ale falešná klapka na druhé straně, či pár modře podbarvených znáčků na boční či zadní straně korby.

Aby Ford přesvědčil potenciální zájemce k k přechodu na elektřinu, dal si za cíl nabídnout zákazníkům víc, než na co byli doteď zvyklí. Jedna z největších nevýhod pick-upů, na kterou se zaměřili, byl vždy minimální uzavíratelný úložný prostor. Co s tím? Ta již zmíněná obří přední kapota by bez šestiválce byla zbytečně prázdná, tak pod ní udělali obří zavazadlový prostor (frunk) o kapacitě 400 litrů. Pro představu to je více než třeba zadní kufr VW Golf či dostatek na spolknutí menších lidí (možná těch, které řidič přehlédne). F-150 je ale především pracovní auto a s tím se pojí další skvělá vlastnost Lightningu. Ze zásuvek ve frunku či na korbě je možné napájet různé spotřebiče od notebooků, přes rychlovarné konvice až po míchačky kombinovaným maximálním výkonem 9,6 kW, plus je možné auto napojit na proprietární wallbox, přes který může několik dní napájet celý dům. Tedy pokud by někdo nechtěl Lightning používat jako auto, může jej mít jako obří powerbanku.

Frunk Fordu F-150 Lightning I foto: Jan Švandrlík

Interiér nezapře svůj původ

O kvalitě interiérů amerických aut se leta traduje, že to je hnusná změť levných materiálů. Jak je na tom tedy vrcholná verze Platinum, která začíná na v přepočtu dvou milionech korun? Je to takový kočkopes. Tlačení na cenu je prostě vidět, ten jejich přístup „co nejvíc auta za co nejméně peněz“ tam stále je. Většinu palubní desky tvoří tvrdé plasty. Aby to ale nepůsobilo úplně trapně, v Detroitu se pokusili interiér trochu načančat. Například na několika místech jsou plasty obšité koženkou s bílým prošíváním, která je ale tak tenká, že dotyku cítíte to, co je pod ní. Několik panelů má také dekor rádoby dřeva, těch je ale opravdu poskromnu. Největší upgrade byly ale plně elektrická kožená sedadla s masáží, vyhříváním i ventilací, které svou velikostí a pohodlím připomínaly spíše křesla. Na nich bych vydržel sedět opravdu hodně dlouho. Jak ale můžete vidět na fotkách, po nájezdu pouze něco málo přes 10 tisíc kilometrů  jsou už docela vytahané.

Možná se může zdát, že interiér hodně kritizuji, má to ale svoje jednoduché vysvětlení. Pick-upy vždy byly a jsou především pracovní nástroje, u kterých funkce převažuje nad formou, které se výrobci snaží u dražších variant trochu pozvednout. Jejich primární účel je uvnitř hezky vidět například na obří středové loketní opěrce, která nejen že pod sebou skrývá malou černou díru, ale její víko je možné rozložit dopředu a vytvořit tak rovnou pracovní plochu na vše od notebooku, přes dokumenty až po oběd z drive thru. Pokud jste se již podívali na fotku dole, mohli byste namítat, že tam pro takové případy překáží řádně chlapácký volič převodovky. Nepřekáží, neboť tlačítkem po její straně se volič sklopí do roviny s konzolí. Když už padla řeč o tom voliči… Ach jo. Když s ním musíte manipulovat, nejen že se ve své dráze viklá, ale ještě vydává zvuky, jako byste si hráli s plastovou hračkou z Aliexpressu. Je prostě bez debaty příšerný, v autě za desetinovou cenu by působil strašně.

