Archiv štítku: plug-in hybrid

TEST: MG EHS 190 kW: Britsko – čínská variace na plug-in hybrid

V marketingových materiálech se značka MG honosí již téměř stoletou britskou tradicí, s obdobným entuziasmem už ale neprezentuje své čínské znovuzrození pod koncernem SAIC. Na druhou stranu Škodu také bereme jako českou automobilku, i když je pod německými křídly. Jaký je tedy tento mezinárodní výsledek v plug-in hybridním MG EHS? Již dlouho jsem nebyl osobně nad nějakým autem tak rozpolcen. Nechte mě vysvětlit.

MG EHS: hybrid nejen motorizací

Na první pohled je znát, že se designéři MG nesnažili do tvarů EHS vložit jakékoli sportovní tendence, naopak se celý exteriér line na elegantní vlně. Celé auto vyzdvihují vkusné pochromované doplňky, sem tam je vidět nějaký off-road náznak, ale nic není přehnané. Jako celek působí moc hezky a komu jsou po chuti SUV a nemusí výraznou extravaganci, mohlo by se EHS trefit do vkusu. Od svého čistě benzínového sourozence HS, který otestoval Honza Švandrlík alias tramvajak_za_volantem, se liší pouze drobným nápisem PHEV na zádi a víčky pro doplňování benzínové a elektrické energie po obou stranách.

Exteriér MG EHS se povedl I foto: Jan Tarant

Mám takový dojem, že se v MG inspirovali vepředu Mazdou CX-5 a vzadu zase BMW X3, což ale není úplně na škodu, oboje auta vypadají dobře a výsledný celek působí harmonicky. Vepředu je zajímavě řešená čelní maska, kterou tvoří drobné chromové puntíky místo obvyklých lamel. Uprostřed je velké logo MG, které je v českých končinách přeci jenom velmi neobvyklé a za týden, kdy jsem s EHS jezdil, jsem pozoroval nemálo lidí, kteří si lámali hlavu nad jeho původem. Za zmínku ještě stojí poměrně velká kapota. Moc se nesvažuje, což především zevnitř vyvolává velmi působivý dojem.

Hlavní hvězdou večera se stává…

.. bez debat interiér. Z něj mi neskutečně spadla brada, když jsem poprvé usedl dovnitř. No kde začít. Dveře jsou potažené kůží s šedým a červeným prošíváním, kterou nahoře střídá měkčený plast. Doplňují je ještě tlačítka na ovládání oken a vnějších zrcátek, které nejsou celé černošedé z jednoho kusu hnusného plastu, jak někteří výrobci stále dělají, ale jsou obzvláštněné stříbrným rámováním. Tato kompozice pokračuje do středové části, kterou pod řádkou zkratkových tlačítek pro infotainment vystřídá dekor imitující kartáčovaný hliník, působící překvapivě přesvědčivě a především ne levně. Bohužel se tedy v MG nevyhnuli piano laku, ale není to nic hrozného. Ve spodní částech už přichází tvrdé plasty, ale při sezení uvnitř už do těchto míst stejně není moc vidět, takže mi to vůbec nekazilo celkový výborný dojem.

Za hvězdu je v MG EHS interiér I foto: Jan Tarant

Ve chválení pokračujeme dále při pohledu na velmi sportovně vypadající sedadla kombinující kůži a alcantaru. Úplně nezapadají do pohodového a elegantního konceptu auta, ale minimálně vizuálně jsou parádní. Možná jen hlavová opěrka mi přišla tvrdší a i když mají elektricky stavitelný sedák a sklon opěradla, bederní opěrku si už musíte upravovat ručně a nenabízí paměťovou funkci. Jelikož je interiér celkově v tmavých tónech, panoramatická prosklená střecha, kterou je navíc možné otevřít, jej příjemně prosvětluje. Prostoru je vepředu tak akorát, nikde mě nic netlačilo. Velký problém jsem ovšem měl s vnitřním zpětným zrcátkem a plastovým obložením okolo senzorů za čelním sklem. Toto uskupení mi vytvářelo obrovský slepý úhel při pohledu šikmo dopředu. Nemyslete si, že si za to s mými dvěma metry můžu sám, moje 172 cm vysoká manželka to vnímala úplně stejně.

Vzadu je místa tak akorát I foto: Jan Tarant

Prostor vzadu se nese ve stejném kvalitním duchu jako vepředu. Všude samá kůže, měkčené plasty, prošívání a spodní část dveří v tvrdém plastu, což opět ale ničemu nevadí. Jak je na tom prostor? O tom si můžete udělat představu z fotky s mými kolegy. Pokud jste normální velikosti, ani panoramatická střecha vám nebude vadit. Mně už ale ukrajovala místo na hlavu a ani na kolena mi nebylo úplně hej, když jsem si sedl za svoji řidičskou pozici. Vypíchnout ale musím jednu libůstku. Ze středového sedadla si můžete vyklopit loketní opěrku, která v sobě pod krytem ze stejného rádoby broušeného hliníku jako vepředu skrývá úložný prostor a výklopné držáky na nápoje. To samo o sobě vypadá na svoji třídu velmi honosně, v MG si ale ještě dali práci z odtlumením otvíracích mechanismů, což luxusní dojem ještě podtrhuje. Jestli jste si toho doteď nevšimli, ze zpracování interiéru jsem byl opravdu nadšený.

Ze zadní středové loketní opěrky jsem byl až nezdravě nadšený I foto: Jan Tarant

Část o prostoru samozřejmě zakončíme kufrem o kapacitě 448 litrů. To není úplně mnoho, například Škoda Karoq má více než o 70 litrů více. Představu o velikosti zavazadelníku si můžete udělat z fotky podle normovaného leteckého kufru. Jelikož se jedná o plug-in hybrid, někam je třeba uložit také kabely. Wallboxový AC kabel lze poskládat do cestovního vaku, který můžete také vidět. Ten druhý do obyčejné domácí zásuvky má svoje místo v malé přihrádce pod zvedací podlahou, kde je ale místo bohužel jen pro něj.

Co technologie v MG EHS?

Pár slov o uživatelském rozhraní jsem schválně nechal až sem. Proč? Neboť jsem chtěl nechat prostor hlavním kladům auta, tedy materiálům a dotykovým prvkům, a oddělit je od uživatelské stránky interiéru. Ta je… Řekněme, že vývojový budget byl pravděpodobně alokován jinam a úplně se při rozhodování nemyslelo. Začněme displejem před řidičem. Ten je docela pěkný, má zajímavou grafiku a dokonce zobrazuje zajímavé informace jako otáčky elektromotoru či napětí a proud mezi ním a baterií. I když je displej se svými 12,3 palci velký a vešlo by se na něj mnoho informací, vždy je na něm stupnice i procento aktuálně využitého výkonu plus ukazatel rychlosti a jen drobná část uprostřed je dedikována pro další informace. Kvůli tomu při každé změně tempomatu začne středová část zobrazovat nastavenou vzdálenost apod. Head-up displej by mohl leccos vyřešit, ale na něj musíte v EHS zapomenout.

448 litrů velký kufr I foto: Jan Tarant

A co střed? Jak jste si již mohli všimnout, tlačítek je zde pomálu. Ze středové konzole je možné otevřít kufr, přepnout EHS do elektrického režimu, spustit 360 stupňový kamerový systém, který je sice fajn, ale výsledný obraz je jak z prvních telefonů, a mimo jiné aktivovat kontrolované brzdění při prudkých sjezdech, které nejspíš za celou životnost auta nikdo nikdy nespustí. Ty ještě doplňuje sada zkratkových tlačítek pod výdechy ventilace na ofuk čelního a vyhřívání zadního skla, hlasitost audia, otevření klima menu, nastavení auta a domovské tlačítko. Někdo by mohl říct, že to není moc, na což bych namítl, že pokud je chytře uspořádaný systém infotainmentu, tak to stačí. No tak to bohužel není. Když pomineme fakt, že grafika působí jak z dětských obrázkových knížek, chybí zde například pevná část pro základní nastavení klimatizace. Pro jakoukoli změnu je třeba jít zmíněnou zkratkou do menu, kde se malými ikonkami mění teplota, směr proudění vzduchu, vyhřívané sedačky apod. Trvalo mi také delší dobu najít možnost zapnutí výhřevu volantu, až jsem zjistil, že jej EHS nemá. To v zimních měsících docela zamrzí.

Ach ten infotainment I foto: Jan Tarant

Bohužel vše zhoršuje šnečí tempo odezvy systému, kdy se na všechno musí čekat. To by ale nebylo to nejhorší. MG umí Android auto, takže se na všechno může zapomenout, protože se v infotainmentu tím pádem stejně nebude nikdo hrabat ne? To si budete myslet do té doby, než přijdete na prodlevu reakcí AA. Přísahám, po delší době jízdy může mít zpoždění polohy auta v Google mapě oproti jízdě asi dvě a půl vteřiny. Stejnou dobu trvala odpověď mapy na moje vstupy. Vypojení a zapojení telefonu sice pomůže, ale čím déle jedete, tím se prodleva zhoršuje. A než začnete namítat, že to je mým pomalým telefonem, ne není. Mám v podstatě nejrychlejší Android telefon loňského roku a v žádném jiném autě jsem něco podobného ani náhodou nezaregistroval. A když už si myslíte, že horší to už být nemůže, zjistíte, že při telefonování s Android auto není možné jeho prostředí opustit a jít třeba do nastavení klimatizace.

Jaká je ta hybridní část MG EHS?

