Samozřejmě závisí na typu vozidla, jaká je nejúspornější stálá rychlost. Má na to vliv charakteristika motoru, převodový poměr nejvyššího rychlostního stupně i aerodynamický odpor vozidla. U většiny vozidel je ale ideální rychlost mezi 80 a 90 km/h na nejvyšší převodový stupeň. Z toho vyplývá, že pokud jde o rychlost v obci nebo mimo obec kromě dálnic, stačí se držet rychlostních limitů, a pokud budete dodržovat i ostatní doporučení pro úspornou jízdu, popsané v ostatních dílech seriálu, budete jezdit úsporně.

Jak platit za palivo méně.

Úsporná rychlost na dálnici

Zvláštní pozornost chci ale věnovat rychlosti na dálnici, kde povolené maximum je výrazně vyšší než ideální rychlost z hlediska spotřeby. Netvrdím, že je dobré jezdit po dálnici 80 km/h, protože takový řidič brzdí provoz a zhoršuje bezpečnost. Na druhou stranu spousta řidičů jezdí po dálnici i výrazně nad povoleným maximem v domnění, že ušetří spoustu času. Je to tak opravdu? Pokud skutečně ušetří hodně času, vyplatí se to finančně?

Pokus – srovnání rychlé a úsporné jízdy

Jistý čas jsem jezdíval pravidelně každou neděli ráno, kdy není téměř žádný provoz, od Kolína do Berouna. Většina cesty vedla po dálnicích D11 a následně D5. Merzi tím byl průjezd Prahou po Jižní spojce. Jednou, když jsem pospíchal, jsem zkusil jet rychleji. Přiznávám, že podle tachometru i nad povolenými limity, ale snažil jsem se držet v součtu nepřesnosti tachometru (ten vždy ukazuje více) a tolerance radarů. Vzhledem k minimálnímu provozu jsem téměř celou cestu využíval tempomat, čímž jsem minimalizoval svůj vliv. O týden později jsem celou cestu jel tak, že na dálnici jsem měl na tempomatu rychlost 105 a mimo dálnici jsem se držel rychlostních limitů i podle tachometru. V první jízdě byla spotřeba 5,9 l nafty na 100 km a ve druhé 3,8 l/100 km.

Po dálnici 110 km/h na tempomat

Z hlediska spotřeby se to nevyplatí, ale co čas?

Je vidět, že na cca 100 km dlouhé trase byl rozdíl přes 2 l/100 km, tedy v tomto případě cca 2 litry celkově. Tedy ta cesta mě stála o více než 70 Kč více. A kolik jsem za tu cenu ušetřil času? Zkuste tipnout, ale já sám jsem čekal větší rozdíl, než ukázala skutečnost. V prvním případě jsem tam byl o pouhých 6 minut dříve. Jelikož v neděli je ideální provoz, lze předpokládat, že v pracovní dny bude rozdíl ještě menší, protože Vás budou brzdit ostatní vozidla, například předjíždějící se kamiony. Sníží to tak rozdíl v čase, ale naopak zvýší rozdíl ve spotřebě, protože Vás to donutí k častější akceleraci. Z toho vyplývá, že pospíchat se nevyplácí. Podobného výsledku jsme dosáhli i při srovnávacím testu Octavií RS s manuální a automatickou převodovkou dvěma styly jízdy, který jsme provedli ve spolupráci s UAMK.

