Už poměrně dlouho se diskutuje o dopadu pěstování řepky pro výrobu biopaliv na životní prostředí. A v poslední době se vedou diskuse i o vlivu na rostoucí cenu zeleniny, což je logické, když řepka zabírá čím dál větší plochu našich polí. Velká část polí se už zase barví do žluta a jelikož je byl včera kromě Velikonočního pondělí také Den země, podívejme se na dopady pěstování řepky na životní prostředí.

Vliv masivního pěstování řepky olejky na množství a kvalitu vody

Odborníci se shodují na tom, že bezorebné obdělávání půdy spolu s nástupěm těžké mechanizace způsobuje podpovrchové zhutňování půdy, které zabraňuje vsakování vody. To je zvláště v současné době, kdy na našem území ubývá srážek, klíčové. A přávě při pěstování řepky se často orba nepoužívá. Na odstranění plevelů se pak používají chemické prostředky, které navíc i zhoršují kvalitu nejen spodních vod, ale i povrchových vod, které se také často upravují na pitnou. Nechci říci, že za všechny problémy může řepka, ale výrazně se na nich podílí. A na rozdíl od potravinářských plodin, které k životu potřebujeme, vidím problémy, vzniklé pěstováním řepky olejky za účelem výroby biopaliv, jako zbytečné.

Jaký vliv má bionafta z řepky na emise?

Vliv na přímé emise vychází v různých studiích pokaždé jinak. Mnohé uvádí, že se zvyšujícím se podílem bionafty stoupají i emise. A také samozřejmě záleží o jakou složku emisí jde, zda o nejvíce sledované CO2, nebo mnohem nebezpečnějších NOx nebo pevných částicích. Protože přínos biopaliv byl zamýšlený tak, že rostlina část vyprodukovaného oxidu uhličitého spotřebuje při fotosyntéze během svého růstu. To se ale týká pouze CO2 a ne mnohem nebezpečnějších složek emisí, které naopak mohou být vyšší, takže přínos v tomto ohledu je přinejmenším sporný.

Jak efektivní je výroby bionafty z řepky

Podstatné ale je, kolik nafty se spotřebuje na výrobu jednoho litru bionafty. Bez orby, kdy zase dochází k vyššímu znečištění chemickými postřiky, to vychází za ideálních podmínek minimálně na 23 litrů nafty na výrobu 1 000 litrů bionafty. Spíše je to ale 30 litrů a může to být i více v závislosti na náročnosti podmínek. S orbou, což je lepší varianta pro vsakování i kvalitu vody, to pak je cca 31 litrů v ideálních podmínkách, ale spíše cca 38 litrů (střední podmínky) nebo i více. V těžkých podmínkách a při hluboké orbě to může vycházet i přes 60 litrů. A to počítám pouze základní činnosti a bez dopravy, která také není zanedbatelná, ale je obtížné ji vyhodnotit paušálně. Nicméně i na samotné obdělávání půdy v souvislosti s pěstováním řepky olejky se spotřebuje tolik nafty, které odpovídá cca třetině celkového objemu prodané bionafty, pokud bereme v úvahu 6% podíl bionafty v běžné naftě. Ale může to být i celý objem. Dává vám to smysl? A za zmínku stojí, že na výrobu bionafty se spotřebuje obrovské množství vody, některé prameny dokonce uvádí 2 500 litrů vody na litr bionafty. A jsme opět u vody, jejíž nedostatek začínáme zejména v Česku pociťovat stále více.