Tak jsem si postěžoval na software, vylepší to hybridní technika, kvůli které je v názvu EHS přítomné písmenko E? No tady bohužel přicházíme na tu druhou nešťastnou část. Začněme ale rychlým přehled, jak to celé čínsko-angličtí inženýři postavili. Základ tvoří stejná benzínová „patnáctistovka“ jako u klasického HS o výkonu 162 koní a točivém momentu 250 N.m, která je spárována se šestistupňovým automatem. K tomu je ale přibalen elektromotor, poskytující 122 koní a 230 N.m. Jak je ale u hybridů zvykem, celkový maximální výkon a „krouťák“ není jednoduchý součet předchozích hodnot, protože každý svá maxima nabízí v jiný čas. Celkový systémový výkon je tak 258 koní a točivý moment 370 N.m,

EHS a HS jsou od sebe k nerozeznání I foto: Jan Tarant

Tím ale zdaleka nekončíme. Elektromotor je totiž napojen na vlastní čtyřstupňovou automatickou převodovku, údajně za účelem efektivity. No a aby měl z čeho brát energii, je pod zadními sedačkami a středovým tunelem uložena 16,6 kWh baterie. Ta by měla podle WLTP stačit na 52 km elektrického dojezdu. Z klasické zásuvky je dobijete za 7 hodin, takže při nabíjení přes noc může být zase plno. Přeci jenom ideální použití plug-in hybridů spočívá v každodenní jízdě na elektřinu a zapínání spalovacího motoru jen na delších vzdálenostech.

Na papíře to všechno zní zajímavě, jaká je ale realita? K dispozici jsou dva režimy: základní hybridní a volitelný elektrický, který se aktivuje tlačítkem u řadící páky. Když vše necháte tak, jak je, auto se chová jako obyčejný, nedobíjecí hybrid. Nabití baterie velice, ale opravdu velice pozvolně klesá a spalovací motor běží téměř neustále, a to i po zahřátí. Takže vlastně je to horší než klasický hybrid, protože třeba systém Renaultu nebo Toyoty mnohem aktivněji vypínají své „benzíňáky“ a v obcích dokáží jet potichu velmi dlouho. No nic, co elektrický režim? Auto opravdu poslušně ztichne a kupodivu nenaskočí ani v momentě, kdy zadupnu pedál do podlahy. Musím říct, že mě to při předjíždění na okresce docela překvapilo. Za pár kilometrů se ale na displeji před řidičem objeví hláška o nedostupnosti EV pohonu a opět se zepředu ozve rachot spalovací strojovny. „Proč?“, říkám si, když v baterce stále bylo nadpoloviční množství energie?

Hybridní strojovna MG EHS I foto: Jan Tarant

Tuhle otázku jsem si kladl v průběhu testovacího týdne často. Auto mě často odmítalo do elektrického režimu pustit, takže ideální elektrické ježdění do práce vzalo za své. Když jsem auto přebíral a dohledal si WLTP dojezd 52 km, přemýšlel jsem nad výzvou, kterou bude představovat cesta do a z práce dlouhá 76 km a jak velkou část ujedu na elektřinu. No kvůli zmíněnému tvrdohlavému hybridnímu systému jsem naopak měl problém stlačit kapacitu baterie pod polovinu. Třeba hybridní systém koncernu Volkswagen bez problémů nejdříve vytlačí baterii a až pak nahodí benzín. Pořád mi ale vrtalo hlavou, proč se tak EHS chová.

Pak mi to došlo. V průběhu testu bylo lehce nad nulou a pochopitelně jsem si topil. Ze zvědavosti jsem zkusil klimatizaci vypnout a co se stalo? Auto s radostí jelo v EV režimu a bez výčitek ubíralo z uložené energie až skoro k nule. Venku ale mrzlo a topení je docela fajn věc, tak jsem jej zase zapnul. V ten moment okamžitě naskočil spalovací motor a EV režim auto opět odmítalo pustit. Výsledek mého experimentu? EHS neumí topit pouze z baterie a zná pouze plnou klimatizaci se vším všudy nebo vůbec nic. Co to ve výsledku znamená? Že máte dobíjecí hybrid s relativně velkou baterií, kterou není možné za rozumných okolností využít. Funkčnost se v teplejších obdobích samozřejmě může lišit, na druhou stranu auto by mělo být použitelné po celý rok.

„Pohodlné SUV se vším, co tato koncepce přináší.“

Po jízdní stránce si bere MG zase nějaké body zpět. Podvozek je velice dobře nastaven a tvoří příjemný kompromis mezi pohodlím a kontrolou karoserie v zatáčkách. O jakékoli sportovnosti nemůže být řeč, i když by k tomu mohly přední sedačky trochu svádět. Je to prostě pohodlné SUV se vším, co tato koncepce přináší. Jeďte v klidu a EHS se vám odvděčí klidem a pohodou. I když je po většinu času zapnutý benzínový motor, jeho hučení je upozaděné a ani hluk od kol či obtékajícího vzduchu vás nebude příliš rozptylovat. Pokud byste po něm požadovali svižnější tempo, jako první vás od něj bude odrazovat výraznější vokální projev čtyřválce a vzápětí také kymácející karoserie, pokud byste lítali v zatáčkách. To ale není chyba, nýbrž vlastnost SUV, tak si to pro dobro všech zúčastněných odpusťte.

MG EHS se svými SUV sourozenci I foto: Jan Tarant

Jak jsem již zmínil, spalovací motor má automat se šesti stupni a elektromotor se čtyřmi. Když při poklidné jízdě šlápnete na plyn, elektronický mozek auta chvíli žongluje se všemi dostupnými převodovými poměry a poté vyrazí. Pokud se podaří auto udržet v elektrickém režimu, jsou změny stupňů celkem výrazně cítit. Vzhledem k absenci zvukového projevu elektromotoru náhlé přerušení zrychlení dokáže docela překvapit, přeřazení není rozhodně okamžité. V hybridním režimu to už není tak výrazné, protože táhne i spalovací motor, postřehnutelné to ale je.

Dostáváme se k velkému finále, a to je jako obvykle spotřeba. Před testovacím okruhem jsem EHS plně nabil, aby to bylo pro plug-in hybrid fér, bylo to ale k něčemu? No jak se to vezme. Okruh měří necelých 120 km a oficiální dojezd na elektřinu je 52 km, ovšem kvůli (ne)logice fungování hybridu baterie na konci testu ukazovala ještě 67%. Co se týče samotné spotřeby, tak po projetí půlky okresek a celého města auto ukazovalo 4,9 l/100 km a 6,1 kWh/100 km. No pokud by nebyla spotřebována elektřina, vypadalo by to fajn. Například takový obyčejný hybrid Renault Arkana, sic o něco menší, si řekl v této části jen 4,6 litru. No a na konci testu to bylo už znepokojujících 6,7 l/100 km a 3,4 kWh/100 km. Přeci jenom lítat s takovou krabicí po dálnici si vybírá svoji daň, pokud ji pohání benzínový motor. Výsledky všech mnou testovaných aut naleznete jako vždy zde. Po týdnu a téměř 560 km jsem skončil na 6,1 l/100 km a 5,7 kWh/100 km. Nejezdil jsem tolik po dálnici, a tak se oproti okruhu spotřeby poměr paliva a elektřiny přelil na druhou stranu, přičemž jsem auto dvakrát dobíjel.

MG EHS nabízí dostatek prostoru I foto: Jan Tarant

MG EHS je rozpolcená osobnost

MG EHS ve mně vyvolávalo naprosto protichůdné pocity. Na jednu stranu mě velmi zaujalo designem a uchvátilo kvalitou zpracování, na tu druhou mě ale vytáčely jeho technologie a nechápal jsem navržení hybridní části. Co z toho plyne? Vykašlete se na hybridní variantu, ten systém prostě nefunguje. Místo toho berte benzínové HS a ušetříte 200 tisíc (či ještě o 50 víc v případě manuální převodovky). Budete mít pěkné SUV s úžasným interiérem a pokud strpíte kalkulačkoidní infotainment, lepší auto v této kategorii za podobnou cenu nenajdete.

3 věci, které mi rozhodně chybět nebudou

  1. Velký plast za vnitřním zpětným zrcátkem
  2. Velmi nízko se otevírající páté dveře
  3. Archaický infotainment

3 věci, které mi už teď chybí

  1. Skvěle vypadající interiér
  2. Zadní loketní opěrka
  3. Nezvyklé logo vyvolávající otázky všech okolo

 

Wankelův motor v hybridu Mazda MX-30 R-EV a další novinky

Mazda přišla s unikátním technickým řešením, představila Wankelův motor v hybridu Mazda MX-30 R-EV. Dacia Spring dostala silnější motorizaci a anketu Auto Roku 2023 vyhrál elektromobil Jeep Avenger.

Wankelův motor v hybridu Mazda MX-30 R-EV

Začneme u novinky z Japonska, která přináší unikátní řešení pohonu. Tím je Wankelův motor v hybridu.  V Bruselu totiž měla světovou premiéru Mazda MX-30 R-EV. Vychází z plně elektrické verze a rozměry i prostornost zůstávají stejné. Pod kapotu ale přibyl Wankelův motor a trakční baterie se zmenšila na polovinu. Vznikl tím unikátní sériový plug-in hybrid, který na elektřinu ujede 85 kilometrů dle WLTP a celkový dojezd je přes 600 kilometrů.

Jaké výhody má Wankelův motor v hybridu?

