Archiv štítku: hybrid

Nová Škoda Kodiaq se blíží a pomalu se poodhaluje

Nová Škoda Kodiaq se blíží a v Mladé Boleslavi se rozhodli uvolnit  některé zajímavé technické detaily. Co nás tedy čeká?

Velké změny

Kromě obvyklých změn vzhledu proběhne největší divočina pod pomyslnou kapotou. Konvenční část budou tvořit dva benzínové a dva naftové motory, přičemž benzínová 1,5 TSI bude spojena s mild hybridní technologií. Opravdová novinka spočívá v plug-in hybridní verzi, slibující velké věci. Deklarován je dojezd na elektřinu přes 100 km, na který se bude brát energie z 25,7 kWh baterie. Velkým překvapením je možnost jejího dobíjení na rychlých DC stanicích výkonem až 50 kW. To je na takto malou baterii opravdu hodně a je otázka, jak dlouho bude takové nabíjení trvat a nakolik bude používání rychlých a dražších nabíjecích stanic dávat smysl. Podporovat bude totiž také „pomalé“ AC dobíjení výkonem až 11 kW, což je na plug-in hybrid nezvykle hodně. Zajímavá je také absence manuální převodovky, Kodiaq bude jen s DSG automatem. Přehled všech dostupných motorizací je na obrázku níže.

Paleta motorizací nové Škody Kodiaq (foto: Škoda auto)

 

Jeden z důvodů, proč byla z nabídky odstraněna manuální převodovky, je přesunutí voliče směru jízdy za volant místo jedné s páček. V interiéru se obecně udály velké změny. Nabídne kompletně přepracovaný systém ovládání s velkým dotykovým displejem a obecně nový systém interakce s autem. Odhalení bychom se měli dočkat již velmi brzy a do prodeje by měl Kodiaq jít v druhé polovině tohoto roku.

Nová Škoda Kodiaq (foto: Škoda auto)

Wankelův motor v hybridu Mazda MX-30 R-EV a další novinky

Mazda přišla s unikátním technickým řešením, představila Wankelův motor v hybridu Mazda MX-30 R-EV. Dacia Spring dostala silnější motorizaci a anketu Auto Roku 2023 vyhrál elektromobil Jeep Avenger.

Wankelův motor v hybridu Mazda MX-30 R-EV

Začneme u novinky z Japonska, která přináší unikátní řešení pohonu. Tím je Wankelův motor v hybridu.  V Bruselu totiž měla světovou premiéru Mazda MX-30 R-EV. Vychází z plně elektrické verze a rozměry i prostornost zůstávají stejné. Pod kapotu ale přibyl Wankelův motor a trakční baterie se zmenšila na polovinu. Vznikl tím unikátní sériový plug-in hybrid, který na elektřinu ujede 85 kilometrů dle WLTP a celkový dojezd je přes 600 kilometrů.

Jaké výhody má Wankelův motor v hybridu?

Proč právě Wankelův motor v hybridu? Hybridy a zejména pak plug-in hybridy čelí často oprávněné kritice, že zbytečně vozí dva kompletní pohonné systémy. Z toho vyplývá zbytečná hmotnost navíc a také prostorová náročnost. Podle Mazdy je řešením Wankelův motor v hybridu, protože je malý a lehký. Mazda MX-30 R-EV je navržená tak, aby zvládla každodenní jízdy většiny lidí čistě na elektřinu a pro delší trasy má zálohu v podobě Wankelova motoru.

Podcast v audio formě

Dacia Spring dostala motorizaci Electric 65

Další novinka bude evropská, i když tak trochu napůl, protože se vyrábí v Číně. I Dacia Spring totiž dostala nový pohon, spolu s verzí Extreme. Pohon samozřejmě zůstává plně elektrický, ale nese označení Electric 65, přičemž číslo značí počet koní pod kapotou. Oproti Electric 45 je to tedy citelné navýšení. Jelikož se silnějším motorem dostala Dacia Spring i delší stálý převod, měla by se změna projevit hlavně ve vyšších rychlostech a teoreticky by mohla klesnout i dálniční spotřeba.

Dacia Spring Extreme dostala i silnější elektromotor Electric 65 (foto: Dacia)

Auto Roku 2023 je elektromobil Jeep Avenger

Zakončíme u Auta roku, jehož vyhlášení také proběhlo na Autosalonu v Bruselu. Jeep Avenger získal titul Auto Roku 2023. Druhý Volkswagen ID. Buzz získal 241 bodů a na třetím místě se umístil Nissan Ariya se ziskem 211 bodů. Pod stupni vítězů skončila Kia Niro. Ve finále byly i vozy Renault Austral, Peugeot 408 a Subaru Solterra/Toyota bZ4X, přičemž se umístily právě v tomto pořadí. Většinou finalistů jsou tedy elektromobily, případně modely, které alespoň nabízí elektrickou variantu.

Wankelův motor v hybridu, silnější Dacia Spring nebo elektromobil autem roku?

Která z novinek vás zaujala nejvíce. Byl to Wankelův motor v hybridu Mazda MX-30 R-EV, Dacia Spring se silnějším elektromotorem nebo výsledek ankety Auto Roku 2023? O svůj názor se můžete podělit v komentářích pod článkem nebo na našich sociálních sítích. Aby vám neunikla žádná novinka, můžete sledovat Usporne.info na sociálních sítích Facebook, Twitter a Instagram, případně odebírat náš kanál novinek v aplikaci Telegram.

Renault Arkana E-Tech je hybrid nejen svojí motorizací ale také vzhledem. Originalita se mu nemůže upřít po žádné stránce, jak ale tento celek funguje? Je to jen „mišmaš“ nápadů splácaný dohromady, nebo na tom něco bude?

Designový jednorožec

Když se na Renault Arkana E-Tech podíváte, asi nebudete mít stejně jako já jasno, do jaké kategorie vlastně zapadá. Můžeme použít dnes neustále opakované termíny jako SUV, crossover atd., asi to ale není úplně ono. Asi nejvíce nám s tím pomůže pohled na zadní část, kde bychom to mohli rozluštit. Tam se postupně svažuje střecha do vodorovného konce kufru, což jasně ukazuje na kupé (coupé chcete li). No jo, ale Arkana má čtvery dveře, takže to je tedy čtyřdveřové kupé, které zpopularizovalo CLS od Mercedesu? Ne tak docela, protože to je přidřepnuté k zemi, což tento francouzský kříženec není ani náhodou. Světlou výšku má celých 20 centimetrů, což je více než mají konkurenti. Co že to tedy je? No v podstatě BMW X6 vypraný na „šedesát“, tedy malé SUV kupé.

Renault Arkana E-Tech I foto: Jan Tarant

 

A jak to celé působí? Zepředu je jako každý jiný dnešní Renault, nejvíce mi evokuje Clio. Mně osobně se jejich současný designový jazyk líbí především proto, že je zajímavý, ale nijak to nepřehání a jede si vlastní cestou. Z boku už vynikne párty trik Arkany, tedy výška nad zemí spolu se sešlápnutou střechou. Tam mě to už úplně neoslovuje, v kombinaci s delším zadním převisem to vypadá trochu neohrabaně. Jsem si ale vědom, že jsem rozhodně v menšině, kupříkladu mojí drahé ženě se Arkana velmi líbila. Na druhou stranu to má i praktickou stránku, jako třeba jednoduché vystupování a bezproblémové kolmé parkování u obrubníků.

Zádi dominují LED pásy obrysových světel přerušené logem Renault, které známe už od posledního Meganu. Je ale trochu škoda, že jsou blinkry osazeny klasickými žárovkami a ne diodami, ty by lehce futuristický vzhled doplňovaly lépe. Také musím vyzdvihnout absenci falešných koncovek výfuku, které se dnes tak rozmáhají. Pokud byste je přeci jen chtěli, sáhněte po sportovnější variantě, která se jim neubránila.

