Archiv štítku: Úsporné Expedice

Tatra kolem světa 2 vyrazila z Prahy, spaluje i vodík

O víkendu vyrazila do světa expedice Tatra kolem světa 2. Je to velká expedice, která navazuje na expedici Tatra kolem světa, která odstartovala v roce 1987. Na první pohled nemá s úsporností nic společného, ale zdání klame. Má totiž nainstalované zařízení H2i, které přidává do sání vodík, což by mělo snížit spotřebu i emise. Pojďme se ale nejdřív podívat na expedici Tatra kolek světa 2 obecně.

Expedici Tatra kolem světa 2 sleduji od začátku

Expedici Tatra kolem světa 2 sleduji prakticky od začátku, kdy se začaly objevovat první veřejné informace. Jelikož jsem podpořil jejich crowdfunding, tak je logo Tatra kolem světa 2 i na mé Octavii, se kterou dělám #ExtremniTestCNG a která je zároveň vozem #EcoRallyTeamCZ. Při jedné z prezentací se i moje Octavia G-TEC setkala s expediční Tatrou.

Tatra kolem světa 2 a Škoda Octavia #EcoRallyTeamCZ

Tatra kolem světa 2 a Škoda Octavia Úsporné Expedice / #EcoRallyTeamCZ

Cílem Tatra kolem světa 2 je připomenutí původní expedice

V roce 1987 vyrazila legendární expedice Tatra kolem světa, která jela tři roky, sledovalo ji mnoho lidí, ale její návrat tak trochu zanikl v událostech po listopadu 89. Jedním z cílů expedice Tatra kolem světa 2 je připomenout právě tuto expedici. Na její odkaz navazuje nejen názvem, logem a vzhledem nástavby auta. Projekt TKS2 od začátku vznikal s požehnáním a pod patronátem jediného dosud žijícího člena celé původní expedice, pana Stanislava Synka. Pro ještě větší souhru okolností byla jejich Tatra 815 odkoupená od syna řidiče první expedice Tatra kolem světa Dalibora Petra. „Dali jsme poptávku po voze, po pár dnech se nám ozval Dalibor Petr s tím, že pro nás našel tu pravou. Jde o původně vojenský valník určený do irácké pouště. Zakázka ale nebyla zaplacená, a tak těch několik kusů vozů zůstalo stát,“ komentuje pořízení vozu Petr Holeček.

Český rozhlas dohledal „ztracené“ filmy o první expedici a při té příležitosti uspořádal prezentaci Tatra kolem světa 2

Tatra kolem světa 2 odstartovala z Prahy od Rudolfína

Slavnostní start expedice Tatra kolem světa 2 proběhl v Praze u Rudolfina v magické datum 22.2.2020. Před startem, kromě již zmíněného pana Stanislava Synka, vystoupil na pódiu například závodník Tomáš Tomeček. Ten expediční Tatru pochválil, že má jednoduchou techniku a co nejméně elektroniky, takže k opravám stačí, stejně jako u jeho závodní Tatry, „kladivo a majzlík“. Šťastnou cestu expedici popřál také ministr průmyslu a obchodu i ministr dopravy v jedné osobě Karel Havlíček.

Tatra kolem světa 2 zezadu před Rudolfínem, odkud expedice vyjížděla

Brno a Bratislava byly další zastávky expedice Tatra kolem světa 2

Za doprovodu první dakarské Tatry, závodní Tatry Tomáše Tomečka a dalších tatrovek i jiných expedičních vozů pak expedice Tatra kolem světa 2 vyrazila směrem na Brno, kde se konal podobný slavnostní odjezd týž den večer. Podobná akce ještě expedici čekala druhý den v Bratislavě a poté již expediční Tatra 815 vyrazila na tříletou cestu kolem světa.