Proč právě Wankelův motor v hybridu? Hybridy a zejména pak plug-in hybridy čelí často oprávněné kritice, že zbytečně vozí dva kompletní pohonné systémy. Z toho vyplývá zbytečná hmotnost navíc a také prostorová náročnost. Podle Mazdy je řešením Wankelův motor v hybridu, protože je malý a lehký. Mazda MX-30 R-EV je navržená tak, aby zvládla každodenní jízdy většiny lidí čistě na elektřinu a pro delší trasy má zálohu v podobě Wankelova motoru.

Podcast v audio formě

Dacia Spring dostala motorizaci Electric 65

Další novinka bude evropská, i když tak trochu napůl, protože se vyrábí v Číně. I Dacia Spring totiž dostala nový pohon, spolu s verzí Extreme. Pohon samozřejmě zůstává plně elektrický, ale nese označení Electric 65, přičemž číslo značí počet koní pod kapotou. Oproti Electric 45 je to tedy citelné navýšení. Jelikož se silnějším motorem dostala Dacia Spring i delší stálý převod, měla by se změna projevit hlavně ve vyšších rychlostech a teoreticky by mohla klesnout i dálniční spotřeba.

Dacia Spring Extreme dostala i silnější elektromotor Electric 65 (foto: Dacia)

Auto Roku 2023 je elektromobil Jeep Avenger

Zakončíme u Auta roku, jehož vyhlášení také proběhlo na Autosalonu v Bruselu. Jeep Avenger získal titul Auto Roku 2023. Druhý Volkswagen ID. Buzz získal 241 bodů a na třetím místě se umístil Nissan Ariya se ziskem 211 bodů. Pod stupni vítězů skončila Kia Niro. Ve finále byly i vozy Renault Austral, Peugeot 408 a Subaru Solterra/Toyota bZ4X, přičemž se umístily právě v tomto pořadí. Většinou finalistů jsou tedy elektromobily, případně modely, které alespoň nabízí elektrickou variantu.

Wankelův motor v hybridu, silnější Dacia Spring nebo elektromobil autem roku?

Která z novinek vás zaujala nejvíce. Byl to Wankelův motor v hybridu Mazda MX-30 R-EV, Dacia Spring se silnějším elektromotorem nebo výsledek ankety Auto Roku 2023? O svůj názor se můžete podělit v komentářích pod článkem nebo na našich sociálních sítích. Aby vám neunikla žádná novinka, můžete sledovat Usporne.info na sociálních sítích Facebook, Twitter a Instagram, případně odebírat náš kanál novinek v aplikaci Telegram.

TEST: Ford Explorer Platinum

Chcete se cítit chvíli jako v Americe? Chcete vědět, čím v USA jezdí? Od toho je Ford Explorer. K dispozici jsme ho měli ve výbavovém stupni Platinum. Pojďme se podívat na to, jak se s vozem, který je velmi populární právě v Americe jezdí na našich silnicích.

Ford Explorer je zatraceně velké auto.

Už když přicházíte k vozu Ford Explorer tak vidíte, jak je to velké auto. Já k němu přistupoval s respektem. Přeci jenom na délku má přes pět metrů. Na šířku přes dva metry. Uznejte, že to jsou opravdu zajímavé rozměry. No ale dost čísel, pojďme se více podívat, jak Ford Explorer vypadá.
Přední části dominuje velká maska, kterou doplňují velká světla, která zabíhají do boční části vozu. Ve spodní části vidíme světla pro denní svícení a také radar pro asistenty. Úplně dole vidíte plastovou ochranu pro podvozek. Už tímto dává Ford Explorer najevo „pozor teď jedu já“.

Ford Explorer, příď
(foto Jan Švandrlík)

Z boku vozu vynikne jeho délka. A také vás některé překvapí, že má dva otvory „pro tankování“. Ano, Ford Explorer je plug-in hybrid. Ale k tomu se dostanu. Líbí se mi, že je vůz po celé délce oplastován, nejen v lehčím terénu toto oceníte. Hezký je také chromový doplněk v dolní části dveří, působí opravdu elegantně.

Ford Explorer, boční pohled
(foto Jan Švandrlík)

A co zadní partie? Je jasné, že největší dominantou bude velký vstupní otvor, ale i zadní světla jsou dosti výrazná. V dolní části vidíme 4 koncovky výfuků a opět ochranu před kamínky v krásném stříbrném provedení. Celkově záď vozu působí elegantně.

Ford Explorer a modelka, zadní partie
(foto Jan Švandrlík)

Co uvnitř vozu?

Pro mě je místa všude na rozdávání, ale kolega Honza ten pocit neměl. Naštěstí tento článek píšu já a ne on :). Je to také tím, že měří přes dva metry :). No ale zpět k interiéru. Opět po usednutí do velmi pohodlných, masážních sedadel poznáte, pro jaký trh je auto primárně určené. Celkově interiér působí luxusním dojmem. Za volantem vidíte 12,3″ digitální štít přesně ve stylu značky Ford. Na volantu může řidič ovládat téměř vše. Mezi řidičem a spolujezdcem je displej infotainmentu, který je o velikosti 10,1″ a je umístěn na výšku. Vše důležité je díky tomuto dobře vidět. Pod tímto displejem je ovládání například klimatizace, zapínání výhřevu volantu atd. Dále ve středovém tunelu je umístěn volič režimů jízdy a elektronická ruční brzda. Samozřejmostí je také spousty odkládacích ploch a například bezdrátové nabíjení telefonu. Jedinou výtku mám k loketní opěrce, mohla by být výškově stavitelná.

Ford Explorer a interiér
(foto Jan Švandrlík)

A co místo vzadu? Královský prostor. Opět pohodlná sedadla a i na zadních sedadlech si můžete nastavit klimatizaci a topení, samozřejmostí je opět možnost připojit si například telefon, tentokrát díky tomu, že je středový tunel vybaven konektory.

Ford Explorer, místo na zadních sedadlech
(toto Jan Švandrlík)

Ford Explorer je možné využít i jako sedmimístné vozidlo. Přístup na poslední řadu sedadel je díky variabilitě prostřední řady velmi pohodlný. I když máte třetí řadu sedadel připravenou k použití, tak zbývá dost prostoru pro zavazadla. Ke sklápění třetí řady sedadel nepotřebujete žádnou sílu, stačí tlačítko. Při sklopené třetí řadě je prostor pro zavazadla opravdu obrovský.

 

Co najdete pod kapotou a jak se s Fordem Explorer jezdí?

Již jsem psal, že   je plug-in hybrid. Také je to jediná motorizace, kterou Ford v Evropě nabízí. To, že je Ford plug-in hybrid znamená možnost Forda si nabít sami kabelem. Jaké jsou časy nabití? Pokud využijete klasickou zásuvku, tak nabijete za přibližně šest hodin. Pokud máte wallbox, nebo budete dobíjet na nabíječce kabelem, čas se sníží na přibližně tři hodiny. Můžete nabíjet i jízdou, kdy přibližně za sto kilometrů nabijete tak deset, až patnáct kilometrů, podle toho jak jedete. Jinak najdete pod kapotou motor s počtem šesti válců. S objemem tři litry. Systémový výkon je tím pádem 457 koní s točivým momentem 825 Nm. Z celkové hodnoty výkonu je 355 k právě výkon šestiválce a 102 k je výkon elektromotoru, který je umístěn v automatické převodovce. Ta má deset stupňů.

Ford Explorer, motorový prostor
(foto Jan Švandrlík)

A co dojezd na elektřinu? Jestliže máte nabitou baterii, ujedete přibližně 45 kilometrů. Toto číslo ovlivní ale více faktorů, jak jedete a tak dále. Ford Explorer je vybaven baterií o celkové kapacitě 13,1 kWh, kdy využít můžete 10,7 kWh.
Jen pozor, výhody spojené s EL značkou jsou pro Explorera zapovězené. Má 71 gramů na kilometr a to je bohužel větší, než dovolená hodnota.
Musím říci, že s takovýmto výkonem je radost a zážitek s takovýmto strojem jezdit.

Ford Explorer, hybridní jízda.
(foto Jan Švandrlík)

A díky tomu, že sedíte ve voze vysoko, máte skvělý výhled z vozu a nad celou situací okolo sebe máte takový nadhled.

Jakou jsem měl spotřebu s vozem Ford Explorer?

Dokázal jsem jezdit úsporně? To je otázka, neboť se mi trošku zkomplikovaly plány na nabíjení: Počítal jsem s nabíjením u domu rodičů. Jen jsem zjistil až tam, že nejsem vybaven kabelem do zásuvky. Moje vina, měl jsem si to pohlídat. Takže jsem dobíjel baterii pouze jízdou. Ale i přes takovéto komplikace jsem za dobu testu měl spotřebu 11 a půl litru na sto kilometrů. Ujel jsem 1 061,1 kilometrů a z toho na elektřinu bylo 214,6 kilometru.

Ford Explorer, celková spotřeba.
(foto Jan Švandrlík)

S autem jsem se podíval třeba i na poslední parkoviště na Ještědu a pak různě po Čechách. Myslím, že na tak velké auto je tohle více než skvělá spotřeba.

A co cena?

Ano cena, počítejte s tím, že Ford Explorer vám dodají kompletně vybavený, není potřeba si snad krom tažného zařízení za nic připlácet. Ve voze je úžasný zvuk díky spolupráci s Bang & Olufsen. Ten skvělý zvuk uslyšíte ze čtrnácti reproduktorů. Na začátku jsem psal i pohodlných sedadlech a prostě vše myslitelné ve voze najdete.
Takže kolik za vůz zaplatíte? No, číslo bude začínat dvojkou. Celková cena je 2 239 900,–Kč. Ano cena se může zdát obří, ale málokterá jiná automobilka vám nabídne takto vybavený a výkonný stroj. Myslím si, že cena je odpovídající .