Renault Arkana E-Tech I foto: Jan Tarant

Šmrncovní interiér

Kde se Renault dle mého skromného názoru opravdu vyšvihl, je interiér. Zdaleka nejvíce mě ale překvapil celkový pocit z ovládacích prvků. Všechno od podvolantových páček, přes tlačítka připomínající piano klávesy až po otočné ovladače klimatizace kladou odpor tak akorát a jejich materiály i textura vůbec nepůsobí levně, naopak jsou na dotyk moc fajn. Celkové rozvržení je poměrně logické, když pominu poloostrov pod volantem na ovládání audia, který byl cool možná na počátku milénia. Střední částí se prolíná stříbrný dekor, který asi má evokovat kov? Těžko říct, co tím chtěli designéři naznačit, pěkné to ale je. Pod ním se linou pásky ambientního osvětlení, které hezky dokresluje atmosféru na palubě. Dotyková místa ve dveřích a na středové loketní opěrce jsou obtažené umělou kůží, takže vás ruce nebudou tlačit. Co ale tlačit nejspíše bude a co jsem za celý týden nepochopil, přesně v místě, kam si řidič opře pravé stehno, tedy na stranu středového tunelu, je ostrý přechod dvou tvrdých plastů. Nejen že to je na delší cestě nepříjemné, občas si přesně tam navíc tunel vrzne.

Renault Arkana e-Tech interiér I foto: Jan Tarant

Střední část interiéru je takové ztělesnění schizofrenie. Ve Francii se asi nemohli rozhodnout, jestli ji udělají moderně či postaru, tak oba přístupy splácali dohromady. Co tím myslím? Vertikální displej s úhlopříčkou 9,3 palce doplňují otočné ovladače s displeji uprostřed pro řízení klimatizace a pod nimi je staromódní volič převodovky, který tam působí trochu jak pěst na oko. Myslím, že nějaký další otočný ovladač či obecně něco decentnějšího by ke zbytku pasovaly lépe. Někoho by také mohly zklamat pár USB-A místo novějšího „céčka“, které slouží pro připojení mobilního telefonu k autu. U nich je ještě nabíjecí podložka, která si ale s mým telefonem z nějakého důvodu nechtěla kamarádit. Do třetice tam ještě je 12 V zásuvka, takže možností nabíjení je v autě více než dost.

Uprostřed se ještě nacházejí klávesová tlačítka pro pár drobností, na které se hezky kouká i s nimi pracuje. Škoda že se do lišty vetřela i slepá tlačítka bez funkce, představující automatické parkování (testované auto nemělo) a panoramatický kamerový systém (mít ani nemůže) a kazí tak celkový dojem z pěkné kabiny. Obdobná lištička je i vlevo od volantu, kde se úroveň podsvícení displejů a sklon předních světel ovládají klávesou pohybující se nahoru i dolu. Asi jste už pochopili, že se mi toto řešení opravdu líbilo.

„Chvalozpěvy můžu pět i o ovládání klimatizace“

Obdobné chvalozpěvy můžu pět i na ovládání klimatizace skrze „otočňáky“. Stříbrné orámování je na pohled i omak fajn a vnitřní displeje dodávají lehký punc exkluzivity. Je ale nutné se spokojit s jednozónovou klimatizací. Ještě si neodpustím jednu, pro mě podstatnou, drobnost. Do dvou držáků na nápoje se vejdou jak velké lahve, tak díky poddajným výstupkům uvnitř zde budou stabilní i malé kelímky. Tak to má být.

Volič převodovky a otočné ovladače klimatizace I foto: Jan Tarant

Jak je ale dnes již zvykem, všechno zajímavé se děje na displejích. V tom středním se řeší vše od multimédií, přes navigaci, nastavení auta až po jízdní módy (Eco, Normal a Sport). Je to takový automotive standard, nic extra ani v jednom směru. Telefon lze připojit přes kabel, nikoli bezdrátově, což mně osobně ale nevadí. Systém je přiměřeně responzivní, někomu by ale mohla vadit regulace hlasitosti přes displej. Druhý displej před řidičem je o něco zajímavější. Má čtyři možnosti zobrazení, na které se můžete podívat na mém Instagramu. Tím ale konfigurovatelnost v podstatě končí. Nemůžete si zobrazit mapu přes celou plochu či prohazovat jednotlivé segmenty, pouze je možné scrollovat standardními informačními položkami jako spotřeba, aktuální hudba atd. Z hlediska vzhledu to ale vypadá pěkně, ne že ne. Kvůli hybridnímu systému E-Tech ale nikde nenajdete otáčkoměr, ten je nahrazen ukazatelem vydávání či přijímání energie, který víceméně reflektuje polohu plynového či brzdového pedálu.

Někde se ten kupé tvar projevit musí

A jak se v Arkaně vlastně sedí? Prostoru je vepředu do všech směrů dostatek a dopředu je hezky vidět. Za řidičem to už tak veselé není, kvůli svažující se střeše není moc vidět dozadu a na pohled šikmo vzad můžete rovnou zapomenout. Tady přijde vhod přítomné monitorování mrtvého úhlu. Kvůli svým větším rozměrům jsem měl ale problém především se sedačkou, která byla pro mě příliš úzká, až jsem měl trochu otlačené vnější strany stehen. Je ale třeba říct, že kombinace látky a umělé kůže je opravdu příjemná a kombinace tmavé barvy a občasného bílého kontrastu dodává šmrnc.

Na zadních sedadlech je situace poměrně odlišná, bohužel v tom horším smyslu. Prostoru na kolena je přinejlepším tak akorát, omezující je ale jiná oblast. Přepravujte buď maximálně průměrné puberťáky, nebo cestující připravte před jízdou o hlavu, pro ni pod svažující střechou už nezbylo místo. Pokud se někdo usadí, může si odložit pitíčko do vnitřní strany sklopitelného středového opěráku a nabíjet z dvou USB-A zásuvek. „Atmošku“ už bohužel ambientní osvětlení neudělá, neboť si je zadních dveře asi nezasloužily.

Rozměry Renaultu Arkana I foto: Renault.cz

Tvar karosérie také ovlivňuje kufr. Díky svému tvaru je delší, přesto do něj ledničku nezavřete. Kromě nadměrných nákladů je ale všechno bez problémů. Koho by zajímala přesná čísla, vše podstatné můžete vidět v přiloženém diagramu. Pokud byste chtěli praktičtější ukázku velikosti zavazadlového prostoru, v galerii je v kufru schovaný Marek Tomíšek a jak můžete vidět, v depresi kvůli tomu na první pohled není. Co ale potěší, je rezerva pod podlážkou, od které se v dnešní době již pomalu ustupuje.

Hybrid nejen tvarem, ale hlavně motorem

Jak jsem již zmínil na začátku, k dispozici jsem měl hybridní verzi E-Tech. Docela bych se chtěl podívat na párty, na které se tento hybridní systém vymyslel, protože si nedovedu představit, že takto komplikovaný systém vymyslel někdo za střízliva. Začíná to spalovacím motorem, konkrétně atmosférickým 1.6 litrový benzínovým čtyřválcem, který se dříve používal samostatně v jiných vozech, než jej zařízly emisními limity. Aby hybrid byl hybridem, máme zde také elektromotor, který umožňuje jak čistě elektrickou jízdu, tak kombinovanou. Energie je ukládána do baterie o kapacitě 1,2 kWh na 230 Voltech buď rekuperací, nebo dobíjením ze spalovacího motoru. Doteď se zdá být vše normální že? Tím to ale ještě nekončí. Zmíněný elektromotor je totiž doplněn ještě jedním, který slouží jako startér, synchronizér převodových stupňů automatické převodovky, pomáhá s přechody mezi prvním elektromotorem a benzínem a ještě k tomu také rekuperuje. A aby toho nebylo málo, převodovka, která to celé pojí dohromady, má jen čtyři stupně a nemá spojku. Celý tento komplet ze sebe vypotí 143 koní. Už chápete tu poznámku o střízlivosti?