Interiér Fordu F-150 Lightning I foto: Jan Tarant

„Funkce převažuje nad formou“

Celé přední části vévodí obrovský 15,5 palcový displej, který můžeme znát již z Fordu Mustang Mach E. Jelikož je ale zasazen do masivní přístrojovky a jen nahoře trochu přečuhuje, nepůsobí vlastně ani nijak nemístně. Ovládá se přes něj téměř úplně všechno a kromě otočného ovladače hlasitosti audia tak musíte vše hledat tam. Základní prvky nastavení klimatizace jsou vždy ukotvené u spodní hrany, což je fajn. Vše ostatní už ale lovíte uvnitř, což by nemuselo vadit, kdyby neměl ovládací procesor výpočetní výkon kalkulačky. Někdy jsou odezvy opravdu nepříjemně dlouhé. Kromě běžných funkcí, které známe z jiných, řekněme normálních aut, tam ale najdeme určité specifické, které využijí uživatelé trucků. Nebudu zde vypisovat všechny, za zmínku ale stojí například vážení nákladu na korbě, automatické zacouvání k přívěsu, osvětlení prostoru okolo celého auta či sledování slepého úhlu, který bere v potaz tažený přívěs.

Sekunduje mu menší displej před řidičem, který zobrazuje všechny potřebné informace o jízdě. Nic světoborného od něj nečekejte, vše podstatné vám ale ukáže. Celkový vzhled se mění podle zvoleného jízdního režimu, takže to úplná nuda není. Trochu mě mrzí, že není možné zobrazit okamžitou spotřebu energie (nebo jsem to nenašel), na druhou stranu potěší dvěma počítadly kilometrů s průměrnou spotřebou. Zajímavostí jsou černé lesklé plošky po obou stranách volantu, které zde jsou pro automatizované řízení na dálnici Blue cruise. Systém ale třeba na rozdíl od Autopilota Tesly funguje pouze na úsecích, které Ford zmapoval. Ty ale jsou ale jen v Severní Americe, takže smolík.

Zadní sedačky Fordu F-150 Lightning I foto: Carbuzz.com

Americký je i prostor uvnitř

Když se na tu obrovskou „krávu“ podíváte, asi byste čekali královský prostor uvnitř že? Ten je koncipován řekněme pro americké postavy. Co tím myslím? Že bych se mohl stravovat jen ve fast foodech a stejně by mě netlačily ani sedačky, středový tunel či výplně dveří. Řidiče od spolujezdce dělí široká středová opěrka, takže nějaké hlazení sličné spolucestující úplně nepřipadá v úvahu. Co Ford dodal na šířce, zase ubral na výšce, protože jsem se svými dvěma metry drhnul hlavou o strop. Abych se opravdu pohodlně usadil, musel jsem si opěradlo trochu položit. Auto je sice skoro dva metry vysoké, do kabiny se ale leze hodně vysoko, až je nutné použít stupačky, takže uvnitř toho místa prostě moc není. Možná by to nebylo tak špatné, kdyby auto ve střeše nebylo panoramatické okno, které svým pojezdovým mechanismem ubírá prostor na stranách.

Na zadních sedadlech je situace víceméně stejná jako vepředu, tj. na šířku paráda, na výšku nic moc. Vhod přijde úplně rovná podlaha, takže i pro tři je cestování přijatelné. Trochu zvláštní je pohled ven, neboť okno má téměř čtvercový tvar a sedíte vysoko nad zemí. Ještě se zde nachází menší specialitka pick-upů v podobě úložného prostoru pod sedadly, který měl u fosilních variant alespoň trochu nahradit absenci krytého úložného prostoru. Teď už sice není tolik potřeba, když je pod kapotou takový hangár, ale proč to předělávat že? A aby toho nebylo málo, v zadním okně je ještě šoupací část ovládaná tlačítkem nad hlavami vepředu, takže kdybyste chtěli pořádný průvan, můžete jej otevřít společně se všemi bočními okny a střechou.