Tatra kolem světa 2 hrdě veze i logo H2i s podtitulkem „hybrid z každého auta“

Tatra kolem světa 2 jezdí na naftu a vodík

Málokdo ale ví, že Tatra kolem světa používá zařízení H2i, které do sání přidává vodík. Jde o zařízení, které jsem měl možnost vyzkoušet na Octavii G-TEC, která najela půl milionu kilometrů. Vodík zařízení vyrábí z destilované vody pomocí elektrolýzy a ten se pak ve směsi s kyslíkem (plyn označovaný jako HHO) přidává do sání. Cílem je zvýšení efektivity spalování, což by se mělo projevit na snížení spotřeby a emisí. V testu Octavie G-TEC se to projevilo poměrně výrazně, ale je otázka, jak to bude fungovat u dieselu a na nákladním motoru. Každopádně posádka má v plánu vyhodnocovat skutečnou spotřebu s tímto zařízením i bez něj, takže jistě budou k dispozici nějaké výsledky.

První etapa expedice Tatra kolem světa 2 vede přes Asii

Pokud vše půjde podle plánu, tak na této cestě expediční Tatru a Marka Havlíčka (jeden ze zakladatelů a jediný stálý člen posádky expedice Tatra kolem světa 2) čeká 270 tisíc kilometrů, projede 69 zemí a cesta bude trvat 1 095 dní. První etapa povede přes východní část Evropy a celou Asii do Vladivostoku, bude trvat 9 měsíců a ujede se během ní 70 tisíc kilometrů.

Na startu expedice Tatra kolem světa 2 byl i Tomáš Tomeček a jeho Tatra na Africa Eco Race

Kromě zakladatelů Marka Havlíčka a Petra Holečka, který bude v posádce cca 2 měsíce v roce, budou střídavě tvořit posádku další členové týmu a dále lidé, kteří si místo na určitou část cesty zaplatili. Podle organizátorů ale nejde o cestovku, ale každý z nich bude platným členem expedice se svými úkoly.

Nezbývá tedy, než popřát všem účastníkům expedice Tatra kolem světa 2 šťastnou cestu a ať se daří plnit cíle cesty, kromě připomenutí původní expedice a poskytnutí zážitku účastníkům také chtějí ukázat nám tady doma svět autenticky a zajímavě. Můžeme se tedy těšit například na televizní seriál a věřím že i spoustu fotografií.

Tatra kolem světa 2 a další vozy Tatra před Rudolfínem, odkud expedice startovala

Střešní stan neboli autostan Maggiolina během expedice Šumava

Podzim i s typickým počasím je tu, ale ještě hezké počasí na konci léta jsme využili k zajímavému testu. Láká vás obytný nebo kempingový vůz, ale je na vás drahý? Během expedice Šumava jsme vyzkoušeli něco mezi stanem a obytným vozem. Střešní stan Maggiolina Airlander.

Jaké výhody má střešní stan?

Jaké jsou hlavní výhody, které střešní stan nabízí a nás lákaly? Teoreticky by měl být postavený mnohem rychleji než běžný stan, dá se postavit prakticky kdekoli a pevná rovná podlaha s tlustou matrací by ve srovnání s karimatkami měla poskytnout mnohem vyšší komfort. Má kromě toho i nějaké jiné výhody? Jaké má naopak nevýhody? To jsme vyzkoušeli a porovnali s běžným stanem během expedice Šumava.

Složený střešní stan na autě pohledem z vrchu

Trasa expedice Šumava

Z Berouna jsme jeli přes Klatovy, kde jsme ještě doplnili CNG, protože na Šumavě žádná plnicí stanice není. Dále jsme pokračovali přes Černé jezero, Železnou Rudu, Modravu, Lipno a poté přes Písek a Příbram zpět do Berouna. V Příbrami jsme nakonec ani tankovat nemuseli. Loni jsme s podobně naloženým autem jeli podobnou trasu, ovšem opačným směrem. Spotřebu ale máme vyhodnocenou jen na úseku Příbram – Klatovy, kterou jsme jeli za 3,2 kg/100 km podle palubního počítače, zatímco podle tankování to vyšlo na 3,37 kg/100 km. Škoda že jsme letos netankovali v Příbrami, to by se dalo snáze vyčíslit, jak střešní stan navýší spotřebu.

