Nezvyklý vzhled Hyundai Tucson rozvířil při svém uvedení vášnivou debatu. Jak ale jinak funguje? Přináší neobvyklá skořápka i něco zajímavého uvnitř, kromě plug-in hybridního pohonu?

Vlastní cesta

Ať se vám Hyundai Tucson líbí nebo ne, musíte ocenit jeho snahu nebýt nudný, nezapadnout v šedi 256 jiných SUV, kterými je trh přesycen. Vnímání designu je silně subjektivní, obzvláště v tomto případě, já se tedy subjektivně řadím do skupiny pro. Líbí se mi jednolitá maska chladiče se světly denního svícení, předek hezky uceluje. Vypadá majestátně, aniž by musel mít obří gril, jak je dnes zvykem. Hlavní uskupení světel je nastrkáno dolů do stran, jako by se návrháři snažili je úplně schovat. Boky rozhodně nejsou klidnou částí karoserie, jsou zde obrovské prolisy z předních a zadních blatníků. Jejich geometričnost doplňují hranaté podběhy, alespoň kola zůstala kulatá.

Všude samé hrany (foto Jan Tarant)

Mysleli jste si, že zadek bude designově méně odvázaný? Ani omylem, tam dominují obrysová světla, roztáhlá po celé šířce pátých dveří, až muselo logo ustoupit na zadní sklo. Vzhledem k velikosti zmíněných světel by se dalo čekat, že schovat do nich blinkry nebude problém, ale i tady jde Tucson svojí cestou. Společně s mlhovkou a žárovkou od zpátečky jsou opět zastrkány do rohů, jako by neměly vůbec existovat. Skvělé řešení je také schování zadního stěrače pod spoiler, takže nekazí vzhled. Testované auto v šedozelené barvě ještě schovává nenalakované plasty a zároveň změkčují ostré hrany prolisů, osobně bych také volil podobný odstín. Svůj názor si můžete udělat z přiložených fotek.

Divoký interiér? Ani ne

Při pohledu na exteriér by bylo se daly čekat podobné divočiny i uvnitř, ale chyba lávky. Vzhled interiéru je překvapivě umírněný, až by se dalo říct trochu obyčejný. Svůj podíl na tom má celkově tmavé prostředí v padesáti odstínech šedi a moře piano černé. Za zmínku by možná stálo rozdělení řidičovy a spolujezdcovy části stříbrnými linkami od středu až po dveře, jinak to opravdu není nic moc. Na druhou stranu možná chápu, proč je Hyundai Tucson tak oblíbený. Sedí se v něm vysoko i v nejnižší poloze sedačky a zároveň jste obestavění středovým tunelem a hlubokou palubní deskou. Zkrátka máte okolo sebe hodně materiálu, až to může v někom vyvolávat pocit bezpečí a oddělenosti od silnice.

Interiér je překvapivě konvenční (foto Jan Tarant)

Jaké má pracoviště řidič? Má k dispozici vše potřebné, volant se příjemně drží. Zvláštní je umístění páček za ním, jsou od něj trochu dál. Mně to nevadí, mám prsty dlouhé jak kolony před Barrandovským mostem, manželka už s tím ale měla trochu problém. Řidičův displej, sdílený s ostatními koncernovými sourozenci, bohužel patří k tomu horšímu. Konfigurovatelnost je téměř neexistující, neumí ani zobrazit přehrávaná média, ale především mi vadila nemožnost číselného zobrazení rychlosti uprostřed rychlostního budíku. Pokud bych chtěl vědět přesnou rychlost, je nutné obětovat jakékoli jiné informace.

Naopak zakomponování hlavního infotainmentu je fajn, obrazovka nikde netrčí, možná jen je škoda, že její okraje přesně nekopírují hrany palubní desky. Systém je celkově docela svižný, ale není to nic, z čeho byste si sedli na zadek. Opět ale musím vyzdvihnout zvuky přírody, schované v médiích. V letních parných dnech je fajn si po práci pustit déšť a trochu cestou relaxovat. Android auto je samozřejmost, i když jen skrze kabel. Hyundai se také drží stranou od implementace veškerého ovládání do displejů, a tak se klimatizace i média drží v separátních dotykových plochách. Je to jednodušší na ovládání, než kompletní displejové řešení? Ani ne, je druhou stranu jsou stále k dispozici. Bohužel jsou ťukací plochy pokryté černým lesklým plastem, takže mozaika z upatlanců je vždy zaručena.

