Kia Niro EV se ve své druhé generaci snaží se navázat na úspěšnou první. Podařilo se jí to? Zachovala si vynikající úspornost?

Sebevědomá cesta

Kia v poslední době sype jednu designovou pecku za druhou, osobně se mi velmi líbí vzhledová různorodost všech modelů této jihokorejské automobilky. Niro svými odvážnými tvary rozhodně nenechá nikoho chladným. Celkový obrys je dnes možná úplně konvenční, ale ty detaily. Jelikož se jedná o elektromobil, nepotřebuje obří masku chladiče, na druhou stranu u konvenčních aut tvoří slouží jako výrazný diferenciační prvek. Nezapomeňme také, že se Kia Niro nabízí také v hybridní a plug-in hybridní variantě a ty přeci jen nějaký vzduch potřebují. Jelikož má elektrická EV verze nabíjecí port vepředu, což mě osobně přijde jako úplně nejlepší umístění, stejně musí mít jiný nárazník než hybridy, tak proč jej pořádně nezakrytovat? Zvolený lesklý černý plast se strukturou napodobující klasický gril mi přijde jako skvělá volba. Účel to splní a vypadá to pěkně. V rozích se krčí rozměrná světla s LED pásky, obsluhující denní svícení a blinkry, které mi tvarem trochu připomínají výsledek EKG.

Na zadní partii se designéři vyřádili (foto Jan Tarant)

Jak je dnes u crossoverů v módě, okolí kol je orámované, ale naštěstí designéři nešli cestou nenalakovaných plastů. Zde je stejná povrchová úprava jako v nárazníku, tedy lesklá černá. Ona se vůbec line celou spodní části po celé délce auta a sice se stříbrnou barvou testovaného kusu netvoří výrazný kontrast, svůj účel obzvláštnění velkých ploch karoserie plní na výbornou. Celý černý je také zadní nárazník, který v sobě v podobných tvarech srdečního rytmu jako vepředu schovává všechna důležitá světla. Tedy kromě obrysových a brzdových, ty se usídlily na krajích zadního okna ve tvaru bumerangu. Vzhled je to opravdu neobvyklý, navíc jsou částečně oddělené od karoserie. C sloupek je vlastně částečně dutý, mezi samotným panelem, který mimochodem můžete mít v kontrastní barvě, a zbytkem auta je vzduchový kanál. V určitém úhlu je tak vidět skrz, zadní bumerangy se vlastně vznášejí ve vzduchu. Má to nějakou funkci? Nemám tušení, ale asi bude mít co dočinění s aerodynamikou. Někdo si bude muset zvykat na prázdnotu v místech, kde standardně bývají zadní světla, plechová část kufru takto vypadá mírně nevyužitě.

Moderní řešení moderních problémů

Interiéry větších vozů Kia v sobě spojují moderní design se zajímavými nápady. Po prvním usednutí za volant jsem si nemohl nevšimnout zvedajících se linek ze dveří na palubní desku. Možná to přeháním, přišlo mi to jak v těsném kokpitu nějakého sporťáku. V konvenčním crossoveru. Jo asi vážně přeháním. Každopádně interiér je vkusně minimalistický, nezanevřel ale na praktické ovládání základních funkcí auta. Možná jen škoda, že interiér není nějak prosvětlen, oživen. Je totiž celý tmavý, jen drobné horizontální linky před spolujezdcem se snaží svým podsvícením přinést dovnitř trochu života.

Interiér tvoří příjemný mix novoty a moderny (foto Jan Tarant)

Nepochybně si také velmi brzy všimnete dvouramenného volantu a obávám se, že bude pro hodně lidí kontroverzní. Já třeba mám velmi rád elegantní volanty v nových Škodách, ale na tom v Niru mi něco nesedí. Podlouhlý tvar středu mi asi příliš připomínal Škodu 120. Moc mu nepomáhá ani tlačítko jízdních režimů, působící jako na poslední chvíli dodělané řešení. Jinak rozvržení a logika tlačítek je stejná jako v jiných modelech Kia či Hyundai, tudíž fungují výborně. Bohužel stejné sdílení platí i pro řidičův displej. Ten patří k těm horším, moc vám toho neukáže, upravit podle svého si ho nemůžete, prostě nic moc. Jedna věc je tady ale nová a tou je variabilní grafika na základě času a počasí. V tomto režimu se vše ještě více zjednoduší a celkový motiv se snaží reflektovat počasí a denní cyklus. Můžete tak mít vše od noční oblohy, přes romantické západy slunce až po deštivý obzor. Možná je to blbost, ale mně to velmi imponovalo.

Pozitivní dojem na mě také dělá propojení obou hlavních displejů do jednoho černého panelu. Navíc na jeho konci na něj navazuje designová linka palubní desky, pokračující až ke dveřím spolujezdce. Díky tomu jsou displeje vysoko a hezky na očích, přesto ale nikde netrčí. Jako celek to působí pěkně harmonicky. A co nabídne samotný displej? Opět je to korejská klasika, tedy nabízí příjemné prostředí, průměrnou rychlost, kabelové Android Auto, ale jinak vyloženě nic, co by stálo za zmínku. Tedy kromě zvuků přírody, ovšem zde jsou modernizovány o nové tóny, které ale doplňuje i hudba. Na starších autech jsem rád cestou z práce poslouchal šumění lesa, novou verzi jsem kvůli doprovodné hudbě už nezapínal.