Celý systém motorů a převodovky dává řídící jednotce na výběr z 15 kombinací, takže jestli jste si mysleli, že desetistupňová převodovka je už příliš, evidentně není. Kluci a holky z Renaultu ale systém odladili docela dobře, i když má svoje specifika. Pokud vás technika auta nijak nezajímá a prostě chcete jet bez přemýšlení z A do B, ve většině případů vám systém nebude nijak stát v cestě. Občas pojedete na elektřinu, občas ne, můžete klidně následující kapitolku přeskočit. Pokud vás ale zajímá, jak to funguje, pokusím se to popsat.

Jak že to funguje?

Když nastartujete studené auto, spalovací motor naskočí vždy za účelem co nejrychlejšího ohřátí. Zvláštností systému E-Tech je, že rozjezdy jsou vždy jen s pomocí elektromotoru, „benzíňák“ do toho nikdy nezasahuje. Modří už možná vědí, že to je trochu v rozporu s co nejrychlejším ohřátím. Má to ale jednoduché řešení, motor totiž může běžet sám o sobě a jen dobíjet baterii, přičemž elektromotor uvede auto do pohybu. Jakmile je dosažena optimální provozní teplota, systém si už vybírá ze zmíněných 15 kombinací podle aktuálních provozních podmínek. Někdy se jede čistě na elektřinu, někdy jen na benzín, někdy kombinovaně.

Teorie a praxe

A jak že to funguje na reálných silnicích? Ve městě se pár elektrických kilometrů ujede, musíte se ale krotit s rychlostí. Za předpokladu zahřátého motoru a nabité baterie se při zrychlování na GPS padesátku do tachometrových cca 40 km/h jede na elektřinu, poté na zbylých patnáct naskočí „jedna šestka“. Aby neběžela jen dvě vteřiny, nacpe pár Wh do baterky a pak se umlčí. Po opuštění obce se opět nahodí a po většinu času už nezhasne, neboť při vyšších rychlostech už elektřina nestačí. Tam se také projevuje nedostatek E-Tech systému, předjíždění při okreskových rychlostech není úplně plynulé. Během dojíždění pomalejšího auta se motor vypne, při opětovném požadavku na zrychlení se tak musí opět nastartovat a převodovka ještě potřebuje vybrat správný převodový stupeň. Elektromotor vás sice postrčí hned, sám toho ale moc nesvede, působí to jako podtočený turbomotor. No a když se celý systém konečně rozmyslí, co má dělat, celkový zátah také není nic extra. Celé to prostě nějakou chvíli zabere, je nutné s tím v takových situacích počítat. Zhasnutí motoru také probíhá při zpomalení před zatáčkou či vjezdem do obce, kdy si ševelí hezky potichu. Trochu zbytečný extrém je vypnutí motoru při deceleraci na dálnici, kdy se při sebemenším dotknutí plynového pedálu musí opět nahodit. Úspora paliva je tak naprosto minimální, spíše možná negativní.

Když jsem už nakousnul zpomalování, z toho mi zůstával rozum stát. Rekuperace je skoro tak silná jako v některých elektromobilech, třeba Opel Mokka e zpomalovala možná jen o malinko více. Ta má ale 50 kWh baterii, Arkana jen 1,2! Nechápu, jak může akceptovat tak velké dobíjecí výkony. S trochou předvídání je tak možné na režim B jezdit bez dotknutí brzdového pedálu. Bohužel do zastavení to nepůjde, tehdy se už bez kotoučů neobejdete. Je také nutné myslet na malou kapacitu akumulátoru, moc energie se do ní nevejde. Když tedy očekáváte delší či prudší sjezd, je vhodné baterii předtím co nejvíce vybít. Jak? Režimem EV, který se aktivuje klávesou na středové konzoli. Renault systém bohužel ale nastavil tak, že pod polovinu kapacity vás téměř nepustí. Pokud byste stále jeli z kopce a baterie by již byla naplněna k prasknutí, nastartuje se spalovací motor a pokusí se imitovat brzdění rekuperací. Na displeji před řidičem dokonce stále ukazuje určitou míru rekuperace, i když reálně to tak není.

Benzínový motor 1,6 s elektromotory I foto: Renaultgroup.com

Jak se hybridní technika podepíše na spotřebě?

V tom mi udělal jasno můj měřící okruh spotřeby (přehled všech mnou testovaných aut zde). Podmínky byly již zimní, teplota na bodu mrazu s lehce hustším provozem. Hybridní technika se ve dobrém světle ukázala na prvních dvou částech okresek a města, kdy se spotřeba zastavila na parádních 4,6 l/100 km. Tam se naplno ukázala silná rekuperace, díky které nepřišlo žádné brzdění nazmar. Jak už ale u hybridů bývá zvykem, jejich Achillova pata jsou dálnice a tady to není jiné. Tam totiž elektro část tvoří v podstatě přebytečnou zátěž a jede se jen na benzín. Nezapomeňte, že v Arkaně je atmosférická 1,6, která není ideální motor pro lítání po dálnicích s takto velkým autem. Výsledkem tak jest spotřeba, která ve 130 km/h GPS letí klidně k sedmi litrům. Nakonec se hodnota zastavila na 5,3 l/100 km. Co z toho vyplývá? Pokud se na dálnice moc často nepodíváte, E-Tech je skvělá volba, v opačném případě bych šel raději do 1,3 turbo benzínu

Příjemný společník, který se nebojí ozvat

Celkově je jízda příjemná, podvozek je dobře odhlučněný a i na 18′ kolech z vás nevymlátí duši. Vyšší karoserie je ale znát v zatáčkách, kde se nijak nežinýruje a prostě se nakloní. A když se to s rychlostí už přežene, prostě se v nedotáčivém smyku odklouže dopředu. Není to nijak nebezpečné, ale sporťák to rozhodně není. Na druhou stranu, pokud někdo něco takového čeká od auta jako je Arkana, měl by se nad sebou zamyslet. I sváteční řidič se ale dříve či později seznámí se celkovým zvukovým projevem, který je její asi nejslabší stránka. Když si to bzučíte na elektřinu, je v interiéru docela dost slyšet klimatizace a po sešlápnutí plynu se zase rozeřve benzínový motor, který netiší žádné turbo. Přechody z jednoho na druhý pohon jsou tak opravdu výrazné a vůbec nesedí k relaxačnímu charakteru zbytku auta. Aby toho nebylo málo, při dálničních rychlostech se zase začne ozývat docela výrazný aerodynamický hluk.

Renault Arkana E-Tech I foto: Jan Tarant

Pár slov na závěr

Po týdnu stráveném s tímto francouzským švihákem jsem neměl jasno, na koho jej Renault vlastně cílí. Na délku má víc než nově představený Austral, ale je méně praktický. E-Tech pohon je zajímavý, ale na dálnice se nehodí. Světlá výška pomůže možná tak u obrubníku, protože to není a nemůže být čtyřkolka. Na silnicích ale potkávám Arkan docela dost, takže si své zákazníky evidentně najdou. Velký podíl na tom určitě má celkový design, který je přinejmenším zajímavý, a i když se to mnozí snaží vymluvit, výběr auta je přeci je jenom velmi emoční záležitost.