Složený střešní stan na autě, z pohledu aerodynamiky na tom je podobně jako různé střešní boxy

Půjčili jsme si střešní stan Maggiolina Airlander

Střešní stany jsou v poslední době poměrně oblíbené a k dispozici jsou různé typy. My jsme na test zvolili skořepinový střešní stan, který by měl mít nejsnazší a nejrychlejší rozložení. Ostatně, moc jsme si vybírat nemohli, protože v půjčovnách prakticky nic jiného k dispozici není. Značka Maggiolina je nejrozšířenější minimálně v českých půjčovnách autostanů a je jakýmsi etalonem střešních stanů. Konkrétně šlo o typ Airlander. Pokud jde o rozměr, tak jsme si také nemohli vybírat. Půjčovny zpravidla nabízí pouze ten nejběžnější, tedy 145 x 210 cm. Je pro dva dospělé a s omezeným komfortem navíc pro jedno dítě.

Střešní stan a normální stan, my máme i normální stan malý, ale ten si můžeme pořídit klidně trojnásobný

Střešní stan se na auto upevní snadno, zvláště když máte podélné lyžiny

Octavia Combi má na střeše, jako většina kombíků, standardně podélné lyžiny a příčníky na ně v půjčovně mají, takže nemusíme nic kupovat. Ve smluvený termín přijíždíme do Hostomic na instalaci, která je opravdu rychlá. Za cca čtvrt hodiny, maximálně 20 minut, je střešní stan na autě. Hned vyrážíme natankovat, abychom zjistili i spotřebu. Těch cca 70 kg na střeše je na jízdních vlastnostech znát, ale závodit s tím neplánujeme a při normální jízdě se na to dá zvyknout.

Porovnáme střešní stan s běžným stanem, ten na autě je mnohem lepší

Jako čtyřčlenná rodina s sebou tedy bereme i běžný stan, alespoň budeme moci porovnat. Vyrážíme směr Šumava a jsme zvědaví, jak bude střešní stan fungovat. Jeho stavba je opravdu jednoduchá, odjistí se pojistky, zasune klika a pomocí šroubovice uvnitř se vrchní skořepina zvedá. Jen prvních pár centimetrů je potřeba druhou rukou trochu pomoci vrchní skořepině nahoru, pak už to jde jen otáčením kliky. Následně vyndáváme zevnitř žebřík a stavíme ke vchodu do stanu, kde se zahákne pomocí háčků na vrchu žebříku. Celkem okolo 5 minut, opravdu snadné a rychlé. Uvnitř tohoto stanu opravdu není dost místa pro čtyřčlennou rodinu, tak stavíme i normální stan. V kempu odpadá hledání vhodného povrchu, ale na cestách divokou přírodou už to hledání vhodného místa pro stan zabere nějaký čas. I stavba samotná je složitější a trvá déle. A přestože jsme v kempu, kde je rovný trávník, tak komfort je jednoznačně ve prospěch střešního stanu.

Střešní stan – rozkládání je jednoduché, zhruba do této úrovně tomu pomůžete rukou, pak už stačí točit klikou

Ráno je běžný stan uvnitř mokrý, střešní stan suchý

Ráno je u Lipna chladné, což se projevuje v obou stanech, ale na ten střešní se dá pořídit i zimní pláštěnka k zateplení autostanu. Tu ovšem nemáme, podle půjčovny je do chladnějšího počasí, ostatně máme teplé spacáky a ty stačí. Velký rozdíl je ale na stěnách obou stanů. Zatímco běžný stan je zevnitř mokrý od vysrážené vlhkosti z dechu (takže jej musíme později sušit), tak střešní stan je téměř suchý. Údajně díky speciální vrstvě na podlaze stanu, každopádně jej můžeme hned složit. Střešní stan je tak složený během chvilky, zatímco u běžného to opět trvá déle. Navíc by v takovém případě během dne mělo přijít rozložení a usušení, pokud to počasí dovolí. To tedy u střešního stanu také odpadá. Cestování s ním je tedy mnohem pohodlnější.

Střešní stan, maximální rychlost s ním je 110 km/h

I střešní stan má nevýhody, můžete jet maximálně 110 km/h

Nevýhodou je, že se s ním musí jet pomaleji, protože maximální rychlost se stanem na střeše je 110 km/h. Ale to nás příliš netrápí, je to dostatečná rychlost pro pohodové cestování, jen si musíme nastavit signalizaci překročení rychlostí, což Octavia umožňuje.