Přestal jsem pospíchat a spotřeba mi klesla téměř o litr

V důsledku těchto zjištění, potvrzených i jinými testy, kterých jsem se zúčastnil, jsem se rozhodl, že se budu snažit vyjet vždy o pár minut dříve, abych měl dostatečnou rezervu a nemusel pospíchat. Chvíli mi trvalo, než se mi to začalo dařit pravidelně, ale výsledek se dostavil. Průměrná spotřeba od doby, kde jsem koupil své současné auto, mi vycházela na 4,8 l/100 km, počítáno dle dankování. Nyní jezdím po dálnicích většinou pohodovou rychlostí do 110 km/h a za poslední 4 tisíce kilometrů máme s manželkou průměrnou spotřebu lehce pod 4 l nafty na 100 kilometrů. Doporučuji tento přístup, protože je to nejen výrazně úspornější (při našem ročním nájezdu vychází úspora na 12 tis. za rok), ale i bezpečnější a nemusíte se bát dálničních Passatů a Superbů. Ostatně, když ve většině států USA na jejich dlouhých dálnicích stačí limit 65 mil/h (104 km/h), mohlo by to stačit i nám na těch pár kilometrech dálnic.

Toto je další díl, který Vám pomůže jezdit plynule a tím úsporně. Jsem si vědom, že se pouštím do nejdiskutovanějšího tématu, pokud jde o úspornou jízdu. Dávno se o brzdění motorem a jízdě na neutrál vedou diskuse v hospodě u piva a s rozmachem internetu se rozšířily i na různá diskusní fóra. Takže jsem se už smířil s tím, že i pod článkem možná bude bouřlivá diskuse. Ale to, co píši, vychází z mých zkušeností s úspornou jízdou, které se už „nějaký ten pátek“ věnuji.

Kamarádovi jsem radil, ať vyřazuje na neutrál

Jeden čas jsme s kamarádem, se kterým jsem spolupracoval na jednom projektu, jezdili jeho Octavií 1,9 TDI 81 kW pravidelně z Českých Budějovic ke Kolínu. Snažil se jezdit úsporně, a proto z kopců jezdil se zařezenou rychlostí, aby měl podle palubního počítače nulovou spotřebu. S průměrnou spotřebou na této trase se ale pohyboval lehce nad 4,5 l/100 km. Dlouho jsem mu říkal, ať zkusí vyřazovat na neutrál, ale i přesto, že jsem už tehdy jezdil soutěž Škoda Economy Run a o úsporné jízdě tedy něco věděl, mi nevěřil. Argumentoval tím, že když jede na neutrál, má spotřebu necelý litr na 100 km.

Když brzdím motorem, mám nulovou spotřebu

V těchto diskusích je více zastánců teorie, že při brzdění motorem, tedy jízdě bez plynu a se zařazeným rychlostním stupněm mají nulovou spotřebu, a když při jízdě na neutrál běží motor, potřebuje palivo na udržení volnoběžných otáček. To je sice pravda, ale je to jen jedna stránka věci. Tou druhou je, že při brzdění motorem mám zapojený celý pohonný mechanismus včetně jeho odporů, zatímco při „plachtění“ na neutrál pouze aerodynamický odpor a valivý odpor kol a ložisek v kolech, které působí v obou případech. Zkrátka tak dojedu mnohem dále.

Je tedy lepší brzdit motorem, nebo jet na neutrál?

Podle mého názoru má v úsporné jízdě místo obojí. Ale obecně platí, že pokud to jde, je výhodnější „plachtit“ na neutrál. Raději vyřadit dřív a ke křižovatce nebo k vesnici „doplachtit“, než reagovat později a brzdit motorem. Pokud jedete z mírného kopce, při zařazené rychlosti musíte mírně přidávat plyn, aby Vám rychlost neklesala, zatímco na neutrál se rychlost udržuje, nebo se i pomalu zvyšuje. Na následující rovince nebo dokonce protějším kopci takto získanou energii mohu využít. Ale když vím, že pod kopcem je vesnice nebo křižovatka, je lepší brzdit motorem a jet s nulovou spotřebou, protože je zbytečné nechat auto rozjíždět a pak pálit brzdy.

Jak platit za palivo méně.