 

3 věci, které mi rozhodně chybět nebudou

  1. Tlačící středový tunel
  2. Nemožnost mít automatické zapínání potkávacích světel a manuální dálkové
  3. Indikovaný dojezd, který po 100 km skáče na nulu

3 věci, které mi už teď chybí

  1. Piano tlačítka v interiéru
  2. Silná rekuperace umožňující jízdu téměř jedním pedálem
  3. Ovladače klimatizace

Toyota C-HR 2.0 Hybrid – skutečná spotřeba

Toyota C-HR 2.0 Hybrid není úplně novinka na trhu, ale v minulosti měla pod kapotou jen hybridní systém s osmnáctistovkou, se kterou v dynamice zrovna nevynikala, což je u sportovněji střiženého auta škoda. Teď ale dostala pod kapotou i hybrid s dvoulitrem, tak se pojďme podívat jak jezdí a jaká je její skutečná spotřeba.

Toyota C-HR je kříženec segmentu B

Toyota C-HR je v podstatě kříženec mezi SUV a coupé a vzhledově připomíná kromě vyššího podvozku spíše coupé. Kromě svažující se zádě a designu, ze kterého vyzařují sportovní rysy, to umocňují spoilery vzadu a dokonce maskuje zadní dveře tím, že má kliky schované v rozích oken. Nebude ale sportovní silueta na úkor prostoru?

Toyota C-HR Hybrid – zadobok

Uvnitř je Toyota C-HR prostorná

Nastavuji si tedy sedačku řidiče tak, abych seděl pohodlně, a sedám si dozadu. Jsem příjemně překvapený, že i při své výšce 192 cm se „za sebe“ vejdu a přestože se koleny dotýkám sedačky před sebou, nijak mě to netlačí, protože tam není tvrdý plast jako u některých konkurentů. Ještě větší překvapení je nad hlavou, protože jsem čekal, že se tam kvůli svažující se zádi nevejdu. Ale není tomu tak a ještě trochu místa nad hlavou mám. Takže prostorem uvnitř Toyota C-HR příjemně překvapila.

Toyota C-HR Hybrid – prostor vzadu

Toyota C-HR příjemně překvapí i zavazadlovým prostorem

Pojďme se tedy podívat na zavazadový prostor. Ani ten není malý, a pod jeho podlahou jsou ještě další přihrádky. Třeba kočárek EasyWalker se tam vejde i bez sundavání kol, což v segmentu B rozhodně není pravidlem a většinou musím alespoň jedno kolo sundat. Jen je ale potřeba si uvědomit, že když potřebujete naložit něco vyššího, na rozdíl od klasických SUV nebo kombíků bude u Toyoty C-HR limitující svažující se záď.

Toyota C-HR Hybrid – zavazadlový prostor, vejde se tam i kočárek EasyWalker

Celkově je Toyota C-HR sportovně střižená

Sportovní dojem není jen zásluhou designu a tvaru karoserie, ale i podvozek je sportovněji naladěný. V zatáčkách tedy Toyota C-HR sedí na poměry crossoverů velmi dobře, byť je to mírně na úkor komfortu. Ale mě osobně to tak vyhovuje, protože vzhledem k zaměření auta to považuji za optimální naladění. Rozhodně chválím motor, protože systémový výkon 184 koní je opravdu znát a na rozdíl od verze 1,8 Hybrid to opravdu pěkně jede. Ostatně, slabší verze má pouze 122 koní, takže i rozdíl v „papírových“ hodnotách je velký, takže to musí být znát.

Toyota C-HR Hybrid – zepředu

Spotřeba vozu Toyota C-HR 2.0 Hybrid při různých režimech jízdy

Pojďme se ale podívat na spotřebu Toyota C-HR 2.0 Hybrid. Začněme spotřebou při ustálených rychlostech. Na běžné silnici mimo město si při maximální povolené rychlosti řekne o 4 a třičtvrtě litru na 100 kilometrů. Zajímavé je, že na rychlostní silnici to bylo podle palubního počítače jen o desetinu více a až na dálnici spotřeba přeleze hranici 6 litrů na 6,15 litrů na 100 kilometrů. Ve městě jsem ujel 104 kilometrů, při kterých byla spotřeba v průměru 5,4 litrů na 100 kilometrů. Tu ale zvyšují studené starty, kdy běží primárně benzínový motor, aby se zahřál, ale po jeho zahřátí je delší jízda po městě velmi úsporná a spotřeba klesala i ke čtyřem litrům.

Toyota C-HR Hybrid – interiér

Toyota Toyota C-HR 2.0 Hybrid, skutečná spotřeba podle tankování

Kombinovaný okruh, který obsahuje všechny zmíněné režimy, pak Toyota C-HR 2.0 Hybrid se silnějším motorem zvládla za rovných 5 litrů na 100 kilometrů podle palubního počítače. A jak si vedla podle tankování? Tam skutečná spotřeba po ujetí 367 kilometrů vyšla na 5,4 litrů na každých 100 kilometrů. Kompletní tabulku naměřených hodnot včetně přepočtu na cenu za kilometr naleznete v tabulce pod článkem.

Toyota C-HR Hybrid – kombinovaná spotřeba po jednotném okruhu podle palubního počítače

Podle mě je Toyota C-HR 2.0 Hybrid lepší volbou

Skutečná spotřeba necelých 5 a půl litrů není na auto se stádem více než 180 koní pod kapotou vůbec špatný výsledek a je dokonce nižší než mi vyšla u zmíněné slabší verze s osmnáctistovkou. S tou jsem ale jezdil v teplotách pod nulou, kdy se studené starty při krátkých jízdách projevily více. V tomto testu silnější verze se teplota pohybovala okolo 10 stupňů, ale když jsem s ní krátce jel v létě, byla ještě výrazně úspornější. Pravděpodobně proto, že kvůli topení musí častěji běžet spalovací motor, aby vznikalo odpadní teplo.

Toyota C-HR Hybrid – zezadu

V zimě bude spotřeba hybridní Toyoty C-HR výrazně vyšší

Je tedy jasné, že mezi letní a zimní spotřebou bude u hybridní Toyoty C-HR větší rozdíl, než jsme zvyklí u běžných aut. Celkově jde ale o povedené a stylové auto, které je nejen relativně úsporné, ale navzdory sportovně tvarované karoserii příjemně překvapí i prostorem uvnitř. Vadou na kráse je tedy jen cena, která u této silnější verze začíná na 805 tisících korun, byť současná akční cena je o 60 tisíc nižší. Základní verze s osmnáctistovkou je o 115 tisíc levnější, což je poměrně velký rozdíl.

Toyota C-HR 2.0 Hybrid 135 kW (10/2020) náklady
spotřeba ve městě (104,1 km) 5,42 l/100 km 1,51 Kč/km
spotřeba mimo město (90 km/h) 4,75 l/100 km 1,32 Kč/km
spotřeba na rychlostní silnici (110 km/h) 4,85 l/100 km 1,35 Kč/km
spotřeba na dálnici (130 km/h) 6,15 l/100 km 1,71 Kč/km
kombinovaný okruh Usporne.info 5 l/100 km 1,39 Kč/km
celkem za celý test (366,9 km) 5,36 l/100 km 1,49 Kč/km
Kombinovaná spotřeba – norma 5,2 l/100 km rozdíl: 3,08%

Toyota C-HR Hybrid – skutečná spotřeba

TEST: BMW 330e (plug-in hybrid) – skutečná spotřeba

Trojkové BMW nabízí i plug-in hybrid s označením 330e. Jak už číslovka napovídá, patří mezi nejsilnější motorizace BMW řady 3. Ale zároveň je cílem snížit spotřebu a tím i emise. Pojďme se tedy podívat, jak to funguje v reálu a jaká je skutečná spotřeba BMW 330e.

BMW 330e je spíše sportovní sedan než rodinné auto

BMW řady 3 je prémiový sedan střední, který už designem dává najevo své sportovní ambice. Tvarem jde sice o klasický sedan, ale sportovní rysy nezapře. I na prostoru uvnitř je znát, že BMW 330e, zejména s karoserií sedan není koncipováno primárně jako rodinné auto.