Střešní stan je menší, musí se vejít na auto

Nevýhoda je i v prostornosti, protože zatímco běžný stan si můžete pořídit v jakékoli velikosti, střešní stan, alespoň tento typ, je omezený šířkou auta. Proto v půjčovnách mají jen tento rozměr, protože je použitelný prakticky na jakékoli auto. Kromě šířky 145 cm se vyrábí ještě menší o šířce 130 cm a pak větší se šířkou 160 cm a 180 cm. Poslední jmenovaný má ale hmotnost přes 75 kg, takže na většinu aut není použitelný kvůli maximálnímu povolenému zatížení střechy.

Úsporná expedice elektromobilem, Hyundai Kona přes půl světa

Yuny Moon se rozhodl dojet elektromobilem Hyundai Kona z Kanárských ostrovů až do Koreje. Chce tak dokončit cestu kolem světa, kterou začal v lodi jeho otec a nedokončil ji. Čeká jej více než 18 000 km.

Svoji cestu začně na ostrově Gran Canaria, s Hyundai Kona pak pojede do Koreje

Svoji cestu s elektromobilem Hyundai Kona začne na ostrově Gran Canaria odkud to je do Busanu v Koreji více než 18 000 kilometrů. To je, podle plánu, 18 391 kilometrů plných rozdílných kultur, oblastí s různými podnebími, různými tradicemi, různými historiemi. Jinými slovy je to také polovina cesty kolem světa. Trasa mezi dvěma místy, která jsou navzdory vzájemné vzdálenosti od 60. let 20. století historicky propojena z důvodu poválečné emigrace. Ostrov Gran Canaria a Koreu tak pojí již po desetiletí pevná pouta.

Cestu začal jeho otec před 40 lety, cestoval ale lodí

Jedná se o vazby, zasahující i do osobní sféry aktérů, o nichž je právě tento příběh. Jejich cílem je ukázat světu, že je na nás, abychom si plnili sny, které máme, ať se mohou zdát jakkoli nedosažitelné. Otec Chang-Hyuna Moona (Yuny) byl kapitánem korejské rybářské flotily. Z Busanu se vydal na plavbu kolem světa, napříč Tichým oceánem, proplul Panamským průplavem a přeplul Atlantický oceán až ke Kanárským ostrovům. Obeplul půlku světa na lodi. Osud mu však zabránil, aby pokračoval ve své cestě dál zpět do Koreje, a obeplul tak celý svět. Do Busanu se už nikdy nevrátil.

Yuna chce s elektromobilem Hyundai Kona dokončit otcovu cestu

O čtyřicet let později navrhl jeho syn Yuna, stavební inženýr se specializací na dopravní stavby a povoláním v oblasti sociální odpovědnosti a trvalé udržitelnosti, že uskuteční sen svého otce a překoná druhou polovinu cesty kolem světa po silnicích, a to v elektromobilu Hyundai Kona, aniž by přímo spotřeboval jediný litr paliva. Bude to cesta bez lokálních emisí. Jelikož ale bude muset na začátku zdolat dva úseky pomocí trajektu, který samozřejmě nějaké palivo spotřebuje, je myšlena jen cesta po souši. A ta bude tvořit většinu z celové trasy.

Elektromobil Hyundai Kona zazadu – na nezpevněné cestě

Elektromobil Hyundai Kona má dojezd přes 400 km

Proč si Yuna si pro tuto výzvu vybral elektromobil Hyundai Kona? Jeho partnerem pro mimořádné dobrodružství tak bude elektricky poháněný SUV/crossover Kona s lithium-iontovými akumulátory o kapacitě 64 kWh, nejvyšším výkonem 150 kW (204 k) a dojezdem 449 kilometrů podle cyklu WLTP. Kromě nadprůměrného dojezdu má také vyšší světlou výšku, což se bude jistě hodit v místech, kde nejsou zpevněné cesty. Elektromobil Hyundai Kona je tak bezpochyby dobrou volbou právě pro toto dobrodružství.

Elektrická Hyundai Kona má projet 22 zemí včetně České republiky

Trasa povede přes Maroko, Španělsko, Gibraltar, Francie, Monako, Itálie, Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Německo, Rakousko, Maďarsko, Slovinsko, Chorvatsko, Slovensko, Českou republiku, Polsko, Litvu, Lotyšsko, Rusko, Kazachstán, Číua a Jižní Koreu – to je 22 zemí, jejichž obyvatelé budou svědky Yunova průjezdu za volantem elektromobilu Hyundai Kona na jeho cestě do Busanu.