Ford Explorer
(foto Jan Švandrlík)

TEST: Volvo XC60 T6 AWD Recharge – skutečná spotřeba

Volvo má zajímavý plug-in hybridní systém, který používá ve všech modelech. Liší se pouze výkonem, ale princip je stejný. Volvo XC 60 může mít pod kapotou tři výkonové verze a já jsem měl možnost otestovat nejslabší a teoreticky nejúspornější z nich. Pojďme se tedy podívat, jaká je skutečná spotřeba Volva XC60 T6 AWD Recharge.

 

Volvo XC60 je na horní hranici segmentu kompaktních SUV. Vnější design bych označil spíše za minimalistický bez nějakých výraznějších linií. Ale rozhodně je elegantní. Zkrátka to, na co jsme u Volva zvyklí. Interiér se nese v podobném duchu. Je z kvalitních příjemných materiálů a skvěle si vede i po stránce prostornosti.

Volvo XC60 T6 AWD Recharge pohledem z boku

Volvo XC60 nabídne dostatek prostoru pro rodinu

Když jsem si udělal pohodlí za volantem, sedl jsem si za sebe a i při výšce 192 centimetrů se za sebe v pohodě vejdu. Mám dostatek místa před koleny i nad hlavou. Prostoru vzadu napomáhá i to, že přední sedačka je díky rámu z vysokopevnostní oceli mnohem tenčí, než je běžné u aut zejména prémiové kategorie. I zavazadlový prostor odpovídá tomu, co bych od SUV této velikosti čekal, takže po stránce prostoru určitě Volvo XC60 zvládne i úlohu rodinného auta.

Volvo XC60 T6 AWD Recharge – zavazadlový prostor

Pro pohon zadních kol používá Volvo XC60 Recharge elektromotor

Pod kapotou je dvoulitrový přeplňovaný čtyřválec, který má ve verzi T6 Recharge výkon 186 kW. K němu je připojený startér/generátor, který kromě startování motoru slouží jako generátor a v případě potřeby dobíjí trakční baterii. Kromě toho ale dokáže svým výkonem 34 kW naopak podpořit spalovací motor, když je to potřeba. Přenos výkonu na přední nápravu pak zprostředkovává automatická osmistupňová převodovka. Na zadní nápravě pak je elektromotor o výkonu 65 kW, takže pohon všech kol je vyřešen bez kardanové hřídele. V plně elektrickém režimu se o pohon stará právě zadní elektromotor a Volvo XC60 je tedy v tomto případě „zadokolka.“

Volvo XC60 T6 AWD Recharge pohledem zezadu

Nejslabší plug-in hybridní Volvo XC60 je právě T6 Recharge

Jde sice o nejslabší ze tří verzí plug-in hybridního systému vozu Volvo XC60, ale technicky je pohonný systém stejný i v ostatních dvou, pouze je jinak naladěný. Přestože je ale nejslabší, tak je dynamika opravdu solidní, jen by možná někomu mohlo vadit, že maximální rychlost je omezena na 180 kilometrů v hodině. I pokud jde o jízdu v zatáčkách, tak na poměry SUV sedí docela dobře a zároveň je podvozek na nerovnostech komfortní, takže jízda je opravdu příjemná.

Volvo XC60 T6 AWD Recharge pohledem zepředu

Jak daleko dojede Volvo XC60 T6 Recharge na elektřinu?

A jak si Volvo XC60 T6 Recharge vede po stránce spotřeby? Může samozřejmě jezdit s nulovou spotřebou benzínu pouze na elektřinu. Takto se mi podařilo ujet nejvíce necelých 39 kilometrů, což není moc a na vině je relativně malá baterie vzhledem k velikosti auta, čemuž nepomohly ani teploty do 10 °C. Kombinovaný okruh, na který vyjíždím s nabitou baterií, zvládlo Volvo za 4,2 litrů benzínu na 100 kilometrů podle palubního počítače a 17 kWh/100 km výpočtem podle nabíjení, protože palubní počítač spotřebu elektřiny neukazuje.

Volvo XC60 T6 AWD Recharge u nabíjecí stanice

Spotřeba benzínu plug-in hybridního Volva XC60 po vybití baterie

Spotřebu při ustálených rychlostech tedy vyhodnocuji jen na benzín po vybití baterie. Na běžné silnici mimo město si Volvo XC60 T6 Recharge řekne o 7,1 litrů na 100 kilometrů, na rychlostní silnici spotřeba stoupne přibližně o půl litru a na dálnici je 9 a půl litru na 100 kilometrů. To nejsou zrovna nízké hodnoty, ale jsou vyšší i kvůli tomu, že se auto snažilo nabíjet baterii, aby zase mohlo jet na elektřinu. To samozřejmě aktuální spotřebu benzínu zvyšuje, ale z dlouhodobějšího hlediska je to efektivnější.

Volvo XC60 T6 AWD Recharge – zásuvka Mennekes

Volvo XC60 T6 Recharge – skutečná spotřeba

V městském provozu byla spotřeba podle palubního počítače spotřeba 5,6 litrů na 100 kilometrů a k tomu samozřejmě nějaká elektřina, jejíž spotřebu se ale nepodařilo vyhodnotit, jelikož ji Volvo XC60 na palubním počítači neukazuje. Za celý test jsem ujel 293 kilometrů a skutečná spotřeba podle tankování vyšla na 5,7 litrů na 100 kilometrů a k tomu 11,1 kilowatthodin na každých 100 kilometrů. Ani to nejsou nijak nízká čísla. Popravdě jsem čekal lepší hodnoty, podle toho na co jsem zvyklý u jiných plug-in hybridů.

Volvo XC60 T6 AWD Recharge – tankování benzínu po testu spotřeby

Jsou i úspornější plug-in hybridy než Volvo XC60 T6 Recharge

Volvo XC60 plug-in hybrid je tedy příjemné a prostorné auto, ale úsporné bude jen když denní jízdy budou opravdu krátké, abyste většinu těchto jízd zvládli na elektřinu. Možná ale toto auto bude v létě fungovat lépe, takže pokud bude příležitost, zkusím test zopakovat za příznivějších podmínek. I když auto ze severu by mělo být připravené i na tuhou zimu.

Volvo XC60 T6 AWD Recharge – kombinovaná spotřeba (po kombinovaném okruhu)

 

Volvo XC60 T6 Recharge AWD 251 kW – plug-in hybrid (11/2020) náklady
spotřeba benzínu ve městě (ujeto 94,2 km) 5,63 l/100 km 1,54 Kč/km
spotřeba mimo město (90 km/h) 7,1 l/100 km 1,95 Kč/km
spotřeba na rychlostní silnici (110 km/h) 7,5 l/100 km 2,06 Kč/km
spotřeba na dálnici (130 km/h) 9,5 l/100 km 2,61 Kč/km
kombinovaný okruh Usporne.info 4,2 l/100 km 1,73 Kč/km
16,9 kWh/100 km
celkem za celý test (ujeto 293 km) 11,12 kWh/100 km 1,94 Kč/km
5,69 l/100 km
Kombinovaná spotřeba – norma 1,9 l/100 km rozdíl: 199,47%
Cena elektřiny počítána dle průměrné ceny, kterou jsem v době ceny měl doma (3,45 Kč/kWh)

Volvo XC60 T6 AWD Recharge – interiér

Volvo XC60 T6 AWD Recharge – označení motorizace

Volvo XC60 T6 AWD Recharge – prostor na kolena vzadu

Volvo XC60 T6 AWD Recharge – prostor pod kufrem

Volvo XC60 T6 AWD Recharge – prostor na nohy vzadu

Volvo XC60 T6 AWD Recharge – střešní okno

Volvo XC60 T6 AWD Recharge – skutečná spotřeba

TEST: Audi A7 55 TFSI e Quattro (plug-in hybrid) – skutečná spotřeba

Audi A7 je v podstatě sportovně tvarovaný liftback s technikou sedanu A6, ale sportovnější tvar karoserie přináší i lepší aerodynamiku a teoreticky nižší spotřebu. Pojďme se tedy podívat, jak to funguje ve spojení s plug-in hybridní motorizaci 55 TFSI e Quattro a jaká je skutečná spotřeba.

Audi A7 55 TFSI e Sportback je překvapivě prostorné auto

Audi A7 Sportback je liftback s výrazně sportovní siluetou. Přesto je ale i na zadních sedačkách překvapivě dost místa na to, abych se tam i při výšce přes 190 centimetrů za sebe vešel. Ale zavazadlový prostor je u plug-in hybridu poměrně mělký, kvůli bateriím pod ním. Pokud ale potřebujete velký kufr, můžete si pořídit A6 Avant se stejnou motorizací.

Audi A7 Sportback 55 TFSI e Quattro – zezadu / z boku

Výkonný plug-in hybrid Audi A7 55 TFSI e Quattro

Jak už označení pohonu 55 TFSI e Quattro napovídá, jde o výkonný plug-in hybrid s pohonem všech kol. Základem je přeplňovaný dvoulitrový čtyřválec o výkonu 185 kW, kterému pomáhá elektromotor o výkonu 105 kW. Maximální systémový výkon je 270 kW, tedy 367 koní. Z nuly na stovku se rozjede za 5,7 sekund a maximální rychlost je elektronicky omezená na 250 km/h. Vedle této motorizace Audi A7 nabízí ještě slabší verzi 50 TFSI e Quattro.