BMW 330e – zepředu

Zavazadlový prostor a prostor na zadních sedačkách BMW 330e Sedan

Zavazadlový prostor je u plug-in hybridního BMW 330e mělčí než u ostatních motorizací BMW řady 3, takže pro větší využitelnost je určitě u plug-in hybridu lepší verze kombi, kde je alespoň možnost využít i prostor nad roletou. Pokud jde o místo pro posádku, ani v tomto ohledu, zejména na zadních sedačkách, není místa nadbytek. Se svojí výškou 192 cm se sice „za sebe“ vejdu, ale nemám prakticky žádné místo před koleny, takže si nedokážu představit takto cestovat na delší trase.

BMW 330e – prostor vzadu

Jízdní vlastnosti jsou silnou stránkou BMW 330e

Hlavní parketou trojkového BMW je totiž radost z jízdy a ve spojení s plug-in hybridní motorizací 330e má opravdu skvělou dynamiku. Pod kapotou je totiž 292 koní, které s autem umí opravdu slušně zahýbat. U BMW řady tři ale rozhodně nejde jen o zrychlení v přímce. Auto v zatáčkách jede jako po kolejích, ale když si zapněte režim xTreme Sport a chcete si trochu zablbnout, dovolí vám i nějaký ten menší driftík. Nutno ale dodat, že při pokusu o větší drift už zasáhne stabilizace.

BMW 330e – zezadu a z boku

BMW 330e v testu ujelo 61 km jen na elektřinu

Přestože se silnější plug-in hybridní trojkou, je i spousta zábavy, hlavním cílem tohoto pohonu je snížení spotřeby a tím i emisí. První možností, jak toho dosáhnout, je jezdit kratší trasy jen na elektrický pohon. Při testu elektrického dojezdu, kdy jezdím rychlostí do 90 kilometrů za hodinu, jsem takto ujel velmi pěkných 61 kilometrů na jedno nabití. BMW 330ezvládá v čistě elektrickém režimu i dálničních 130 kilometrů za hodinu, ale touto rychlostí samozřejmě tak daleko nedojedete.

BMW 330e – nabíjecí zásuvka Mennekes

Spotřeba BMW 330e při ustálených rychlostech, na elektřinu i benzín

Zatímco při 90 kilometrech za hodinu je spotřeba elektřiny 15,4 kilowatthodiny na 100 kilometrů, na rychlostní silnici je to mírně přes 19 kilowatthodin a na dálnici pak již 23 a půl kilowatthodiny na 100 km. Když se baterie vybije a BMW 330e jede na benzín, je jeho spotřeba na běžné silnici 4,9 litrů na 100 kilometrů, na rychlostní silnici stoupne na 6,1 litrů a na dálnici na 7,3 litrů na každých 100 kilometrů.

BMW 330e – označení motorizace (plug-in hybrid)

V ideálním případě jezdí BMW 330e v hybridním režimu

V ideálním případě ale BMW 330e jezdí delší trasy v hybridním režimu. Pokud si totiž delší trasu zadáte do vestavěné navigace, auto si chytře rozvrhne energii v baterii na celou trasu, což je efektivnější. Takto byla spotřeba při jízdách po městě během celého testu 2,4 litrů na 100 kilometrů. Nelze ale vyhodnotit spotřebu elektřiny, protože tu v hybridním režimu auto neukazuje.

BMW 330e – interiér

Skutečná spotřeba BMW 330e pod 4 a půl litru na 100 km

Kombinovaný přibližně 60kilometrový okruh auto zvládlo se spotřebou 2,7. litrů na100 kilometrů a k tomu 19 kilowatthodin na 100 kilometrů podle nabíjení. Skutečná spotřeba za celý test podle tankování byla 4,4 litrů benzínu na100 kilometrů a k tomu 10 a půl kilowatthodiny na 100 kilometrů podle nabíjení. Kompletní tabulku naměřených hodnot včetně přepočtu na cenu za kilometr naleznete pod článkem.

BMW 330e – skutečná spotřeba

Závěr testu skutečné spotřeby BMW 330e

BMW 330e tedy poskytne nejen skvělý požitek z jízdy, ale umí být i úsporné. A jak už to u plug-in hybridů bývá, čím kratší trasy jezdíte a čím častěji nabíjíte, tím úsporněji jezdíte. A BMW za časté nabíjení a kilometry ujeté na elektřinu své zákazníky i odměňuje a motivuje je tak, aby se chovali ekologicky.

BMW 330e 215 kW – plug-in hybrid (9/2020) náklady
spotřeba benzínu ve městě (ujeto 106,8 km) 2,36* l/100 km 0,65* Kč/km
spotřeba mimo město (90 km/h) 4,85 l/100 km 1,35 Kč/km
spotřeba na rychlostní silnici (110 km/h) 6,06 l/100 km 1,69 Kč/km
spotřeba na dálnici (130 km/h) 7,25 l/100 km 2,02 Kč/km
kombinovaný okruh Usporne.info 2,7 l/100 km 1,32 Kč/km
19,12 kWh/100 km
celkem za celý test (ujeto 537,5 km) 10,53 kWh/100 km 1,55 Kč/km
4,44 l/100 km
Kombinovaná spotřeba – norma 1,8 l/100 km rozdíl: 144,44%
Spotřeba elektřiny ve městě (navíc k benzínu)
spotřeba ve městě (ujeto 106,8 km) nezjištěno kWh/100 km nezjištěno Kč/km
Spotřeba elektřiny při ustálených rychlostech (jízda pouze na elektřinu)
spotřeba mimo město (90 km/h) 15,35 kWh/100 km 0,45 Kč/km
spotřeba na rychlostní silnici (110 km/h) 19,1 kWh/100 km 0,57 Kč/km
spotřeba na dálnici (130 km/h) 23,55 kWh/100 km 0,70 Kč/km
Cena elektřiny počítána dle průměrné ceny, kterou jsem v době ceny měl doma (2,96 Kč/kWh)

*) pro vyčíslení kompletních nákladů ve městě by bylo nutné přičíst i spotřebu elektřiny v městském provozu, což kterou ale nebylo možné vyhodnotit, protože ji auto v hybridním režimu neukazuje

BMW 330e – přední světlo

BMW 330e – zezadu

BMW 330e – řadicí páka

BMW 330e – zavazadlový prostor

BMW 330e – spotřeba elektřiny

BMW 330e – kombinovaná spotřeba na cca 60kilometrovém okruhu podle palubního počítače

Skutečná spotřeba – BMW 330e (plug-in hybrid)

TEST: Honda Jazz Crosstar e:HEV (hybrid) – skutečná spotřeba

Nová Honda Jazz v mnohém navazuje na svého předchůdce, ale zároveň je ve spoustě aspektů úplně jiná. Jednou z těch odlišností je určitě pohon, kde nezůstal kámen na kameni. Zatímco předchůdce nabízel jen tradiční benzínové motory, nový Jazz je pouze jako hybrid a to s unikátním a velmi zajímavým systémem pohonu.

Honda Jazz Crosstar je kříženec hatchbacku, MPV i SUV

Honda Jazz byla vždycky křížencem hatchbacku a MPV, ale v nejnovější generaci se k tomu ve verzi Crosstar přidaly i prvky SUV. Má tedy podobnou siluetu jako předchůdci, ale design je úplně jiný. Zatímco předchůdce měl poměrně členitý, typicky Japonský, design, nový Jazz sází na minimalistické hladké tvary. K tomu verze Jazz Crosstar přidává plastové doplňky, které Jazzu dávají drsnější vzhled. Takže siluetou stejný, ale design je úplně jiný.