Hyundai Kona u rychlonabíjecí stanice, těch ovšem cestou Asií tolik nebude, takže nabíjení bude trvat déle

Na dobrodružnou cestu s Hyundai Kona se vydá 15. května

Yuna zahájí své dobrodružství s elektromobilem Hyundai Kona Electric 15. května 2019 a jeho příjezd do Busanu je plánován na polovinu července. Čekají ho tedy dva měsíce plné zážitků a dobrodružství v různé podobě, ale vždy s ohledem na trvalou udržitelnost a ochranu životního prostředí, aby byl naplněn cíl této osobní výzvy. Společnost Hyundai Canarias připravila speciální webové stránky „Road to Busan“ (Cesta do Busanu), na nichž naleznete veškeré informace o tomto dobrodružství. Pomůže elektromobil Hyundai Kona splnit Yunovi jeho sen?

Hyundai Canaris podporuje cestu, ta ale bude s elektromobilem náročná

Společnost Hyundai Canarias dodala v dosavadním průběhu roku cca polovinu elektromobilů, registrovaných na Kanárských ostrovech, a intenzivně podporuje iniciativy v oblasti trvalé udržitelnosti. Skvělou ukázkou je podpora Yunovy „Cesty do Busanu“, která má zvýšit povědomí o elektrické mobilitě. Význam „Cesty do Busanu“ dalece přesahuje hranice osobní výzvy. Je to výzva, která chce ukázat světu, že existuje možnost cestovat po světě bez lokálních emisí. „Cesta do Busanu“ je také projektem trvalé udržitelnosti a společenské odpovědnosti. Je ale jasné, že bude náročnější, než v autě se spalovacím motorem, protože Yuna bude muset častěji zastavovat a na kabelu stráví mnohem více času, než by strávil tankováním. Díky dlouhému dojezdu Hyundai Kona ale nebudou zastávky tak časté, jak by tomu bylo v případě spousty jiných elektromobilů.

Extrémní test CNG: Trasa Kouřim – Jyväskylä jen na CNG?

Extrémní test CNG, který absolvuje Škoda Octavia G-tec, se posunul do další fáze. V první fázi najela 108 tis. km, většinou jako taxík v Praze, a měla spotřebu CNG 4,25 kg/100 km a k tomu 0,15 l/100 km benzínu. K této části se určitě ještě vrátím v podrobnější reportáži. Jako taxi bude auto jezdit dále, ale aby to byl opravdu nejextrémnější test auta na CNG, bude více střídat různé režimy. Teď jsem na cestě ze středu evropy za polární kruh, která (kromě testu sítě plnicích stanic v různých zemích) prověří i to, na jakou spotřebu se dá dostat při lehké noze na dlouhých trasách. Tyto řádky píšu z Jyväskylä, kde jsme v naší tradiční sestavě, Marek Tomíšek – David Kazda, absolvovali EcoRun 1000 jezer ve finském Jyväskylä, která ukázala srovnání s různými typy pohonu (benzín, nafta, CNG, hybrid a PHEV) a zároveň šotolinové tratě finské rally prověřily i podvozek, který má kvůli těžkým plynovým nádržím více zatíženou zadní nápravu.

Tankovaní CNG – stanice Bonett u Makra v Čestlicích

 

Ze středu evropy za polární kruh jen na CNG

Naše první úsporná expedice vedla Prahy za polární kruh a tuto trasu jsme zdolali jen na 2 nádrže nafty. Letos jsem vyjel ze středu Evropy (podle jedné z definic je to Kouřim – průsečík 50. rovnoběžky a 15. poledníku) a cíl byl dojet jen na CNG až za polární kruh. Možná si říkáte, že to je jednoduché, ale ve Finsku je nejsevernější CNG stanice ve městě Oulu, takže tam infrastruktura taky končí daleko před polárním kruhem. Ostatně v Polsku a Pobaltí taky není hustota plnicích stanic nijak oslnivá. Od polárního kruhu se pak pokusím dojet co nejdále na sever a vytvořit tak český rekord.