Ale vraťme se k příběhu, který jsem „nakousl“ v úvodu. Můj kamarád si nakonec až při několikáté jízdě dal říci a zkusil to tak, jak jsem mu říkal. Spotřeba na této trase pak byla o cca půl litru na 100 km nižší, tedy jen lehce přes 4 litry, a to při vyšší průměrné rychlosti!

Jak je to u starých motorů s karburátorem

Text článku mluví hlavně o moderních, elektronikou řízených motorech. Ale jak je to u motorů, které mají karburátor? Tam i při brzdění motorem jde palivo. Pokud jde o styl jízdy, pak platí v podstatě to stejné, ale jelikož ani při brzdění motorem nejedou úplně zadarmo, a tak se o to více vyplatí „plachtění“ na neutrál.

Daří se Vám jezdit plynuleji a úsporněji?

Pomáhají Vám rady z tohoto seriálu k plynulejší a úspornější jízdě? Pokud ano, můžete se v komentářích podělit o zkušenosti, nebo článek sdílet, aby to mohlo pomoci i dalším řidičům. Přeji Vám mnoho bezpečných a úsporných kilometrů.

O dodržování vzdálenosti od aut před námi většinou slyšíme v souvislosti s bezpečnou jízdou. Jak jsem ale psal už v předchozích dílech, pravidla bezpečné a úsporné jízdy se často prolínají nebo shodují. V tomto případě je to však tak, že úsporná jízda je mnohem bezpečnější. Proto jsem si radu „dodržujte bezpečnou vzdálenost“ dovolil parafrázovat.

Bezpečná a úsporná vzdálenost

Všichni řidiči ví, že bezpečná vzdálenost je taková, abych byl schopen bezpečně zastavit vozidlo, když řidič přede mnou náhle zastaví. To ale znamená, že když šlápne na brzdu, musím okamžitě udělat totéž, pokud jedu za ním přesně v takové vzdálenosti. Je to tedy tak, že řidič přede mnou ovlivňuje můj styl jízdy.

Jak platit za palivo méně.

Záleží, jaký řidič jede před Vámi

Snažím se tedy dodržovat od vozidla přede mnou takovou vzdálenost, aby tento řidič neovlivňoval můj styl jízdy. Když zabrzdí, mně stačí podřadit si a dobrzdit to motorem, takže místo přeměny pohybové energie v teplo na brzdách jedu chvíli s nulovou spotřebou. Pokud přede mnou jede dobrý řidič, jedoucí plynule, stačí bezpečná vzdálenost. Když ale mám před sebou „závodníka“, který jede stylem „brzda-plyn“, nechám si od něj raději větší odstup. Ať si klidně brousí své brzdy a spotřebovává své palivo, ale mě ať do toho netahá. 🙂

Toto je další tip, který Vám pomůže aplikovat předchozí radu – jezdit plynule – kterou již, jak věřím, zkoušíte aplikovat v praxi. Přeji Vám, ať se aplikace daří a ať máte co nejvíce ušetřených litrů paliva, které znamenají, že Vám v peněžence zbyde víc.

Konečně se v našem seriálu dostáváme ke konkrétním radám, jak jezdit úsporněji. Nechci říci, že chytrým tankováním se nedá ušetřit, ale největší rozdíl opravdu dělá styl jízdy. V minulosti, když jsem ještě často jezdil agresivním stylem jízdy, jsem byl schopný jet s průměrnou spotřebou 13,5 l/100 km a musím přiznat, že jsem tehdy porušil všechny zásady úsporné jízdy. Ale když jsem měl světlou chvilku, s tím samým autem jsem jel podobnou trasu s průměrnou spotřebou 4,1 l/100 km. To je obrovský rozdíl, který ani raději nebudu přepočítávat na procenta, ale jsem přesvědčený, že průměrný řidič může získáním správných návyků snížit výdaje o třetinu, aniž by trávil výrazně více času na cestách. A právě plynulost jízdy považuji za jeden z nejdůležitějších, ne-li úplně ten nejdůležitější z těchto návyků.