Příjemné sedačky potěší vyhříváním i ventilací (foto Jan Tarant)

Poslední displej se ještě nachází pod středovými výdechy klimatizace a ukrývá v sobě ovládání médií a teplotního komfortu. V levé části jsou vždy zobrazeny zkratky na odmlžení skel, cirkulaci vzduchu a automatické nastavení klimatizace, ta pravá už je ale dynamická a mód zobrazení se mění malými ikonkami uprostřed. Těmi se také mění funkce dvou otočných ovladačů po stranách. Buď se s nimi „šteluje“ hlasitost a ladění audia nebo teploty dvou předních zón. Přijde mi to jako geniální řešení, neboť se vyhýbá nastrkání všech funkcí do menu hlavního displeje, ale zároveň pomáhá dosáhnout elegantního minimalismu. Jen by bylo fajn, kdyby ikona pro změnu módů zobrazení byla o něco větší.

Z hlediska materiálů je na tom Niro velmi dobře. Líbí se mi použití nezvyklých vzorů na dveřích či před spolujezdcem, rozhodně ale neocením černý piano lesklý plast okolo voliče směru. Ten je okamžitě upatlaný a snadno se poškrábe. Na druhou stranu je třeba říct, že návrháři to s jeho množstvím nepřehnali, takže v čisté podobě vypadá i pěkně. V této části se také nachází startovací tlačítko, které by si i mohli odpustit, ale nedá se nic dělat. Potěší zase fyzická tlačítka pro ovládání vyhřívání a ventilace sedaček či aktivace zpětné kamery. Více vepředu se ještě schovává bezdrátová nabíječka a aby byly uspokojeny nabíjecí potřeby opravdu všech, je zde 12V zásuvka a USB A i C konektory.

Lesklý plast okolo voliče směru plynule přechází v geniálně řešené odkládací prostory (foto Jan Tarant)

Líbí se mi také držáky na nápoje, řešící hledání kompromisu mezi odkládáním všemožného nepořádku nebo lahví. Tady totiž máte na výběr. V základním stavu máte mezi sedačkami obří odkládací plochu, ale stiskem dvou tlačítek máte dva velké držáky na pití. Geniální řešení. Variabilní je i přihrádka pod loketní opěrkou, od zbytku středové konzole je oddělená odjímatelnou přihrádkou, odkládací prostor je tedy zajištěn.

Jaké jsou sedačky? Po celý rok budou nabízet příjemnou oporu na dlouhé cestování, v letních vedrech zase oceníte ventilaci. Vyzdvihnout musím ještě krásně měkoučké hlavové opěrky, to je jak padnout do peřin. Prostorově je vepředu vše bez kompromisů, ani já se svými XXL rozměry nemám s ničím problém. Tady je tedy vše v pořádku, co na to zadní pozice? Tam je to sice trochu skromnější, pro konfekční velikosti lidí to ale i tam bude bez výtek. Potěší také absence středového tunelu, takže ani pro pátého pasažéra to nebude za test. Zajímavé je umístění USB-C zásuvek na bocích předních sedadel či ovládání vyhřívání sedaček na dveřích u okenních tlačítek. Kolik lidí asi místo stáhnutí okna rozpálí sedačku?

Vzadu je překvapivě dost místa (foto Jan Tarant)

Kufr nabídne velmi solidních 475 litrů a i přístupnost je na dobré úrovni. Pod hlavní podlahu se vejde maximálně povinná výbava, ale nezoufejte, dobíjecí kabely můžete totiž strčit ještě jinam. Oproti první generaci má totiž Kia Niro EV přední kufřík. Vejdou se do něj do něj kabely, ale nic jiného. Na druhou stranu to takto bohatě stačí, nemusíte se kvůli nabíjení přehrabovat v nacpaném zadním kufru. V případě opravdu velkého nákladu je ještě možné sklopit zadní sedadla v poměru 60:40 a získáte tak skoro 1 400 litrů prostoru. No a pokud si budete chtít hrát na chalupáře, můžete tahat 300 kg nebrzděného, respektive 750 kg brzděného přívěsu.

Staronová technika

Nová Kia Niro EV z velké části přebírá techniku předchůdce, i když lehce vylepšenou. Znamená to tedy elektromotor o maximálním výkonu 150 kW (201 koní) a točivém momentu 255 N.m. Baterie má kapacitu 68 kWh (64,8 kWh využitelných), rychlé DC nabíjení s maximálním výkonem 80 kW zabere z 10 na 80 % celkem 45 minut a pomalé AC nabíjení s výkonem 11 kW z nuly do plna potrvá 7 hodin. To jsou na dnešní poměry už celkem podprůměrné hodnoty, Niro má ale jedno eso v rukávu v podobě spotřeby. O tom ale později.