Projet přes sever Polska a Pobaltí jen na CNG je těžký úkol

Start byl v Kouřimi, kvůli její zeměpisné poloze, ale tankování proběhlo už předtím v Čestlicích, kde je u Makra CNG stanice Bonett. Z Kouřimi jsem pak pokračoval přes Hradec Králové a Náchod, kde jsem naposledy tankoval v ČR. Sice to nebylo nutné, ale byla to poslední příležitost zaplatit CNG kartou. Opět se jednalo o společnost Bonett, od které mám CNG kartu. Dále jsem podle webu cngeurope naplánoval trasu přes města Wroclaw, Warszawa, Olsztyn, Villnius, Vöru, Narva a nakonec přes Imatra do Jyväskylä, kde byl cíl první části. Největší obavy jsem měl z úseku Villnius – Vöru, protože měří cca 470 km a bylo mi jasné, že budu muset jet hodně úsporně, abych ho zvládl bez přepnutí na benzín. Není to ale nereálné, při jedné rekordní jízdě jsem s Octavií G-tec najel 531 km jen na CNG. Pro kontrolu, zda mi nedošel plyn pak slouží GPS sledování ONI systém, které kromě sledování polohy čte data z CAN sběrnice vozidla a zobrazuje informace o plynové nádrži.

ONI system – sledování paliva. Je tam dobře vidět, kdy jsem jel na benzín s prázdnou nádrží na CNG (od 9.8. večer po odpolední hodiny 10.8.)

Olsztyn nemá žádnou plnicí stanici na CNG a není ani v okolí

Plánovanou trasou jsem při zastávce za Wroclawí upravil, protože se mi nechtělo zajíždět do Varšavy. Bál jsem se, že se zaseknu v kolonách a navíc by to byla zajížďka. Našel jsem, že stanice je i ve městě Kalisz, odkud do Olštýna v pohodě dojedu, tak jsem si cestu zkrátil tudy a natankoval tam. Do Olštýna jsem dojel s dojezdem ještě 30 km, ale na místě plnicí stanice (podle webu CNGeurope.com) nic nebylo. Projel jsem tu ulici několikrát sem a tam, ptal se na všech čerpacích stanicích (většinou mi nabízeli LPG) a komunikoval s přáteli na telefonu a messengeru, kteří se mi snažili pomoci. Z domova od počítače se přece jen něco hledá. Zkusil jsem ještě jednu, kterou mi našel brácha, ale vrátný mi řekl, že tam není a na mapě byla poznámka, že je nefunkční. Nakonec jsem přece jen něco objevil. Sice ne na Towarowa 21, jak uváděl web cngeurope.com, ale Towarowa 20, ovšem byla to neveřejná stanice na LNG, kde plní autobusy. Ptal jsem se, ale CNG stanici nemají. Nezbylo mi tedy nic jiného, než pokračovat dále. Za Olštýnem mi CNG došlo a pokračoval jsem na benzín.

Ze Šialinai až do Jyväskylä jen na CNG

Vzhledem k tomuto incidentu jsem změnil trasu. Hledáním neexistující stanice jsem ztratil spoustu času a přes Rusko (po vlastní ose) bych to už nestíhal. Vyrazil jsem tedy přímo na sever do Talinnu na trajekt. V Litvě byla první stanice ve městě Šialinai, sice pro veřejnost otevřená jen hodinu denně, ale v pohodě jsem tam natankoval. Lotyšsko jsem musel přejet bez tankování, protože ve městě Riga je CNG stanice zrušená, ale nebyl problém dojet až do Pärnu. Tam už byla opět normální stanice, otevřená non-stop a tankovaly tam i místní autobusy. Z Pärnu jsem v pohodě dojel do Talinnu a po přeplavení do Helsinek pokračoval až do Lahti. Odtud už nebyl problém dojet do necelých 200 km vzdálené Jyväskylä, kde jsou dokonce 3 CNG stanice – z toho jedna pouze na bioplyn.