Honda Jazz Hybrid Crosstar z boku

Sedačky Magic Seats si nechala i nová Honda Jazz

Co si ale Honda Jazz zachovala, je praktičnost interiéru. Díky vyšší stavbě karoserie, delšímu rozvoru a krátkému motorovému prostoru je uvnitř auta o rozměrech hatchbacku segmentu B spousta místa. Zavazadlový prostor je nejenom velký v základním nastavení, ale díky sedačkám Magic Seats, které měl Civic 8. a 9. generace nebo předchozí generace Jazzu, je úžasně variabilní. Pokud potřebuji rovnou plochu, sklopím sedačky a sedák se posune k podlaze. Vznikne tím rovný prostor, který je zarovnaný se dnem zavazadelníku. A když potřebuju převézt vyšší předmět? Pak zadní sedačky zvednu jako v kině. Benzínová nádrž je totiž pod předními sedačkami, takže vzadu tím vznikne vysoký prostor. Toto se opravdu povedlo.

Honda Jazz Hybrid Crosstar – sedačky Magic Seats

Pod kapotou je Honda Jazz Hybrid úplně jiná

Pokud jde o prostornost a variabilitu, navazuje tímto Jazz na svého předchůdce. Ta největší revoluce se ale odehrála pod kapotou. Hybrid byl v předminulé generaci Hondy Jazz, ale byl to v podstatě jen mild-hybrid IMA. V minulé generaci byly jen spalovací motory 1,3 i-VTEC a 1,5 i-VTEC a nejnovější generace dostala už pouze hybridní pohon. A navíc opravdu unikátní a propracovaný.

Honda Jazz Hybrid Crosstar – motor

Jak funguje hybridní systém Hondy Jazz?

Hybridní systém, který pod kapotou Hondy Jazz nese označení e:HEV, totiž nemá klasickou převodovku a kola roztáčí primárně elektromotor o výkonu 80 kW. Ten má energii buď z baterie, nebo od spalovacího motoru, který slouží primárně k pohonu generátoru, pokud v baterii není dostatek energie. Zážehová atmosférická patnáctistovka o výkonu 72 kW, která pracuje v Atkinsonově cyklu, může také pohánět kola přímo, ale jen v rychlostech přibližně od 75 kilometrů za hodinu a výše. Slouží k tomu jedem stálý převod, který odpovídá pětce nebo šestce běžných aut.

Honda Jazz Hybrid Crosstar zepředu a z boku

V čem spočívá hlavní výhoda hybridního systému?

Hybridní systém tak využívá toho, že spalovací motor má nejvyšší efektivitu když jede s otevřenou škrticí klapkou, tedy na vyšší výkon. Pokud je výkonu potřeba méně, zbytek energie se ukládá do baterie, kam se samozřejmě ukládá i brzdná energie z rekuperace. Když je jí tam uloženo dostatečné množství, spalovací motor se vypne a auto jede jen na elektřinu z baterie. Díky tomu se zkrátí čas,po který běží spalovací motor, a když už běží, může pracovat v pásmu nejvyšší efektivity, což bez takto propracovaného hybridního systému není možné.

Honda Jazz Hybrid Crosstar – označení pohonu

Jak si Honda Jazz Hybrid vede po stránce dynamiky?

A jak je na tom Honda Jazz Hybrid s dynamikou? Oněch 80 kW, které dokáže vygenerovat elektromotor není moc, ale na poměry segmentu B je to nadprůměrné a při rozjezdu zejména v nižších rychlostech pomáhá i vyšší krouticí moment elektromotoru. Ve vyšších dálničních rychlostech mu ale dříve dochází dech, zejména do kopce. Zkrátka to není auto primárně na dálnici, ale spíše do města a okolí. Na okreskách okolo města ale Jazz překvapí precizním a sportovněji naladěným podvozkem, díky kterému se i při vyšší stavbě karoserie v zatáčkách vyrovná běžným hatchbackům. Tohle zkrátka Honda umí a i nový Jazz navazuje na své předchůdce.

Honda Jazz Hybrid Crosstar zezadu

Ve městě je Honda Jazz Hybrid velmi úsporná, kromě kratičkých tras

A jak si Honda Jazz Hybrid vede po stránce spotřeby? Ve městě jsem celkem ujel přibližně 110 kilometrů,během kterých palubní počítač v průměru ukazoval 3,9 litrů na 100 kilometrů. To jasně ukazuje, který režim hybridnímu Jazzu vyhovuje nejlépe. Akorát při krátkých jízdách po městě spotřeba stoupá, protože auto po startu spouští spalovací motor aby se zahřál, i když jeho pomoc není potřeba. Když se ale zahřeje, hybridní systém se přepne do běžného režimu a spotřeba jde dolů.

Honda Jazz Hybrid Crosstar – spotřeba, kombinovaný okruh

Spotřeba Hondy Jazz Hybrid při ustálených rychlostech mimo město

Vlastně ještě nižší spotřeba než ve městě vyšla na běžné silnici mimo město při 90 kilometrech za hodinu. Díky častému využívání elektrického režimu to bylo podle palubního počítače jen 2,9 l/100 kilometrů. Otázkou ale je, jestli by takovou spotřebu Honda Jazz Hybrid udržela i na dlouhé trase. S rostoucí rychlostí jde ale spotřeba prudce nahoru, na rychlostní silnici je to 4,8 l/100 kilometrů a na dálnici 6,7 litrů. I to ale není na městské auto špatná hodnota.

Honda Jazz Hybrid Crosstar zepředu

Honda Jazz Crosstar Hybrid a její skutečná spotřeba

Po kombinovaném okruhu ukázal palubní počítač Hondy Jazz Crosstar Hybrid 4,1 l/100 kilometrů a po 612 kilometrech za celý test ukázalo auto 4,9 litrů na každých 100 kilometrů. Skutečná spotřeba podle tankování ale vyšla o desetinu nižší, přesně 4,79 l/100 kilometrů. Kompletní tabulku naměřených hodnot s přepočtem na náklady na kilometr naleznete dole pod článkem.

Honda Jazz Hybrid Crosstar – spotřeba podle palubního počítače za celý test, skutečná spotřeba byla o desetinu nižší

Vadou na kráse Hondy Jazz Crosstar je jen vyšší cena

Nová Honda Jazz si tedy zachovala praktičnost předchozí generace a k tomu přidala výborný hybridní pohon a verzi Crosstar v duchu současných trendů. Vadou na kráse je tedy jen vyšší cena. Základní Jazz Hybrid začíná na půl milionu a Crosstar, který je k dispozici pouze v nejvyšší výbavě Executive, stojí o 110 tisíc více. Za tu cenu ale dostanete povedené a všestranné auto v plné výbavě, ke které si můžete připlatit už jen metalický lak.

Honda Jazz Hybrid Crosstar – „řadicí páka“

Honda Jazz Crosstar e:HEV (hybrid) 80 kW (8/2020) náklady
spotřeba ve městě (109,3 km) 3,85 l/100 km 1,06 Kč/km
spotřeba mimo město (90 km/h) 2,9 l/100 km 0,80 Kč/km
spotřeba na rychlostní silnici (110 km/h) 4,8 l/100 km 1,32 Kč/km
spotřeba na dálnici (130 km/h) 6,68 l/100 km 1,84 Kč/km
kombinovaný okruh Usporne.info 4,1 l/100 km 1,13 Kč/km
celkem za celý test (612,1 km) 4,79 l/100 km 1,32 Kč/km
Kombinovaná spotřeba – norma 3,9 l/100 km rozdíl: 22,82%

Honda Jazz Hybrid Crosstar – prostor vzadu

Honda Jazz Hybrid Crosstar – označení modelu

Honda Jazz Hybrid Crosstar – zavazadlový prostor

Honda Jazz Hybrid Crosstar – interiér

 

Honda Jazz Hybrid Crosstar – zadní nárazník

Honda Jazz Hybrid Crosstar – přední světlo

Honda Jazz Hybrid Crosstar – přední sloupek je tenký a výhledu brání minimálně

Honda Jazz Hybrid Crosstar – skutečná spotřeba

Jakou nejvyšší spotřebu zvládne hybrid Honda Jazz e:HEV?