Jak platit za palivo méně.

Zrychlujte plynule

Jízdu začínáme rozjezdem, a proto se nejdříve budeme věnovat zrychlování. Nebudu teď řešit kdy řadit, o tom bude také jeden celý díl, ale je důležité si uvědomit, že rozjezd stojí nejvíce energie. Čím rychlejší rozjezd je, tím více energie je na něj potřeba, ale na druhou stranu je potřeba se co nejdříve dostat na cestovní rychlost a zařadit nejvyšší převodový stupeň. Řešení tedy je v přiměřeně plynulém rozjezdu. Když dupnu na plyn a sešlápnu ho až na podlahu, je jasné, že do motoru jde mnohem více paliva, než by bylo potřeba, ale pokud plyn jen lechtám a jedu kilometr například na trojku, než získám takovou rychlost, abych mohl zařadit čtyřku, je to také špatně. Plyn tedy dávkujte citlivě tak, že budete postupně a plynule sešlapávat pedál. Rozjezd tak nebude příliš pomalý, že byste brzdili ostatní účastníky provozu, ale bude úsporný.

Rozjezd s plynem na podlaze nesvědčí ani hybridům – Honda Insight

Předvídejte situaci a vyhněte se zbytečnému brzdění

Zásady úsporné jízdy jsou z velké části shodné se zásadami bezpečné jízdy. Jedna z nich je předvídání provozu, což vede k plynulé jízdě. Když se to člověk naučí, podvědomě už vnímá situaci a sundavá nohu z plynu, když to například vypadá, že mu tam někdo vjede. Proto následně nemusí tak prudce brzdit, když mu opravdu někdo, třeba i z vedlejší silnice, zkříží cestu a má také větší šanci včas zareagovat na chyby druhých.

Řidič dobržďující u semaforu

Lze se vyhnout zbytečným brzděním i rozjezdům zároveň?

Odpovědí mohou být dva následující příklady z praxe. Tím prvním je příjezd k semaforu, na kterém svítí červená. Nemá smysl se tam hnát a následně zkoušet, na jaké vzdálenosti jsem schopen zastavit z 50 km/h na nulu. Když jsem ještě daleko, jen vyřadím na neutrál a nechám auto dojíždět, a když se blížím, zařadím rychlost a brzdím motorem. Někdy tam mezitím neskočí zelená, ale ušetřil jsem alespoň brzdění. Pokud se mezitím zelená rozsvítí, jen zařadím příslušný rychlostní stupeň, začnu se plynule rozjíždět a ušetřil jsem tím i rozjezd. Nestálo mě to téměř žádný čas navíc, protože pod semafory projíždím spolu s ostatními auty.

Pomalé dojíždění k semaforu

Druhý příklad je na dálnici. Předjíždí se dva kamiony a já se k nim blížím. Opět vyřadím na neutrál, a jak mi postupně klesá rychlost, dojíždím k nim mnohem pomaleji, zatímco kolem mě v levém pruhu sviští jedno auto za druhým a po chvilce jim svítí brzdová světla. Když kamiony dokončují předjížděcí manévr, začínám už pomalu nabírat rychlost, protože nejsem „nalepený“ na ně. V okamžiku, kdy se předjíždějící kamion zařadí do pravého pruhu, mám už vyšší rychlost než auta, která mě předjížděla. V jejich případě zpravidla následuje prudký rozjezd, ale já jsem ušetřil, aniž by mě to stálo nějaký čas, protože kamiony míjím hned za nimi.

Soustřeďte se na aplikaci „úsporných“ tipů v běžném provozu

Jsou to příklady, které často zažívám v běžném provozu, a proto je zde uvádím, ale z nich vyplývající principy se dají aplikovat na mnoho dalších situací, které vás potkají. V článku jsem také několikrát zmínil brzdění motorem a dojíždění na volnoběh, což je hodně diskutované téma, ale je tak obsáhlé, že by vyšlo na samostatný článek. Přemýšlejte o aplikování těchto tipů a snažte se o to. Zatímco budete získávat nové návyky, budu připravovat další díl. Přeji Vám úspěšné snižování spotřeby.