Tankování bioplynu před startem EcoRun 1000 jezer na plnicí stanici Mustankorkea Biokaasu v Jyväskylä

Po EcoRun 1000 jezer pokračuji k polárnímu kruhu

Když jsme odjeli EcoRun 1000 jezer, během které jsme tankovali na zmíněné bioplynové stanici, tak jsem po pár jízdách v okolí natankoval znovu bioplyn na stanici Mustankorkea Biokaasu a na bioplyn vyrážím na sever do Oulu a pak k polárnímu kruhu. Jak dalako tipujete, že se podaří od polárního kruhu najet jen na CNG? Můžete psát tipy do komentářů pod článek. Aktuality z cesty můžete sledovat na facebooku Efficient expeditions / Úsporné expedice .

Marek Tomíšek a Škoda Octavia G-tec na náměstí v Kouřimi u symbolu středu Evropy Foto: Miroslav Tomíšek 1st-foto.cz

Z Prahy za polární kruh na 2 nádrže nafty

Občas podnikáme úsporné expedice, ale jak to všechno začalo? Někdy začátkem roku 2013 jsem dostal „bláznivý nápad“, že dojedu za polární kruh jen na 2 nádrže nafty. Tehdy ještě ani internetový magazín Usporne.info neexistoval. Měli jsme za sebou jen 6 účastí na soutěži Škoda EconomyRun, přičemž výsledek z té zatím poslední (2011) mě na tuto myšlenku částečně přivedl. Tehdy jsme dosáhli spotřeby 2,6 l/100 km s Fabií 1,6 TDI. Zároveň v roce 2012 měla automobilka Ford kampaň s názvem „výzvy skutečného světa“, jejíž součástí byla i jízda s Fordem Mondeo ECOnetic z Říma do Edinburghu, cca 2800 km na 2 nádrže nafty. Řidič Matthias si touto cestou splnil sen. Tehdy jsem si řekl, že to je na 70litrovou nádrž strašně málo a napsal Fordu, že dojedu dál. Můj sen byl podívat se za polární kruh, tak jsem navrhl, že dojedu na Nordkapp, nejsevernější místo v Evropě, kam lze dojet autem. Další jízdu na spotřebu ale dělat nechtěli, tak jsem oslovil domácí škodovku, kde se nakonec zápůjčka auta, i díky pomoci pana Josefa Pálky, hlavního pořadatele soutěže Škoda EconomyRun, podařila domluvit. Šlo o vůz Škoda Octavia Combi 1,6 TDI GreenTec, který má ale nádrž o 20 litrů menší než Ford Mondeo. Abychom po vlastní ose, tedy bez použití trajektu, dojeli až na 3500 km vzdálený Nordkapp, museli bychom mít spotřebu nižší než 2,85 l/100 km. Proto jsme si jako základní cíl stanovili dojet alespoň za polární kruh, tedy cca 2 800 km. Expedice se odehrála v srpnu 2013. Nemusíte se bát, článek nebude jen o úsporné jízdě, ale i o zajímavých místech, kudy jsme jeli nebo kde jsme se stavovali. Každopádně tato expedice byla hodně důležitá, protože to byl začátek nejen úsporných expedic a magazínu Usporne.info.

Až do Dánska normální jízda po dálnicích, v Německu se prokousáváme kolonami

Je sobota 3.srpna 2013 podvečer a na čerpací stanici Shell na pražském Proseku tankujeme plnou nádrž paliva FuelSave Diesel. Přes nádrž dostáváme pečeť se stavem tachometru a vyjíždíme na dálnici směr Ústí nad Labem. Po setmění jsme již v Německu a zastavujeme na odpočívadle u dálnice, odkud pokračujeme brzy ráno. I druhý den nás čeká obyčejná cesta po dálnici, která se od té normální liší pouze tím, že udržujeme úspornou rychlost okolo 90 km/h. Tuto cestu nám „zpestřují“ pouze dopravní zácpy, které nám zvyšují spotřebu a se kterými jsme v neděli nepočítali. Před cestou Německem je dobré zjistit, zda zrovna některé ze spolkových zemí nezačínají prázdniny, což byl náš případ. I druhou noc trávíme na odpočívadle, tentokrát již v Dánsku a čím dál více se těšíme do Skandinávie. To se již blížíme k první zajímavosti na naší cestě a tou je most přes Öresund.