Vzadu je místa tak akorát (foto Jan Tarant)

Vespod se schovávají bezdrátová nabíječka a USB-A konektory, takže šťávy bude dostatek. O kousek dál je kromě pár fyzických tlačítek volič režimů, o kterých až později, a převodovky. S radostí také vítám velké držáky na nápoje, bez nich by to nešlo. Na to, jak je středový tunel masivní, bych čekal ekvivalentně prostornou schránku pod loketní opěrku, opak je ale pravdou.

Prostorově je vepředu vše v pořádku, nemáte prostoru je rozdávání ale ani nestrádáte. Sedačky, až na bederní opěrky manuální, jsou pohodlné, ale oporu v zatáčkách vám příliš nedají. V zadní části je to opět průměr, místa není ani málo, ani hodně. Potěší polohovatelná opěradla, dvě USB-A zásuvky i třízónová klimatizace. Dokonce i síťku na zadní okna máte, takové echt rodinné auto to je. S tím také souvisí kufr, který v plug-in variantě nabízí 558 litrů objemu. Pod podlahu dáte tak možná kabel s lékárničkou, nic více tam nevměstnáte. Pokud by ani po sklopení opěradel nabízený prostor nestačil, na kouli může mít 750 kg nebrzděného, respektive 1350 kg brzděného přívěsu.

Kufr svou velikostí nezklame ani nenadchne (foto Jan Tarant)

Nikam nespěcháme

Hyundai Tucson plug-in hybrid, jak již název napovídá, má dva pohony, elektrický a benzínový. První část tvoří elektromotor o výkonu 67 kW (91 koní) a velmi solidním krouťáku 304 N.m, druhou přeplňovaná benzínová 1,6 s parametry 132 kW (180 koní) a 265 N.m. Oba motory jsou spárované s šestistupňovým automatem a celé to završuje baterie o využitelné kapacitě 13,8 kWh, kterou je možné dobíjet maximálním výkonem 7,2 kW. Když se to celé hybridní logikou sečte, pod plynem můžete mít až 169 kW (230 koní) a 350 N.m, a to je už pěkné stádo na rodinné SUV.

Technické okénku máme za sebou, jak to reálně funguje? Auto má několik režimů pohonného systému: HEV, kdy se Tucson chová jako obyčejný hybrid, tj. baterie +/- drží aktuální kapacitu, elektrický a automatický, ve kterém si software sám určuje, co chce. Očekával bych, že bude v auto módu žonglovat podle jízdních podmínek mezi oběma pohony, ale kromě vyloženě dálničních rychlostí se držel elektrické jízdy jako klíště. Čekal bych, že už při vyšších okreskových rychlostech bude startovat turbobenzín, jako je to třeba ve Stellantis hybridech. Je pravda, že oproti nim jde síla od elektromotoru na kola ještě přes převodovku, čímž může být jeho efektivní rozsah rozšířen. Vedlejší efekt je pokles akcelerace při přeřazení, což s absencí odpovídajícího zvukového doprovodu působí trochu zvláštně, nebylo to ale tak výrazné jako třeba v MG EHS.

Tmavší barva trochu krotí divoké tvary Tucsonu (foto Jan Tarant)

Kromě zmíněných režimů pohonu má Tucson ještě Eco a Sport, lehce měnící třeba odezvu na pohyby plynového pedálu, je to ale spíše jen do počtu, už jen kvůli zaměření tohoto SUV. Stále to ale není vše, v rukávu schovává ještě pár terénních režimů i asistent sjezdu z kopce. Nejsem si ale jistý, jestli se těchto tlačítek vzhledem k obvyklému způsobu používání vůbec někdo dotkne, ale jsou tam.

Konečně se můžeme dostat k tomu, jak Hyundai Tucson plug-in hybrid jezdí. Již po pár kilometrech mi bylo jasné, co je jeho hlavním cílem: pohodlí. Podvozek je příjemně měkký, s nerovnostmi si krásně poradí a ani to není vykoupené kolíbáním jako u Kie Sportage, která se v tehdy testované verzi s malými koly identifikovala spíše jako parník než auto. Hodně mi nastavení podvozku připomínalo Citroen C5 Aircross, obě auta mají příjemný balanc mezi pohodlím a ovladatelností. Relaxování na palubě pomáhá také dobré odhlučnění, i když na dálnici se už obtékající vzduch ozve, stejně jako spalovací motor při silnější akceleraci. Není to ale nic děsuplného, jen vás takhle informuje o aktuálním dění.