Asi jste čekali, že tento seriál bude hlavně o stylu jízdy, a jste tedy překvapeni, že začíná o tom, jak tankovat. Tento seriál totiž píšu na základě svých praktických zkušeností. A právě moje čerstvá zkušenost me vedla k tomu, abych jej začal právě takto. Člověk si řekne: „Pokud chci za palivo platit méně,“ jak říká i název seriálu, „musím tankovat co nejlevněji.“ To vypadá na první pohled jasně a logicky, ale nemusí to tak zdaleka vždy platit.

Před startem Expedice Nordkapp jsme natankovali v České republice prémiovou naftu. Vyrazili jsme přes Neměcko a Dánsko, abychom se vyhnuli trajektům. Do Švédska a asi 20 km za Stockholmem jsme po ujetí 1 804 km na první nádrž poprvé natankovali. Rekordní nájezd na jednu nádrž s Octavií a krásná spotřeba 2,79 l/100 km. Měli jsme více než polovinu cesty za sebou a předpokládali tedy, že na Nordkapp v pohodě na druhou nádrž dojedeme. To jsme ještě nevěděli, co nás čeká.

Jak platit za palivo méně.

Ve Švédsku vůbec neprodávají prémiové nafty, a jak jsme následně zjistili, asi ani ne aditivované. Zkrátka základní nafta tak jak jde z rafinerií. Najednou se auto, resp. motor začal chovat úplně jinak. Palubní počítač ukazoval po rovině a dokonce i z kopce mnohem větší čísla, než na jaká jsme byli zvyklí, a to nemluvím o jízdě do kopce. Po prvních cca 300 km od tohoto natankování nám už palubní počítač ukazoval o 200 km nižší dojezd, než byla vzdálenost k cíli podle navigace.

Dojezd na Nordkapp byl adrenalinový zážitek

Až druhý den od natankování se mi podařilo na zlomovém přejezdu náhorní planiny vedoucí přes hranici Finska s Norskem dostat průměrnou spotřebu na 2,8 l/100 km, což sice byla hodnota, kterou jsme potřebovali, ale na snížení předchozího manka bychom potřebovali nižší spotřebu. Navíc to bylo za cenu snížení rychlosti, jinak bych se na takovou hodnotu nedostal. Nakonec jsme tedy museli absolvovat dramatický závěr, kdy jsme posledních 137 km jeli na nulový dojezd a takto museli projet téměř 7 km dlouhý tunel Nordkapptunnelen, který klesá 212 m pod mořskou hladinu a následně prudce stoupá nad ní. Tolik adrenalinu jako v tomto kopci jsem asi ještě v životě v krvi neměl.

Na základní naftu jsme měli podstatně vyšší spotřebu

Na Nordkapp jsme sice dojeli, ale doslova na výpary a spotřeba v druhém úseku, dlouhém už „jen“ 1 720 km byla i přes obrovské úsilí 3,09 l/100 km. Sice je to „pouze“ 0,3 l/100 km, ale převedeno na procenta je to 10,8 % navíc. Pokud v běžném provozu pojedete místo za 5 l/100 km o půl litru více, tak to na financích poznáte. Kdybychom jeli stále stejnou rychlostí, rozdíl by byl ještě větší.

Vyplatí se připlatit za kvalitní paliva?