Dálnice německo – kolona v jednom místě stála cca půl hodiny

Z Dánska do Švédska bez použití trajektu, Öresundský most

Dostat se z Dánska přímo do Švédska bez použití trajektu nebylo možné do roku 2000, kdy byl otevřen Öresundský most. Jde o unikátní dopravní stavbu hned z několika důvodů. Jednak je to s délkou 7 845 m druhý nejdelší pevný most na světě, ale hlavně je unikátní tím, že celý 16 km dlouhý přejezd moře je tvořený kombinací mostu, umělého ostrova a tunelu. V nejvyšším místě je vozovka 57 m nad mořskou hladinou, což je místo, kudy projíždí lodě. Most je dvoupatrový a ve spodním patře jím projíždí i vlaky.

Öresundský most, neboli most přes Öresund

Jízdu po této unikátní dopravní stavbě si náležitě užíváme, zvláště pak „nekonečný“ most, ze kterého máme krásný výhled na širé moře a lodě, které pod mostem podplouvají. Za mostem už jsme ve Švédsku a pomalu přichází jiné starosti, než jsou zajímavá místa.

Bloudění a klesající ručička palivoměru

Kousek za Öresundem, kdy jsem já jako navigátor a všímám si, že dálnice je značená pouze jako E6, trochu zmatkuji, že jsme přejeli sjezd na E20 směr Stockholm. Aby zajížďka nebyla tak velká, tak zapínám navigaci Columbus a nastavuji nejkretší trasu do Stockholmu. Vede nás to z dálnice na okresky, kde se s Davidem střídáme v řízení, protože na okreskách mi (i díky zkušenostem ze Škoda EconomyRun) úsporná jízda jde lépe. David je zase lepší navigátor, a tak záhy zjišťuje, že jsme odbočku nepřejeli, ale pouze si to o pár kilometrů zkracujeme po okreskách.

Zpět na dálnici E20 směr Stockholm, dojezd se zkracuje

Asi hodinu jedeme po okreskách a poté najíždíme na dálnici E20 a začínáme si uvědomovat jiný problém. Ručička palivoměru rychle klesá a pomalu nám dochází, že do Stockholmu na jednu nádrž nedojedeme, jak jsme měli původně v plánu. U města Markaryd tedy zastavujeme na oběd a zatímco David vaří párky, já hledám čerpací stanice Shell po trase, protože nám kromě paliva zajišťují i kontrolu tankování, takže musíme tankovat jen tam. Zapisuji si několik čerpacích stanic, které připadají v úvahu, a po obědě vyrážíme dále na severo-východ a doufáme, že se Stockholmu alespoň co nejvíce přiblížíme.

Tankování ve městě Linköping, kde sídlí firma SAAB

Jsme více než 200 km před Stockholmem a palubní počítač, na kterém od oběda sledujeme hlavně dojezd, už ukazuje 0 km. Je nám tedy jasné, že musíme natankovat při nebližší příležitosti. Okolo dálnice jsou na stojanech letadla v životní velikosti a navigace nám ukazuje, že nejbližší čerpací stanice je právě ve městě, které tato letadla charakterizují. Je to téměř stotisícové město Linköping, hlavní město provincie Östergötland, ve kterém je jedním z nejvýznamějších zaměstnavatelů výrobce letadel, společnost SAAB.

První tankováni – Linköping

K čerpací stanici jedeme podle navigace cca 5 km městem. Předáváme vedoucímu čerpací stanice dopis, kterým jsme vybaveni z českého zastoupení společnosti Shell. Po přečtení dopisu kontroluje pečeť z Prahy, sundává ji a dohlíží na dotankování. Poté opět dává pečeť přes víčko nádrže. I když se to nepodařilo podle plánu, tak jsme na první nádrž ujeli velmi pěkných 1 573 km s průměrnou spotřebou 3,18 l/100 km. Na dálnici asi 10 km za Linköpingem je sice stanice Shell, kterou navigace ještě neznala, a kam bychom taky dojeli, což by pro nás po odečtení cesty do města a zpět znamenalo rozdíl 20 km, ale už se nedá nic dělat. Máme natankováno a pokračujeme dál, hlavně hledáme místo k táboření, protože už je večer a my jsme unavení. Nakonec stavíme stan jen několik desítek metrů od dálnice, takže pro jistotu využíváme i špunty do uší.

 

Pokračování na další stránce