Škoda Octavia a doprovodný Volkswagen Transporter na polárním kruhu

Vliv bionafty na spotřebu auta

K tomuto uvedu vlastní zkušenost. Když jsme v roce 2014 podnikli pokus dojet z Prahy na nejsevernější bod Evropy po vlastní ose jen na 2 nádrže nafty, začínali jsme v Praze s plnou nádrží prémiové nafty. Její výhoda, kromě mnoha aditiv, je i v tom, že jde o čistou naftu bez přimíchané bionafty. Minimální množství (tehdy ještě 5 %) se totiž vztahuje na celý prodaný objem a jelikož běžné nafty se prodává mnohem více než prémiové, stačí když prodejci nafty přimíchávají trochu více bionafty do běžné nafty, čímž splní kvótu a nemusí bionaftu přimíchávat do prémiové nafty. Na první nádrž jsme ujeli 1 804 km a spotřeba při tankování za Stockholmem vycházela na krásných 2,79 l/100 km. Ve Švédsku ale byla k dispozici pouze základní nafta (na prémiovou naftu jsme tam nikde nenarazili), která tak pravděpodobně má také příměs biosložky. Spotřeba výrazně stoupla, přestože jsme jeli stále stejným stylem jízdy. Naopak v řidším provozu na severu byly podmínky příznivější a s klesajícím dojezdem jsme styl jízdy ještě více podřídili nízké spotřebě.. Přestože první tankování bylo za polovinou trasy a mysleli jsme si tedy, že dojezd na Nordkapp už bude v pohodě, opak byl pravdou. Nezapomenu, jak jsem po více než 130 kilometrech ujetých s nulovým dojezdem (podle palubního počítače) projížděl necelých 7 kilometrů dlouhým Nordkapptunnelen, který klesá 212 metrů pod vodní hladinu, takže v druhé polovině délky tunelu jsme museli zdolat opravdu prudké stoupání. K nejsevernější čerpací stanici v Evropě jsme dojeli, ale spotřeba byla 3,09 l/100 km, tedy o 10,8 % vyšší než v prvním úseku! Částečně na tom rozdílu pravděpodobně měl podíl rozdíl v aditivaci, ale pravděpodobně se na tom výrazně podepsal i podíl bionafty. A otázkou je i vliv na životnost motoru, případně filtru pevných částic. Protože jsme ve druhé polovině trasy pozorovali i častější „vypalování“ DPF.

Cíl expedice – Nordkapp, Škoda Octavia GreenLine 1,6 TDI a doprovodný Volkswagen Transporter ÚAMK

Není žádný racionální důvod pro masivní pěstování řepky kvůli bionaftě

Když se nad tím zamýšlím, nevidím žádný racionální důvod pro pěstování řepky kvůli bionaftě. Jestli vás něco napadá, můžeme podiskutovat v komentářích. Pokud dokážeme vyrobit kvalitní biopalivo efektivně z odpadů, jsem pro. To platí například pro výrobu ethanolu ve Švédsku, kde se vyrábí z odpadu vznikajícího při potravinářské výrobě. Ale pěstování plodin pouze pro výrobu biopaliv je podle mě nesmysl. Mnozí z toho viní EU, ale i když mnohé nařízení EU kritizuji, v tomto je snaha o navyšování nebo alespoň zachování přimíchávání biopaliv (zejména bionafty z řepky) na straně ČR, zatímco EU od toho potichu ustupuje. Ta se teď snaží ekologii řešit spíše podporou elektromobility. Před cca rokem a půl naši poslanci schválili návrh na zvýšení povinného objemu z 5 % na 6 % v případě bionafty. Před měsícem také poslanci hlasovali o návrhu zrušení povinnosti přimíchávání biopaliv první generace (na která se účelově pěstují plodiny) a zvýšení podpory biopaliv druhé generace, na jejichž výrobu se používá nepotravinářská biomasa a většinou jde o zužitkování odpadu. Poslanci vládních stran v čele s ANO, stejně jako v případě předchozího navýšení, přehlasovali ostatní strany. Takže v prvním případě prosadili zvýšení povinní příměsi o 1 % a teď návrh na zrušení, který podporovaly ostatní strany, zamítli. K žádné změně zatím nedojde. Není divu, že premiér resp. jeho strana, tak bojuje za přimíchávání bionafty, protože velká část jeho byznysu Agrofertu je založena právě na výrobě bionafty z řepky. Agrofert je sice v rukou svěřeneckých fondů, ale v těch působí jak premiérovi rodinní příslušníci, tak blízcí spolupracovníci.

Diesely s odstraněným filtrem pevných částic vs. bionafta

V současné době se hodně mluví o problému v podobě dieselů s odstraněným filtrem pevných částic a problém to opravdu je. Určitě by se měl řešit důkladnými technickými kontrolami. Vyvstává ale otázka, jestli mnohem větším problémem dieselů není právě povinné přimíchávání biopaliv, které u nás představují pouze biopaliva první generace? Jak velkou zemědělskou plochu zabírají opět uvidíme na vlastní oči, až řepka na polích plně rozkvete a budou nás obklopovat samá žlutá pole. Každopádně já mám jasno, jezdím na CNG, které je finančně i ekologicky výrazně výhodnější než nafta a žádné biosložky se do něj přimíchávat nemusí. A pokud se přimíchávají (například ve Švýcarsku), tak jde o bioplyn vyrobený z odpadů, tedy biopaliva druhé generace.