Audi A7 Sportback 55 TFSI e Quattro – označení motorizace (plug-in hybrid)

Audi A7 Sportback dobře sedí v rychlých táhlých zatáčkách

Díky nízkému těžišti, výbornému podvozku a pohonu všech kol má Audi A7 Sportback dobré jízdní vlastnosti v zatáčkách, zejména těch táhlých a rychlých. Při ostrém průjezdu prudšími zatáčkami ale překvapivě přichází poměrně výrazná nedotáčivost a více než dvoutunové auto se sune po předku ven ze zatáčky.

Audi A7 Sportback 55 TFSI e Quattro – zepředu

Podvozek Audi A7 55 TFSI e je komfortní i na D1

Při komfortním nastavení auta umí podvozek Audi A7 Sportback také velmi dobře tlumit nerovnosti, což jsem si vyzkoušel při cestě z Prahy do Brna a zpět po „legendární“ D1. A pokud takto delší trasu zadáte do navigace auto se samo přepne do hybridního režimu a naplánuje si využití energie v baterii tak, aby to bylo co nejefektivnější.

Audi A7 Sportback 55 TFSI e Quattro – zezadu

Dlouhá dálniční trasa s Audi A7 55 TFSI e za necelých 6 litrů

Takže když jsem jel za den trasu dlouhou 630 kilometrů a baterie byla nabitá jen ráno, při odjezdu z domova, byla spotřeba velmi pěkných 5,7 litrů na 100 kilometrů. A to většina trasy vedla po dálnici. Pokud ale trasu do navigace nedáte, Audi A7 55 TFSI e jede automaticky v plně elektrickém režimu, pokud není požadavek například na vyšší výkon. Na delších trasách, než je elektrický dojezd, tedy doporučuji zadávat trasu do navigace. A pokud jde o elektrický dojezd, tak ten byl v mém jednotném testu, tedy při rychlosti do 90 km/h, velmi pěkných 65 a půl kilometru a spotřeba elektřiny byla 15,6 kWh/100 km.

Audi A7 Sportback 55 TFSI e Quattro – zepředu

I v hybridním režimu je spotřeba Audi A7 PHEV nízká

Většinou jsem ale jezdil v hybridním režimu. Po městě jsem během testu Audi A7 PHEV ujel přibližně 75 kilometrů se spotřebou jeden a půl litru a k tomu 20,6 kWh na 100 kilometrů. Při ustálených rychlostech jsem ale vyzkoušel spotřebu na benzín i elektřinu zvlášť.

Audi A7 Sportback 55 TFSI e Quattro – motor (plug-in hybrid)

Spotřeba Audi A7 plug-in hybrid při ustálených rychlostech

S vybitou baterií, tedy jen na benzín, si na běžné silnici mimo město Audi A7 plug-in hybrid podle palubního počítače řeklo o 4,9 litrů na 100 kilometrů, na rychlostní silnici to bylo 5,7 litrů a na dálnici už spotřeba stoupla výrazněji na 7,2 litrů na 100 kilometrů.

S nabitou baterií v plně elektrickém režimu to pak bylo na běžné silnici 15,7 kWh na 100 kilometrů, na rychlostní silnici 20,7 kilowatthodin a na dálnici 26,2 kWh/100 km. Kombinovaný šedesátikilometrový okruh pak podle palubního počítače vyšel na 1,8 litru a 14,5 kWh na 100 kilometrů.

Audi A7 Sportback 55 TFSI e Quattro – kombinovaná spotřeba podle palubního počítače po jednotném okruhu

Skutečná spotřeba Audi A7 55 TFSI e za celý test

Za celý test jsem s Audi A7 55 TFSI e ujel 1 145 kilometrů a za zmínku stojí, že s průběžným nabíjením na to stačila jedna nádrž benzínu. Ta má u plug-in hybridu objem jen 52 litrů, ale mě se do ní vešlo pouze 46,4 litrů, což vychází na reálnou spotřebu mírně přes 4 litry na 100 kilometrů. Celkem jsem dobil 123 a půl kilowatthodiny, takže je k tomu potřeba přičíst 10,8 kilowatthodin na každých 100 kilometrů. Na auto této velikosti to jsou pěkné hodnoty, zvláště když je přibližně polovina z toho po dálnici.

Audi A7 Sportback 55 TFSI e Quattro – skutečná spotřeba

Závěr testu Audi A7 55 TFSI e Quattro

Plug-in hybridní Audi A7 tak prokázalo, že kromě čistě elektrické jízdy na kratších trasách, kterou nabídnou všechny plug-in hybridy, zvládá relativně úsporně i dlouhé dálniční trasy. Tomu nepochybně pomáhá i aerodynamika sportovně střižené karoserie. Kromě toho nabídne velmi dobrou úroveň komfortu, zejména na předních sedačkách, a výborně sedí v táhlých zatáčkách. Na okresky s prudkými zatáčkami to ale není.

Audi A7 55 TFSI e Quattro 270 kW – plug-in hybrid (8/2020) náklady
spotřeba benzínu ve městě (ujeto 74,7 km) 1,54 l/100 km 0,43 Kč/km
spotřeba mimo město (90 km/h) 4,9 l/100 km 1,35 Kč/km
spotřeba na rychlostní silnici (110 km/h) 5,7 l/100 km 1,57 Kč/km
spotřeba na dálnici (130 km/h) 7,2 l/100 km 1,99 Kč/km
kombinovaný okruh Usporne.info 1,8 l/100 km 0,93 Kč/km
14,5 kWh/100 km
celkem za celý test (ujeto 1145,6 km) 10,78 kWh/100 km 1,44 Kč/km
4,05 l/100 km
Kombinovaná spotřeba – norma 2,1 l/100 km rozdíl: 92,86%
Spotřeba elektřiny ve městě (navíc k benzínu)
spotřeba ve městě (ujeto 74,7 km) 20,58 kWh/100 km 0,61 Kč/km
Spotřeba elektřiny při ustálených rychlostech (jízda pouze na elektřinu)
spotřeba mimo město (90 km/h) 15,65 kWh/100 km 0,46 Kč/km
spotřeba na rychlostní silnici (110 km/h) 20,7 kWh/100 km 0,61 Kč/km
spotřeba na dálnici (130 km/h) 26,2 kWh/100 km 0,78 Kč/km
Cena elektřiny počítána dle průměrné ceny, kterou jsem v době ceny měl doma (2,96 Kč/kWh)

 

Audi A7 Sportback 55 TFSI e Quattro – tankování po ujetí 1 145 kilometrů

Audi A7 Sportback 55 TFSI e Quattro – zavazadlový prostor, který má plug-in hybrid poměrně mělký

Audi A7 Sportback 55 TFSI e Quattro – prostor vzadu

Audi A7 Sportback 55 TFSI e Quattro (plug-in hybrid) – interiér

Audi A7 Sportback 55 TFSI e Quattro – ovládání čtyřzónové klimatizace vzadu

Audi A7 Sportback 55 TFSI e Quattro – skutečná spotřeba, náhled s grafikou

TEST: BMW 330e (plug-in hybrid) – skutečná spotřeba

Trojkové BMW nabízí i plug-in hybrid s označením 330e. Jak už číslovka napovídá, patří mezi nejsilnější motorizace BMW řady 3. Ale zároveň je cílem snížit spotřebu a tím i emise. Pojďme se tedy podívat, jak to funguje v reálu a jaká je skutečná spotřeba BMW 330e.

BMW 330e je spíše sportovní sedan než rodinné auto

BMW řady 3 je prémiový sedan střední, který už designem dává najevo své sportovní ambice. Tvarem jde sice o klasický sedan, ale sportovní rysy nezapře. I na prostoru uvnitř je znát, že BMW 330e, zejména s karoserií sedan není koncipováno primárně jako rodinné auto.

BMW 330e – zepředu

Zavazadlový prostor a prostor na zadních sedačkách BMW 330e Sedan

Zavazadlový prostor je u plug-in hybridního BMW 330e mělčí než u ostatních motorizací BMW řady 3, takže pro větší využitelnost je určitě u plug-in hybridu lepší verze kombi, kde je alespoň možnost využít i prostor nad roletou. Pokud jde o místo pro posádku, ani v tomto ohledu, zejména na zadních sedačkách, není místa nadbytek. Se svojí výškou 192 cm se sice „za sebe“ vejdu, ale nemám prakticky žádné místo před koleny, takže si nedokážu představit takto cestovat na delší trase.

BMW 330e – prostor vzadu

Jízdní vlastnosti jsou silnou stránkou BMW 330e

Hlavní parketou trojkového BMW je totiž radost z jízdy a ve spojení s plug-in hybridní motorizací 330e má opravdu skvělou dynamiku. Pod kapotou je totiž 292 koní, které s autem umí opravdu slušně zahýbat. U BMW řady tři ale rozhodně nejde jen o zrychlení v přímce. Auto v zatáčkách jede jako po kolejích, ale když si zapněte režim xTreme Sport a chcete si trochu zablbnout, dovolí vám i nějaký ten menší driftík. Nutno ale dodat, že při pokusu o větší drift už zasáhne stabilizace.