Interiér je variace na padesát odstínů šedi (foto Jan Tarant)

Když jedete v klidu a auto je nabité, jedete většinou na elektřinu. Samotný elektromotor dokáže s autem pěkně zacvičit a na většinu situací si poradí sám. Pokud chcete jó pospíchat, poteče benzín. Reakce je podobná, jako když s automatem čekáte na podřazení. Pokud očekáváte výrazné zrychlení, můžete zatáhnout za levé pádlo, které neslouží k modulování rekuperace, ale na ovládání převodovky. Tím si vynutíte nastartování jedna šestky a aktivujete manuální řazení. Na dálnici už elektromotor už příliš nezasahuje, ale i tam má stále sil na rozdávání, rozhodně nepůsobí ospale. Když už padla řeč o rekuperaci, tu nemůžete jakkoli měnit. Drží si svoje lehké brzdění po puštění plynu jako u neelektrifikovaných aut a až při nožním brzdění se aktivuje silnější rekuperace. Přechod na třecí brzdy jsem nijak nevnímal, pedál je nakalibrovaný dobře. Ještě zmíním jeden detail. Nejsem si jistý, jestli automatické brzdění s adaptivním tempomatem používá rekuperaci, neboť její ukazatel se při zpomalování ani nepohne. Měl jsem také dojem, že jsem v takových situacích slyšel hoblování třecích brzd.

Spotřeba s otazníkem

Celková spotřeba plug-in hybridního Tucsonu se bohužel určuje velmi těžko, neboť vůbec nezobrazuje spotřebu elektřiny. To je u plug-in hybridu docela problém, když ji pro efektivní využití auta musíte externě, většinou za své peníze, doplňovat. Vzal jsem plně nabitý Hyundai Tucson plug-in hybrid na můj okruh spotřeby a podle očekávání jel v automatickém režimu neustále na elektřinu. Po polovině okresek a celém městu zbývalo 37% baterie a před příjezdem na dálnici byla už na pokraji sil na 15%, spalovací motor ale byl stále nevyužit. Při nájezdu na dálnici se Tucson přepnul do hybridního režimu, kdy se už benzínová „jedna šestka“ hlásila o hlavní slovo. Na konci poskočilo nabití baterie na 17% a benzínu se v průměru vytratilo 3,4 l/100 km. S velmi hrubým výpočtem podle ujeté vzdálenosti a kapacitě baterie k tomu ještě vychází spotřeba elektřiny na cca 9,5 kWh/100 km, ale berte to trochu s rezervou. Tyto hodnoty můžu porovnat například s plug-in hybridním Citroenem C5 Aircross, který si vystačil s 3,6 l a 8,4 kWh na 100 km. Vychází to tedy plus mínus podobně, jen s opačným poměrem.

Zadní obrysová světla jsou především v noci nepřehlédnutelné (foto Jan Tarant)

Obyčejný extrovert

Neodporuje si to náhodou? Ani ne, neboť Hyundai Tucson je zvenku velmi extravagantní, ale uvnitř a také svým chováním je docela normální SUV. Vlastně neurazí, ale ani příliš nenadchne, což ovšem pro mainstreamového zástupce není špatné hodnocení. Od aut této kategorie neočekáváte vyzutí z bot při akceleraci či že by vás v noci budila touha po jízdě. Chcete jet z A do B co nejjednodušším způsobem a v maximálním pohodlí, a to splňuje na výbornou. Testovaný kousek vycházel skoro na 1,2 milionu, ceníkový základ plug-inů vyjde na 940 tisíc. Oproti klasickému hybridu si připlatíte minimálně 130 tisíc a od neelektrifikované varianty je dokonce o 300 tisíc výše. Z toho vyplívá, že byste při výběru měli hodně přemýšlet, jak budete auto využívat.

3 věci, které mi rozhodně chybět nebudou

1. Minimální konfigurovatelnost řidičova displeje
2. Absence ukazatele spotřeby elektřiny
3. Moře lesklého černého plastu v interiéru

3 věci, které mi už teď chybí

1. Kombinace ovladatelnosti a pohodlí
2. Zvuky přírody
3. Neotřelý vnější vzhled