Většinou dělám testy skutečné spotřeby při normální jízdě v běžném provozu, nebo občas extrémně úspornou jízdu v rámci eco-rally nebo nějakého pokusu o rekord. Dneska to ale zkusím trochu jinak a pokusím se nalézt odpověď na otázku, jako nejvyšší spotřebu zvládne hybridní Honda Jazz e:HEV.

Z Berouna do Prahy s cihlou na plynu

Hybridy obecně nemají rády dálnici, proto je ideální příležitost to vyzkoušet při cestě z Berouna do Prahy, navíc když mám poněkud naspěch. Takže v Berouně nuluji palubní počítač a po cca dvou kilometrech průjezdu městem najíždím na dálnici stylem „cihla na plynu.“

Honda Jazz e:HEV (hybrid) – zezadu

Do kopce je Honda Jazz hybrid trochu línější

Dálnice D5 je zvlněná, takže je to i příležitost, jak si hybridní systém poradí s vyšším zatížením. Do kopce se mu moc nechce a teoretické maximální rychlosti rozhodně nedosáhne, ale po rovině jede docela pěkně, byť i tam je znát, že hybridní systém při vyšších rychlostech ztrácí dech. Zkrátka město a okresky mu vyhovují mnohem lépe.

Honda Jazz e:HEV (hybrid) – zepředu

S těžkou nohou po dálnici a do kopce má Jazz hybrid slušný apetit

Podívejme se ale na spotřebu, která je při tomto stylu jízdy po dálnici a navíc většinou do kopce na hony vzdálená normované hodnotě, která je v kombinovaném režimu 3,9 l/100 km a dokonce i než Hondou udávaných 6,3 l/100 km pro velmi vysokou rychlost. Není se čemu divit, start byl v cca 250 metrů nad mořem a za cca 20 kilometrů se vystoupá přibližně o 150 metrů nahoru, to se musí projevit. Z tohoto pohledu pak 11,5 l/100 km, které palubní počítač ukazuje před Prahou, není žádné závratné číslo.

V hustším provozu spotřeba letí prudce dolů

Po odbočení na Pražský okruh směrem na Barrandov se ale pokus komplikuje. Hustý provoz se pohybuje rychlostí od 80 do 110 kilometrů za hodinu a co na to spotřeba? Ta potvora si dovolila na tak krátkém úseku klesnout na 8,3 l/100 km, které palubní počítač už ukazuje na první křižovatce po sjetí z dálnice.

Honda Jazz e:HEV (hybrid) – spotřeba, dálnice

Spotřeba pod 7 litrů, to se moc nepovedlo!

Teď už je jasné, že díru do světa neudělám, jde to doslova z kopce. Jak s profilem trasy, tak i se spotřebou. Navíc ve městě se Honda Jazz hybrid cítí jako ryba ve vodě. I když dělám co můžu a jedu svižně, auto si klidně dovolí vypnout spalovací motor a většinu průjezdu městem jede v režimu EV. V cíli na Karlově náměstí tedy ukazuje 6,8 l/100 km. To tedy není žádná sláva, na to jak jsem se snažil.

Honda Jazz e:HEV (hybrid) – spotřeba na trase Beroun – Praha (Karlovo náměstí)

Vybral jsem si špatné auto!

Na pokus o vysokou spotřebu jsem si tedy vybral špatné auto a špatnou trasu. Jen ta dálnice do kopce se podařila přes 10 litrů a pak už to stálo za nic. Pokud tedy chcete podpořit ropné šejky, tak si Hondu Jazz e:HEV rozhodně nekupujte! A když už si ji koupíte, tak s ní v žádném případě nejezděte do města!

Děkuji za přízeň v roce 2020 a přeji vše nejlepší do příštího roku

Toto je můj poslední článek roku 2020. Děkuji vám za přízeň v uplynulém roce a do roku 2021 vám přeji vše nejlepší, hlavně zdraví, kterého si po náročném roce 2020 jistě vážíme ještě více. Rád budu pokračovat v obvyklých testech skutečné spotřeby i v příštím roce a věřím, že pro vás budou dále přínosné a zachováte mému webu přízeň.

TEST: Hyundai Kona Hybrid – skutečná spotřeba

Hyundai Ioniq Hybrid patří mezi nejúspornější hybridy na trhu, dokonce drží český rekord v úspornosti mezi hybridy. A jeho technika se dostala i do populárních SUV nebo jejich kříženců pod kapotou vozu Hyundai Kona Hybrid.

Hyundai Kona je ve skutečnosti menší než vypadá

Hyundai Kona trochu klame tělem. Na první pohled vypadá větší, než ve skutečnosti je. Reálně totiž patří mezi SUV segmentu B, zatímco zmíněný Ioniq patří o třídu výše, tedy do segmentu C. Přestože je tedy Kona v podstatě SUV, Ioniq je mírně prostornější.

Hyundai Kona Hybrid – prostor vzadu

V interiéru je rozdíl jen malý a alespoň vzadu nad hlavou má Kona více místa ale v zavazadlovém prostoru je rozdíl větší. Zatímco Kona má objem 361 litrů, hybridní Ioniq má ze všech motorizací Ioniqu nejvíce a je to téměř o 100 litrů více, než pojme Kona. V obou případech je ještě prostor nad roletou, ale v Ioniqu je i tento prostor větší. Takže pokud jde o prostor, rozhodně vede Ioniq.

Hyundai Kona Hybrid – zavazadlový prostor

Hyundai Kona Hybrid je stylové auto v duchu současných trendů

Hlavní předností Kony je, že jde o stylové auto v duchu moderních trendů, podle kterých frčí vše co je ve stylu SUV.Hyundai Kona Hybrid sice nemá pohon všech kol, ale má vyšší světlou výšku. To se hodí nejen ve městě při parkování u vyšších obrubníků, ale vyzkoušeli jsme, že i nezpevněnou cestu v pohodě zvládne. A při zmíněném parkování ve městě se budou hodit i kompaktnější vnější rozměry ve srovnání s Ioniqem.

Hyundai Kona Hybrid – z boku

Podvozek má Hyundai Kona Hybrid spíše komfortněji naladěný

Pokud jde o jízdní vlastnosti, tak například při srovnání s hybridními Toyotami je příjemné, že Hyundai Kona Hybridmá hybridní systém s dvouspojkovou šestistupňovou převodovkou. Díky tomu je alespoň pocitově dynamičtější a zároveň má při akceleraci normální zvukový projev namísto motoru vytočeného v konstantních otáčkách. Podvozek Kony je ale spíše komfortněji naladěný.

Hyundai Kona Hybrid – zepředu

Ve městě a při pomalejší jízdě využívá Hyundai Kona Hybrid režim EV

Pojďme se ale podívat na spotřebu. Nejlépe hybridní Koně vyhovuje městský provoz a jízda rychlostí do 90 kilometrů za hodinu, kde se ještě tolik neprojevuje horší aerodynamika ve srovnání s Ioniqem, která je daná vyšší stavbou karoserie i celkovým tvarem. Po ujetí 82 kilometrů ve městě palubní počítač vozu Hyundai Kona Hybrid ukázal v průměru 4,8 litrů na 100 kilometrů. Na běžné silnici mimo město, tedy při ustálené rychlosti 90 kilometrů za hodinu, to byly dokonce necelé 4 litry na 100 kilometrů, protože při této rychlosti ještě Kona zvládá jet chvílemi na elektrický pohon i po rovině.