Zavazadlový prostor nabídne solidních 475 litrů (foto Jan Tarant)

Jako obvykle jsou i zde jízdní režimy, měnící především odezvu na plynový pedál. Eco byl můj oblíbený, neboť pomáhal udržovat plynulost jízdy a zároveň auto úplně neotupil. Normal a Sport postupně reakce zrychlují, takže pokud to je váš šálek libovolného horkého nápoje, máte možnost. Jako bonus je zde i režim pro sníh, který by měl zlepšit chování, velké překvapení, ve sněhu, ten se ovšem v září kupodivu nedostavil. Dostavilo se ale vlhko a na něm nemá elektrická Kia problém utrhnout přední poháněná kola. Kontrola trakce sice rychle zasáhne, prokluz se ale i tak krátce dostaví. V takových podmínkách se tato koncepce pohonu jeví jako ne úplně ideální, na druhou stranu v Eco režimu a s jakš takš citlivým zacházení s plynem v nízkých rychlostech to není závažný problém. Pokud byste chtěli třeba čtyřkolku, máte smůlu, i nové Niro je jen „předohrab“. Naopak má ale jednu skvělou přednost: Jednopedálové ovládání. Nejen že si můžete pádly za volantem měnit intenzitu rekuperace, auto také zastaví až do nuly. No a pak že to nejde, ostatní výrobci by se zde měli učit

Jinak je tento crossover velmi příjemný společník. I nejvyšší výbava má „jen“ 17″ kola, perfektně balancující na hraně vzhledu a komfortu. Tvoří navíc skvělé kombo s podvozkem, vytvářející příjemně ukolébávající komfort. Trochu to připomíná parník, přes nerovnosti se přenese bez většího zaujetí a při energičtější jízdě se v zatáčkách nakloní jak Titanic po meetingu s ledovcem. Berme to ale v kontextu se zaměřením Nira. Není to sporťák, ale uvolněný crossover, takže houpavost a s ní spojené pohodlí je plus. Nikdo neříká, že Niro není schopné svižnějšího tempa, síly na to má dost, vyhledávaný způsob cestování to asi ale nebude.

Vepředu je kromě elektromotoru i prostor kabel. Palec nahoru (foto Jan Tarant)

K pohodové atmosféře také přispívá ticho. Samotný elektromotor nepíská a s absencí řízených výbuchů zpod kapoty by mohly vyniknout jiné ruchy. Mám ale dobré zprávy i na této frontě, není tomu tak. Bouchání od podvozku je z velké části ponechané mimo interiér a ani ve vyšších rychlostech negeneruje obtékající vzduch nijak výrazný rambajs. Příjemné cestování podporuje také head-up displej s promítáním na čelní sklo, který na dálnicích zobrazuje kromě obvyklých prvků i auta ve slepých úhlech. Vůbec autonomní řízení je tady na velmi vysoké úrovni. Opravdu pomáhá, nemusíte jej každou chvíli kontrolovat a umí dokonce řídit i bez zapnuté tempomatu. Tento aspekt má Kia zmáknutý.

Je spotřeba stále silnou stránkou?

Nepochybně je. Niro jsem vytáhl na okruh spotřeby a tam čarovalo. Po polovině okresek a městě si v průměru bralo 13,2 kWh/100 km, na konci okresek dokonce jen 13,1. Na konci po dálničním části se průměr zastavil na 15,9 kWh/100 km, což je stále na ně úplně malý a především poměrně hranatý crossover výborné číslo. V kontextu s využitelnou kapacitou baterie 64,8 kWh to vychází na dojezd 402 km. Teplota se pohybovala v rozmezí 21 – 27 °C, odpovídající pozdně letnímu večeru. Na konci testu se hodnota spotřeby zastavila na 15,2 kWh/100 km, všechno tedy ukazuje na pokračování úsporné tradice menších modelů Kia / Hyundai.

Specialitka Nira? Možnost tahat ze zásuvek v čumáku či v interiéru až 3,6 kW (foto Jan Tarant)

Má nějakou chybu?

To záleží na tom, co od auta očekáváte. Pokud byste chtěli každý den křižovat Evropu, nízký nabíjení výkon bude omezující. Ten se ale Kia Niro úspěšně snaží kompenzovat nízkou spotřebou, takže v kombinaci s destinačním nabíjením může poskytovat velmi zajímavé řešení každodenního cestování, které bude příjemně šetřit peněženku. Při každodenních couračkách potěší také pohodlná jízda a celkově dospělé manýry. Zbývá tedy ještě cena, ta se pohybuje mezi 1,1 až 1,4 miliony. V tomto světle už starší technika nevypadá tak dobře a je jen na potenciálních zákaznících, jak moc starší základ, omezující rychlost nabíjení, vadí.

3 věci, které mi rozhodně chybět nebudou

1. Klíč z levného plastu
2. Lehce poškrábatelný plast v kufru
3. Černý piano plast v interiéru

3 věci, které mi už teď chybí

1. Systém schovávacích držáků na nápoje
2. Řidičův displej reagující na počasí
3. Jednopedálové odkládání se silnou rekuperací