Pick-up především

Ještě bych si dovolil pár slov ke korbě, bez ní by to přeci nebyla F-150. Jelikož jeho historie sahá až do konce čtyřicátých let a přes 40 let jsou F-series trucky neprodávanější vozidla v USA, Ford zřejmě ví, co zákazníci chtějí, a zároveň se snaží inovovat. Odolný materiál ložné plochy je nutnost, jak se ale pohodlně dostat dovnitř, když je tak vysoko? Dříve byste prostě odemkli zadní stěnu a ta by žuchla dolů. Elektřina zasáhla ale i tyto místa a ruční otevírání není in, je tak možné otevřít tzv. „tailgate“ buď na ní umístěným tlačítkem, z klíčku či z interiéru. A abyste se už vůbec nemuseli nadřít, můžete si vysunout schůdky i s tyčkou simulující zábradlí, aby se lépe nastupovalo. My jsme sice nic vzadu nevozili, protože nebyl čas, během focení a natáčení to ale přišlo vhod. Celý prostor si navíc můžete osvítit buď z již zmíněného displeje uvnitř nebo pomocí tlačítka u několika zásuvek.

Celkem je možné na auto naložit 750 kilogramů, což je méně v porovnání s konvenčními variantami, které mohou uvézt od 800 kilogramů do 1,5 tuny. Dané je to především vysokou prázdnou hmotností přes 3,1 tuny. Pokud by pro vás byly tyto údaje podstatné, je možné sáhnout po variantě s menší baterií, která pojme až tunu. Kde ale celková hmotnost nehraje takovou roli, je tažená hmotnost na kouli, kde nedělá Platinum verzi problém ani 3,9 tuny. S vhodnou příplatkovou výbavou je možné tento limit navýšit až na 4,5 tuny. Pokud to jsou pro vás nudná čísla, zřejmě nebudete cílovka pro tohoto drobka.

Přístup na korbu Fordu F-150 Lightning I foto: Jan Švandrlík

Pohled tramvajáka.

Jak viděl Ford F-150 Lightning můj kolega Honza jste mohli právě dočíst.
Jak jsem tohle auto viděl já? Měl jsem naštěstí průpravu z Fordu Explorer, který je tedy trošku kratší, a možná luxusnější. Takže na rozdíl od Honzy jsem neměl problém například s tím, jak se z auta vidí, a jak vysoko sedíte. Napíšu jen pár vět, protože Honza absolutně skvěle tohle auto popsal. Já, jelikož jsem menšího vzrůstu než kolega jsem problém sezením za volantem neměl. Co se mi opravdu líbilo byla praktičnost. Tím myslím jak Honza zmiňoval přední Frunk, tak spousty odkládacích možností, ať volných, nebo zavřených. Zpracování interiéru na úrovni. Jen je potřeba si zvyknout na „istá kulturná špecifiká“, s kterými se setkáte. Ale to není výtka, to je prostě tak, když je vůz určen pro Ameriku.

A co spotřeba?

Vezmu si na starost to, že vás seznámím se spotřebou, při našem rychlém testu.

Ford F-150 Lightning
Celková spotřeba

Že Vám toto nic neřekne? Věřte, že jsme Forda vzali jak do města, tak na okresní silnice tak i na dálnici. Když jsme pak v pozdním odpoledni dopočítávali námi ujetou vzdálenost a zbývající dojezd, tak nám vyšlo, že po plném nabití bude vyšší, než jsme si ho vyzvedávali. To jsme měli dojezd 400 km.

Co říci závěrem o voze Ford F-150 Lightning?

Zaprvé se ještě jednou sluší poděkovat značce Ford a jejímu Českému zastoupení za možnost se s tímto vozem svést. Vůz všude budil zaslouženou pozornost a zvědavost. Při stání vozidla jsme dost často odpovídali na otázky a mnoho lidí si vůz fotilo. Je do našich luhů a hájů poněkud nepraktický, to se musí přiznat. Ale jistě by se našlo nemálo potencionálních zákazníků, který by tento vůz užili. Vždyť kolik zde potkáváme individuálně dovezených klasických verzí Fordu F-150.