Hyundai Kona Hybrid – levý bok

Při jízdě po rychlostní silnici, tedy rychlostí 110 kilometrů za hodinu, už zvládá jízdu na elektrický pohon jen z kopce, takže na spotřebě ustálenou rychlostí po rovině se to neprojeví. Ta podle palubního počítače vyšla na stále pěkných 5,4 litrů na 100 kilometrů a to stejné platí i o dálničních 130 kilometrech za hodinu, kdy si hybridní Kona podle palubního počítače řekne o 6,3 litrů na 100 kilometrů.

Interiér vozu Hyundai Kona Hybrid

Skutečná spotřeba vozu Hyundai Kona Hybrid

Po kombinovaném okruhu, který obsahuje město, dálnici, vesnice i okresky pak palubní počítač vozu Hyundai Kona Hybrid ukázal hezkých 4,8 litrů na 100 kilometrů. S výjimkou spotřeby ve městě jsou ale všechna čísla vyšší než u hybridního Ioniqu. Po 526 kilometrech za celý test ukázal palubní počítač hodnotu 5,2 litrů na 100 kilometrů, ale skutečná spotřeba podle tankování vyšla vyšší a sice 5,6 litrů na 100 kilometrů. To je o litr více, než měl Ioniq a odpovídá to i rozdílům v dílčích spotřebách v různých režimech.

Hyundai Kona Hybrid – za celý test ukázal palubní počítač 5,2 l/100 km, skutečná spotřeba podle tankování byla o něco vyšší

Komu bude Hyundai Kona Hybrid vyhovovat

Pokud tedy chcete stylové, kompaktní a relativně úsporné auto do města a okolí, případně občas vyrazíte i na nezpevněnou cestu, je Kona Hybrid lepší volbou než zmíněný Ioniq. Jestli ale dáváte přednost většímu prostoru uvnitř a nižší spotřebě na delších trasách, je Ioniq jasná volba. Přestože tato auta mají stejnou techniku, je každé z nich jiné a jinak zaměřené.

Hyundai Kona Hybrid (HEV) 104 kW (6/2020) náklady
spotřeba ve městě (81,9 km) 4,78 l/100 km 1,29 Kč/km
spotřeba mimo město (90 km/h) 3,95 l/100 km 1,06 Kč/km
spotřeba na rychlostní silnici (110 km/h) 5,35 l/100 km 1,44 Kč/km
spotřeba na dálnici (130 km/h) 6,3 l/100 km 1,70 Kč/km
kombinovaný okruh Usporne.info 4,8 l/100 km 1,29 Kč/km
celkem za celý test (526,1 km) 5,64 l/100 km 1,52 Kč/km
Kombinovaná spotřeba – norma 4,1 l/100 km rozdíl: 37,56%

Hyundai Kona Hybrid u trafostanice Řeporyje

Hyundai Kona Hybrid – zezadu

Hyundai Kona Hybrid – pod kapotou má atmosférický motor o objemu 1,6 litru

Hyundai Kona Hybrid – Dobřichov

TEST: Hyundai Kona Hybrid – skutečná spotřeba (náhled)

Nová Honda Jazz a Honda Jazz Crosstar, první svezení

Nová Honda Jazz je stejná ale zároveň jiná než předchůdkyně. Jak je to možné? Zachovává si siluetu karoserie i zaměření na praktičnost a prostor uvnitř. Má ale jednoduchý design zvenku i zevnitř místo původních členitých tvarů. V tom je rozhodně jiná a to stejné platí o pohonu. Předchozí verze měla nanašem trhu jen spalovací motory 1,3 i-VTEC a 1,5 i-VTEC, současná má jen jeden hybridní pohon e:HEV.

Honda Jazz Crosstar – plaketka e:HEV

Poprvé má Honda Jazz i derivát Crosstar, tedy kříženec s SUV

Zároveň je Honda Jazz jiná i v tom, protože poprvé dostává i odvozený crossover Crosstar, který má zvýšenou světlou výšku a oplastované nárazníky a blatníky. Je tak blíže k oblíbeným SUV. Obě verze pak nabízí pouze jeden typ pohonu, který má označení e:HEV a jde o vylepšený hybridní systém i-MMD,který známe například z CR-V. Tam je ale spojen s větším motorem.

Honda Jazz Crosstar – zepředu

Hybridní systém, který by mohl být plug-in hybridní a má blízko k elektrickému pohonu

Tento hybridní systém, stejně jako ve zmíněném CR-V, nemá převodovku. O přímý pohon se v nižších rychlostech stará pouze elektromotor o výkonu 80 kW a když je to potřeba, spalovací motor o objemu 1,5 litru a výkonu 73 kW pohání jen generátor a může tak běžet v optimálním režimu. Přímo může kola pohánět jen při rychlostech vyšších než 80 km/h, protože pro tyto případy má k dispozici jeden stálý převod, který odpovídá nejvyššímu převodovému stupni běžných aut.

Honda Jazz – řadicí páka

Nová Honda Jazz přináší výborný výhled z pozice řidiče

Jedním z důvodů minimalistického interiéru je podle Hondy snaha o co nejlepší výhled z vozidla. A to se povedlo, protože jednak na ploché přístrojové desce není nic, co by výhledu bránilo a zároveň sloupky A jsou velmi tenké a díky trojúhelníkovým oknům před druhým sloupkem, které měly už předchozí Jazzy, je z auta opravdu výborný výhled. A po usednutí do auta si hned uvědomuji, že i nový Jazz má sedačky s výborným bočním vedením, jak je u Hondy zvykem.

Honda Jazz – interiér

Honda Jazz e:HEV (hybrid) jako úsporné auto do města

Jako první mám možnost vyzkoušet při krátké jízdě po městě běžnou Hondu Jazz e:HEV. Jedu s ní cca 16 kilometrů dlouhou trasu, která vede (kromě cca třech kilometrů po Pražském okruhu, kde je limit 130 km/h) prakticky celá městem, byť okrajem Prahy. Jedu plynule a na horní hranici rychlostních limitů a výsledek mě příjemně překvapuje, palubní počítač ukazuje krásných 3,7 litrů na 100 kilometrů. Hybrid sice funguje nejlépe ve městě, ale tohle je opravdu pěkný výsledek, když v tom byl i kousek dálnice. A u auta se syrovým motorem, který měl najeto necelých 700 km!

Honda Jazz – spotřeba město (palubní počítač)

Honda Jazz Crosstar e:HEV jako dálniční express

První zkušenost s Hondou Jazz Crosstar e:HEV mám až teď, kdy ji mám na klasický test. A první jízda vede většinou po dálnici, z Berouna za Humpolec a zpět. Dálničních 130 km/h střídají omezení na 80 km/h, ale provoz je plynulý, takže můžu jet na horní hranici rychlostních limitů. Cestou tam jedu „na nohu“ a zpět využívám spíše tempomat. V cíli ukazuje palubní počítač krásných 5,1 l/100 kilometrů. To je také velké překvapení, protože obecně hybridy a dálnice nejsou optimálním spojením. Lze předpokládat, že základní Honda Jazz e:HEV bude zejména na dálnici ještě trochu úspornější, protože má z hlediska aerodynamiky lepší předpoklady.

Honda Jazz Crosstar – spotřeba, dálnice

Honda Jazz hybrid vypadá velmi povedeně a jsem zvědavý na výsledek testu

Podle těchto prvních dvou zkušeností hodnotím vůz Honda Jazz hybrid velmi pozitivně a jsem zvědavý jak vyjde skutečná spotřeba podle tankování na konci testu. Pokud jde o prostornost a praktičnost, rozhodně oceňuji že Honda zachovala původní koncept s kompaktními vnějšími rozměry, velkým prostorem uvnitř a výbornou variabilitou i díky sedačkám Magic Seats. Jelikož ostatní výrobci tento segment MPV v segmentu B opustili, tak Honda Jazz prakticky nemá přímého konkurenta.

Honda Jazz – zezadu

Honda Jazz Crosstar – plaketka

Honda Jazz – spotřeba město (infotainment)