BMW 330e – zezadu a z boku

BMW 330e v testu ujelo 61 km jen na elektřinu

Přestože se silnější plug-in hybridní trojkou, je i spousta zábavy, hlavním cílem tohoto pohonu je snížení spotřeby a tím i emisí. První možností, jak toho dosáhnout, je jezdit kratší trasy jen na elektrický pohon. Při testu elektrického dojezdu, kdy jezdím rychlostí do 90 kilometrů za hodinu, jsem takto ujel velmi pěkných 61 kilometrů na jedno nabití. BMW 330ezvládá v čistě elektrickém režimu i dálničních 130 kilometrů za hodinu, ale touto rychlostí samozřejmě tak daleko nedojedete.

BMW 330e – nabíjecí zásuvka Mennekes

Spotřeba BMW 330e při ustálených rychlostech, na elektřinu i benzín

Zatímco při 90 kilometrech za hodinu je spotřeba elektřiny 15,4 kilowatthodiny na 100 kilometrů, na rychlostní silnici je to mírně přes 19 kilowatthodin a na dálnici pak již 23 a půl kilowatthodiny na 100 km. Když se baterie vybije a BMW 330e jede na benzín, je jeho spotřeba na běžné silnici 4,9 litrů na 100 kilometrů, na rychlostní silnici stoupne na 6,1 litrů a na dálnici na 7,3 litrů na každých 100 kilometrů.

BMW 330e – označení motorizace (plug-in hybrid)

V ideálním případě jezdí BMW 330e v hybridním režimu

V ideálním případě ale BMW 330e jezdí delší trasy v hybridním režimu. Pokud si totiž delší trasu zadáte do vestavěné navigace, auto si chytře rozvrhne energii v baterii na celou trasu, což je efektivnější. Takto byla spotřeba při jízdách po městě během celého testu 2,4 litrů na 100 kilometrů. Nelze ale vyhodnotit spotřebu elektřiny, protože tu v hybridním režimu auto neukazuje.

BMW 330e – interiér

Skutečná spotřeba BMW 330e pod 4 a půl litru na 100 km

Kombinovaný přibližně 60kilometrový okruh auto zvládlo se spotřebou 2,7. litrů na100 kilometrů a k tomu 19 kilowatthodin na 100 kilometrů podle nabíjení. Skutečná spotřeba za celý test podle tankování byla 4,4 litrů benzínu na100 kilometrů a k tomu 10 a půl kilowatthodiny na 100 kilometrů podle nabíjení. Kompletní tabulku naměřených hodnot včetně přepočtu na cenu za kilometr naleznete pod článkem.

BMW 330e – skutečná spotřeba

Závěr testu skutečné spotřeby BMW 330e

BMW 330e tedy poskytne nejen skvělý požitek z jízdy, ale umí být i úsporné. A jak už to u plug-in hybridů bývá, čím kratší trasy jezdíte a čím častěji nabíjíte, tím úsporněji jezdíte. A BMW za časté nabíjení a kilometry ujeté na elektřinu své zákazníky i odměňuje a motivuje je tak, aby se chovali ekologicky.

BMW 330e 215 kW – plug-in hybrid (9/2020) náklady
spotřeba benzínu ve městě (ujeto 106,8 km) 2,36* l/100 km 0,65* Kč/km
spotřeba mimo město (90 km/h) 4,85 l/100 km 1,35 Kč/km
spotřeba na rychlostní silnici (110 km/h) 6,06 l/100 km 1,69 Kč/km
spotřeba na dálnici (130 km/h) 7,25 l/100 km 2,02 Kč/km
kombinovaný okruh Usporne.info 2,7 l/100 km 1,32 Kč/km
19,12 kWh/100 km
celkem za celý test (ujeto 537,5 km) 10,53 kWh/100 km 1,55 Kč/km
4,44 l/100 km
Kombinovaná spotřeba – norma 1,8 l/100 km rozdíl: 144,44%
Spotřeba elektřiny ve městě (navíc k benzínu)
spotřeba ve městě (ujeto 106,8 km) nezjištěno kWh/100 km nezjištěno Kč/km
Spotřeba elektřiny při ustálených rychlostech (jízda pouze na elektřinu)
spotřeba mimo město (90 km/h) 15,35 kWh/100 km 0,45 Kč/km
spotřeba na rychlostní silnici (110 km/h) 19,1 kWh/100 km 0,57 Kč/km
spotřeba na dálnici (130 km/h) 23,55 kWh/100 km 0,70 Kč/km
Cena elektřiny počítána dle průměrné ceny, kterou jsem v době ceny měl doma (2,96 Kč/kWh)

*) pro vyčíslení kompletních nákladů ve městě by bylo nutné přičíst i spotřebu elektřiny v městském provozu, což kterou ale nebylo možné vyhodnotit, protože ji auto v hybridním režimu neukazuje

BMW 330e – přední světlo

BMW 330e – zezadu

BMW 330e – řadicí páka

BMW 330e – zavazadlový prostor

BMW 330e – spotřeba elektřiny

BMW 330e – kombinovaná spotřeba na cca 60kilometrovém okruhu podle palubního počítače

Skutečná spotřeba – BMW 330e (plug-in hybrid)

TEST: Hyundai Ioniq Plug-in hybrid (PHEV) – skutečná spotřeba

Hyundai Ioniq je už od pohledu auto, které je zaměřené na efektivitu. Na to ukazuje už jeho aerodynamická silueta. Elektromobil Ioniq Electric je bezkonkurenčně úsporný mezi elektromobily a Ioniq Hybrid se také povedl. Oba jsem již testoval. Pojďme se tedy podívat, jak jezdí kříženec, tedy Hyundai Ioniq Plug-in a jaká je jeho skutečná spotřeba. Navíc jde už o verzi po faceliftu.

Hyundai Ioniq je kompaktní liftback, ale trochu křížený s hatchbackem

Než se dostanu k technice, zastavím se u prostornosti. Hyundai Ioniq je kompaktní Liftback, ale trochu křížený s hatchbackem. Je tedy jinak řešený než například domácí Octavia a celkově i o něco menší. Místa pro posádku je tak méně, než v nejprodávanějším autě v Česku. Zatímco prostor pro posádku je stejný jako u ostatních verzí Ioniqu, tak zavazadlový prostor má plug-in hybrid nejmenší, protože se do auta musela vejít benzínová nádrž i baterie, která je podstatně větší než u základního hybridu.

Hyunda Ioniq Plug-in hybrid (PHEV) zepředu

Hyundai Ioniq Plug-in hybrid má nejmenší kufr

Proti hybridu má Hyundai Ioniq Plug-in hybrid o 115 litrů méně, ale ve srovnání s elektrickým pouze o 16 litrů. Výhodou ale je, že má zalomené zadní sklo a nad roletou je ještě dost místa. Oficiální hodnota 341 litrů tedy není úplně směrodatná, protože reálně se dá kufr využít až po zadní sklo a vejde se tam rozhodně více. Svou využitelností se tedy i plug-in hybrid blíží například k Octavii G-TEC s karoserií liftback.

Hyunda Ioniq Plug-in hybrid (PHEV) zavazadlový prostor

Plug-in hybridní Hyundai Ioniq má šestistupňovou převodovku

Zajímavý je ale pohon, protože Hyundai Ioniq Plug-in sází na jinou techniku než největší konkurent, kterým je Toyota Prius plug-in hybrid. Zatímco hybridy od Toyoty s planetovou převodovkou působí při rozjezdu trochu vlažně, Ioniq má dvouspojkový šestistupňový automat DCT, takže umí v režimu Sport příjemně zabrat a působí jako auto s běžným pohonem. A to včetně zvukového projevu, takže „vysavačového efektu“ se bát nemusíte.

Hyundai Ioniq Plug-in hybrid – zásuvka na nabíjení

Hyundai Ioniq Plug-in má pádla pod volantem s dvojí funkcí

Kromě schopnosti poměrně svižného svezení má Hyundai Ioniq Plug-in v režimu SPORT i možnost řazení pádly pod volantem, takže si můžete i řadit sami. A jízdní vlastnosti v zatáčkách nejsou špatné. Na vyloženě sportovní jízdu to není, ale při běžné až mírně svižnější jízdě poskytuje dostatečnou jistotu. Zmíněná pádla pod volantem pak v režimu Eco slouží pro regulaci rekuperace. Tuto funkci dostal plug-in hybridní Ioniq spolu s faceliftem po vzoru elektrického, který ji měl od začátku. A je to výborný nástroj pro úspornou jízdu.

Hyunda Ioniq Plug-in hybrid (PHEV) zezadu

Teoreticky by Hyundai Ioniq Plug-in měl volit režim jízdy i podle trasy

Spolu s faceliftem dostal Hyundai Ioniq Plug-in i nový infotainment a měl by volit režim jízdy i podle terénu na trase. Zkoušel jsem trasu z Berouna do Nové Vsi pod Pleší a zpět trasu dopředu zadat, ale přesto Ioniq nedokázal hospodařit s elektřinou tak, aby vystačila i na cestu zpět. Ale i přesto zvládl i zpáteční cestu s prázdnou batereií úsporně.

Hyundai Ioniq Plug-in hybrid – interiér je po faceliftu asi největší změnou

Pohon plug-inu je téměř stejný, jako má Hyundai Ioniq Hybrid

Pohon je prakticky stejný, jako má základní Hyundai Ioniq Hybrid. Plug-in má pouze o 12 kW výkonnější elektromotor, ale atmosférická šestnáctistovka je stejná a maximální systémový výkon je u obou stejný, tedy 104 kilowatt, 141 koní. Základní rozdíl je tedy větší baterie o celkové kapacitě 8,9 kW. Ta je asi čtvrtinová ve srovnání s elektrickou verzí, a má možnost externího nabíjení. Je to tedy kříženec obou zmíněných verzí v pravém slova smyslu. Na rozdíl od plně elektrické verze má ale jen pomalé nabíjení střídavým proudem.