Neříkám, že je vždy ideální kupovat prémiová paliva, ale i základní paliva u značkových čerpacích stanic bývají více či méně aditivovaná. Pokud netankuji na dálnici, ale třeba v blízkosti nějaké diskontní čerpací stanice, která má většinou základní naftu bez aditiv, cena té značkové nebývá výrazně vyšší. To stejné platí i o benzínu. Jsem ale přesvědčený, že jsou případy, kdy se i prémiová paliva finančně vyplatí, a já sám je někdy tankuji. Zvláště když příplatek není nijak velký. Nejde totiž jen o spotřebu, ale celkově novým moderním motorům více prospějí kvalitní aditivovaná paliva. Proto je dobré se zamyslet, jestli cena je to hlavní, podle čeho bychom měli vybírat kde natankujeme. Pro mě je cena důležitá, ale až na druhém místě.

Cena pohonných hmot, zvláště pak benzínu a nafty, na které jezdí nejvíce lidí, není malá, a i když průběžně kolísá, z dlouhodobého hlediska je stále rostoucí. Náklady na pohonné hmoty stále stoupají, ale existuje způsob, jak je můžete výrazně snížit. Pokud je chcete snížit, jste na správném místě a pokračujte ve čtení. „Jak platit za palivo méně“ je seriál článků, které Vám postupně pomohou tyto nemalé výdaje výrazně snížit.

Jak platit za palivo méně.

Kolik je možné ušetřit díky následujícím tipům?

Moje zkušenost ukazuje, že náklady na pohonné hmoty se dají špatným stylem jízdy ovlivnit u benzínového auta i o více než 100 %, tedy více než zdvojnásobit, a u dieselového auta, které není tak citlivé na styl jízdy, téměř zdvojnásobit. Největší extrém jsem zažil u Fabie 1,2 HTP, se kterou jsem dokázal jet za 4 l/100 km a při ostré jízdě jsem měl spotřebu 13,5 l/100 km, zatímco někteří kolegové „zvládali“ ještě vyšší spotřebu. Jde sice o extrémní hodnoty, zatímco tento seriál bude zaměřený tak, jak v běžném provozu ušetřit, ale i tak má průměrný řidič možnost ušetřit 20-30 % jen na palivu při zachování běžné průměrné rychlosti. Nutno dodat, že úspornou jízdou ušetříte nejen na palivu, ale i na opotřebení například brzd a pneumatik a navíc je předvídavá plynulá jízda bezpečnější. I kdybychom však počítali jen náklady na pohonné hmoty, je rozdíl, jestli například při najetí 1 000 km měsíčně projezdíte 2 500 Kč nebo jen 1 750 Kč. Za rok to je úspora 9 000 Kč.

Co vše ovlivňuje spotřebu paliva

Spotřebu paliva ovlivňuje samozřejmě technický stav vozidla, styl jízdy a jsou i další faktory jako například volba trasy, čas cesty, typ paliva atd. Základ je sice technický stav vozidla, protože pokud není technicky v pořádku, budete se marně snažit o nízkou spotřebu, ale jako první začnu se stylem jízdy, protože ten vyžaduje cvik, takže můžete podle tipů, které budou vycházet v dalších dílech, začít měnit svůj styl jízdy.

Co bude v seriálu o úsporné jízdě následovat

Toto je „nultý“ díl seriálu, kde je úvod a a nástin, o co jde. Každý další díl bude o jednom tipu na úspornou jízdu, který bude podrobně rozepsaný. Své dlouholeté zkušenosti s úspornou jízdou, jejichž začátek se datuje k roku 2005, budu předávat úplně zdarma. Pouze doporučuji, abyste se přidali mezi fanoušky USPORNE.info na facebooku a přihlásili se k odběru novinek, aby Vám žádný díl neunikl. Přeji Vám příjemné čtení jednotlivých tipů a hlavně úspěšnou aplikaci v praxi.

Další díly seriálu „Jak platit za palivo méně“

1. Netankujte levně, tankujte chytře
2. Jezděte plynule, dobrý řidič předvídá situaci
3. Dodržujte úspornou vzdálenost
4. Vyplati se „plachtit“ na neutrál, nebo brzdit motorem?
5. Nejezděte zbytečně rychle, zvláště na dálnici