Hyundai Ioniq Plug-in hybrid – Nová Ves pod Pleší

Hyundai Ioniq Plug-in ujede přes 60 km na elektřinu

Z elektrické verze si ale Hyundai Ioniq Plug-in vzal i bezkonkurenční efektivitu elektrického pohonu, protože na poměrně malou baterii jsem ujel 62 kilometrů v elektrickém režimu. Takových dojezdů nedosáhne ani spousta plug-in hybridů s kapacitou baterie okolo 13 kWh. Navíc na rozdíl od většiny plug-in hybridů jede velmi úsporně i po vybití baterie, což má zase ze základního hybridu. Takže je to kříženec, který si vzal to dobré z obou okolních verzí.

Hyundai Ioniq Plug-in hybrid poznáte podle této plaketky a zásuvky na levém předním blatníku

Ve městě jezdil Hyundai Ioniq Plug-in za méně než 3 litry

Ve městě jsem tak s plug-in hybridem Hyundai Ioniq jezdil podle palubního počítače v průměru za přibližně 2,9 litrů na 100 kilometrů a k tomu Ioniq spotřeboval nějakou elektřinu, ale její spotřebu palubní počítač neukazuje. Ustálené rychlosti vyhodnocuji také podle palubního počítače, ale s vybitou baterií, takže v režimu, kdy Ioniq spotřebovává pouze benzín, i když využívá výhod hybridního systému. Na běžné silnici mimo město je to krásných 4,2 litrů na 100 kilometrů, na rychlostní silnici se spotřeba zvýší o litr na 5,2 litrů a na dálnici překvapivě příliš nestoupla a palubní počítač v průměru ukázal 5,45 litrů na 100 kilometrů.

Hyundai Ioniq Plug-in hybrid, skutečná spotřeba

Po 61 kilometrů dlouhém kombinovaném okruhu, na který jsem vyjížděl s nabitou baterií, ukázal palubní počítač vozu Hyundai Ioniq Plug-in pouze 0,8 litrů na 100 kilometrů, což je mnohem méně, než u jakéhokoli plug-in hybridu, se kterými jsem tento okruh jel. Spotřebu elektrřiny sice palubní počítač neukazuje, ale bylo možné to dopočítat podle nabíjení a vyšla na necelých 13 a půl kilowatthodiny na 100 kilometrů. Nejdůležitější údaj je ale skutečná spotřeba podle tankování a ta vyšla po ujetí téměř 400 kilometrů během testu na 2,4 litrů na 100 kilometrů a k tomu 9,1 kilowatthodin na 100 kilometrů. Takových čísel také žádný plug-in hybrid v mém testu nedosáhl.

Hyundai Ioniq Plug-in hybrid, spotřeba na kombinovaném okruhu podle palubního počítače, skutečná spotřeba za celý test podle tankování byla vyšší

Plug-in hybridní Ioniq je úsporný i s vybitou baterií, ale …

O plug-in hybridech kritici říkají, že kombinují hlavně nevýhody obou pohonů a do jisté míry to tak je. U Ioniqu Plug-in to ale neplatí, ten kombinuje opravdu výhody. Spotřebu proti klasickému hybridu tak sníží nejen externí nabíjení baterie, ale i možnost uložit více energie například při sjíždění delšího kopce, protože baterie o kapacitě 1,56 kWh u základního hybridu je brzo plná. Můžete tak ušetřit například i při cestě do Chorvatska i když nenabíjíte, protože uloží i energii narekuperovanou při sjíždění Alp a pak můžete jet o to déle na čistě elektrický režim. Přesto ale platí, že pokud nemáte možnost pravidelného externího nabíjení, tak se investice do dražšího plug-in hybridu nevyplatí a základní Hyundai Ioniq Hybrid vám bude stačit.

Hyundai Ioniq Plug-in hybrid (PHEV) 104 kW – (6/2020) náklady
spotřeba benzínu ve městě (ujeto 49,6 km) 2,87 l/100 km 0,77 Kč/km
spotřeba mimo město (90 km/h) 4,2 l/100 km 1,13 Kč/km
spotřeba na rychlostní silnici (110 km/h) 5,2 l/100 km 1,39 Kč/km
spotřeba na dálnici (130 km/h) 5,45 l/100 km 1,46 Kč/km
kombinovaný okruh Usporne.info 13,44 kWh/100 km 0,62 Kč/km
0,8 l/100 km
celkem za celý test (ujeto 394 km) 9,13 kWh/100 km 0,95 Kč/km
2,41 l/100 km
Kombinovaná spotřeba – norma 1,1 l/100 km rozdíl: 119,10%
Cena elektřiny počítána dle průměrné ceny, kterou jsem v době ceny měl doma (2,96 Kč/kWh)

TEST: Hyunda Ioniq Plug-in hybrid (PHEV), skutečná spotřeba

TEST: Ford Transit Custom PHEV (plug-in hybrid) – skutečná spotřeba

Z plug-in hybridů byly zatím nejblíže elektromobilům s prodlouženým dojezdem vozy Opel Ampera a Mitsubishi Outlander PHEV. Zatímco většina plug-in hybridů má kompletní pohonné ústrojí včetně převodovky, zmíněné dva plug-in hybridy se bez ní obejdou. Ford ale zašel s Transitem Custom PHEV (plug-in hybrid) ještě dál.

Ford Transit Custom PHEV nemá přímý pohon kol spalovacím motorem

Zmíněné dva plug-in hybridy jsou v nižších rychlostech poháněny elektromotory, takže nepotřebují převodovku. Oba ale mají jeden stálý převod, který přijde ke slovu ve vyšších rychlostech. Ford Transit Custom PHEV ale nemá ani ten.

Ford Transit Custom PHEV (plug-in hybrid) zezadu

O pohon Fordu Transit PHEV se stará pouze elektromotor

O pohon plug-in hybridní dodávky Ford Transit Custom PHEV se tedy stará pouze elektromotor o výkonu 92 kW, který je napájen z baterie o kapacitě 13,6 kilowatthodin. Pod kapotou sice je litrový tříválec 1,0 EcoBoost, který známe z osobních Fordů, ale ten přijde ke slovu jen když energie z baterie nestačí.

Ford Transit Custom PHEV (plug-in hybrid) zepředu

Spalovací motor Transitu plug-in hybrid může běžet v ideálním režimu

Výhodou Fordu Transit Custom PHEV, stejně jako u zmíněných osobních plug-in hybridů, je, že spalovací motor může běžet v ideálním režimu a tedy s větší účinností. A absence stálého převodu znamená jednodušší techniku a úsporu hmotnosti. Nevýhodu ale vidím v tom, že jde o turbomotor. Podle mě by se na to lépe hodil atmosférický motor v Atkinsonově cyklu.

Ford Transit Custom PHEV, plaketka plug-in hybrid na zadních dveřích

Kdyby měl Ford Transit PHEV rychlonabíjení a větší baterii, byl by REEV

Lze tedy říci, že s třeba dvojnásobnou baterií a rychlonabíjením už by se Ford Transit Custom PHEV mohl nazývat elektromobilem s prodlouženým dojezdem, pro který se používá zkratka REEV. Je ale otázka, jestli by nepřišel o svoji velkou výhodu a tou je stejný nákladový prostor jako u naftové verze.

Ford Transit Custom PHEV (plug-in hybrid) z boku

Transit Plug-in hybrid neuveze tak těžký náklad jako diesel

Nákladový prostor Fordu Transit Custom PHEV tedy 6 metrů krychlových u testované verze L1, delší L2 má 6,8 metrů krychlových. Uveze i náklad o hmotnosti jedné tuny, ale naftový ve verzi L1 zvládne mírně přes 1,5 tuny, takže uveze výrazně těžší náklad. Největším omezením proti dieselové verzi ale je, že nemůže tahat přívěs. Ale to by u dodávky například na městský rozvoz neměl být problém.

Ford Transit Custom PHEV má čtyři režimy jízdy

Ve Fordu Transit Custom PHEV můžete vybrat ze čtyř režimů jízdy. Základní je automatická elektrická jízda, kdy systém auta spouští spalovací motor podle potřeby. Pokud se například blížíte do cíle s možností nabíjení a chcete maximálně využít baterii, můžete zapnout režim EV nyní, kdy auto využívá jen energii z baterie, pokud je jí dostatek. V tomto režimu jsem na jedno nabití ujel necelých 40 kilometrů, ale zrovna při testu přišel silný déšť, takže byly podmínky ztížené. Pokud si chcete uchovat energii v baterii na později, například jízdu po městě, můžete zvolit režim EV později a jestli máte baterii prázdnou, můžete dát nabíjení EV. Zejména poslední zmíněná funkce ale u nás nedává smysl. Dokážu si představit její využití hlavně před vjezdem do bez-emisních zón, které u nás nejsou. Většinu testu jsem tedy jezdil na Auto EV.

Spotřeba Fordu Transit Custom plug-in hybrid v různých režimech

A jak si vede Ford Transit Custom plug-in hybrid po stránce spotřeby? Ve městě jezdil podle palubního počítače za 6,4 litrů benzínu a k tomu spotřeboval nějakou elektřinu, ale její spotřebu palubní počítač Fordu neukazuje. Při ustálené rychlosti jsem měřil spotřebu jen s vybitou baterií, takže spotřebu benzínu lze považovat za celkovou (bez elektřiny k tomu). Na běžné silnici mimo město při 90 km/h to bylo 9,4 litrů a na rychlostní silnici při 110 km/h už 12,8 litrů, takže s rychlostí spotřeba stoupá velmi strmě. Měření spotřeby při nejvyšší dálniční rychlosti odpadlo, protože maximální rychlost Transitu je omezená na 125 km/h. Na expresní přepravu po dálnicích se tedy hybridní transit nehodí z důvodu spotřeby i rychlosti.

Ford Transit Custom PHEV, skutečná spotřeba

Jednotný kombinovaný okruh, na který vždy vyjíždím s nabitou baterií u plug-in hybridů, zvládl Ford Transit Custom PHEV za 4,9 litrů a necelých 19 kilowatthodin na 100 kilometrů. Po téměř 360 kilometrech za celý test, které jsem ujel také v kombinovaném provozu a na horní hranici rychlostních limitů, ukázal palubní počítač 6,8 l/100 km. Směrodatná je pro mě ale skutečná spotřeba podle tankování a ta vyšla na 7,2 litrů na 100 kilometrů. Měřil jsem i nabíjení a podle toho transit navíc spotřeboval 11 kWh na každých 100 kilometrů. Celkové náklady na kilometr přibližně 2 koruny a 30 haléřů nejsou na auto této velikosti vůbec špatné. Přehlednou tabulku naleznete níže.

Ford Transit Custom PHEV (plug-in hybrid) – spotřeba na kombinovaném okruhu podle palubního počítače, skutečná spotřeba za celý test podle tankování byla 7,2 litrů

Závěr testu Fordu Transit Custom plug-in hybrid

Platí ale to, že ve městě a zejména při pravidelném nabíjení bude spotřeba benzínu a tím i náklady na palivo u Fordu Transit Custom plug-in hybrid výrazně nižší a zase na dálnici podstatně vyšší. Takže do města je to určitě lepší volba než diesel, protože kromě úspory paliva odpadne navíc starost o filtr pevných částic, kterému městský provoz nesvědčí. Na dálnici ale u dodávek zůstává nejlepší volbou nafta, nebo z alternativních pohonů CNG.

Ford Transit Custom PHEV 92 kW – plug-in hybrid (5/2020) náklady
spotřeba benzínu ve městě (ujeto 88,2 km) 6,39 l/100 km 1,73 Kč/km
spotřeba mimo město (90 km/h) 9,35 l/100 km 2,52 Kč/km
spotřeba na rychlostní silnici (110 km/h) 12,8 l/100 km 3,45 Kč/km
kombinovaný okruh Usporne.info 4,9 l/100 km 1,88 Kč/km
18,9 kWh/100 km
celkem za celý test (ujeto 358,9 km) 11,1 kWh/100 km 2,27 Kč/km
7,19 l/100 km
Kombinovaná spotřeba – norma 2,7 l/100 km rozdíl: 166,29%

TEST: Ford Transit Custom PHEV (plug-in hybrid) – skutečná spotřeba

TEST: Mini Cooper S E Countryman All4 (PHEV) – skutečná spotřeba

Stylový plug-in hybrid (PHEV) Mini Cooper S E Countryman All4 jsem už testoval, ale nedávno dostal větší baterii, díky které má i v novém cyklu WLTP nárok na značky EL. Původní verze Countrymana plug-in hybrid se totiž po zavedení normy WLTP dostala nad 50 g/km CO2.

Plug-in hybrid (PHEV) Mini Cooper S E Countryman All4 -zezadu

Mini Copper S E Countryman má stylový interiér

Mini Cooper S E Countryman All4 je, stejně jako ostatní modely Mini, hlavně stylový a kombinuje retro prvky s moderním designem. A to jak v exteriéru, tak i možná ještě odvážněji v interiéru. Mě se tahle kombinace moc líbí a jízdy za volantem Countrymanu jsem si užíval.

Plug-in hybrid Mini Cooper S E Countryman All4 –

Prostornost není silnou stránkou Mini Cooper Countrymanu

V čem naopak Mini Countryman už tolik nevyniká, je prostornost. Zkrátka je to auto zaměřené jinak. S výškou přes 190 cm jsem za sebou přímo vmáčklý (fotku naleznete pod tabulkou spotřeby). Ale jako rodinné auto, kdy vzadu budou sedět děti, bych si Countrymana dokázal představit. I kočárek se do kufru v pohodě vejde.

Plug-in hybrid (PHEV) Mini Cooper S E Countryman All4 -zavazadlový prostor

Mini Cooper S E Countryman All4 je zábavné auto

A Mini Cooper S E Countryman je určitě rodinné auto, které je zároveň zábavné pro tátu. Protože motokárový podvozek, 224 koní pod kapotou a to vše ve stylovém kabátu, je rozhodně zábavná kombinace. Tedy alespoň mě jeho řízení opravdu bavilo. Pojďme se ale podívat na spotřebu.

Plug-in hybrid (PHEV) Mini Cooper S E Countryman All4 – motor

Spotřeba plug-in hybridního Countrymana při různých rychlostech

Začnu spotřebou benzínu, tedy při ustálených rychlostech a s vybitou baterií. Tam to žádná sláva není. Na běžné silnici mimo město si Mini Cooper S E Countryman All 4 řekne o 5 a půl litru, na rychlostní silnici přibližně o litr více a na dálnici ukázal palubní v průměru dokonce počítač 9 a půl litru na 100 kilometrů.

Plug-in hybrid (PHEV) Mini Cooper S E Countryman All4 -zepředu

Na elektřinu, tedy s nabitou baterií, to je necelých 20 kWh/100 km na běžné silnici, na rychlostní silnici spotřeba stoupne na přibližně 24 kWh/100 km a na dálnici to je mírně pod 28 kWh/100 km. Ale důležité je, že Mini Cooper S E Countryman All 4 dokáže jet i nejvyšší povolenou dálniční rychlostí v Česku čistě na elektřinu.

Plug-in hybrid (PHEV) Mini Cooper S E Countryman All4 -zásuvka na nabíjení

Mini Cooper S E Countryman All 4, skutečná spotřeba

Ve městě si Mini Cooper S E Countryman All 4 řekl v průměru o tři a třičtvrtě litru benzínu a k tomu 24 kWh/100 kilometrů. Kombinovaný okruh pak zvládl výrazně úsporněji, tedy za pouhých 2,7 litrů a 12 kilowatthodin na 100 kilometrů. Skutečná spotřeba byla ovlivněná tím, že jsem zrovna jezdil delší trasy bez možnosti dobíjení a vyšla tak na 5,2 l/100 km podle tankování a k tomu 11,6 kWh/100 km podle nabíjení.

Plug-in hybrid (PHEV) Mini Cooper S E Countryman All4 – spotřeba na kombinovaném okruhu, skutečná spotřeba za celý test podle tankování byla vyšší

Závěr testu Mini Cooper S E Countryman All 4

Zkrátka, plug.in hybridy jsou určená hlavně pro lidi, kteří jezdí spíše kratší trasy a mají možnost mezi nimi nabíjet. Pak můžou jezdit téměř s nulovou spotřebou benzínu. Na občasné delší trase ale mohou být v klidu, protože mají dlouhý dojezd a natankování během pár minut. A když Countrymana nabíjíte, tak funguje výborně. Nemá ale smysl toto auto kupovat, pokud víte, že ho nemáte kde nabíjet. A na dlouhých trasách je potřeba počítat s vyšší spotřebou benzínu.

Plug-in hybrid Mini Cooper S E Countryman All4 – pohled zepředu

Mini Cooper S E Countryman All4 165 kW – plug-in hybrid (1/2020) náklady
spotřeba benzínu ve městě (ujeto 120 km) 3,74 l/100 km 1,22 Kč/km
spotřeba mimo město (90 km/h) 5,55 l/100 km 1,81 Kč/km
spotřeba na rychlostní silnici (110 km/h) 6,65 l/100 km 2,17 Kč/km
spotřeba na dálnici (130 km/h) 9,55 l/100 km 3,11 Kč/km
kombinovaný okruh Usporne.info 2,7 l/100 km 1,23 Kč/km
11,8 kWh/100 km
celkem za celý test (ujeto 505,3 km) 11,6 kWh/100 km 2,03 Kč/km
5,19 l/100 km
Kombinovaná spotřeba – norma 1,9 l/100 km rozdíl: 173,16%
Spotřeba elektřiny ve městě (navíc k benzínu)
spotřeba ve městě (ujeto 120 km) 24,29 kWh/100 km 0,72 Kč/km
Spotřeba elektřiny při ustálených rychlostech (jízda pouze na elektřinu)
spotřeba mimo město (90 km/h) 19,85 kWh/100 km 0,59 Kč/km
spotřeba na rychlostní silnici (110 km/h) 23,8 kWh/100 km 0,70 Kč/km
spotřeba na dálnici (130 km/h) 27,65 kWh/100 km 0,82 Kč/km
Cena elektřiny počítána dle průměrné ceny, kterou jsem v době ceny měl doma (2,96 Kč/kWh)

Plug-in hybrid (PHEV) Mini Cooper S E Countryman All4 -prostor na zadních sedačkách

Plug-in hybrid (PHEV) Mini Cooper S E Countryman All4 -z boku

TEST: Plug-in hybrid (PHEV) Mini Cooper S E Countryman All4 – skutečná spotřeba